Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
20. září 2021

Specifické hodnocení (13109)

Ministr Obrany Lubomír Metnar (nestraník za hnutí ANO) je submisivní politik, který dbá na to, aby si ničím nerozhněval svého „chlebodárce“ a premiéra v jedné osobě Andreje Babiše. Možná proto se raději drží v pozadí a vyhýbá se médiím. Jakmile ale vydá nějaké veřejné prohlášení, tak je to buď bezobsažné sdělení, anebo sdělení nesmyslné, či dokonce kontroverzní. Jedno takové kontroverzní sdělení Metnar vydal dne 15. srpna 2021 na sociální síti Twitter. Příspěvek měl následující obsah:

„Internet je plný příběhů afghánských tlumočníků. Chci jasně říct – se všemi, kterých se program naší pomoci týká, jsme v kontaktu. Kdo tvrdí, že nebyl kontaktován, tak zřejmě proto, že mu kontrakt dávno skončil a program se na něj nevztahuje, nebo neprošel bezp. screeningem.“

Metnarův příspěvek, ať už ho pro něj vytvářel kdokoli, byl prezentován také v hlavní zpravodajské relaci České televize „Události“ vysílané 15. srpna 2021. Nikdo se však nad twitterovým příspěvkem ministra obrany nepozastavil. Pokud si ale příspěvek přečteme pozorně, tak zjistíme, že Metnar de facto sdělil, že s českými vojáky pracovali i ti Afghánci, kteří neprošli takzvaným bezpečnostním screeningem (bezpečnostní prověřování*).

Metnar ve svém příspěvku tvrdí, že pokud někdo z afghánských tlumočníků (spolupracovníků) nebyl z české strany kontaktován, tak to bylo ze dvou důvodů: buď dotyčným Afgháncům jejich kontrakt „dávno“ skončil a program se na ně nevztahuje, anebo tito Afghánci neprošli bezpečnostním screeningem. To znamená, že ti Afghánci, kterým kontrakt „dávno“ skončil, byli rovnou vyřazeni z programu české pomoci, a tím už nemuseli být ani prověřováni pro přemístění do České republiky. Prověřováni byli jenom ti, kteří měli v roce 2021 kontrakt s českou armádou, případně ti, kterým kontrakt skončil krátce před tímto termínem. Jenže jak Metnar uvedl, tak někteří z této skupiny Afghánců bezpečnostním prověřením náhle neprošli, a proto ani tato část Afghánců nebyla podle Metnara kontaktována. Avšak jak je možné, že byli tito Afghánci českou armádou zaměstnáni? A jak vlastně mohla česká strana Afghánce opětovně a urychleně prověřit těsně před evakuací, a ještě navíc v tom zmatku, který v Afghánistánu během července a srpna 2021 panoval?

Afghánci, kteří pracovali s příslušníky ozbrojených sil ČR, museli být před uzavřením kontraktu bezpečnostně prověřeni. A pokud by při prověřování vznikly jakékoli pochybnosti, nemohl by být s nimi uzavřen pracovní kontrakt. Pak by tito odmítnutí Afghánci nebyli nikdy spolupracovníky Čechů a nikdo by se jimi nezabýval ohledně přemístění do ČR. Nadto i ti již zaměstnaní Afghánci museli nadále procházet průběžným prověřováním, které má specifickou formu. Náhle nám ale Metnar vykládá, že někteří z již zaměstnaných afghánských tlumočníků neprošli bezpečnostním screeningem pro evakuaci do ČR, což je kontroverzní vyjádření. To totiž znamená, že česká strana zaměstnávala i problematické Afghánce.

Tento hrubý rozpor potvrdil také ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), jenž se k evakuaci Afghánců do ČR vyjadřoval na tiskové konferenci. Hamáčkova slova byla představena v pořadu ČT „Události“ vysílaném 16. srpna 2021. Hamáček k přemístění afghánských spolupracovníků prohlásil následující:

„Armáda při tom sestavování seznamu dbala velmi na to, aby zaprvé tedy obsáhla všechny ty, kteří s Českou republikou spolupracovali, ale současně, aby vyloučila jakákoliv bezpečnostní rizika.“  

Hamáček zcela jasně potvrdil, že Armáda ČR nově prověřovala již zaměstnané či nedávno zaměstnané Afghánce, aby vyloučila jakákoli bezpečnostní rizika*. To znamená, že někteří afghánští spolupracovníci, kteří byli již dříve prověřeni a shledáni jako bezpečnostně způsobilí, mohli nyní podle Hamáčka představovat bezpečnostní riziko. A jak Metnar uvedl, tak někteří z afghánských tlumočníků (spolupracovníků) jakýmsi „novým“ bezpečnostním screeningem neprošli, ale přitom již pro českou armádu pracovali, a museli být tudíž opakovaně prověřováni. A co to vlastně bylo za nový bezpečnostní screening, když čeští vojáci včetně personálu na české ambasádě mohli mít tak akorát přehled o tom, co se děje na jejich základně či ambasádě, ale nemohli vůbec nic vědět o tom, co dělají a s kým se stýkají afghánští spolupracovníci mimo základnu a ambasádu. Vždyť čeští vojáci i čeští diplomaté ani netušili, že Tálibán 15. srpna 2021 obsadí Kábul.  

Hamáček řekl, že Armáda ČR (AČR) postupovala tak, aby vyloučila jakákoli bezpečnostní rizika, což je samozřejmě jeden velký nesmysl. AČR nemá na to, aby při prověřování Afghánců vyloučila všechna bezpečnostní rizika. Na to nemá ani americká CIA* nebo FBI*, tak proč si Hamáček a někteří další politici včetně poslanců myslejí, že české složky tohle dokáží?

Pokud by měla být podle Hamáčka vyloučena jakákoli bezpečnostní rizika, pak existuje jen jediný bezpečný způsob, jak toho docílit. A tím způsobem je zanechat Afghánce v jejich vlastní zemi. Kdyby si Hamáček nechtěl vymýšlet a chtěl by říct pravdu (pokud ji vůbec zná a je schopen si ji uvědomit), tak by řekl, že není prostě možné vyloučit všechna rizika. Kdyby mluvil pravdivě, pak by vysvětlil, že pokud se chceme postarat o naše afghánské spolupracovníky, budeme s tím muset nést i možná rizika, která nelze úplně vyloučit (neboť je nelze všechny odhalit). A k tomu by měl doplnit, že pokud naopak chceme ze strany afghánských spolupracovníků všechna bezpečnostní rizika vyloučit, pak nikoho z nich nemůžeme přemístit z Afghánistánu do České republiky.

Ministr Metnar k přemístění Afghánců do ČR poskytl rozhovor Deníku N, který byl publikován 17. srpna 2021 pod názvem: „Někteří tlumočníci byli v kontaktu s Tálibánem, proto jsme je nevzali. Tak rychlý vývoj nečekal nikdo, říká Metnar“. V tomto rozhovoru Metnar vykládá naprosté hlouposti. Hned v úvodu vypustil Metnar ze svých úst tato slova:

„Když jsme s těmi lidmi spolupracovali, byli průběžně kontrolováni a byl k nim činěn bezpečnostní screening. Jenže pak už pro nás nepracovali a my už je neměli na očích. A my nemůžeme ohrozit Českou republiku nebo tady vytvořit další bezpečnostní riziko. Do Česka jsme nemohli vzít ty tlumočníky, u kterých se nepodařil udělat bezpečnostní screening – třeba jim skončila spolupráce před rokem nebo třemi. Primárně jsme tu od toho, abychom zajistili bezpečnost a obranu této země. Jakmile s námi ten člověk přestal spolupracovat, nevěděli jsme, s kým udržuje kontakty.“

Metnar svými slovy sdělil, že po tu dobu, po kterou s českými vojáky spolupracovali místní Afghánci, tak Češi věděli, s kým tito Afghánci udržují kontakty. A také doslova řekl, že když už pro českou armádu tito Afghánci nepracovali, tak je Češi neměli na očích. Tím chtěl říct, že mohli prověřit jen toho, koho měli na očích. Metnar je opravdu „legrační“ člověk, ale o to víc je tragičtější osobou, když si uvědomíme, že je na postu ministra obrany, kam si ho přizval Andrej Babiš.

Metnarovi asi nikdo neřekl, že ti spolupracující Afghánci nebyli vyjmuti od svých rodin a že tím pádem netrávili s českými vojáky 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Metnarovi někdo zapomněl říct, že spolupracující Afghánci nebydleli s českými vojáky na vojenské základně, ale že se po práci pravidelně vraceli do svých domovů mimo základnu a že měli často i několik dnů volna (samozřejmě se vyskytovaly občasné výjimky, ale to na situaci nic nemění). Jak je mohli Češi mít na očích, když sami většinu času trávili „zalezlí“ na svých základnách mimo místní populaci. To platilo i o ostatních zahraničních vojácích, čímž se už od počátku zřetelně formovala skutečnost, kdo má opravdový vliv na místní obyvatele. Ono by se to častějšími výjezdy mimo základny ani nezměnilo, protože cizinci s jiným náboženským vyznáním, nebo dokonce bezvěrci, a s jinou kulturou, a tím i mentalitou nemohli v takto odlišném prostředí nic významně ovlivnit, natož konkurovat místnímu hnutí Tálibán, jehož příslušníci a příznivci byli trvale rozptýleni mezi afghánským obyvatelstvem.

Metnar si možná myslí, že Češi své afghánské spolupracovníky počátečně i průběžně prověřovali také mimo své základny a že se na ně v různých místech ve městě vyptávali, nebo že je nesouvisle fyzicky a technicky sledovali (viz termíny sledování* a technické sledování*) a zjišťovali, kde se mimo pracovní dobu pohybují a s kým se stýkají. Jenže Afghánistán, to není Česká republika. Pravda byla taková, že zahraniční vojáci nemohli nikdy vědět, s kým přesně jejich afghánští spolupracovníci udržují kontakty (v mimopracovní době se pohybovali, kde chtěli, a mohli používat více mobilních telefonů včetně SIM karet). Tvrdit tedy, že v době, kdy byl místní Afghánec aktuálním spolupracovníkem zahraničních sil, tak právě proto o něm zahraniční síly věděly všechno, je výplod fantazie, který nemůže zaznít z úst ministra obrany.

Pokud si běžný člověk myslí, že když česká armáda zaměstnala místní Afghánce, tak že je z tohoto důvodu musela mít neustále na očích a vše o nich vědět, pak je to normální neznalost vyplývající z odlišného pracovního odvětví a odlišného pracovního prostředí. Avšak pokud si to stejné myslí ministr obrany, pak je to znak nedostatku schopností a odborné způsobilosti pro zastávání takto vysoké politické funkce. Metnarova žalostná nevědomost, která vychází z jeho submisivní povahy a kterou v něm navíc udržují jeho blízcí spolupracovníci, z něj dělá setrvalého „úředníka na provázku“. A protože Metnar žije v nevědomosti, tak ani neví, na co se má svých podřízených ptát.

V rozhovoru pro Deník N Metnar dále prohlásil, že někteří afghánští spolupracovníci neprošli bezpečnostním screeningem proto, že byli v kontaktu s Tálibánem (viz úvodní text rozhovoru včetně titulku). To je ale samozřejmě další kontroverzní tvrzení. Každý afghánský spolupracovník byl nějakým způsobem v kontaktu s někým z Tálibánu, nebo alespoň s příznivcem Tálibánu, což byl ale kontakt z různých důvodů a často se mu nedalo ani vyhnout. Z pohledu afghánského tlumočníka mohl být příslušníkem Tálibánu nebo podporovatelem Tálibánu někdo z nejbližší rodiny nebo někdo z příbuzných. Existovaly případy, kdy jeden ze dvou bratrů sloužil v Afghánské národní armádě a druhý bratr pracoval pro Tálibán. A když se kamarád tohoto afghánského vojáka stal tlumočníkem zahraničních vojáků, tak jak to potom vyhodnotit? Byl tento tlumočník v kontaktu s Tálibánem, nebo nebyl? Ve skutečnosti o tom zahraniční vojáci ani nevěděli. Vše vyšlo najevo až mnohem později, když se jeden z bratrů rozhodl k nějaké akci.

Pokud tedy Metnar tvrdí, že někdo neprošel, jelikož měl kontakty s Tálibánem, tak je nutné doplnit, že všichni měli nějaké kontakty s Tálibánem. Někteří přímo, někteří přes jinou osobu a někteří třeba proto, že si je Tálibán vyhledal a něco po nich požadoval. K tomu je nutné doplnit, že někteří Afghánci se stali nucenými nebo dobrovolnými podporovateli Tálibánu až poté, kdy vstoupili do afghánských vojenských či policejních sil nebo se z nich stali místními zaměstnanci zahraničních sil.

Podporu Tálibánu a kontakty s Tálibánem nebylo lehké odhalit, a to především ty kontakty zprostředkované (přes jinou osobu nepatřící do rodiny). Málokdy se takové případy odhalily. Na druhou stranu se vyskytovaly případy, kdy byl místnímu zaměstnanci zrušen kontrakt na základě pouhých domněnek* nebo indicií* (někdy se jednalo jen o pouhou shodu jmen). Jestliže nám Metnar tvrdí, že někdo z Afghánců neprošel bezpečnostním screeningem, pak je nutné toto tvrzení poopravit na prohlášení, že pečlivým bezpečnostním screeningem by neprošel nikdo (možná jen několik jednotlivců, které nelze rozšiřovat na celé rodiny). A to se nevztahuje jenom k Tálibánu nebo k terorismu*, ale také k drogám, k nelegálnímu šíření zbraní, napojení na cizí zpravodajské služby a třeba i k nízké schopnosti přizpůsobit se zcela jiným zákonům, které se nepodřizují žádnému náboženství.  

Páni ministři Metnar a Hamáček nám tímto prozradili, jak tu situaci vůbec nezvládli, protože neměli sebemenší přehled (a dosud ho nemají), jak to bylo se zaměstnáváním místních Afghánců a s jejich prověřováním (podrobný výklad o prvotním a průběžném bezpečnostním prověřování je předmětem samostatného produktu). Metnar s Hamáčkem si buď vymýšleli, aby skrze jakýsi bezpečnostní screening odůvodnili, proč se jim nepodařilo přemístit všechny afghánské spolupracovníky, kteří měli podle stanovených podmínek nárok na přemístění do ČR, anebo opravdu zjistili rizika u již jednou zaměstnaných a prověřených Afghánců, čímž ale zároveň přiznali, že česká armáda spolupracovala s rizikovými Afghánci, kteří měli přístup do českých objektů v Afghánistánu.

O mezistátním aktu přemístění téměř dvou stovek afghánských občanů do České republiky měla jednat a rozhodnout vláda jako celek (ve sboru) a jako nejvyšší orgán výkonné moci. Avšak nic takového se nestalo. Nejednala o tom ani Bezpečnostní rada státu (BRS), kde je zastoupeno 9 ze současných 14 členů vlády. Rozhodlo o tom pouhé tříčlenné předsednictvo BRS, které v tomto případě ani pravým předsednictvem nebylo (viz produkt 11163 „O evakuaci afghánských občanů do ČR nebylo rozhodnuto v souladu se zákony ani v souladu se Statutem a Jednacím řádem Bezpečnostní rady státu“).

Prověřování afghánských spolupracovníků před jejich přemístěním do jiné země má z části podobný obsah jako bezpečnostní prověřování nelegálních migrantů, což je předmětem tří následujících odborných produktů:

Zpravodajské produkty související s problematikou Afghánistánu ve spojení s Tálibánem:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13109
Specifické hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
11. září 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (13108)

Produkt přímo navazuje na hodnocení 13107, v němž jsme popsali dvě zvláštní události vzniklé 29. a 30. srpna 2021 (podrobněji viz následující odstavce). Tyto dvě události následovaly po jiných dvou událostech: po komplexním útoku* provedeném v Kábulu dne 26. srpna 2021 u letištního vstupu Abbey Gate a po úderu americkým bezpilotním letounem na východě Afghánistánu uskutečněném 28. srpna 2021 proti údajnému „plánovači“ komplexního útoku a jeho „pomocníkovi“, který mu podle Američanů mohl poskytovat jakoukoli podporu (pomoc při plánování útoku, dopravu, ubytování apod.). Američané tyto dvě osoby nazvali „planner“ a „facilitator“. Obě uvedené události (v pořadí první a druhá událost) jsou analyzovány a vyhodnoceny v produktu 12107 a v pokračujícím produktu 12108.

Po těchto prvních dvou výše vyjmenovaných událostech nastalých 26. a 28. srpna se s odstupem jednoho až dvou dnů odehrály další dvě události (viz zmíněné předchozí úvodní hodnocení 13107). V pořadí třetí událostí, která se stala 29. srpna 2021, byl úder řízenou střelou vedený z bezpilotního letounu na civilní vozidlo zaparkované ve dvoře v obytné části Kábulu. Podle vojenských a politických funkcionářů USA představovalo vozidlo bezprostřední hrozbu* pro kábulské letiště, protože údajně bylo naplněno výbušninami. Nikdo už ale nevysvětlil, proč byl na toto vozidlo veden úder v době, kdy zaprvé bylo zaparkované na dvoře obytného prostoru, zadruhé bylo ve vzdálenosti zhruba 3 km od letiště a zatřetí se kolem něj pohybovali civilisté včetně několika dětí. Všichni lidé, kteří se pohybovali na dvoře u zaparkovaného vozidla, zahynuli (přesný počet a věkové rozlišení obětí viz hodnocení 13107). V tomto smyslu je velmi zvláštní a zároveň podezřelé, že se nikdo odpovědných amerických činovníků neptá, proč porušili pravidla pro zahájení bojové akce (v angličtině známé pod termínem „Rules Of Engagement“ – ROE).

V pořadí čtvrtou událostí byla dne 30. srpna americká reakce proti údajným několika vystřeleným raketometným střelám, které měly být vypáleny směrem na letiště. Reakce se týkala použití obranného systému C-RAM [1], jehož prostřednictvím byly podle amerických představitelů vypálené rakety zničeny. Do reakce Američanů lze zahrnout i záhadné zničení civilního automobilu typu sedan, v jehož ohořelém vraku v prostoru zadních sedadel leželo improvizovaně vyrobené šestihlavňové raketometné odpalovací zařízení (šest spojených tubusů – viz obrázek).

O záhadném zničení vozidla typu sedan mluvíme proto, že se k tomu Američané ani slovem nevyjádřili, což má svůj význam (vysvětlení v další části produktu). Američtí činitelé se vyjádřili pouze ke zničení údajně vystřelených raket, ale zničení vozidla s raketometnými tubusy uvnitř vůbec nekomentovali. Záhadné je rovněž to, že nikdo nic neví o osádce vozu, případně o těch, kteří měli obsluhovat šestihlavňový raketomet.

Američtí novináři i televizní redaktoři přinesli o obou výše popsaných událostech (v pořadí třetí a čtvrtá událost) značně zkreslené až dezinformační informace, které jim v prvopočátku účelově poskytly „anonymní“ zdroje z Ministerstva obrany USA, případně „anonymní“ zdroje ze zpravodajské komunity* (více ke zmíněným dezinformacím* viz předchozí hodnocení 13107). Od amerických médií tyto překroucené informace přebírala další média včetně těch českých. Avšak americká strana ve svých pozdějších oficiálních prohlášeních některé prvotně uváděné informace nepotvrdila, přičemž je ani potvrdit nemohla. Oficiální prohlášení byla dosti stručná a obecná, což bylo záměrné, protože američtí představitelé nechtěli zabíhat do detailů, které by mohly odhalit, byť jen částečně, pravdivé pozadí obou událostí.

Reálné pochybnosti o oficiálním odůvodnění obou událostí jsme uvedli již 2. září v úvodním hodnocení 13107, kde jsme zahájili vysvětlování o tom, že americké akce proti údajným cílům v Kábulu nevycházely z faktického základu. Teprve až 11. září se v českých médiích, konkrétně na zpravodajském serveru Novinky.cz, objevil článek s názvem: „Američané si v Kábulu spletli auta. Neodpálili teroristy, ale civilisty včetně dětí, tvrdí NYT“. Článek vychází z videoreportáže deníku New York Times (NYT), která byla na webu NYT publikována 10. září 2021.

NYT v závěru reportáže naznačuje, že si američtí vojáci mohli civilní vozidlo zaparkované ve dvoře splést s později zničeným vozidlem spojovaným s pozdějším odpálením raketometných střel proti letišti, jelikož se v obou případech jednalo o bílou Toyotu Corolla typu sedan. Proto novináři ze serveru Novinky.cz do svého českého titulku k článku zvolili slova o tom, že si Američané v Kábulu spletli auta, k čemuž uvedli, že to tvrdí NYT. Jenomže NYT nic přímo netvrdí, pouze naznačuje a nechává na divácích, aby si z videoreportáže dali věci sami dohromady a domysleli si, proč američtí vojáci takto jednali. Každopádně pravda o pozadí obou událostí v Kábulu se shodnými vozidly není v tom, že by se Američané spletli, nýbrž v tom, že Američané provedli přesně to, co provést chtěli, a to ve vztahu ke všem čtyřem událostem nastalým v období 26. až 30. srpna 2021. Význam prvních dvou událostí (komplexní útok a vzdušný úder na východě Afghánistánu) jsme vyložili v produktu 12108. V nynějším produktu ozřejmíme význam zbylých dvou událostí a následně všechny události spojíme dohromady a objasníme jejich spojitost a celkový význam.

V následující části produktu odborně rozebereme obě zbylé popisované události (celkem se odehrály čtyři události) a odkryjeme jejich zákulisí. K tomu prozradíme způsob, jakým Američané uvolňují informace o svých akcích do médií. Dále vyložíme, proč Američané porušili svá vlastní pravidla pro provedení či zahájení bojové akce (ROE). A v neposlední řadě odhalíme, proč se během necelých čtyř dnů (počítáno na hodiny) odehrály v Kábulu tři různorodé incidenty (zřejmě se jedná o rekordní úkaz), ze kterých USA viní takzvaný Islámský stát Chorásán (IS-K).  

2. září 2021

Souhrnné hodnocení (13107)

V předchozím produktu 12107 jsme načrtli podivnosti spojené se sebevražedným útokem* provedeným u jedné z letištních bran kábulského mezinárodního letiště dne 26. srpna 2021 (jednalo se o bránu Američany nazývanou jako Abbey Gate – viz infografický obrázek ve zmíněném produktu). V přímo navazujícím produktu hodláme tyto podivnosti podrobněji vysvětlit, avšak mezitím se v afghánské metropoli odehrály další dvě zvláštní události, u kterých se nyní chceme zastavit a před odkrytím jejich zákulisí je prvotně zhodnotit.

První událostí byl americký vzdušný úder vedený bezpilotním letounem MQ-9 Reaper, který startoval ze základny ve Spojených arabských emirátech (reaper v překladu znamená „žací stroj“, „sekačka“ nebo také „sekáč“ či ve vojenském žargonu „kositel“). Bezpilotní vzdušný prostředek Reaper vedl úder řízenou střelou Hellfire proti civilnímu vozidlu, které bylo údajně naplněno výbušným materiálem sestaveným jako improvizované výbušné zařízení* (IED) a bylo připraveno k bezprostřednímu použití jako zbraň proti letišti, respektive proti americkým vojákům, kteří se na letišti nacházeli.

Druhou událostí byla americká reakce proti údajným několika vystřeleným raketometným střelám, které byly vypáleny směrem na letiště. Reakce se týkala použití obranného systému C-RAM [1] a záhadného zničení civilního automobilu typu sedan, v jehož ohořelém vraku v prostoru zadních sedadel leželo improvizovaně vyrobené šestihlavňové odpalovací zařízení (šest spojených tubusů – viz obrázek). Toto vozidlo nevykazovalo znaky zásahu bezpilotním letounem (v americké vojenské terminologii je bezpilotní vzdušný prostředek obecně nazýván „Unmanned Aerial Vehicle“ – UAV).

Vše začalo důrazným varováním zpravodajských služeb* USA (stejně jako před sebevražedným útokem v prostoru Abbey Gate). Toto varování v sobotu večer 28. srpna (asi ve 21.00 hod. SELČ) veřejně sdělil americký prezident Joe Biden, jenž pronesl, že další útok proti letišti je velmi pravděpodobný v příštích 24 až 36 hodinách. Sousloví „velmi pravděpodobný“ je subjektivní vyjádření pravděpodobnosti*, tedy jak osobně hodnotíme další vývoj situace* ze známých a nově získaných informací a z jejich analýzy* a následné syntézy* souvisejících částí. Subjektivní pravděpodobnost můžeme převést na pravděpodobnost kvantitativní neboli procentuální. Termín „velmi pravděpodobný“ odpovídá 71–85 %, případně 76–90 % (podle toho, jakou škálu použijeme – více viz produkt 21009).

V neděli ráno 29. srpna americký velvyslanec v Kábulu zesílil varování a vydal naléhavější výzvu, aby se američtí občané nepřibližovali k letišti. A náhle ještě tentýž den odpoledne provedli Američané úder bezpilotním vzdušným prostředkem proti civilnímu vozidlu, které jedna z obětí úderu právě zaparkovala v obytném prostoru přibližně 3 km severozápadně od letiště (úder byl proveden zhruba ve 14.00 hod. SELČ a 16.30 hod. místního času v Afghánistánu). V médiích se začaly objevovat zavádějící zprávy o tom, že vozidlo směřovalo k letišti a že v něm bylo více sebevražedných útočníků*. To jsou dva nepravdivé údaje. Zaprvé vozidlo nebylo v pohybu a zadruhé nikdo po zničení vozidla nenašel ostatky oněch útočníků a nevysvětlil, proč by tam mělo být více sebevražedných útočníků, když se podle zástupců ozbrojených sil USA mělo jednat o takzvané SVBIED, tedy o vozidlo upravené jako improvizované výbušné zařízení, jehož řidič jako jediná osoba ve vozidle koná sebevražednou misi (SVBIED – Suicide Vehicle-Born Improvised Explosive Device). Proč by tedy ve vozidle mělo být více útočníků?    

Podle posledních zpráv z Afghánistánu zahynulo v místě dopadu řízené střely vypálené z bezpilotního letounu deset osob, z toho pět dětí ve věku dvou až čtyř let (někteří místní obyvatelé tvrdí, že mrtvých je více). Mezi mrtvými jsou dále dva školáci ve věku devět a deset let, afghánský vojenský důstojník, majitel obchodu a tlumočník, který dříve pracoval pro Američany. Tyto údaje může být nyní složitější ověřit, ale zapojení Američané to ani ověřovat nechtějí. Nicméně z Kábulu od různých novinářů, kteří tam stále působí a kteří dorazili na místo dopadu střely z amerického dronu, přichází stále více detailních informací o civilních obětech včetně jejich jmen a jejich fotografií před úderem. Tyto informace převzala i americká CNN, avšak političtí a vojenští představitelé USA se k tomu nevyjadřují, ale ani to nerozporují, což už o něčem vypovídá.

V informování o vzdušném úderu provedeném přímo na obydlenou část afghánského hlavního města je velmi překvapivé, že dosud od žádných novinářů, komentátorů a bývalých vojenských i zpravodajských profesionálů nezaznělo důležité sdělení vztahující se k tomu, že Američané tímto úderem porušili svá vlastní pravidla pro provedení či zahájení bojové akce (v angličtině se tato pravidla nazývají „Rules of engagement“ – ROE). K těmto pravidlům i k jejich porušení se podrobněji vyjádříme v navazujícím produktu.

Internetové médium Seznam Zprávy k této události vydalo 29. srpna 2021 článek s názvem: „USA provedly v Kábulu útok na atentátníky, ti mířili k letišti“. Jak může někdo s takovou jistotou napsat titulek, ve kterém jsou dva nepravdivé údaje? V článku se dále uvádí, že atentátníci byli v autě a že se chtěli odpálit u letiště. Jenže k letišti nikdo nesměřoval a už vůbec se nejednalo o několik útočníků. Navíc by v tomto případě mohla platit jen jedna ze dvou uvedených položek. Autoři článku i šéfredaktor si zřejmě nedokázali uvědomit, že směšují dohromady dvě neslučitelné věci. Ve skutečnosti by se mohlo jednat buď o celé vozidlo jako SVBIED, anebo o více pěších sebevražedných útočníků. Ale nemohlo se v tomto konkrétním případě týkat obou zmíněných věcí zároveň (bližší vysvětlení o sebevražedných operacích je součástí obsahu navazujícího produktu). Portál Seznam Zprávy ukázal, jak slepě přebírá informace, které později nepotvrdili ani představitelé z amerického „Velitelství Střed“ / „Centrální velitelství“  (US Central Command – CENTCOM), do jejichž oblasti patří i Afghánistán a kteří jsou zodpovědni za tuto údernou operaci.

Zmíněné velitelství ve svém oficiálním prohlášení jen stroze uvedlo, že úder byl veden na vozidlo, které představovalo bezprostřední hrozbu, a že civilní ztráty se vyhodnocují. Zástupci z daného velitelství pouze doplnili, že zde byly silné druhotné exploze, které podle nich naznačovaly, že ve vozidle bylo značné množství výbušného materiálu, což podle nich vedlo ke zničení vozidla a což opět podle nich mohlo zapříčinit dodatečné ztráty na lidských životech. Avšak z místa nikdo žádné druhotné výbuchy vozidla nepotvrdil (pokud by skutečně nastaly druhotné výbuchy, tak ty je možné vysvětlit i jinak – viz navazující produkt). A zničení vozidla odpovídá účinku střely vypálené z bezpilotního letounu (to lze porovnat s jinými vozidly, která byla zasažena nikoli kvůli výbušnému zařízení uvnitř, ale kvůli tomu, že v nich z pohledu Američanů cestovala klíčová osoba určená k eliminaci* (příkladem je úder proti íránskému generálmajorovi Kásimu Sulejmánímu provedený 3. ledna 2020 – více informací viz produkt 11121). Každopádně v oficiálním prohlášení CENTCOMu nebylo nic o útočníkovi, natož o více útočnících, což už bylo vyloučeno i tím, že CENTCOM se tvrzením o druhotných explozích přiklání k závěru o SVBIED, čímž je naznačen maximálně jeden útočník.

Rovněž Česká televize přišla bez rozmyslu s informacemi, které později nikdo nepotvrdil a které nemohly být pravdivé ani na počátku. V pořadu „Události“ vysílaném 29. srpna 2021 zazněla v reportáži následující slova: „Raketa z amerického dronu večer zasáhla auto, kterým měli jet k letišti sebevražední atentátníci.“ Američané řekli, že vozidlo představovalo bezprostřední hrozbu, a novináři to hned převedli na to, že se vozidlo pohybovalo k letišti a další novináři tuto zkomolenou informaci bez rozpaků přebírali a šířili ji dál. Vozidlo bylo přitom zaparkované ve dvoře v obydlené části města, což je patrné také z pořízených fotografií a videí (viz obrázek). A už vůbec v něm nejelo více sebevražedných útočníků, což by byl i v reálné situaci nesmysl, pokud by se jednalo o SVBIED (bližší vysvětlení o sebevražedných operacích je součástí obsahu navazujícího produktu). Ani to nebylo večer, jak tvrdí ČT, ale později odpoledne místního času, kdy v ČR bylo o dvě a půl hodiny méně. Česká televize ve svých publicistických pořadech poučuje diváky, aby bez rozmyslu nepřebírali a nešířili neověřené informace, ale přitom tak sama opakovaně činí.

Druhá událost s údajnými raketometnými střelami je podivná nejméně ve čtyřech bodech. Prvním bodem je to, že odpalování raket je spojováno s osobním automobilem typu sedan. Druhou podivností je záhadné zničení tohoto automobilu. Třetí bod se vztahuje k tomu, že nikdo nic neví o osádce vozu, případně o těch, kteří měli obsluhovat šestihlavňový raketomet. A konečně čtvrtým bodem je to, že se k tomuto vozidlu a jeho záhadnému zničení ani slovem nevyjádřil nikdo z americké strany. Ke zničenému vozidlu nebylo vydáno žádné oficiální prohlášení. Generálmajor William Taylor, zástupce ředitele Společného štábu [2] při Ministerstvu obrany USA, pouze oznámil, že ráno 30. srpna v 7.30 hod. místního času (5.00 hod. SELČ) bylo na kábulské letiště vypáleno pět raket a že vojenské síly USA úspěšně použily opatření pro ochranu vlastních sil a útok zmařily.

Ohledně zničeného civilního vozu stojícího na ulici tu jsou jen zprávy novinářů, kteří své informace čerpají kdovíodkud. Například Česká televize v pořadu „Události“ ze dne 30. srpna 2021 sdělila, že zničené auto užívalo improvizované odpalovací zařízení. Jenže jak mohl civilní automobil tohoto typu a bez zjevných úprav užívat raketometné odpalovací zařízení? To pracovníky ČT netrápí. Prostě to někdo neoficiálně řekl, a tak to redaktoři ČT použili do svých zpráv. Tím ale ukázali, jak jsou náchylní k manipulaci. Stačí ukázat obrázek jakéhokoli vozidla, v jehož vnitřku leží spojené tubusy, a novináři z toho ihned udělají zprávu, že automobil byl používán jako „rampa“ pro raketometné zařízení. Takto o tom psali zahraniční novináři s použitím anglického slova „platform“, ale čeští novináři to v různých verzích po nich bez uvážení přebírali.

V navazujícím produktu odborně rozebereme obě popisované události a odkryjeme jejich zákulisí a k tomu také způsob, jakým Američané uvolňují informace o svých akcích do médií. Dále vyložíme, proč Američané porušili svá vlastní pravidla pro provedení bojové akce (ROE). A v neposlední řadě odhalíme, proč se během čtyř dnů odehrály v Kábulu tři různorodé incidenty (zřejmě se jedná o rekordní úkaz), za které USA viní takzvaný Islámský stát Chorásán (IS-K / IS-Ch).

Výběr zpravodajských produktů souvisejících s problematikou Afghánistánu:


[1] Obranný systém C-RAM je zaměřený proti raketám a dělostřeleckým a minometným granátům. Proto akronym C-RAM (Counter Rocket, Artillery, and Mortar). Systém detekuje a ještě ve vzduchu ničí přibližující se projektily. K tomu používá odpovídající munici. Systém rovněž poskytuje včasné varování.

[2] Ředitel štábu je jiná funkce než náčelník štábu. V americkém vojenském prostředí je ředitel štábu se svou skupinou jakousi provozní jednotkou, která zabezpečuje chod příslušného štábu. Ředitel štábu je tedy manažerem, který asistuje náčelníkovi štábu. Ředitel Společného štábu při Ministerstvu obrany USA asistuje náčelníkovi Společného štábu, který je ale na této strategické úrovni nazýván předsedou Společného štábu, jelikož Společný štáb je na této úrovni složen již ze dvou náčelníků štábů a dále pak ze dvou náčelníků operací, jednoho náčelníka úřadu a jednoho komandanta. Tito náčelníci a jeden komandant pocházejí z jednotlivých druhů vojsk (Pozemní síly, Námořní síly, Vzdušné síly, Námořní pěchota, Národní garda a nově vzniklé Vesmírné síly).

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13107
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
14. srpen 2021

Krátká analytická reakce (13106)

Již v září 2018 jsme v produktu 13047 uvedli, že afghánská vláda nemá pod svou kontrolou 82 % správních okresů Afghánistánu. To znamená, že afghánská vláda měla před třemi lety přímou kontrolu jen nad 74 okresy z celkového počtu 407 okresů, což bylo pouhých 18 % těchto správních celků (podrobněji i s detailními údaji viz uvedený produkt 13047). Američané to pochopitelně věděli, byl to ostatně jejich závěr, ale záměrně to halili to několika málo srozumitelných čísel (blíže viz zmíněný zpravodajský produkt*).

Přes výše uvedené a ve zmíněném produktu i doložené je proto hodně zarážející, že se dnes z médií najednou dozvídáme, jak Tálibán po stažení zahraničních sil náhle postupuje a jak už ovládá přes dvě třetiny země. Jenže co je tohle za televizní a novinářské zpravodajství, když afghánská vláda už před třemi lety neměla přímou kontrolu nad více než třemi čtvrtinami země. Televizní moderátoři a novináři nás informují o náhle se zhoršující situaci v Afghánistánu, ale přitom „nevědomě“ uvádějí situaci lepší, než jaká byla v roce 2018. Podívejme se, co k tomu uvedla Česká televize (ČT) ve své hlavní zpravodajské relaci „Události“.

V pořadu ČT „Události“ vysílaném 12. srpna 2021 zazněly z úst moderátorů Jany Peroutkové a Martina Řezníčka následující věty:

  • „Situace v AFG se mění opravdu velmi rychle.“
  • „Dnes už mají radikálové pod kontrolou přes 230 ze 407 afghánských okresů a ovládají tak přes dvě třetiny země. V posledních dnech obsadili 11 z celkem 34 provinčních metropolí. Evropské země donedávna považovaly Afghánistán za relativně bezpečný stát. Teď svůj přístup ale přehodnocují.“

Situace se nemění vůbec rychle! Hnutí Tálibán si jen oficiálně bere to území, kde už mělo dávno svůj vliv. Rozdíl je pouze v tom, že dříve zde byly základny zahraničních sil, a tak příslušníci hnutí Tálibán nepůsobili nijak otevřeně, avšak byli přítomni ve vesnicích a městech mezi lidmi. Na tom zahraniční vojáci nemohli nic změnit, protože jednak nepůsobili proti „uniformovanému“, ale naopak proti „neviditelnému“ protivníkovi, a jednak trávili většinu času na svých základnách, a nikoli mezi místními lidmi jako Tálibán. Když pak alianční vojáci své základny opustili, Tálibán pouze vystoupil „ze stínu na světlo“, což mnozí komentátoři prezentovali jako rychlý postup Tálibánu. Jenže příslušníci Tálibánu v zabraných prostorech už dávno působili, přičemž se sem po odchodu zahraničních sil přesunuly další jednotky Tálibánu, aby svou správu nad jednotlivými okresy upevnily.

Věta moderátora Řezníčka o tom, že dnes už mají tálibánští radikálové pod kontrolou přes 230 ze 407 afghánských okresů, zní při porovnání s rokem 2018 opravdu kuriózně a neznale. Z Řezníčkovy věty, za kterou stojí celá redakce „Událostí“, je možné vyvodit, že afghánská vláda stále kontroluje více než 100 okresů (možná i 150 okresů ⇒ Tálibán podle ČT kontroluje přes 230 okresů, což může být i 240 okresů, ale určitě ne 300 okresů). Pokud by ale afghánská vláda kontrolovala více než 100 okresů, pak by stále kontrolovala více okresů než v roce 2018 (viz produkt 13047 ze září 2018). Jak je to tedy doopravdy s tou situací v Afghánistánu, když nám sdělovací prostředky situaci v Afghánistánu vykreslují lépe, než tomu bylo před několika lety?

Přirozeně se situace v Afghánistánu z pohledu současné afghánské vlády zhoršuje, jenže to zhoršování nenastalo až po odchodu zahraničních sil, ale trvá nejméně od roku 2015. To je patrné také z hodnocení za období listopad 2015 až červen 2018 (viz produkt 13047), kdy afghánská vláda ztratila kontrolu či vliv nad 65 okresy (termín „vliv“ je zavádějící pojem, rozhodujícím termínem je výraz „kontrola“, nebo lépe „přímá kontrola“). Takže tvrzení, že Tálibán v Afghánistánu postupuje, protože se ze země stáhly zahraniční síly, není správné. Odchodem zahraničních sil se jen všechno zviditelnilo a Tálibán oficiálně vystoupil do popředí. Z toho všeho je zjevné, že přítomnost zahraničních sil ukazovala jen uměle vytvořenou „slupku“ přehozenou přes reálné afghánské prostředí. Svým odchodem jednotky zahraničních ozbrojených sil svůj výtvor v podobě „umělé slupky“ strhly sebou, čímž obnažily reálné prostředí Afghánistánu.

Dalším zavádějícím sdělením je, že evropské země donedávna považovaly Afghánistán za relativně bezpečný stát. Ve skutečnosti mohly za bezpečnou považovat jen tu pomyslnou umělou zahraniční slupku, ale od svých zpravodajských služeb* musely přece už vícero let vědět, že situace v Afghánistánu se nelepší, ale naopak trvale zhoršuje. Potíž je v tom, že vlády evropských zemí vzhlížejí k Americe, čímž upřednostňují závěry a požadavky USA před hodnoceními a predikcemi vlastních zpravodajských služeb. Názorným příkladem je Česká republika, kde vláda své zpravodajské služby neřídí, nechce řídit a ani neví, kdo je má řídit (viz produkt 12032, produkt 13076 a produkt 12057).

Američané dlouhodobou situaci v Afghánistánu znali naprosto přesně, proto provedli to, co provedli. Přidružené evropské země se jen poníženě přidaly, neboť jim nic jiného nezbývalo (rychle za USA tam a za USA zase rychle zpátky ven). Avšak musíme zdůraznit, že tímto americká mise v Afghánistánu nekončí, jen se mění její obsah a směr, ale cíle zůstávají stejné. Kontrola Afghánistánu ze strany Spojených států měla napomoci tyto cíle splnit. Můžeme zmínit, že k těmto cílům patřilo vyvíjet tlak na sousední Írán, na který chtěli Američané působit i z druhé strany z prostoru Iráku, dále působit na středoasijské postsovětské republiky (bývalé socialistické republiky tehdejšího Sovětského svazu), k čemuž se pojil i cíl získat přístup k nerostným surovinám v oblasti Kaspického moře. V této věci je vhodné připomenout text uvedený v produktu 11124 z února 2020:

         

  

  

Ohledně Íránu nesmíme zapomínat, že je to země, jež má přímý přístup ke Kaspickému moři neboli k oblasti bohaté na nerostné suroviny. Do této oblasti se Američané snaží proniknout již od 90. let, kdy to američtí vyjednavači zkoušeli z Afghánistánu přes Turkmenistán. Není náhodou, že Rusové v rámci vytváření novodobé Úmluvy o právním statusu Kaspického moře iniciovali určité úpravy v jejím obsahu. Jednalo se o omezení přístupu vzdálenějších zemí do oblasti Kaspického moře právě přes „Kaspickou pětku“ čili přes pět zemí, které mají přímý přístup k moři. Toto omezení se vztahuje i na budování cizích námořních základen. Úmluva byla všemi pěti zeměmi podepsána v roce 2018. Údajně se její podpis uspíšil i vzhledem k tomu, že Spojené státy nově usilovaly o přístup k moři přes Kazachstán s pravděpodobnou snahou zde vybudovat vlastní základnu.

     
 
 

Američané pochopili, že se v Afghánistánu ocitli v patové situaci (deadlock/stalemate), což vyhovovalo Rusům. Proto se rozhodli změnit svou činnost v Afghánistánu a nechat působit jiné síly, což už Rusům vyhovovat nebude. Tálibán je sice v Rusku veden na seznamu teroristických organizací*, ale toto hnutí nebude patřit k těm hlavním militantním silám, které budou chtít narušovat stabilitu ve středoasijských republikách, a tím také zájmy Ruské federace v těchto státech.

I když ozbrojené síly USA uvolnily prostor v Afghánistánu, tak to neznamená, že se z této islámské země stáhly úplně. V Afghánistánu zůstává více amerických vojáků a bezpečnostních kontraktorů*, než se oficiálně uvádí. V Afghánistánu pokračují utajované operace* speciálních sil USA, polních týmů CIA* a DIA* a skupin bezpečnostních kontraktorů speciálně najatých pro určitý druh práce.

Na závěr několik poznatků k Afghánským národním obranným a bezpečnostním silám (ANDSF). Zaznívají hlasy z řad politiků i bývalých vojenských funkcionářů, že ANDSF se měly lépe vycvičit, případně že se mělo v jejich výcviku pokračovat. K tomu můžeme zasvěceně říci, že tito lidé nevědí, o čem mluví. ANDSF reálně neexistují a nikdy reálně existovat nebudou. Afghánistán, to je rozdělená a nejednotná multietnická společnost. V této společenské změti nelze zajistit plnohodnotné centrální řízení země, jež je rozdrobená na více prostorů s různou dynamikou vývoje a vlastními mocenskými vůdci. To se včetně rivality mezi etniky promítá i do ANDSF, které nikdy nebyly a nebudou kompaktní silou. Větší moc mají ozbrojené skupiny jednotlivých územních vůdců.

Motivací pro vstup do ANDSF nejsou obrana a bezpečnost Afghánistánu, ale mnohem pragmatičtější důvody spojené se živobytím. V etnicky a kmenově rozdělené společnosti není motivací bránit celistvost Afghánistánu jako jednotné země a není to ani boj proti povstaleckým a kriminálním skupinám, jejichž členové často pocházejí ze stejných oblastí jako příslušníci ANDSF a mnohdy se i navzájem znají, nebo se dokonce jedná o jejich příbuzné. Pro afghánské vojáky a policisty neznamená Afghánistán tolik, co jejich kmen a vesnice. Proto nyní ANDSF ani nebojují a spíše se vzdávají nebo bez boje opouštějí prostory své dislokace.

A pokud bychom se zaměřili na samotný výcvik příslušníků ANDSF, tak ten je vzhledem k jejich mentalitě a kultuře značně odlišný od výcviku západních armád. K tomu se připojuje nízká úroveň gramotnosti a vzdělanosti, což celý výcvik zpomaluje a snižuje jeho kvalitu.

Přeměna Afghánistánu podle „přání“ západních zemí by trvala 100 a více let (přes více než pět afghánských generací), a to za podmínky, že by o vliv v Afghánistánu nesoupeřily regionální mocnosti, mezi které patří především Pákistán a Indie.

Zpravodajské produkty související s ozbrojeným konfliktem* v Afghánistánu:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13106
Krátká analytická reakce
© 2021 Agentura EXANPRO
15. červenec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a odborný výklad (13105)

Na zpravodajském serveru Novinky.cz byl 18. června 2021 publikován článek, který nesl název „UFO umí ovládat naše jaderné zbraně, zaznívá od amerických expertů“. Obsah článku byl převzat z online zpravodajství amerického deníku The Washington Post a vycházel z rozhovoru, který americkému deníku poskytl Luis Elizondo, jenž v rámci Ministerstva obrany USA vedl Program pro identifikaci pokročilých hrozeb ve vzdušném a kosmickém prostoru (AATIP – Advanced Aerospace Threat Identification Program). Uvedené téma bylo zveřejněno i v dalších zahraničních médiích a z Novinek byl článek posléze přebírán dalšími českými informačními weby.

Přepis rozhovoru s Elizondem byl na serveru WashingtonPost.com zveřejněn 8. června 2021. Rozhovor je sice obsáhlý, ale z tohoto rozhovoru byl na stejném americkém serveru vytvořen volně psaný článek, v němž byly shrnuty základní věci a zároveň do něho byly vloženy vybrané krátké pasáže z rozhovoru ve formě videonahrávek. Pro informaci uvádíme, že článek na Novinkách tvoří svou velikostí asi tak desetinu uvedeného rozhovoru (což je přirozené, neboť Novinky mají stručně informovat o nových událostech a jevech).

Rozhovor je zajímavý, ale v některých bodech rovněž podivný a podezřelý. V následující části produktu se budeme zabývat tím, proč nedávný zaměstnanec Ministerstva obrany USA tak náhle a bez zábran veřejně vystupuje (např. jak je to s jeho závazkem ohledně mlčenlivosti) a proč tvrdí, že prvky UFO [1] či nyní oficiálněji UAP [2] se zajímají o pozemské jaderné technologie a že už několikrát narušily činnost vojenských jaderných zařízení jak v USA, tak v jiných zemích. A proč to tvrdí až nyní v roce 2021, když v médiích vystupuje již od roku 2017. V této souvislosti se zaměříme také na to, jak Elizondo zvláštně rozlišuje formu narušení jaderných zařízení v USA a zařízení v ostatních zemích. K tomu přidáme odborný výklad, proč není jednoduché ani ze strany mimozemských prvků ovládat pozemské jaderné zbraně. Do hodnocení Elizondova vystupování a vyjadřování patří také skutečnost, že byl vojenským zpravodajským důstojníkem*, který se podílel na více zpravodajských operacích* v různých částech světa.

Nejčtenější zpravodajské produkty