Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení a předpověď (11174)

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly v říjnu 2021, potvrdily hodnocení agentury EXANPRO z října 2017 neboli hodnocení, které se vztahovalo k předchozím volbám do Poslanecké sněmovny (viz produkt 11057). Hodnocení, jež ukazuje postoj českých voličů, vypovídá o tom, že většina českých voličů z počtu těch voličů, kteří se zúčastnili voleb jak v roce 2017 (volební účast byla téměř 61 %), tak v roce 2021 (odvolilo zhruba 65 % voličů) při své volbě politického subjektu z různých důvodů přehlíží hledisko vývoje bezpečnostní situace* v Evropě, anebo jim dokonce nevadí, jak se bezpečnostní situace v Evropě od roku 2015 vyvíjí a kam dále směřuje. Vypadá to, že čeští voliči jsou s vývojem bezpečnostní situace spokojeni, a proto volí tak, jak volí (podrobnější rozbor viz část A v další části produktu).

Pak je tu 35 až 40 % oprávněných voličů, kteří se sněmovních voleb pravidelně neúčastní. Lze tedy říci, že ani těmto nezúčastněným voličům nevadí, respektive je jim jedno, kam směřuje vývoj bezpečnostní situace v Evropě a jaký podíl na tomto vývoji mají čeští politici, ať už to jsou členové vlády, nebo poslanci. Čeští občané zapomínají, že se tento vývoj dotýká i České republiky a že se jí bude dotýkat stále více, až ji zcela postihne (blíže viz příslušná část „Velké analýzy“).

Jádro problému spočívá v tom, že vývoj bezpečnostní situace v Evropě vychází ze zahraniční politiky* jednotlivých zemí. Zahraniční politika má svou zpětnou vazbu, která se projevuje ve vnitrostátních záležitostech, kam patří i ekonomická oblast a také oblast bezpečnosti vlastních občanů. Avšak v případě České republiky je tento problém závažnější v tom, že ČR nemá vlastní zahraniční politiku, ale podřízenou zahraniční politiku. Česká vláda totiž nedokáže nebo se bojí formulovat vlastní zahraniční politiku a vycházet přitom z vlastních národních zájmů*, a tak se raději podřizuje politice* cizích mocností, což v některých případech dokonce vydává za plnění jakýchsi závazků, které jsou ve skutečnosti jen iluzorními závazky (několik příkladů podřízenosti viz příslušná část „Velké analýzy“). Toto podřízení zatím nejvíce prokázal nyní již bývalý premiér Andrej Babiš (ANO), jenž předvedl několik ukázkových příkladů podřízenosti, přičemž se v rámci této podřízenosti podílel na dvou největších podvodech české vlády na vlastních občanech v historii České republiky (podrobněji viz příslušná část „Velké analýzy“).

Je samozřejmě mylné se domnívat, že nová vláda Petra Fialy (ODS) bude změnou k lepšímu. Ani tato vláda se nevymaní z vlivu zahraničních mocností, ale naopak již tento vliv nebude ani tolik skrývat, jak se o to dříve snažil Babiš, který vstoupil do politiky z jiných důvodů než z důvodu naplňování českých národních zájmů (podrobněji viz příslušná část „Velké analýzy“). Podobně Fiala nevstupoval do politiky s nějakými ušlechtilými cíli. Pro něho nejušlechtilejším cílem bylo stát se kariérním politikem. Nyní bude Fiala ve funkci premiéra ušlechtile a akademicky řečnit o tom, jak je všechno složité a že pro složité problémy neexistují jednoduchá řešení (viz Fialův novoroční projev a viz bližší hodnocení v příslušné části „Velké analýzy“). K tomu bude Fiala opakovat, jak vláda hájí práva českých občanů a zájmy České republiky, ale už neřekne, že před tím vším bude vždy upřednostňovat zájmy určitých západních mocností a nadnárodních společností [1]. Stejně tak to prováděl Babiš, avšak s tím rozdílem, že se to snažil před českými voliči mnohem více skrývat, což prováděl i tak, že před českými voliči naoko vystupoval, že je proti některým aktivitám určitých mocností a nadnárodních společností (viz např. produkt 11165 Babiš ani žádný jiný český politik nikdy politicky nebojovali proti nelegální migracinelegální migrace* není dostatečně potírána, čímž v evropských zemích vznikají tzv. „trestné činy navíc“, což se pochopitelně dotýká i otevřené České republiky – poprvé jsme o „trestných činech navíc“ v souvislosti s nelegální migrací psali v prosinci 2016 v produktu 22008).

Je s podivem, že navzdory viditelnému pokrytectví Andreje Babiše a jeho podvodnému jednání v neprospěch České republiky a jejích občanů má Babiš stále nejpočetnější skupinu voličů. Babišovi voliči si zřejmě nechtějí připustit, že Babiš nehájí zájmy ČR tak, jak by měl, anebo v jeho chování a rétorice nedokážou rozpoznat, co se za tím opravdu skrývá (lidé nevolí ani tak hnutí ANO, jako spíše teatrálního Babiše – v současných volbách mu dalo hlas 27,12 % volících voličů, ale z celkového počtu oprávněných voličů je to jen 17,6 %). Někteří tvrdí, že Babiš má tolik hlasů proto, že na něj část jeho voličů nahlíží jako na menší zlo pro Českou republiku. Menší zlo je však mýtus, či dokonce falešný výklad postoje některých voličů (podrobněji o tzv. menším zlu viz produkt 11167 Volby do Poslanecké sněmovny aneb Volby o tom, kdo na úrovni české vlády bude tím vrchním českým vykonavatelem cizích zájmů v neprospěch České republiky).

Čeští voliči jsou rozděleni primárně na dva tábory. Potíž je ale v tom, že si čeští voliči obvykle nevybírají svůj politický subjekt či jeho lídra podle toho, zda upřímně hájí zájmy České republiky a tím i zájmy českých občanů, ale podle toho, zda je tento subjekt v protikladu k tomu subjektu či k těm subjektům, vůči kterým tito voliči chovají odpor. Průměrný český volič jednoho ze dvou hlavních táborů si tímto způsobem řekne, že pokud se Babiš vyhraňuje vůči politickým subjektům zastupujícím takzvanou „pražskou kavárnu“ neboli subjektům, které jsou pro něj jako voliče nepřijatelné, pak bude volit Babiše a jeho hnutí ANO. Obráceně si průměrný volič z druhého tábora řekne, že bude volit jen tu stranu, která se vyhraňuje vůči Babišovi, protože on jako volič cítí k Babišovi nelibost. Těmto voličům z obou táborů už ale nevadí a ani nijak zvlášť neřeší, jestli jejich volené politické strany či hnutí zastupují jejich zájmy, anebo naopak zájmy cizích zemí. Tímto se dostáváme k hodnocení, že téměř 50 % všech oprávněných voličů a přibližně 75 % těch voličů, kteří se zúčastnili voleb, volí ty politické subjekty, které jsou pod vlivem zahraničních mocností, případně nadnárodních organizací, ale zase jen skrze určité mocnosti (blíže viz část A v další část produktu a také příslušná navazující část „Velké analýzy“).

Výše uvedenému rozdělení na dva primární tábory a voličské slepotě velkou měrou napomáhají média, a to bez ohledu na to, zda se jedná o takzvaná hlavní média, anebo o tzv. alternativní média („alternativní média“ není vhodný termín, ale vzhledem k jeho rozšíření a jisté srozumitelnosti jsme jej taktéž použili). Většina médií nedokáže zastřít, že hájí konkrétní politiky a jejich strany, což však činí dosti předpojatým způsobem. Tento předpojatý způsob se projevuje tak, že média pozitivně vyzdvihují jen ty politiky, ke kterým tíhnou, a naopak „zaobaleně“ zatracují ty politiky, kteří jsou politickými rivaly jejich oblíbeného politika či více oblíbených politiků (např. tandem Zeman–Babiš versus lídři vládní pětikoalice). Většina médií se snaží ukazovat upřednostňované politiky v trvalém pozitivním světle a cokoli negativního o nich zase obráceně upozaďovat nebo zlehčovat. U konkurenčních politiků se ta samá média naopak snaží vyzdvihovat jakékoli nedostatky a pochybení. Příznivci politiků z obou táborů se pak podle toho, jaké politiky média preferují, rozdělují na jejich čtenáře, posluchače nebo diváky a nechávají se hlouběji ovlivňovat jejich mediálními výstupy.

Po přečtení textu výše by si někdo mohl pomyslet, že usměrňujeme čtenáře ke zbylým neuvedeným, ale viditelným politickým subjektům. Avšak agentura EXANPRO nestraní žádným politikům ani politickým stranám nebo hnutím, nýbrž s využitím analytické činnosti hledá pravdu nebo se k ní snaží co nejvíce přiblížit a následně předpovědět budoucí vývoj. Objektivní hodnocení se proto bude v další části produktu týkat i několika dalších politických subjektů. Pokud bychom měli hovořit o určitém usměrňování, pak je to usměrňování k porozumění vlastních národních zájmů, které by kromě jiných věcí měly chránit nezávislost či svrchovanost vlastní země a napomáhat v udržování mezinárodního míru. To ale nelze plně propojit s programy a účinkováním politických uskupení.

Systematickou prací s informacemi* (ať už faktickými*, nebo dezinformačními*, případně kombinovanými) a jejich zahrnutím do zpravodajské analýzy* odkrýváme politické zákulisí a zákulisí zpravodajských služeb* v souvislosti s různými událostmi* a jevy*, a to bez ohledu na to, koho se tyto analýzy negativně dotknou. Pokud někdo pochybil, ať už úmyslně, nebo z nevědomé naivnosti, pak na to s určitými detaily a souvislostmi poukážeme. Svízel je však v tom, že nemáme kapacity na to, abychom prostřednictvím publikovaných zpravodajských produktů*, které jsou ze zřejmých důvodů obsáhlejší a detailnější, rozebírali všechna významná pochybení a intriky politiků a funkcionářů zpravodajských, vojenských a policejních složek. Proto se soustřeďujeme jen na ty záležitosti, které hodnotíme jako prioritní ve vztahu k politickému nebo bezpečnostnímu prostředí České republiky s přesahem na budoucí vývoj, který může negativně ovlivnit situaci* v Evropě a tím i v České republice. Sem patří také záležitosti spojené a odehrávající se mezi největšími světovými rivaly, jimiž jsou Rusko a USA, neboť soupeření mezi těmito dvěma zeměmi zásadně ovlivňuje i ostatní země a zejména pak ty země, které jsou v rámci tohoto soupeření zneužívány k nucené spolupráci, anebo se samy nechávají podřízeně využívat, případně jsou skrze tyto země vedeny zástupné války* (blíže viz např. produkt 11147 Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR).

V odstavcích výše jsme zmínili šest politických subjektů (většinu z nich nepřímo), k nimž se v další části produktu vrátíme. K nim přidáme dalších pět viditelnějších politických subjektů, u nichž zhodnotíme jejich program v oblasti bezpečnostní politiky. Čtenáři se často ptají na řešení politické a bezpečnostní situace, což v příslušné části „Velké analýzy“ nastíníme v několika bodech univerzálního programu bez jakéhokoli spojování těchto bodů s politickými stranami.

V souvislosti s bezpečnostní situací také v následující části „A“ vysvětlíme „pozoruhodnou“ větu z programového prohlášení vlády, která říká, že „Česká republika musí být aktivním členem Evropské unie a NATO hájícím zájmy svých občanů.“ Objasníme, proč tato věta nedává žádný smysl a proč nemůže být ani pravdivá.

Dále na vybraných faktech v příslušné části „Velké analýzy“ ukážeme příklady nesmyslné a doslova hloupé povolební rétoriky jak expremiéra Babiše, tak stávajícího premiéra Fialy. Oba příklady se týkají energetické oblasti ve spojení s Ruskem a mají samozřejmě přesah do budoucna. U premiéra Fialy ještě poukážeme na jeho schůzku s prezidentem Zemanem ze dne 13. prosince 2021, po které oba státníci při svých oddělených mediálních výstupech opět odhalili své negativní povahové rysy: u Zemana to bylo jeho pletichaření a falešné zdůvodňování jeho rozhodnutí, u Fialy pak jeho poníženost a podlézavost (vztah Fialy a Zemana a taktéž předchozí jednání mezi nimi jsme rozebírali a podrobně hodnotili v analytickém produktu 11170 a v souhrnném hodnocení 11172).

V závěru „Velké analýzy“ načrtneme, co Českou republiku čeká a nemine ve vývoji bezpečnostní situace v Evropě.

Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Předplatit.

Nejčtenější zpravodajské produkty