Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
20. únor 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (13095)

Vládní úředníci se na jedné straně opakovaně snaží předhazovat veřejnosti, že epidemická situace v České republice není tak špatná, jak se zdá, protože údaje jsou podle nich nadhodnocovány. Ale na druhé straně neustále mluví o nutnosti zpřísňovat opatření proti šíření viru SARS-CoV-2, čímž si jejich vyjádření odporují a lidé pak přestávají rozumět, co po nich vláda vlastně chce.

Tímto způsobem se předvedl také ministr zdravotnictví Jan Blatný, a to dokonce v době, kdy vláda v Poslanecké sněmovně žádala poslance o páté prodloužení nouzového stavu. Bylo to 21. ledna 2021 a ministr Blatný v ten den vystoupil v Poslanecké sněmovně celkem čtyřikrát. Při jeho třetím vystoupení zazněla i tato slova:

„(…) A to ještě pominu, že i smrti se vykazují úplně jinak, ale i když my vykazujeme každého, kdo zemře i na autonehodu a má COVID, jako člověka, který zemřel na COVID, tak ten den máme kolem 150 mrtvých. (…)“

Není možné říct, že ministrova slova byla vytržena z kontextu, jelikož ať před ně, nebo za ně doplníme zbylá slova, tak význam vybraných slov zůstane stále stejný. Ale pro úplnost lze nahlédnout do stenografického zápisu 80. schůze Poslanecké sněmovny z 21. ledna 2021 (začátek zápisu ZDE a třetí vystoupení ministra zdravotnictví ZDE).

Ministr Blatný svá slova potvrdil v pořadu České televize „Otázky Václava Moravce“ ze dne 24. ledna 2021, kde na otázku moderátora Moravce, zda neexistuje okamžik, kdy lidově řečeno ulétl, a po přehrání jeho slov z Poslanecké sněmovny uvedl následující:

„Já si myslím, že jsem tady vůbec neulétl a že je to zase jenom jedna z těch věcí, jakým se dá ke stejné informaci přistoupit z různých pohledů. My víme, že zhruba 30 % ze smrtí, které vykazujeme, je jednoznačně spojeno s koronavirem. 10 %, kam patří například i ta autonehoda, je bez spojitosti s koronavirem, protože opravdu můžete zemřít na něco úplně jiného včetně té citované autonehody a ve chvíli, kdy se dostanete do nemocnice, je vám provedeno určité vyšetření, třeba CT a podobně, ale předtím se udělá z nějakého jiného důvodu test na COVID a máte ho pozitivní, potom do té statistiky zapadnete a určitě jste nezemřel na COVID, zemřel jste opravdu kvůli té autonehodě. Ale to je malé procento, ale není to nepravda. A potom je 60 %, kde ta pravděpodobnost je velká, ale není to jediný důvod. Vy máte koronavirus a k tomu máte třeba nádorové onemocnění…“ (přerušen moderátorem)

V následující analýze prokážeme, že vystupování ministra Blatného je mylné (doslova hloupé), a tím také pro důvěru občanů nešťastné. Prokážeme, že slova ministra jsou jen jeho osobními domněnkami* a že naopak, ať už úmyslně, či nevědomě (o to hůř) zatajil čistá fakta* neboli ta fakta, která by měl veřejnosti přednostně vysvětlit, případně by se na jejich vysvětlení měli ptát poslanci.

Nejedná se o první případ, kdy Ministerstvo zdravotnictví manipuluje s daty. Již v březnu 2020 jsme poukazovali na první manipulaci s vykazovanými čísly týkajícími se infikovaných osob (viz produkt 13077 Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s údaji nakažených osob) a v srpnu 2020 jsme v souhrnném hodnocení kromě jiných nedostatků poukazovali na to, jak se prostřednictvím jakýchsi auditů měnily se zpětnou platností údaje o koronavirové situaci v České republice (viz produkt 13084 Onemocnění COVID-19 a falešný přístup českých výkonných politiků a státních úředníků).

Ministr Blatný při svých vyjádřeních ukázal jak na neschopnost svých podřízených, tak na vlastní neschopnost své podřízené vést a řídit. Nyní se podrobněji podívejme, jaká je skutečná situace ohledně úmrtí českých občanů a o čem nikdo z vlády, natož z Ministerstva zdravotnictví nechce hovořit.  

21. leden 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (13094)

V kategorii Zavádějící výstupy v médiích, ke které je tento zpravodajský produkt přiřazen, rozlišujeme dva základní původce uveřejňovaných zavádějících zpráv (viz úvodník kategorie). Prvním původcem jsou samotní novináři (reportéři z terénu [1], redaktoři, televizní moderátoři se svými subjektivními komentáři atd.). Druhým původcem zavádějících zpráv jsou pak především politici, jejichž zavádějící sdělení jsou médii prezentována široké veřejnosti. A právě tento produkt je věnován dvěma výrokům vrcholného politika, které hodnotíme nejenom jako zavádějící, ale přímo jako mylné a politicky nesmyslné. Těmito mylnými výroky proslul prezident Miloš Zeman, a i když s ním mnozí lidé alespoň v jednom jeho výroku nesouhlasili, tak dosud nikdo nevysvětlil tu pravou podstatu jeho omylu.

[1] Názorným příkladem zavádějící, ba přímo dezinformační reportáže z terénu byla reportáž Jakuba Szántó, bývalého zpravodaje ČT na Blízkém východě. Tato reportáž je analyzována a fakticky doložena v produktu 13027 Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství: Případ 4 – Sarin v Sýrii.

Oba výroky prezidenta Zemana se týkají vojenské mise v Afghánistánu a afghánského hnutí Tálibán a vzhledem k vývoji situace v této dlouhodobě destabilizované zemi jsou stále aktuální. Český prezident si za svými výroky stále stojí. Zeman oba své výroky při různých příležitostech několikrát opakoval a my předložíme citace obou výroků z konkrétních vybraných projevů českého prezidenta a následně objasníme jejich mylnost a politickou nesmyslnost.

Citaci prvního prezidentova výroku jsme vybrali z mezinárodní bezpečnostní konference, která se u příležitosti dvacátého výročí vstupu České republiky do NATO konala na Pražském hradě dne 12. března 2019. Obsah Zemanova výroku byl následující:

„(…) Česká armáda má v Afghánistánu svůj kontingent. V rámci Resolute Support (název vojenské mise – pozn. red.) se podílí na výcviku afghánských ozbrojených sil včetně policie. I tak již padlo 14 našich vojáků a my jsme povinni nezpronevěřit se jejich památce. Právě proto jsem přesvědčen a opakuji to po 18 letech znovu, že s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje.“

Druhý výrok prezidenta Zemana zazněl v Praze dne 29. srpna 2018 na setkání s vedoucími zastupitelských úřadů ČR v zahraničí (k zastupitelským úřadům patří velvyslanectví, stále mise při mezinárodních organizacích, konzulární úřady a další). Zeman na tomto setkání v souvislosti s vojenskou misí v Afghánistánu řekl toto:

„(…) Když Obama chtěl redukovat počet amerických sil v Afghánistánu, tak jsem na summitu NATO proti tomu protestoval. A aniž bych se přeceňoval, jsem rád, že tento návrh byl odvolán. Nu, a to je tedy odpověď na otázku Václava Klause mladšího a mnoha jiných, co děláme v Afghánistánu. Bráníme tam Českou republiku před rizikem těch teroristických útoků, které byly v Americe, v západní Evropě, v Dháce [2], pokud si dobře pamatuji, a v mnoha dalších zemích světa. A jestliže za španělské občanské války se říkalo, že u Madridu se bojuje za Prahu, tak dnes mohu říci, že u Kábulu se bojuje za Prahu a že je to v hlubokém národním zájmu České republiky. (…)“

[2] Dháka je hlavní město Bangladéše. Prezident Zeman měl na mysli teroristický útok*, který se v Dháce odehrál 1. července 2016. Tehdy tam sedm ozbrojenců vtrhlo do jedné z restaurací a povraždilo 20 lidí, z nichž 17 bylo ze zahraničí (Italové, Indové a Japonci). K útoku se přihlásila organizace „Islámský stát“.

Problematice vyjednávání s Tálibánem se věnují následující zpravodajské produkty:

Následně podrobně rozebereme a objasníme mylnost a politickou nesmyslnost i bezcennost obou prezidentových výroků, přičemž se podíváme, jak je to s těmi teroristy* z Tálibánu a zda se „u Kábulu“ opravdu bojuje „za Prahu“. Rovněž probereme, jestli je tento boj opravdu v hlubokém národním zájmu České republiky. Zároveň ozřejmíme, proč prezident Zeman ve svých výrocích vycházel z chybných předpokladů, což ukazuje na to, že Miloš Zeman nemá nebo nechce mít povědomí o tom, co se ve světě doopravdy děje, proč se tak děje a kdo je iniciátorem tohoto dění.

15. prosinec 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (13093)

Stát Texas podal 7. prosince 2020 krátce před půlnocí místního času žalobní návrh k Nejvyššímu soudu USA na organizaci amerických prezidentských voleb ve státech Wisconsin (WI), Pensylvánie (PA), Georgia (GA) a Michigan (MI). K této žalobě se připojilo dalších 19 amerických států – pochopitelně těch států, ve kterých volby vyhrál Donald Trump. K žalobě se taktéž připojilo 126 republikánských kongresmanů (federálních zákonodárců).

Představitelé čtyř žalovaných států podporováni dalšími 20 státy, ve kterých zvítězil demokrat Joe Biden, se vyslovili proti této žalobě a podali návrh, aby Nejvyšší soud USA tuto žalobu odmítl jako neopodstatněnou. V pátek 11. prosince 2020 v pozdních večerních hodinách místního času byla žaloba Nejvyšším soudem USA odmítnuta (v ČR již byla v té době sobota téměř 6.00 hod. ráno).

Cílem žaloby bylo zvrátit výsledek voleb ve zmíněných čtyřech státech, které v prezidentských volbách sehrály klíčovou roli, či z pohledu použití zpravodajsko-vojenské terminologie bychom přesněji mohli říct, že sehrály přímo rozhodující nebo životně důležitou roli (viz rozdíl v termínech klíčový terén* a životně důležitý* / rozhodující terén*). Rozhodující role těchto čtyř států v prezidentských volbách je objasněna v produktu 13092.

Tato žaloba byla poslední možností, jak soudně změnit celkový výsledek prezidentských voleb v USA. Předtím bylo podáno několik dílčích žalob k soudům nižších instancí, avšak žaloby nebyly úspěšné. Proto Trumpovi zastánci přistoupili k podání komplexní žaloby přímo k Nejvyššímu soudu USA. A protože žalobu k Nejvyššímu soudu USA nemůže podat každý, ujali se této aktivity úřední zástupci státu Texas v čele s generálním prokurátorem Texasu Kenem Paxtonem, neboť představitelé jednoho státu mohou podat žalobu k Nejvyššímu soudu USA na jiný americký stát nebo na více států. (V americké administrativě je generální prokurátor zároveň nejvyšším funkcionářem ministerstva spravedlnosti – převedeno do české mluvy je Ken Paxton ministrem spravedlnosti státu Texas a generální prokurátor USA William Barr je ministrem spravedlnosti USA – aktuálně W. Barr podal demisi a ve své funkci končí dnem 23. prosince 2020.)

Česká média nepředstavila ohledně žaloby její hlavní bod čili těžiště žaloby. Jistěže se zde jednalo o korespondenční hlasování, ale chybělo vysvětlení, s jakým hlavním argumentem byla tato žaloba ve vztahu ke korespondenčnímu hlasování podána. Některá média hovořila o tom, že žaloba byla odmítnuta, protože v ní nebyly předloženy důkazy* o manipulaci s korespondenčními hlasovacími lístky. Jenže toto tvrzení je zavádějící, protože tato konkrétní žaloba nebyla primárně zaměřena na průběh voleb, kde by se důkazy o manipulaci mohly vyskytovat, ale na organizaci voleb neboli na něco, co bylo rozhodnuto ještě před zahájením voleb. Česká média však nevysvětlila, jak přesně žalující strana tuto organizaci voleb napadla. A pokud média nevysvětlila stěžejní bod žaloby, nemohla ani dobře objasnit důvod Nejvyššího soudu USA pro odmítnutí žaloby (podrobné objasnění viz další část produktu).

Česká média včetně České televize uváděla, že žaloba byla zamítnuta, ale s ohledem na právní terminologii to není přesný termín. V souvislosti s reakcí Nejvyššího soudu USA ohledně podané žaloby (žalobního návrhu) bychom se měli držet přesnějšího termínu a hovořit o tom, že žaloba byla odmítnuta, nikoli zamítnuta. V právní terminologii je v tomto podstatný rozdíl (vysvětlení dále v textu).

U veřejnoprávní České televize (ČT) jsme ve spojení s touto žalobou zaznamenali ještě několik dalších zvláštností, které nevypovídají o profesionalitě a nestrannosti pracovníků ČT (vysvětlení profesionálního pochybení redaktorů zpravodajství ČT je uvedeno v další části produktu).

8. prosinec 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (13092)

Produkt volně navazuje na dokument 13091, v němž jsme ohledně prezidentských voleb v USA přiblížili nedostatky korespondenčního hlasování (mail-in voting), podivnosti s takzvanými „dočasnými hlasovacími lístky“ (provisional ballots) a další negativní záležitosti. Co se týče amerických států uvedených v nadpise, tak podrobnou analýzu voleb jsme předložili zatím jen ve spojení se státem Wisconsin (viz produkt 13089produkt 13090).

Druhým státem, na který jsme se podrobněji zaměřili je Pensylvánie, ale než předložíme analytický produkt o vývoji sčítání hlasů v Pensylvánii, nabídneme nejprve souhrnnou analýzu a hodnocení vývoje sčítání hlasů ve všech uvedených státech s prezentováním zajímavých faktů.

Americké státy Wisconsin (WI), Pensylvánie (PA), Georgia (GA) a Michigan (MI) patří k těm státům, ve kterých byly zjištěny závažné nedostatky a pochybení během sčítání hlasů odevzdaných při prezidentských volbách. Podivnosti a náhlé obraty začaly ve Wisconsinu a následně v Michiganu, v následujících dnech pak v Georgii a v Pensylvánii. Z hlediska sčítání hlasů se nejednalo jen o hodiny, nýbrž u dvou ze čtyř států dokonce o několik dní, proto se nehovoří o volebním dni, ale častěji o volebním týdnu.

V den voleb 3. listopadu 2020 se volební místnosti v těchto čtyřech státech zavíraly v 19.00 (GA), 20.00 (WI, PA) a 21.00 (MI) hodin místních časů. Ve státech GA, PA a MI je posun času 6 hodin dozadu a ve státě WI pak 7 hodin dozadu oproti ČR. Z našeho časového pohledu se tak nejpozději uzavřely volební místnosti ve státech MI a WI, přičemž v ČR byl v té době již 4. listopad 3.00 hod. ráno. Vývoj sčítání hlasů v rozebíraných amerických státech budeme časově odvíjet tak, jak to mohli z České republiky sledovat čeští občané, tedy s použitím středoevropského času (SEČ).

Čtyři a půl hodiny (7.30 hod. SEČ) po uzavření posledních volebních místností v našich čtyřech rozebíraných státech zbývalo v rámci USA 11 států, kde ještě nebyl jasný vítěz voleb. Do této doby Joe Biden získal 220 volitelů a Donald Trump měl na své straně 210 volitelů (samozřejmě se stále jednalo o neoficiální čili nepotvrzené výsledky voleb). K hranici 270 volitelů nutné pro získání celkového vítězství ve volbách tak oběma kandidátům stále chyběly desítky volitelů (více o systému volitelů viz produkt 11034).

A právě ve vztahu k úředním volitelům bylo v čase 7.30 hod. SEČ (4. listopadu) velmi zajímavé rozložení počtu těchto volitelů podle aktuálních průběžných výsledků ve zbývajících 11 státech. Trump vedl v 8 z těchto 11 států, což mu potenciálně zaručovalo dalších 89 úředních volitelů, a tím i dobrou pozici pro celkové vítězství, pro které potřeboval nejméně dalších 60 volitelů. K rozhodujícím státům, v nichž Trump vedl, patřily právě naše čtyři státy (WI, PA, GA a MI), které Trumpovi ve svém součtu poskytovaly 62 volitelů. V uvedeném čase bylo ve všech čtyřech rozhodujících státech sečteno a rozděleno více než 60 % odevzdaných hlasů (ve státě Georgia to bylo dokonce více než 90 %). Biden vedl ve zbylých třech státech, avšak ty mu zaručovaly jen dalších 19 úředních volitelů, což v této době sčítání hlasů nebyla na rozdíl od Trumpa dobrá pozice pro dosažení celkového vítězství. Od této chvíle se začaly ve čtyřech rozebíraných státech dít jemně řečeno nestandardní věci, přičemž ve všech čtyřech státech se nakonec stal vítězem Joe Biden.

Ke skutečnostem, jež poukazují na nutnost prověřit průběh sčítání hlasovacích lístků (nikoli jejich počet, ale jejich legitimnost – blíže viz produkt 13091), patří dvě základní zjištěná fakta. Zaprvé je to zajímavý fakt, že změny ve vedení ve čtyřech klíčových státech se udály v době, kdy zbývalo sečíst jen několik jednotek procent hlasů. A zadruhé se jedná o podezřelý fakt, kdy před překvapivými změnami v pořadí dvou hlavních kandidátů nastaly v uvedených státech podezřelé několikahodinové až několikadenní pauzy ve sčítání hlasů, přičemž byl k dispozici personál pro třísměnný provoz a ve státech WI, GA a MI navíc nemusel personál vyčkávat na zbytek korespondenčních hlasovacích lístků, protože všechny hlasovací lístky včetně těch korespondenčních musely být odevzdány nebo doručeny do uzavření volebních místností (v PA byla výjimka do 6. listopadu 17.00 hod. místního času, ale i tam komise doporučovala raději doručit všechny korespondenční lístky do uzavření volebních místností).

27. listopad 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (13091)

Temné zákulisí současných amerických prezidentských voleb není temné proto, že by nebylo možné do tohoto zákulisí proniknout, ale hlavně proto, jak bylo svým způsobem v několika státech USA nekalé. Existuje velké množství poznatků o nelegálních zákulisních praktikách, jež se vztahují ke státům Wisconsin (WI), Pensylvánie (PA), Georgia (GA) a Michigan (MI) – podrobnou analýzu voleb ve Wisconsinu jsme představili v produktu 13089 s následnou a ještě podrobnější analýzou v produktu 13090. Předložené poznatky jsou však jedna věc a vůle a ochota příslušných úřadů prověřit stav věcí pak věc druhá.

Není náhodou, že všechny čtyři výše zmíněné americké státy patří k takzvaným purpurovým státům neboli ke státům, kde demokratičtí a republikánští kandidáti mají přibližně stejně silnou podporu. Jsou to státy, které nejsou trvale červené – podpora republikánů, ani trvale modré – podpora demokratů. Purpurové státy jsou často v anglickém termínu nazývány jako „battleground states“, což znamená, že území těchto států je při každých volbách „bojištěm“, kde výsledek není předem jasný a kde se vždy svede „bitva“, která teprve rozhodne, zda se příslušný stát pro konkrétní volby zbarví do modra, nebo do červena. Je proto naprosto logické, že pokud chce někdo ovlivnit volby, tak se zaměří na purpurové čili „nerozhodnuté“ státy, kde je vždycky šance na úspěch s využitím zákulisních praktik. Nemělo by smysl něco zkoušet ve státech, jež jsou trvale prorepublikánské nebo prodemokratické. To by ostatně při překvapivém zvratu vzbudilo mnohem větší pozornost a s tím i preciznější prověřování.

Současné prezidentské volby byly prvními volbami, kdy mohl kdokoli bez uvedení důvodu požádat o korespondenční hlasovací lístek (což vycházelo ze snahy přizpůsobit volby epidemiologické situaci související se šířením nového typu koronaviru). Dříve k tomu musel být opodstatněný důvod, jímž byla zpravidla nepřítomnost ve vlastním volebním okrsku nebo snížená mobilita obvykle spojená se zdravotním stavem. Namísto termínu „absentee ballot“ je tak nyní spíše používán obecnější termín „mail-in ballot“.

Možnost vydávat velký počet korespondenčních lístků ale poskytla prostor pro různé formy machinací, které ani tak nesouvisely s elektronickými sčítacími zařízeními, jako s lidmi, které korespondenční hlasovací lístky ve prospěch jednoho kandidáta připravovali tak, aby sčítací stroje nemohly zaznamenat žádnou chybu. Tento jev kromě jiného dokladovaly několikahodinové pauzy ve sčítání hlasů (například nejméně sedmihodinová pauza v Pensylvánii předtím, než se náhle do vedení dostal Joe Biden). Přitom sčítání hlasů bylo prováděno ve třísměnném provozu, tak proč by jedna ze směn několik hodin nic nedělala? I toto jsou důležité otázky na členy volebních komisí.

Dalším zvláštním, ale vzhledem k zákulisním praktikám snadno vysvětlitelným jevem bylo to, že korespondenční hlasovací lístky se v uvedených státech převážně sčítaly až v závěru celkového sčítání hlasů. Přitom mohly být klidně přednostně sčítány už na začátku sčítacího procesu, nebo souběžně s osobně odevzdanými hlasovacími lístky (takto to probíhalo v několika jiných státech, kde se sčítací směna rozdělila na dvě skupiny, anebo během sčítání pravidelně střídala kategorie hlasovacích lístků, což byla vhodná změna pro udržení soustředěnosti). Pokud je sčítání korespondenčních hlasovacích lístků ponecháváno až na závěr sčítání, vzniká větší prostor pro manipulaci s těmito lístky s ohledem na výsledek sčítání osobně odevzdaných hlasů. A neměli bychom zapomínat na to, že počet korespondenčních lístků může být uměle navýšen, a to pro jakéhokoli kandidáta (více v další části produktu).

V současných prezidentských volbách se právě v souvislosti s korespondenčními hlasovacími lístky rozšířil ještě jeden termín, a to „dočasný hlasovací lístek“ (provisional ballot). Už samotný termín poukazuje na určitou zákulisní záludnost. Tyto dočasné lístky nebyly vytvářeny v nějakém malém počtu. Například ve spojení s jedním z výše uvedených států se nejednalo o stovky nebo tisíce, nýbrž o desítky tisíc těchto dočasných hlasovacích lístků (podrobněji v další části produktu).

Podivné bylo také to, když se členové některých volebních komisí ve zmíněných čtyřech státech (WI, PA, GA a MI) nechávali slyšet, že některé hlasovací lístky vyžadují jakési „druhotné zkoumání“, což znamenalo, že tyto lístky byly odloženy stranou pro pozdější použití. Hlasovací lístek buď má všechny náležitosti, anebo je shledán neplatným. Tento postup s jakýmsi druhotným zkoumáním je značně podezřelý a lze ho oprávněně považovat za jednu ze snah spojených se zákulisními praktikami (bližší vysvětlení v další části produktu).

Jednou z dalších zajímavostí současných voleb je rovněž to, že dosud nikdo nepřišel s tvrzením, že výsledek prezidentských voleb ovlivnili Rusové. Přitom po prezidentských volbách v roce 2016 se ustálila teze, že Rusko od této doby bude chtít ovlivňovat všechny volby v západních zemích. Někdo by měl asi vystoupit a tuto tezi opravit. Tento aktuální stav je dokladem toho, kdo za šířením této záměrně podsunuté informace stojí…

Nejčtenější zpravodajské produkty