Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
6. září 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (13085)

Od německých představitelů jsme se 2. září 2020 dozvěděli, že ruský opoziční politik Alexej Navalnyj byl otráven bojovou chemickou látkou ze skupiny Novičok, která patří do kategorie nervově paralytických látek. Do skupiny Novičok patří ty nejsmrtelnější nervově paralytické látky. Obecně už jakákoli nervově paralytická látka je vážný problém pro lidské zdraví a život, avšak v případě skupiny Novičok je tento problém několikrát znásoben. Je proto velmi zvláštní, že Navalnyj nezemřel během několika málo minut (v další části textu uvádíme smrtelnou dávku [1] či smrtelnou koncentraci [2] pro skupinu Novičok při inhalaci/vdechnutí, konzumaci/požití v nápoji nebo ve stravě a při intoxikaci přes kůži; stejně tak jsou dále v textu uvedeny symptomy otravy nervově paralytickou látkou a její průběh).

Ptát se tedy po výše uvedeném textu na to, kdo otrávil Navalného, se nezdá být tou první nejdůležitější otázkou jako ptát se na to, jak je možné, že Navalnyj stále žije (i když je v kritickém stavu), jestliže byl otráven látkou ze skupiny Novičok, tedy dosud nejsmrtelnější nervově paralytickou látkou (přesněji nejsmrtelnější odtajněnou látkou). V tomto případě není ani tak záhadou, kdo to provedl, ale že to Navalnyj „přežil“, případně, že to přežil po tak dlouhou dobu (otráven byl 20. srpna 2020).

Pokud sem zahrneme kauzu s údajnou a nepovedenou otravou bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala a jeho dcery Julie, pak musíme konstatovat, že ti obviňovaní Rusové mají podezřele velký pech, když se jim s tak smrtelnou látkou nepodařilo otrávit ani jednu ze tří uvedených osob. To bychom už měli začít pochybovat o smrtelnosti toxinů z řady Novičok.

Jenže obě kauzy (Skripal i Navalnyj) mají své „špinavé“ pozadí, z něhož do popředí vystupují jen smyšlené příběhy neboli zpravodajské historky*. Tyto historky jsou předkládány médiím a veřejnosti se snahou očernit předurčeného protivníka. Avšak velkou slabinou těchto historek je, že z protivníka opakovaně dělají úplného hlupáka a z profesionálních vykonavatelů neschopné „zabijáky“. Těch slabin je samozřejmě více – například interní* a externí rozpory* nebo předkládané rádoby důkazy*, které jsou spíše přitěžujícími okolnostmi pro ty, kteří chtějí někoho obvinit.

 Publikované zpravodajské produkty ke kauze údajné otravy Sergeje Skripala:

Co se týče nervově paralytických látek, tak se do prokázané fabulace zapojila i Česká televize, když se její reportér Jakub Szántó snažil svou reportáží přesvědčit diváky, že v Sýrii byla proti civilistům použita nervově paralytická látka sarin. Výpovědi svědků v této reportáži nedávaly smysl, přičemž jeden svědek dokonce „vstal z mrtvých“, a to bez jakékoli pomoci. Tento a další hrubé rozpory ale reportérovi ČT nevadily, a stejně tak nevadily redaktorům ČT. Zmíněná reportáž byla analyzována v produktu 13027 Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství: Případ 4 – Sarin v Sýrii.

Podívejme se nyní blíže na „špinavé“ pozadí případu otravy Navalného včetně motivu a průběhu eliminační operace. K tomu patří i vysvětlení, proč Němci pro jeho převoz z berlínského letiště Tegel do berlínské nemocnice Charité použili speciální zdravotnické vozidlo německých ozbrojených sil v němčině známých pod označením Bundeswehr. Důležité jsou rovněž politické aktivity, které se odehrály mezi volbami v Bělorusku a údajnou otravou politického aktivisty Alexeje Navalného (období mezi 9. a 20. srpnem).

13. srpen 2020
Registrovaní

Souhrnné hodnocení (13084)

Onemocnění COVID-19 zapříčiněné novým typem koronaviru SARS-CoV-2 stále je a ještě „chvíli“ bude neprobádanou hrozbou pro lidstvo v oblasti infekčních chorob, k čemuž patří i to, že teprve několik následujících let ukáže, jak velký vliv toto onemocnění bude mít na lidské pokolení, a to i v případě osob, které se z tohoto onemocnění zotavily a které zaznamenaly mírný průběh nemoci (podrobněji dále v textu). Onemocnění COVID-19 navíc nelze z pragmatického důvodu srovnávat s nádorovým onemocněním, infarkty a mozkovými příhodami (vysvětlení dále v textu).

Z hlediska velké neprobádanosti nové infekční nemoci je zajímavé, jak proměnlivě a klamně k tomuto virovému fenoménu přistupují čeští výkonní politici a státní úředníci, k nimž z hlediska zavádějícího vystupování v médiích přednostně řadíme premiéra Andreje Babiše, vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví Romana Prymulu (dříve náměstek ministra zdravotnictví), ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislava Duška a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (k tomu patří i opakovaná manipulace s daty, na což jsme poprvé poukazovali již 19. března 2020 v produktu 13077 Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s údaji nakažených osob)

Všichni výše jmenovaní v médiích několikrát vystupovali nepříliš poctivým a někdy až zbytečně chaotickým způsobem → jakoby bez základních znalostí včetně důležitých souvislostí, ale zato s tvrzeními postrádajícími jakékoli podpůrné argumenty (někteří z nich se dokonce propůjčili k politickým intrikám). Politici a odborníci nemusejí vědět všechno, zvláště když se jedná o neznámou novou infekci, ale nemohou tvrdit něco, co nemohou prokázat a co ve spojení s dalšími souvislostmi vyznívá nesmyslně. Stejně tak nemohou postupovat způsobem, jako by chod státu spočíval jen na resortu zdravotnictví. Vláda dále nemůže nechat za sebe rozhodovat odborníky, kteří navíc řeší jen jednu z mnoha oblastí důležitých pro zdárné fungování státu (viz produkt 13080 a hodnocení 1128 s vysvětlením, jak se Babiš jako premiér několikrát zřekl odpovědnosti v rozhodování ohledně řízení státu v krizové situaci). A už vůbec si vláda nemůže vykládat zákony podle toho, jak se jí to hodí vzhledem k aktuální situaci (týká se zákona o krizovém řízení a zákona o ochraně veřejného zdraví – blíže objasněno v produktech 11131 a 31015)

11. červenec 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (13083)

V českých médiích se od 26. června 2020 vyrojilo několik zpráv o tom, že Rusové vypláceli odměny Tálibánu [1] za zabíjení amerických vojáků v Afghánistánu či obecně za zabíjení zahraničních vojáků, kteří v této asijské zemi dlouhodobě působí. Nikdo neřešil, proč by měli mít Rusové zájem na aktivitách proti zahraničním vojákům v Afghánistánu a už vůbec se nikdo nezabýval tím, že by pro Rusko mohla být americká přítomnost v rozložené zemi prospěšná a z jakých důvodů. Avšak hlavně nikdo neřešil ani nezmínil dlouhou dobu známá fakta* o tom, kdo je skutečným a ústředním sponzorem afghánského Tálibánu (nejedná se o USA ani o Rusko) a kdo další Tálibánu poskytoval a stále ještě poskytuje peníze, ať už přímo, nebo nepřímo – zde se to už týká i západních zemí (upřesnění dále v textu).

Při uvažování všech faktů je přinejmenším nestoudné, když si američtí novináři a kongresmani, kteří po celou dobu k financování afghánského Tálibánu mlčeli, dovolí po téměř 19 letech ozbrojeného konfliktu* v Afghánistánu poukázat na Rusko a jenom na Rusko. Z jejich strany je to pokrytecké a velmi cílené. Je zde pochopitelně důvod (motiv), proč se náhle v létě 2020 zvedlo toto obvinění proti Rusku (více dále v textu).

Z pohledu České republiky je však mnohem zarážející, jak na tuto rozporuplnou americkou informaci o ruských odměnách pro Tálibán reagovalo Ministerstvo obrany ČR a někteří čeští zákonodárci. Podle jejich vyjádření je nutné se tím zabývat, protože by ruská strana mohla nést odpovědnost i za smrt českých vojáků, kteří při útocích Tálibánu zahynuli v Afghánistánu (viz reakce zmíněných subjektů dále v textu). Rovněž dále v textu objasníme, proč se jedná o dvojitý nesmysl.

Je divné, že Ministerstvo obrany ČR reagovalo tímto způsobem a pouze proti Rusku, když má ve svém resortu vojenskou zpravodajskou službu* (Vojenské zpravodajství* – VZ) a ministr obrany je vždy jedním z adresátů jejích zpravodajských výstupů*. Cožpak VZ neinformovalo ministra obrany a ostatní vybrané členy vlády o tom, jak je to doopravdy s financováním Tálibánu, když byla zveřejněna informace o údajných ruských odměnách za zabíjení zahraničních vojáků?

V České republice se již stalo politickým folklorem, že když některá ze západních mocností „vystřelí“ cokoli protiruského, tak se k tomu někteří čeští politici (zákonodárci i členové vlády) bez rozmyslu a znalosti věci a také často s protiruským zápalem okamžitě přidávají. Tito politici úmyslně a prospěchářsky zapomínají, že jejich politický mandát platí pro službu České republice, a nikoli pro službu cizí mocnosti. Pokud chce někdo obviňovat, nebo dokonce trestat novodobé Rusko, přičemž tvrdí, že jedná spravedlivě a z pozice faktů, tak by musel mnohem častěji obviňovat a trestat především USA a jiné západní země. Prostřednictvím západních institucí totiž na povrch vychází stále více faktů o novodobých proviněních západních zemí v čele s USA (viz například německá vědecká publikace se zmínkou o masových zločinech proti civilnímu obyvatelstvu při západních náletech v Srbsku, Iráku a Afghánistánu – blíže uvedeno v produktu 13034 Česká republika na cestě mezi pravdou a lží).

V této kauze je též podezřelé, když je opakovaně zmiňováno, že financování Tálibánu měla provádět stejná jednotka ruské zpravodajské služby* GRU* (GU*), která stála za otravou bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala. Jakmile někdo vyřkne obvinění a poté doplní, že údajný viník je ten samý jako při útoku na Skripala, pak je to výstraha o pochybném obvinění (vysvětlení dále v textu a rovněž v produktu 12048 Byli příslušníci ruské GRU v Salisbury a provedli útok nervově paralytickou látkou proti Skripalovi a jeho dceři?).

Stěžejní podpora Tálibánu a důvody této podpory jsou objasněny v produktu 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. V uvedeném zpravodajském výstupu je vysvětlen vztah zemí takzvaného „jihoasijského trojúhelníku“ (plus čtyři další faktory), což je základ pro porozumění současné situaci v Afghánistánu a těžkostem při provádění jakékoli zahraniční mise v této zemi různorodých lidských komunit. Stěžejní sponzor Tálibánu je taktéž zdůrazněn v produktu 13046 Česká generalita chce provést odvetná opatření proti Tálibánu aneb Vojenský alibismus a podivná hra s neporazitelným protivníkem (viz odstavec, jehož úvodní věta je psána tučným písmem).

Američtí kongresmani (zvláště z Demokratické strany) a britští politici tvrdí, že aktivity Rusů v podpoře Tálibánu jsou vážnou věcí, přičemž tuto záležitost hodlají projednávat i v Radě bezpečnosti OSN. Jenže Američané a Britové jaksi záměrně zapomínají, že vedou stejné a na rozdíl od Rusů prokázané aktivity proti ruským vojákům v jiném geografickém prostoru (podrobněji dále v textu).

Ohledně toku peněz z různých směrů k Tálibánu se často hovoří, že v Afghánistánu byl dosažen stav, jenž je možné nazývat jako „samoudržitelný konflikt“ (self-sustainable conflict). Častěji se hovoří o „samoudržitelné válce“, avšak od konce roku 2002 nedosahuje konflikt v Afghánistánu rámce války*, nýbrž „jen“ rámce konfliktu nízké intenzity* (není utvořena bojová linie ani dlouhodobá či trvalá ohniska bojů, nejsou prováděny konvenční bitvy mezi soupeřícími silami obvykle na úrovni pravidelných či organizovaných sil za oboustranného využití všech sedmi operačních systémů bojiště*; mohou existovat příležitostné krátkodobé násilné střety za využívání především nekonvenčních způsobů vedení boje*).

Zahraniční jednotky tráví dlouhá léta většinu svého času na základnách, čímž už dávno ztratily trvalou kontrolu nad okolním terénem včetně důležitého obydleného prostoru. Snižuje to sice vlastní ztráty, ale na druhou stranu vojenská mise touto strategií od počátku neplní svůj účel. Důležitou věcí je samozřejmě přijatelné riziko*. Jenže pak je otázkou, k čemu taková mise vlastně je, když je riziko pro plnění úkolu příliš vysoké, k čemuž se přidává i problém logistické podpory pro jednotky působící delší dobu mimo hlavní základny a v hůře průchodném terénu. Blízko pravdy jsou ti, kteří dokáží rozpoznat, že mise v Afghánistánu je součástí globálního soupeření mezi světovými mocnostmi a že se cíle této afghánské mise nepojí jenom k samotnému Afghánistánu, ale také k jeho zajímavému okolí, kde se nacházejí jedny z klíčových prostorů* tohoto soupeření (podrobněji dále v textu a též viz produkt 11129 Američané z Afghánistánu nikdy neodejdou aneb Divadelní představení s Tálibánem pokračuje).

Pojďme si nyní podrobněji rozebrat všechny výše zmíněné položky a přiblížit, jaká je skutečnost v oblasti financování Tálibánu a kdo všechno se na tomto financování podílí. K tomu patří i základní objasnění, s jakým cílem afghánský Tálibán vznikl a jakému aktérovi a proč má sloužit. Přibližme si také důvody a širší souvislosti, proč se tak náhle objevilo obvinění Ruska z podpory Tálibánu.

5. červen 2020
Registrovaní

Specifické hodnocení – seriál ČT (13082)

Případ číslo 17 je spojen se zavádějícím vyjadřováním moderátorů a redaktorů České televize (ČT). Toto zavádějící vyjadřování se v některých formulacích posouvá až k dezinformování veřejnosti. Příkladů zavádějícího vyjadřování pracovníků ČT je mnoho, my jsme vybrali tři z nich. První příklad se týká vysílání českých vojáků do zahraničí, druhý souvisí s nouzovým stavem, který skončil ke dni 17. května, a poslední příklad se vztahuje k rozhodnutí soudu o zrušení některých opatření přijatých v době nouzového stavu. Příklady jsou uvedeny v chronologickém pořadí čili posloupně tak, jak se odehrály.

Poznámka: Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

21. duben 2020
Předplatitelé

Odborný výklad a analýza současné praxe (13081)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 13080.

Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) je zařazen do systému orgánů Bezpečnostní rady státu (BRS), což znamená, že předseda ÚKŠ předkládá vypracované návrhy na řešení dané krizové situace na schůzi BRS, pouze např. v případě nebezpečí z prodlení tyto návrhy předkládá přímo na schůzi vlády. Tedy ještě jednou: předseda ÚKŠ předkládá návrhy buď na schůzi BRS a ta je poté předkládá vládě jako celku, anebo jsou tyto návrhy předsedou ÚKŠ předkládány přímo vládě. V obou případech je koncovým orgánem vždy vláda, která ve sboru rozhodne. Ani BRS reprezentovaná částí vlády, ani ÚKŠ, stejně tak jednotlivý ministr nebo samotný předseda vlády, natož epidemiologové či hygienici nemají pravomoc, aby sami rozhodovali o národních otázkách a přijímaných krizových opatřeních. Takto je vše v souladu s ústavním zákonem č. 1, s ústavním zákonem č. 110, se zákonem č. 240 a se statuty BRS i ÚKŠ (přesné znění a názvy zmíněných zákonů viz předchozí produkt).

V tomto zpravodajském výstupu* přinášíme přehledně popsaný přímý důkaz* o tom, jak vláda nerozhodovala ve sboru o nejméně jednom přijatém krizovém opatření tak, jak jí ukládá Ústava ČR, ale přitom k příslušnému opatření vypracovala dokument o usnesení vlády. Dále přiblížíme, jak se předseda vlády Andrej Babiš podle situace buď zbavuje odpovědnosti za přijatá opatření, anebo se za ně naopak chválí (příklad novějšího zbavování se odpovědnosti viz předchozí produkt).

Premiér Babiš se poprvé zbavoval odpovědnosti už na počátku března, kdy ještě nebyl aktivován ÚKŠ. V té době se jednalo o zrušení účasti diváků na 7. kole Světovém poháru v biatlonu sezóny 2019/2020 v Novém Městě na Moravě (závody 7. kola se konaly ve dnech 5.–8. března 2020). Babiš tehdy na otázku redaktora České televize ohledně kompenzací, které avizovali organizátoři soutěže, prohlásil toto:

„Ano, my jsme to samozřejmě slyšeli, my tomu rozumíme. Mě to velice mrzí, ale to není moje rozhodnutí nebo vlády. My skutečně máme tady hlavní hygieničku, máme tady náměstka ministra – epidemiologa, pana Prymulu, je to skutečně odborník, a bylo nám řečeno, že je to velké riziko, že skutečně tam přijdou ze zahraničí lidi, takže proto jsme přistoupili – má tam být koncentrace až 100 000 lidí na jednom místě – tak jsme se rozhodli v podstatě jako Bezpečnostní rada státu…“

Po přečtení výkladu o BRS a ÚKŠ předloženého v předchozím produktu a v úvodním shrnutí výše mohou pozorní čtenáři z proslovu premiéra sami odhalit dva vážné nedostatky.

Nejčtenější zpravodajské produkty