Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
24. leden 2022
Předplatitelé

Specifická analýza s odborným výkladem (13117)

Americká televizní stanice CNN dne 14. ledna 2022 zveřejnila informaci, že Rusko na východě Ukrajiny chystá takzvanou operaci pod falešnou vlajkou*, která má být záminkou pro invazi ruských sil na Ukrajinu. CNN tuto informaci zveřejnila jak na svém webu, tak ve svých televizních zpravodajských a publicistických pořadech.

Jako první s touto informací vystoupil poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost* Jake Sullivan, který na tiskové konferenci konané 13. ledna 2022 v této záležitosti sdělil následující:

„(…) Rád bych také řekl jednu další věc, která je velmi důležitá. Ministr zahraničí Blinken na konci minulého týdne řekl něco, co bych chtěl zdůraznit. Naše zpravodajská komunita získala informaci – u které byl nyní snížen stupeň utajení – že Rusko právě teď pracuje na vytvoření záminky pro invazi. To zahrnuje sabotážní aktivity a informační operace s obviněním Ukrajiny, že připravuje bezprostřední útok proti ruským silám na východní Ukrajině. (…)“

O den později 14. ledna 2022 vystoupil před novináři tiskový tajemník Ministerstva obrany USA John Kirby a uvedl následující:

„(…) Bez toho, abych zabíhal do podrobností, tak máme informace, které ukazují, že Rusko již aktivně pracuje na vytvoření záminky pro potenciální invazi na Ukrajinu. Přesněji řečeno máme informace, že (Rusové) vyslali skupinu operativců, aby provedla to, co nazýváme operací pod falešnou vlajkou. Tedy operaci, která je naplánována, aby vypadala jako útok proti nim samotným nebo proti ruskojazyčnému obyvatelstvu, čímž chtějí ospravedlnit svůj vpád na Ukrajinu. A k tomu máme doplňující informaci, že ruští vlivoví aktéři už začali – už začali vytvářet „ukrajinskou“ provokaci. (…)“

V obou výše předložených prohlášeních je několik nesmyslů spojených s činností zpravodajských služeb* (podrobný rozbor viz následující část produktu). Tyto nesmysly odhalují, jak si Američané ve vztahu s Rusy udržují svou prolhanou rétoriku, která pramení z toho, že jsou ve špatné situaci. Američané jsou zoufalí, protože jim s v soupeření s Ruskem ubíhá čas. Spojené státy nabírají v tomto soupeření stále větší zpoždění, které oproti původním plánům narostlo na zhruba desetiletý skluz. Je proto otázkou, kdo vlastně chce provést operaci pod falešnou vlajkou. Když někdo takto nešikovně dopředu tvrdí, že druhá strana chce provést určitou provokaci, pak možná sám řečník něco nekalého chystá a jen si předem zajišťuje alibi (více viz následující část analýzy a odborného výkladu).

Aktuální situace ohledně Ukrajiny je podrobně rozebrána v souhrnném hodnocení 11173 Ukrajina je nesplněným operačním cílem USA, což Američanům znesnadňuje splnit jejich strategický cíl, proto tolik povyku ze strany Západu, jelikož času moc nezbývá….

Jake Sullivan řekl v souvislosti s ruskými aktivitami ještě jeden velký nesmysl, a to v rozhovoru pro zpravodajský kanál CNN. Rovněž tento nesmysl objasníme v následující části produktu. Zajímavá je také časová shoda s rozsáhlým kybernetickým útokem, který 14. ledna ráno ochromil asi 70 webových stránek provozovaných ukrajinskými státními institucemi včetně úřadu vlády. Další zajímavostí je to, že 14. ledna uvolnilo ukrajinské Ministerstvo obrany podobnou informaci jako USA vztaženou na připravované provokace ze strany Ruska. Taktéž tyto dvě zajímavosti rozebereme v následném textu a poukážeme na skutečného původce kybernetického útoku a odkryjeme zpravodajskou fabulaci* Ukrajinců o ruských provokacích vytvořenou v součinnosti s Američany.

18. prosinec 2021

Souhrnné hodnocení s odborným výkladem (13116)

Prezident republiky Miloš Zeman neměl za situace, kdy designovaný premiér Petr Fiala (ODS) nehodlal na svém návrhu na jmenování ostatních členů vlády nic měnit, jinou možnost než přistoupit k jejich jmenování. Za situace, kdy premiér podle Ústavy předal prezidentovi svůj návrh na jmenování ostatních členů vlády a kdy premiér není při vytváření svého návrhu vázán názorem prezidenta, by totiž nevznikl problém na straně premiéra, nýbrž na straně prezidenta, na němž byla podle Ústavy řada, aby konal. A pokud by prezident konat nechtěl, tak by na sebe strhl veškerou pozornost, jelikož by to byl on, který by blokoval vznik nové vlády – nikoli premiér, jenž si předáním svého návrhu splnil svůj ústavní úkon, čímž zároveň posunul další jednání podle Ústavy na stranu prezidenta (viz též podrobné vysvětlení v analytickém produktu 11170 a v souhrnném hodnocení 11172).

Komentáře o tom, že prezident má právo nejmenovat jednoho nebo dva ministry, nebo dokonce že nemusí podle návrhu premiéra jmenovat nikoho, postrádají jakoukoli logiku a souvislost s Ústavou. Podle těchto komentářů, které zazněly i od některých ústavních právníků, by to pak znamenalo, že prezident by po celou dobu výkonu svého úřadu nemusel jmenovat žádnou vládu. Prezident sice může mít na návrh premiéra ohledně složení vlády námitky, ale je pouze na premiérovi, zda prezidentovy námitky akceptuje, anebo zda je odmítne a bude trvat na svém původním návrhu. Premiér nemusí na svém návrhu nic měnit, čímž se celá záležitost stává problémem jenom samotného prezidenta, který by měl následně národu sdělit a vysvětlit, že žádná nová vláda nebude.

Prezident má své hlavní slovo při jmenování premiéra, kdežto jmenovaný premiér má své hlavní slovo při složení vlády. Pokud si někdo myslí, že prezident může do složení vlády takzvaně „kecat“, tak by pak postrádalo smysl, aby premiér vůbec nějaký návrh předkládal, protože by bylo vždycky na prezidentovi, kdo bude či nebude ve vládě. Složení vlády je odpovědnost premiéra, přičemž vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně, nikoli prezidentovi (prezident není za činnost vlády odpovědný).

Je zde námitka, že premiér předkládá pouze návrh, ale že o tomto návrhu rozhoduje prezident. To je však hodně zavádějící vysvětlení, neboť prezident nemůže o ničem rozhodnout neboli jmenovat zbylé členy vlády, pokud mu premiér nepředá návrh na jejich jmenování (navíc prezident o návrhu premiéra nerozhoduje, prezident podle tohoto návrhu „pouze“ jmenuje). Jestliže prezident podle Ústavy ostatní členy vlády jmenuje na návrh premiéra, pak musí prezident na tento návrh čekat a nemůže nikoho jmenovat z vlastní vůle. Už tato formulace jasně říká, že jmenování zbylých členů vlády je rozdělenou odpovědností jak prezidenta, tak premiéra (samotný prezident k tomu nestačí). Premiér dodá návrh a prezident ho poté uvede v platnost.

Je přirozené, že své nejbližší podřízené nejmenuje do funkce sám předseda vlády, ale že se tak děje prostřednictvím prezidenta republiky. Navíc z Ústavy vychází, že prezident republiky do funkcí jmenuje všechny ústavní činitele, kteří jsou do ústavních funkcí jmenováni, nikoli voleni (jako třeba poslanci a senátoři). Členové vlády, kteří patří mezi ústavní činitele, jsou proto jmenováni prezidentem republiky stejně jako například ústavní soudci. Avšak aby prezident republiky mohl jmenovat kandidáta do ústavní funkce, musí být zpravidla splněna určitá podmínka. Například u jmenování soudce Ústavního soudu tak může prezident republiky učinit jen tehdy, pokud s kandidátem na tuto funkci souhlasí Senát. Jmenování prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu může prezident republiky provést jen na návrh Poslanecké sněmovny. A když se vrátíme k vládě, tak prezident může jmenovat místopředsedy a ministry vlády až po předložení návrhu předsedy vlády.

Někteří ústavní právníci argumentovali ve prospěch prezidenta tím, že v článku 62 Ústavy ČR je napsáno, že prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a že tam nejsou napsány žádné podmínky. Podle nich tak prezident může podle vlastního uvážení jmenovat nebo odvolat jakéhokoli člena vlády. Jenže tohle je opravdu hloupý argument, protože článek 62 je jen obecným výčtem úkonů, které náleží prezidentovi. Tento výčet nelze vytrhávat z Ústavy, když jsou jeho položky upřesněny v jiných kapitolách. Podle tohoto argumentu by prezident mohl odvolat premiéra, kdykoli by se mu zlíbilo, nebo by mohl kdykoli sám od sebe rozpustit volenou Poslaneckou sněmovnu (taktéž obecně psaná položka v článku 62). Avšak např. v článku 68, který patří do kapitoly „Vláda“ je upřesněno, že ostatní členy vlády jmenuje prezident na návrh předsedy vlády. Podobně je v článku 74 upřesněno, že prezident odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. A co se týče Poslanecké sněmovny, tak je v Ústavě článek 35 (v části „Moc zákonodárná“), který stanovuje, za jakých podmínek může prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu.

Ohledně kandidátů na členy vlády není nikde psáno, jak hodně mají být vzdělaní (ale určitě by měli umět číst a psát), nebo dokonce to, že jejich názory musejí být v souladu s názory prezidenta. Tohle prezident Zeman moc dobře věděl, proto byla z Hradu, respektive z lánského zámku vypuštěna další námitka, jež byla formulována tak, že Ústava prezidentu republiky neukládá povinnost akceptovat každý návrh, který je mu předložen. Tohle bylo od Zemana vskutku neprozřetelné, neboť návrh premiéra na jmenování členů vlády není „každý návrh“, ale významná záležitost spojená se vznikem nové vlády. Zemanova neuvážená námitka ukazovala, že Zeman už neví, jak by zmařil jmenování Jana Lipavského (Piráti) do funkce ministra zahraničních věcí. Chtěl tím snad Zeman všem občanům vzkázat, že si Fiala bude muset s jmenováním vlády počkat na nového prezidenta?

Někteří právníci by s odmítavým postojem prezidenta Zemana možná souhlasili, jenže Zeman věděl, že Ústava je proti němu a že by svým zatvrzelým postojem jenom potvrdil, že je nekriticky ješitným člověkem s osobními zájmy. Stejně tak věděl, že by mu tento postoj k ničemu nebyl, protože čím déle by tento odmítavý postoj trval, tím více by narůstalo jeho provinění z důvodu úmyslného nekonání podle Ústavy. Zeman pouze zkusil poslední pokus na zviklání stanoviska Petra Fialy, případně na zažehnutí rozepře v budoucí vládní koalici, uvnitř které by některým členům mohlo vadit, že se vše zaseklo jen kvůli jednomu kandidátovi na ministerský post.

Prezident Miloš Zeman vyzkoušel skutečně všechno možné. Už 17. listopadu 2021 na první povolební schůzce s Fialou, toho času ještě v nemocničním prostředí, se Zeman vyslovil proti kandidátu Lipavskému, což ve stejný den bez uvedení jména kandidáta prohlásil také v rozhovoru pro TV Nova (podrobný rozbor viz produkt 11172). Zeman spoléhal na to, že Fialu přesvědčí k tomu, aby v případě Lipavského udělal změnu, což chtěl zdůraznit tím, že v rozhovoru pro TV Nova doslova řekl, že přes to nepojede vlak (viz citace stěžejní části rozhovoru ve výše uvedeném produktu).

Zeman ale necílil jen na Fialu, který byl později 28. listopadu 2021 jmenován premiérem. Zeman cílil také na samotného kandidáta Lipavského, a právě především kvůli tomu se s Fialou domluvil, že v rozmezí od 29. listopadu do 10. prosince 2021 absolvuje se všemi kandidáty na členy vlády osobní schůzku. Tyto schůzky neměly žádný význam a jednalo se o zbytečné dvoutýdenní zdržení (dále v textu objasníme, jak měl Fiala postupovat). Ze strany prezidenta to však bylo výhodné šetření času a vyvíjení tlaku požadovaným směrem. Na kandidáta Jana Lipavského vyšla řada podle stanoveného abecedního pořádku až 7. prosince, přičemž Zeman během schůzky s Lipavským dotyčnému kandidátovi doporučil, aby na zmíněný ministerský post nekandidoval. Lipavský se samozřejmě tímto doporučením médiím nepochlubil, jenže Zeman to měl vše připravené tak, že tato informace byla postranně předána upřednostňované rozhlasové stanici Frekvence 1, kde ji ochotně zveřejnili (k Hradem preferované Frekvenci 1 viz rozbor rozhovoru prezidenta pro tuto stanici poskytnutého 5. listopadu 2021 v produktu 11169). Předání informace tímto způsobem se nazývá řízený únik informací* (v tomto případě se to pochopitelně netýkalo utajovaných informací* jako v několika záležitostech spojených s Bezpečnostní informační službou* – viz např. produkt 11164).

Asi tři dny po setkání s Lipavským zveřejnil Zeman důvody, proč odmítal jmenovat Lipavského. Jak už jsme uvedli výše, týkalo se to vzdělání a některých postojů k zahraničním záležitostem, které se neshodovaly s postoji prezidenta (nyní neřešíme, čí postoje jsou spravedlivější a přínosnější pro ČR). Následně se Zeman nechal slyšet, že nemá povinnost návrh premiéra akceptovat. Fiala a jeho koaliční partneři na to ale neslyšeli a zahájili přípravy pro podání kompetenční žaloby. Bylo zde také riziko, že Fiala s podporou koaličních stran nebude chtít při odmítnutí Lipavského organizovat žádné jmenování ministrů, čímž by byl zcela zablokován vznik nové vlády. Na to měl Fiala právo, jelikož Zeman odmítnutím jednoho kandidáta de facto odmítl celý návrh premiéra. Návrh je jen jeden – vše je napsané v jednom dokumentu – a jakákoli změna v něm je odmítnutím celého návrhu. Také sám Zeman tohle potvrdil, když v onom rozhovoru pro TV Nova prohlásil, že když je vetován, byť jen jeden ministr, tak je vetována celá vláda (tímto vyjádřením chtěl Zeman původně více pohrozit Fialovi a přes média mu sdělit, že kvůli jedinému kandidátovi nemusí mít žádnou vládu – více k Zemanovu vymyšlenému vetu viz produkt 11172).

Zeman brzy rozpoznal, že se jeho výhrady nesetkávají s požadovaným ohlasem, přičemž nechtěl, aby se kompetenční žaloba dostala do fáze podání. Proto se Zeman 13. prosince rozhodl, že vládu jmenuje. Stalo se tak 17. prosince 2021. Fialovy řeči o tom, že si prezident uvědomil složitou situaci, ve které se nacházejí čeští občané, a že se proto rozhodl ke státnickému kroku jmenovat vládu, byly poněkud patolízalské.

Již v předchozích produktech jsme psali, že podávat kompetenční žalobu není nutné, protože prezident by se i bez tak vystavil ostré kritice ze všech stran za své úmyslné nekonání a bylo by jen otázkou času, kdy by Zeman nabyl prezidentské rozvážnosti a vládu jmenoval. Asi jen těžko by to protahoval až do volby nového prezidenta. Ani pro Zemana by to nebylo nic příjemného probouzet se s pocitem, že stále nejmenoval novou vládu, která na to už několik týdnů či měsíců čeká.

Hodně se také mluvilo o tom, jak by kompetenční žaloba dopadla. S jistotou můžeme říct, že by vždycky dopadla špatně pro prezidenta, protože premiér by nebyl tím, kdo by nepostupoval podle Ústavy a blokoval vznik nové vlády. A i kdyby Ústavní soud zvolil alibistický verdikt v tom smyslu, že by předsedu vlády vyzval, aby při sestavování své vlády přihlédnul k výhradám prezidenta, tak by se to v případě silné osobnosti ve funkci premiéra stejně otočilo proti prezidentovi. Designovaný premiér by za těchto okolností mohl prohlásit, že když mu není umožněno, aby si svou vládu sestavil podle svých potřeb, tak ať prezident jeho návrh odmítne a sestaví si vládu sám, což by samozřejmě nebylo v souladu s Ústavou.

Designovaný premiér by rovněž mohl nekompromisně oznámit, že za této situace podává demisi, aby mohl prezident při svém druhém „pokusu“ jmenovat premiérem někoho, kdo si nechá do sestavení své vlády zasahovat. Jmenovat premiérem jinou osobu než Petra Fialu, který má se svými koaličními partnery ve Sněmovně většinu poslaneckých mandátů, by pochopitelně nikam nevedlo, protože by vláda v jiném složení nezískala potřebnou důvěru Sněmovny. Prezident by v tomto případě sice mohl demisi designovaného premiéra nepřijmout, ale pořád by se tím nic nevyřešilo. Prezident zkrátka nemá šanci, aby v záležitosti jmenování vlády skrze své osobní výhrady vzdoroval někomu, kdo si ve Sněmovně vytvořil „soudržnou“ většinu a kdo postupuje podle Ústavy.

Schůzky prezidenta Zemana s jednotlivými kandidáty na ministerské posty jsme v dřívějších zpravodajských výstupech* nazvali rozmarem Miloše Zemana, který se snažil vzbudit dojem, že snad vede jakési personální pohovory, čímž má jakoby právo mluvit do složení vlády. To, že Fiala na tyto schůzky přistoupil, hodnotíme jako jeho pátou základní chybu v povolebním vztahu k prezidentovi republiky (první čtyři základní chyby jsme podrobně rozebrali v produktu 11170).

Jestliže někdo tvrdí, že schůzky prezidenta s kandidáty na členy vlády je zdvořilé ze strany designovaného premiéra přijmout, pak my naopak tvrdíme, že je nanejvýš vhodné tyto schůzky zdvořile odmítnout. Premiér by měl prezidentovi odpovědět v tom smyslu, že schůzky akceptuje až po jmenování kandidátů do ministerských funkcí, což poté bude i v souladu s článkem 64 Ústavy ČR. Před jmenováním kandidátů do ministerských funkcí nemá nikdo z nich povinnost jako poslanec nebo jako řadový občan přistoupit na jakýsi personální pohovor s prezidentem. Pro kandidáty na členy vlády je hlavní osobou premiér, který s nimi může vést jakékoli rozhovory, aby zvážil, zda je jejich kandidatura na posty ve vládě v pořádku. Znovu zdůrazňujeme, že složení vlády je odpovědností předsedy vlády.

Objevují se taktéž názory, že schůzky prezidenta s kandidáty na členy vlády jsou jakousi ústavní zvyklostí, jenže tento argument nemá žádný význam, neboť termín „ústavní zvyklost“ je pokryteckým nesmyslem. Buď je to podle Ústavy, přičemž to pak není zvyklost, nýbrž ústavní úkon nebo povinnost, anebo je to jenom zvyklost, tedy něco, co není obsaženo v Ústavě, a co si pouze některé osoby z vlastní vůle osvojily. Ale pokud je to jenom něčí zvyklost, pak se jí nemusí ostatní řídit. Zvyklost není zákon, a proto se nemůže jednat o zvyklost ústavní neboli o zvyklost podle ústavního zákona č. 1/1993 Sb. čili podle Ústavy České republiky. Z hlediska rozdělené odpovědnosti za jmenování členů vlády mezi premiéra a prezidenta jsou navíc tyto schůzky s prezidentem zbytečným plýtváním času.

Ohledně jmenování či nejmenování kandidátů do ministerských postů se v médiích objevily různé příklady a srovnání s působením bývalých prezidentů a premiérů. Avšak uvedené příklady, ačkoli mohou být zajímavé, jsou obecně irelevantní, protože neodrážejí vztah obou státníků k Ústavě, ale pouze vztah, jaký prezidenti a premiéři měli mezi sebou. To, že bývalí premiéři v tehdejší době prezidentům ustupovali, nevypovídá nic o Ústavě, ale jen o charakteru státníků.

Na příkladu Fialy můžeme poukázat na to, že celkově považujeme za chybu, aby potenciální premiér, který ještě nebyl do své funkce jmenován, nedočkavě „běhal“ za prezidentem a chtěl s ním neustále něco řešit. Protřelý politik si počká, až ho vyzve sám prezident. Protřelý politik také nikdy prezidentovi nesdělí složení své vlády dříve, než je jmenován do funkce předsedy vlády. Proč by měl prezidentovi tuto důležitou informaci sdělovat ještě jako poslanec? Poslanec nevytváří návrh na jmenování členů vlády. Ukvapený politik svým předčasným sdělením znevýhodňuje sám sebe, a naopak zvýhodňuje prezidenta, kterému dává čas, aby se ve složení vlády „šťoural“ (takto nerozumně postupoval Fiala). Ostřílený politik si trpělivě počká na své jmenování do funkce předsedy vlády a teprve poté (klidně ihned po jmenování) předloží prezidentovi svůj návrh na jmenování ostatních členů vlády. Tímto si splní svůj úkon podle Ústavy a předá aktivitu na stranu prezidenta, který sice může jmenování ostatních členů vlády zdržovat, ale nemá nic, čím by svou uměle protahovanou dobu příhodně vyplnil (schůzky s kandidáty premiér akceptoval až po jejich jmenování).

Tím, že prezident Miloš Zeman nakonec vládu jmenoval, vrátil aktivitu i odpovědnost na stranu premiéra Petra Fialy. Nyní je věcí nové vlády a jejího předsedy, aby předvedli své schopnosti. Zeman se může v klidu dívat zpovzdálí a v roli kritika může komentovat sebemenší zaškobrtnutí vlády, a především jakýkoli výstup nechtěného Jana Lipavského.

Na závěr můžeme jenom zopakovat to, co už jsme několikrát psali v dřívějších výstupech, a to, že v politice nejsou ti nejschopnější a nejmorálnější lidé, ale pouze ti, kteří z různých důvodů vstoupili do politických stran a hnutí, anebo ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon politické funkce.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13116
Souhrnné hodnocení s odborným výkladem
© 2021 Agentura EXANPRO
1. prosinec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13115)

Zpravodajský produkt volně navazuje na výstup 13114 a je druhým produktem v nové řadě produktů, které se vztahují k problematice koronaviru SARS-CoV-2, jím způsobované nemoci Covid-19 a opatřením proti šíření tohoto viru. Speciální kategorií v této problematice je očkování proti nemoci Covid-19. Nová řada produktů k této problematice tak po osmi měsících navazuje na první řadu, která byla ukončena v březnu 2021 (viz přehled vybraných produktů první řady na konci výstupu 13114).

Všeobecná účinnost vakcín byla pro území České republiky zjištěna v hodnotě nižší než 60 % (výpočet viz další část produktu), což vůbec neodpovídá hodnotám, které byly jako jedny z výchozích hodnot uváděny při podmínečné registraci vakcín u Evropské lékové agentury (European Medicines Agency – EMA). Například u vakcíny Comirnaty od společnosti Pfizer/BioNTech, která byla aplikována více než 80 % naočkovaných obyvatel ČR, je tato účinnost na stránkách EMA dosud uváděna v hodnotě 95 %. Avšak musíme podotknout, že vakcíny proti nemoci Covid-19 jsou stále předmětem klinických studií, čímž žádný údaj není konečný. Proto také ta podmínečná registrace, což znamená, že ohledně vakcín nejsou známy takové komplexní údaje, jaké jsou požadovány pro úplné schválení (a to ani údaje o vedlejších účincích). Podmínečný tržní prodej byl agenturou EMA pro vakcínu Comirnaty povolen dne 21. prosince 2020, a to na období jednoho roku. Dne 3. listopadu 2021 byla tato podmínečná registrace prodloužena o další rok.

EMA vysvětluje, že podmínečná registrace byla udělena v zájmu veřejného zdraví, neboť stávající vakcíny řeší v současné situaci neuspokojenou lékařskou potřebu, k čemuž EMA dodává, že přínos okamžité dostupnosti vakcín převažuje nad rizikem plynoucím z méně komplexních údajů. A my doplňujeme, že riziko v používání vakcín není a nemůže být dosud známo, a to zvláště uvažujeme-li dlouhodobější horizont (o sledování tohoto rizika navíc není ze strany odpovědných orgánů dostatečný zájem). Za této situace není možné vznášet jakékoli námitky na to, když někdo řekne, že se vlastně stále jedná o experimentální vakcíny. Anebo si snad někdo myslí, že během několika málo měsíců může být na trh dána takzvaná finální vakcína, u které už byla prokázána potřebná míra účinnosti a maximální míra bezpečnosti?

Babišova vláda veřejnosti nikdy nevysvětlila, jak to s těmi vakcínami doopravdy je, ale naopak se u české veřejnosti trvale snaží navodit dojem, že vakcíny jsou již plně schválené a bezpečné. To můžeme doložit na čerstvých slovech Andreje Babiše, který 25. listopadu 2021 na tiskové konferenci vlády prohlásil následující:

„(…) A já znovu chci apelovat na všechny, aby skutečně nevěřili těm různým dezinformacím, že se jedná o experimentální vakcínu. Není to pravda. Všechny vakcíny, které my v Čechách používáme, jsou schválené Evropskou lékovou agenturou. (…)“ (viz pořad ČT Studio ČT24 ze dne 25. listopadu 2021 v čase 16.38 hod.)

Proč premiér v demisi Andrej Babiš a ministr zdravotnictví v demisi Adam Vojtěch dezinformují veřejnost tím, že zamlčují informaci o tom, že vakcíny byly pro trh Evropské unie schváleny jen podmínečně? Proč česká vláda veřejnosti nikdy nevysvětlila, co to znamená podmínečné schválení? Odpovědi jsou více než nasnadě: Protože by k očkování nepřilákali tolik dobrovolníků, kteří se de facto podílejí na dalších studiích ohledně účinnosti a bezpečnosti nově a rychle vzniklých vakcín.

Babiš ve svém projevu tvrdil, že se nejedná o experimentální vakcíny, jenže vzápětí po těchto slovech uvedl něco, čím absolutně popřel svá předchozí slova. Toho by si lidé měli všímat, a zvláště u Babiše, jehož projevy jsou natolik žalostné, že je nikdy není možné brát zcela vážně. Babiš svými projevy často popírá své předchozí výroky, a to se dokonce děje během jednoho vystoupení. To je znak rétoriky, která je záměrně klamná, nebo pomatená.

Babiš po svých slovech, kterými odmítl, že by se jednalo o experimentální vakcíny, sdělil následující fakt:

„(…) Dnes doporučila Evropská komise, aby certifikáty o očkování měly platnost devět měsíců od druhé dávky. Je to doporučení a předpokládám, že to Ministerstvo zdravotnictví bude akceptovat. Další dobrá zpráva je, že Evropská komise a Evropská (léková) agentura schválila konečně vakcínu pro děti od 5 do 11 let. (…)“

Vakcíny proti nemoci Covid-19 jsou na trhu téměř rok, ale stále se řeší doba jejich účinnosti. Cožpak to není znak, že vakcíny stále podléhají dalšímu výzkumu a dalším klinickým studiím? Vždyť to přece znamená, že jsou dosud předmětem dalších experimentů. Dříve se předpokládalo, že doba účinnosti bude mít trvání několika let, ale posléze se tato doba začala zkracovat. Při uvedení prvních „proticovidových“ vakcín na trh na konci roku 2020 nikdo nevěděl, že bude po šesti měsících od ukončeného očkování doporučována třetí posilující dávka. V případě obdržení dvou dávek se neustále hovořilo a hovoří o dokončeném očkování, ale jak po několika měsících vidíme, tak očkování patrně nikdy nebude dokončené (už se dokonce hovoří o čtvrté dávce). Cožpak tyhle neustálé změny a úpravy nejsou znakem pokračujících experimentů?

U očkování proti nemoci Covid-19 se neustále řeší různé věkové kategorie. Babiš zničehonic 25. listopadu 2021 řekne, že byla konečně schválena vakcína pro děti od 5 do 11 let, ale už nevysvětlil, jak je to možné, když podle něj byly vakcíny už dávno schváleny, a tedy už dávno nebyly experimentálními vakcínami.

Pravda ohledně „proticovidových“ vakcín je taková, že když se podíváme na stránky EMA, tak u jednotlivých podmínečně registrovaných vakcín nalezneme větu, že v současné době není známo, jak dlouho může vakcína chránit očkovanou osobu a že je to stále předmětem klinických zkoušek neboli experimentů. Konkrétně u vakcíny Comirnaty od společnosti Pfizer/BioNTech je uvedeno, že osoby zahrnuté do klinického testování a hodnocení budou nadále sledováni po dobu dalších dvou let, aby se získalo více informací o délce účinné ochrany (viz příslušná internetová stránka). U všech vakcín se nadále zkoumá jejich účinnost, a zvláště pak upozorňujeme, že přirozeně s tím se nadále zkoumá také jejich dlouhodobější bezpečnost (i když často trestuhodným nedbalým způsobem, což je případ právě české vlády a odpovědných státních institucí).

A nyní se už blíže podíváme na všeobecnou účinnost vakcín zjištěnou pro Českou republiku v hodnotě nižší než 60 %, přičemž zároveň objasníme, co všeobecná účinnost vakcín v uvedené hodnotě znamená pro očkované osoby. Hodnocení účinnosti vakcín vychází z analýzy údajů pocházejících z datových sad, které nepřetržitě vytváří Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). ÚZIS je státní instituce, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR.

Následně vysvětlíme, jakou analytickou metodou jsme dospěli k výsledné hodnotě o účinnosti vakcín. Do analytického procesu jsme zahrnuli data z přehledu osob s prokázanou nákazou, data z přehledu hospitalizací, data z přehledu hospitalizací na JIP a data z přehledu úmrtí, přičemž všechny využité přehledy osob jsou zpracovány s ohledem na vykázaná očkování. Protože hodnotíme účinnost vakcín, je naše pozornost v jednotlivých datových sadách zaměřena na osoby, které mají dokončené očkování včetně těch osob, které obdržely posilující dávku vakcíny (do skupiny očkovaných osob nezahrnujeme osoby, které mají nedokončené očkování čili které obdržely jen jednu dávku vakcíny, což vytváří spravedlivější a přesnější výsledky pro skupinu plně očkovacích osob).

Následující rozbor prokáže, že se v žádném případě nejedná o epidemii neočkovaných, jak pomýleně šíří ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, nýbrž o epidemii hlouposti české vlády, která skupině očkovaných, a tedy lehkomyslně zvýhodněných osob umožnila, aby koronavirus volně šířila mezi všechny skupiny obyvatel bez ohledu na věk a proočkovanost. A to celé vláda koná jenom proto, aby diskriminovala neočkované občany s cílem je přinutit k očkování, a tím zvýšit statistiku proočkovanosti české populace v politické soutěži zemí Evropské unie.

Rozbor názorně doloží, že počet hospitalizovaných osob s nemocí Covid-19 vůbec nevykazuje výrazný rozdíl mezi očkovanými a neočkovanými osobami. Na rozboru taktéž ukážeme, že neočkované osoby jsou v případě nákazy odolnější vůči hospitalizaci než osoby plně očkované a rovněž nakažené. To ale může být způsobeno tím, že úmyslným neřešením očkovaných osob tam, kde se neočkovaní museli povinně preventivně testovat, nebo neřešením kontaktu očkovaných s infikovanými osobami se snižuje oficiální počet nakažených osob v řadách plně očkovaných lidí oproti reálnému počtu. To na druhou stranu navyšuje procento hospitalizovaných osob z řad očkovaných lidí, kteří byli shledáni jako infikovaní. Musíme však podtrhnout, že bez ohledu na tento úmyslný vládní šlendrián nejsou počty hospitalizovaných osob ze skupiny očkovaných v poměru k hospitalizovaným neočkovaným osobám ani trochu uspokojivé (podrobněji viz další část produktu). 

Poznámka: Očkované osoby jsou vládou lehkomyslně a nesmyslně považovány za trvale bezinfekční a při kontaktu s infikovanou osobou se nemusejí vůbec nijak omezovat ve svém pohybu a ani se nemusejí testovat. Tento stupidní přístup, který vláda zvolila, aby záměrně diskriminovala skupinu neočkovaných, a naopak zvýhodňovala skupinu očkovaných, není věcí jen Ministerstva zdravotnictví, ale věcí celé vlády, jelikož MZd nemůže zavést žádné opatření bez předchozího souhlasu vlády – to je litera zákona (podrobněji k tomuto přístupu viz produkt 13114). Nyní má přijít určitá změna v testování očkovaných jedinců, ale jen při jakémsi „významném“ kontaktu s infikovanou osobou (např. v domácnosti), čímž vláda jenom potvrzuje, jak hloupě a pokrytecky postupovala s nedomyšlenou snahou vyvíjet nátlak na neočkované osoby.

16. listopad 2021

Souhrnné hodnocení (13114)

Očkování proti nemoci Covid-19 se stalo pochybným fenoménem dnešní doby a je otázkou, proč se česká vláda k němu tak pošetile upnula, jako by to bylo něco, bez čeho nemůže nikdo přežít, a co si proto musí nechat vpravit do těla každý a ne jednou, ale v několikaměsíčních intervalech opakovaně, aby byl mylně považován za plně imunizovaného a bezinfekčního, a tudíž i řádného občana, který se smí neomezeně pohybovat po území vlastní země.

Od počátku uvedení prvních vakcín proti nemoci Covid-19 na trh bylo patrné, že se jedná o velký experiment představovaný s neúplnými údaji (proto ty podmínečné registrace vakcín), a především se spoustou dezinformací*, a to jak ze strany vlády, tak dokonce ze strany některých odborníků. Tyto dezinformace se postupem času obnažují a vyplouvají stále ve větším množství na povrch, avšak vláda nereaguje a dál trvá na tom, že jedině očkovaní občané mají šanci přežít a neskončit s těžkým průběhem nemoci ve zdravotnickém zařízení.

Abychom byly konkrétní, tak uvedeme dvě dezinformace. Mezi první dezinformace patřilo tvrzení mnohých politiků, a dokonce i některých odborníků, že očkovaná osoba virus dále nepřenáší. Tohle však mohli tvrdit jenom fantasté, protože očkovací látka by musela odpuzovat či ničit virus ještě před tím, než by pronikl do lidského těla. A pokud by virus nepronikl do těla, pak by se přirozeně nemohl z těla šířit či přenášet dál. Jenže ničit virus mimo lidské tělo, to žádná vakcína nedokáže, neboť nemůže pochopitelně působit na virus ve volném prostředí, ale pouze na virus, který pronikne do lidského těla, jelikož právě uvnitř těla (nikoli mimo tělo) je vlivem očkovací látky vytvářena obranná odpověď. Jakmile virus vnikne do těla, stává se tělo kontaminovanou schránkou, která může virus zpětně uvolňovat do okolí, a to tak dlouho, dokud se virus v těle nachází. Virus v těle očkované osoby není zničen během krátké chvilky, pokud je vůbec zničen, což znamená, že se z těla může po celou tu dobu, kdy se v něm nachází, šířit dál do okolí.

Druhou dezinformací, která je s tou první spojena, je nesmyslné tvrzení, že očkovaná osoba je bezinfekční. Tuto dezinformaci pomáhají šířit média včetně České televize, aniž by se pozastavila nad její nesmyslností (viz infografický obrázek níže a viz pořad ČT Události ze dne 20. října 2021). Je úplně jedno, kolik má v sobě člověk různých vakcín nebo kolik dávek jedné vakcíny, protože to samo o sobě permanentní nebo dlouhodobější bezinfekčnost nevytváří. To by muselo znamenat, že do těla očkované osoby nemůže proniknout virus, což, jak už jsme vysvětlili v odstavci výše, je jeden velký nesmysl. Vakcína slouží pouze k tomu, aby tělu pomohla vytvořit odpověď, když do těla vstoupí nežádoucí virové částice. Tělo není pevnost, čímž chceme naznačit, že tělo si s pomocí očkovací látky nebuduje svoji obranu na povrchu lidského těla, nýbrž uvnitř těla, proto virus i do očkovaného těla bez problémů pronikne a až teprve tam se setká s různou mírou odezvy. Z toho jasně vyplývá, že virus proniká naprosto stejným způsobem jak do těla neočkované osoby, tak do těla očkované osoby.

A nyní bychom se mohli ptát, kdo je pro své okolí nebezpečnější. Je to virem kontaminovaná očkovaná osoba, nebo naopak infikovaná neočkovaná osoba? Podotýkáme, že přítomnost viru v těle ještě neznamená rozvinutí nemoci Covid-19, což platí jak pro očkovaného jedince, tak pro neočkovanou osobu. Tady narážíme na propagandu o tom, že neočkovaní jedinci jsou neodpovědní vůči ostatním či vůči své společnosti. Falešnost tohoto tvrzení je v tom, že se z očkovaných jedinců vytvářejí jacísi ochránci společnosti. Jenže očkovaný jedinec nemůže v dostatečné míře chránit před nákazou ostatní, ale chrání především sám sebe, a to zase jen do určité míry, přičemž nikdo nyní neřeší a vláda o tom nechce mluvit, že vlivem očkovací látky v těle se mohou v pozdější době projevit jistá negativa pro jiné oblasti lidského zdraví. V tomto spojení znovu připomínáme, že vakcínám byla udělena jen podmínečná registrace, což o něčem vypovídá.

Ohledně termínu „bezinfekčnost“ můžeme opět prokázat prolhanost premiéra Andreje Babiše (nyní již v demisi), ale také poukázat na falešné vystupování opozičních politiků, kteří v současné době formují novou vládu a kteří se už dlouhodobě vyjadřují k opatřením proti šíření koronaviru (v Babišově případě jsme jeho prolhanost vzhledem k jeho dlouhodobějšímu chování a vystupování označili za patologickou vlastnost – viz produkt 11169). Babiš na svém facebookovém profilu zveřejnil příspěvek datovaný ke 14. listopadu 2021, v němž kritizuje „Stanovisko AntiCovid týmu pro MZČR“ (AntiCovid tým je tým vytvořený koalicí Spolu, tedy stranami ODS, KDU-ČSL a TOP 09). Ve čtvrtém bodě stanoviska AntiCovid týmu je napsáno následující:

„Důrazně doporučujeme ministerstvu, aby přestalo používat termín ‚bezinfekčnost‘ a nahradilo ho termínem ‚covid bezpečnostní pas‘.“

Babiš na to ve svém příspěvku pod příslušným bodem reagoval těmito slovy:

„Bezinfekčnost veřejně nepoužíváme, moc dobře si uvědomujeme, že i očkovaní se mohou nakazit. Zcela zbytečný bod. Jaký má přínos?“

Babišovy reakce jsou naprosto tristní. V této reakci Babiš odhalil dvě zásadní věci. Zaprvé lhal, že vláda či Ministerstvo zdravotnictví (MZd) veřejně nepoužívají termín „bezinfekčnost“. Důkazem jeho prolhanosti je například dokument MZd z 22. října 2021, kde je 6x uveden výraz „bezinfekčnost“, a to v souvislosti s prokazováním údajné bezinfekčnosti (všechna opatření MZd mohou být dle zákona nařízena až po předchozím souhlasu vlády, čímž vláda souhlasí i s textem v jednotlivých dokumentech MZd).

Jako další z mnoha důkazů můžeme uvést text na stránkách MZd vystavený dne 1. července 2021, který je opatřen tímto titulkem: „Vláda schválila nové podmínky pro stanovení bezinfekčnosti a zavedla testy pro zaměstnance po návratu ze zahraničí“ (viz kopie textu z příslušné stránky MZd níže). První dvě věty tohoto textu jsou opravdu důkazní a usvědčují Babiše nejenom ze lži, ale také z naprosto špatného a pokryteckého přístupu proti šíření koronaviru. Znění zmíněných vět je následující:

„Vláda na dnešním jednání schválila změnu v prokazování bezinfekčnosti po očkování. Od 9. července budou za bezinfekční považovány osoby 14 dnů po plně dokončeném očkování. (…)“

Takže Babiš na jednu stranu tvrdí, že vláda včetně MZd nepoužívá termín „bezinfekčnost“, ale na druhou stranu je to právě vláda, která se jasně vyslovila v tom smyslu, že očkované osoby považuje za bezinfekční. Najednou ale jakýsi AntiCovid tým vytvořený politickou opozicí vydá v 11 bodech své stanovisko a Babiš, aby všechny body zkritizoval, tak se ohradil i ke čtvrtému bodu ohledně bezinfekčnosti, čímž však obnažil onu vládní faleš. A zde se dostáváme ke druhé zásadní věci, kterou Babiš ve své reakci odhalil.

Druhá zásadní věc, kterou Babiš svou tristní reakcí odkryl, se týká jeho slov „… moc dobře si uvědomujeme, že i očkovaní se mohou nakazit“ (viz celý text výše). Tímto Babiš přiznal, že neočkovaní lidé jsou záměrně diskriminováni s cílem přinutit je, aby se nechali očkovat. V tomto smyslu je totiž neodůvodnitelné, a tudíž i nepřípustné, aby při vstupu do vybraných veřejných prostor (zejména se jedná o stravovací zařízení) to byly jen neočkované osoby, které se musejí prokazovat negativním výsledkem z testování. Pokud mohou infekci roznášet všichni bez ohledu na očkování nebo prodělanou nemoc, tak by negativní výsledky testu měli prokazovat rovněž všichni, a nikoli jen skupina neočkovaných, která je u vlády neoblíbenou skupinou hlavně proto, že kazí sledovanou statistiku proočkovanosti.

Pokud se podíváme na stanovisko AntiCovid týmu, pak musíme říct, že je značně pokrytecké a že není ani v jednom bodě přínosné. Nemá smysl se vyjadřovat ke všem bodům, které jsou nicneříkající a nezapřou alibismus, ale ve vztahu k oné pokryteckosti se vyjádříme k rozebíranému čtvrtému bodu spojenému s bezinfekčností. Jestliže AntiCovid tým důrazně doporučuje, aby MZd přestalo používat termín „bezinfekčnost“, přičemž důvod je jasný, pak by tento stejný tým měl zároveň doporučit, aby se v této souvislosti přistupovalo spravedlivě ke všem skupinám. Jenomže žádný bod stanoviska neobsahuje doporučení, aby vláda v odsouhlaseném opatření přestala diskriminovat jednu skupinu osob, anebo aby zavedla stejnou povinnost testování u všech skupin osob bez jakéhokoli rozdílu, protože zde žádný rozdíl v přenášení viru není.

AntiCovid tým chce upozadit výraz „bezinfekčnost“ a nahradit ho termínem „covid bezpečnostní pas“, ale v duchu nadále považuje očkované osoby za bezinfekční. Pokud by to mělo být jinak, pak by tento tým musel ve svém stanovisku protestovat proti diskriminačnímu opatření, které klamně říká, že infekci šíří pouze neočkovaní lidé, protože jenom oni se musí testovat a jenom oni musí po prokázaném styku s infekční osobou do karantény. Jinými slovy lze hodnotit, že pro AntiCovid tým je termín „bezinfekčnost“ příliš provokativní, a proto ho chce nahradit mírnějším termínem „covid bezpečnostní pas“, avšak v reálu zůstane stejný pokrytecký přístup k opatřením proti šíření koronaviru. Tím opoziční politici z koalice Spolu, jejichž zástupci jsou zastoupeni v AntiCovid týmu, právě prostřednictvím jakéhosi stanoviska prokázali stejné falešné vystupování jako dosluhující vláda.

Tímto se dostáváme k termínu „kolektivní imunita“, který ve spojení se současným očkováním podmínečně registrovanými vakcínami, a navíc za situace, kdy virus SARS-CoV-2 neustále kultivuje své schopnosti, a to ať už přirozenou, nebo umělou cestou, je bajkou a bohulibým přáním politiků. S tím souvisejí i následující fakta*.

Nesporným faktem je, že existuje část populace, která vakcínu proti nemoci Covid-19 nepotřebuje. Jenže ti vakcinologové, imunologové a epidemiologové, kteří jsou kvůli svému oboru zapálení pro vakcíny, nechtějí tento fakt připustit. Dobrým jevem mezi těmito odborníky ale je, že se mezi nimi objevují tací, kteří tvrdí, že všeobecně věří v očkování, ale že za stávající situace nevěří vakcínám proti nemoci Covid-19. Dalším faktem je to, že části lidí vakcína nepomůže, protože se u nich nevytvoří dostatečná hladina protilátek. A pak je tu skupina lidí, kteří zaznamenají omezující a déletrvající vedlejší účinky. A zde musíme zdůraznit, že mnoho lidí pociťované vedlejší účinky ani nehlásí.

Lékaři různých odborností, kteří podporují očkování proti nemoci Covid-19 novými vakcínami, namítají na nesouhlasné názory například to, že lidé, kteří odmítají toto očkování, se přece nechali bez problémů očkovat proti tetanu a jiným zákeřným nemocem. To je však udivující srovnání, a zvláště pak od osob, od kterých by se očekávalo, že mají praktické vědomosti a schopnosti uvádět tyto věci na pravou míru. Cožpak vakcíny proti tetanu jsou nějakou novinkou, o kterých víme tak málo jako v případě vakcín proti Covid-19? Chtějí snad tito lékaři říci, že vakcíny proti tetanu mají po tolika letech stále podmínečnou registraci stejně jako nově vyvinuté vakcíny proti Covid-19? Anebo snad chtějí tvrdit, že oni po necelém roce používání vakcín proti Covid-19 už vědí, že budou mít tyto vakcíny v současném dynamickém světě rozvíjejících se variant a mutací viru SARS-CoV-2 významný přínos pro společnost? Případně že už vědí, že nebudou existovat žádná zásadní negativa tohoto očkování?

U očkování proti tetanu je dlouhodobě doporučováno přeočkování v rozmezí 10 až 15 let, ale u vakcín proti Covid-19 to nikdo zatím přesněji neví, protože dosud není znám jejich účinek a doba trvání tohoto účinku. Něco o tom vypovídá „rozpačitě“ a nově zavedená třetí dávka označovaná jako posilující. Bude tedy nutné aplikovat posilující očkování či přeočkování každých několik měsíců? To je spousta otázek na to, abychom mohli očkování proti nemoci Covid-19 srovnávat s dlouhodobě zaběhnutým očkováním proti tetanu.

V březnu 2021, kdy kvůli zdravotním komplikacím pozastavilo 15 zemí Evropské unie očkování látkou od společnosti AstraZeneca, vystoupil na brífinku Ministerstva zdravotnictví epidemiolog Roman Chlíbek a prohlásil, že tato vakcína je u všech věkových kategorií 100% účinná proti závažnému průběhu onemocnění Covid-19, proti hospitalizacím a proti úmrtím (viz hlavní zpravodajská relace ČT Události ze dne 11. března 2021). To bylo hodně kurážné, ale hlavně falešné tvrzení. Jak může někdo z odborníků tvrdit, že má jakákoli vakcína 100% účinnost proti hospitalizacím a úmrtím, a ještě k tomu ve všech věkových kategoriích? A jak to může kdokoli tvrdit v případě nové neprověřené vakcíny, která má podmínečnou registraci?

V srpnu 2021 se už uvádělo, že nové vakcíny mají účinnost proti hospitalizaci něco málo přes 90 %. Je velmi špatné, když od odborníků jednou slyšíme, že po očkování látkou od firmy AstraZeneca nemůžeme být hospitalizováni, a když se později dozvíme, že určitá pravděpodobnost hospitalizace přece jenom existuje, i když možná malá. Kdyby byl rozdíl v účinnosti jednou předkládán na úrovni 90 % a později na úrovni 80 %, tak je to mnohem přijatelnější, než když někdo hloupě tvrdí, že neexistuje žádná možnost hospitalizace nebo úmrtí. Po pravdě řečeno i laik dokáže zhodnotit, že Chlíbkovo odvážné tvrzení o 100% účinnosti bylo pošetilé a že nemohlo vycházet z žádných faktů. Tohle opravdu nemohl říct odborník. Od odborníků očekáváme, že dokážou odborně a racionálně posoudit přebírané údaje od farmaceutických společností a jiných institucí včetně institucí Evropské unie, a ne je jen bez uvážení papouškovat české veřejnosti.

Vakcíny proti nemoci Covid-19 nejsou dostatečně prověřené a lidé by měli porozumět tomu, že jejich testování pokračuje. A nyní „naostro“ pokračuje i se zapojením lidí z široké veřejnosti, kteří si nechali dobrovolně aplikovat jednu a více dávek z nových vakcín – někteří si už dokonce během roku 2021 nechali aplikovat tři dávky. Interval mezi první a druhou dávkou byl opakovaně upravován, což je rovněž znak stále probíhajícího testování. Zcela nově byla taktéž zavedena tzv. třetí posilující dávka, kterou je doporučeno aplikovat po uplynutí alespoň šesti měsíců od podání druhé dávky či od dokončené vakcinace jednodávkovou vakcínou. Otázkou je, kdy vláda přijde s doporučením aplikovat čtvrtou, pátou a další dávku. Ale to lze už teď dobře odhadnout. Už jsou zde návrhy, aby se platnost takzvaných „covid pasů“ snížila na šest měsíců, takže to vypadá, že lidé by měli dostávat očkovací dávku každý půlrok. Tady ale může nastat odpor lidí, kteří se nebudou chtít nechat tak často očkovat.

Babišova vláda i dosavadní opozice, která se chystá vládnout, řeší, jak přimět zbylé občany, aby se podrobili očkování s cílem dosáhnout, nebo ještě lépe překročit hranici 75 % v proočkovanosti české populace (aktuálně je dvěma dávkami naočkováno téměř 65 % dospělé populace ČR – věk 18 let a více). Na druhou stranu vláda neuvažuje o tom, že příští rok může procento proočkovaných osob klesnout pod 50 %. Zatím to totiž vypadá tak, že aby se proočkovanost obyvatel udržovala alespoň na stejné úrovni, museli by se k požadovanému přeočkování dostavit všichni ti, kteří se už nechali očkovat. A to bude problém, neboť se navyšují důvody, proč to lidé začnou odmítat. Jedním z důvodů jsou nepříjemné vedlejší účinky, které část lidí pocítila, přičemž jsou zde obavy také z toho, že příště by se vedlejší účinky mohly projevit v ještě horší podobě. Dalším důvodem jsou pochyby u některých lidí ohledně účinnosti vakcíny. Lidé budou přemýšlet o tom, zda je pro ně vakcína prospěšná, a to zvláště za podmínek, kdy je nutné ji aplikovat tak často. S tím pochopitelně souvisejí i úvahy o škodlivém působení nedostatečně prověřených vakcín na lidský organismus v budoucnosti.

K účinnosti vakcín musíme podotknout, že vytváření obranné odpovědi či vytváření protilátek funguje u každého jedince různým způsobem a v různé míře, což není u nových proticovidových vakcín dosud přesněji známo a procentuálně rozlišeno. Vláda by u dostatečně velkého vybraného počtu očkovaných osob měla v tomto směru provádět výzkum, což se prakticky neděje. Výzkum by se měl rovněž týkat vedlejších účinků objevujících se v krátké době po očkování a taktéž vedlejších účinků, které se mohou objevit v dlouhodobějším horizontu. O druhé jmenované položce zatím nikdo nic neví a nikdo to nemohl v tak krátké době ani otestovat či vyzkoumat. Tento výzkum a řízené sledování očkovaných osob vláda zanedbává, jelikož věří farmaceutickým firmám, za které se zaručila Evropská unie prostřednictvím Evropské lékové agentury. A možná se také bojí, na co všechno by svým výzkumem mohla přijít, tak to raději nechává na zahraničních institucích, což nemusí být dobrý zdroj informací.

Babišova vláda se naproti tomu všemu snaží zaměřit na skupinu neočkovaných osob s cílem ji skrze opatření ztěžovat veřejný život, a tím ji přesvědčit, nebo spíše donutit k očkování. Avšak očkování bylo stanoveno jako dobrovolná záležitost, což pořád trvá. Vláda by tento stav měla respektovat, a především by měla přistupovat ke všem skupinám spravedlivě bez jakékoli diskriminace. Premiér Babiš by měl veřejně vystoupit a důrazně oznámit, že očkování není a nemůže být potvrzením o bezinfekčnosti. Následně by měl taktéž důrazně doplnit, že z tohoto důvodu musí být testováni všichni, anebo nikdo. Jenže poctivé vystupování je pro bezcharakterního Babiše cizí. On raději bude dál lhát a z podvodů obviňovat jen své politické oponenty. Přitom „nucené“ testování neočkovaných osob tam, kde očkovaní mají volný přístup, je jeden velký podvod na českých občanech.

Diskuze o očkování se rozšířila i na možnost celoplošného povinného očkování. To však ale není aktuální a minimálně ještě celý příští rok 2022 to aktuální nebude, protože nelze povinně očkovat vakcínami, kterým byla udělena jen podmínečná registrace (v případě nových nedostatečně prověřených vakcín se též používá termín „nouzové použití“). Vakcíny ještě nebyly plně schváleny, poněvadž o nich nejsou známy všechny potřebné údaje, které se týkají zejména dlouhodobějších pozitivních i negativních účinků. Také proto je udivující, že vláda tyto vakcíny tak vehementně prosazuje a nutí skrze podvodnou manipulaci a diskriminaci neočkované osoby k něčemu, k čemu by se každý měl rozhodnout svobodně bez jakékoli perzekuce pro příslušnost k neočkované skupině.

Ohledně povinného očkování existuje v současné době celá řada dalších překážek, k nimž patří nejen překážky zdravotní a odborné, ale významnou měrou také překážky právní. Překážky se svým obsahem vzájemně překrývají, což můžeme vidět právě na překážce ve formě toho, že vakcíny jsou jen podmínečně registrované. Zde existují překážky jak právní, tak zdravotní i odborné a mohli bychom přidat i překážku politickou: Kdo z politiků si dnes dovolí prosazovat a implementovat celoplošné povinné očkování, aniž by nepomyslel na politické důsledky?

Z výše uvedeného hlediska k povinnému očkování je udivující, že AntiCovid tým v prvním bodě svého stanoviska píše následující:

„Vyzýváme ministerstvo, aby nešlo cestou celoplošného povinného očkování a více se zaměřilo na pozitivní motivaci k očkování.“

Z čeho AntiCovid tým vychází, když si myslí, že by očkování mohlo být povinné? Cožpak vakcíny jsou už na takové poznané úrovni, aby se jimi mohlo očkovat povinně? Udivující je i to, že tým spojuje povinné očkování jen s rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví. Když už, tak tým měl v této věci vyzývat vládu jako celek, a nikoli jen MZd, které ani svá jednotlivá opatření nemůže nařizovat bez předchozího souhlasu vlády (to je litera zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění Covid-19).

O skupině neočkovaných se často mluví jako o odmítačích nebo odpíračích či odpůrcích očkování, což je dáváno do spojení s něčím špatným. Ale pokud někdo svobodně odmítá dobrovolné očkování, které ani nemůže být za stávajících podmínek povinné, tak je to jen jeho legitimní volba, na kterou má nezpochybnitelné právo. A může dokonce svobodně vyjádřit svůj názor na očkování, s nímž nemusí jiní souhlasit. Vyjádřit svůj názor je v demokratické společnosti zcela běžné, vhodné a očekávané. Něco jiného než vyjádření vlastního názoru je tento názor aktivně vnucovat ostatním se snahou je přesvědčit, že tento názor je jediný správný. To naopak ukazuje na omezenost šiřitelů takzvaných jediných správných názorů. Avšak v prvé řadě je to vláda, která by neměla šířit „jediné správné názory“, ale názory nebo stanoviska či závěry, které se v maximální možné míře opírají o fakta a pravdivé údaje.

Jenomže vláda nám naopak předkládá dezinformace o jakési bezinfekčnosti očkovaných, na základě čehož se rozhodla testovat jen neočkované. Vládě přitom vůbec nevadí, že svým rozhodnutím diskriminuje jednu skupinu osob. Dále nám vláda vnucuje názor, že očkování novými a dosud nedostatečně prověřenými vakcínami je jedinou možnou cestou. Ale jak hodně se tento názor přibližuje pravdě? Pokud je to podle vlády jediná možná a správná cesta, tak by nám vláda už nyní měla také umět říct, jak často se budeme muset očkovat proti nemoci Covid-19 v příštích deseti letech, a rovněž to, jak budou současné vakcíny účinné proti novým variantám virusu SARS-CoV-2, jenž způsobuje nemoc Covid-19. Jenže když na tohle nedokážou odpovědět lékaři příslušných odborností, pak na to nedokáže odpovědět ani vláda.

Vláda se tímto způsobem uchyluje k laciným tvrzením, která nejsou věrohodná. Vláda by naopak měla poctivě sdělit co ví a co neví, a hlavně by měla podporovat dobrovolnost v očkování, když už ji Babiš jako předseda vlády na počátku očkování jednoznačně potvrdil. Proč se vláda najednou snaží zmanipulovat neočkovanou veřejnost a udělat z očkování tzv. „dobrovolně-povinnou“ aktivitu?

Žalostná manipulace vlády byla korunována jakousi „brutální kampaní“ ve prospěch očkování, skrze kterou se vláda snaží zmanipulovat skupinu neočkovaných (kromě jiných prezentací představil tuto kampaň i premiér Babiš ve svém videopořadu Čau lidi ze 7. listopadu 2021). Během této kampaně jsou ukazovány fotografie osob zemřelých nebo umírajících v souvislosti s onemocněním Covid-19, přičemž fotografie jsou doplněny podivnými slogany typu „Neměl čas na očkování“, „Nevěřila, že očkování pomůže“, „Měl svou pravdu“, „Měl plno výmluv“, „Uvěřil dezinformacím“, „Říkala, že není ovce“ apod. Ale opravdu hloupou třešničkou na vládním dortu a gólem do vlastní branky je slogan „Nestihl třetí dávku“.

Pokud člověk trochu uvažuje, pak se musí zarazit nad tím, zda uvedené slogany opravdu vystihují postoj osoby na fotografii. Aby to byla kampaň věrohodná, měla by vláda prokázat, že se slogany pojí k jednotlivým osobám. Jenže ve skutečnosti se jedná jen o reklamní slogany, které s lidmi na fotografiích nesouvisejí. To redaktorům deníku Echo24 přiznal mluvčí Ministerstva zdravotnictví Daniel Köppl (viz článek na webu Echo24.cz). Nechceme rozporovat úmrtí daných osob, ale kampaň se tímto zjištěním snižuje na trapnou úroveň. A zvláště trapně pak působí slogan „Uvěřil dezinformacím“, když si v této souvislosti uvědomíme, že je to vláda, která šíří dezinformace o jakési bezinfekčnosti očkovaných, což je spjato s dezinformací o tom, že očkovaní lidé virus nepřenášejí, protože oni jsou podle vládních úředníků bezpeční pro kolektiv (tak se vyjádřila i náměstkyně ministra zdravotnictví – viz její přesné tvrzení níže).

Slogan „Měl svou pravdu“ je hodně zavádějící, protože pravda je jen jedna, to ostatní jsou jen různá tvrzení nebo názory, které se k pravdě přibližují, anebo se od ní naopak oddalují. Na světě není tolik pravd, kolik je obyvatel planety. To se jen tak říká, že každý má svou pravdu, ale ve skutečnosti má každý jen svůj názor. Správně tedy mělo být vyjádřeno, že „Měl svůj názor“, avšak to není tak chytlavé, jako když se použije slovo „pravda“. Navíc výraz „názor“ už jasně značí, že je to věc, na kterou má každý právo. Mohli bychom se tedy ptát, zda je to špatně, když má někdo svůj názor, a třeba i mylný. Stejně tak můžeme namítnout, že zde selhala spíše vláda, která nedokázala pravdivě a bez jediné úmyslné dezinformace lidem vysvětlit, jak se věci mají. Jakmile občan rozpozná, že mu vláda lže, ztrácí k ní důvěru. A Babišova vláda od svého počátku zalhala už mockrát.

Nejbizarnějším ze všech sloganů je slogan „Nestihl třetí dávku“, čímž vláda překvapivě cílí i do řad očkovaných osob. Skupina očkovaných osob musí být tímto sloganem zděšena, protože těmto osobám vláda vlastně říká, že i když mají za sebou dvě očkovací dávky, tak stále mohou umřít, pokud si včas nenechají aplikovat třetí dávku. Někteří lidé si určitě řeknou, že když si nechají dát třetí dávku, tak mohou očekávat slogan „Nestihl čtvrtou dávku“. Za dosavadního přístupu vlády by to nebylo až tak překvapivé. Opravdu si vláda myslí, že tahle kampaň je povedená?

Poznámka: Slogan „Nestihl třetí dávku“ je zmíněn ve výše uvedeném článku na webu Echo24.cz a vyobrazení sloganu ve spojení s fotografií lze nalézt v článku na portálu Seznam Zprávy (v přehledu fotografií na konci článku pod anketou).

Na závěr toto souhrnné hodnocení doplníme o výše avizované vyjádření náměstkyně ministra zdravotnictví Martiny Koziar Vašákové, která je specialistkou na imunologii. Náměstkyně Vašáková v pořadu ČT Události ze dne 27. října 2021 na zavádějící otázku moderátorky Marcely Augustové ohledně prokazování bezinfekčnosti na pracovišti prohlásila následující:

„Ano, já si také nemyslím, že to je nesmyslné opatření. Je to opatření, které zcela legitimně zavedla řada evropských zemí, které chtěly v podstatě udělat bezpečnější pracoviště, nemuset zavírat provozy a vyjádřit jasný postoj k tomu, že očkovaný pracovník je pro kolektiv bezpečný, a ten neočkovaný prostě bezpečný není, tak se musí prokázat testem, který říká ano, můžu na pracoviště, nikoho nenakazím.“

Náměstkyně Vašáková zcela vážně prohlásila, že očkovaný pracovník nemůže nikoho nakazit, protože tuto schopnost má podle ní jen neočkovaný pracovník, který se proto musí testovat. Bylo by zajímavé zjistit, jak by se paní náměstkyně popasovala s otázkou, zda je bezpečnější netestovaný očkovaný pracovník, nebo testovaný neočkovaný pracovník. Náměstkyně Vašáková měla již více zavádějících až dezinformačních výstupů v České televizi a v Českém rozhlase, a nejen v případě jejího vystupování bychom mohli říct, že odborník se zlehka diví, ale laik přímo žasne. Anebo by to mělo být obráceně? Ono je to jedno, protože dnes u některých odborníků nepoznáme rozdíl při srovnání s laikem.

A na úplný závěr podtrhneme prohlášení, že pokud chce být vláda opravdu svrchovanou a kompetentní vládou, tak se nemůže ve svém rozhodovacím procesu* řídit podle postoje cizích vlád ani se odvolávat na opatření v cizích zemích. To však česká vláda neumí, jelikož z úst vládních úředníků často slýcháváme, že tak to mají i ve Velké Británii, v Německu nebo v Rakousku. Pak to vyznívá, jako by se vláda či Ministerstvo zdravotnictví bály svá rozhodnutí odůvodnit vlastním výkladem. Z cizích zemí je možné se poučit, ale rozhodnutí musí být nezávislé a nestranné. Vláda ale trvale ukazuje svou politickou závislost na západních zemích a vždy straní jedné skupině osob. Nyní straní skupině očkovaných lidí, které se snaží falešně prezentovat jako plně imunizované a bezinfekční osoby.

Vybrané související zpravodajské produkty:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13114
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
4. listopad 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13113)

Produkt přímo navazuje na zpravodajský výstup 13111, kde jsme podrobně vysvětlili zákulisní machinace personálu Kanceláře prezidenta republiky (KPR) a premiéra Andreje Babiše. V této záležitosti se nejedná o to, že personál KPR v čele s Vratislavem Mynářem nechtěl nebo snad ani nemohl sdělovat konkrétnosti o zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana, ale především o to, že naopak veřejnosti poskytovali lživé informace o tom, jak se prezident doslova nesmírně těší na povolební vyjednávání, jak k tomu v Lánech velmi pečlivě připravuje svou strategii, jak vzniká plán schůzek apod. Personál Hradu se těmito výmysly snažil vytvářet dojem, že prezident je ve „skvělé“ formě, přitom nejpozději 5. října 2021 už všichni jeho blízcí spolupracovníci věděli, že prezident by kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu měl být převezen zpátky do nemocnice, odkud byl propuštěn 22. září 2021. Vedoucí KPR Vratislav Mynář však těsně před volbami odmítal, že by měl Zeman vážné potíže, k čemuž dodával, že hospitalizace prezidenta není v plánu.

Zemanovo zdraví je nenávratně poškozeno a jeho hospitalizace mezi dny 14. až 22. září 2021 měla sloužit k tomu, aby se dostal do dostatečné formy, která mu měla vydržet pro období voleb do Poslanecké sněmovny a pro krátké období po nich. Ale ještě před volbami bylo jasné, že Zeman v žádné dobré formě není, naopak se jeho zdravotní stav zhoršoval. Avšak z důvodů jeho politické podpory Babišovi bylo nutné, aby Zeman na lánském zámku setrval alespoň do nedělní schůzky s Babišem dne 10. října 2021. Tato schůzka ale byla jen pouhým divadlem pro veřejnost, přičemž snahou bylo vytvořit zdání, že se Zeman s Babišem sešel a že Babišovi vyjádřil podporu. Nic z toho se ale nestalo, proto Babiš ze zámku v Lánech doslova ujel před novináři, aby se nemusel k ničemu vyjadřovat a nemusel odpovídat na žádné otázky novinářů – nechtěl se zamotat do svých vymyšlených slov. Dříve se Babiš vždy po schůzce v Lánech zastavil u novinářů, kteří čekali u hlavního vjezdu do objektu zámku. 

Babiš mlčel i druhý den a teprve až v úterý 12. října, tedy po 48hodinovém mlčení předstoupil před novináře a náhle oznámil, že mu prezident Zeman na nedělní schůzce sdělil, že ho chce pověřit sestavením vlády. Babiš své oznámení ještě vylepšil v neděli 17. října ve svém videopořadu Čau lidi, když uvedl, že mu prezident sdělil, že mu k sestavení vlády dá dokonce dva pokusy. Babiš celé dny přemýšlel, co mu vlastně prezident na nedělní schůzce řekl, než byl schopen to oznámit veřejnosti. Měl snad Babiš krátkodobou ztrátu paměti, že nedokázal tyto informace v několika slovech sdělit novinářům už při svém odjezdu z lánského zámku? (Bližší objasnění viz předcházející produkt 13111.)

Andrej Babiš i vedoucí KPR Vratislav Mynář tvrdí, že nedělní převoz prezidenta Zemana z Lán do Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) po schůzce s Babišem byla plánovaná záležitost. To je ale jenom další hloupá manipulace ze strany těchto dvou osob, a to už jenom proto, že Mynář těsně před volbami tvrdil, že hospitalizace prezidenta není v plánu (viz výše). Bylo to tedy plánováno, nebo to nebylo plánováno? Aktéři dění nám opět předkládají dvě verze jedné události, což je zřetelným znakem lhaní (podrobněji k odhalování lhaní viz předchozí produkt 13111, kde u Babišových vyjádření odkrýváme dvě verze pro jednu konkrétní popisovanou událost).

         

  

  

Poznámka: Ten, kdo mluví pravdu, opakuje i s odstupem času to samé a jeho opakované výpovědi se obvykle liší jen v detailech, které však nerozporují hlavní sdělení. Když někdo mluví pravdu, tak mluví o tom, co zažil, popřípadě co viděl, slyšel nebo četl, čímž opakovaně předkládá ten samý obraz, který má uložený ve své mysli. Odlišnosti mohou nastat v tom, že dotyčný občas zapomene doplnit některé kousky z celkového obrazu, anebo že postupem času si některé kousky obrazu vybavuje hůře. Ten, kdo neříká pravdu, tak nevypovídá o tom, co má z vlastního poznání uložené ve své hlavě, ale vymýšlí si čili myšlenkově improvizuje. Pro takového člověka je obtížné opakovat ve své řeči ten stejný vymyšlený obraz, neboť ten obraz není kvůli absenci osobního poznání uložený v jeho mysli. Dobrý lhář si takový obraz umí ve své mysli vytvořit, avšak i on se v něm může ztrácet s ohledem na časový vývoj, zvláště ukáže-li se, že některé nové reálné souvislosti do tohoto obrazu nezapadají. Je těžké vytvořit umělý obraz tak, aby byl v souladu s budoucím vývojem a aby i v budoucí době skryl svou vymyšlenost. Inu pravdu nelze jen tak přelstít. Je to především otázka diváků, čtenářů a posluchačů, kteří mají tendenci se nechat zmanipulovat nebo ošálit.

     
 
 

Pokud byl Zeman podle personálu KPR v pořádku a byl schopen schůzky s Babišem, proč by byl dopředu plánován jeho převoz do nemocnice specializovaným zdravotnickým vozem v podobě mobilní jednotky intenzivní péče? Tento specializovaný vůz si není možné objednat dopředu jako taxi. Tato mobilní JIP vyjíždí jen v aktuálních a naléhavých případech, případně převáží vážně nemocného pacienta mezi zdravotnickými zařízeními. Pokud bychom měli připustit, že převoz byl plánovaný, tak by to pak znamenalo, že Zemanovi byla lékařská intenzivní péče poskytována již v době, kdy pobýval na zámku v Lánech, kde byl účelově držen (snad s jeho souhlasem) právě kvůli naoko odehrané schůzce s Babišem, což měl být signál pro politickou opozici.

Mynář zalhal i v tom, když tvrdil, že Zeman při převozu do nemocnice usnul. Tím chtěl odůvodnit Zemanovo bezvládné tělo při jeho vykládání ze sanitního vozu. Takže podle Mynáře si Zeman několik dnů předem objednal mobilní JIP, aby se v ní mohl po cestě do nemocnice prospat, a to tak tvrdě, že se probudil až po nějaké době na nemocničním pokoji. Pokud personál KPR tohle považoval za přirozený spánek, pak není divu, že zejména Mynář a prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček veřejnosti trvale předkládají, jak je Zeman stále v pohodě a jak se už těší na schůzky s předsedy politických subjektů. Jenže tohle opakují od počátku Zemanovy hospitalizace, ale od té doby už uplynuly téměř čtyři týdny a Zeman se sám za tu dobu dosud k povolební situaci ani písemně, ani hlasově nevyjádřil. Ani nepotvrdil Babišova slova o tom, že ho dvakrát pověří sestavením vlády. To je divné už jenom proto, že Mynář i Ovčáček zároveň opakovaně tvrdí, že Zeman se denně sám z médií seznamuje s aktuálním děním doma i v zahraničí (údajně si sám čte denní monitoring tisku). Zeman je tedy schopen vše sledovat a chápat, ale zřejmě nemá potřebu se zatím k ničemu vyjadřovat. Pravděpodobně chce být originální, jak nám sdělil dnes již bývalý předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (hnutí ANO) po návštěvě prezidenta v nemocnici (podrobně k této návštěvě viz produkt 13112).


Výše uvedené věci jsou společně s dalšími souvislostmi (např. vyvracení Babišových lží v pořadu Press klub na Frekvenci 1) zevrubně rozebrány v předcházejícím produktu 13111 včetně odkazů na příslušná vyjádření a rozhovory. Než budeme pokračovat v našem tématu, chceme ještě poukázat na jednu lež, která byla natolik viditelná, že jsme ji nemohli ponechat bez povšimnutí. V rámci povolebního večerního vystoupení dne 9. října 2021 řekl Babiš následující:

„(…) A my uvidíme, jak pan prezident… ehm, jak se rozhodne. Já předpokládám teda, aspoň tak mi bylo řečeno, že ty rozhovory začnou až ve středu, a jestli mě pověří, nebo nepověří, nebo jak to bude, to se samozřejmě dozvíme. (…)“

Babiš ještě v sobotu večer 9. října uváděl, že povolební rozhovory s prezidentem začnou ve středu, což už v tu dobu nemohla být pravda. Zase se nám tady tlučou dvě verze jedné události. Zeman měl ve středu 13. října zahájit povolební rozhovory s představiteli sněmovních stran a hnutí, ale podle jiných pozdějších Babišových a Mynářových slov měl Zeman již v době Babišova vystoupení naplánovaný převoz do ÚVN, a to mobilní JIPkou. Převoz byl údajně naplánovaný na neděli 10. října po setkání s Babišem. Dnes už víme, že Zeman byl převezen na Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM), která je jednou z klinik v objektu ÚVN. Potom ale i tato klinika pro umístění Zemana musela být předem plánována, což neodpovídalo tomu, že by měl Zeman o tři dny později zahájit nějaké rozhovory. K tomu doplňme, že jasnou ukázkou prezidentova špatného stavu bylo už to, že nebyl schopen odvolit v oficiální volební místnosti. Zemanův zubožený stav nám dokonce přiblížil mluvčí Ovčáček, když Zemanovy fotografie z volebního aktu na lánském zámku vystavil na sociální síti Twitter. Přesto si Mynář s Ovčáčkem trvali na svém a tvrdili, jak se prezident nesmírně těší na povolební vyjednávání a že už vzniká plán schůzek. Ale proč byl tedy na neděli 10. října podle Mynáře naplánován jeho převoz mobilní JIPkou na KARIM?


Abychom to před přistoupením k další části produktu nějak shrnuli, tak v případě kancléře Mynáře a mluvčího Ovčáčka (a z hlediska celku i v případě Babiše) se nejedná o to, že říkají či uveřejňují o Zemanovi málo informací, nýbrž o to, že když už něco říkají nebo uveřejňují, tak to není zcela pravdivé – jinými slovy jejich sdělení obsahují i lživá tvrzení (nazýváme věci pravými jmény).


V další části zpravodajského výstupu rozebereme Babišův videopořad Čau lidi ze 17. října 2021 ohledně údajné schůzky s prezidentem. K tomu připomeneme jednu Babišovu politickou intriku a jedno jeho lhaní z minulých let, abychom zdůraznili, že se ze strany Babiše nejedná o ojedinělé prohřešky (tím samozřejmě netvrdíme, že je Babiš horším politikem než jeho političtí soupeři – vesměs jsou politici ze sněmovních stran a hnutí jedno a to samé, což je ve výsledku pro Českou republiku nepříznivé – nikdo z politiků nehájí skutečné zájmy ČR, ale jen pro vlastní prospěch bojují mezi sebou o přístup ke státnímu vrcholu, kde se snaží udržet – více viz předchozí produkt 13111). Dále zhodnotíme vystoupení prezidentovy manželky Ivany Zemanové, přičemž odůvodníme, proč bylo její vystoupení nepatřičně ohlášeno a obsahově nevhodně vyplněno a proč se konalo zrovna v době jiné zvláštní události. A na závěr se vyjádříme k samotné hospitalizaci prezidenta Miloše Zemana.

Poznámka: Návštěva Radka Vondráčka v ÚVN s podepsáním dokumentu prezidentem republiky ohledně svolání zasedání Poslanecké sněmovny byla z tohoto tématu kvůli obsáhlejšímu objasňování detailů vyjmuta a převedena do samostatného produktu (viz produkt 13112).

Nejčtenější zpravodajské produkty