Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
25. duben 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11131)

Městský soud v Praze, který 23. dubna 2020 ve svém rozhodnutí zrušil opatření Ministerstva zdravotnictví omezující maloobchod a volný pohyb osob, nemohl dospět k jinému závěru a rozhodně svým rozhodnutím ani v nejmenším nenarušil boj proti šíření nového koronaviru, jak subjektivně a falešně vykládají rozhodnutí soudu někteří výkonní politici včetně prezidenta Miloše Zemana.

Vláda s premiérem Andrejem Babišem v souvislosti s omezením pohybu osob a maloobchodního prodeje původně vydala správná a legitimní opatření nazvaná krizová opatření podle zákona o krizovém řízení (zákon č. 240/2000 Sb.). Avšak později při prodlužování těchto opatření už o nich nerozhodovala vláda (i když tak zdánlivě vystupovala), nýbrž náhle a podivně jen Ministerstvo zdravotnictví, které v tomto případě rozhodovalo jakoby samostatně, a tudíž podle zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.). Opatření už tak nemohla být nazvána jako krizová opatření, ale v souladu s tímto zákonem „jen“ jako mimořádná opatření.

Vláda pak tato mimořádná opatření přijatá Ministerstvem zdravotnictví (MZd) pokaždé účelově přikryla svým usnesením, v němž uvedla, že tato opatření bere na vědomí. Usnesení vlády ČR s větou, že vláda bere na vědomí mimořádná opatření MZd, neobsahují žádné rozhodnutí vlády v přijímaných opatřeních. Vláda v době nouzového stavu nechala v určitých záležitostech neoprávněně konat jen jedno ministerstvo a z promyšleného důvodu zůstala pohodlně stranou.

Než přistoupíme k podrobnějšímu rozboru a hodnocení chování některých politiků, podívejme se nejprve na text z předchozího zpravodajského produktu, který byl publikován ještě před vynesením rozsudku Městského soudu v Praze. V předchozích dvou produktech jsme vysvětlovali, jaký vztah by měl panovat mezi národní vládou, Bezpečnostní radou státu a Ústředním krizovým štábem. K tomu jsme v produktu 13081 v úvodním odstavci shrnuli následující:

         

  

  

Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) je zařazen do systému orgánů Bezpečnostní rady státu (BRS), což znamená, že předseda ÚKŠ předkládá vypracované návrhy na řešení dané krizové situace na schůzi BRS, pouze např. v případě nebezpečí z prodlení tyto návrhy předkládá přímo na schůzi vlády. Tedy ještě jednou: předseda ÚKŠ předkládá návrhy buď na schůzi BRS a ta je poté předkládá vládě jako celku, anebo jsou tyto návrhy předsedou ÚKŠ předkládány přímo vládě. V obou případech je koncovým orgánem vždy vláda, která ve sboru rozhodne. Ani BRS reprezentovaná částí vlády, ani ÚKŠ, stejně tak jednotlivý ministr nebo samotný předseda vlády, natož epidemiologové či hygienici nemají pravomoc, aby sami rozhodovali o národních otázkách a přijímaných krizových opatřeních. Takto je vše v souladu s ústavním zákonem č. 1, s ústavním zákonem č. 110, se zákonem č. 240 a se statuty BRS i ÚKŠ (přesné znění a názvy zmíněných zákonů viz předchozí produkt).

     
 

Výše zvýrazněný text je z hlediska porozumění otázek řízení státu ve spojení s uvedenými zákony klíčový. Náhlá nečinnost vlády směrem k některým opatřením a jejich delegování na Ministerstvo zdravotnictví skrývá více nedostatků, a to včetně toho, že premiér a přinejmenším i vicepremiéři umožnili ministru zdravotnictví překročit jeho pravomoce (což bylo ze strany premiéra požadováno), čímž však zanedbali pravomoce vlastní neboli vlády.

Kromě analýzy pochybení vlády zahrnuté v tomto produktu následně v pokračujícím produktu vysvětlíme, v čem tkví bezcharakternost premiéra Andreje Babiše, falešné služebnictví vicepremiéra Karla Havlíčka, bázlivost prvního vicepremiéra Jana Hamáčka a zavádějící rétorika prezidenta Miloše Zemana. Ohodnotíme také zákonodárný sbor, který se v této věci nepředvedl jako správný kontrolní orgán, což se trvale opakuje.

15. duben 2020

Úvod do problematiky se zadáním analytické úlohy (11130)

Základní nastavení české národní politiky a české politické scény obsahuje vážné nedostatky. Tyto nedostatky jsou součástí české národní politiky po mnoho let, což ukazuje na pochybný přístup zákonodárců a členů vládního kabinetu, ale také prezidenta republiky. Všichni jmenovaní, kteří působili a působí v uvedených funkcích, totiž vůbec neusilovali a stále neusilují, anebo jen v malé míře o to, aby se tyto politické nedostatky odstranily.

Nedostatky v nastavení české národní politiky vycházejí už z našeho základního zákona, kterým je ústavní zákon č. 1/1993 Sb. neboli Ústava České republiky, jejíž původní znění z roku 1993 se postupem času a vzhledem k našemu začleňování do nadnárodních struktur [1] několikrát upravovalo. V celkovém pohledu může současný obsah Ústavy ČR působit jako text suverénní země, avšak při bližším zkoumání zjistíme, že se zde skrývají dvojsmysly, které na jedné straně suverenitu České republiky zdůrazňují, ale vzápětí ji omezují. Omezení státní suverenity České republiky bylo ukázkově předvedeno vládou Andreje Babiše při zavádění opatření v souvislosti se šířením nového koronaviru SARS-CoV-2, a to i přesto, že se tato záležitost týkala národní bezpečnosti*, čímž se jednalo o výhradní záležitost a odpovědnost vlády ČR.

Kromě nedostatků v nastavení národní politiky obsahuje Ústava ČR také nedostatky v nastavení samotné české politické scény. Jedná se například o prolínání moci zákonodárné s mocí výkonnou, přičemž by tyto dvě moci měly být na sobě zcela nezávislé. Některým politikům tak Ústava umožňuje, aby v jednom volebním či funkčním období skládali dva sliby na národní úrovni. Ústava také umožňuje, aby se člen vládního kabinetu doslova „vykašlal“ na jednání vlády a sám za sebe podal návrh zákona přímo do Poslanecké sněmovny.

Ústava je v některých, ale o to důležitějších záležitostech psána nelogicky dvojsmyslně čili nejednoznačně, a ještě k tomu vzhledem k našemu začlenění do „nadnárodních“ organizací značně podřízeně. Ústava ČR tímto způsobem vrcholným politikům poskytuje prostor pro politické manévrování, nebo je dokonce k politickému manévrování nabádá. Politici se tak při tomto manévrování mohou vždy hájit, že konají v jakémsi souladu s ukotvením v mezinárodních organizacích, z čehož podle nich a podle Ústavy pro nás vyplývají jakési závazky. Ve skutečnosti je toto ukotvení jen zdánlivé a především nerovnocenné, přičemž hlavní vlivové organizace nemají charakter mezinárodní, nýbrž nadnárodní (vysvětlení na konci dokumentu pod čarou). Ohledně údajných závazků je problém v tom, že Ústava zmiňuje i takové závazky, které neexistují.

Vyjma rozporných bodů obsažených v Ústavě České republiky je zde také problém v tom, že vrcholní politici některé body Ústavy nectí a ve svém jednání nepostupují podle nich, ba naopak podporují věci, které jsou v přímém protikladu s obsahem Ústavy.

Ústava ČR, která by měla být kvalifikovaným dokumentem, navíc v souvislosti s vojenskými operacemi používá termín, jenž je nepřesným a neodborným termínem. Tím se význam textu posouvá do zavádějící roviny.

ANALYTICKÁ ÚLOHA S ÚČASTÍ ČTENÁŘŮ

Text Ústavy ČR není obsáhlý, což umožňuje jeho rozbor bez zdlouhavého studia jednotlivých ustanovení. Ve spojitosti s textem Ústavy předkládáme osm otázek, které jsou zadáním analytické úlohy, na jejímž řešení se mohou podílet všichni čtenáři. Úspěšné vyřešení určitého počtu otázek znamená získání volného přístupu k veškerému obsahu na stránkách EXANPRO pro příslušné časové období:

  • Kdo správně vyřeší (odpoví) alespoň dvě otázky, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu jednoho měsíce.
  • Kdo správně vyřeší (odpoví) čtyři otázky, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu tří měsíců.
  • Kdo správně vyřeší (odpoví) šest a více otázek, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu jednoho roku.

Své odpovědi posílejte volnou formou na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. do 30. dubna 2020.

Poznámka: Pokud bude správné řešení otázek vypracováno aktuálním předplatitelem stránek EXANPRO, bude přístup zdarma pro příslušné období poskytnut po skončení předplaceného období. 

Některé otázky jsou jednoduššího a taktéž vzájemně podobného charakteru, jiné mohou vypadat jako složité, ale všeobecně se jedná o porozumění textu Ústavy a několika praktických souvislostí.

OTÁZKY

  • 1) Které dva body Ústavy jsou v rozporu, co se týče svrchovanosti (suverenity) České republiky?
    • Upřesnění: Který bod svrchovanost republiky zdůrazňuje a který ji naopak omezuje?
  • 2) Jaký příklad v omezení státní suverenity vystoupil na povrch ve spojení se zaváděním vládních opatření proti šíření nového koronaviru SARS-CoV-2?
    • Upřesnění: Jsou známy nejméně dva příklady. Jako odpověď uveďte alespoň jeden příklad.
  • 3) V jakém smyslu se prolíná moc zákonodárná s mocí výkonnou?
  • 4) Jaké dva sliby může podle Ústavy skládat jeden vrcholný politik v jednom funkčním období?
  • 5) V jakém případě se může člen vlády doslova „vykašlat“ na jednání vlády a sám za sebe podat návrh zákona přímo do Poslanecké sněmovny?
  • 6) Jaký závazek uvedený v Ústavě ve skutečnosti neexistuje?
    • Upřesnění: V Ústavě se o závazku hovoří obecně v množném čísle.
  • 7) Který bod Ústavy vrcholní politici nectí a jednají v protikladu s jeho obsahem?
    • Upřesnění: V souvislosti s tímto bodem existuje více příkladů vztažených na naše „spojenectví“ se západními mocnostmi.
  • 8) Jaký nepřesný a neodborný termín je zakomponován v Ústavě v souvislosti s vojenskými operacemi?
    • Upřesnění: Postačí uvést onen termín bez vysvětlování, proč je nepřesný.

Odpovědi na všechny otázky včetně jejich zdůvodnění jsou uvedeny v produktu 31016


[1] Nadnárodní struktury je preferovaný termín před termínem mezinárodní struktury, neboť mezinárodní organizace jednají z pozice rovnocenného zastoupení národních států, a nikoli z pozice větších a mocnějších členů s větším počtem hlasů, kterými mohou kdykoli přehlasovat jiné národy a přinutit je k nechtěné politice. To už není situace, jež by se mohla nazvat rovnocenným jednáním mezi zeměmi, ale naopak jednáním, které je rozhodováno na úrovni mocnějších a větších zemí. Takovéto organizace si osvojují režim, kterým chtějí v rozhodování stát nad menšími zeměmi a určovat jim směr jejich politiky (jedná se o snahu vybudovat něco nadnárodního, co stojí především nad menšími národy). Žádný stát by neměl být nucen jednat tak, jak nechce, a měl by mít možnost tento nátlak bez následků odmítnout.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11130
Úvod do problematiky se zadáním analytické úlohy
© 2020 Agentura EXANPRO
4. duben 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a předpověď (11129)

Zpráva o podepsání mírové dohody mezi USA a afghánským Tálibánem [1] může vypadat zajímavě a leckdo si řekne, že po více než 18letém ozbrojeném konfliktu*, který se stal dlouhodobým patovým problémem, neexistuje jiné řešení. Ale je opravdu záměrem Američanů vleklý konflikt v Afghánistánu ukončit a ze země odejít? A můžeme skutečně hovořit o mírové dohodě mezi USA a Tálibánem?

Problematika vztahu Spojených států amerických s Tálibánem byla ohledně „mírové dohody“ rozebrána již v produktu 13057 Proč jsou rozhovory s Tálibánem jen divadlem pro veřejnost a co tím Američané sledují (produkt byl zveřejněn v březnu 2019).

K dalším zpravodajským výstupům, které rozebírají a objasňují situaci v Afghánistánu, patří následující produkty:

Mírová dohoda, či z analytického pohledu spíše „mírová iluze“, byla podepsána 29. února 2020 v Kataru v hlavním městě Dauhá (taktéž Dohá) a světu byla představena jako něco přelomového ve vývoji situace v Afghánistánu. Je tu však celá řada skutečností, které zůstaly v pozadí a kterých si novináři nevšímají, natož aby je podrobněji rozebírali. Je to také záležitost znalostí a zkušeností o opravdovém záměru Američanů v Afghánistánu, který je součástí většího cíle, čímž je spjat s působením amerických sil na Blízkém východě a jiných geografických prostorech.

17. březen 2020
Registrovaní

Souhrnné hodnocení (11128)

V každé krizové situaci výkonní politici a další funkcionáři nějakým způsobem chybují. V lidském jednání nelze chyby zcela odstranit. Je však důležité, aby tyto chyby nepřevládaly nad promyšleným a organizovaným přístupem, který musí spojovat a pokrývat všechna odvětví jak ve státní či veřejné sféře, tak ve sféře soukromé. Neplatí, že vyhrává ten, kdo neudělá chybu. V praxi vyhrává ten, kdo udělá méně chyb než jeho protivník, zvláště pak těch chyb, které nejsou klíčové pro další vývoj situace.

Česká vláda už učinila v boji proti šíření koronaviru SARS-CoV-2 celou řadu závažných chyb (viz příklady dále v textu). Avšak horší věcí je, že si tyto chyby nepřipouští a arogantně je odmítá, čímž vlastně kumuluje další nedostatky ve své činnosti. Je nutné poznamenat, že hodnotíme činnost vrcholných funkcionářů bez ohledu na to, kdo se v těchto funkcích nachází. A hodnotíme činnost právě vrcholných funkcionářů, protože jsou to především oni, kteří svým rozhodováním ovlivňují směřování a vývoj situace v České republice. Zároveň si nemyslíme, že by lídři opozičních nebo zbylých politických subjektů usazených v Parlamentu ČR dokázali krizovou situaci zvládat lépe. Platí zde obecné pravidlo: „V politice a v předních funkcích jednotlivých zemí nejsou ti nejschopnější a nejmorálnější lidé, ale pouze ti, kdo vstoupili do politických stran a hnutí, anebo ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon politické funkce.“

Poznámka: Pravidlo uvedené výše jsme poprvé zmiňovali již na počátku vzniku stránek EXANPRO (jaro 2016), a to ve výstupu 13001 Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů. Toto pravidlo je rovněž jako jedno ze tří obecných tezí souvisejících s politickou scénou uvedeno ve stále aktuálním závěru v produktu 13021 Hodnocení situace české vlády.    

Oněch pochybení vlády a zejména pak premiéra Andreje Babiše je více, my se ale soustředíme na pět základních pochybení, která dokazují nepromyšlené a diletantské počínání vlády včetně rozporné rétoriky jejích členů.

Poznámka: Hodnocení českého premiéra v této záležitosti je součástí produktu nazvaného „Boj proti koronaviru versus žalostné vystupování premiéra Babiše“, v němž jsou rozebrány čtyři konkrétní příklady diletantského vystupování premiéra ČR, z nichž dva dokazují podřízenost a obavy z reakcí Evropské komise.

Mezi základní pochybení řadíme následujících pět bodů:

  • 1) Vyhlášení nouzového stavu na celém území ČR bez zřízení či aktivace Ústředního krizového štábu
  • 2) Premiér Babiš přiznal, že už od 1. března 2020 měl informace o koronavirové pandemii, ale přesto vláda vyčkávala další dva týdny se zavedením adekvátních opatření
  • 3) Kontroverzní výjimka, která umožňuje tisícům českých občanů pendlovat do rizikových sousedních zemí za prací
  • 4) Zvláštní vedení Ústředního krizového štábu
  • 5) Nerozumné upřednostňování státní správy před subjekty soukromého sektoru

Podívejme se nyní na rozbor vyjmenovaných pochybení.

14. březen 2020

Specifické hodnocení (11127)

Česká vláda uplatnila ústavní zákon o bezpečnosti České republiky (zákon č. 110/1998 Sb.) a kvůli šíření koronaviru SARS-CoV-2 na území ČR vyhlásila pro celé území republiky nouzový stav s účinností od 14. hodiny 12. března 2020 (viz web Úřadu vlády).

Nouzový stav může být vyhlášen nejdéle na dobu 30 dnů, čehož vláda plně využila. Poslanecká sněmovna může vyhlášení nouzového stavu kdykoli zrušit. Stejně tak vláda může rozhodnout o jeho zrušení před uplynutím stanovené doby. Nouzový stav však může být také prodloužen. K tomu už ale nestačí jen rozhodnutí vlády jako při počátečním vyhlášení nouzového stavu. Vláda může nouzový stav prodloužit pouze po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.

V rámci vyhlášení nouzového stavu přijala vláda celou řadu opatření, přičemž k těm významnějším patří opatření na státních hranicích, opatření v oblasti cest do a ze zahraničí a opatření v osobní mezinárodní dopravě.

V různých komentářích se rázem začaly objevovat pochvalné příspěvky ve smyslu, že konečně máme schopnou vládu nebo že konečně máme vládu, která se nepodřizuje Bruselu. Tyto pochvalné komentáře ale zapomínají na to, že opatření na státních hranicích a opatření v oblasti cest do a ze zahraničí mají nejméně 14denní zpoždění (počítáno ode dne zjištění prvních případů infekce na území ČR do dne, kdy začínají platit příslušná opatření). Tímto zpožděním a počátečním alibistickým přístupem česká vláda zanedbala prvotní fázi boje proti šíření koronaviru na území ČR. Přitom každý jediný den v boji proti novodobé infekci, která se na území Evropy šíří velmi rychle, má zásadní význam. Toto zanedbání se nám bude do slova a do písmene vracet ještě několik týdnů, a to bez ohledu na to, zda byl vyhlášen nouzový stav a zda existují opatření na státních hranicích a opatření v cestování.

Slovo „vracet“ uvedené v odstavci výše v sobě skrývá dvojsmysl, neboť se vracejí neboli zpětně se do vývoje situace v ČR promítají následky zpožděné reakce vlády, ale vracejí se také tisíce českých občanů ze zimních dovolených v zahraničí, jimž vláda za poslední dva týdny nešikovně umožnila vycestovat do rizikových zemí, zvláště pak do Itálie. Vláda váhala a alibisticky po vzoru italské vlády označila za rizikové prostory jen několik málo italských regionů. Tímto váháním odcestovalo do Itálie velké množství českých turistů, kteří se vystavili a někteří stále ještě vystavují rizikovému prostředí, aby při svém návratu vystavovali Českou republiku zvýšené zátěži. Tuto zátěž neodstraní vyhlášení nouzového stavu ani přijatá opatření.

Více než 200 000 českých občanů je stále v zahraničí, z toho téměř 8 000 z nich na území Itálie. Ještě větší skupiny Čechů se nacházejí na území dalších rizikových zemí, které vláda za rizikové vyhlásila až 12. března. Jedná se především o Německo, Francii a Španělsko, kde by mělo být dohromady více než 100 000 občanů ČR. Už ve zpravodajském výstupu 11125 Koronavirus SARS-CoV-2 a česká národní bezpečnost (1/2) ze 4. března jsme negativně hodnotili přístup české vlády k situaci v Itálii a uváděli, že celá Itálie byla v té době již „dávno“ rizikovým územím (koronavirus se v Itálii začal velmi rychle šířit od 22. února).

Nemůžeme souhlasit ani s tím, že by se tato vláda vedená Andrejem Babišem nepodřizovala Bruselu. Všechno, co premiér Babiš se svou vládou činil, tak vždy s ohledem na Evropskou unii (EU), respektive Evropskou komisi. Předseda vlády Babiš se opakovaně a zbytečně vychloubá, že opatření, která Česká republika zavedla, byla svého druhu vždy první v Evropě či první v rámci zemí EU. Ve skutečnosti se o žádná účinná opatření nejednalo a Babišovy projevy a holedbání se jsou v tomto směru liché (viz produkt 11125 ze 4. března s doporučením k Itálii a produkt 11123 ze dne 20. února k pohybu osob z Číny do ČR).

Poznámka: Hodnocení českého premiéra v této záležitosti je součástí produktu nazvaného „Boj proti koronaviru versus žalostné vystupování premiéra Babiše“, v němž jsou rozebrány čtyři konkrétní příklady diletantského vystupování premiéra ČR, z nichž dva dokazují podřízenost a obavy z reakcí Evropské komise.  

Vláda zdůrazňuje, jak aktivně zrušila přímé lety do ČR z Číny, z Jižní Koreje a z několika málo italských regionů. Jenže k čemu byla tato opatření, když občané z vyjmenovaných zemí mohli do České republiky dále cestovat přes jiné oblasti? Tato opatření jim cestování pouze trochu znesnadnila, ale nic víc. V reálu se o žádná účinná opatření nejednalo, jelikož vláda se zaměřila jen na několik leteckých spojů, ale vůbec nebrala v úvahu pohyb osob.

Ani neustále omílaný „cílený screening“ na letištích žádným screeningem nebyl. Vyčlenění pracovníci letišť jen vizuálně a bez jakýchkoli přístrojů sledovali cestující vystupující z letadel, rozdávali jim letáky a namátkově se jich ptali, zda se cítí dobře. Toto jsme rozebírali už 1. února v produktu 11122 Jak řeší nový koronavirus vyspělé zpravodajské služby aneb Proč česká vláda vždy vyčkává a kopíruje západní země?

Za skutečná opatření (i když se zpožděním a tím s následky) můžeme považovat až opatření v cestování do a ze zahraničí se zveřejněním přehledu vysoce rizikových zemí ohledně přenosu nákazy (na seznamu je 15 zemí – viz web MZ ČR). Toto opatření bylo společně s dalšími opatřeními přijato v rámci vyhlášení nouzového stavu. Avšak v tomto případě musíme konstatovat, že česká vláda nebyla nijak „akční“ a už vůbec ne první, protože jí vzhledem k opatřením přijímaným okolními zeměmi nic jiného nezbývalo, což názorně dokazují fakta vypsaná v bodech níže:

  • 10. březnaRakouská vláda zakázala vstup Italům do své země s výjimkou těch, kteří předloží potvrzení o bezinfekčnosti (takové potvrzení je ale diskutabilní záležitostí).
  • 11. březnaSlovenská vláda učinila rozhodnutí o vyhlášení mimořádné situace s účinností od 12. března šesté hodiny ranní.
  • 11. březnaMaďarská vláda vyhlásila nouzový stav, přičemž zakázala vstup na své území občanům Itálie, Íránu, Číny a Jižní Koreje. K tomu Maďarsko zavedlo kontroly na vybraných hraničních přechodech a zbylé přechody uzavřelo.
  • 12. březnaČeská vláda vyhlásila nouzový stav.
  • 13. březnaSlovensko od ranních hodin uzavřelo hranice s ČR, Rakouskem, Maďarskem a Ukrajinou. Na slovenské území je povolen vjezd pouze kamionové přepravě a občanům Slovenska s trvalým nebo přechodným pobytem. Slovensko dále přerušilo mezinárodní leteckou, autobusovou i vlakovou dopravu.
  • 14. březnaČeská republika uzavřela hranice pro vstup cizinců z rizikových zemí. Výjimku mají cizinci s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem v ČR (to může být zneužitelné pro opakované cesty tam a zpět). Další výjimku mají cizinci, jejichž vstup je v zájmu ČR (to může být jak vhodná, tak ošidná věc). Omezení platí i v osobní mezinárodní dopravě. Fyzicky je prováděna ochrana hranic s Německem a Rakouskem a dále je toto opatření realizováno na takzvané vzdušné vnitřní hranici. (Podrobněji k jednotlivým opatřením viz web Úřadu vlády).

Z výše uvedených faktů je zcela patrné, že česká vláda se k účinnějším opatřením směrem k rizikovým zemím odhodlala či odvážila až na základě aktivního přístupu vlád okolních zemí.

V opatřeních přijatých v rámci nouzového stavu není úplně všechno v pořádku. Je zde například kontroverzní bod v opatření v oblasti cest do a ze zahraničí. Tento kontroverzní bod obsahuje následující text:

„Překračovat hranice v rámci přeshraničního styku bude povoleno pouze osobám, které prokáží, že jsou zaměstnány ve vzdálenosti do 100 km vzdušnou čarou od státní hranice.“

To znamená, že českým občanům pracujícím v Německu a Rakousku bude umožněno cestovat do těchto zemí. Pokud zvážíme, že v těchto dvou zemích pracuje několik tisíc Čechů a že jsou obě země na seznamu rizikových zemí, snižuje se rázem účinek opatření v cestování. Tito čeští zaměstnanci budou denně nebo týdně pendlovat sem a tam, čímž se mohou snadno stát přeshraničními přenašeči nákazy (nařízení o karanténě po příjezdu z rizikové země se na ně nevztahuje). A ani neustálé kontroly na hranicích s měřením teploty ve většině případů nic neodhalí nebo to odhalí pozdě čili až poté, kdy infikovaná osoba projde kontaktem s několika dalšími osobami.

Tento kontroverzní bod je rovněž zvláštní v tom, že poskytuje výhody určité skupině obyvatel, neboť mnoha lidem různých profesí, kteří ani nikam necestují a mají svou živnost na území ČR, byla vládními opatřeními jejich výdělečná činnost omezena, nebo dokonce úplně pozastavena.

Poznámka: V souvislosti s prací v zahraničí byla vzdálenost od českých hranic prodloužena z původních 50 km na 100 km.

V závěru zmíníme ještě jednu důležitou skutečnost, na kterou jsme upozorňovali a doporučovali určitá opatření v produktu 11126 ze dne 10. března. Tou skutečností je kybernetická bezpečnost* počítačových systémů zdravotnických zařízení, která má právě v době nastalé krizové situace zásadní význam. Dne 13. března se ale v období krizové situace udál první případ s kybernetickým útokem* cíleným na zdravotnické zařízení. Tímto zařízením byla Fakultní nemocnice Brno, jejíž provoz byl tímto napadením ochromen (v této nemocnici se provádí také testování biologických vzorků na přítomnost koronaviru).

Zde platí jedno podstatné pravidlo: Pokud chce vláda proti něčemu bojovat – tedy aktuálně proti šíření koronaviru, tak musí v prvé řadě zajistit ochranu vlastních klíčových sil a prostředků, které se na tomto boji značnou měrou podílejí – v tomto případě důležitých zdravotnických zařízení a zdravotnického personálu. Panují obavy, že se tak dosud nestalo a že kritické objekty nemají podporu vyčleněných specialistů a dostatečného počtu bezpečnostních pracovníků.          


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11127
Specifické hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO

Nejčtenější zpravodajské produkty