Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
1. únor 2020
Registrovaní

Souhrnné hodnocení a předpověď (11122)

Pro mnohé bude možná překvapením, když dáváme nový koronavirus (2019-nCoV) do souvislosti s činností zpravodajských služeb*, avšak ve vyspělých zpravodajských službách jsou infekční choroby z endemického i epidemiologického hlediska jak celosvětově, tak podrobněji v zájmových prostorech* jednou z věcí, kterými se zabývá samostatné zpravodajské odvětví nazývané zdravotní zpravodajství* (Medical Intelligence).

Zdravotní zpravodajství nebo také zdravotní zpravodajské vědění* je definováno jako zpravodajský produkt (výsledek) všezdrojové analýzy* informací týkajících se zdravotních hrozeb z celého světa se zahrnutím zdravotnických schopností a možností zahraničních zemí, zdravotních rizik prostředí včetně infekčních onemocnění, biotechnologického a biomedicínského vývoje národního i vojenského významu a dalších souvisejících položek. Zdravotní zpravodajství se ve své specifické působnosti podílí také na podpoře v oblasti ochrany vlastních sil [1], což se vztahuje zejména k příslušníkům ozbrojených sil v zahraničních vojenských operacích a k diplomatickému personálu na zahraničních misích.

Prvek zdravotního zpravodajství je zpravidla součástí vojenských zpravodajských služeb*. Ve Spojených státech amerických takto funguje Národní centrum zdravotního zpravodajství (National Center for Medical Intelligence – NCMI), které je integrální součástí americké vojenské zpravodajské služby DIA(Defense Intelligence Agency).

V českém prostředí jsme v tomto poněkud pozadu. České zdravotnictví včetně vojenského lékařství je sice funkční, ale analýzy, hodnocení a předpovědi zdravotních hrozeb a rizik ve smyslu zpravodajské činnosti* a podpory rozhodovacího procesu členů vládního kabinetu nejsou v České republice prováděny. Je pokrokové, že v české vojenské zpravodajské službě čili ve Vojenském zpravodajství* vzniklo Satelitní centrum ČR (SATCEN ČR) a že se buduje Národní centrum kybernetických operací (NCKO), ale jaksi se pozapomnělo na jednu významnou oblast hrozeb, která má svůj biologický původ. Je nutno dodat, že biologické hrozby* mohou být jak samovolné, tak řízené ze strany státních i nestátních aktérů.

19. leden 2020

Souhrnné hodnocení a předpověď (11121)

Úspěšný atentát* [1] na významného íránského činitele a velitele sil zvláštního určení Kuds* [2] generálmajora Kásima Sulejmáního provedený 3. ledna 2020 (krátce po jedné hodině ranní místního času) bezpilotními letouny Reaper potvrdil zoufalou situaci Spojených států amerických, kterým se na Blízkém východě nedaří pokročit v prosazování jejich plánu pro 21. století. Už takřka 17 let (počítáno od invaze do Iráku v březnu 2003) trvá americké snažení v tomto regionu, avšak bez kýžených výsledků (viz například produkt 11077 Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem z července 2018).

Američané se ale svých cílů nehodlají vzdát a jsou rozhodnuti pokračovat ve svém úsilí i vojenské přítomnosti v Iráku. V plánu není žádný odchod, ale trvalé setrvání. V rámci politické situace a vojenských možností se bude pouze manévrovat s počtem a druhy nasazených sil. Američané na konci roku 2011 opustili Irák jenom proto, jelikož věděli, že se na jeho území vrátí po rozpoutání jimi podporovaného konfliktu v Sýrii (tam ozbrojený konflikt vznikl ještě ve stejném roce 2011, což byl také plán USA – blíže viz např. produkt 11038Vina syrského prezidenta Bašára Asada dosahuje sotva 15 procent).

Politici, novináři a různí komentátoři stále diskutují nad tím, zda byl Sulejmání teroristou tak, jak ho označují představitelé USA, a zda bylo jeho zabitím porušeno mezinárodní právo. Někdo tvrdí, že byl nesporným teroristou a že USA měly právo ho eliminovat*. Jiní zase říkají, že je to diskutabilní a že není možné takto postupovat proti činiteli zahraniční země. V pokračujícím produktu sice odpovíme, jak to s tím označením „terorista“ ze strany Spojených států skutečně bylo, ale tohle není tak podstatné jako to, komu tímto Američané hodlali vyslat zřetelný signál a s jakým obsahem. Můžeme nastínit, že se nejedná pouze o představitele Íránu, nýbrž o několik dalších zemí. V navazujícím dokumentu tuto záležitost objasníme.

Navíc řešit, zda Spojené státy americké porušily, anebo neporušily mezinárodní právo, je za situace, kdy je mezinárodní právo od pádu Sovětského svazu (1991) ze strany USA opakovaně a beztrestně porušováno, bezvýznamnou položkou. Lidé musí pochopit, že v rámci boje o hegemonii ve světě a tím o sféru vlivu a kontroly žádné mezinárodní právo neexistuje. Američané už přece tolikrát prohlásili, že si vyhrazují právo na jednostranné akce bez ohledu na Radu bezpečnosti OSN. Beztrestné porušování mezinárodního práva a jednostranné akce budou pokračovat, neb USA mají už pouhých 10 až 20 let na to, aby si svou vedoucí mocenskou úlohu ve světě udržely a upevnily. Mezinárodní právo je v tomto soupeření ve světě již minulostí, avšak důležitější je vědět proč Spojené státy takto konají, čeho tím chtějí dosáhnout a co všechno tím mohou způsobit.

Poznámka: Ohledně porušování mezinárodního práva se jedná především o případy spojené s bývalou Jugoslávií, Afghánistánem, Irákem, Sýrií a Libyí. Zejména v Sýrii je mezinárodní právo porušováno ve více různých případech a trvale: neoprávněné raketové údery USA proti syrským cílům v letech 2017 a 2018 s falešným ospravedlňováním (viz produkt 13018 a produkt 13038) a dlouhodobá neoprávněná přítomnost amerických ozbrojených sil na území Sýrie.

Útok na íránského činitele byl proveden ve třetí zemi, kterou byl Irák. Někdo usmrcení Sulejmáního hodnotí jako dokonalou akci, jenže ona nebyla zas tak dokonalá jako zrádná, přičemž irácká vláda byla tímto aktem hned dvakrát ponížena (vysvětlení v následujícím produktu).

Americký prezident Donald Trump označil útok na generála Sulejmáního za akt sebeobrany z důvodu bezprostředního ohrožení* amerických objektů. K tomu bez bližšího upřesnění uvedl, že Sulejmání plánoval útoky proti čtyřem americkým velvyslanectvím. Jedná se však jen o dodatečnou oficiální záminku. Ve skutečnosti se o žádné bezprostřední ohrožení ambasád nejednalo. Jeden z důvodů eliminace* Sulejmáního lze nalézt v produktu 11114 Ruští šachisté zvolili tah Tureckem do syrského pohraničí (2/2) (proč se nemohlo jednat o bezprostřední ohrožení amerických objektů je ozřejmeno v navazujícím produktu).

Poznámka: Termín „bezprostřední ohrožení“ je v některých případech používán pro alibistické ospravedlnění tzv. vojenských preventivních úderů, kdy pro stav bezprostředního ohrožení existuje jen politické tvrzení bez možnosti nebo vůle tento stav zpětně prokázat (více k termínu viz ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze). Pokrytecké a alibistické používání termínu českými politiky a bezpečnostními pracovníky v souvislosti s terorismem je popsáno a odborně vysvětleno v produktu 42002 Zvláštní hodnocení teroristické hrozby pro Českou republiku.

Počátek, kdy bylo uvažováno o přidání generála Sulejmáního na americký seznam cílů (Target List) se táhne více let zpátky, a dokonce mnohem dále za v médiích zmiňovaný rok 2017. Tato záležitost se postupně vyvíjela, což podporuje závěr, že íránský generál nebyl pro USA ani tak bezprostřední hrozbou jako hrozbou trvalou, a to pro jejich zahraniční politiku na Blízkém východě. V pokračujícím dokumentu objasníme tento vývoj s osobou Sulejmáního jako cíle USA a vysvětlíme, jak je to se seznamem cílů.

Pokud pomineme klamné odůvodnění vztažené na bezprostřední ohrožení, tak je zde zajímavé načasování celé operace na eliminaci íránského hodnostáře. Proč se tak stalo první týden v lednu 2020? Toto načasování mělo dva důvody, přičemž je zde také souvislost a znak podřízenosti „americkým jestřábům“ [3], kteří jsou hlavními hybateli americké silové a expanzivní politiky (bližší vysvětlení je obsahem navazujícího produktu).

Ve sdělovacích prostředcích se objevovalo tvrzení, že si členové Kongresu stěžovali na to, že neobdrželi od prezidenta oznámení o akci proti Sulejmánímu s předstihem. Jenže není pravdou, že by o operaci bezpilotních letounů nebyl zpraven nikdo z Kongresu. Už jenom proto, že je Trump v podřízenosti „amerických jestřábů“, tak o této záležitosti vědělo několik kongresmanů.

V navazujícím produktu 11122 jsou podrobněji vysvětleny všechny zmíněné body.


[1] Provedenou akci nazýváme atentátem, neboť motiv byl vyhodnocen jako politický a jen z malé části jako bezpečnostní. USA navíc nejsou s Íránem ve válečném stavu, proto nelze hovořit ani o legitimní vojenské operaci proti cizímu vojenskému představiteli v době válečného klání.

[2] Íránské ozbrojené síly Kuds (v anglickém přepisu jako „Quds“ nebo také „Quds Force“ – ozbrojená složka Kuds) jsou samostatnou složkou Sboru islámských revolučních gard (SIRG, v anglickém přepisu jako „Islamic Revolutionary Guard Corps“ se zkratkou IRGC). Jejich hlavním zaměřením jsou speciální operace* a všeobecná zpravodajská činnost* zaměřená na zahraniční zpravodajství* včetně speciálního průzkumu* (který je součástí speciálních operací v rámci zpravodajských operací*). Síly Kuds tak působí jako speciální síly* a zároveň jako vojenská zpravodajská organizace*. Jejich prostor hlavního působení je mimo území vlastního státu. Jednotky Kuds jsou tak odpovědné za takzvané extrateritoriální operace*, jinými slovy zahraniční operace s cílem hájit a prosazovat zájmy Íránu: především se jedná o snižování vnějšího ohrožení* namířeného proti Íránu a posilování postavení vlastního státu v regionu a potažmo ve světě. Více o silách Kuds viz ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze pod termínem „Síly zvláštního určení Kuds“.

[3] Jestřáb je označení pro osoby zpravidla z politické scény USA a obecně pro vlivné osobnosti, které prosazují silová řešení v zahraniční politice. Jedná se o zastánce a podporovatele intervenční zahraniční politiky. Jako přívlastek ke slovu jestřábi používáme se vztahem k USA slovo „američtí“, protože nelze v tomto smyslu mluvit jen o republikánech. Stále více jestřábů se objevuje také v řadách demokratů (k těm známějším patří např. Joe Biden, Hillary Clintonová, Madelaine Albrightová, Samantha Powerová, Susan Riceová, Barack Obama a další). Mezi jestřáby rovněž patří některé vlivné osobnosti, které nejsou ani v Republikánské, ani v Demokratické straně. Proto souhrnný název „američtí jestřábi“. Pro větší srozumitelnost se termín jestřábi rozšiřuje na sousloví váleční jestřábi* (američtí váleční jestřábi, britští váleční jestřábi apod.).   

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11121
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2020 Agentura EXANPRO
11. leden 2020

Krátká analytická reakce – úvodní souhrnné hodnocení a předpověď (11120)

Před zveřejněním analytického produktu k atentátu na významného íránského činitele generálmajora Kásima Sulejmáního považujeme za důležité shrnout a znovu připomenout významné skutečnosti ve vývoji bezpečnostní situace ve světě, kterou na stránkách EXANPRO analyzujeme, hodnotíme a předpovídáme od jara 2016 (doba vzniku analytického webu EXANPRO).

Úspěšný atentát [1] na íránského generála Sulejmáního je jen dílčí epizodou v širším ovlivňovaném vývoji, kde mezi sebou soupeří Západ s Východem, potažmo dvě hlavní mocnosti jako vůdčí země těchto dvou uskupení, jimiž jsou USA a Ruská federace.

Studená válka nikdy neskončila! Studená válka trvá dál a rokem 2014 vstoupila do své třetí fáze, která se vyvíjí velmi konfrontačně, a to za výrazného přispění evropských zemí včetně České republiky. Proč studená válka nemohla nikdy skončit a proč hovoříme o její třetí fázi je vysvětleno v navazujícím dokumentu. Problematice se rovněž věnuje stále aktuální výchozí dokument 11001 Studená válka nikdy neskončila z března 2016.

Vztahy mezi Spojenými státy americkými a Islámskou republikou Írán (název „Íránská islámská republika“ je nesprávný překlad [2]) jsou antagonistické už 42 let (od počátku roku 1979), tedy od doby, kdy se v Íránu uskutečnila islámská revoluce a kdy USA ztratily nad Íránem svůj vliv neboli ztratily část ze své sféry vlivu*. Nověji se z pohledu USA v rámci projektu (plánu) pro 21. století jedná o sféru politické a vojenské kontroly, což je vyšší úroveň v ovládání daného geografického prostoru než mít „pouze“ určitý vliv, který nemá vždy takový účinek, jaký Američané požadují.

Od doby, kdy Američané ztratili Írán, neustále usilují o jeho znovuzískání (plánují aktivity proti Íránu, brojí proti němu apod.). A to byl právě jeden z důvodů, proč Spojené státy zahájily vojenskou misi v Afghánistánu a posléze také v Iráku. Írán totiž leží mezi uvedenými zeměmi, jak ukazuje obrázek (obrázek byl převzat a upraven z téměř čtyři roky starého, ale stále aktuálního produktu 11003 – viz odkaz níže). Cílem bylo Írán postupně izolovat, což se později rozšířilo i na snahu blokovat íránské aktivity v Perském a Ománském zálivu. Podrobněji americké aktivity v Afghánistánu a Iráku ve spojení s Íránem analyzuje produkt 11003 Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací z dubna 2016.

V současném roce 2020 již uplyne druhá dekáda v úsilí Spojených států postupně naplnit svůj novodobý projekt zahraniční politiky určený pro současné století. Závažným problémem pro Američany však je, že po „dlouhých“ 20 letech nedokončili ani jeden bod ze svého plánu – několik bodů sice zahájili, ale ani u jednoho z nich se jim nepodařilo dovršit požadovaného konečného stavu (desired endstate). Určitou výjimkou může být Kosovo, kde své akce Američané zahájili ještě na sklonku 20. století, ale kde se nyní projevují „obtěžující“ slabiny.

Zde můžeme zopakovat upravená a doplněná slova uvedená v květnu 2019 (produkt 11103) související s identifikací* skutečných bezpečnostních hrozeb* pro mezinárodní mír. Následující text je zároveň stručnou předpovědí pro vývoj bezpečnostní situace: 

         

  

  

Nebudou-li v nejbližší době správně identifikovány a úspěšně řešeny skutečné hrozby pro mezinárodní mír v Evropě, budou přehlížené a nebezpečné aktivity postupně kulminovat až do svého vrcholného bodu, který by podle zpravodajského odhadu (intelligence estimate) měly dosáhnout nejpozději v roce 2030. Pro ty, kteří jsou v rámci historie České republiky (Československa) fascinováni osmičkovými lety, můžeme termín posunout na rok 2028.

Vrcholným bodem míníme takový stav, kdy bude významně narušeno bezpečné prostředí a/nebo mezinárodní mír v Evropě. Nejedná se o žádné věštění z křišťálové koule, ale o reálný vývoj zapříčiněný těžkostmi v prosazování plánu USA pro 21. století a nerozvážným a nápomocným přístupem především vlád členských zemí Evropské unie. Realizace plánu se v jeho jednotlivých bodech stále více zpožďuje, což americkou expanzivní frakci nutí vyvíjet stále větší tlak v klíčových geografických prostorech (viz klíčový prostor*).

Podrobné objasnění reálných hrozeb je součástí Konceptu Bezpečnostní politiky a strategie ČR, kde se jimi konkrétně zabývá Článek 4.

     
 

Ve volně navazujícím produktu s problematikou amerického projektu pro 21. století rozebereme americko-íránské vztahy se zapojením Izraele, dále proč nemohla skončit studená válka, doplníme zbylé důvody pro zahájení vojenské mise v Afghánistánu a Iráku, nastíníme stav, jaký Američané hodlali ve světě dosáhnout do roku 2020, vysvětlíme důležitost Iráku v soupeření o sféru vlivu mezi USA a Ruskem a v neposlední řadě objasníme, proč jsou aktivity USA nezodpovědné pro bezpečnost v Evropě.


[1] Jakákoli vojenská akce je považována za úspěšnou, pokud se potvrdí splnění jejího cíle. Po vojenském úderu se obvykle provádí vyhodnocení jeho účinku na cílový objekt nebo subjekt. V tomto případě nevíme, zda se Američanům podařilo potvrdit smrt generála Sulejmáního, respektive propojit jeho osobu s tělesnými ostatky z místa činu, případně alespoň doložit, že skutečně nastoupil do vozidla, které bylo zasaženo. Američané při potvrzování úspěšného zásahu mohli vycházet jen z reakcí íránské strany. Na druhou stranu si nemyslíme, že by Íránci dokázali smrt svého vojenského hodnostáře předstírat.

[2] Představitelé Íránu svůj název do anglického jazyka překládají jako „Islamic Republic of Iran“, přičemž zdůrazňují podstatné jméno „Írán“, které často na cedulích svých oficiálních budov, jakými jsou například zastupitelské úřady v zahraničí, píší většími písmeny než zbylá dvě slova. Pokud název změníme na „Íránská islámská republika“, tak to znamená, že jsme důraz položili na slovo republika a ze slova „Írán“ jsme vytvořili pouhé přídavné jméno, které jako přívlastek blíže určuje podstatné jméno „republika“. Pokud by Íránci skutečně hodlali v oficiálním názvu své země používat přídavné jméno „Íránská“, tak by svůj název do angličtiny přeložili jako „Iranian Islamic Republic“, a nikoli tak, jak je uvedeno výše. (Stejný problém je u Afghánistánu, jehož oficiální název se do češtiny překládá nevhodně jako „Afghánská islámská republika“ namísto „Islámská republika Afghánistán“.)

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11120
KAR – úvodní souhrnné hodnocení a předpověď
© 2020 Agentura EXANPRO
25. prosinec 2019
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení – případová studie (11119)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 11118, v němž je uvedení do problematiky incidentu ve Fakultní nemocnici Ostrava s nadnesením otázek ohledně politické a policejní reakce s podrobnějším zaměřením na hodnocení přístupu politických funkcionářů. V tomto produktu následuje hodnocení reakce policistů se zaměřením na pátrání po pachateli, určování jeho totožnosti a vystupování Policie ČR (PČR) směrem k médiím a veřejnosti.

Kromě pokračujícího vyšetřování případu směrem k odhalení přesného motivu střelce, způsobu získání nelegální střelné zbraně a možných signálů, které napovídaly, že útočník něco takového může spáchat, by se PČR měla zaměřit na kritické vyhodnocení vlastní činnosti. Do tohoto přísného vyhodnocení by měly být zahrnuty následující otázky:

  • Byl příjezd prvních hlídek z časového i obsahového hlediska v pořádku?
  • Je v pořádku, že se policistům nepodařilo detekovat* správného pachatele napoprvé?
  • Je v pořádku, že identifikace* pachatele (určení jeho totožnosti) v tomto vážném incidentu a za stávajících podmínek trvala 2 hod. a 34 min. od spáchání trestného činu?
  • Je v pořádku, že detekce a identifikace správného pachatele splynuly z hlediska uvolnění informací do jedné doby?
  • Je v pořádku, že lokalizace* pachatele, který se nacházel „jen“ 5,5 km od místa činu, trvala za stávajících podmínek 3 hod. a 10 min. od provedení střelby v ostravské nemocnici?
  • Je v pořádku, jak PČR komunikovala s novináři a veřejností?

Obecně řečeno PČR musí vždy po takovýchto závažných trestných činech rozebrat vlastní reakci na ohlášení incidentu a vlastní činnost při příjezdu na místo činu, při prověření přítomnosti pachatele (aktivního střelce) na místě činu, při zajištění místa činu, při detekci* pachatele, při identifikaci* pachatele, při lokalizaci* pachatele a při zadržení nebo eliminaci pachatele. Veškerá činnost musí být rovněž vyhodnocena z hlediska jejího zastřešení efektivním a rozhodným řízením všech zasahujících policejních prvků z k tomu zřízeného dočasného řídícího centra (řídící skupiny) včetně nutné komunikace s novináři a veřejností.

Vyhodnocení je nutné provést pro profesní ponaučení (lessons learned) celého policejního sboru se zdůrazněním důležitých bodů a pro přijetí dílčích i systémových opatření pro zdokonalení budoucí činnosti policistů.

Jakých nedostatků se Policie ČR dopustila při působení proti „ostravskému střelci“? To popisuje následující analýza ve formě případové studie.

19. prosinec 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11118)

Tragický incident se odehrál 10. prosince 2019 ve Fakultní nemocnici Ostrava. Útočník v ten den vešel po sedmé hodině ranní (nejpozději v 7.15 hod.) do objektu nemocnice, kde si vybral čekárnu traumatologické ambulance. Tam v 7.19 hod. zahájil z bezprostřední blízkosti střelbu do lidí. Na místě nebo později následkům střelby podlehlo celkem sedm osob (čtyři muži a tři ženy), další dvě osoby byly zraněny. Akce střelce trvala do 30 sekund. Útočník poté ihned opustil objekt nemocnice a odjel v osobním voze.

Na místo se začali sjíždět příslušníci z různých bezpečnostních orgánů a místní, krajští i státní funkcionáři. Byla to tradiční ukázka toho, jak se čeští funkcionáři dokážou koncentrovat na jedno místo jenom proto, že se tam odehrálo něco „velkého“. Otázkou však je, kdo z oněch funkcionářů byl na místě opravdu užitečný a kdo svou přítomností pouze předstíral svou důležitost.

Jak mají všemožní funkcionáři postupovat v takovéto situaci? A proč u většiny funkcionářů není vhodné, aby okamžitě vyráželi na místo činu, a to ještě v době, kdy neskončila policejní operace? Odpověď tkví v tom, že zvyšující se počet funkcionářů v prostoru incidentu komplikuje v několika oblastech práci policejních orgánů. Stejně tak komplikace nastávají, když se různí funkcionáři snaží přes své podřízené úředníky aktivně a vytrvale získávat osobní přehled o situaci v místě incidentu (více dále v textu).

Postup samotné Policie ČR (PČR) nebyl zcela koordinovaný a policisté nebyli využiti nejefektivněji. Postup PČR v součinnosti s ostatními složkami či úřady a místní samosprávou pak byl v určitých ohledech až chaotický. O tom vypovídá především to, že s novináři mluvil každý, kdo měl nějakou funkci. Takto například Česká televize během 63 minut (od 8.40 do 9.43 hod.) telefonicky vyzpovídala osm různých politických a policejních funkcionářů, kteří ochotně poskytovali informace a odpovídali na otázky podle vlastních informačních kanálů. V té době nebyl pachatel stále ještě vypátrán, natož dopaden, dokonce nebyla určena ani jeho totožnost. Během takto vážného incidentu nemohou tímto způsobem státní a místní prvky postupovat (podrobnější objasnění dále v textu).

Policistům trvalo 2 hodiny a 34 minut, než zjistili totožnost pachatele. Následně byl pachatel přibližně v 10.30 hod. vypátrán a lokalizován, a to ještě za pomoci jeho matky, která policii upozornila na jeho přibližnou polohu. Útočník byl objeven u obce Děhylov „pouhých“ 5,5 km přímou čarou od objektu nemocnice, a to ve stejném osobním voze, v jakém opustil místo činu. V té době uplynuly 3 hodiny a 10 minut od střelby. Lze tento výkon považovat za úspěch PČR?

Útočník se neskrýval, neprchal, neměnil vozidla apod. V opačném případě mohl za tři hodiny ujet více než 300 km po dálnici a mimo dálnice více než 180 km. Mohl bez problémů přejet do Polska nebo na Slovensko, ale také do Rakouska. Jak Policie ČR v době pátrání řešila hraniční přechody a oznámení zahraničním partnerům?

Incident v ostravské nemocnici je ukázkou, jak se státní orgány poučily či nepoučily od posledního tragického incidentu v Uherském Brodě (únor 2015), kde rukou nepříčetného střelce zahynulo osm osob. Oba incidenty nelze úplně spojovat (stejný počátek, ale rozdílný vývoj situace), přesto by reakce státních orgánů měla vždy vycházet ze stejného propracovaného a koordinovaného systému. Takový přístup orgánů během předchozího incidentu chyběl. Avšak incident v Ostravě prokázal, že absence tohoto přístupu trvá. Jaké nedostatky byly zaznamenány v činnosti policistů a politiků?