Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
22. listopad 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11170)

Předseda ODS a budoucí předseda české vlády Petr Fiala vystupuje spíše jako akademik než jako politik s praktickými politickými schopnostmi. Jako premiér bude muset řídit vládu složenou z pěti politických subjektů, k čemuž by potřeboval přirozenou autoritu a rozhodnost (což ale pořád nemusí stačit). Fiala je člověk, který jedná až příliš opatrně a který je ochoten podlézat jenom proto, aby se ujistil, že je všechno kolem jeho osoby v pořádku. Tímto si u sebe vytváří iluzorní pocit, že on sám dělá všechno dobře a že vše je na dobré cestě.

To je také případ jeho aktivit směrem k prezidentu Miloši Zemanovi, které byly zcela zbytečné a hodně submisivní, ale především nerozvážně předčasné. Zeman chování Petra Fialy ihned využil a postavil se do role, ve které chce ukázat, že je to on, kdo rozhoduje o složení vlády, a nikoli Fiala. Navržení členové vlády sice nejsou ty nejlepší osoby a jejich nedostatky se brzy projeví, ale základem je postavení předsedy vlády, které rovněž vyplývá ze vztahu s prezidentem republiky.

Fiala ve vztahu k Zemanovi učinil po volbách do Poslanecké sněmovny čtyři základní chyby, což se postupně promítlo do chování Zemana, který uvedl, že využije jakési své veto proti jmenování jednoho z kandidátů na ministerský post. Někteří politici se k tomu vyjádřili tak, že by tento spor mohl skončit kompetenční žalobou u Ústavního soudu, což je ale naprosto zbytečné. Tento problém je totiž možné z Fialovy strany vyřešit mnohem jednodušeji a elegantněji (podrobněji viz další část produktu). Potíž je v tom, že Fiala to takto vyřešit nedokáže.

Následně objasníme náhlý podlézavý vztah Petra Fialy k prezidentu Zemanovi, který začal po volbách a který trvá doteď. Vysvětlíme, jakých čtyř základních chyb se Fiala dopustil a jak měl v minulých dnech jako budoucí premiér správně postupovat a jak by měl postupovat také v následujících dnech. K tomu rozebereme konkrétní Fialovo vyjádření z jednání s prezidentem Zemanem. Dále ukážeme, jak Fialův přístup odkrývá jeho budoucí chování ve funkci předsedy vlády. Taktéž ozřejmíme, co se skutečně skrývá za snahou Zemana, jenž je proti jmenování jednoho z kandidátů na ministra české vlády. Stejně tak vysvětlíme nesmyslný a manipulativní termín „ústavní zvyklost“, který je mnohými politiky a novináři často zmiňován v souvislosti s prezidentovým pověřením k sestavení vlády, a na což chybným a se svými dřívějšími slovy rozporuplným způsobem reagoval předseda ODS Petr Fiala.

10. listopad 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza a předpověď (11169)

Na úvod zopakujeme, že komplotem Hradu v žádném případě nemíníme jakýsi nedostatek informací o skutečném zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana, ale to, že když už byly nějaké informace o Zemanovi uvolněny, tak vždy obsahovaly lživé položky, a to s cílem klamat o skutečném zdravotním stavu prezidenta Zemana tak, aby byl vytvářen obraz, že Zeman je stále aktivní jak v průběhu voleb, tak v povolebním vývoji a že tudíž Babiš je stále ve hře jako Zemanův preferovaný politik, což mělo během prvních dvou povolebních týdnů znejistit a možná i rozklížit takzvanou pětikoalici (koalice „Spolu“ složená z ODS, TOP 09 a KDU-ČSL + koalice tvořená STAN a Piráty).

Komplotem Hradu označujeme prokázané lživé vystupování personálu Kanceláře prezidenta republiky (KPR) a stejně tak lživé vystupování premiéra Andreje Babiše, který své výstupy do určité míry koordinoval právě s KPR, a to i přes tehdejšího předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (mandát mu skončil dnem 21. října), přičemž všechno bylo prováděno se záměrem vytvářet dojem, jak je prezident aktivní a jak ještě před převozem do nemocnice na nedělní schůzce 10. října vyjádřil Babišovi podporu jako hlavnímu kandidátovi, který by měl sestavovat vládu, a to dokonce s možností dvou pokusů (to tvrdil Babiš 12. a 17. října – viz odkazy na níže uvedené produkty a taktéž viz další část aktuálního produktu).

Zeman ale svou podporu Babišovi po volbách nikdy nevyjádřil, protože to už kvůli svému zdravotnímu stavu udělat nemohl. Proto se k tomu nevyjádřil ani veřejně a záměr dát Babišovi dva pokusy nepotvrdil ani nyní. Velmi podrobně jsme tyto zákulisní aktivity vysvětlili v produktu 13111, v produktu 13113 a v produktu 13112, na který bude přímo navazovat ještě jeden zpravodajský výstup. (V produktu 13113 je důkazním způsobem připomenuto, jak Babiš intrikoval a lhal i v minulosti, což lze dnes u Babiše považovat za patologickou vlastnost.)

Mluvíme obecně o komplotu Hradu, jelikož prezident Zeman se do tohoto komplotu zapojil, případně alespoň kryl nekalé aktivity svých podřízených a lživé vystupování premiéra Babiše, což prokázal svým telefonickým rozhovorem poskytnutým rozhlasové stanici Frekvence 1. Tento rozhovor se uskutečnil 5. listopadu 2021 neboli den poté, kdy byl Zeman v rámci Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) přemístěn z KARIM [1] na ORFM [2]. Rozhovor na Frekvenci 1 zvýraznil, že zákulisní praktiky Hradu pokračují, což odkrylo i to, k čemu rozhovor sloužil a jakým způsobem byl dopředu připraven.

Vzhledem k vývoji situace můžeme říct, že komplot Hradu ve spojení s Babišem „rétoricky“ započal 5. října 2021, kdy se objevily informace o tom, že Zemanův ošetřující lékař a ředitel ÚVN Miroslav Zavoral požadoval, aby se Zeman kvůli svému zhoršujícímu zdravotnímu stavu vrátil do nemocnice, odkud byl 22. září po osmidenní hospitalizaci propuštěn. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček ale ve stejný den umístil na sociální síť Twitter příspěvek s tím, že všichni mohou být v klidu, protože prezident v Lánech velmi pečlivě připravuje povolební strategii a nesmírně se těší na povolební vyjednávání (blíže viz produkt 13111). Fyzicky se tento zákulisní vývoj projevil 10. října, kdy se do lánského zámku na schůzku s prezidentem dostavil předseda vlády Babiš, avšak ve skutečnosti se žádná schůzka neuskutečnila a Babiš začal o schůzce i o jejím obsahu lhát, přičemž své výmysly postupně rozvíjel (viz stejný produkt výše). Už to, jak se termín schůzky z nedělního odpoledne narychlo měnil na nedělní dopoledne, bylo podezřelé.

Následně rozebereme rozhovor prezidenta Miloše Zemana, který 5. listopadu 2021 po telefonu poskytl rozhlasové stanici Frekvence 1, a videopořad premiéra Andreje Babiše Čau lidi ze dne 7. listopadu 2021, jenž se částí svého obsahu vztahuje právě k rozhovoru prezidenta pro Frekvenci 1. S pomocí těchto dvou mediálních výstupů ještě více zdůrazníme již doložená lživá tvrzení ze strany Babiše a personálu KPR převážně reprezentovaného vedoucím KPR Vratislavem Mynářem a tiskovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem (viz přehled hlavních lživých tvrzení v další části produktu).

V obsahu i ve způsobu vedení rozhovoru s prezidentem republiky odkryjeme slabiny ze strany moderátora a na příkladech demonstrujeme, jak měl moderátor jako profesionál postupovat. Jedná se o malou ukázku práce zpravodajských analytiků*, kteří připravují jednoduché, ale přitom cílené a s jinými souvislostmi propojené otázky pro své operativce* v terénu tak, aby tito operativci od svých informačních zdrojů* získali potřebné informace pro jejich zahrnutí do všezdrojové analýzy* a následného vytváření aktuálního zpravodajského vědění*. Novináři ale neumějí nebo nechtějí pokládat správné otázky, a proto nemohou veřejnosti přinášet dobré mediální zpravodajství.

Dále na vystoupení Zemana pro Frekvenci 1 ukážeme, jak prezident nadále mlží a odklání se od reálné situace. S tím souvisí zajímavý sled událostí, který nebyl jen jakousi shodou okolností, nýbrž aktivní a „promyšlenou“ činností hradního kancléře Mynáře za podpory prezidenta Zemana a ve spolupráci s Babišem. Proto jsme se v pátek 5. listopadu ze sdělovacích prostředků dozvěděli, že ještě před odpoledním vystoupením multioborového lékařského konzilia ke zdravotnímu stavu prezidenta Zemana se odehrál „účelový“ rozhovor pro Frekvenci 1 a že ještě před tímto rozhovorem pro rozhlasovou stanici se uskutečnil telefonický rozhovor mezi Zemanem a Babišem.

O tom, že prezident uskutečnil telefonický rozhovor s Babišem jsme se z médií dozvěděli 5. listopadu asi v 11.00 hod. a zhruba ve stejnou dobu jsme se dozvěděli, že rozhovor moderátora a šéfredaktora Frekvence 1 Luboše Procházky s prezidentem Zemanem bude vysílán v 11.15 hod., přičemž rozhovor pro Frekvenci 1 byl fakticky uskutečněn (předtočen) již v čase mezi 10.23 a 10.34 hod. Je zajímavé, že rozhovor nebyl vysílán živě, ale se zpožděním téměř jedné hodiny, což mělo svůj význam. Je též zajímavé, kým a jak byl tento rozhovor iniciován. Vystoupení zástupců lékařského konzilia se uskutečnilo 5. listopadu ve čtyřech minutách se zahájením v čase 13.00 hod. Rovněž závěr konzilia z tohoto dne bude předmětem následující analýzy.

14. říjen 2021

Souhrnné hodnocení (11168)

Stalo se to, co bylo od roku 2018 předpokládáno: politické strany ČSSD a KSČM se kvůli své vlastní pasivní a závislé politice ocitly po aktuálních volbách do Poslanecké sněmovny mimo tuto Sněmovnu. Nejhorší na tom všem je, že předsedové a nejužší vedení obou stran si několik let nechtěli připustit, že svou podřízenou politikou – pokud to vůbec lze politikou nazývat – ztratili svou politickou značku. Pád obou stran začal v roce 2018, kdy obě strany provedly něco, co nebylo možné v budoucnu ustát (viz rozhodující chyby obou stran dále v textu).

V období listopad 2018 až červen 2019 jsme publikovali čtyři zpravodajské produkty, v nichž jsme v různé míře hodnotili politiku ČSSD a KSČM. Obsah těchto čtyř produktů jsme při hodnocení obou politických stran shrnuli v souhrnném hodnocení 11138 zveřejněném v říjnu 2020. Do obsahu tohoto pátého produktu zaměřeného na hodnocení činnosti ČSSD a KSČM jsme přidali příklady žalostného vystupování předsedů obou stran v předvolební debatě včetně rozboru jejich výstupů. Předvolební debata se týkala voleb do krajských zastupitelstev a byla 1. října 2020 vysílána v České televizi v pořadu „Superdebata“. Souhrnné hodnocení bylo v závěru doplněno doporučením pro činnost v dalším politickém období. K tomuto doporučení se vrátíme na konci stávajícího hodnocení.

Výše uvedené souhrnné hodnocení jako pátý a poslední varující produkt k činnosti ČSSD a KSČM bylo nazváno „ČSSD i KSČM si svůj osud zvolily již v roce 2018, kdy nepochopily, že ze stínu jiného politického subjektu nemohou ukázat svou důležitost a politickou nezávislost“. Na infografickém obrázku přiloženém k tomuto pátému produktu jsme uvedli následující text:

„Voliči nepovažují za nutné volit ČSSD a KSČM, neboť obě strany patří do trojspolku, ve kterém vládne hnutí ANO. Voliči tak většinou volí buď hnutí ANO, nebo subjekty mimo tento trojspolek.“

U výše předloženého textu je na obrázku uvedeno datum „červen 2019“, jelikož tento text pochází z produktu 11104, který byl ve zmíněné době na stránkách EXANPRO publikován. Tehdy měl onen text se stejným významem následující znění:

„Chování ČSSD a KSČM vytváří pro voliče obraz, že se tyto dvě strany daly do služeb hnutí ANO, čímž už není nutné je volit, protože hlavní roli v tomto trojspolku hraje hnutí ANO.“

Obě politické strany svůj osud zpečetily už v roce 2018, kdy se dopustily rozhodujících chyb, které za sebou bez nápravy táhly až do současných sněmovních voleb. Ani volby do Evropského parlamentu v roce 2019, v nichž ČSSD nezískala žádný mandát a KSČM jen jediný mandát, ani volby do zastupitelstev krajů v roce 2020, ve kterých obě strany zcela propadly, nepřiměly vedení ČSSD a KSČM k tomu, aby provedly nutné změny. U jmenovaných voleb nebylo možné brát ohledy ani na nízkou volební účast, protože se pořád jednalo o významnou část voličů, a tím o mnohem lepší ukazatel pro další volby než jakékoli volební průzkumy (voleb do EP se zúčastnilo zhruba 29 % oprávněných voličů a krajských voleb přibližně 38 % voličů, což je v prvním případě téměř 2,5 mil. voličů a ve druhém případě takřka 3,2 mil. voličů).

Zmíněné volby v roce 2019 a 2020 už ale byly pro obě strany posledními signály k učinění alespoň nějaké změny. Prvním větším signálem byly sněmovní volby v říjnu 2017, kdy se ČSSD z 50 poslaneckých mandátů propadla na 15 mandátů a KSČM ze 33 poslaneckých mandátů taktéž na 15 mandátů. Tohle byl první významný signál, který stranám napovídal, aby počínaje rokem 2018 provedly zásadní změny. Avšak nejenže ani jedna z obou stran neprovedla žádné účinné změny (efektivní personální změny a změny ve vedení politiky), tak navíc ke svým dosavadním chybám obě strany v roce 2018 přidaly chyby rozhodující, které rozhodly o jejich vyřazení z Poslanecké sněmovny v roce 2021.

První rozhodující chybou ČSSD bylo to, že delegáti 40. sjezdu ČSSD si v únoru 2018 do svého čela zvolili Jana Hamáčka. Zvolením Hamáčka předsedou ČSSD se sociální demokraté vyjádřili pro pokračování ostudné submisivní politiky Bohuslava Sobotky (viz výsledek sněmovních voleb v roce 2017). Hamáček byl Sobotkův místopředseda a v této funkci se podílel na zoufalé politice svého předsedy, který v letech 2014–2017 působil ve funkci předsedy vlády. ČSSD se tak prostřednictvím svých delegátů vyslovila pro pokračování této potupné politiky (viz též produkt 11138).

Druhou rozhodující chybou ČSSD se pak stalo to, že se tato strana v roce 2018 dychtivě vloudila do vlády s hnutím ANO. Hamáček a jeho spolustraníci si zřejmě mysleli, že když po tragických sněmovních volbách v roce 2017 budou ve vládě, tak budou viditelní, a tím snad i lépe volitelní. Jenže sociální demokraté jaksi zapomněli na to, že si do svého čela zvolili Jana Hamáčka, jenž se stal přirozeným pokračovatelem submisivní politiky svého předchůdce. Nemohlo být proto žádoucí, aby submisivní politik vstupoval do vládní koalice s hnutím ANO. ČSSD se pak opravdu stala viditelnou stranou. Ale to, co bylo viditelné, byla ubohost a neschopnost ČSSD, a především trapná podřízenost jejího předsedy, který ve funkci vicepremiéra sehrál vícekrát roli Babišova služebníka. Připomeňme, jak si ČSSD nedokázala prosadit ani obsazení svých vlastních míst ve vládě konkrétními lidmi, a to bez ohledu na jejich schopnosti a morální kvality. Tehdy se jednalo o post ministra zahraničních věcí a post ministra kultury. ČSSD se vždy podřídila požadavkům premiéra Andreje Babiše nebo prezidenta Miloše Zemana. Jeden z těchto případů je podrobně rozebrán ve dvou následujících zpravodajských produktech:

Jana Hamáčka jsme v jednom z analytických výstupů nazvali politickým moulou, což nebylo míněno jako urážka, nýbrž jako lidové a výstižné označení někoho, kdo je v politice neobratný a naivní. Přesněji se jednalo o produkt 12104 Co Hamáček doopravdy vyzradil o působení českých zpravodajských služeb v Rusku? A jaké rezidentury pomohl skutečně rozbít?.

Jan Hamáček byl ve funkci předsedy ČSSD „překvapivě“ potvrzen i na sjezdu ČSSD v březnu 2019 a taktéž na sjezdu v dubnu 2021. Sociálním demokratům se patrně líbilo působení Hamáčka ve vládní koalici s hnutím ANO a s jeho předsedou Babišem. Nutno podotknout, že Hamáčkovi protikandidáti nebyli ani o trochu lepší (otázkou ale je, proč má ČSSD tak špatné kandidáty na post předsedy strany). Zoufalost a tragikomičnost politiky ČSSD umocňuje také to, že se delegáti 40. sjezdu ČSSD v únoru 2018 vyslovili, že považují za zásadní problém účast trestně stíhané osoby ve vládě (rozuměj účast Andreje Babiše). Avšak i přesto ČSSD s trestně stíhanou osobou vstoupila do vládní koalice. To dokládá, jak ČSSD ve svých výrocích i činnosti hluboce klesla.

Beznadějnost politiky ČSSD prokázal i statutární místopředseda ČSSD Roman Onderka, když v jednom publicistickém pořadu před sněmovními volbami v tomto roce pronesl, že ČSSD je nejstarší parlamentní stranou, a proto by podle něj neměla ČSSD v Poslanecké sněmovně chybět ani pro další funkční období. Pokud si Onderka myslí, že ČSSD by měla být ve Sněmovně jenom proto, že je nejstarší parlamentní stranou, pak to je opravdu hodně málo a Onderka tím dokazuje, že ČSSD žádnou politiku nedělá, ale pouze povrchně politikaří a politicky manévruje.

První rozhodující chybou KSČM bylo to, že po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 byl na X. sjezdu KSČM konaném v dubnu 2018 do funkce předsedy KSČM opět zvolen Vojtěch Filip, který v té době stál v čele strany již téměř 13 let. Filip ve funkci předsedy KSČM vydržel dlouhých 16 let (chtělo by se říci „jak komunistické“) a sám rezignoval až v říjnu 2021 po nezdařených sněmovních volbách. Pokud by byl Filip soudným politikem a přál by své straně zdárný vývoj, tak by už na X. sjezdu na předsedu strany nekandidoval. V konečném důsledku to však byli delegáti sjezdu, kteří ho do funkce předsedy opětovně zvolili. Filip ale mohl sám rezignovat v následujících letech, přičemž nejpozději měl rezignovat v říjnu 2020 po neúspěchu v krajských volbách.

Druhou rozhodující chybou KSČM se stal kuriózní akt, při kterém komunisté v červenci 2018 podepsali s hnutím ANO jakousi dohodu o toleranci vládě Andreje Babiše. Marně mohl předseda Filip celé funkční období vysvětlovat, že se ze strany komunistů nejednalo o podporu Babišově vládě, ale podle něj jen o toleranci této vládě. Jenomže jaký je v tom pro voliče rozdíl?

Podepisovat dohodu o toleranci byla od komunistů hloupá a nesmyslná aktivita. Pokud jeden politický subjekt uzavře na začátku funkčního období dohodu o toleranci s jiným politickým subjektem, pak to přece znamená, že druhý politický subjekt, respektive jeho způsob vládnutí bude tolerováno do konce funkčního období. Jestliže to komunisté mysleli jinak, proč potom uzavírali takovou dohodu?

Jak může někdo uzavírat dohodu o toleranci, když dopředu neví, jak se druhá strana (hnutí) ve svém vládnutí v různých záležitostech zachová? A zvláště opatrní měli být komunisté v případě úskočného Babiše (k Babišově mlžení, zamlčování pravdy, nebo dokonce lhaní viz např. produkt 11072, produkt 12075, produkt 12085 nebo produkt 13087).

Komunisté si zkrátka bláhově mysleli, že dohodou o toleranci Babišově vládě ukážou svou důležitost a vliv na politické scéně. Poslanci KSČM chtěli demonstrovat, že bez nich by Babišova vláda nemohla nadále fungovat. Jenže ze své vnitřní bubliny měli zakalený úsudek, jelikož to takto viděli jen oni sami a nechtěli porozumět tomu, jak to vidí voliči. Vůbec je nenapadlo, že voliči by je kvůli této „tolerantní“ aktivitě mohli více považovat za Babišovi služebníky než za ty, kteří drží Babiše v šachu (komunisté navíc jakýsi šach jen naznačovali, protože vždycky ustoupili).

Komunistům nepomohlo ani to, že šest měsíců před říjnovými sněmovními volbami dohodu o toleranci vypověděli, a dokonce se vyslovili, že jsou připraveni vyslovit vládě nedůvěru, pokud by opozice hlasování o důvěře vládě vyvolala. To už ale pro voliče bylo zbytečné a opožděné divadlo.

Po tomto hodnocení je vhodné navázat připomenutím části textu z produktu 11104 z června 2019:

         

  

  

Je tedy logické, že se část dřívějších voličů ČSSD a KSČM přesměrovala buď na hnutí ANO, neboť toto hnutí podle náhledu voličů převzalo od dvou uvedených stran aktivitu, anebo se kvůli jejich podřízenosti Babišovi odvrátili ke zcela jiným politickým subjektům. Tragické je, že si představitelé obou neúspěšných stran svou podlézavost a podřízenost neuvědomují. Naopak si myslí, že svým podivným jednáním získali jakousi politickou důležitost. ČSSD se cítí důležitá, jelikož je ve vládě. A KSČM se cítí důležitá, protože bez její podpory by přece vládní koalice ANO s ČSSD nemohla zahájit činnost. Jenže hlavní je to, co si myslí voliči, a ti ukázali, že je to přesně obráceně.

     
 
 

Celkové hodnocení činnosti ČSSD a KSČM uzavřeme výběrem textu z části „Doporučení pro činnost v dalším politickém období“, které bylo součástí produktu 11138 z října 2020:

         

  

  

Obě strany svým chováním ztratili svůj politický punc, a tím i vlastní politickou hybnost. Ani u jedné z obou stran není jasné, čeho chce vlastně ve své politice dosáhnout. Od roku 2018 to vypadá, že jejich hlavním cílem je podporovat hnutí ANO.

Předseda KSČM Vojtěch Filip měl ještě 3. října 2020 po oznámení výsledku krajských voleb rezignovat na svou funkci. Jenže Filip to neudělal a každým dalším dnem jenom ukazuje, v jakém marasmu se KSČM nachází (pokud někdo nerozpozná, že nastal čas pro odchod z funkce, pak jenom dokazuje, že žije v odloučení od reality). Tady není nad čím přemýšlet ani na co čekat.

V horší situaci je Jan Hamáček, jehož strana se nepochopitelně vloudila do vlády. Cokoli teď Hamáček udělá, může být považováno za narušování vládního boje proti šíření koronaviru. Na druhou stranu mu situace nebrání, aby už nyní odhodlaně ohlásil, že v čele své strany a ve vládě zůstane jen po dobu trvání nouzového stavu.

Důležitou věcí je také to, aby kandidáti na předsedu jak ČSSD, tak i KSČM nepocházeli z řad místopředsedů. Ti svůj podíl viny nesou také a jsou nejvíce spjati se současnými předsedy obou stran. Situace u obou stran je natolik závažná, že musí nastat obměna celého vedení. Je však patrné, že závažnost situace si představitelé ani jedné z obou stran neuvědomují, neboť ohledně výsledků voleb hodnotí stav společnosti, namísto toho, aby přednostně hodnotili svůj výkon.

Další důležitou věcí je, aby obě strany začaly prosazovat svou vlastní politiku bez ohledu na hnutí ANO. Nemohou už dělat ani kompromisy, protože každý kompromis je bude před voliči jenom oslabovat. Na druhou stranu to ale znamená, že pokud budou prosazovat vlastní politiku, tak ta politika musí být vůči české společnosti a v rámci mezinárodních vztahů včetně udržování bezpečného prostředí v Evropě tou politikou správnou a spravedlivou. A to je mnohem těžší než výměna předsedů obou stran. Ale bez výměny předsedů a užšího vedení nelze začít.

     
 
 

Zpravodajský produkt 11168
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
8. říjen 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11167)

Podle stávajícího rozložení české politické scény a erudovaných i slabomyslných názorů českých voličů je Česká republika odsouzena k tomu, aby trvale sloužila cizím zájmům a aby v cizím zájmu byla rovněž tlačena proti předurčenému nepříteli až do vypuknutí kritického období. Za soudobého vývoje není možné se vyhnout závažnému narušení evropské bezpečnosti. Tato nevyhnutelnost je dána soupeřením mezi světovými velmocemi o sféru vlivu* ve světě a zároveň s tím spojeným soupeřením o technologickou převahu a o převahu surovinových zdrojů. V tomto soupeření představuje Evropa významný geopolitický prostor (podrobněji viz stále aktuální produkt 11009 Vývoj bezpečnostní situace v Evropě zveřejněný v roce 2016).

Z hlediska tohoto soupeření už poněkolikáté připomínáme rok 2030, který jsme již v listopadu 2018 hodnotili jako rok rozhodující, tedy rok, který rozhodne o tom, jaké následné období v Evropě nastane. Rok 2030 bude rokem kritickým a vše, co bude nebo nebude vykonáno do roku 2030, rozhodne, co se bude v Evropě od roku 2030 odehrávat. V roce 2030 už bude těžké cokoli zachraňovat. Bližší hodnocení vývoje k roku 2030 je souhrnně hodnoceno v produktu 11153, v němž jsou uvedeny odkazy na další čtyři produkty, v rámci jejichž obsahu je zmiňován rok 2030.

Poznámka: Rok 2030 předpovídáme jako nejzazší termín pro to, kdy se v Evropě odehrají výrazné změny v bezpečnostní situaci, což znamená, že tyto změny mohu nastat i dříve.

Čeští voliči vědí, co se jim nelíbí a co tudíž nechtějí, aby se stalo. Avšak při volbách nakonec stejně zvolí ten politický subjekt (stranu nebo hnutí), který pak udělá pravý opak. Přitom je to o daném politickém subjektu už z jeho minulého působení známé, nebo to lze velmi dobře předpokládat. Toto chování českých voličů má dokonce trojí vysvětlení.

Prvním vysvětlením je to, že voliči se nechají doslova „uhranout“ nějakou vlastností či chováním vedoucího politika určitého politického subjektu. Líbí se jim například jeho řízné vystupování, kdy to podle nich „natřel“ jiným lídrům politických stran a hnutí, a zvláště pak těm lídrům a politickým subjektům, které dotyční voliči nemají v oblibě. Tito voliči už ale nevidí, anebo nechtějí vidět či úmyslně zlehčují slabé stránky a vážné nedostatky takovéhoto „líbivého“ politika. Říkáme tomu, že tito voliči u svého upřednostňovaného politika podlehli jeho falešnému a povrchnímu charismatu.

Druhým vysvětlením je to, že voliči inklinují k tomu, že volí jakési „menší zlo“. Jenže jaký je rozdíl mezi větším a menším zlem? Zlo je pořád zlem a je jedno, jakou míru mu lidé přikládají. Když někdo řekne, že bude volit menší zlo, tak přece pořád volí zlo a vědomě to přiznává. Sousloví „menší zlo“ je mýtus, a to obzvlášť v politice. Pokud bychom přistoupili na toto označení, pak bychom museli zdůraznit, že politické zlo, které voliči označují jako menší, je skrytější a plíživější, čímž může napáchat mnohem větší a méně vratné škody než zlo, které voliči nazývají velkým zlem, a tedy zlem viditelným, proti kterému by se vytvořil rychlý odpor. Lidé, kteří říkají, že volí „menší zlo“, se obvykle nenamáhají získávat informace o všech kandidujících politických subjektech a vybírají si jen maximálně z pěti mediálně známějších politických stran a hnutí.

A konečně třetím vysvětlením je to, že voliči mají sklon volit ten politický subjekt, který má podle nich šanci dostat se do Poslanecké sněmovny. Tito voliči často říkají, že sice mají svého politického favorita, jenž naplňuje jejich představy o národní politice, avšak na druhou stranu dodávají, že jejich favorit nemá šanci dostat se do Sněmovny, a tak svůj hlas dají raději jednomu ze subjektů, který už nějakou dobu ve Sněmovně pobývá.

Jestliže se velká část voličů řídí podle třech výše uvedených postupů, pak nelze dělat nic jiného než konstatovat známou frázi, že máme takovou vládu, jakou si zasloužíme. Volič by se měl ve dnech voleb chovat stejně, jak Ústava ČR ukládá poslancům a senátorům po celou dobu výkonu jejich funkce. Volič by měl volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí – uvědomovat si skutečnou situaci a spoluodpovědnost za její následující vývoj. Pokud voliči nedokáží nebo nechtějí volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a pouze řeší, kdo je „menším zlem“ nebo kdo má šanci dostat se do Sněmovny, případně podlehnou falešnému a povrchnímu charismatu vedoucího politika, anebo se dokonce voleb ani nezúčastní, pak mohou jen těžko od zvolených poslanců očekávat nebo chtít, aby oni podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jednali.

V další části zpravodajského produktu objasníme, jaké jsou dva hlavní ukazatele, že hodnocený politický subjekt bude prosazovat opravdové národní zájmy. Dále vysvětlíme, proč ani jeden politický subjekt ze stávajícího zastoupení v Poslanecké sněmovně (ve Sněmovně je devět subjektů) neprosazuje národní zájmy. V neposlední řadě ozřejmíme, co základního by měl obsahovat program politického subjektu, který chce doopravdy hájit národní zájmy.

4. říjen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11166)

Předseda vlády Andrej Babiš v souvislosti s děním ohledně obsazení funkce ředitele Bezpečnostní informační služby* (BIS) prokázal, že není jen bezcharakterním člověkem (což opakovaně potvrzuje – viz např. produkt 11162 a produkt 11163), ale že je také člověkem ustrašeným, který se pro zachování své moci v ČR vždy podřídí požadavkům cizí mocnosti.

Nutno doplnit, že těmto požadavkům se podřizuje nebo je podporou vlády schvaluje i politická opozice. Čeští politici tyto cizí požadavky klamně převádějí na jakési neexistující závazky a povinnosti, které podle nich Česká republika má vůči nadnárodním organizacím, k nimž především patří Severoatlantická aliance (neexistující závazky a další rozpory viz produkt 11130). Je však nutné zdůraznit, že údajné závazky směrem k NATO jsou ve skutečnosti závazky plněné ve prospěch Spojených států amerických, které Alianci využívají jako nástroj své zahraniční politiky (produkt 11001produkt 11002 a produkt 11159). Fakt, že je NATO nástrojem USA, mimo jiné prokázala také vojenská mise v Afghánistánu – zejména způsob jejího zahájení a způsob jejího ukončení. Na české politické scéně se tak dlouhá léta jedná pouze o to, kdo bude tím plnitelem cizích požadavků na úrovni české vlády.

Mnozí politici z politické opozice a téměř všichni novináři tvrdili, že když se Babiš jako premiér nezasadil o to, aby byl Michal Koudelka vládou opětovně jmenován do funkce ředitele BIS na dalších pět let, tak se Babiš podle nich podřizoval vůli prezidenta Miloše Zemana, který si Koudelku v této funkci nepřeje. Avšak Zeman nepatřil mezi hlavní důvody, proč Babiš nechtěl, aby vláda opětovně jmenovala Koudelku do funkce ředitele BIS. Pokud by se Babiš tolik obával Zemana a jeho počínání ohledně jmenování „nového“ předsedy vlády po volbách do Poslanecké sněmovny, tak by vládě jednoduše navrhl jiného kandidáta na ředitele BIS (sněmovní volby se konají 8 a 9. října 2021). Po schválení kandidáta vládou by vláda svůj návrh dle zákona předala k posouzení do sněmovního Výboru pro bezpečnost. Babiš by v tomto případě neusiloval ani o to, aby vláda Koudelku po vypršení jeho mandátu pověřila vedením BIS do doby, než bude „nějaký“ ředitel BIS novou vládou jmenován. Pověření Koudelky k vedení BIS Zemana nepotěšilo, čímž Babiš doložil, že měl pro své jednání jiné důvody (řeči o tom, že je správné, aby ředitele BIS jmenovala nová vláda vzešlá ze sněmovních voleb, jsou neopodstatněné a zastírají skutečné důvody Babišova jednání – viz další část produktu).

V následující části objasníme hlavní důvody, které Babiše vedly k jeho jednání, přičemž ukážeme (ne poprvé), že Babiš je nerozhodný a úskočný politik, který nejedná podle svého nejlepšího svědomí a ve prospěch České republiky, nýbrž vypočítavě manévruje podle momentální situace a podle vlastních potřeb, jež nadřazuje nad zájmy státu (Babišovy potřeby jsou v rámci jeho pudu politické sebezáchovy často propojeny a podřízeny požadavkům cizí mocnosti). K tomu provedeme unikátní rozbor Babišova projevu, v němž prozradil, komu slouží a koho se doopravdy obává.

Nejčtenější zpravodajské produkty