Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
1. říjen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza – úvodní část případové studie (11112)

Teroristický útok*, který se odehrál v novozélandském městě Christchurch dne 15. března 2019, směřoval proti dvěma islámským objektům a jejich návštěvníkům v době pátečních modliteb. Prvním objektem byla mešita Masdžíd al-Núr a druhým objektem pak mešita nazývaná jako Islámké centrum Linwood (název vychází z názvu městské části). 

Jedinou zadrženou a obviněnou osobou z tohoto činu je australský občan Brenton Harrison Tarrant, jemuž bylo v době spáchání činu 28 let. Tarrant je obviněn z vraždy 51 lidí, z pokusu o vraždu dalších 40 osob a z terorismu*.

Někteří lidé přemýšlejí, co to vlastně bylo za teroristický útok a kdo byl skutečným hlavním organizátorem. Zde připomínáme, že terorismus nemusí být páchán jen někým, kdo je v opozici vůči státním institucím. Ohledně terorismu existují také odborné termíny jako institucionalizovaný terorismus* (podrobněji viz produkt 22034), státem sponzorovaný terorismus*, státní terorismus*terorismus pod falešnou vlajkou* a další termíny související s terorismem a terorem* (více viz Zpravodajský výkladový slovník).  

         
       
Přečtěte si také související volně přístupný zpravodajský produkt 11099:
 
     
         
 

O Brentonu Tarrantovi úřady hovoří jako o osamělém vlkovi* a vše se v této kauze zdá být jasné: pachatel, motiv, vražedná zbraň (několik střelných zbraní), provedení činu a tak dále. Takto to předkládají úřady, avšak jak už to tak v posledních letech u různých událostí bývá, tak věci se nemají tak, jak vypadají či jak nám je předkládají oficiální místa. Své by o tom mohli vyprávět určití příslušníci některých zpravodajských služeb*

Ve vyšetřování tohoto teroristického útoku jsou četné a podstatné mezery, jejichž vyplnění by kompletně změnilo závěr k celému případu. Patří sem podložené zjištění, že Brenton Tarrant zcela určitě nebyl osamělým vlkem, ale jen tím, kdo byl nastrčen do popředí. Kdybychom to převedli do divadelní mluvy, tak bychom mohli říct, že Tarrant byl tím, kdo vyšel nebo byl vystrčen na pódium, zatímco ostatní herci zůstali v zákulisí nebo se pohybovali poblíž pódia, přičemž někteří na pódium dokonce na určitou chvíli vystoupili, ale jen když na něj nesvítily reflektory. Zapojení dalších osob už samo o sobě převrací celý případ i jeho závěr – chtělo by se říci vzhůru nohama, ale vhodnější je říci, že toto zjištění převrací celý případ zpátky na nohy.

Zjištění o zapojení více osob vychází z většího množství poznatků, které jsou součástí rozsáhlé případové studie* vytvořené převážně bývalými příslušníky zpravodajských služeb.

V úvodní části nastíníme několik vybraných mezer a pochybností tohoto případu, čímž předložíme slabá místa ve vyšetřování. Několik zajímavých postřehů již bylo prezentováno na jiných webech, a proto se převážně soustředíme na ukázku těch poznatků, které dosud nebyly předmětem žádného rozboru.

Celá případová studie je rozdělena do následujících částí:

  • A) Videozáznam pořízený střelcem při akci v první mešitě 
  • B) Videozáznamy pořízené návštěvníky druhé mešity na mobilní telefony po skončení akce 
  • C) Přímý přenos akce z první mešity na sociální síti Facebook
  • D) Nápisy, symboly a jména na zbraních a zásobnících
  • E) Výbušniny ve vozidle údajného pachatele 
  • F) Pohyb neznámých ozbrojených osob kolem obou míst činu
  • G) Zadržení údajného pachatele
  • H) Svědci a jejich svědectví
  • I) Cestování údajného pachatele po světě
  • J) Manifest psaný údajným pachatelem
  • K) Popření viny
  • L) Proč byl pro útok vybrán Nový Zéland a město Christchurch

Následně je u každého bodu volně předložen přehled vybraných nesrovnalostí s jejich částečnou analýzou. Jednotlivé body případové studie jsou podrobně s dalšími věcmi rozebrány v samostatných produktech.

18. září 2019
Předplatitelé

Souhrnná analýza a potvrzující hodnocení (11111)

Produkt volně navazuje a potvrzuje předpověď uvedenou v analytickém výstupu 11063 z února 2018. Vývoj situace potvrdil, že celé vyšetřování bylo pochybné, podezřele načasované, záměrně protahované a úmyslně zpolitizované, na čemž se aktivně podíleli sami vyšetřovatelé a dozorový státní zástupce za podpory dalších funkcionářů z vyšších stupňů.

Vývoj situace dovršený zastavením trestního stíhání obviněných osob v kauze „Čapí hnízdo“ potvrdil předchozí hodnocení, že ať už byl Andrej Babiš jakkoli vypočítavý, tak nepřekročil zákon, ale pouze v souladu se zákonem umně využil nabízenou možnost (podrobněji viz produkt 11063). Předchozí hodnocení i předpověď z února 2018 byly potvrzeny až na to, jakým způsobem se státní zastupitelství rozhodlo případ ukončit (způsob ukončení je hodnocen dále v textu).

Od doby, kdy Andrej Babiš pronikl do vládního kabinetu (leden 2014) a s poznáním, že jeho postavení zesiluje, se ho opoziční politici snaží vytrvale zdiskreditovat. Andrej Babiš se od doby svého vstupu do výkonné politiky již několikrát prokazatelně provinil, a to jak ve vztahu k mezinárodnímu právu (podpora jeho porušování a podpora a schvalování zločinů proti lidskosti), ve vztahu k Severoatlantické smlouvě (nenaplňování článku 1 této smlouvy a tím ani příslušného textu charty OSN), tak i ve vztahu k české národní bezpečnosti a národní ekonomické prosperitě neboli položkám negativně ovlivňovaným Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí (blíže viz produkt 11057 Povrchní fenomén Andrej Babiš a příchod usvědčujícího období z října 2017 a produkt 11083 Polemika o přijetí 50 údajných sirotků ze Sýrie aneb Žalostná hra českých politiků včetně vlády namísto reálných činů pro posílení stability Blízkého východu ze září 2018).

Navzdory těmto skutečným proviněním si opoziční politici přednostně vybrali kauzu „Čapí hnízdo“, kde od počátku bylo těžké najít něco, co by zákon v činnosti Babiše směrem k Farmě Čapí hnízdo a čerpání evropské dotace zakazoval (podrobněji viz produkt 11063).

Volba opozičních politiků (především z řad Pirátů, ODS a TOP 09) směrem k Čapímu hnízdu byla celkem logická. Pokud by si totiž zvolili skutečná výše uvedená provinění, tak by vlastně jednali sami proti sobě. Tím, čím se provinil Babiš, tím se oni provinili také. Čeští politici působící na národní úrovni se neperou o blaho České republiky, ale jen o to, kdo z nich bude na vrcholu české politické scény, přičemž jejich podřízenost směrem k Evropské unii a Severoatlantické alianci, jimž oběma vévodí USA, vyjde nastejno. Andrej Babiš a jeho hnutí ANO 2011 jsou stejnou hrozbou pro Českou republiku jako TOP 09, ODS, Piráti, ČSSD, KDU-ČSL a STAN (zbylé parlamentní politické subjekty na tom nejsou o moc lépe). Tento přístup čeští občané pochopí nejpozději v roce 2030 (více v připravované souhrnné analýze a předpovědi).

Osočování Babiše kvůli Farmě Čapí hnízdo ze strany opozičních politiků, aktivita Policie ČR a obecně státního zastupitelství v tomto směru společně s bezcennou a lživě interpretovanou zprávou Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) odhalily další, respektive opětovně tu stále stejnou shnilou část ve státě českém. Tato kauza by zdaleka neměla skončit jejím zahráním do autu, ale prošetřením postupu všech zúčastněných úředních osob (policistů a zapojených státních zástupců).    

27. srpen 2019

Souhrnné hodnocení (11110)

V rámci Debatního klubu (podrobněji viz O projektu) se uskutečnila debata na téma „Informační válka“ (viz úvodní informace k debatě).

Do debaty přijali pozvání provozovatelé internetových stránek Jiří Wagner (Exanpro.cz – exkluzivní analýza a produkce) a Stanislav Blaha (Outsidermedia.cz).

Do příslušné debaty byli pozváni také zástupci některých dotčených nestátních i státních organizací, avšak ti pozvání odmítli (blíže viz úvodní informace k debatě).

Celá debata byla publikována 17. srpna 2019 a je dostupná ZDE. Odkazy na zpravodajské produkty související a podporující obsah debaty jsou chronologicky s vývojem debaty uvedeny níže pod druhým obrázkem, který taktéž funguje jako hyperlinkový odkaz k debatě.


Soupeření mezi Západem a Východem je přirozeně vedeno i v oblasti informací, což je základní součást pro komplexní působení proti jakémukoli oponentovi či protivníkovi. V tomto soupeření mají informace často klamnou a propagandistickou povahu (viz klamné operace*, propaganda* a dezinformace*). Obě strany vedou takzvanou „informační válku“, jejímž nepřetržitým cílem je získávat opakovanou výhodu např. ve formě příznivého veřejného mínění pro další působení ve všech možných odvětvích. Z vojenského a zpravodajského hlediska hovoříme o informačních operacích*.

Česká republika v čele s národní vládou a mnoha podporovanými neziskovými organizacemi nezůstává stranou tohoto dění a do „informační války“ se aktivně zapojuje. Vážným problémem však je, že zmíněné subjekty neusilují o to, aby občanům ČR poskytovaly objektivní infomace o tomto „informačním válčení“ a odkrývaly reálný obraz o úmyslech obou stran. Tyto subjekty naopak usilují o to, aby působily jen ve prospěch jedné strany, jíž je nyní Západ, čímž se uvolily k jednostranné, a tedy propagandistické činnosti.  

K českým organizacím nebo organizacím s českými zástupci, které vlivem svého předpojatého přesvědčení či vlivem finančních odměn za svou jednostrannou činnost poklesly na úroveň jednostranných čili předpojatých vykladačů dění ve světě patří především následující organizace:

  • Člověk v tísni
  • Evropské hodnoty
  • Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám
  • Semantic Visions

V debatě na téma „Informační válka“ je stručně vysvětleno zapojení České republiky jako státu do propagandistické činnosti a doloženo, jak k této propagandistické činnosti přispívají čtyři výše uvedené organizace.

Přehled zpravodajských produktů souvisejících a podporujících obsah debaty seřazených chronologicky podle vývoje debaty:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11110
Souhrnné hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO

 

22. srpen 2019
Předplatitelé

Doplňující a potvrzující hodnocení (11109)

Výstup potvrzuje obsah publikovaný v produktu 11108 včetně uvedené předpovědi ve vývoji této politické aféry. Ve zmíněném zpravodajském produktu s názvem Prezident Zeman (už) neusiluje o záchranu ministra Staňka, ale vrací úder kandidátu Šmardovi je objasněno, proč byl Michal Šmarda (místopředseda ČSSD) od počátku kauzy ohledně postu ministra kultury tou hlavní figurkou ve hře prezidenta Miloše Zemana a proč pro prezidenta nebylo přípustné, aby se Šmarda stal členem vládního kabinetu (nejednalo se jen o post ministra kultury, ale prezident Zeman by ve vztahu ke Šmardovi postupoval stejně i v případě jiného ministerského postu).

V diskutované politické aféře se politicky kompromitovali oba hlavní představitelé vládní koalice, a to jak předseda ČSSD Jan Hamáček, tak předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Nejedná se jen o kompromitaci v rámci domácí politické scény, ale vnímavější pozorovatelé, respektive bystřejší čeští voliči mohli skrze falešné chování obou politických aktérů rozpoznat i jejich pokrytecký a podřízený přístup na poli zahraniční politiky, a to přednostně ve vztahu k Evropské unii a Severoatlantické alianci.

V případě Andreje Babiše byly již v říjnu 2017 zpracovány produkty, jejichž obsah je z větší části stále aktuální. Stejně tak jsou aktuální či již potvrzené i předpovědi v nich uvedené. Jedná se primárně o dva následující produkty:

Vraťme se ale zpět do současného produktu, jehož cílem je doplnit hodnocení žalostné politické kauzy a objasnit chování Babiše, Hamáčka a Šmardy v jejich nejnovějších mediálních výstupech včetně jejich názorových zvratů. Všichni předvedli herecké výkony, za nimiž nedokázali plně skrýt pravé pozadí a pravý význam svých slov. Dále je cílem osvětlit, co se vlastně stalo ve vztahu k Ústavě ČR a kdo se doopravdy provinil. Ale než se pustíme do tohoto rozboru, tak si nejprve v několika bodech shrňme, co bylo potvrzeno podle předpovědi uvedené v předchozím souvisejícím dokumentu 11108.

Dílčí závěry potvrzené podle předpovědi zformulované v předchozím produktu:

  • Bývalý ministr kultury Antonín Staněk nebyl ani chvilku hlavním subjektem politické kauzy, ale sloužil jen jako prostředek pro hru na zdrženou kvůli nejmenování Michala Šmardy jeho nástupcem.
  • Odpor prezidenta Zemana proti Šmardovi nebyl odpor proti ČSSD.
  • Příčina odporu prezidenta Zemana proti Šmardovi vycházela z osobní roviny (viz vysvětlení v produktu 11108).
  • Po odvolání Staňka z funkce ministra kultury přešel Zeman do druhé fáze své hry na zdrženou a odkládal jmenování Šmardy ministrem kultury.
  • Prezident Zeman nemohl jmenovat Šmardu ministrem, neboť by to považoval za svoji prohru (viz vysvětlení v produktu 11108).
  • Miloš Zeman nechtěl rozvrátit vládní koalici tvořenou hnutím ANO a ČSSD.
  • Zeman přesvědčil Babiše ke změně názoru.

Celá politická aféra je už několikátou takovou událostí v pořadí. Tyto události českým voličům předkládají pravdivý obraz o morálce českých politiků a o skutečném výkonu jejich politických funkcí. Tato stále ještě úplně neskončená kauza odhalila svým vývojem mnoho nedostatků na straně ČSSD a nechala znovu nahlédnout do myšlení premiéra Babiše, jenž nedokáže jednat s pravou politickou odpovědností, ale jen s politickou vypočítavostí, kdy se neustále přizpůsobuje situaci tak, aby si udržel svou pozici. Přitom mu nevadí, že si již mnohokrát nedokázal zachovat svou politickou čest. Také toto vypovídá mnohé o charakteru Andreje Babiše, který (stejně jako mnozí další politici) vidí české občany jen jako voliče.  

Uvedené hodnocení však neznamená, že se v politické opozici nacházejí lepší strany či hnutí. Je to obecně úděl České republiky, v níž se od porážky nacistického režimu v Německu nacházejí politici, kteří bojují pouze o moc uvnitř ČR, ale nikoli za skutečné zájmy českých občanů jak uvnitř republiky, tak za jejími hranicemi. Všichni svou politickou činnost podřizují ve prospěch silnějších mocností, do jejichž svazku ČR v danou dobu zrovna patří.

Politická aféra ohledně (ne)jmenování Michala Šmardy ministrem kultury skončila názorovým obratem premiéra Babiše a posléze stejným názorovým obratem kandidáta Michala Šmardy. Mediálně prezentované důvody pro tyto zvraty nejsou samozřejmě pravdivé, nýbrž politicky vykalkulované a předem domluvené.

26. červenec 2019
Předplatitelé

Krátká analytická reakce s předpovědí (11108)

Od konce května 2019 trvá aféra s (ne)odvoláním ministra kultury Antonína Staňka a jeho zamýšleným nahrazením místopředsedou ČSSD Michalem Šmardou. Ministr Staněk svůj odchod oznámil v polovině května a posléze podal demisi. Sám uvedl, že jeho odchod není dobrovolný a že ho k odchodu vybídlo vedení ČSSD v čele s Janem Hamáčkem. Předseda ČSSD a vicepremiér Hamáček k tomu ale naopak uvedl, že Staněk respektoval jejich společnou dohodu a že odchází z vlastní vůle.

Už tímto začátkem se odkryly podivné politické intriky. ČSSD nepodržela svého ministra, i když rozkryl údajnou korupci ve státních institucích spadajících pod Ministerstvo kultury a odvolal ředitele příslušných institucí. Jednalo se o tyto instituce: Národní galerie Praha a Muzeum umění Olomouc.

Celá aféra obnažila celou řadu věcí, k nimž přednostně patří slabé stránky zapojených politiků, a to především Jana Hamáčka a Andreje Babiše. Výraz „obnažila“ ale není přesný. Přesnějším vyjádřením je, že aféra slabé stránky obou politiků potvrdila. Oba politici se již v minulosti negativně projevili. Avšak hlavním ukazatelem nerozhodného a zákulisního jednání je chování premiéra Andreje Babiše, který už podruhé nečestně manévruje mezi dvěma póly, a to prezidentem Milošem Zemanem a předsedou ČSSD Janem Hamáčkem, jenž zastává funkci ministra vnitra a zároveň funkci prvního vicepremiéra české vlády. První Babišovo pochybení se týkalo nečestného manévrování a skrývání faktů v případě jmenování či nejmenování Miroslava Pocheho (ČSSD) ministrem zahraničních věcí. Jako by Babiš kvůli zachování své moci opakovaně zapomínal, co je správné a jak by měl jako premiér konat, a to ať už ve vztahu ke všem podřízeným ministrům i koaličním partnerům, nebo ve vztahu k prezidentovi České republiky, anebo dokonce ve vztahu k novinářům, které opakovaně a úmyslně klame. Přitom neustále opakuje, jak chce bojovat proti korupci a jak mu leží na srdci prosperita země.

Ve výše popsaném hodnocení premiéra Babiše to však neznamená, že by ze současných parlamentních politických stran a hnutí mohl vzejít někdo lepší než Andrej Babiš. Tento stav dobře popisuje produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové.

Avšak ponechme nyní stranou Babiše i Hamáčka a podívejme se v této aféře blíže na jednání prezidenta Miloše Zemana. V této aféře se jaksi pozapomnělo na jeden výrazný a skrývaný argument, podle kterého prezident jedná. Prezident Zeman byl jistě spokojen, když ministr Staněk v dubnu 2019 odvolal ředitele Národní galerie Jiřího Fajta, kterého opakovaně odmítal ze své prezidentské funkce jmenovat profesorem. Jenže protahování odvolání Staňka z funkce se stalo spíše prostředkem pro hru na zdrženou kvůli jmenování nového ministra kultury Michala Šmardy. Miloš Zeman se zde opět projevil jako ten, který nezapomíná na ty, kteří se v minulosti postavili proti němu.

Podrobněji k hodnocení činnosti prezidenta a k důvodu jeho nelibosti k osobě Michala Šmardy viz následující zpravodajské produkty:

Podívejme se nyní blíže, co se ze strany prezidenta Zemana nejpravděpodobněji skrývá za hrou s odvoláním ministra Staňka a jeho nahrazením místopředsedou ČSSD Michalem Šmardou.