Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
15. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13059)

Produkt přímo navazuje na výstup 13058 a je pokračováním rozboru zavádějícího rozhodnutí Ústavního soudu ČR v případu provozovatele ostravského hotelu Brioni Boutique (Golden Gastro Service, s. r. o.). Tato kauza nazvaná „hoteliér“ je druhým výrazným zapojením Ústavního soudu (ÚS) do politického tažení proti Ruské federaci. Prvním výrazným zapojením a zpolitizováním ÚS byla kauza „Nikulin“, v níž se několik ústavních soudců účastnilo zákulisního komplotu výkonné a soudní moci ve prospěch USA (blíže viz předchozí díl).   

V kauze „hoteliér“ jsme předložili sedm problematických bodů zjištěných v písemném závěru ÚS a především v odůvodnění tohoto závěru provedeného dvěma ústavními soudci, kteří patřili do tříčlenného senátu, jenž tuto kauzu řešil. Třetí ústavní soudce ze zmíněného senátu nesouhlasil s výrokem ani s odůvodněním rozhodnutí (nálezu) a pod rozhodnutí senátu přidal své písemné protikladné stanovisko (blíže viz předchozí díl).

Předkládáme opětovné shrnutí problematických bodů, které zároveň slouží jako odkazy k jejich jednotlivým objasněním:

  • ZÁVĚR

Zpravodajský produkt 13059
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
9. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13058)

O velmi zavádějící výstup v médiích se postaral Ústavní soud České republiky, když ve svém rozhodnutí ze dne 17 dubna 2019 zveřejněném 30. dubna 2019 konstatoval, že provozovatel ostravského hotelu s názvem Brioni Boutique byl oprávněn na vstupních dveřích hotelu vyvěsit nápis:

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

Uvedené prohlášení, které měli podepsat výhradně hosté z Ruské Federace, mělo následující znění:

„Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Ruské federace s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Jméno a příjmení, adresa a podpis.“

Ústavní soud (ÚS) svým rozhodnutím reagoval na ústavní stížnost provozovatele hotelu, jenž nebyl spokojen s verdiktem Nejvyššího správního soudu (NSS). ÚS své rozhodnutí shrnul do závěru, že rozsudkem NSS ze dne 28. června 2018 byla porušena svoboda projevu stěžovatele zaručená v čl. 17 odst. 1 a 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudek NSS se proto ruší.

ÚS své rozhodnutí (nález) odůvodnil v několikastránkovém elaborátu klamným a zpolitizovaným způsobem, čímž už poněkolikáté zpochybnil svou odbornou a morální způsobilost jako nejvyšší soudní instance (shrnutí problematických bodů dále v textu).

Ústavní soud České republiky opakovaně prokazuje, že pokud řeší kauzy spojené s Ruskou federací nebo jejími občany, přikloní se vždy bez racionálního a spravedlivého vysvětlení na tu stranu, která je vůči ruským subjektům v opozici. Pokud by to bylo ve jménu spravedlnosti a v souladu s českým právním řádem obhajitelné, nebylo by možné nic namítat. Avšak postup ÚS je natolik absurdní, že není možné hovořit o nezávislém soudu, nýbrž o soudu politickém, jenž se řídí podle politického trendu Západu, a nikoli spravedlivým čili nestranným přístupem v posuzování jednotlivých kauz. Novodobá a příznačná přezdívka pro ÚS ČR je „mainstreamový soud“.

ÚS se již nechvalně a „velkolepě“ proslavil v kauze ruského občana Jevgenije Nikulina, jež přerostla v nevídaný komplot výkonné a soudní moci. Dosud to ale nikoho z českých zákonodárců netrápí. Morální i právní pokles ÚS v uvedené záležitosti je podrobně rozebrán v produktu 11100, ve kterém jsou uvedeny odkazy na další analytické produkty spojené se zmíněnou kauzou (první výstup k tomuto komplotu byl na stránkách EXANPRO zveřejněn v březnu 2018). Na konci dokumentu jsou uvedeny investigativní otázky, které už jenom svým obsahem dokládají pochybení ÚS v kauze „Nikulin“.

Nejnovější kontroverzní rozhodnutí ÚS v souvislosti s hotelem Brioni Boutique provozovaným společností GOLDEN GASTRO SERVICE (s. r. o.) je podle analytického nálezu* jak falešné, tak neúplné – absentuje v něm komplexnost zkoumané záležitosti. Před podrobnějším rozborem pochybného rozhodnutí ÚS předkládáme shrnutí problematických bodů:

  • A) ÚS klamným způsobem interpretoval zmíněné články Listiny základních práv a svobod (LZPS), přičemž úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články LZPS, které se ke zkoumané problematice vztahují.
  • B) ÚS mylně dokladoval, že provozovatel hotelu chtěl svým činem pozitivně ovlivnit chování druhých, ale už nezkoumal, proč si provozovatel vybral pouze občany Ruské federace, když mnohonásobně více prokazatelných prohřešků proti mezinárodnímu právu je za posledních 20 let na straně západních států.
  • C) ÚS klamně konstatoval, že jednání provozovatele hotelu bylo racionálně odůvodněno a že nebylo nenávistné ani zasahující do důstojnosti spotřebitele.
  • D) ÚS nezkoumal, co chtěl provozovatel hotelu provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů včetně podpisu.
  • E) ÚS dospěl k falešnému závěru, že státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod.
  • F) ÚS si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „nepřímý nátlak“.
  • G) ÚS si plete soudnictví s výkonnou politikou státu, když se své odůvodnění snaží opřít o zahraniční politiku ČR a o politiku EU. Navíc členské země EU již několikrát porušily mezinárodní právo (blíže viz odůvodnění problematických bodů v produktu 13059), čímž se stávají nespolehlivými garanty v určování toho, co je správné, a co nikoli. 

Před rozborem uvedených bodů je vhodné doplnit několik poznámek:

  • Ústavní soud rozhodoval v tříčlenném senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové.
  • Soudce Ludvík David nesouhlasil s výrokem ani s odůvodněním rozhodnutí (nálezu) a pod rozhodnutí senátu přidal své písemné oponentské stanovisko.
  • Nález Ústavního soudu a jeho odůvodnění je zvláštní „román“, který stojí za přečtení, neboť se jedná o vzorový vhled do myšlení ústavních soudců a ukázku jejich vědomí a svědomí (viz doplnění v části „Závěr“ – odkaz v navazujícím produktu). Slovo román je použito záměrně, protože při čtení není vždy jasné, zda se jedná o beletrii, anebo o soudní nález z reálného života (viz též text ÚS pod názvem I při podnikání je zaručena svoboda projevu).
  • Po kauzách „Nikulin“ a „Hoteliér“ (aktuální případ) se tak již pět ústavních soudců zpronevěřilo svému nezávislému a nestrannému poslání, a to jen kvůli politickému trendu Západu, kterému se stále více podřizujeme, aniž bychom zkoumali za využití všech státních institucí (včetně zpravodajských služeb*), zda je tato politika správná a pro Českou republiku prospěšná.
  • Mezi spornou pětici ústavních soudců patří soudci Jan Musil (odstoupil v lednu 2019), Jan Filip, Jaromír Jirsa, Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková. První tři soudci se dopustili prokazatelné machinace v kauze „Nikulin“, a to nikoli kvůli obsahu svého rozhodnutí, ale kvůli způsobu jeho provedení (viz níže). Další dva soudci pak z důvodu svého politického přesvědčení upozadili v kauze „Hoteliér“ své odborné vědomí a soudnické svědomí.
  • V kauze „Nikulin“ museli o jejím pozadí vědět také předseda ÚS Pavel Rychetský a jeho dva zástupci: místopředsedkyně Milada Tomková a místopředseda Jaroslav Fenyk.  

Pro lepší objasnění pozadí kauzy „Nikulin“ zveřejňujeme upravené investigativní otázky z produktu 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR, který byl publikován v dubnu 2018.

Formulace investigativních otázek pro Ústavní soud je následující:

  • 1) Proč ÚS zveřejnil své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti Jevgenije Nikulina až po zahájení jeho transportu do USA, a tedy až po rozhodnutí ministra Pelikána o jeho vydání americkým úřadům?
  • 2) Na základě čeho rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do USA, když podle usnesení ÚS platil odklad vykonatelnosti takovéhoto rozhodnutí?
  • 3) Kdo z výkonných politiků oslovil v době od 25. do 29. března (případně dříve) Ústavní soud?
  • 4) Kdy ministr Pelikán obdržel od ÚS informaci o zamítnutí stížnosti Nikulina?
  • 5) Proč ÚS zveřejňoval na Twitteru informaci o svém rozhodnutí o zamítnutí Nikulinovy stížnosti 30. března ve tři hodiny ráno (v té době byl Nikulin v polovině své cesty do USA), když usnesení o rozhodnutí ÚS je datováno k 27. březnu?
  • 6) Pokud připustíme, že soudci ÚS se usnesli o zamítnutí stížnosti 27. března, tak se poté musíme ptát, proč tak činili v ten samý den, kdy na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR řečnil americký politik Paul Ryan, jehož hlavním a později zveřejněným cílem návštěvy ČR bylo zajistit úspěšnou extradici Nikulina do USA?
  • 7) Uvědomovali si soudci ÚS, že jejich rozhodnutí učiněné v době návštěvy Paula Ryana může mít politický charakter, anebo to přímo věděli?
  • 8) Proč ÚS nerozhodoval o zamítnutí stížnosti Nikulina v jiném časovém období než právě ve dnech, kdy do Prahy přicestoval třetí nejvyšší ústavní činitel USA?
  • 9) Usiloval někdo z ústavních soudců o rozhodnutí v jinou přijatelnější dobu než ve dnech návštěvy Ryana v Praze?
  • 10) Bylo usnesení ÚS učiněno skutečně 27. března tak, jak je v dokumentu datováno, anebo později s uvedením dřívějšího data s cílem sladit papírovou činnost ÚS s činností výkonných politiků, v tomto případě ministra Pelikána?
  • 11) Proč nikdo z ústavních soudců nechce přiznat narušení nezávislosti ÚS, když byla činnost ÚS spojena s rychlým politickým rozhodnutím ministra spravedlnosti? (Ministr spravedlnosti je výkonný politik, není soudce, a proto má jeho rozhodnutí vždy politický charakter.)

To jsou základní otázky, na které je pro ÚS vzhledem k jeho nešikovnému a podřízenému jednání složité uspokojivě odpovědět. Otázky pomáhají doložit, že soudci ÚS nejednali nezávisle a nestranně tak, jak jim ukládá ústavní zákon. Stejně tak se ukazuje, že zákonodárný sbor neplní svou funkci ve skutečně závažných případech, mezi které bezpochyby patří právě tento popisovaný výkon Ústavního soudu ČR.

Pozadí extradice Jevgenije Nikulina do USA má pouze dvě varianty, přičemž obě jsou protiústavní:

  • a) Mezi USA a ČR byla předem učiněna utajovaná dohoda, přičemž Američané věděli, kdy bude uskutečněno rozhodnutí o ústavní stížnosti Nikulina, a věděli také, že jeho stížnost bude odmítnuta. Proto do Prahy dva dny před rozhodnutím ÚS jakoby nečekaně přijíždí Paul Ryan, aby zde na půdě Parlamentu ČR sehrál divadlo o velkém spojenectví mezi USA a ČR a „dohlédl“ na úspěšnou extradici Nikulina do Spojených států amerických.
  • b) Američané využili politickou situaci s vyhošťováním ruských diplomatů z ČR (březen 2018 v souvislosti s kauzou otravy ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala) a vyvinuli nátlak na českou vládu k dalšímu příspěvku v „boji“ proti Ruské federaci. K tomu do ČR narychlo posílají Paula Ryana. Premiér Andrej Babiš a ministr spravedlnosti Robert Pelikán se tlaku podvolují a spěšně po dohodě s Ústavním soudem vyhovují politickým požadavkům USA.

Přes všechno výše uvedené je zajímavé, že se Ústavní soud na Twitteru v exponované době v březnu 2018 chlubil, že jeho předseda Pavel Rychetský je podle blíže nespecifikovaného průzkumu veřejného mínění nejdůvěryhodnějším ústavním činitelem v ČR.

Pokud si připomeneme znění slibu soudců Ústavního soudu, kde slibují, že budou chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně, tak se musíme ptát, jaké mají nyní soudci ÚS a zvláště jejich předseda svědomí a co si myslí o své cti po kontroverzních kauzách „Nikulin“ a „Hoteliér“.

Podrobné objasnění problematických bodů v kauze nazvané „Hoteliér“ je dostupné v navazujícím produktu 13059 .


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13058
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
24. březen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (13057)

V lednu 2019 se v zahraničních i domácích médiích začaly objevovat zprávy o tom, že se zástupci USA a Tálibánu dohodli na pracovní verzi mírové dohody ohledně Afghánistánu. Stalo se tak během údajného jednání v Dauhá, hlavním městě Kataru. Jednání mělo trvat šest dní a bylo označeno jako první kolo rozhovorů. Druhé kolo rozhovorů mělo být uskutečněno v únoru 2019.

K tomu se objevila zpráva, že vyjednavačem Tálibánu se stal mulla Abdul Ghání Baradar, který se podílel na zakládání Tálibánu a byl zástupcem vůdce Tálibánu mully Mohameda Omara (Muhammad Umar) pro vojenské záležitosti.

Skutečnost je však taková, že Spojené státy americké se snaží s Tálibánem vyjednávat už od roku 2009. Již tento časový údaj sám osobě odkrývá, že mírová dohoda s Tálibánem ohledně území Afghánistánu je prakticky neproveditelná. Jenže neproveditelnost jakékoli dohody se primárně nevztahuje k hnutí Tálibán, neboť afghánský Tálibán [1] není samostatnou, ale podřízenou organizací. To zástupci USA moc dobře vědí.

Rázem vyvstává několik otázek jako například proč není mírová dohoda proveditelná, o co Spojené státy touto hrou usilují, kdo stojí v pozadí a s jakým cílem apod. Zajímavé je také to, kdo je vlastně vyjednavač Baradar (?)

Určité odpovědi lze nalézt ve zpravodajském produktu 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. Bezútěšná a stále se zhoršující situace v Afghánistánu je pak popsána v souhrnném hodnocení 13047 Závěr Američanů: Afghánská vláda nemá pod kontrolou 82 % správních okresů Afghánistánu.  

Následná analýza se věnuje objasnění, proč Afghánistán není zdaleka jen problémem mezi stávající afghánskou vládou a Tálibánem, proč není možné očekávat reálné výsledky ve vyjednávání s Tálibánem a co tímto vyjednáváním chtějí Američané doopravdy dosáhnout.

1. březen 2019

Krátká analytická reakce (13056)

Ve vietnamské Hanoji se 27. a 28. února 2019 uskutečnil druhý summit mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a nejvyšším severokorejským představitelem Kim Čong-unem. Summit nebyl zakončen žádným společným prohlášením jako v případě prvního summitu, ale i přesto odhalil, jak ke dvoustrannému jednání přistupují oba aktéři. Toho si však novináři příliš nevšímají, a naopak pokračují v dezinformacích a dezinterpretacích započatých od prvního summitu.   

Rovněž politici z různých zemí vyslovují zavádějící komentáře, avšak těžiště ve správném informování leží především na pracovnících sdělovacích prostředků. Politici nebudou nikdy mluvit otevřeně, ale budou vždy manévrovat a některé věci zamlčovat či překrucovat podle toho, jak se to hodí jejich nastavené a často i podřízené politice ve prospěch preferovaných lídrů a mocností. Naproti tomu novináři periodických tiskovin a redaktoři televizních stanic jsou odpovědni za co nejobjektivnější a nestranné informování veřejnosti o dění ve světě včetně vlastní země. Pravda je ale taková, že i někteří novináři a redaktoři jednají jako politici a vybírají si svou upřednostňovanou stranu.

Názorným příkladem neobjektivního informování novinářů a televizních redaktorů je právě jednání mezi prezidentem USA a nejvyšším představitelem Severní Koreje (KLDR). Toto předpojaté informování se nese už od prvního shledání obou nejvyšších výkonných politiků.

SHRŇME SI HLAVNÍ DEZINFORMACE A DEZINTERPRETACE O ROZEBÍRANÉM DĚNÍ:

  • 1) Podepsání společné dohody na prvním summitu je sdělovacími prostředky nesprávně prezentováno jako jednostranný závazek pro Kim Čong-una.

Trump a Kim podepsali společnou dohodu, a nikoli jednostranný diktát. Dohoda je rovnostranné předsevzetí obou stran a není to pouze věc přístupu KLDR. Dohoda se týká celého Korejského poloostrova, ale média neustále tento prostor zaměňují jen za prostor Severní Koreje. Zahrnutí celého Korejského poloostrova je rozhodující a vychází z toho, že Severokorejci nebyli prvními, kdo tento poloostrov „nuklearizoval“ (více viz bod 4 a odkazy níže).  

  • 2) Média mylně předkládají, že Severní Korea slíbila, že se zbaví jaderných zbraní.

Nejvyšší představitel KLDR nic takového neslíbil, ale přijal závazek k denuklearizaci celého Korejského poloostrova (viz psaný text společné dohody). Stejný závazek přijal i prezident USA, což fakticky vychází z americké vojenské přítomnosti v Jižní Koreji, tedy na Korejském poloostrově (blíže viz bod 4 a odkazy níže).

  • 3) Novináři a redaktoři (především ti čeští) neustále píší a hovoří o jaderném odzbrojení, avšak ve skutečnosti se jedná o denuklearizaci určitého prostoru, což je podstatný rozdíl.

V původním dokumentu se píše o denuklearizaci (denuclearization), a nikoli o jaderném odzbrojení, což by muselo být psáno jako „nuclear disarmament“. Přesný význam musí být v překladu zachován. Nejedná se o odzbrojování někoho (jako např. poraženého protivníka), ale o odstranění jaderných zbraní z určitého prostoru.

  • 4) Sdělovací prostředky dezinformují veřejnost, když opakovaně tvrdí, že se denuklearizace (či nesprávně odzbrojení) týká jen KLDR. Nic takového nebylo podepsáno.

Veškerá jednání mezi USA a KLDR se týkají celého Korejského poloostrova. Tak je to psáno i v úvodním a zatím jediném dokumentu o společné dohodě. Podle dohody se jedná o úplnou denuklearizaci Korejského poloostrova (complete denuclearization of the Korean Peninsula), a nikoli jen o denuklearizaci Severní Koreje (KLDR). Nikdo by neměl zapomínat na to, že Američané jako první dopravili jaderné zbraně na Korejský poloostrov. Jednalo se sice o takzvanou taktickou jadernou výzbroj [1], ale stále o výzbroj jadernou. Ta měla být v roce 1991 z poloostrova odsunuta, ale nikdo nemůže zaručit, že byla odsunuta do posledního kusu, anebo že část nebyla zase dopravena zpět (podrobněji viz produkt 11068). Nehledě na to Američané ještě na konci roku 2017 diskutovali možnost použití taktické jaderné výzbroje s představiteli Jižní Koreje.

Tím se dostáváme k problému americké vojenské přítomnosti na Korejském poloostrově a k tomu, co tato přítomnost znamená pro denuklearizaci Korejského poloostrova tak, jak je uvedeno ve společné dohodě. Vojenská přítomnost USA na poloostrově má dále přímou souvislost a podmiňovanou i chtěnou závislost na oficiálním ukončení Korejské války (dosud platí pouze příměří). Dosáhnout oficiálního ukončení této války je snahou severokorejského režimu a přáním jihokorejské vlády, ale není to výhodným tahem pro Spojené státy, protože by odkryly prostor (šachovnici) pro zahájení druhé fáze vyjednávání ze strany KLDR, která má dobrého rádce (více viz produkt 11068).

Podrobněji je problematika vyjednávání mezi USA a KLDR rozpracována v následujících zpravodajských produktech:


[1] Taktická jaderná výzbroj (tactical nuclear armament/weapons nebo hovorově: tactical nukes) se skládá z jaderné munice s nižším účinkem, která je na cíle dopravována taktickými prostředky. Mezi taktické prostředky mohou v případě amerických vzdušných sil patřit letouny F-15 a F-16. Dalšími taktickými prostředky mohou být například jednotlivé dělostřelecké systémy, které mohou odpalovat dělostřelecké granáty s jadernou náplní. Taktická jaderná výzbroj nepodléhá mezinárodním smlouvám o redukci jaderných zbraní. Taktická jaderná výzbroj, která má nižší účinek a která je na cíle dopravována taktickými prostředky, je přirozeně předurčena na ničení cílů v kratších vzdálenostech, přičemž se zpravidla nebude jednat o cíle strategické úrovně, ale o cíle taktické nebo operační úrovně. U strategické jaderné výzbroje je tomu přesně naopak: munice s vyšším účinkem je na cíle dopravována strategickými prostředky s předurčením ničení cílů ve větších vzdálenostech, přičemž se přednostně bude jednat o cíle strategické úrovně. Strategickými vzdušnými prostředky ozbrojených sil USA schopnými nést jadernou výzbroj jsou strategické bombardéry B-1B Lancer, B-2 Spirit a B-52 Stratofortress (letouny B-1B byly po pádu Sovětského svazu převedeny do role nosičů konvenční výzbroje). Dalšími strategickými prostředky pro dopravu strategické jaderné munice na cíl jsou mezikontinentální balistické rakety odpalované ze země a balistické rakety odpalované z ponorek. 


Zpravodajský produkt 13056
Krátká analytická reakce
© 2019 Agentura EXANPRO
25. leden 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení – seriál ČT (13055)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Případ číslo 13 dokládá několikanásobné provinění České televize ohledně zpravodajství o situaci v Sýrii a o situaci na Ukrajině. V rámci zpravodajských a publicistických pořadů přistupují redaktoři ČT k informování o dění na Ukrajině a v Sýrii rozdílným způsobem, a to především v popisování činnosti dvou hlavních soupeřících aktérů – Ruské federace a Spojených států amerických. Na jedné straně se snaží podsunout divákům vše, co snižuje kredit Ruska, a na straně druhé pak zase zamlčet vše, co by naopak snižovalo kredit USA. Pracovníci ČT se tímto způsobem například vyhnuli předložení faktů* o tom, kdo jako první začal porušovat druhou minskou dohodu (tzv. Minsk II), kdo spojil svoji činnost s výročím narození Adolfa Hitlera a kdo skutečně provedl neoprávněný vpád do cizí země.    

Nejčtenější zpravodajské produkty