Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
16. květen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11154)

Ve zpravodajském výstupu 22039 jsme prostřednictvím odborného výkladu o práci jakékoli kontrazpravodajské služby* vztažené na kauzu „Vrbětice“ prokázali, jak Bezpečnostní informační služba* (BIS) hanebně i trestuhodně selhala, když nejpozději do konce roku 2018 nedokázala vládě předložit ty informace*, které jí znenadání předložila až v dubnu 2021. Přitom BIS již tehdy disponovala stejnými poznatky* jako v současném roce 2021, což byly poznatky pro zahájení takzvaného kontrazpravodajského šetření* (counterintelligence inqury), jehož výsledky mohla BIS již v roce 2018 předat Policii ČR, aby je zahrnula do policejního vyšetřování* (investigation). (Vyšetřování ve formě trestního řízení nespadá do pravomocí BIS.)

Uvedli jsme, že BIS měla informace předat nejpozději do konce roku 2018. Tento limit platí pro průměrnou kontrazpravodajskou službu, avšak v případě služby, jejíž práce je efektivně a důsledně organizována, by tyto informace byly předány ještě do konce září 2018, tedy zhruba do tří týdnů od nabytí výchozích poznatků, které Britové do médií uvolnili 5. září 2018 (více k zanedbanému postupu BIS a výchozím poznatkům viz uvedený produkt 22039). Ovšem britští vyšetřovatelé měli tyto poznatky k dispozici nejpozději v polovině července 2018 a BIS je tudíž mohla obdržet v rámci bilaterální spolupráce s britskou kontrazpravodajskou službou MI5* (též označovanou jako SIS*) o téměř dva měsíce dříve. Záleželo na tom, zda spolupráce mezi BIS a jejím britským protějškem byla na dobré úrovni, a také na tom, zda Britové chtěli tento případ opravdu vyšetřovat (pokud měli Britové zájem o podrobné vyšetřování případu, do kterého byli zapojeni důstojníci cizí zpravodajské služby*, pak museli nutně spolupracovat a informovat i další evropské země).

Je nesporným faktem, že BIS v roce 2018 neposkytla vládě žádné informace spojené s kauzou „Vrbětice“ a že tyto informace neposkytla ani v letech 2019 a 2020. Otázka zní, proč tyto informace BIS neposkytla. Na otázku se nabízejí jen dvě možné odpovědi: BIS selhala a vůbec nic v té době neřešila, anebo poznatky na možné propojení s Českou republikou prověřovala a nic nezjistila (způsob šetření/prověřování viz produkt 22039). Pokud ale BIS v roce 2018 nic nezjistila, pak se samozřejmě nabízí druhá otázka: Proč BIS náhle v dubnu 2021 po téměř třech letech předává vládě takové informace, které by zcela jistě musela mít už v roce 2018? I na tuto otázku odpovíme: BIS čekala na pokyn ze zahraničí a na to, až se vytvoří falešné stopy* (viz produkt 13099 BIS vytváří falešné stopy o pohybu důstojníků GRU na území ČR, a ještě k tomu nekvalifikovaně. Názorným příkladem je ostravský hotel Corrado. Vyšetřuje vůbec někdo tuto kauzu?!).

BIS nemůže z této kauzy vyjít jinak než jako služba, která selhala, a to ať už v plnění svých zákonných povinností, nebo tím, že posluhovala cizí mocnosti a v tomto spojení spáchala několik trestných činů (případně selhala v obou uvedených věcech). K objasnění činnosti BIS jsme v produktu 22039 předložili stěžejní otázky, které dosud nikdo ze zákonodárců nepoložil. Avšak tyto otázky bude nutné položit a zodpovědět, protože se jim prostě nelze vyhnout. Vážným problémem však je, že žádná odpověď není pro BIS uspokojivá.

Pokud se ale soustředíme na zákonnou povinnost zpravodajských služeb předávat bezprostředně prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády informace související se zjištěními (poznatky), která nesnesou odkladu (viz zákon č. 153/1994 Sb.), pak BIS neselhala jen v roce 2018, ale taktéž v roce 2021 (způsob a rozložení informování – viz dále v textu). A to už je hodně vážné, přičemž je zde ze strany BIS vidět zřejmý úmysl. Navíc druhé selhání BIS v informování zákonných adresátů v sobě skrývá ještě jedno provinění BIS. Druhé selhání BIS i s jejím dalším proviněním svým vyjádřením přímo potvrdil premiér Andrej Babiš. Babišovo vyjádření je naprosto zásadní a zákonodárci i s členy vlády by měli směrem k BIS pokládat další otázky!

8. duben 2021

Souhrnné hodnocení (11153)

Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny (2017) se novináři a veřejnost mohli posunout ve svém poznání ohledně vlády a politické opozice zase o kus dál. Záleží jen na tom, jak umějí „číst“ početná politická vyjádření a způsob vystupování jednotlivých politiků a zda při svém „čtení“ chtějí a dokáží být co nejvíce nestranní. Mnozí diváci, čtenáři a posluchači totiž k určitým politikům chovají svou nekritickou náklonnost, a naopak vůči jiným politikům nemohou skrýt svou předpojatou nelibost (u adorovaných politiků nevidí a nepřipouštějí jejich omyly a prohřešky, a naopak u neoblíbených politiků nikdy nepřiznají, že by mohli mít v některých věcech pravdu). To je nezastíraným problémem rovněž u některých novinářů a taktéž moderátorů České televize, kteří se občas neudrží a místo poskytování pravdivého a úplného zpravodajství a nestranného moderování dávají najevo své subjektivní pocity, jednostranné názory a s tím právě i tu osobní náklonnost nebo odpor k jednotlivým politikům a zemím.

Poznámka: Případy pochybení moderátorů a redaktorů ČT lze nalézt pod následujícími odkazy: Případ 2 – Výzkum veřejného mínění, Případ 3 – Člověk v tísni a východní Ukrajina, Případ 4 – Sarin v Sýrii, Případ 5 – Militant jako nelegální migrant, Případ 6 – Nedošetřený zásah do projevu prezidenta, Případ 7 – Manipulace s přípitkem šampaňským, Případ 8 – Islám a nejčastější britská chlapecká jména, Případ 9 – Předpojatí a manipulativní moderátoři, Případ 10 – Aféra Babčenko aneb Jak ČT zakrývá vlastní blamáž“, Případ 11 – Zaujatý redaktor, Případ 12 – Upoutávka ČT na vlastní dezinformační kampaň, Případ 13 – Sýrie versus Ukrajina, Případ 14 – Přerušené informování o vývoji v Sýrii ve vztahu k USA.

Čeští novináři často brojí proti premiéru Andreji Babišovi, ale už nechávají bez povšimnutí politickou opozici (především Piráty, ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN). Přitom jak vláda, tak politická opozice vrší svá pochybení a provinění vůči českým bezpečnostním i ekonomickým zájmům. Ani současná vláda, ani současná politická opozice neřeší v prvé řadě české zájmy, potřeby českých občanů a prosperitu ČR, ale na prvním místě se zajímají o přístup k moci a s tím o co nejlepší vlastní pozici na české politické scéně. V žádném případě se nejedná o politický boj za prosazení a zavedení lepší národní politiky, nýbrž jen o politický boj o moc uvnitř ČR a z toho plynoucí výhody. Jinými slovy můžeme říct, že nikdo z českých politiků neusiluje o změnu systému, ale o přístup k tomuto systému (tento hodnotící závěr jsme zmiňovali již v produktu 11089 z listopadu 2018).

Nyní je příhodné připomenout, co jsme o české národní politice psali v dubnu 2016, což bylo přibližně v době, kdy byl spuštěn analytický web EXANPRO. V produktu 13001 Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů jsme uvedli následující text:

         

  

  

Žádný vedoucí politik nikdy otevřeně neřekne, kam doopravdy směruje svoji zemi. Z toho také plyne fráze, že politika je jedno velké spiknutí.

Podpora politiky nadřazených mocností v EU a NATO jako té nejsprávnější možnosti je často ospravedlňována jako přirozené zachování demokratických principů a hodnot. Málokdo z politiků by veřejně připustil, že by to mohla být také cesta k poškozování vlastní země, anebo dokonce k postupnému sebezničení. Může to být považováno za pošetilé, ale politici malých zemí začleněných do mezinárodních struktur budou vždy manipulováni tak, aby sloužili zájmům cizích skupin a osob, které se cítí být předurčeny k provádění geopolitických změn bez ohledu na způsobené ztráty a škody, a to dokonce i v těch malých zemích, jejichž představitelé si myslí, že jim členství v nadnárodních organizacích poskytuje jakousi mezinárodní ochranu.

     
 
 

Vláda i opozice postupují stejně nevhodným a pokryteckým způsobem. Vláda se trvale podřizuje cizím mocnostem a koná podle jejich potřeb. Politická opozice sice řeční proti Babišovi, ale ve skutečnosti svými chybami nebo pasivitou, nutno dodat, že často úmyslnými chybami a úmyslnou pasivitou, podporuje Babišovu politiku, která je pro Českou republiku nevýhodná. Jak vláda, tak opozice úspěšně přeměňují Českou republiku na satelit západních mocností, přitom vykládají, že už nikdy nechtějí být satelitem, jako tomu bylo za éry Sovětského svazu. A tak tu máme situaci, kdy opozice kritizuje Babiše a kdy Babiš v obráceném gardu láteří na opozici, ale přitom všichni zastupují a prosazují stejnou politiku, pouze se přou o to, kdo bude u kormidla.

A co na to prezident Miloš Zeman? Ten řeší jen to, na čem má svůj osobní zájem, nebo to, co je spojeno s jeho blízkými spolupracovníky a s budoucím zajištěním jeho rodiny. A pokud se občas s nějakým zajímavým názorem vloží do některých palčivých problémů, pak se obvykle jedná jen o snahu se předvést. Zeman totiž těží z toho, že je „jenom“ prezidentem. Ačkoli prezident republiky patří do výkonné moci, tak není součástí vrcholného orgánu výkonné moci. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda a prezident stojí mimo vládu a za činnost vlády ani neodpovídá – vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně (vše viz Ústava ČR). Zemanovi tak prezidentská funkce poskytuje větší prostor v řečnických otázkách, neboť jeho vyjádření k různým tématům nemají obvykle charakter rozhodování a prezident tak není vázán své názory prokázat ve svém rozhodovacím procesu* tak, jako členové vládního kabinetu. Naskýtá se tedy otázka, zda by vystupoval stejně ve funkci nejvyššího výkonného politika.

Ohledně lidí, kteří působí v politice, připomeneme jeden obecný a trvale platný poznatek. Tento poznatek jsme poprvé publikovali v dubnu 2016 a v upravené aktuální podobě jsme ho v březnu 2020 zahrnuly rovněž do obsahu produktu 11128. Jeho znění je následující:

         

  

  

„V politice a v předních funkcích jednotlivých zemí nejsou ti nejschopnější a nejmorálnější lidé, ale pouze ti, kteří vstoupili do politických stran a hnutí, anebo ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon politické funkce.“

     
 
 

V říjnu 2016 jsme v produktu 12016 k působení politiků uvedli pravidlo, které je schopen a ochoten dodržovat jen málokterý politik. Toto pravidlo zní:

         

  

  

„Pokud politik jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, činí tak bez ohledu na to, zda si svým jednáním zachová nebo získá politickou funkci. Jestliže vidina politické funkce převáží, již to není jednání podle nejlepšího vědomí a svědomí.“ (Blíže je vědomí a svědomí vysvětleno v produktu 11152.)

     
 
 

Z hlediska politického a bezpečnostního vývoje je rozhodujícím rokem rok 2030. Tento rok se kvapem blíží, avšak vláda ani politická opozice stále nechápou a nechtějí chápat, co se děje v Evropě a celkově ve světě a k čemu nás to přibližuje. Všichni čeští politici si hlídají jen své pozice a počítají získané politické body. Proč je tento rok rozhodující, jsme poprvé nastínili v listopadu 2018 v produktu 11089. Podrobněji jsme význam roku 2030 rozebrali v květnu 2019 v produktu 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR. Další hodnocení a předpověď vývoje k roku 2030 jsme přinesli v lednu 2020 v produktu 11120 Naplňování projektu USA pro 21. století nabírá stále větší zpoždění, což Američany nutí k nezodpovědným akcím. Následné hodnocení bezpečnostního vývoje k roku 2030 jsme rozšířili o problematiku šíření infekční nemoci COVID-19. Toto hodnocení jsme zveřejnili v polovině ledna 2021 v produktu 11146 Přeshraniční pendleři, zahraniční dovolenkáři, státní příslušnost, státní hranice, národní bezpečnost a krizové situace (1/2). Naposledy jsme vývoj bezpečnostní situace k roku 2030 rozvedli v souhrnném hodnocení s předpovědí na konci ledna 2021, což bylo obsahem produktu 11147 Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR.

Vývoj bezpečnostní situace v Evropě a potažmo v celém světě je důležitým faktorem pro vývoj v ostatních oblastech společenského života. Svízel s českými politiky, ať už se jedná o vládu, opozici, nebo prezidenta, je v tom, že příliš spoléhají na silnější mocnosti, jejichž požadavkům se podřizují. Čeští politici posouvají do popředí své osobní ambice a vlastní zájmy, popřípadě zájmy jednotlivých politických subjektů. Čeští politici považují malicherné soupeření mezi národními politickými subjekty za nejvyšší politiku. Jenže zapomínají, že ta nejvyšší politika vždy přesahuje státní hranice, a to právě proto, abychom si zachovali bezpečné prostředí na vlastním území.

V rámci národní bezpečnosti* je nutné zajistit a udržovat příznivé podmínky ve vztazích s ostatními zeměmi, ať už se jedná o sousední, nebo vzdálenější země. V rámci národní bezpečnosti musí vláda uplatňovat zásady v předcházení a potlačování vnějších bezpečnostních hrozeb* a podílet se na zachovávání mezinárodního míru, na řešení vzniklých konfliktů a zmírňování politického napětí. Pokud by česká vláda i Parlament ČR podle toho postupovaly, tak by nikdy nevyslaly české vojáky do Pobaltí, kteří tam od roku 2018 svou přítomností s dalšími vojáky z členských zemí NATO zbytečně provokují a eskalují napětí. Čeští politici se ale v tomto striktně podřizují západním mocnostem a jejich požadavkům. Prezident Zeman tuto vojenskou misi nikdy nezpochybnil ani nekritizoval. Oficiálním cílem pochybné mise je odstrašit Rusko od napadení pobaltských států.

Rusko pro Evropu a obecně pro Západ nepředstavuje předhazovanou a omílanou vojenskou hrozbu, nýbrž hrozbu obchodní. Záměrem Ruska není napadnout jakýkoli evropský stát, ale naopak s evropskými státy obchodovat. V tom je jeho obrovský potenciál, kterému se západní země snaží různými způsoby bránit, čímž podporují USA v utlumování jejich konkurenta. Rusko nemá žádný zájem na pustošení Evropy a rozdmýchávání konfliktů u svých hranic, ale vzhledem k politické, ekonomické a vojenské kampani Západu se připravuje na všechny možné alternativy (viz produkt 11076 „Strategické a operační cíle USA a Ruské federace v zahraniční politice – díl 2/2). To, co se stalo na Ukrajině, nebylo akcí Ruska, ale akcí Západu, přičemž Rusko provedlo svou reakci (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině a produkt 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině – díl 1/2).

Žalostný vývoj na české politické scéně, lhostejnost českých politiků k vývoji bezpečnostní situace v Evropě (ve světě) a nedostatečné porozumění situace ze strany novinářů lze shrnout do následujících titulků, které srozumitelně nastiňují a shrnují průběžný stav české vlády, prezidentského úřadu i stav Parlamentu ČR:

  • Zeman a vstup do NATO s okamžitým podílem ČR na zločinech proti lidskosti aneb Jak a proč to všechno začalo (rozšiřování NATO a počátek eskalace napětí v Evropě – viz produkt 11089 a viz druhá polovina produktu 13094)
  • Jsou Zemanovy vztahy s Čínou a Ruskem státnické, anebo více osobní a obchodní?
  • Fenomén Babiš jako povrchní slupka, pod níž se skrývá marketinkový produkt současné doby (viz produkt 11057)
  • Nešikovný Zeman v souboji se záludným ministrem Hermanem (produkt 13015)
  • Pomstychtivý Zeman a zahanbený Babiš (viz produkt 11108 a produkt 11109)
  • Zmatená opozice varuje před poloprezidentským systémem, který je ale vytvářen právě rétorikou opozice a submisivním vystupováním premiéra
  • Zeman a jeho nekritická adorace Izraele aneb Jak ČR kopíruje aktivity americké administrativy (upřednostnění Jeruzaléma před Tel Avivem), která potřebuje Izrael pro naplňování cílů své zahraniční politiky na Blízkém východě (viz produkt 11077Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem)
  • Společné úsilí Zemana, Babiše i kolaborující politické opozice ohledně české vojenské mise v Pobaltí, která je organizována ve prospěch zahraniční politiky USA (viz produkt 11051, produkt 11055 a produkt 11056)
  • Záchvěv Zemana směrem k USA aneb Tristní dopis do Venezuely (viz produkt 11098)
  • Babiš a jeho personální politika ve vládě aneb Nikdo nesmí přerůst premiéra nebo získat větší slávu než premiér a všichni musí zůstat za každou cenu loajální (rovněž musí být uspokojeny personální požadavky Zemana)
  • Babiš jako velitel družstva ministrů si neumí své družstvo pevněji zkompletovat, přičemž mu pořád někdo chybí nebo odchází – to není známka dobrého manažera, který se musí opakovaně zbavovat svých podřízených 
  • Zeman neví, koho USA považují za teroristy, přesto jim radí, s kým nemají vyjednávat (viz produkt 13094)
  • Zeman se hluboce mýlí, když si myslí, že u Kábulu se bojuje za Prahu aneb Jak Zeman dosud nepochopil, o co se hraje v Afghánistánu a kdo jsou hlavní aktéři (viz produkt 13094)
  • Pokrytecký Zeman a bázlivý Babiš ve vztahu k řediteli BIS* Koudelkovi aneb skutečné prohřešky BIS nechce nikdo vyšetřit ani potrestat (viz produkt 12091)
  • Babiš vytáhl na předsedu Pirátů Ivana Bartoše téma nelegální migrace, přitom se jejich politika v tomto příliš neliší a je stejně špatná (připravovaný produkt)
  • Tandem Zeman a Babiš a dostavba Dukovan aneb Zákulisní dohoda mezi prezidentem a premiérem a z toho plynoucí pokyny pro ministra Havlíčka (Babiš se snaží zůstat v pozadí)
  • Zmatená opozice si kvůli tendru na dostavbu Dukovan stěžuje u Babiše na ministra Havlíčka, jako kdyby nevěděla, že Havlíček jednal na zákulisní pokyn Babiše
  • Opozice tvrdí, že Rusko je pro dostavbu Dukovan bezpečnostním rizikem, ale už nechce připustit, že americko-kanadská firma představuje přinejmenším stejné riziko (BIS v tomto vyjadřuje jen politický a západem preferovaný závěr, nikoli odborné zpravodajské stanovisko)
  • Vláda na popud západních mocností finančně a jinak podporuje pochybné a politicky aktivní neziskové organizace (např. Evropské Hodnoty a Člověk v tísni), které pak vytvářejí vlastní dezinformační produkty a dopouštějí se trestných činů podle českého trestního zákoníku (například trestný čin pomluvy), nebo podle zákonů cizího státu (například neoprávněná činnost v Sýrii).

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11153
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
23. březen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (11152)

Zpravodajský produkt volně navazuje na dokument 11148 Premiér Babiš vědomě lhal, když odůvodňoval vyhlášení nového nouzového stavu, čímž ještě více zdůraznil, že vláda porušila zákony.

Většina českých poslanců nevystupuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jak se svým slibem dle Ústavy ČR všichni z nich zavázali. Nedostatky ve vědomí a svědomí poslanců jsou všeobecně a dlouhodobě známým faktem (viz příklady v produktech uvedených níže). Je to samozřejmě věc individuální a vždy se odvíjí od toho, jaké úrovně vědomí (vědění, znalostí) je jednotlivý poslanec schopen v určité záležitosti dosáhnout, a zároveň od toho, zda a v jaké míře si jednotlivý poslanec uvědomuje svou mravní odpovědnost za své konání čili zda vykonává svou práci svědomitě (poctivě) s ohledem na konkrétní projednávanou záležitost a zájmy českých občanů.

Poslanci se tedy rozhodují (hlasují) podle míry svých znalostí či míry získaného vědomí o příslušném problému a podle svých morálních kvalit (svědomí), které se pohybují na škále od zájmů českých občanů přes zájmy jedné politické strany či hnutí nebo osobní prospěch až po hájení zájmů cizích mocností. Pravdou je, že ačkoli by poslanci mohli oplývat dostatečnými znalostmi o projednávané otázce, tak se někteří z nich zaštiťují jen domnělými znalostmi z jedné strany (které jsou mnohdy předpojaté), přičemž větší část poslanců postrádá především svědomí, protože konečné rozhodnutí není obvykle činěno v zájmu všeho lidu (jak je uvedeno v Ústavě ČR), ale především v zájmu vlastního politického zisku, nebo dokonce v zájmu cizích mocností či nadnárodních spolků (EU, NATO), což je často v rozporu se zachováváním bezpečného prostředí v Evropě a s ochranou vlastních občanů před jevy a událostmi s negativními účinky (dopady).

Špatné práci poslanců jsme se věnovali již dříve, a to například v případu, kdy jejich práce nebyla provedena v zájmu zachovávání mezinárodního míru, a tedy ani v zájmu všeho lidu, jak ukládá Ústava ČR, a navíc byla porušením článku 1 Severoatlantické smlouvy (vysvětleno uvnitř prvního z níže uvedených produktů). Také jsme se věnovali nečestnému (bez svědomí) a podřízenému (podlézavému) vystupování českých poslanců, kteří až dezinformačním způsobem hájili zájmy cizí mocnosti. Zde jsme ukázali a analyzovali klamné vystupování zástupců z ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Níže předkládáme dva zpravodajské produkty, které obsahují zmíněné skutečnosti:

V tomto zpravodajském výstupu rozebereme zmatečnou a nelegitimní činnost poslanců, která se vztahuje k vnitřním záležitostem ČR a práci poslanců ve dnech 11., 18. a 26. února 2021 se zahrnutím tří schůzí Poslanecké sněmovny (83., 86. a 88. schůze). Na všech třech schůzích byl projednáván nouzový stav, přičemž jednotlivá usnesení Poslanecké sněmovny nebyla vůbec konzistentní a z hlediska legitimity si odporovala. To potvrzuje i fakt, že Poslanecká sněmovna ve dvou případech raději ani písemně nezaznamenala, k čemu se vlastně vyslovila. To mohl ovlivnit předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (hnutí ANO), který je ochráncem Babišových myšlenek a pochybných skutků (podrobněji v další části produktu). Výsledek každého projednávaného bodu by měl být písemně zaznamenán v oficiálních dokumentech Sněmovny, ať už jsou výsledná stanoviska kladná, nebo záporná.

15. březen 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11151)

Ruský velvyslanec Andrej Karlov, který působil v Turecku, byl zavražděn 19. prosince 2016 v Ankaře během svého proslovu při otevírání fotografické výstavy na téma „Rusko očima Turků“. Útočníkem byl turecký policista Mevlüt Mert Altintaş, který v době útoku nebyl ve službě (byl zrovna na několikadenní dovolené). Altintaş byl oblečen v civilním oděvu (oblek s kravatou) a pro vstup na vernisáž využil svůj policejní průkaz. Krátce po svém činu byl zastřelen zasahujícími policisty.

V souvislosti s vraždou ruského velvyslance bylo obviněno 28 osob včetně Fethullaha Gülena, tureckého duchovního, který od roku 1999 pobývá ve Spojených státech amerických. Gülen stojí v popředí hnutí, jež je po něm nazýváno Gülenovo hnutí. Toto hnutí bylo v červenci 2016 tureckou vládou obviněno z pokusu o státní převrat v Turecku a prohlášeno za teroristickou organizaci*. Od té doby vedou Turci toto hnutí jako Fethullahovo teroristickou organizaci s akronymem FETÖ (Fethullahçı Terör Örgütü). Po zavraždění ruského velvyslance turečtí představitelé prohlásili, že odpovědnost za organizaci úkladné vraždy nese FETÖ a že cílem bylo narušit turecko-ruské vztahy. Gülen ale odmítl jak nařčení ze zosnování pokusu o státní převrat, tak obvinění z vraždy velvyslance Andreje Karlova, přičemž vraždu sám ostře odsoudil. Od roku 2016 požaduje turecká vláda jeho extradici do Turecka.  

Soudní proces s obviněnými byl zahájen v lednu 2019. Obvinění se týkala spolčení s teroristickou organizací, napomáhání k vraždě a stále ještě také zapojení do pokusu o státní převrat. Turecký soud vynesl rozsudek 9. března 2021. Svým rozsudkem odsoudil pět osob k odnětí svobody na doživotí (trest smrti byl v Turecku zrušen v roce 2002), dalších devět osob bylo odsouzeno k odnětí svobody v rozmezí 5 až 15 let a pět osob bylo zproštěno obvinění. U zbylých devíti obviněných osob včetně duchovního Gülena byl soudní proces kvůli jejich nepřítomnosti pozastaven a oddělen od hlavního procesu. Odsouzení odmítli všechna obvinění a je pravděpodobné, že se odvolají k vyššímu soudu.

Násilný čin můžeme označit za politickou vraždu čili atentát*. Rusové i Turci tuto vraždu navíc označili za teroristický čin*. Abychom pochopili, proč se tento incident odehrál, musíme znát odpovědi na tři následující otázky:

  • Proč byl cílem ruský velvyslanec?
  • Proč zrovna velvyslanec v Turecku?
  • Proč byl čin proveden zrovna v prosinci 2016?

Vražda ruského velvyslance byla zakončením půlročního vývoje ve vztahovém trojúhelníku tvořeném Spojenými státy, Tureckem a Ruskem. Vše začalo v červnu 2016, kdy turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan (Redžep Tajíp Erdoan) zaslal omluvný dopis ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Podrobně je tato záležitost analyzována v produktu 11029 Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací (díl 1/2) a v navazujícím produktu 11030. Jenom den po zveřejnění tohoto dopisu obdrželi Turci varovný signál v podobě teroristického útoku na letišti v Istanbulu. Této události se věnuje produkt 11017 Hodnocení teroristického útoku na istanbulském letišti v Turecku.

Od odeslání omluvného dopisu neuplynul ani měsíc a v Turecku se odehrál pokus o státní převrat (15. a 16. července 2016). Pokus o převrat byl umnou vlivovou operací*, a i když se převrat vlastně nezdařil, tak cíle operace byly nadmíru splněny. Zní to trochu zvláštně, ale k porozumění je nutné vědět, kdo tento údajný převrat zorganizoval a proč. Převratovou událostí se zevrubně zabývají následující dokumenty, které poskytují odpovědi na to, kdo a proč tento pokus o převrat zorganizoval:

Vrcholem půlročního vývoje ve zmíněném vztahovém trojúhelníku byl významný úspěch syrských a ruských sil na bojišti v Sýrii. Tím úspěchem bylo ovládnutí klíčového města Aleppo, což byla na druhou stranu velká prohra pro Američany a jejich figurky na syrské šachovnici ve formě povstalců. Do poloviny prosince 2016 byl tento úspěch završen a několik dní nato se odehrála vražda ruského velvyslance. Ale ani vražda velvyslance Karlova nebyla ten večer osamocenou událostí, neboť měla souvislost s jiným incidentem, jenž se odehrál v místě vzdáleném 2 000 km od Ankary. Tato souvislost je detailně rozebrána v produktu 11039 Souvislost mezi vraždou ruského velvyslance v Ankaře a útokem v Berlíně.

Pokud si přečtete zpravodajské výstupy pod uvedenými odkazy, získáte ucelený obraz a porozumění o vývoji vzájemných vztahů v onom trojúhelníku tvořeném třemi zeměmi (USA, Turecko, Rusko). Přesto vám v následující části poskytneme další informace o aktuální situaci v tomto trojúhelníku a jejím vývoji.

2. březen 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11150)

K titulku zpravodajského produktu by se hodilo doplnit následující dovětek: … aneb Jak využít maximum sil pro minimální výsledek.

Omezení volného pohybu osob, které vláda jako krizové opatření zavedla od 1. března 2021, vypadá jako výrazné zpřísnění boje proti šíření koronaviru, avšak tak to vypadá jenom na papíře. Ve skutečnosti bude mít toto opatření jen 10procentní účinek. Pokud bude účinek vyšší, tak jen díky lidem, kteří se rozhodli po tuto dobu omezit své cestování, aniž by ale museli. Ano, aniž by museli, protože opatření o omezení pohybu osob mezi okresy a uvnitř okresů má takové výjimky, které ho snižují na „dobrovolnou“ bázi. Stačí si dobře pročíst, co vláda nařizuje, zakazuje, stanovuje a doporučuje, poté to propojit s výjimkami, načež zjistíme, že je to celé nějaké podivné a že to vlastně pohyb osob zase až tak neomezuje (podrobnější vysvětlení dále v textu).

Navíc silně pochybujeme o tom, že si vláda propočítala, o kolik s tímto opatřením propojeným s 11 výjimkami sníží pohyb mezi územními hranicemi okresů. Pokud by si to předem propočítala, zjistila by, že se tento pohyb sníží jen minimálně. Do toho je nutné zahrnout fakt, že lze kontrolovat jen malou část projíždějících vozidel, což v další části produktu ukážeme na příkladu kontrol v Afghánistánu, kde i přes trvalou hrozbu teroristických útoků* s použitím vozidla není možné uvnitř země kontrolovat každé projíždějící vozidlo. Z těchto důvodů a z důvodu uvedeného v následujícím odstavci považujeme vládní opatření s cílem omezit pohyb osob mezi okresy za nepromyšlené plýtvání sil a prostředků Policie ČR, Armády ČR a Celní správy ČR (tyto složky se podílejí na kontrolách dodržování tohoto opatření). Vláda přeskakuje zcela primární opatření a neefektivně se vrhá na okresy, nehledě na to, že Armáda ČR by mohla být při zavedení primárního opatření nasazena mnohem efektivněji, a ještě by při tom mohla provádět vlastní výcvik (rozvedeno v další části produktu).

V médiích se objevují příspěvky, že se Česko zavírá, nebo že se Česko ponořilo do takzvaného „lockdownu“ (blíže k tomuto termínu viz produkt 42014). Tyto příspěvky ale samozřejmě nejsou pravdivé, protože kdokoli může vycestovat z České republiky a taktéž plno cizinců může do České republiky stále přijíždět. A to je ten největší paradox: vláda omezuje pohyb mezi okresy, ale přitom kdokoli z těchto okresů může vycestovat do zahraničí, a téměř kdokoli ze zahraničí do těchto okresů může volně přijíždět (tento paradox jsme zmiňovali již 26. února v produktu 42014). Vláda nezavedla žádná fyzická opatření na státních hranicích, čímž občané zemí EU, ale i ostatní, kteří se dostanou do prostoru EU, mohou volně „vkročit“ na území ČR a volně přes něj přejíždět třeba do další země (v tomto hledisku nesmíme opomenout ani nelegální migranty*, kteří přes ČR tranzitují v mnohem větších počtech, než je vláda ochotna připustit).

Odstavcem výše napovídáme, jak snadno lze přes výjimku vycestování z ČR cestovat napříč celou republikou (přes více okresů). Při současném přístupu vlády a formulaci krizových, mimořádných a ochranných opatření není v silách Policie ČR, aby někomu tento způsob cestování napříč republikou zakázala. Udělat by to sice mohla, ale to se může lehce obrátit proti ní (podrobnější vysvětlení dále v textu).

Následující tři týdny nic nevyřeší. Počty nově infikovaných osob se sice mohou snížit, ale pro další období to nebude mít zásadní význam. Vláda dlouhodobě zapomíná či se kvůli reakcím Evropské komise a též kvůli případným soudním žalobám bojí zavést to nejzákladnější opatření, čímž vlastně jako by naznačovala, že snad ani neví, odkud do České republiky přicházejí a budou i nadále přicházet nové varianty nejnovějšího koronaviru a jejich mutace. A nedávno přijatý groteskní zákaz cestovat do některých afrických a jihoamerických zemí jenom zoufalou činnost vlády potvrzuje. (Důležitost tohoto nejzákladnějšího opatření zmiňujeme už od března 2020 – některé body z dříve publikovaných produktů připomeneme dále v textu.)

Následně všechny zmíněné věci podrobněji objasníme a taktéž vysvětlíme, proč se média pletou i v tom, že příbuzní se mohou v rámci okresu navštěvovat jen v nutných případech, nebo že lidé, kteří si jako místo pobytu vybrali svou chatu či bydliště svého přítele/přítelkyně v jiném okresu, musejí v tomto okresu setrvat po celou dobu platnosti tohoto opatření, tedy celé tři týdny. K tomu ozřejmíme, že lidé se mohou ve svých domácnostech dál volně navštěvovat, aniž by cokoli porušili. A na závěr vyložíme, jaké problémy mohou na straně Policie ČR vzniknout při snaze „trestat“ zdánlivě neoprávněný pohyb mezi okresy.

Nejčtenější zpravodajské produkty