Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza (13011)

Klamná a nebezpečná rétorika1 je ukázkou negativního charakteru a také zištných politických ambicí příslušných osob. Pokud jsme schopni identifikovat klamnou a nebezpečnou mluvu politiků či kandidátů na politické funkce, jsme také schopni odhalit jejich skutečné záměry a s tím spojený způsob výkonu příslušné funkce. Analýzou chování a vyjadřování dotčených osob je možné odkrýt, co považují za své životní hodnoty neboli co má podle nich určitou platnost, a tedy i smysl v osobním a politickém životě prosazovat.

Obsah dokumentu navazuje na tematiku započatou v produktu 13010 Klamné a nebezpečné vyjadřování Hillary Clintonové (1/2), kde jsme uvedli tři oblasti, které hodnotíme jako klamnou a nebezpečnou rétoriku prezidentské kandidátky spojenou především se zahraniční politikou a tím také s jejím vztahem k zahraničním zemím. V předchozím díle jsme rozebrali první oblast spjatou s americkými zpravodajskými službami, přičemž jsme prokázali, jak Hillary Clintonová úmyslně klame nejen americkou, ale i světovou veřejnost o skutečném obsahu a významu zprávy vydané Úřadem ředitele národního zpravodajství* (ODNI). Nyní se budeme věnovat dvěma zbylým oblastem. Pro úplnost opětovně uvádíme přehled všech tří oblastí:

  • A) Zneužívání zpravodajských služeb k domnělému obviňování zahraničních zemí – viz předcházející díl 1/2
  • B) Nepřetržité zdůrazňování Ruské federace jako hlavní hrozby pro svět
  • C) Vyhraněný postoj vůči ruským zahraničním aktivitám v Sýrii a konfrontační způsob řešení tamní situace

B) Nepřetržité zdůrazňování Ruské federace jako hlavní hrozby pro svět

Hillary Clintonová se ve svých projevech snaží nepřetržitě zdůrazňovat bezpečnostní hrozbu ze strany Ruské federace, čehož ve dvou směrech využívá ve svůj volební prospěch. Zaprvé se snaží přesvědčit veřejnost, že svým rozhodným postojem je to právě ona, která jako prezidentka USA dokáže účinně vzdorovat bezpečnostní hrozbě čili „ruské rozpínavosti“ ve světě. A zadruhé poukazuje na to, že Trump toto nebezpečí podceňuje, což zdůrazňuje tím, že o svém prezidentském soupeři tvrdí, že je pod ruským vlivem, a dokonce ho obviňuje, že má ruskou podporu v prezidentských volbách.

Clintonová velmi šikovně a falešně navlékla údajnou ruskou hrozbu na svůj vážný problém s vlastními e-maily, jejichž obsah podléhal utajovanému režimu (týká se doby, kdy zastávala ministerskou funkci). S částečnou pomocí zástupců ODNI, ale zejména vlastními klamnými proslovy strhla odpovědnost za celou e-mailovou aféru směrem k Rusům (viz předcházející díl 1/2), čímž se snažila zakrýt své provinění v zacházení s utajovanými informacemi. Podle vyšetřovatelů, kteří nejsou spjati s případem, Clintonová dokonce lhala, když pracovníkům FBI* tvrdila, že si nebyla vědoma utajovaného obsahu. To je podle nich v rozporu s tím, že poté, co e-maily pronikly na veřejnost, okamžitě zahájila jejich rychlé odstraňování ze svých běžných a neutajovaných informačních zařízení (jednalo se o desítky tisíc e-mailů).2

Clintonová tedy neoprávněně zacházela s utajovanými informacemi a lhala pracovníkům FBI. Nikdo zatím tato fakta nechce oficiálně potvrdit, natož vznést obvinění a zahájit skutečné a řádné vyšetřování, avšak američtí bezpečnostní specialisté zastávají v této věci přísné stanoviso, podle kterého by se celá kauza měla dostat až k soudu, neboť obsahuje závažnější zjištění, než tomu bylo v případě vojenského generála a bývalého ředitele CIA Davida Petraeuse.3 Ředitel FBI nedoporučil obvinění Clintonové a její činnost s e-maily prohlásil za „nesmírně neopatrnou“ (extremely careless), čímž ve svém prohlášení učinil patrný rozpor. Je však pravděpodobné, že po skončení volebního procesu bude kauza pokračovat.

Prezidentská kandidátka prezentuje Rusko jako hrozbu pro svět a Rusko také viní za své chyby s utajovaným obsahem e-mailů. Počítá s tím, že pokud lidé budou Rusko považovat za špatné, a pokud uvěří, že Rusko je odpovědné za aféru s uvolněním jejích e-mailů, tak budou obráceně ji samotnou pokládat za tu dobrou neboli za oběť, jež bojuje proti zlu. A pokud ještě navíc američtí občané uvěří, že Trump je s Ruskem nějakým způsobem spjatý, tak i on by mohl představovat zlo pro vlastní národ. Svůj myšlenkový pochod prozradila v následujícím proslovu:

 „… Vzpomeňte si na fotografii, kterou jsme všichni viděli. Byl na ní čtyřletý chlapec s krví na čele, protože byl bombardován ruskými a syrskými vzdušnými silami… Chci však zdůraznit, že to, co je v sázce, jsou ambice a agresivita Ruska. Rusko se rozhodlo, že všechno je to otázka Sýrie. A oni (Rusové) se také rozhodli, koho chtějí vidět jako prezidenta Spojených států. A já to nejsem. Já jsem se Rusku postavila. Já jsem se do Putina a dalších pustila a budu tak činit stejně jako prezidentka… A rozhodně podporuji úsilí zahájit vyšetřování válečných zločinů, které spáchali Syřané a Rusové a hnát je k odpovědnosti.“

V jiné debatě kandidátka vystoupila s velmi zavádějícím prohlášením, když uvedla: „Myslím si, že nejdůležitější otázka dnešního večera bude nakonec směřovat na to, zda Donald Trump uzná a odsoudí, co dělají Rusové (kybernetické útoky), a zda vyjasní, že nemá ve volbách pomoc Putina, že zavrhuje ruskou špionáž proti Američanům, k níž vlastně v minulosti povzbuzoval. Toto jsou otázky, na ktéré potřebujeme znát odpovědi.“  

Z vystupování Hillary Clintonové je patrná jistá snaha skrýt vlastní provinění a přenést celou e-mailovou kauzu přes Rusko až na svého volebního soupeře Trumpa jako snad hlavního strůjce „nekalé činnosti“. Je rovněž patrné, že se chce jako prezidentka utkat s ruskými představiteli a ukázat, že je schopnější než její předchůdci. K akcím proti Rusům si již hledá důvody a podporu americké veřejnosti. Je to klamné vyjadřování, v němž je zároveň obsažena vysoká nebezpečnost pro společnost. Její snahy jsou souběžně spojeny se spřízněnými vlivovými skupinami, jež nejsou jen na straně demokratů, ale také na straně republikánů.

C) Vyhraněný postoj vůči ruským zahraničním aktivitám v Sýrii a konfrontační způsob řešení tamní situace

Sýrie, jak již vyplývá z předchozího bodu, je prvním geografickým prostorem, kde by se chtěla Clintonová postavit ruským aktivitám. Plyne to z jejího stanoviska směrem k Sýrii, jež několikrát opakovala: „Když jsem byla ministryní zahraničí, zastávala jsem názor vytvořit „bezletové zóny“ (no-fly zones) a „bezpečné zóny“ (safe zones), a tento názor prosazuji i nyní. Potřebujeme nějakou páku na Rusy, protože nechtějí zasednout k jednacímu stolu, dokud na ně nevyvineme nátlak. Musíme také těsněji pracovat s našimi partnery a spojenci na zemi.“  

Tato část rétoriky je naivní a nebezpečná zároveň. Clintonová chce vytvořit bezletové a bezpečné zóny a teprve potom jednat s ruskými zástupci. Vysvětluje to tak, že vytvořením oněch zón budou Rusové přinuceni k jednání. Jenomže zapomíná, že k vytvoření zmíněných zón je nutný souhlas syrské a ruské strany (tedy nejprve jednání a poté vytvoření něčeho). Pokud nebudou Syřané a Rusové s vytvořením zón souhlasit, tak budou jakékoli jejich praktické ustanovení v terénu ignorovat. A pokud budou zóny ignorovat, bude velmi blízko k ozbrojenému střetnutí. Otázkou je, zda by se Američané odvážili vojensky reagovat na ruský letoun, který by se objevil v bezletové zóně schválené a vytvořené pouze Američany a ještě k tomu na území ruského spojence, kde navíc ruské síly fyzicky působí. Takovéto bezletové zóny by nemohly vejít ani v platnost.

Bezpečné zóny se na rozdíl od bezletových zón vytvářejí na zemi s cílem ochránit civilisty a nezúčastněné organizace. Avšak někdo musí bezpečnost v těchto zónách svou přítomností zajistit. Kdo by to byl? Clintonová chce, aby Američané těsněji spolupracovali na zemi se svými spojenci čili povstalci. Spolupráci s Rusy nezmiňuje – tu ostatně američtí představitelé odmítli hned v počátku a nazvali ruské angažmá v Sýrii jako chybnou strategii. Nutno dodat, že tím Američané ve skutečnosti mínili nevhodnou strategii pro jejich zahraniční politiku.

Bezletové i bezpečné zóny na zemi nejsou v této situaci v Sýrii reálné. Pokud by Američané i přesto usilovali o jejich zavedení, bylo by to stejné, jako by rovnou vyhlásili vlastní a přímý ozbrojený boj proti syrským a ruským silám. Je to nejlepší cesta k počátku ozbrojeného konfliktu mezi dvěma nejvážnějšími světovými mocnostmi. Je možné, že právě o to Clintonová za podpory „šedých“ skupin v pozadí usiluje. Americké politiky a vlivné osobnosti, které patří k těm dravějším (ve stejném významu jestřábovitějším – more hawkish), k tomu může popohánět i hodnocení, jež tvrdí, že za 20 až 30 let by mohli Rusové svými vojenskými technologiemi a vybudovanými silami a prostředky předhonit Spojené státy.

Poznámka: Zahraniční politika jak Spojených států, tak Ruské federace, která se převážně odvíjí od té americké, bude stále více ovlivňovat evropské země. Jestliže hodlají představitelé evropských vlád, potažmo Evropské unie, zajistit bezpečné prostředí svým občanům, mohou být úspěšní jen tehdy, pokud se vymaní nejen z vlivu Ruska, ale novodobě především z vlivu USA, kde svoji podporou neuváženým americkým aktivitám sehrávají stále větší podřízenější roli (viz odkazy na související produkty níže).

Zpravodajské produkty související s tematikou soupeření mezi USA a Ruskou federací a s problematikou bezpečnostní situace v Evropě:


1 Vybrané rétorické prvky a jejich definice jsou uvedeny v produktu 22007 Způsob hodnocení kandidátů do politických funkcí". 

2 Kauza s utajovanými obsahem e-mailů je zmíněna také v produktu 12017 Zpravodajské služby a kandidáti na úřad prezidenta USA.

3 David Petraeus byl obviněn a souzen za neoprávněné přemístění a držení utajovaných informací, které pak poskytl spisovatelce (novinářce), jež psala jeho životopis a jež byla jeho milenkou. Přesněji byl souzen za to, že si psal poznámky z utajovaných jednání do svého osobního zápisníku, jenž si po skončení vojenské kariéry odnesl s ostatními osobními věcmi do svého domu a později zápisník poskytl své životopiskyni a milence v jedné osobě. Petraeus byl odsouzen k dvouleté podmínce a finanční pokutě 100 000 USD.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13011
Specifická analýza
© 2016 Agentura EXANPRO

Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Předplatit.

Nejčtenější zpravodajské produkty