Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
22. březen 2020

Specifické hodnocení (13078)

Od 12. března 2020 platí pro celé území České republiky nouzový stav. V rámci vyhlášení nouzového stavu bylo vydáno několik opatření. Účinnost a ekonomická přijatelnost těchto opatření může být diskutabilní. Důležitou věcí však je, že když už je nějaké opatření přijato, tak nesmí obsahovat takovou výjimku, jež činí toto opatření neefektivním. Opatření a výjimky si nesmějí vzájemně odporovat neboli nesmějí být ve vzájemném kontroverzním vztahu.

Z přijatých opatření spojených s výjimkami patří k těm nejkontroverznějším opatření v oblasti cest do a ze zahraničí a opatření na státních hranicích (viz web Úřadu vlády k vyhlášení nouzového stavu). Obsah těchto dvou opatření je možné stručně popsat takto: opatření se týkají zamezení a nezamezení pohybu českých občanů do zahraničí a dále zamezení a nezamezení pohybu cizinců do České republiky. Ano, čtete dobře, neboť hranice jsou i nejsou uzavřené, a to jak pro cizince, tak pro české občany (objasnění dále v textu).

Kontroverzní body těchto dvou opatření jsme negativně hodnotili již v den, kdy byly uvedeny v platnost (14. března), a to v následujících zpravodajských výstupech:

Kontroverzní výjimky se týkají takzvaných pendlerů. Čeští pendleři mohou i v době platnosti nouzového stavu pendlovat za prací do Rakouska a Německa (opakovaně cestovat tam a zpět). A obráceně pendleři z Rakouska a Německa mohou za prací pendlovat do ČR. Přitom vláda se zavedením nouzového stavu vyhlásila Rakousko i Německo za rizikové země ohledně šíření koronaviru. V produktu 11128 jsme už vysvětlovali kolikrát je v Německu a Rakousku vyšší pravděpodobnost infikování virem SARS-CoV-2 oproti ČR.

V současných dnech potvrzují kontroverzní body a neúčinnost opatření i představitelé jednotlivých krajů (především Jihomoravského, Jihočeského a Karlovarského) a volají po zrušení těchto výjimek. Pro ilustraci můžeme uvést, že před několika dny byl počet nakažených osob v Jihočeském kraji na čísle 19, přičemž z toho bylo devět pendlerů. Je nutné samozřejmě počítat s tím, že každý nakažený pendler mohl infikovat několik dalších osob (u některých se nákaza může projevit více, u některých méně bez následného vyšetření a potvrzení). Další problém, na který představitelé krajů upozorňují, je ten, že pendleři mohou pochopitelně nakazit své rodinné příslušníky, přičemž celá řada takových rodinných příslušníků pracuje v českém zdravotnictví.  

Počet českých pendlerů, kteří za prací cestují do Rakouska a Německa, je odhadován na 50 000 osob – podle novějších odhadů je to až 60 000 osob. I kdyby do zahraničí v současných dnech jezdila jen část českých pendlerů, je to stále významné riziko, jež podstatnou měrou snižuje účinnost přijatého opatření proti šíření koronaviru na území ČR. Nadto nesmíme zapomínat na komunitu zahraničních pendlerů, kteří dojíždějí do ČR a kteří tím pádem toto riziko zdvojnásobují.

Vláda a Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) by měly v této záležitosti zodpovědět následující otázky:

  • Kolik českých pendlerů jezdí v době nouzového stavu pracovat do zahraničí? (Počet lze lehce zjistit z evidovaných kontrol na hranicích prováděných Policií ČR – pokud nejsou kontroly evidovány, pak je to chyba a nedůsledná činnost za stavu nouze.)
  • Kolik zahraničních pendlerů jezdí v době nouzového stavu pracovat do ČR? (Počet lze lehce zjistit z evidovaných kontrol na hranicích prováděných Policií ČR.)
  • Kolik českých pendlerů se infikovalo koronavirem? (Jedná se o pendlery, kteří jezdili do zahraničí v době nouzového stavu.)
  • Kolik zahraničních pendlerů muselo v ČR vyhledat lékařské vyšetření a s jakým výsledkem?

Představitelé vlády ani předseda ÚKŠ vůbec neuvažovali, že by výjimku pro české a zahraniční pendlery nějak omezovali, natož aby ji zrušili. Namísto toho vymysleli a od 21. března zavedli to, že čeští přeshraniční pracovníci budou kromě potvrzení o zaměstnání v zahraničí předkládat také knížku přeshraničního pracovníka (KPP), aby mohli při přechodu hranice dostávat od Policie ČR razítka (tím má být sledována pravidelnost a četnost dojíždění do zahraničí, což má údajně odhalit ty, kteří tam nedojíždějí za prací – to samozřejmě není dostatečný argument, jelikož někteří tam jezdí na celý pracovní týden, nebo dokonce na 14 dní). Tímto podivným přídavkem ale vláda a ÚKŠ pouze reagovaly na zneužívání výjimky jinými osobami, které do zahraničí jezdí nakupovat nebo navštěvovat příbuzné (potvrzení o zaměstnání v zahraničí si může vytvořit kdokoli – to při zkušenostech s českou mentalitou a improvizací bylo možné silně předpokládat; policisté nejsou navíc schopni jednoduchým způsobem prověřit pravost uvedených údajů a při množství pendlerů by to zároveň byla značná zátěž).

Přidáním povinnosti předkládat KPP neřešili členové vládního kabinetu ani členové ÚKŠ omezení v šíření koronaviru, ale pouze to, aby zachovali pohyb českých pendlerů přes hranice. Předseda ÚKŠ Roman Prymula tvrdil, že bude tento problém řešit, jenže tato úprava není řešením, které bychom mohli spojovat s bojem proti šíření koronaviru, a už vůbec ne řešením, které bychom mohli očekávat od epidemiologa Prymuly. Náměstek ministra zdravotnictví a současný předseda ÚKŠ na jedné straně už několik dní tvrdí, jak je nutné, abychom se „opouzdřili“ čili izolovali od ostatních rizikových zemí a uzavřeli hranice, ale na druhou stranu na četný přeshraniční pohyb pendlerů vůbec nic nenamítá. Proč tedy vládní úředníci nepřiznají, že boj proti šíření koronaviru je v tomto případě upozaděn? A proč nechtějí přiznat konkrétní důvod?

Pokud zvýrazníme to podstatné z kontroverzního bodu, jenž se vztahuje k cizincům, tak je zde velmi zvláštní a univerzální formulace:

„Od 16. března 2020 0.00 hodin platí zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince (…) s výjimkou cizinců, jejichž vstup je v zájmu České republiky.“

Takže vstup cizinců (pendlerů) z Rakouska a Německa je v zájmu České republiky? A co šíření koronaviru z rizikových zemí? To už náhle v zájmu republiky není? Nemůžeme mít dva zájmy, které mají kontroverzní smysl. Je tím zájmem snad pracovní síla z ciziny, kterou na území ČR potřebujeme? A je v našem zájmu posílat za stavu nouze českou pracovní sílu včetně zdravotních pracovníků do sousedních zemí? Pokud ano, tak by to měla vláda takto prezentovat a netvrdit, že je nutné udržovat uzavřené hranice, když uzavřené nejsou.

Ministr vnitra Jan Hamáček 22. března v pořadu České televize „Otázky Václava Moravce“ uvedl, že pendlování se týká desítek tisíc Čechů a že po zavedení KPP byl přechod státní hranice odepřen stovkám Čechů, kteří neprokázali, že se na ně výjimka vztahuje. To tedy znamená, že od zavedení opatření dne 14. března jezdily do zahraničí a zpátky kromě skutečných pendlerů ještě stovky dalších Čechů. To se opravdu nepovedlo. Ale pořád zde máme tisíce pendlerů, kteří stále pendlují sem a tam.

Na otázku moderátora směřující na pendlery ministr Hamáček zmínil, že k pendlerům by se měl z hlediska rizika vyjádřit spíše náměstek Prymula jako epidemiolog a sdělit, zda je tato výjimka snesitelná. Moderátor se ale zeptal, jaký má na to názor on sám. Jan Hamáček odpověděl, že pendleři živí rodiny a že hodně z nich splácí hypotéky, ale svou odpověď uzavřel tím, že riziko je už příliš veliké a že on sám by to zakázal. To je u Hamáčka zvláštní zvrat, protože to byl právě on, který toto pendlování přímo dojednával se svým rakouským protějškem. Hamáček dokonce na žádost rakouské strany zvýšil vzdálenost od českých hranic z 50 km na 100 km (viz sdělení ministra na sociální síti Twitter níže).

Zajímavá, ale o to podivnější byla Hamáčkova odpověď na námitku jednoho uživatele Twitteru, který podotýkal, že ještě v poledne ta vzdálenost byla 50 km a že by to na příhraničí dostačovalo. Svou námitku zakončil slovy, že v tom Hamáček dělá zmatek. Ministr vnitra na to reagoval následovně:

Ministr Hamáček tedy v době nouzového stavu upřednostnil rakouské zdravotnictví se zapojením českých pendlerů před šířením koronaviru ze zahraničí do ČR. Je zde navíc problém také v tom, že vláda touto výjimkou vůbec nepomyslela na české zdravotnictví a jeho posílení kvalifikovaným personálem. Již v produktu 11128 ze 17. března jsme zdůrazňovali následující:

„Tato výjimka je zvláštní i v tom, že v době celoplošného nouzového stavu na území ČR umožňuje česká vláda českým občanům, aby podporovali ekonomiku a zdravotnictví v zahraničí. Přitom mnoha českým živnostníkům vláda jejich práci na teritoriu ČR pozastavila. Zvláštní to dvojí přístup. Cožpak česká vláda nemá v rámci krizového plánu návrh, jak kvalifikované pendlery dočasně převést do systému českého zdravotnictví, kde bude personálu vlivem nákazy a karantén ubývat?“ 

Ani premiér Andrej Babiš nic nenamítal a souhlasil s touto výjimkou pro české pendlery – jedná se o usnesení celé vlády, nikoli jen o usnesení ministra vnitra. Pro českého občana je to zajímavý vhled do myšlení českých výkonných politiků, kteří v tomto případě jednali čistě politicky v rámci původně nastavených pravidel mezi členskými zeměmi Evropské unie, a nikoli v zájmu ochrany veřejného zdraví v ČR. A to se předseda vlády Babiš nechává v médiích opakovaně slyšet, jak vláda dělá maximum pro ochranu zdraví českých občanů. Naposledy takto mluvil 22. března v živém vstupu v pořadu České televize „Události“, kde kromě jiného prohlásil následující:

„(…) Samozřejmě my děláme všechno proto, abychom zabránili navýšení počtu nakažených lidí u nás.“

Nikdo se ho ale nikdy nezeptal, a to ani moderátor „Událostí“, zda mezi to „my děláme všechno“ patří také výjimka pro pendlery v obou směrech.  

Je tu 22. březen neboli devátý den platnosti této výjimky (platí od 14. března 2020) a náhle se ti, kteří ji tak jednoduše schválili nebo ti odpovědní funkcionáři, kteří celou dobu nic nenamítali, náhle začínají ve sdělovacích prostředcích ozývat, že by bylo vhodné tuto výjimku zrušit. V tomto duchu se vyjádřil ministr vnitra Jan Hamáček (viz výše), který nenadále prozřel, když připustil, že pendleři představují určitou „ránu v těle“, skrze kterou se do těla (rozuměj do ČR) může dostat infekce. A taktéž se konečně ozývá i předseda ÚKŠ Roman Prymula, který uvedl toto:

„Jeví se zcela na místě omezit pendlery, protože máme data o tom, že v těch příhraničních oblastech je vyšší incidence než jinde, a máme skutečně zachycené případy, které vznikly a byly zavlečeny pendlery. Jednoznačně budu navrhovat zrušení pendlerství.“  

Vážným pochybením je to, že někdo vůbec takovou výjimku připustil a že nikdo od samého počátku nebyl jednoznačně proti. Vždyť ta kontroverznost a riziko byly jasné od počátku. Ale vedoucí funkcionáři s tou nejvyšší odpovědností na to potřebovali celých devět dnů, aby pochopili, že to není v pořádku. Avšak výjimka stále ještě platí. Teprve v pondělí 23. března bude o této záležitosti jednat vláda a nic tak není jasné. Při debatě o výjimce by si měli vládní činitelé spočítat, kolik českých pendlerů se během oněch devíti dnů nakazilo a kolik lidí v ČR tito nakažení pendleři dále infikovali (jedná se o osoby v přímém kontaktu s pendlery a dále o osoby v kontaktu s těmi, kteří se od pendlerů přímo nakazili). K tomu by měli přičíst počet případů nákazy způsobených rakouskými a německými pendlery. Tímto by si členové vládního kabinetu měli uvědomit, u kolika lidí svým pochybným rozhodnutím ohrozili jejich zdraví a případně i život.

Na jedné straně nečiní státním orgánům problém kvůli zjištění původních 25 případů koronavirové infekce okamžitě a neprodyšně uzavřít prostor s několika obcemi na Olomoucku a bez varování „uvěznit“ téměř 25 000 tisíc obyvatel, kteří musejí dodržovat přísná pravidla, avšak na druhé straně tytéž orgány ponechávají volnost pohybu tisícům až desetitisícům osob, aby přes státní hranice pendlovaly do rizikovějších prostorů, než je Česká republika (ČR ≈ 105 případů na milion obyvatel, SRN ≈ 300 případů na mil. obyv., Rakousko ≈ 400 případů na mil. obyv.).

Proslovy českých představitelů o hermetickém uzavření českých státních hranic jsou pouhou rétorikou a demonstrací policejních a vojenských sil na hraničních přechodech, přes které denně projíždějí tisícovky osob v obou směrech. Tohle vláda v médiích nerozebírá, přitom zejména premiér Babiš nikdy nezapomene podtrhnout, jak jsme jako Česká republika díky jeho vládě ve všech opatřeních první. Pravda je však taková, že v uzavření hranic (a to ještě jenom napůl) nebo v zamítnutí vstupu cizinců z rizikových zemí na vlastní území nás předběhly tři evropské země, a teprve poté se Babišova vláda odvážila konat stejným či podobným způsobem (viz chronologický přehled v produktu 11127).

Výjimka pro pendlery je od počátku v rozporu se vším, co v boji proti šíření koronaviru čeští funkcionáři prezentovali. Je pak velmi obtížné přemýšlet a hovořit o modelech vývoje v počtu nakažených osob na území ČR a o snaze zploštit křivku představující počet případů infekce za jednotlivé dny.

Poznámka: Tato záležitost může také odpovídat na otázku, proč Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s počty nakažených osob, a to především s počtem případů s původem v zahraničních zemích (viz produkt 13077 Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s údaji nakažených osob).


Zpravodajský produkt 13078
Specifické hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
19. březen 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (13077)

Ministerstvo zdravotnictví České republiky (MZd ČR) vede na svém webu přehled situace v ČR v souvislosti s onemocněním Covid-19 [1]. Ministerstvo svůj přehled aktualizuje vždy dvakrát denně – ráno a večer, a to přibližně v 9.00 hod. a v 18.00 hod. Při každé ranní aktualizaci s čísly pro nový den zároveň upraví údaje z předchozího dne tak, že dopočítá zbylé pozitivní případy zjištěné k 24. hodině předchozího dne. Nicméně dnes 19. března zjišťujeme, že aktualizace byla provedena i ve 13.30 hod. a že večer v základním přehledu zmizel sloupcový graf s rozdělením podle místa nákazy – zahraničí a území ČR (podrobněji vysvětleno dále v textu).  

Po několikadenním sledování přehledu MZd ČR jsme zjistili, že údaje nejsou v pořádku. Nedostatky se týkají především vykazování počtů podle místa nákazy, tedy konkrétně toho, zda se nemocní nakazili na území ČR, nebo v zahraničí. Takto MZd ČR večer 16. března vykazovalo, že počet pozitivně testovaných, kteří se nakazili v zahraničí, dosáhl čísla 285 (z celkového počtu 344 nakažených). Avšak o dva dny později 18. března ráno se tento počet náhle snížil o několik desítek na číslo 226, čímž se zase naopak výrazně navýšil počet onemocnělých, kteří se nakazili na území ČR. Zajímavé dodatečné přerozdělování nakažených.

Ani přepočítávání na procenta není v pořádku, protože po zpětném přepočítání z procent na skutečný počet pacientů musí vyjít počet s celými pacienty – maximálně s odchylkou jedné desetiny způsobenou zaokrouhlováním procent. Nemůže nám někde „lítat“ přesná půlka pacienta – například 250,536 nakažených osob v zahraničí. To je jasný důkaz manipulace s čísly (jedná se o konkrétní příklad ze statistických údajů vedených MZd ČR – vysvětleno dále v textu).

V konečném výsledku nezáleží na tom, zda úředníci s čísly záměrně manipulují, nebo zda tento přehled z různých důvodů odbývají (nechce se jim dělat přesnou práci s čísly, nechtějí „mrhat“ svým časem), anebo zdali prostě chybují, protože se tak jako tak jedná o zásadní chyby či úmyslná pochybení ve vážné situaci – v situaci nouzového stavu v době ohrožení nebezpečným virem. V této nešťastné záležitosti s čísly panuje určité podezření, že vláda chce prostřednictvím tohoto pochybného konání skrýt určité skutečnosti, k čemuž ji vedou konkrétní pohnutky.

29. leden 2020
Předplatitelé

Specifické hodnocení (13076)

Předseda vlády Andrej Babiš má pro někoho pověst muže na svém místě, alespoň podle počtu voličů a jeho příznivců. Je však divné, že lidé, které si on sám jako premiér vybírá do vlády, už takovou pověst nemají. Samozřejmě máme na mysli ministry za hnutí ANO, ať už se jedná o členy hnutí ANO, nebo nestraníky za ANO, u kterých Babiš může přímo ovlivnit jejich jmenování. Neuvažujeme ministry za ČSSD – tam si Babiš vybral do vlády celou ČSSD a personální obsazení ve vládě si řeší „víceméně“ samotné vedení ČSSD.

Druhá vláda Andreje Babiše jmenovaná v červnu 2018, která již získala důvěru Poslanecké sněmovny, je činná zhruba půldruhého roku. Za tu dobu však její sestavu opustilo už pět ministrů za hnutí ANO. Ministři odcházejí zpravidla tehdy, když udělají chybu. Avšak premiér vždy zůstává. Takto nyní ve vládě zůstává i Andrej Babiš, i když se svým slabým výkonem a ignorantským přístupem podílel na selhání svých podřízených členů vládního kabinetu.

Velmi dobrou ukázkou Babišova pokryteckého postoje je aktuální případ posledního odvolaného ministra. Posledním „odejitým“ ministrem se stal Vladimír Kremlík, jenž zastával funkci ministra dopravy (20. ledna ho premiér navrhl odvolat a 23. ledna byl prezidentem ČR odvolán – ve funkci tak strávil pouhých devět měsíců). Jeho odvolání premiér Babiš odůvodnil tím, že pochybil v zakázce na informační systém k elektronickým dálničním známkám, do které měly být zapojeny také zpravodajské služby.

To, co všechno k této kauze Babiš sdělil, můžeme považovat za několikanásobná sebeusvědčující prohlášení o jeho vlastní spoluvině. V tomto případu už podruhé prokázal, že i přesto, že vláda v čele s ním jedná téměř každý týden, tak neřeší podstatné záležitosti a dlouhodobě se nezajímá ani o skutečnou práci českých zpravodajských služeb (za rok 2019 vláda absolvovala 44 vlastních jednání, z toho v srpnu 2019 bylo kvůli letní dovolené jen jedno zasedání vlády a v prosinci 2019 kvůli vánočním svátkům se konala jen dvě zasedání).

Babiš už jednou bezděčně odhalil, že neví, kdo a jak vlastně řídí české zpravodajské služby (viz produkt 12032), což následně svou neznalostí potvrdila také ministryně Jana Maláčová (viz produkt 12057).

Premiér Andrej Babiš se měl o uvedenou zakázku trvale zabývat již od září 2019, a to minimálně ze tří závažných důvodů (vysvětlení dále v textu). Čím Babiš nyní potvrdil, že vláda české zpravodajské služby neřídí? A čím Babiš celkově a prokazatelně pochybil ve spojení se zmíněnou zakázkou?

8. leden 2020
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13075)

Produkt přímo navazuje na hodnocení s odborným výkladem 13074. V tomto produktu se vrátíme k našim řečníkům ústavnímu soudci Pavlu Rychetskému, datovému analytikovi Františku Vrabelovi a ministerskému zmocněnci Jiřímu Šedivému a zhodnotíme jejich vyjádření o lžích či dezinformacích*, případně takzvaných fake news* na sociálních sítích – každý z nich tento druh informací nazval rozdílně (jejich vyjádření viz předchozí produkt).

Tito rádoby bojovníci za pravdu okamžitě přijali výsledky studie, o níž se zmiňují ve svých proslovech v různých televizních pořadech (viz předchozí produkt). Tím ale ukázali, že o informacích nepřemýšlejí a neověřují si učiněné závěry. Nedělají to u informací pocházejících z institucí propojených se západním politickým trendem, přičemž k ověřování informací neustále nabádají. Avšak toto jejich nabádání se týká jen informací, jež nepodporují nastavený západní politický trend (to je ta jednostrannost a záměrná či nevědomá, taktéž podvědomá předpojatost). Kromě hodnocení vyjádření zmíněných řečníků taktéž prokážeme, proč byla americká studie provedena pochybným způsobem – ta studie, o jejíž výsledky se zmínění řečníci opírají.

Uvedené tři osoby se ani trochu nenamáhaly, aby o této studii erudovaně přemýšlely. Hned jí podlehly a začaly její výsledky bez rozpaků šířit. Ono už jenom tvrdit, že se některé informace šíří po sociálních sítích rychleji než informace jiného druhu, je z technického hlediska zavádějící (s nadsázkou se můžeme u tohoto vícevýznamového sdělení ptát, zda snad mají některé informace aerodynamičtější tvar). Pokud řečníci hodlali mluvit o tom, že je takto šíří lidé, měli fundovaně hovořit o lidech jako o uživatelích sociálních sítí, a nikoli o samotných informacích, jako by snad ony samy byly aktivní bez lidského přičinění. Avšak to je jenom věc srozumitelnějšího vyjadřování, přičemž tento výrok o zdánlivě aktivních informacích nemá vliv na celkově zavádějící závěry diskutované studie.

Rozeberme si nyní podrobněji závěry americké studie a rovněž výroky našich tří řečníků, kteří se snaží působit dojmem, že mají naprosto jasno v tom, co je pravda a co je dezinformace. Pan Rychetský, který má jasno o pravdě, navíc sám ve svém vyjádření šířil dvě dezinformace, a to o původu univerzity, jež studii provedla, a o tom, že obsah sociálních sítí je ze 75 % tvořen takzvanými fake news (objasnění obou dezinformací dále v textu). Všichni řečníci pak vyslovili jednu zkreslenou informaci, když se snažili závěr pro jednu „věc“ vztáhnout a rozšířit na více „věcí“.

4. leden 2020
Registrovaní

Specifické hodnocení a odborný výklad (13074)

Během 16 dnů (od 17. listopadu do 2. prosince 2019) vystoupily ve třech různých televizních pořadech tři různé osoby, které tvrdily, že lež se na sociálních sítích šíří rychleji než pravda. Při tom se odvolávaly na studii jedné americké univerzity. K těmto osobám patří Pavel Rychetský – předseda Ústavního soudu ČR, František Vrabel – datový analytik a ředitel společnosti Semantic Visions, a Jiří Šedivý – zmocněnec pro odolnost a nové hrozby MZV (taktéž bývalý ministr zahraničních věcí a bývalý velvyslanec při NATO).

Uvedené osoby se podle svého vyjádření snaží rozpoznávat pravdu od lží či dezinformací*, avšak svým vystoupením nezávisle na sobě v různých televizních pořadech prokázaly, že samy podléhají manipulaci, případně že manipulaci ze strany západních institucí tolerují. Zmíněná studie je zavádějící, jenže zmíněné osoby nedokázaly nebo nechtěly toto klamné provedení studie odhalit.  

Rychetský nejenže se nechal zavádějící studií zmanipulovat, ale on dokonce zaměnil původce studie za jinou univerzitu, čímž sám šířil dezinformaci, respektive takzvanou misinformaci* (mylné sdělení vyplývající z nevědomosti nebo také popletenosti řečníka).

Máme zde ústavního soudce, datového analytika* a ministerského zmocněnce, čímž by si leckdo mohl myslet, že to jsou lidé s určitou úrovní pro kvalifikované vyjadřování. Jenže úroveň kvalifikace, která je často nedostatečná, není mnohdy tak důležitá jako úroveň morálky a nestrannosti.

Podívejme se nyní na vyjádření dotyčných osob k problematice šíření údajných lží na sociálních sítích a na hodnocení těchto jejich vyjádření ve vztahu k zavádějícímu obsahu oné studie a ve vztahu k předpojatému postoji uvedených osob pozvaných do televizních pořadů.