Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
18. květen 2016
Registrovaní

Specifická analýza (13004)

Výzkumy veřejného mínění jsou zajímavým a vyhledávaným příspěvkem v médiích. Snad každého zajímá, co si myslí ostatní ve společnosti a jaké mají názory na aktuální témata. Avšak už méně lidí věnuje pozornost tomu, že takovéto výzkumy nemusí být jen nástrojem pro zjišťování lidského smýšlení, ale mohou být také výborným prostředkem, jak toto smýšlení ovlivnit, popřípadě ho alespoň zkreslit.

Od konce roku 2014 zaznamenáváme ve výzkumech veřejného mínění stále vyšší počet případů, které vykazují nesrovnalosti. Tyto nesrovnalosti zasahují do čtyř oblastí. První oblast se týká výběru a formulace otázek. Druhá oblast je spojena s prováděním výzkumu. Interpretace výsledků samotnými tvůrci výzkumu se vztahuje ke třetí oblasti. A konečně čtvrtá oblast je spojena s pracovníky různých médií, kteří výsledky výzkumů přebírají a prezentují široké veřejnosti. Poslední oblast považujeme za zcela zásadní, neboť pracovníci sdělovacích prostředků by měli být schopni rozpoznat jakékoli pochybnosti v předložených výzkumech veřejného mínění a tím je jednoduše odmítnout a nezařadit do svých výstupů. Anebo ještě lépe je naopak zařadit, avšak upozornit na zavádějící skutečnosti, což by bylo náležitou motivací pro výzkumné agentury k poctivější a kvalitnější práci. Na druhou stranu se sami pracovníci mediálního zpravodajství mohou úmyslně podílet na celém procesu (úmysl v zadání předpojatého výzkumu či záměrná selekce určitých výsledků a jejich prezentace).  

Následná analýza je rozdělena do tří analytických výstupů1 a názorně odkrývá nedostatky vybraných výzkumů ve všech čtyřech oblastech, přičemž je zřejmé, že nedostatky vyplývají buď z určitého úmyslu, anebo z nedbalé a povrchní činnosti. Obvykle je to však kombinace obou pracovních přístupů s různou mírou jejich zastoupení, a to jak u pracovníků výzkumné agentury, tak u personálu veřejných sdělovacích prostředků. Veškeré jejich počínání je záležitostí morálních a odborných kvalit.

Poznámka: Uvedené příklady se týkají hodnocení dvou ústavních činitelů (v jiných analytických produktech na téma výzkumů je prostor věnován bezpečnostní situaci – viz Přehled zájmových témat) a dotýkají se také známých médií a jejich pracovníků. Analýza však neřeší, ani neuvažuje a tedy nevztahuje žádnou část svého produktu ke konkrétním společnostem a osobám, ať už z politické, nebo mediální scény, a to i přesto, že pro úplnost uvádíme konkrétní osoby na straně hodnocených subjektů. Rozbor směřuje na činnost osob, které výzkum prováděly či prezentovaly a nikoli na osoby jako takové.

20. duben 2016
Registrovaní

Analýza/studie (13003)

Jakmile se ve veřejných sdělovacích prostředcích objeví slovní spojení „konspirační teorie“, a to ať už v jakémkoli kontextu, dopouštějí se média hned dvou pochybení najednou. První pochybení se týká samotného používaného termínu a druhé pochybení souvisí s tím, co si média pod tímto označením představují.

7. duben 2016
Předplatitelé

Specifické hodnocení (13002)

V souvislosti s teroristickými útoky vznikl trend vyhlašovat válku abstraktním pojmům místo fyzickým organizacím či osobám, které reprezentují konkrétní militantní útvary, ať už státního, nebo jiného charakteru.

Započal s tím ideologicky prezident Bush, když vyhlásil válku proti teroru. Byla to záminka, která mu poskytovala prostor a čas, aby účelově označoval státy spjaté s teroristickými skupinami. Nebyl stanoven jasný cíl ani jasný nepřítel, ale jen ideologická válka proti teroru s pravidlem „kdo není s námi, je proti nám“. Vlády zemí tak byly postaveny před hotovou věc, ale na druhou stranu měly možnost ukázat svůj ryzí a svobodný charakter.

Podobně i v současné době vyhlašují evropští politici válku terorismu, jako by se báli zřetelně označit viníky zločinů. Vytvářejí dojem věčné války proti zlu, která trvale postrádá jasné cíle a záměr, čeho a jak vlastně chtějí dosáhnout. Politici hlásají, že jsme ve válce, jenže válka to je určitý stav a uplatnění úplných operačních systémů bojiště/operace (BOS1) v jeden celek s cílem zničit klíčové prvky protivníka a tím ho porazit.

4. duben 2016
Registrovaní

Souhrnné hodnocení (13001)

Dění v Evropě i za jejími hranicemi stimuluje politiky evropských zemí k častým veřejným vystupováním a vyjadřováním pro média. Způsob jakým to provádějí, svědčí ale o tom, že se snaží především udržet politické tempo a podřídit se mocnější politice, než aby představili svá konkrétní rozhodnutí či opatření ve prospěch udržování a posilování bezpečného prostředí ve svých zemích s prosazováním vyvážené zahraniční politiky.1 Je to řečnická snaha přesvědčit voliče, že svojí nečinností, popř. neodpovídající činností vlastně konají a že naplňují to, co země a občané potřebují. Jenže ve skutečnosti nehájí své země a občany, ale prosazují nadnárodní projekty se skrytými cíli.

Nejčtenější zpravodajské produkty