Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
11. červenec 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (13083)

V českých médiích se od 26. června 2020 vyrojilo několik zpráv o tom, že Rusové vypláceli odměny Tálibánu [1] za zabíjení amerických vojáků v Afghánistánu či obecně za zabíjení zahraničních vojáků, kteří v této asijské zemi dlouhodobě působí. Nikdo neřešil, proč by měli mít Rusové zájem na aktivitách proti zahraničním vojákům v Afghánistánu a už vůbec se nikdo nezabýval tím, že by pro Rusko mohla být americká přítomnost v rozložené zemi prospěšná a z jakých důvodů. Avšak hlavně nikdo neřešil ani nezmínil dlouhou dobu známá fakta* o tom, kdo je skutečným a ústředním sponzorem afghánského Tálibánu (nejedná se o USA ani o Rusko) a kdo další Tálibánu poskytoval a stále ještě poskytuje peníze, ať už přímo, nebo nepřímo – zde se to už týká i západních zemí (upřesnění dále v textu).

Při uvažování všech faktů je přinejmenším nestoudné, když si američtí novináři a kongresmani, kteří po celou dobu k financování afghánského Tálibánu mlčeli, dovolí po téměř 19 letech ozbrojeného konfliktu* v Afghánistánu poukázat na Rusko a jenom na Rusko. Z jejich strany je to pokrytecké a velmi cílené. Je zde pochopitelně důvod (motiv), proč se náhle v létě 2020 zvedlo toto obvinění proti Rusku (více dále v textu).

Z pohledu České republiky je však mnohem zarážející, jak na tuto rozporuplnou americkou informaci o ruských odměnách pro Tálibán reagovalo Ministerstvo obrany ČR a někteří čeští zákonodárci. Podle jejich vyjádření je nutné se tím zabývat, protože by ruská strana mohla nést odpovědnost i za smrt českých vojáků, kteří při útocích Tálibánu zahynuli v Afghánistánu (viz reakce zmíněných subjektů dále v textu). Rovněž dále v textu objasníme, proč se jedná o dvojitý nesmysl.

Je divné, že Ministerstvo obrany ČR reagovalo tímto způsobem a pouze proti Rusku, když má ve svém resortu vojenskou zpravodajskou službu* (Vojenské zpravodajství* – VZ) a ministr obrany je vždy jedním z adresátů jejích zpravodajských výstupů*. Cožpak VZ neinformovalo ministra obrany a ostatní vybrané členy vlády o tom, jak je to doopravdy s financováním Tálibánu, když byla zveřejněna informace o údajných ruských odměnách za zabíjení zahraničních vojáků?

V České republice se již stalo politickým folklorem, že když některá ze západních mocností „vystřelí“ cokoli protiruského, tak se k tomu někteří čeští politici (zákonodárci i členové vlády) bez rozmyslu a znalosti věci a také často s protiruským zápalem okamžitě přidávají. Tito politici úmyslně a prospěchářsky zapomínají, že jejich politický mandát platí pro službu České republice, a nikoli pro službu cizí mocnosti. Pokud chce někdo obviňovat, nebo dokonce trestat novodobé Rusko, přičemž tvrdí, že jedná spravedlivě a z pozice faktů, tak by musel mnohem častěji obviňovat a trestat především USA a jiné západní země. Prostřednictvím západních institucí totiž na povrch vychází stále více faktů o novodobých proviněních západních zemí v čele s USA (viz například německá vědecká publikace se zmínkou o masových zločinech proti civilnímu obyvatelstvu při západních náletech v Srbsku, Iráku a Afghánistánu – blíže uvedeno v produktu 13034 Česká republika na cestě mezi pravdou a lží).

V této kauze je též podezřelé, když je opakovaně zmiňováno, že financování Tálibánu měla provádět stejná jednotka ruské zpravodajské služby* GRU* (GU*), která stála za otravou bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala. Jakmile někdo vyřkne obvinění a poté doplní, že údajný viník je ten samý jako při útoku na Skripala, pak je to výstraha o pochybném obvinění (vysvětlení dále v textu a rovněž v produktu 12048 Byli příslušníci ruské GRU v Salisbury a provedli útok nervově paralytickou látkou proti Skripalovi a jeho dceři?).

Stěžejní podpora Tálibánu a důvody této podpory jsou objasněny v produktu 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. V uvedeném zpravodajském výstupu je vysvětlen vztah zemí takzvaného „jihoasijského trojúhelníku“ (plus čtyři další faktory), což je základ pro porozumění současné situaci v Afghánistánu a těžkostem při provádění jakékoli zahraniční mise v této zemi různorodých lidských komunit. Stěžejní sponzor Tálibánu je taktéž zdůrazněn v produktu 13046 Česká generalita chce provést odvetná opatření proti Tálibánu aneb Vojenský alibismus a podivná hra s neporazitelným protivníkem (viz odstavec, jehož úvodní věta je psána tučným písmem).

Američtí kongresmani (zvláště z Demokratické strany) a britští politici tvrdí, že aktivity Rusů v podpoře Tálibánu jsou vážnou věcí, přičemž tuto záležitost hodlají projednávat i v Radě bezpečnosti OSN. Jenže Američané a Britové jaksi záměrně zapomínají, že vedou stejné a na rozdíl od Rusů prokázané aktivity proti ruským vojákům v jiném geografickém prostoru (podrobněji dále v textu).

Ohledně toku peněz z různých směrů k Tálibánu se často hovoří, že v Afghánistánu byl dosažen stav, jenž je možné nazývat jako „samoudržitelný konflikt“ (self-sustainable conflict). Častěji se hovoří o „samoudržitelné válce“, avšak od konce roku 2002 nedosahuje konflikt v Afghánistánu rámce války*, nýbrž „jen“ rámce konfliktu nízké intenzity* (není utvořena bojová linie ani dlouhodobá či trvalá ohniska bojů, nejsou prováděny konvenční bitvy mezi soupeřícími silami obvykle na úrovni pravidelných či organizovaných sil za oboustranného využití všech sedmi operačních systémů bojiště*; mohou existovat příležitostné krátkodobé násilné střety za využívání především nekonvenčních způsobů vedení boje*).

Zahraniční jednotky tráví dlouhá léta většinu svého času na základnách, čímž už dávno ztratily trvalou kontrolu nad okolním terénem včetně důležitého obydleného prostoru. Snižuje to sice vlastní ztráty, ale na druhou stranu vojenská mise touto strategií od počátku neplní svůj účel. Důležitou věcí je samozřejmě přijatelné riziko*. Jenže pak je otázkou, k čemu taková mise vlastně je, když je riziko pro plnění úkolu příliš vysoké, k čemuž se přidává i problém logistické podpory pro jednotky působící delší dobu mimo hlavní základny a v hůře průchodném terénu. Blízko pravdy jsou ti, kteří dokáží rozpoznat, že mise v Afghánistánu je součástí globálního soupeření mezi světovými mocnostmi a že se cíle této afghánské mise nepojí jenom k samotnému Afghánistánu, ale také k jeho zajímavému okolí, kde se nacházejí jedny z klíčových prostorů* tohoto soupeření (podrobněji dále v textu a též viz produkt 11129 Američané z Afghánistánu nikdy neodejdou aneb Divadelní představení s Tálibánem pokračuje).

Pojďme si nyní podrobněji rozebrat všechny výše zmíněné položky a přiblížit, jaká je skutečnost v oblasti financování Tálibánu a kdo všechno se na tomto financování podílí. K tomu patří i základní objasnění, s jakým cílem afghánský Tálibán vznikl a jakému aktérovi a proč má sloužit. Přibližme si také důvody a širší souvislosti, proč se tak náhle objevilo obvinění Ruska z podpory Tálibánu.

5. červen 2020
Registrovaní

Specifické hodnocení – seriál ČT (13082)

Případ číslo 17 je spojen se zavádějícím vyjadřováním moderátorů a redaktorů České televize (ČT). Toto zavádějící vyjadřování se v některých formulacích posouvá až k dezinformování veřejnosti. Příkladů zavádějícího vyjadřování pracovníků ČT je mnoho, my jsme vybrali tři z nich. První příklad se týká vysílání českých vojáků do zahraničí, druhý souvisí s nouzovým stavem, který skončil ke dni 17. května, a poslední příklad se vztahuje k rozhodnutí soudu o zrušení některých opatření přijatých v době nouzového stavu. Příklady jsou uvedeny v chronologickém pořadí čili posloupně tak, jak se odehrály.

Poznámka: Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

21. duben 2020
Předplatitelé

Odborný výklad a analýza současné praxe (13081)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 13080.

Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) je zařazen do systému orgánů Bezpečnostní rady státu (BRS), což znamená, že předseda ÚKŠ předkládá vypracované návrhy na řešení dané krizové situace na schůzi BRS, pouze např. v případě nebezpečí z prodlení tyto návrhy předkládá přímo na schůzi vlády. Tedy ještě jednou: předseda ÚKŠ předkládá návrhy buď na schůzi BRS a ta je poté předkládá vládě jako celku, anebo jsou tyto návrhy předsedou ÚKŠ předkládány přímo vládě. V obou případech je koncovým orgánem vždy vláda, která ve sboru rozhodne. Ani BRS reprezentovaná částí vlády, ani ÚKŠ, stejně tak jednotlivý ministr nebo samotný předseda vlády, natož epidemiologové či hygienici nemají pravomoc, aby sami rozhodovali o národních otázkách a přijímaných krizových opatřeních. Takto je vše v souladu s ústavním zákonem č. 1, s ústavním zákonem č. 110, se zákonem č. 240 a se statuty BRS i ÚKŠ (přesné znění a názvy zmíněných zákonů viz předchozí produkt).

V tomto zpravodajském výstupu* přinášíme přehledně popsaný přímý důkaz* o tom, jak vláda nerozhodovala ve sboru o nejméně jednom přijatém krizovém opatření tak, jak jí ukládá Ústava ČR, ale přitom k příslušnému opatření vypracovala dokument o usnesení vlády. Dále přiblížíme, jak se předseda vlády Andrej Babiš podle situace buď zbavuje odpovědnosti za přijatá opatření, anebo se za ně naopak chválí (příklad novějšího zbavování se odpovědnosti viz předchozí produkt).

Premiér Babiš se poprvé zbavoval odpovědnosti už na počátku března, kdy ještě nebyl aktivován ÚKŠ. V té době se jednalo o zrušení účasti diváků na 7. kole Světovém poháru v biatlonu sezóny 2019/2020 v Novém Městě na Moravě (závody 7. kola se konaly ve dnech 5.–8. března 2020). Babiš tehdy na otázku redaktora České televize ohledně kompenzací, které avizovali organizátoři soutěže, prohlásil toto:

„Ano, my jsme to samozřejmě slyšeli, my tomu rozumíme. Mě to velice mrzí, ale to není moje rozhodnutí nebo vlády. My skutečně máme tady hlavní hygieničku, máme tady náměstka ministra – epidemiologa, pana Prymulu, je to skutečně odborník, a bylo nám řečeno, že je to velké riziko, že skutečně tam přijdou ze zahraničí lidi, takže proto jsme přistoupili – má tam být koncentrace až 100 000 lidí na jednom místě – tak jsme se rozhodli v podstatě jako Bezpečnostní rada státu…“

Po přečtení výkladu o BRS a ÚKŠ předloženého v předchozím produktu a v úvodním shrnutí výše mohou pozorní čtenáři z proslovu premiéra sami odhalit dva vážné nedostatky.

20. duben 2020
Předplatitelé

Odborný výklad a analýza současné praxe (13080)

V souvislosti s bojem proti šíření nového koronaviru SARS-CoV-2 můžeme sledovat práci tří státních prvků, tedy národní vlády, Bezpečnostní rady státu (BRS) a Ústředního krizového štábu (ÚKŠ). Tyto prvky se personálně prolínají, avšak každý z těchto prvků má své určení, přičemž mezi těmito prvky panuje přesně definovaný vzájemný vztah. Potíž je však v tom, že někteří politici v čele s premiérem Babišem vystupují v médiích způsobem, kterým dávají až příliš najevo, jak ohledně tohoto vztahu a smyslu (určení) jednotlivých prvků tápou, případně jak se zbavují odpovědnosti. Přitěžující okolností je to, že si ze svých diletantských výstupů vůbec nic nedělají a ve svých neodborných výstupech pokračují (zřejmě si to ani neuvědomují).

Hlavním specialistou na tyto výstupy je předseda vlády Andrej Babiš, který ve spojení s těmito státními prvky již několikrát exceloval. Nutno podotknout, že podobným diletantským způsobem vystupují i někteří novináři včetně redaktorů či moderátorů České televize, kteří by o těchto státních orgánech měli něco vědět. 

Poznámka: Na Andreje Babiše se zaměřujeme pouze proto, že je ve funkci premiéra, čímž nese vysokou míru odpovědnosti za národní bezpečnost* a další důležité oblasti. V menší míře v roli zákonodárců hodnotíme politickou opozici, která není zastoupena ve vládě. Zároveň netvrdíme, že by opoziční politici byli na místě Babiše odborně způsobilejšími a morálnějšími výkonnými politiky.

Předseda vlády Andrej Babiš již dříve několikrát odhalil, jak se svou vládou pochybně řídí, lépe řečeno neřídí jiné státní prvky, což se týkalo zpravodajských služeb*. V případě zpravodajských služeb je premiér Babiš dokonce toho názoru, že je potřeba respektovat jejich požadavky (přesná slova premiéra), jako by to byly samy služby, které si určují zaměření své zpravodajské práce. Podrobněji k (ne)řízení zpravodajských služeb viz následující produkty:

Pochybnosti v řízení státních organizací se dotýkají také Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost* (NÚKIB). Blíže se tomuto tématu věnuje produkt 11107 Nezpůsobilost NÚKIB byla předeslána neplánovaným vznikem tohoto úřadu a konkrétními věcmi ohledně nedostatků v odborné způsobilosti pak produkt 13073 Výroční zpráva NÚKIB obsahuje hrubé nedostatky a neznalost českých zákonů.

Poznámka: Ani současné varování vydané NÚKIB ohledně hrozby v podobě kybernetického napadení českých nemocnic nedokazuje vysokou úroveň NÚKIB, ale naopak podle zpravodajské analýzy* dokládá zneužití tohoto úřadu cizí mocností v rámci uskutečnění klamné operace*, přičemž bez plánovaných dopadů bylo využito či zneužito také několik českých nemocnic jako potvrzující kulisy popisované kybernetické činnosti.

Národní vláda by měla být tím nejvyšším a nejkompetentnějším národním orgánem, jenže premiér Babiš tuto zákonnou zásadu ve vztahu ke zpravodajským službám a nyní i ve vztahu k Bezpečnostní radě státu a Ústřednímu krizovému štábu již několikrát popřel.

1. duben 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (13079)

Redakce projektu HlídacíPes.org na svém webu 19. března 2020 zveřejnila článek s názvem „Rána pro konspirátory: Nový koronavirus je produktem přirozené evoluce, nikoliv laboratoří CIA“ (článek je dostupný zde). Autor článku se odvolává na závěr odborné analýzy amerických, britských a australských vědců zveřejněný v časopise „Nature Medicine“, přičemž vychází také z textu českých vědců z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, kteří na své webové stránce publikovali překlad zmíněné zahraniční odborné analýzy uveřejněné na stránkách ScienceDaily.com (původní analýza v anglickém jazyce je dostupná zde).

Redaktoři ze spolku HlídacíPes.org se ve svém uveřejněném článku dopustili dvojího pochybení. Prvním pochybením je, že osoby, které se zajímají a píší o možných konspiracích*, nazývají konspirátory a jejich výstupy pak konspiračními teoriemi*. Není zde podstatné, zda osoby zabývající se potenciálními konspiracemi dělají svou práci dobře a dbají na kvalitní argumentaci*, nebo zda zveličují své závěry* a více používají domněnky* a své subjektivní pocity (to patří k jinému tématu). Zde je důležité, abychom příslušné osoby a jejich výtvory nazývali správnými jmény, což je však problém některých novinářů, kteří sklouzávají k novinářskému stereotypu a svými otřepanými představami dokazují, že vlastně ani nevědí, o čem hovoří a píší.

Je špatné a neodborné nazývat konspirátorem někoho, kdo píše o konspiracích. Konspirátor neboli česky spiklenec je ten, kdo se účastní konspirace (spiknutí), a nikoli ten, kdo se ji snaží rozkrýt. Stejně tak konspirační teorie je něco jiného než teorie o konspiraci*. Lépe tento rozdíl vyzní, nahradíme-li cizí slova „konspirační“ a „konspirace“ českými ekvivalenty „spiklenecký“ a „spiklenec“. Rozdíl mezi termíny „spiklenecká teorie“ čili „teorie spiklenců“ a „teorie o spiknutí“ je již patrný. Je to stejné jako kdybychom chtěli zaměnit „teorii o vraždě“ za „vražednou teorii“ ve významu ničivé teorie.

Podrobně a odborně je tato problematika vysvětlena ve dvou následujících zpravodajských produktech včetně objasnění anglického termínu „conspiracy theory“:    

Druhým pochybením redaktorů ze sdružení HlídacíPes.org je „naskočení“ na trend jednostranného tvrzení* o tom, že nový koronavirus SARS-CoV-2 je produktem přirozené evoluce. Tím autor článku i redakce projektu HlídacíPes.org, která uveřejněním článku jeho obsah podpořila, zcela odmítají možnost, že by tento virus mohl mít laboratorní původ (sarkasticky poznamenávají jak v nadpise, tak v obsahu článku, že se nikoliv nejedná o laboratoře CIA).

Jak k tomu tito novináři dospěli? Jistě, upřeli se na překlad výše zmíněného odborného článku. Jenže pokud si příslušný odborný text analyticky rozebereme, tak zjistíme, že je v něm „ukryt“ odlišnější a pravdivější závěr než ten, který nám předkládají novináři a pochopitelně také dotyční zahraniční i čeští vědci. Novináři z projektu HlídacíPes.org viděli nebo vyzdvihli pouze to, co vidět nebo vyzdvihnout chtěli a upozadili to, co se jim nehodilo do jejich předpojatého* úsudku. Navíc úplně a zřejmě úmyslně opominuli závěry jiných odborných pracovníků.

Výstup na webu HlídacíPes.org je ukázkou novinářské práce, u které převažuje selektivní výběr dílčích faktů* a povýšení neprokázaných tvrzení na fakta.