Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
12. červen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (13103)

Úvodní poznámka: Jedná se o velmi podrobnou a obsáhlou analýzu písemného a obrazového materiálu, což je z hlediska praktického výkladu přínosné pro všechny zpravodajské a bezpečnostní analytiky*.

V roce 2018 se v zahraničních médiích vyrojily zprávy o tom, jak vojáci, kteří při svých sportovních aktivitách používají fitness aplikace v mobilních telefonech, chytrých hodinkách nebo fitness náramcích, prozrazují polohu vlastní vojenské základny. Jedná se samozřejmě o notně nadnesené články, které nezapřou snahu o vytvoření senzacechtivého textu. Články s tímto obsahem převzala bez přemýšlení i česká média, a ještě je nešikovně rozváděla do absurdních rozměrů. Tyto články se občas objevují i v dnešní době se snahou na ně navázat s dalšími domnělými zajímavostmi o vyzrazování vojenských „tajemství“.

Pravda je však taková, že pokud by to měly být fitness aplikace, které svým přenosem informací do sdílených veřejných databází prozrazují vojenské základny a jiná zařízení, pak by tyto základny a zařízení nesměly být na zemském povrchu, ale někde pod ním čili v podzemí. Absurdnost novinářského sdělení lze vyčíst z napovídajícího infografického obrázku (viz níže), což je též vysvětleno na dalších detailnějších obrázcích (snímcích) v další části tohoto produktu.

Je sice určitý rozdíl v tom, zda vojáci používají fitness aplikace na zahraničních misích nebo na svých domovských základnách, ale pořád to nejsou fitness aplikace, které by měly mít vliv na odhalení vojenských základen kdekoli na světě, což platí i pro vojenské základny v zemích ozbrojených konfliktů*. Rozdíl v používání fitness aplikací doma a v zahraničí tkví v něčem jiném, a pokud mají tyto aplikace představovat nějaké riziko*, pak je to spojeno s jinými skutečnostmi než s jakýmsi odhalením základen.

Opravdový vztah mezi fitness aplikacemi a vojenskými základnami a skutečné způsoby získávání informací o vojenských základnách jsou velmi podrobně objasněny v další části tohoto produktu. V navazujícím produktu přidáváme popis pravdivé události, která se stala v Afghánistánu mezi Tálibánem a americkými kontrazpravodajskými důstojníky* (counterintelligence officers / CI offrs). Tato událost jednoznačně prokazuje, že jakési fitness aplikace jsou v souvislosti s odhalováním vojenských základen v zemích ozbrojených konfliktů více než podružnou záležitostí. Dále vysvětlíme, v čem spočívá skutečné riziko při používání fitness aplikací příslušníky ozbrojených sil a rozdíl v používání fitness aplikací na domovských a zahraničních základnách.

Než přistoupíme k podrobné analýze tohoto nadmíru zveličovaného jevu, předložíme příklady zavádějících textů z českých médií, které nám pomohou tuto analýzu provést. Prvním médiem je web Živě.cz, který před časem vydal článek s názvem Americká armáda má průšvih: vojáci s fitness náramky odhalili pozice tajných základen. Článek je krátký, a tak pro porozumění celého textového kontextu z něho předkládáme téměř celý následující text:

         

  

  

Používat fitness náramky, sportovní hodinky, nebo prostě jen aplikace v mobilu pro měření sportovních výkonů je už naprosto běžné, zejména v USA. A tak není divu, že si své sportovní výkony zaznamenávají i vojáci na misích. Teď se ale ukázalo, že je to poměrně závažný bezpečnostní problém.

Aplikace Strava je populární sociální sítí pro trackování a sdílení výkonů a map, které sportovci ujeli na kole nebo uběhli, přičemž tyto aktivity se ukládají jak v samotném zařízení, tak i v cloudu.

Na konci minulého roku provozovatelé Stravy zveřejnili zajímavou interaktivní mapu, která zobrazuje anonymizovaná data GPS ze všech sportovních výkonů na celosvětové mapě, takže lze velmi jednoduše vidět, kde se sportovci často pohybují.

Problém ale je, že fitness náramky i chytré hodinky či jen telefony s aplikací Strava používají i vojáci různých tajných základen, i když to mají často zakázané. Na mapě lze tak velmi jasně vidět, že se například běhá na poměrně odlehlém území, kde rozhodně není žádné město nebo vesnička.

Heatmapa je navíc tak detailní, že lze velmi dobře rozpoznat tvar a přesné umístění, což je pochopitelně zneužitelné pro nepřítele a útočníka, který tak více méně dostal přehled a pozice amerických vojenských základen na středním východě i jinde. U velkých vojenských komplexů na americkém území je pak možné ze záznamů pohybu lidí odhadnout, co se ve kterých částech nachází.

     
 
 

Říká se, že opatrnosti není nikdy dost, ale sdělení, že ve výsledné mapě aplikace lze vyčíst data o vojenských základnách, a ještě k tomu utajovaných, je opravdu úsměvné. Samotný článek si v několika položkách odporuje, což nazýváme interními rozpory*. Položky v článku jsou ale v rozporu také s dlouhodobě známými fakty a dříve získanými informacemi, což znamená, že článek obsahuje rovněž externí rozpory*. Komičnost i rozpory v článku jsou vysvětleny v další části produktu včetně toho, odkud jsou data o vojenských základnách skutečně získávána.

Druhým českým médiem je Prima, respektive Prima.iPrima.cz, kde byl publikován článek s titulkem Mobilní aplikace jako ohrožení americké bezpečnosti? Sportovní aktivity vojáků odhalily polohu tajných základen. Z tohoto článku jsme vybrali tento text:

         

  

  

Jde o běžnou fitness aplikaci pro nadšené běžce, cyklisty či plavce. Aplikace Strava se ale stala nečekaným rizikem. Pro udržení své kondice ji totiž používají také vojáci. Jenže se ukázalo, že data z aplikace mohou odhalit velice citlivé informace, včetně přesné polohy tajných vojenských základen. (…)

(…) Když se totiž zaměříme na tato území, je mapa temná. Výjimkou jsou právě zářící body, kde se s velkou pravděpodobností nachází americké vojenské jednotky. A to i v místech, kde by se oficiálně žádné vojenské základny vyskytovat neměly. Sociálními sítěmi se tak už šíří spekulace o poloze tajné základny CIA v Somálsku.

Tento problém ale neřeší jen Američané. I když se Strava používá především na Západě, nelze vyloučit, že aplikaci mají nainstalovanou také jednotlivci v ruské armádě. Toto by měl být podle stanice BBC snímek hlavní ruské vojenské základny v Sýrii, Hmeimim. Červené čáry mohou představovat běžecké trasy stejně jako trasu hlídky.

Poznámka redakce: Obrázek níže není prezentován přímo v článku, ale jedná se o snímek, o němž je v článku řeč. Ta nejtmavší skvrna podél pobřeží vlevo dole znázorňuje mezinárodní letiště Básila Asada v sysrkém guvernorátu Latákíja. (Básil Asad [Bassel al-Assad] byl starší bratr současného prezidenta Bašára Asada. Básil tragicky zahynul, proto prezidentskou funkci po svém otci převzal Bašár.) V severní části letiště byla vybudována ruská část s názvem Hmímím (anglický přepis: Hmeimim Air Base; ruský přepis: Хмеймим / Khmeimim). A právě v této severní části letiště jsou rozpoznatelné ony „červené čáry“ (snímek nebylo možné zvětšit a v současné době nejsou v databázi aplikace Strava ohledně letiště Hmímím žádné údaje).

V anglickém originále, který vycházel z poznatků studenta australské univerzity (uveřejněno na Twitteru), se u níže předloženého snímku dokonce píše, že je zde vidět ruský operační prostor Hmímím a také trasu hlídky v severovýchodním směru. Tím je myšlena čára v červenorůžovém odstínu vedoucí severně od základny směrem doprava. Proto nebyla kopie snímku z databáze aplikace Strava zaměřena jen na leteckou základnu, ale též na širší okolí základny. A proto není snímek tak detailní.

 

     
 
 

Že by fitness aplikace odhalila polohu utajované základny CIA* v Somálsku? Kdepak, to je jen zdání, protože samotné fitness aplikace nemohou nic odhalit. Navíc by bylo hodně zvláštní, kdyby operativci* CIA prostřednictvím fitness aplikace „vysílali“ své lokalizační údaje do veřejné databáze z utajované mise (více o působení CIA viz další část produktu). A že by fitness aplikace cosi odhalila o ruské letecké základně Hmímím v Sýrii? To je hodně mimo realitu. V další části produktu ozřejmíme, proč „červené čáry“ útočníkům v ničem nepomohou. Taktéž v tomto článku se nachází několik rozporů – například v tom, s jakými slovy je spojováno působení americké CIA. Vysvětlení je opět v další části produktu.

A do třetice se jedná o web oTechnice.cz, kde byl zveřejněn článek Fitness aplikace prozrazuje polohu vojenských základen. Z uvedeného článku prezentujeme následující text:

         

  

  

Zjistit kde se na světě nachází základny americké armády, případně kde je větší koncentrace amerických vojáků, není jednoduché ani pro hackery a nepřátelské špióny. US Army si na utajení opravdu zakládá. Občas se ale objeví drobný problém, který veškerou snahu o utajení může zhatit. A tím problémem může být například nevhodně použitá mobilní aplikace.

Touto aplikací je v USA velmi oblíbený fitness tracker Strava. Ten funguje na principu sdílení tras pro běh, lyžování nebo třeba jízdu na kole s ostatními. Mezi jejími uživateli, kterých má v současnosti více než jeden milion, jsou také američtí vojáci, kteří se z podstaty své profese musí udržovat v dobré fyzické kondici, což obnáší mimo jiné také běh.

Při pohledu na celosvětovou mapu aplikace Steva, se najednou objeví běžecké trasy uprostřed Afghánistánu, Sírie a dalších zahraničních lokalitách, často vprostřed liduprázdné pustiny. Ty pak na první pohled svítí jak vánoční stromečky. Jejich uživatelé budou totiž s velkou pravděpodobností Američané.

     
 
 

Uvedený web se zabývá technickými věcmi, ale jak je vidět, tak v případě fitness aplikací nedokáže spojit technické věci s realitou, čímž vytváří zavádějící výstupy. Pokud se web zabývá technologickými novinkami, pak lze předpokládat, že publikované texty budou na úrovni jak z hlediska technických záležitostí, tak z hlediska faktických poznámek a rovněž gramatiky. Chyby jsou lidské a přípustné, ale ne v takovém množství jako v případě vybraného krátkého textu. Takový text nebudí zrovna dobrý dojem a s ním i příslušný web, který takovéto texty prezentuje. V textu je kromě rozporů ohledně fitness aplikace možné najít několik faktických i gramatických chyb. Vyložení chyb je součástí následujícího rozboru.

Nyní přistoupíme k rozboru textů, který zároveň poslouží jako objasnění pro to, jak je to skutečně s fitness aplikacemi v rámci získávání informací o vojenských základnách. V navazujícím produktu popíšeme opravdové riziko při používání fitness aplikací příslušníky ozbrojených sil a přidáme případ z afghánské praxe, který fitness aplikace posílá na vedlejší kolej (několikanásobnou vedlejší kolej).

20. květen 2021
Registrovaní

Odborný výklad s hodnocením (13102)

Snad všechny české sdělovací prostředky včetně veřejnoprávní České televize v polovině května 2021 oznámily, že Rusko zařadilo Českou republiku na seznam nepřátelských států. Jenže ze strany novinářů a televizních redaktorů se opět jedná o značné překroucení správného významu použitého ruského slova, a tedy o dezinformaci*.

Ani čeští politici, bývalí i současní diplomaté a různí komentátoři se nesnaží tento omyl objasnit. Přitom právě diplomaté tolik dbají na přesný význam slov. Také Ministerstvo zahraničních věcí ČR na svém webu uvádí, že ruská vláda schválila seznam nepřátelských zemí, kam byla zařazena Česká republika. Toto ministerstvo, které by mělo jako první uvést správný název ruského seznamu, se vůbec nenamáhalo, a naopak pohodlně převzalo dezinformační označení od českých médií, případně úmyslně zvolilo drsnější výraz.   

Neozvali se ani zdánliví bojovníci proti dezinformacím (proto jsou jen zdánliví). Na tom je vidět, že proti dezinformacím bojují jen selektivně podle toho, jak to vyhovuje nastavenému politickému trendu Západu. Navíc tito zarputilí bojovníci označují za dezinformace dokonce názory druhých a různá hodnocení. Názory a hodnocení mohou být různá, i když budou vycházet ze stejných faktů*. Na tom není nic dezinformačního. Avšak právě kvůli odlišnosti názorů a hodnocení jsou některé z nich, které se zrovna jedné skupině nelíbí nebo se jim nehodí, označovány za dezinformace. To je samozřejmě chybné a vyvstává to obvykle z předpojatosti a pokrytectví, či dokonce z připraveného záměru. Názor nebo hodnocení je možné označit za dezinformaci jen tehdy, pokud jsou při nich překrucována výchozí fakta. A to je zrovna případ onoho údajného seznamu nepřátelských států. Rozliční čeští funkcionáři a hodnostáři pak při svých vyjádřeních vycházejí z nesprávného sousloví „nepřátelský stát“. Proto jsou jejich vyjádření často zavádějící.

Na zmíněném ruském seznamu, který je seznamem novým, se prozatím ocitly jen Česká republika a Spojené státy americké. Rovněž v USA se vyskytuje mylný překlad tohoto seznamu, avšak na rozdíl od České republiky se zde z větší části vyskytuje správný překlad použitého ruského termínu. Jako by se čeští novináři a televizní redaktoři stávali zatvrzelejšími mystifikátory v postavení proti ruskému režimu než jejich američtí protějšci. Připomíná to snahu vnutit veřejnosti podobnou dezinformaci o tom, že Rusko ve svých oficiálních dokumentech pokládá NATO za svého nepřítele (podrobné objasnění viz produkt 13044 Termíny jako »hybridní« ani »nepřítel« nenajdeme ve Vojenské doktríně Ruské federace).

V následující části vysvětlíme, jak je to s názvem nového seznamu ruské vlády z pohledu ruského, anglického i českého jazyka. Dále předložíme, jak by byl tento seznam v ruštině nazván, kdyby nás Rusko skutečně označilo za nepřátelskou zemi. K tomu doplníme, proč jsou na seznamu zatím jen dvě země a proč zrovna Česká republika a Spojené státy.

11. květen 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza (13101)

Tento produkt je komplexním analytickým rozborem, přičemž volně navazuje na předchozí souhrnné hodnocení s odborným výkladem o tzv. českých rádoby investigativních novinářích, kde jsme na konkrétních reálných příkladech předložili i prokázali, jakými nespolehlivými zdroji jsou novináři Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný a Janek Kroupa, a to především v problematice zpravodajských služeb*, což se dotýká i politických záležitostí.

Novinář Janek Kroupa a jeho kolegyně Kristina Ciroková nařkli vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) z toho, že chtěl do Moskvy odjet s plánem vyměnit mezinárodní skandál související s incidentem ve Vrběticích za dodávky vakcíny Sputnik V a za možnost, že by se v Praze uskutečnilo vrcholné setkání (summit) prezidentů Joea Bidena a Vladimira Putina. Záměrně jsme použili slovo „nařkli“, protože toto slovo znamená obvinit někoho neprávem. Na druhou stranu netvrdíme, že Hamáček nechyboval a že by snad v určitých věcech nelhal, ale plán na výměnný obchod tak, jak to podal novinář Kroupa nikdy neexistoval a ani existovat nemohl. To objasníme v další části analytického produktu.

V souvislosti s incidentem ve Vrběticích by měl Janek Kroupa nejprve vysvětlit své tvrzení z roku 2018. Tehdy tvrdil, že důvod příjezdu zpravodajských důstojníků* GRU* (GU*) pod krycími jmény Boširov a Petrov do České republiky v říjnu 2014 se týkal sledování bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala, který měl v té době do ČR taktéž přicestovat. V současných dnech roku 2021 jsme se ale dozvěděli, že jejich tehdejším úkolem v ČR byla sabotážní* akce ve Vrběticích. Kroupa ale dosud svůj rozpor nijak nekomentoval, přičemž není možné tvrdit, že operativci* z GRU zde během své pětidenní návštěvy zvládli obojí, a ještě se přitom pohybovali na více místech v ČR. Kroupa navíc už v roce 2018 svým projevem potvrdil úniky informací z Bezpečnostní informační služby* (BIS), přičemž se tato trestná činnost v podobě řízeného úniku* utajovaných informací* směrem k vybraným novinářům od té doby přes různé prostředníky opakovala a zesilovala. Někdo z orgánů činných v trestním řízení by se tím měl již konečně a důsledně zabývat, jinak to vytváří dojem zákulisního komplotu (konspirace) státních orgánů. (Blíže k vyjádření Janka Kroupy v roce 2018 viz předchozí produkt 13100.)

Následně předložíme analytický rozbor údajných důkazů Janka Kroupy, dále objasníme, proč nemohl existovat žádný plán na jakýsi „výměnný obchod“, a názorně ozřejmíme, proč novinář Kroupa a politická opozice chybovali, když své nařknutí ohledně cesty do Moskvy zacílili jen na Hamáčka. Příprava cesty do Moskvy včetně cíle této cesty byla totiž věcí celé vlády v čele s Andrejem Babišem, který podle vývoje těchto sporných politických záležitostí hraje svou typickou dvojroli. Anebo si snad novinář Kroupa a politická opozice myslejí, že ministr vnitra Jan Hamáček (tehdy zároveň i jako úřadující ministr zahraničních věcí) se sám rozhodl, že přiveze milion dávek ruské vakcíny a že sám za sebe zatelefonoval ministru obrany Lubomíru Metnarovi (hnutí ANO), ať mu k tomuto účelu připraví armádní letecký speciál, a že Metnar svému kolegovi „bez mrknutí oka“ jen tak vyhověl a vydal přes své podřízené pokyn vedoucím funkcionářům Armády ČR, aby tuto akci zahrnuli do letového plánu? Hamáček nemohl v zahraničí zastupovat sám sebe a jeho cestu mu musel schválit jeho nadřízený.

Tímto jsme již leccos napověděli, ale podívejme se nyní na podrobnější vysvětlení k zapojení celé vlády, na Hamáčkovo skutečné pochybení, na podrobný analytický rozbor údajných důkazů novináře Kroupy a na přízemnost a omezenost většiny politiků z politické opozice.

7. květen 2021

Souhrnné hodnocení s odborným výkladem (13100)

V těchto dnech (18. týden roku 2021) české sdělovací prostředky i českou politickou scénu ovládlo jakési zvláštní dění, které odstartoval novinář Janek Kroupa svým článkem namířeným proti vicepremiérovi Janu Hamáčkovi, jenž byl toho času nejen ministrem vnitra, ale také úřadujícím ministrem zahraničních věcí. Kroupův „startovací“ článek nese název: „Svědectví: Hamáček chtěl v Moskvě vyměnit Vrbětice za milion Sputniků“.

Poznámka: Abychom byli přesní a neupírali spoluautorství na článku, tak musíme doplnit, že spoluautorkou článku je novinářka Kristina Ciroková. Je však samozřejmé, že hlavním „tahounem“ byl novinář Kroupa, který to potvrdil tím, že je to on, kdo se k uvedenému článku pro různá média vyjadřuje.  

Novinář Kroupa výše jmenovaný článek zveřejnil nebo mu bylo umožněno tento článek zveřejnit na serveru Seznam Zprávy v úterý 4. května 2021 v ranních hodinách. V tomto článku Kroupa tvrdí, že podle řady svědků chtěl Hamáček do Moskvy odjet s plánem vyměnit mezinárodní skandál související s incidentem ve Vrběticích za dodávky vakcíny Sputnik V a za možnost, že by se v Praze uskutečnilo vrcholné setkání (summit) prezidentů Joea Bidena a Vladimira Putina. Podle Kroupy měl Hamáček tento plán vylíčit účastníkům schůzky, která se konala v jeho kanceláři 15. dubna 2021 ve večerních hodinách.

Než se k této záležitosti a Kroupovu nikoli prvnímu ani poslednímu „úletu“ v následujících produktech detailněji vyjádříme, považujeme za vhodné uvést něco k českým rádoby investigativním novinářům (k tématu jen podotýkáme, že Hamáček není bez poskvrny, ale Kroupa si svou domýšlivostí celý případ špatně vyložil).

Nadpis souhrnného hodnocení se vztahuje především ke třem českým novinářům, jimiž jsou Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný a samozřejmě Janek Kroupa. Všechny tři zmíněné novináře hodnotíme jako trvale nespolehlivé zdroje (viz termín spolehlivost zdroje*), a to zvláště na problematiku související se zpravodajskými službami*. Všichni tři již prokázali své nevědomosti o práci zpravodajských služeb a svou neznalost v základní analýze a hodnocení informací v kauzách volně nazvaných jako „Novičok a Skripalovi“ a „Zabiják s ricinem“.

Následně předkládáme názornou ukázku diletantské práce Janka Kroupy, skrze kterou posloužil několika pletichářům, ale nikoli pravdě ani spravedlnosti. Ukázka pochází z produktu 12083 Ruská hrozba v podobě eliminace českých komunálních politiků za použití toxinů ricin a saxitoxin je nepovedenou klamnou operací BIS (2/2) publikovaného v květnu 2020. Obsah ukázky je následující:

         

  

  

Druhou oblastí je policejní ochrana českých komunálních politiků. Tato ochrana jim byla přidělena až po 6. dubnu. To je velmi zvláštní, když muž s jedy v kufříku identifikovaný jako Andrej Viktorovič Končakov přicestoval již 14. března. Zpravodajští fabulátoři* na tuto časovou mezeru zareagovali tím, že vypustili do médií vysvětlení. Na webovém portálu Seznam Zprávy se 10. května v článku s titulkem „Ruský špion: V kufru jsem vezl dezinfekci a bonbony“ objevil tento text:

„Je velmi pravděpodobné, že důstojníci BIS se snažili Andreje Viktoroviče Končakova sledovat. S kým se sejde, předá někomu obsah kufru? Pokud byli schopni sledovat, kde se pohybuje „diplomat“ a hlavně nebezpečná látka, kterou měl přivézt, mohli být v klidu. Na začátku dubna se ale podle všeho situace vymkla kontrole. Ať už to bylo tím, že BIS přestala být schopna důsledně sledovat Andreje Viktoroviče Končakova, nebo ztratila jed či jednoduše zjistila, že sama není schopna politiky ochránit, musela se obrátit na policii.“

Text výše je jeden velký zpravodajský i novinářský nesmysl, který si nechal novinář Janek Kroupa vnutit svým „senzačním“ zdrojem. Jak může někdo sledovat osobu, aby zjistil, s kým se sledovaná osoba sejde nebo komu předá obsah kufříku, když to není proveditelné? Jak mohli důstojníci BIS tohle zjistit, když se jim dotyčná osoba ztratila v objektu ruského velvyslanectví? Nemohli vědět, že jiná osoba vycházející z objektu už nemá jed v kapse svého kabátu atd. Jak vůbec může investigativní novinář napsat, že příslušníci BIS mohli být v klidu, pokud byli schopni sledovat, kde se pohybuje nebezpečná látka? Ani toho sledovaného diplomata by neuhlídali, kdyby se jim chtěl ztratit. A jak mohl tentýž novinář provést náhlý zvrat v situaci a napsat, že na začátku dubna se situace vymkla kontrole a že BIS přestala být schopna důsledně sledovat Končakova nebo údajný jed? BIS nebyla nikdy schopna důkladně sledovat tohoto Rusa. Ale pointa je jasná: I když Rus s jedy přicestoval už 14. března, tak BIS byla schopna až do začátku dubna tuto hrozbu řešit sama. To je nesmyslné dovyprávění příběhu z důvodu vzniklé časové mezery mezi příjezdem diplomata a přidělením policejní ochrany ohroženým politikům. To jenom potvrzuje zákulisní role několika zdrojů* podsouvajících falešné informace vybraným novinářům.

O zdrojích jednotlivých novinářů jsme se zmiňovali již v předchozím výstupu. Nyní upřesníme, že ačkoli bylo zdrojů více (což už také o něčem vypovídá), tak byly všechny řízeny z centrálního místa. Bylo přesně koordinováno kdo, co a kdy vypustí ven a také komu to vypustí. Není náhodou, že o této kauze psali novináři Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný a Janek Kroupa. Novináři ani nemuseli vědět, odkud jednotlivé zdroje pocházejí či pro koho přesně pracují. Mohlo se také jednat o využití stálých zdrojů, které k tomu byly ze strany BIS poučeny.

     
 
 

Už jenom tento výše citovaný výplod degradoval Janka Kroupu na podřadného novináře, co se týče problematiky zpravodajských služeb. Ani novináři Kundra a Spurný se nedokážou s touto problematikou vypořádat. Povrchnost obou jmenovaných novinářů jsme podrobně prokázali například v produktu 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb.

U Jaroslava Spurného nás překvapila ještě jedna věc, kterou jsme popsali v produktu 12081 z května 2020. Tuto věc zopakujeme i nyní, jelikož je pro dané téma příhodná. Jaroslav Spurný v jednom pořadu České televize kdysi prohlásil, že studenty učí pravidlo, že zpráva bez uvedení zdroje není věrohodná. To je samozřejmě nesmysl, protože obsah zprávy nemůže být posuzován jen podle toho, jestli je u ní uveden zdroj. Hodnocení zprávy se vždy skládá ze dvou věcí: z hodnocení věrohodnosti* obsahu zprávy a z hodnocení spolehlivosti* zdroje zprávy. U zprávy může být klidně uvedeno třeba deset zdrojů, a přesto nemusí být věrohodná. Naproti tomu i zpráva bez uvedení zdroje může mít cenný obsah. Novinář Spurný v tomto případě prokázal velkou neznalost v práci s informacemi, přičemž zavrhl podstatnou část práce zpravodajských služeb, policie, ale také třeba historiků při práci s „nepodepsanými“ historickými dokumenty. Velmi podrobně se tomuto tématu věnuje odborný výklad 21013 Jak se hodnotí informace aneb Jsou informace bez uvedení zdroje nevěrohodné?

Uvedený odborný výklad je opatřen obrázkem s infografikou, která jednoduše a srozumitelně vyobrazuje, s čím je základní hodnocení informací spojeno. Pro výstižnost obrázku ho níže znovu přikládáme. Obrázek jsme vytvořili pro přípravu jakýchkoli analytiků, kteří se zabývají analýzou písemných a ústních informací* či zpráv*.

K hodnocení informací či zpráv předkládáme také malý test, jehož správné řešení by mělo být po výše uvedeném vysvětlení zjevné. Představme si, že vyučující před studenty žurnalistiky předloží dvě zprávy. Každá zpráva obsahuje jiné informace, přičemž u první zprávy je uveden zdroj, ale u druhé zprávy zdroj chybí. Otázkou pro studenty je, která z těchto dvou zpráv je věrohodnější.

Pokud by studenti postupovali podle toho, jak je učí novinář Spurný, a odpověděli by, že věrohodnější zprávou je ta s uvedením zdroje, pak by u testu propadli. Správnou odpovědí je, že nelze hodnotit věrohodnost zprávy podle toho, zda je nebo není uveden zdroj. Pro vyhodnocení věrohodnosti zpráv je nutné si nejprve obě zprávy přečíst a poté dalším postupem rozhodnout, která z nich obsahuje věrohodné či věrohodnější informace. Jak už jsme uvedli, tak obsah zprávy a zdroj zprávy jsou dvě odlišné položky. Navíc uvedený zdroj ani nemusíme znát, ale i kdybychom ho znali a z dřívějších zpráv ho hodnotili jako spolehlivý, tak to nemusí znamenat, že bude vždycky přinášet věrohodné informace. Podrobnější výklad o hodnocení informací a zdrojů je obsahem zmíněného produktu 21013.

Pro zájemce uvádíme několik dalších produktů z kategorie „Odborná zpravodajská nauka“:

Pokud někdo předává novinářům informace, neměli by novináři tyto informace zveřejňovat jenom proto, že vypadají působivě tím, jakou oblast a osoby zasahují (někdo by tyto informace nazval spektakulárními informacemi). Naopak by měli přednostně zkoumat, proč jim dotyčný zdroj takovéto informace předává – a dokonce by se na to měli ptát i samotného zdroje. Otázkou je, zdali si novináři umí vyhodnotit, co se za takovým uvolněním informací skrývá, a také to, zda umí správně analyzovat, jak jim zdroj tuto předávku informací odůvodnil.

Investigativní novinář není ten, kdo od někoho převezme jakékoli zajímavě vypadající informace a bez podrobné analýzy* a hodnocení* je zveřejní, přičemž doufá, že uchvátí veřejnost a tím se i proslaví. Takto v případě problematiky zpravodajských služeb postupují všichni tři rozebíraní novináři. Novináři Kundra a Spurný pokračují ve svých novinářských eskapádách i ve vrbětické kauze (viz produkt 12097). To, co oba k této kauze prezentují v časopise Respekt i na příslušném webu je skutečný festival domýšlivosti a vymýšlení nesmyslných konstrukcí. Na druhou stranu jsou tyto články výborným analytickým i důkazním materiálem (proti konkrétním aktérům), a proto se jim v nadcházející době budeme v některých z našich zpravodajských produktů věnovat.

U novináře Kroupy uvedeme ještě jednu zajímavou ukázku jeho pochybné i pomýlené práce. Kroupa v roce 2018 pro Český rozhlas uvedl, že důstojníci ruské GRU* (GU*) pod krycími jmény Boširov a Petrov byli v říjnu 2014 v České republice a že důvodem jejich přítomnosti bylo sledování Sergeje Skripala, který do ČR v té době také přicestoval (viz odkaz na rozhovor v produktu 12097). Jenže o dva a půl roku později (duben 2021) se dozvídáme, že oba rozvědčíci* GRU během svého téměř týdenního pobytu v ČR v říjnu 2014 plnili sabotážní* úkol v areálu muničního skladu ve Vrběticích. Avšak rádoby investigativec Kroupa dosud nevysvětlil tento rozpor s jeho dřívějším tvrzením a je škoda, že se ho na to nikdo neptá. Rovněž tento projev Kroupy z něho činí nespolehlivý zdroj. Kroupa by měl nyní přiznat, že se ve své domýšlivosti mýlil, případně by měl přiznat, že mu jeho zdroj předal nepravdivé informace. Jen těžko může Kroupa tvrdit, že oba ruští zpravodajští důstojníci* byli tak dobří, že během pětidenního pobytu v ČR zvládli jak sledování Sergeje Skripala, tak přípravu a provedení sabotážní akce, a přitom všem se pohybovali na několika místech (přinejmenším v Praze, v Ostravě a ve Vrběticích).

Kroupa v Českém rozhlase hovořil o Skripalově přítomnosti v ČR takové nesmysly, kterými stejně jako Kundra a Spurný doložil svou neznalost práce zpravodajských služeb. Jádro Kroupových zpravodajských nesmyslů je v tom, že Skripal v žádném případě nemohl v roce 2014 pomáhat Bezpečnostní informační službě* (BIS) rozplétat ruskou agenturní síť* (případně obecněji zpravodajskou síť*) v České republice. Zevrubně je tento nesmysl objasněn v produktu 12046, s pokračováním v produktu 12047. Obsah obou uvedených produktů se týká podrobného rozboru tohoto nesmyslu, akorát v tomto případě podaného ze strany novinářů Kundry a Spurného.

Kroupa by měl zpytovat své svědomí, že si nechal podstrčit pochybné informace, které zveřejnil jako fakta*. Pochybné v tom, že informace vytvořily externí rozpor*, co zde vlastně důstojníci GRU prováděli. A pochybné zároveň v tom, že Skripal nemohl v Praze cokoli rozkrývat.

Z čeho Kroupa vycházel, když informace obdržel, že je považoval za pravdivé? Snad ne z toho, že mu je předal někdo z BIS? Moderátorka Českého rozhlasu Věra Štechrová v rozhovoru s Kroupou za něj zmínila, že informace pocházejí z důvěryhodných zdrojů ze zpravodajské komunity*. A je to tady! To je přece potvrzení, že někdo z českých zpravodajských důstojníků vynáší utajované informace*, případně vyfabulované informace, které za určitým účelem podstrkává novinářům. Tohle ale není práce jednoho důstojníka, nýbrž řízené úniky informací* posvěcené z nejvyšších míst zpravodajské služby. To dokazuje i to, že dosud tyto úniky nikdo řádně nevyšetřoval. A pokud zde byly jakési náznaky nějakého vyšetřování, tak už předem bylo jasné, že vše půjde do ztracena. Přitom není složité tyto prohřešky vůči zákonu dokázat. To jsme včetně posloupných bodů vyšetřování prezentovali např. v produktu 12088 Vyšetřování úniku utajovaných informací v kauze ruského zabijáka s ricinem.

Uvažoval Kroupa třeba o tom, že Skripal ani příslušníci GRU nemuseli v ČR vůbec být? Asi ne, neboť jak prokázal, tak on bezmezně českým zpravodajcům věří. Jenže tohle není dobrá vizitka novináře, protože tím zároveň prokázal, že českým zpravodajcům také slouží.

Ohledně úniku utajovaných informací se na serveru Seznam Zprávy objevila 6. května 2021 zpráva, že poslanec Pavel Bělobrádek, který je též předsedou Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS, po jednání komise uvedl, že únik informací v kauze Vrbětice nepocházel ze strany BIS, ale že k němu došlo až poté, kdy BIS, Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) a státní zástupce odsouhlasili materiál a odeslali ho dalším osobám. Tak po tomto podivném logickém úsudku* můžeme jen ironicky konstatovat, že poslanec Bělobrádek je opravdu předseda komise na svém místě! Větší hloupost už nemohl říct. Bělobrádek chce zkrátka veřejnosti namluvit, že když byly informace odeslány k dalším subjektům, tak únik už nemohl pocházet od BIS. To chce tedy tvrdit, že poté, co byly informace rozeslány na další místa, tak příslušníci BIS je už neměli k dispozici nebo že se jim snad vymazaly z paměti? Odeslání informací dalším osobám přece neponechává BIS ohledně úniků informací stranou, ale pouze rozšiřuje počet možných provinilců.

Bělobrádek a další poslanci, a především vláda (která se však chová podřízeně) by si měli uvědomit, že ještě týž večer 17. dubna 2021, kdy ochotnické duo Babiš–Hamáček dramaticky přednesli podezření o tom, že do výbuchů v muničním skladu ve Vrběticích byli zapojeni záškodníci z GRU, vyšel na webu Respektu článek, jehož autory byli přirozeně Kundra a Spurný. Tento článek byl na druhý den aktualizován, ale bylo patrné, že oba zdánliví investigativní novináři horlivě čekali, až skončí brífink Babiše a Hamáčka, aby mohli okamžitě přispěchat se svými „senzačními“ poznatky. Článek s názvem Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, kteří se pokusili zabít Skripala obsahoval takové detaily (nehodnotíme jejich věrohodnost), které nebyly na brífinku členů vlády sděleny. Od koho tyto informace pocházely a proč příslušné orgány nezahájily vyšetřování?

V souvislosti s děním v posledních několika letech se Česká republika prostřednictvím své politické scény a zpravodajských služeb stává stále více prohnilejším a zaprodanějším státem. V produktu 22039 BIS v kauze Vrbětice hanebně selhala aneb Jak by situaci řešila skutečná kontrazpravodajská služba jsme v závěru uvedli sedm jednoduchých, ale o to důležitějších otázek, které by měly být položeny přednostně řediteli BIS Michalu Koudelkovi a dále také zástupcům Policie ČR a vládě. Nalézt odpovědi na tyto otázky je pro zákonodárce i jiné státní orgány jednoduché. Fakt, že se o to dosud nikdo nepokusil, potvrzuje, že se český stát ubírá zmíněným směrem.

Je zvláštní, že v současném náruživém boji proti dezinformacím* nebyly Seznam Zprávy a Respekt kvůli některým pomýleným článkům označeny za dezinformační weby či plátky. Jmenovaní novináři skrze tyto sdělovací prostředky se svými články o českých i cizích zpravodajských službách neslouží nezávislé žurnalistice, nýbrž svým informačním chlebodárcům, pro které nevědomě a možná i vědomě pracují jako hlásná trouba v usměrňování jednostranného hodnocení určitých událostí.

V následujících produktech odhalíme, co bylo na schůzce u vicepremiéra Hamáčka zajímavého, ale z hlediska vztahu vlády se zpravodajskými službami také zároveň nešťastného a o něčem vypovídajícího (tyto věci nebyly dosud nikde prezentovány a asi jen tak prezentovány ani nebudou). Dále objasníme domýšlivost novináře Kroupy v očerňování Hamáčka a vysvětlíme, kde Hamáček doopravdy chyboval. A nevyhneme se ani poukázání na přízemnost některých opozičních politiků a upozornění na hranou dvojroli Andrejem Babišem.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13100
Souhrnné hodnocení s odborným výkladem
© 2021 Agentura EXANPRO
27. duben 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (13099)

S hodnocením činnosti Bezpečnostní informační služby* (BIS) a jejího vlivu na českou vládu jsme si vzpomněli na Pákistán. Obecně platí, že každá země má svoji armádu, ale o Pákistánu se říká, že tamní armáda má svoji zemi. To hodně napovídá o poměrech v této zemi. V souvislosti s BIS bychom mohli říct, že každá národní vláda má své zpravodajské služby*, ale v České republice má kontrazpravodajská služba* BIS svou vládu, jejíž činnost usměrňuje. To by samozřejmě nebylo možné, pokud by za BIS nestál „mocný“ zahraniční partner, kterému celá BIS prostřednictvím jejího ředitele Michala Koudelky slouží jako „jednolitý“ agent*. Vzhledem k postavení BIS ve státní správě lze BIS podle zpravodajské terminologie* označit termínem agent s vlivem*.

Vláda tuto skutečnost ohledně podporovaného postavení BIS zahraniční mocností bere na vědomí a pasivně se požadavkům BIS podřizuje. Předseda vlády Andrej Babiš už jednou zmínil, že požadavky zpravodajských služeb je potřeba respektovat, přičemž měl na mysli především požadavky BIS (viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně?).

Zdá se, že vedoucí funkcionáři BIS si jsou svou beztrestností až příliš jistí, avšak neměli by zapomínat, že všechno, co učiní, může být později použito proti nim (což už připomíná poučení obviněného). Je velmi udivující, že česká politická scéna jen pasivně přihlíží, ba co víc, většina politiků Bezpečnostní informační službě bezmezně věří a její poškozující činnost podporuje. Přitom se BIS dopustila už tolika viditelných a snadno prokazatelných prohřešků, že už dávno měla být větší část důstojníků BIS minimálně propuštěna. Je to ale těžké, protože i státní zastupitelství se uvolilo hrát podle scénáře BIS. Přitom lze lehce rozpoznat a určit, že údajné důkazy*  a stopy* předkládané ze strany BIS jsou podvržené, případně že se jedná jen o tvrzení příslušníků BIS, která nemohou ničím doložit. Taktéž je zajímavé, že najednou zde nejsou žádní investigativní novináři, kteří by se do případu vložili a zjistili, jak se věci mají. 

Než přistoupíme k rozboru údajného pobytu důstojníků GRU v ostravském hotelu Corrado, připomeneme ještě neblahou úlohu BIS v kauze označované jako „Zabiják s ricinem“. BIS tuto kauzu rozpoutala na základě údajného anonymního dopisu. Jako autor dopisu byl identifikován Igor Rybakov, zástupce vedoucího Ruského střediska vědy a kultury (RSVK) v Praze. V jednom z produktů z června 2020 jsme uvedli, že BIS mohla pochybnosti v této kauze rozptýlit tím, kdyby zveřejnila obsah onoho anonymního dopisu. BIS to však odmítla, přitom zveřejnění nic nebránilo: kauza už byla ukončena, obsah dopisu byl smyšlený a část detailů z obsahu dopisu stejně unikla do médií. BIS moc dobře věděla, proč dopis nemůže zveřejnit, přičemž ani neuvedla, zda byl dopis psán v ruštině, češtině nebo třeba v angličtině (pokud byl vůbec napsán). Ono už použití konkrétního jazyka je významnou informací, která by mohla BIS usvědčit z podvodu (podrobněji viz produkt 12086 BIS pokračuje ve své kompromitaci a diskreditaci a též viz produkt 12085 Zfušovaná klamná operace BIS musela být nějak zakončena, a tak přišla závěrečná fabulace – díl 2/2).

A nyní se už pojďme seznámit s podrobnou analýzou údajného pobytu důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) v ostravském hotelu Corrado a na tvrzení BIS a majitele hotelu Maxmiliána Šimka, která obsahují výrazné trhliny. Kromě toho rovněž vysvětlíme, proč si BIS pro vytváření falešných stop pro svou zpravodajskou historku* zvolila zrovna hotel Corrado v Ostravě. A dále doplníme, jakým způsobem mohli policisté v případu už dávno pokročit, pokud by opravdu chtěli.

Nejčtenější zpravodajské produkty