Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
7. prosinec 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11172)

Předseda ODS Petr Fiala, který je od 28. listopadu 2021 designovaným předsedou vlády, pokračuje ve svém poníženém vystupování směrem k prezidentu Miloši Zemanovi. V produktu 11170 jsme vysvětlili, jakých čtyř základních chyb se Fiala dopustil v rozmezí od 13. října do 17. listopadu 2021, k čemuž jsme doplnili, jak měl správně a zcela legitimně a také vzpřímeně postupovat. Petr Fiala ukázal své slabiny ihned po volbách a ve svém obnažování pokračuje i po svém jmenování do funkce předsedy vlády.

Petr Fiala po schůzce s prezidentem v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) prohlásil, že vláda jako celek by mohla být jmenována do tří týdnů. Schůzka se konala 17. listopadu a po ní následovala tisková konference, kde tento časový údaj Fiala sdělil novinářům (viz pořad České televize Studio ČT24 ze dne 17. listopadu 2021 se záznamem TK od 21.33 hod.). Fiala tak 17. listopadu tvrdil, že vláda by mohla být jmenována do 8. prosince 2021 (což byla časová hranice oněch tří týdnů). Avšak 26. listopadu Fiala oznámil, že jmenování vlády by se nemělo posunout za původně uvažovaný termín, který podle něj směřoval k polovině prosince (viz pořad ČT Studio ČT24 ze dne 26. listopadu 2021 v čase 11.32 hod.).

Fiala má zřejmě krátkou paměť, když náhle tvrdí, že polovina prosince byl původně uvažovaný termín. Vždyť o několik dní dříve tvrdil, že ten termín je do 8. prosince 2021. Ono to není pamětí, ale submisivností Petra Fialy, který se přizpůsobuje Zemanovi a který raději řekne, že polovina prosince byl původně uvažovaný termín, než aby přiznal, že se ten termín jmenování vlády kvůli Zemanovým rozmarům posunuje. Jenže ona to nebude ani polovina prosince, ale až druhá polovina prosince, a to za předpokladu, že Fiala udělá další „nevynucený“ ústupek ohledně složení vlády (posunutí jmenování vlády do druhé poloviny prosince jsme uvedli již 22. listopadu v produktu 11170).

Prezident Zeman ihned po jmenování Petra Fialy premiérem oznámil, že prezident republiky má přispět k hladkému průběhu vytváření nové vlády, a proto on jako prezident zahájí již následující den schůzky s kandidáty na členy vlády. Zeman dále sdělil, že tento seriál schůzek skončí 13. prosince a že od té doby bude možné připravovat ustanovení vlády jako celku (viz pořad ČT Speciál ČT24 ze dne 28. listopadu 2021 se Zemanovými slovy v čase 11.04 hod.).

Zeman tedy přispěje k hladkému průběhu vytváření vlády tím, že bude dva týdny jednat s kandidáty na členy vlády. Tyto jakési personální pohovory v trvání dvou týdnů jsou naprosto bezpředmětné a Zeman pouze hraje o čas a o svůj vliv, aby ohledně složení vlády docílil svého. Zeman chce vzbudit dojem, že jako hlava státu bdí nad vládou, jenže vláda není odpovědna prezidentovi republiky, nýbrž Poslanecké sněmovně.

Jsou zde názory, že Zeman má na tyto pohovory právo a že má také právo mluvit do složení vlády. Pravda je však taková, že toto právo je na straně premiéra, a nikoli na straně prezidenta. A je také věcí designovaného premiéra, co prezidentovi směrem k nominantům na ministerské posty dovolí. A pak je to také věcí jednotlivých nominantů, zda na schůzku s prezidentem ještě před svým jmenováním přistoupí. Tuto záležitost v další části produktu podrobně vysvětlíme, a to takovým způsobem, který dosud nebyl nikde prezentován. Tímto způsobem vysvětlíme i mylnou interpretaci Ústavy ČR ze strany některých ústavních právníků v tom, že podle nich není prezident povinen vyhovět premiérovi v jeho návrhu na jmenování členů vlády. Tyto názory jsou obhajovány tím, že předseda vlády dává návrh, o kterém ale rozhoduje prezident republiky (viz např. ústavní právník Jiří Hřebejk – pořad ČT Události ze dne 19. listopadu 2021). Takto by to mohlo vypadat logicky, jenže ta logika tkví v celém příslušném odstavci, který se váže jak ke jmenování předsedy vlády, tak ke jmenování ostatních členů vlády a jasně vypovídá o čem prezident rozhoduje a o čem nikoli (podrobné vysvětlení viz další část produktu).

Na Zemanových slovech ze dne 28. listopadu je ještě jedna pozoruhodná věc a bystří čtenáři či diváci dotčeného ceremoniálu si toho jistě povšimli. Zeman neřekl, že po schůzkách s jednotlivými kandidáty bude následovat jejich jmenování do ministerských funkcí, nýbrž pronesl, že od doby skončení schůzek bude možné připravovat ustanovení vlády jako celku. Takže poté to ještě stále nebude o jmenování vlády jako celku, nýbrž o jakýchsi přípravách na toto jmenování. Za těmito přípravami se může skrývat mnohé, například další schůzky s Fialou a jeho přesvědčování podle Zemanových osobních potřeb.

Trumfy má designovaný premiér, nikoli prezident, ale Fiala si to kvůli své submisivnosti nechce uvědomit. Přitom v médiích vykládá, že jejich sestavená vládní koalice je připravena převzít vládu už od 16. listopadu. Fiala dokonce 26. listopadu pronesl, že má představu, jak urychlit převzetí vlády, a že v neděli 28. listopadu ji sdělí prezidentovi. Také řekl, že bude prezidenta přesvědčovat o tom, že v zájmu všech je, aby tu nová vláda byla co nejdříve (viz přesné citace v další části produktu). Vidíme, že se Fialovi jeho přesvědčování nijak nepodařilo, když prezident zahájil bizarní hru na personální pohovory. Ale vůbec nejhorší je, že se designovaný premiér snaží prezidenta v něčem přesvědčovat, a zvláště jedná-li se o Miloše Zemana. Už tohle je ze strany Fialy ponížené chování. Fiala měl postupovat zcela jinak a přitom si zachovat svou čest a eleganci včetně zachování litery zákona (viz produkt 11170 a rozvedení rozebíraného postupu v další části tohoto produktu).

Po volbách do Poslanecké sněmovny udělal Fiala čtyři základní chyby (podrobně viz produkt 11170). Čtvrtou chybou byl obsah jednání s prezidentem v ÚVN dne 17. listopadu. Fiala si své chyby nedokázal uvědomit, ale jasným „budíčkem“ mu měl být rozhovor prezidenta pro TV Nova, který byl předtočen asi hodinu před schůzkou Zemana a Fialy v ÚVN a který byl odvysílán krátce po této schůzce. Stěžejní částí rozhovoru byla Zemanova následující slova:

„Včera u mě byla paní prezidentka Čaputová a říkala, že také vetovala několik ministrů na Slovensku. No, já se budu snažit Petrovi Fialovi vyjít vstříc, koneckonců známe se dlouhá léta, tykáme si a měli bychom spolupracovat, takže i když u několika ministrů mám podezření, že resortu, který mají řídit, vůbec nerozumí, protože se jím nikdy nezabývali, tak budu tak tolerantní, že velmi pravděpodobně svoje veto vztáhnu pouze k jedné jediné osobě. Mimochodem nebude to žádná personální averze, protože já jsem toho člověka v životě neviděl, ale budu mít důvody, které premiéru Fialovi řeknu a přes které nepojede vlak. Ale abych nebrzdil ustavení vlády jako celku, protože když vetujete, byť jednoho ministra, vetujete tím celou vládu, poradím Petrovi, aby tento resort buď obsadil sám, anebo to pověřil některému z členů vlády. Koneckonců Karel Havlíček byl také dvojministr, že?“ 

Zeman v rozhovoru řekl něco, na co měl Fiala okamžitě reagovat změnou svého postupu vůči němu. Problémem však je, že toho Fiala není schopen. Ve výše uvedených slovech sdělil Zeman šest klíčových věcí, které směřoval na Fialu a kterými Fialovi naznačoval, jak má dál postupovat a jaké má od prezidenta mantinely. Podrobně tyto věci rozebereme v další části produktu.

Podivné rovněž je, že se společně s designovaným premiérem dobrovolně ponižují také ostatní kandidáti na členy vlády. Přitom v médiích vystupují vůči Zemanovi tak rezolutně. Je jasné, že jsou natěšení na ministerské posty, a tak i oni se poslušně přizpůsobí Zemanovým rozmarům, čímž však ztrácejí svou čest. Ale oni ji ztratí rádi, neboť se bojí o svou dosud stále nenabytou funkci. A ve vysoké politice ohledně funkce a vlastní cti často platí, že si nelze udržet obojí najednou. Taktéž u kandidátů na členy vlády objasníme, jaký postup měli zvolit, aby ještě před svým jmenováním neztráceli svou čest.

26. listopad 2021
Předplatitelé

Krátká analytická reakce (11171) AKTUALIZACE 27. 11. 2021

Prezident republiky Miloš Zeman byl 25. listopadu 2021 asi v 10.00 hod. propuštěn z Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN). Po svém propuštění byl prezident Zeman převezen na zámek v Lánech, kde mu měla být poskytována domácí ošetřovatelská péče. Pro tuto péči byla najata společnost Senior Home Group. Překvapivé však bylo, že zhruba v 19.30 hod. tentýž den byl Zeman opětovně hospitalizován v ÚVN. Jako důvod byl uveden pozitivní výsledek testu na koronavirus SARS-CoV-2. Prezident byl testován poskytovatelem domácí péče na lánském zámku v odpoledních hodinách. Jenomže tady nastává celá řada nejasností a pochybení.

První nejasnost je v tom, že podle zmatečného vyjádření lékařů z ÚVN není jasné, zda u Zemana propukla nemoc Covid-19, anebo zda byla u Zemana zjištěna jen přítomnost viru SARS-CoV-2 bez propuknutí oné nemoci, kterou tento virus způsobuje.

tiskové zprávě ÚVN se píše, že Miloš Zeman byl do nemocnice znovu přijat z důvodu pozitivního výsledku testu na Covid-19. Avšak dále ve zprávě se píše, že prezident je asymptomatický, plně očkován, a to včetně třetí dávky vakcíny proti Covid-19, a že podání monoklonálních protilátek má především preventivní účel. Takže co tedy? Propukla u prezidenta nemoc Covid-19, anebo byla v těle prezidenta zjištěna jen přítomnost koronaviru bez propuknutí nemoci?

Testování se provádí s cílem odhalit, nebo vyloučit přítomnost konkrétního viru v lidském těle. A očkování se provádí s cílem zabránit propuknutí určité nemoci. Testování cílí na virus, kdežto očkování cílí na nemoc, které má zabránit nebo ji utlumit. Ten, kdo má v těle virus SARS-CoV-2, nemusí mít ještě nemoc Covid-19.

Taktéž Kancelář prezidenta republiky (KPR) ve své tiskové zprávě prostřednictvím tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka uvedla, že prezident byl testován na přítomnost onemocnění Covid-19 s pozitivním výsledkem. Takže podle ÚVN i KPR onemocněl prezident nemocí Covid-19, ale ÚVN k tomu dodává, že Zeman nevykazuje žádné symptomy. Testujeme proti viru a očkujeme proti nemoci Covid-19. To už jasně naznačuje, že očkovaní může zabránit nemoci, ale nemůže zabránit proniknutí viru do lidského těla (podrobně viz produkt 13114).

Další nejasností, a hlavně pochybením je to, že se ÚVN ve své tiskové zprávě hájí, že každá návštěva prezidenta byla v nemocnici prověřena dle striktně stanovených pravidel, k čemuž uvádí, že návštěva musela doložit, zda je očkovaná, nebo testovaná PCR s negativním výsledkem, nebo v posledních měsících prodělala Covid-19. Je to psáno tak, že vždy musela platit alespoň jedna možnost. A to je další problém ze strany ÚVN.

Odborný personál ÚVN svým prohlášením vlastně tvrdí, že očkovaní lidé a lidé po prodělané nemoci Covid-19 nemohou být infekční. To je samozřejmě odborný nesmysl a není vůbec dobré, že to tvrdí personál ÚVN (podrobněji je tato falešná bezinfekčnost vysvětlena v produktu 13114). U všech návštěv měl být vyžadován test na přítomnost koronaviru – to je základní opatření, jak účinněji zabránit kontaktu s infikovanou osobou (bez ohledu na to, zda jsou osoby očkované, nebo neočkované). Vypadá to, že lékaři, kteří by měli nejlépe vědět, jak se věci mají, podlehli vládní fabulaci o tom, že očkované osoby jsou bezinfekční (blíže i s přesným důkazem viz produkt 13114).

Názorným příkladem toho, jak může být osoba i po třetí očkovací dávce infekční, je právě sám prezident Zeman. Je podivné, když odbornému personálu z nemocnice stačí, aby byla návštěva očkovaná, ale už ne testovaná. Přitom je navíc známo, že očkovaný se nemusí po kontaktu s nakaženou osobou testovat ani nemusí odejít do karantény, čímž může sám asymptomaticky roznášet virus ve svém okolí, a tedy i do nemocnice.

To ale není ta hlavní nejasnost a pochybení. Je toho více a ukazuje to na personál ÚVN, a pak také na personál KPR. Co se týče Zemanova návratu do nemocnice, existují zde tři důvody, kvůli kterým se tak stalo. Svízel je v tom, že každý důvod vychází pro zapojené osoby špatně (více viz další část produktu).

Pokud se jedná o odložení jmenování Petra Fialy předsedou vlády, tak to pro Fialu vůbec nic neznamená, protože je to prezident, který je po přijetí demise Babišovy vlády na tahu a dříve či později bude muset on nebo v zastoupení jiný ústavní činitel toto jmenování provést. Nevýhodou pro Fialu je, že ještě jako poslanec předčasně odhalil Zemanovi své karty a nepočkal si až po jmenování premiérem. Tím odhalil své slabiny ve svých politických schopnostech pro budoucí období (podrobněji viz produkt 11170).

22. listopad 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11170)

Předseda ODS a budoucí předseda české vlády Petr Fiala vystupuje spíše jako akademik než jako politik s praktickými politickými schopnostmi. Jako premiér bude muset řídit vládu složenou z pěti politických subjektů, k čemuž by potřeboval přirozenou autoritu a rozhodnost (což ale pořád nemusí stačit). Fiala je člověk, který jedná až příliš opatrně a který je ochoten podlézat jenom proto, aby se ujistil, že je všechno kolem jeho osoby v pořádku. Tímto si u sebe vytváří iluzorní pocit, že on sám dělá všechno dobře a že vše je na dobré cestě.

To je také případ jeho aktivit směrem k prezidentu Miloši Zemanovi, které byly zcela zbytečné a hodně submisivní, ale především nerozvážně předčasné. Zeman chování Petra Fialy ihned využil a postavil se do role, ve které chce ukázat, že je to on, kdo rozhoduje o složení vlády, a nikoli Fiala. Navržení členové vlády sice nejsou ty nejlepší osoby a jejich nedostatky se brzy projeví, ale základem je postavení předsedy vlády, které rovněž vyplývá ze vztahu s prezidentem republiky.

Fiala ve vztahu k Zemanovi učinil po volbách do Poslanecké sněmovny čtyři základní chyby, což se postupně promítlo do chování Zemana, který uvedl, že využije jakési své veto proti jmenování jednoho z kandidátů na ministerský post. Někteří politici se k tomu vyjádřili tak, že by tento spor mohl skončit kompetenční žalobou u Ústavního soudu, což je ale naprosto zbytečné. Tento problém je totiž možné z Fialovy strany vyřešit mnohem jednodušeji a elegantněji (podrobněji viz další část produktu). Potíž je v tom, že Fiala to takto vyřešit nedokáže.

Následně objasníme náhlý podlézavý vztah Petra Fialy k prezidentu Zemanovi, který začal po volbách a který trvá doteď. Vysvětlíme, jakých čtyř základních chyb se Fiala dopustil a jak měl v minulých dnech jako budoucí premiér správně postupovat a jak by měl postupovat také v následujících dnech. K tomu rozebereme konkrétní Fialovo vyjádření z jednání s prezidentem Zemanem. Dále ukážeme, jak Fialův přístup odkrývá jeho budoucí chování ve funkci předsedy vlády. Taktéž ozřejmíme, co se skutečně skrývá za snahou Zemana, jenž je proti jmenování jednoho z kandidátů na ministra české vlády. Stejně tak vysvětlíme nesmyslný a manipulativní termín „ústavní zvyklost“, který je mnohými politiky a novináři často zmiňován v souvislosti s prezidentovým pověřením k sestavení vlády, a na což chybným a se svými dřívějšími slovy rozporuplným způsobem reagoval předseda ODS Petr Fiala.

10. listopad 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza a předpověď (11169)

Na úvod zopakujeme, že komplotem Hradu v žádném případě nemíníme jakýsi nedostatek informací o skutečném zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana, ale to, že když už byly nějaké informace o Zemanovi uvolněny, tak vždy obsahovaly lživé položky, a to s cílem klamat o skutečném zdravotním stavu prezidenta Zemana tak, aby byl vytvářen obraz, že Zeman je stále aktivní jak v průběhu voleb, tak v povolebním vývoji a že tudíž Babiš je stále ve hře jako Zemanův preferovaný politik, což mělo během prvních dvou povolebních týdnů znejistit a možná i rozklížit takzvanou pětikoalici (koalice „Spolu“ složená z ODS, TOP 09 a KDU-ČSL + koalice tvořená STAN a Piráty).

Komplotem Hradu označujeme prokázané lživé vystupování personálu Kanceláře prezidenta republiky (KPR) a stejně tak lživé vystupování premiéra Andreje Babiše, který své výstupy do určité míry koordinoval právě s KPR, a to i přes tehdejšího předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (mandát mu skončil dnem 21. října), přičemž všechno bylo prováděno se záměrem vytvářet dojem, jak je prezident aktivní a jak ještě před převozem do nemocnice na nedělní schůzce 10. října vyjádřil Babišovi podporu jako hlavnímu kandidátovi, který by měl sestavovat vládu, a to dokonce s možností dvou pokusů (to tvrdil Babiš 12. a 17. října – viz odkazy na níže uvedené produkty a taktéž viz další část aktuálního produktu).

Zeman ale svou podporu Babišovi po volbách nikdy nevyjádřil, protože to už kvůli svému zdravotnímu stavu udělat nemohl. Proto se k tomu nevyjádřil ani veřejně a záměr dát Babišovi dva pokusy nepotvrdil ani nyní. Velmi podrobně jsme tyto zákulisní aktivity vysvětlili v produktu 13111, v produktu 13113 a v produktu 13112, na který bude přímo navazovat ještě jeden zpravodajský výstup. (V produktu 13113 je důkazním způsobem připomenuto, jak Babiš intrikoval a lhal i v minulosti, což lze dnes u Babiše považovat za patologickou vlastnost.)

Mluvíme obecně o komplotu Hradu, jelikož prezident Zeman se do tohoto komplotu zapojil, případně alespoň kryl nekalé aktivity svých podřízených a lživé vystupování premiéra Babiše, což prokázal svým telefonickým rozhovorem poskytnutým rozhlasové stanici Frekvence 1. Tento rozhovor se uskutečnil 5. listopadu 2021 neboli den poté, kdy byl Zeman v rámci Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) přemístěn z KARIM [1] na ORFM [2]. Rozhovor na Frekvenci 1 zvýraznil, že zákulisní praktiky Hradu pokračují, což odkrylo i to, k čemu rozhovor sloužil a jakým způsobem byl dopředu připraven.

Vzhledem k vývoji situace můžeme říct, že komplot Hradu ve spojení s Babišem „rétoricky“ započal 5. října 2021, kdy se objevily informace o tom, že Zemanův ošetřující lékař a ředitel ÚVN Miroslav Zavoral požadoval, aby se Zeman kvůli svému zhoršujícímu zdravotnímu stavu vrátil do nemocnice, odkud byl 22. září po osmidenní hospitalizaci propuštěn. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček ale ve stejný den umístil na sociální síť Twitter příspěvek s tím, že všichni mohou být v klidu, protože prezident v Lánech velmi pečlivě připravuje povolební strategii a nesmírně se těší na povolební vyjednávání (blíže viz produkt 13111). Fyzicky se tento zákulisní vývoj projevil 10. října, kdy se do lánského zámku na schůzku s prezidentem dostavil předseda vlády Babiš, avšak ve skutečnosti se žádná schůzka neuskutečnila a Babiš začal o schůzce i o jejím obsahu lhát, přičemž své výmysly postupně rozvíjel (viz stejný produkt výše). Už to, jak se termín schůzky z nedělního odpoledne narychlo měnil na nedělní dopoledne, bylo podezřelé.

Následně rozebereme rozhovor prezidenta Miloše Zemana, který 5. listopadu 2021 po telefonu poskytl rozhlasové stanici Frekvence 1, a videopořad premiéra Andreje Babiše Čau lidi ze dne 7. listopadu 2021, jenž se částí svého obsahu vztahuje právě k rozhovoru prezidenta pro Frekvenci 1. S pomocí těchto dvou mediálních výstupů ještě více zdůrazníme již doložená lživá tvrzení ze strany Babiše a personálu KPR převážně reprezentovaného vedoucím KPR Vratislavem Mynářem a tiskovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem (viz přehled hlavních lživých tvrzení v další části produktu).

V obsahu i ve způsobu vedení rozhovoru s prezidentem republiky odkryjeme slabiny ze strany moderátora a na příkladech demonstrujeme, jak měl moderátor jako profesionál postupovat. Jedná se o malou ukázku práce zpravodajských analytiků*, kteří připravují jednoduché, ale přitom cílené a s jinými souvislostmi propojené otázky pro své operativce* v terénu tak, aby tito operativci od svých informačních zdrojů* získali potřebné informace pro jejich zahrnutí do všezdrojové analýzy* a následného vytváření aktuálního zpravodajského vědění*. Novináři ale neumějí nebo nechtějí pokládat správné otázky, a proto nemohou veřejnosti přinášet dobré mediální zpravodajství.

Dále na vystoupení Zemana pro Frekvenci 1 ukážeme, jak prezident nadále mlží a odklání se od reálné situace. S tím souvisí zajímavý sled událostí, který nebyl jen jakousi shodou okolností, nýbrž aktivní a „promyšlenou“ činností hradního kancléře Mynáře za podpory prezidenta Zemana a ve spolupráci s Babišem. Proto jsme se v pátek 5. listopadu ze sdělovacích prostředků dozvěděli, že ještě před odpoledním vystoupením multioborového lékařského konzilia ke zdravotnímu stavu prezidenta Zemana se odehrál „účelový“ rozhovor pro Frekvenci 1 a že ještě před tímto rozhovorem pro rozhlasovou stanici se uskutečnil telefonický rozhovor mezi Zemanem a Babišem.

O tom, že prezident uskutečnil telefonický rozhovor s Babišem jsme se z médií dozvěděli 5. listopadu asi v 11.00 hod. a zhruba ve stejnou dobu jsme se dozvěděli, že rozhovor moderátora a šéfredaktora Frekvence 1 Luboše Procházky s prezidentem Zemanem bude vysílán v 11.15 hod., přičemž rozhovor pro Frekvenci 1 byl fakticky uskutečněn (předtočen) již v čase mezi 10.23 a 10.34 hod. Je zajímavé, že rozhovor nebyl vysílán živě, ale se zpožděním téměř jedné hodiny, což mělo svůj význam. Je též zajímavé, kým a jak byl tento rozhovor iniciován. Vystoupení zástupců lékařského konzilia se uskutečnilo 5. listopadu ve čtyřech minutách se zahájením v čase 13.00 hod. Rovněž závěr konzilia z tohoto dne bude předmětem následující analýzy.

14. říjen 2021

Souhrnné hodnocení (11168)

Stalo se to, co bylo od roku 2018 předpokládáno: politické strany ČSSD a KSČM se kvůli své vlastní pasivní a závislé politice ocitly po aktuálních volbách do Poslanecké sněmovny mimo tuto Sněmovnu. Nejhorší na tom všem je, že předsedové a nejužší vedení obou stran si několik let nechtěli připustit, že svou podřízenou politikou – pokud to vůbec lze politikou nazývat – ztratili svou politickou značku. Pád obou stran začal v roce 2018, kdy obě strany provedly něco, co nebylo možné v budoucnu ustát (viz rozhodující chyby obou stran dále v textu).

V období listopad 2018 až červen 2019 jsme publikovali čtyři zpravodajské produkty, v nichž jsme v různé míře hodnotili politiku ČSSD a KSČM. Obsah těchto čtyř produktů jsme při hodnocení obou politických stran shrnuli v souhrnném hodnocení 11138 zveřejněném v říjnu 2020. Do obsahu tohoto pátého produktu zaměřeného na hodnocení činnosti ČSSD a KSČM jsme přidali příklady žalostného vystupování předsedů obou stran v předvolební debatě včetně rozboru jejich výstupů. Předvolební debata se týkala voleb do krajských zastupitelstev a byla 1. října 2020 vysílána v České televizi v pořadu „Superdebata“. Souhrnné hodnocení bylo v závěru doplněno doporučením pro činnost v dalším politickém období. K tomuto doporučení se vrátíme na konci stávajícího hodnocení.

Výše uvedené souhrnné hodnocení jako pátý a poslední varující produkt k činnosti ČSSD a KSČM bylo nazváno „ČSSD i KSČM si svůj osud zvolily již v roce 2018, kdy nepochopily, že ze stínu jiného politického subjektu nemohou ukázat svou důležitost a politickou nezávislost“. Na infografickém obrázku přiloženém k tomuto pátému produktu jsme uvedli následující text:

„Voliči nepovažují za nutné volit ČSSD a KSČM, neboť obě strany patří do trojspolku, ve kterém vládne hnutí ANO. Voliči tak většinou volí buď hnutí ANO, nebo subjekty mimo tento trojspolek.“

U výše předloženého textu je na obrázku uvedeno datum „červen 2019“, jelikož tento text pochází z produktu 11104, který byl ve zmíněné době na stránkách EXANPRO publikován. Tehdy měl onen text se stejným významem následující znění:

„Chování ČSSD a KSČM vytváří pro voliče obraz, že se tyto dvě strany daly do služeb hnutí ANO, čímž už není nutné je volit, protože hlavní roli v tomto trojspolku hraje hnutí ANO.“

Obě politické strany svůj osud zpečetily už v roce 2018, kdy se dopustily rozhodujících chyb, které za sebou bez nápravy táhly až do současných sněmovních voleb. Ani volby do Evropského parlamentu v roce 2019, v nichž ČSSD nezískala žádný mandát a KSČM jen jediný mandát, ani volby do zastupitelstev krajů v roce 2020, ve kterých obě strany zcela propadly, nepřiměly vedení ČSSD a KSČM k tomu, aby provedly nutné změny. U jmenovaných voleb nebylo možné brát ohledy ani na nízkou volební účast, protože se pořád jednalo o významnou část voličů, a tím o mnohem lepší ukazatel pro další volby než jakékoli volební průzkumy (voleb do EP se zúčastnilo zhruba 29 % oprávněných voličů a krajských voleb přibližně 38 % voličů, což je v prvním případě téměř 2,5 mil. voličů a ve druhém případě takřka 3,2 mil. voličů).

Zmíněné volby v roce 2019 a 2020 už ale byly pro obě strany posledními signály k učinění alespoň nějaké změny. Prvním větším signálem byly sněmovní volby v říjnu 2017, kdy se ČSSD z 50 poslaneckých mandátů propadla na 15 mandátů a KSČM ze 33 poslaneckých mandátů taktéž na 15 mandátů. Tohle byl první významný signál, který stranám napovídal, aby počínaje rokem 2018 provedly zásadní změny. Avšak nejenže ani jedna z obou stran neprovedla žádné účinné změny (efektivní personální změny a změny ve vedení politiky), tak navíc ke svým dosavadním chybám obě strany v roce 2018 přidaly chyby rozhodující, které rozhodly o jejich vyřazení z Poslanecké sněmovny v roce 2021.

První rozhodující chybou ČSSD bylo to, že delegáti 40. sjezdu ČSSD si v únoru 2018 do svého čela zvolili Jana Hamáčka. Zvolením Hamáčka předsedou ČSSD se sociální demokraté vyjádřili pro pokračování ostudné submisivní politiky Bohuslava Sobotky (viz výsledek sněmovních voleb v roce 2017). Hamáček byl Sobotkův místopředseda a v této funkci se podílel na zoufalé politice svého předsedy, který v letech 2014–2017 působil ve funkci předsedy vlády. ČSSD se tak prostřednictvím svých delegátů vyslovila pro pokračování této potupné politiky (viz též produkt 11138).

Druhou rozhodující chybou ČSSD se pak stalo to, že se tato strana v roce 2018 dychtivě vloudila do vlády s hnutím ANO. Hamáček a jeho spolustraníci si zřejmě mysleli, že když po tragických sněmovních volbách v roce 2017 budou ve vládě, tak budou viditelní, a tím snad i lépe volitelní. Jenže sociální demokraté jaksi zapomněli na to, že si do svého čela zvolili Jana Hamáčka, jenž se stal přirozeným pokračovatelem submisivní politiky svého předchůdce. Nemohlo být proto žádoucí, aby submisivní politik vstupoval do vládní koalice s hnutím ANO. ČSSD se pak opravdu stala viditelnou stranou. Ale to, co bylo viditelné, byla ubohost a neschopnost ČSSD, a především trapná podřízenost jejího předsedy, který ve funkci vicepremiéra sehrál vícekrát roli Babišova služebníka. Připomeňme, jak si ČSSD nedokázala prosadit ani obsazení svých vlastních míst ve vládě konkrétními lidmi, a to bez ohledu na jejich schopnosti a morální kvality. Tehdy se jednalo o post ministra zahraničních věcí a post ministra kultury. ČSSD se vždy podřídila požadavkům premiéra Andreje Babiše nebo prezidenta Miloše Zemana. Jeden z těchto případů je podrobně rozebrán ve dvou následujících zpravodajských produktech:

Jana Hamáčka jsme v jednom z analytických výstupů nazvali politickým moulou, což nebylo míněno jako urážka, nýbrž jako lidové a výstižné označení někoho, kdo je v politice neobratný a naivní. Přesněji se jednalo o produkt 12104 Co Hamáček doopravdy vyzradil o působení českých zpravodajských služeb v Rusku? A jaké rezidentury pomohl skutečně rozbít?.

Jan Hamáček byl ve funkci předsedy ČSSD „překvapivě“ potvrzen i na sjezdu ČSSD v březnu 2019 a taktéž na sjezdu v dubnu 2021. Sociálním demokratům se patrně líbilo působení Hamáčka ve vládní koalici s hnutím ANO a s jeho předsedou Babišem. Nutno podotknout, že Hamáčkovi protikandidáti nebyli ani o trochu lepší (otázkou ale je, proč má ČSSD tak špatné kandidáty na post předsedy strany). Zoufalost a tragikomičnost politiky ČSSD umocňuje také to, že se delegáti 40. sjezdu ČSSD v únoru 2018 vyslovili, že považují za zásadní problém účast trestně stíhané osoby ve vládě (rozuměj účast Andreje Babiše). Avšak i přesto ČSSD s trestně stíhanou osobou vstoupila do vládní koalice. To dokládá, jak ČSSD ve svých výrocích i činnosti hluboce klesla.

Beznadějnost politiky ČSSD prokázal i statutární místopředseda ČSSD Roman Onderka, když v jednom publicistickém pořadu před sněmovními volbami v tomto roce pronesl, že ČSSD je nejstarší parlamentní stranou, a proto by podle něj neměla ČSSD v Poslanecké sněmovně chybět ani pro další funkční období. Pokud si Onderka myslí, že ČSSD by měla být ve Sněmovně jenom proto, že je nejstarší parlamentní stranou, pak to je opravdu hodně málo a Onderka tím dokazuje, že ČSSD žádnou politiku nedělá, ale pouze povrchně politikaří a politicky manévruje.

První rozhodující chybou KSČM bylo to, že po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 byl na X. sjezdu KSČM konaném v dubnu 2018 do funkce předsedy KSČM opět zvolen Vojtěch Filip, který v té době stál v čele strany již téměř 13 let. Filip ve funkci předsedy KSČM vydržel dlouhých 16 let (chtělo by se říci „jak komunistické“) a sám rezignoval až v říjnu 2021 po nezdařených sněmovních volbách. Pokud by byl Filip soudným politikem a přál by své straně zdárný vývoj, tak by už na X. sjezdu na předsedu strany nekandidoval. V konečném důsledku to však byli delegáti sjezdu, kteří ho do funkce předsedy opětovně zvolili. Filip ale mohl sám rezignovat v následujících letech, přičemž nejpozději měl rezignovat v říjnu 2020 po neúspěchu v krajských volbách.

Druhou rozhodující chybou KSČM se stal kuriózní akt, při kterém komunisté v červenci 2018 podepsali s hnutím ANO jakousi dohodu o toleranci vládě Andreje Babiše. Marně mohl předseda Filip celé funkční období vysvětlovat, že se ze strany komunistů nejednalo o podporu Babišově vládě, ale podle něj jen o toleranci této vládě. Jenomže jaký je v tom pro voliče rozdíl?

Podepisovat dohodu o toleranci byla od komunistů hloupá a nesmyslná aktivita. Pokud jeden politický subjekt uzavře na začátku funkčního období dohodu o toleranci s jiným politickým subjektem, pak to přece znamená, že druhý politický subjekt, respektive jeho způsob vládnutí bude tolerováno do konce funkčního období. Jestliže to komunisté mysleli jinak, proč potom uzavírali takovou dohodu?

Jak může někdo uzavírat dohodu o toleranci, když dopředu neví, jak se druhá strana (hnutí) ve svém vládnutí v různých záležitostech zachová? A zvláště opatrní měli být komunisté v případě úskočného Babiše (k Babišově mlžení, zamlčování pravdy, nebo dokonce lhaní viz např. produkt 11072, produkt 12075, produkt 12085 nebo produkt 13087).

Komunisté si zkrátka bláhově mysleli, že dohodou o toleranci Babišově vládě ukážou svou důležitost a vliv na politické scéně. Poslanci KSČM chtěli demonstrovat, že bez nich by Babišova vláda nemohla nadále fungovat. Jenže ze své vnitřní bubliny měli zakalený úsudek, jelikož to takto viděli jen oni sami a nechtěli porozumět tomu, jak to vidí voliči. Vůbec je nenapadlo, že voliči by je kvůli této „tolerantní“ aktivitě mohli více považovat za Babišovi služebníky než za ty, kteří drží Babiše v šachu (komunisté navíc jakýsi šach jen naznačovali, protože vždycky ustoupili).

Komunistům nepomohlo ani to, že šest měsíců před říjnovými sněmovními volbami dohodu o toleranci vypověděli, a dokonce se vyslovili, že jsou připraveni vyslovit vládě nedůvěru, pokud by opozice hlasování o důvěře vládě vyvolala. To už ale pro voliče bylo zbytečné a opožděné divadlo.

Po tomto hodnocení je vhodné navázat připomenutím části textu z produktu 11104 z června 2019:

         

  

  

Je tedy logické, že se část dřívějších voličů ČSSD a KSČM přesměrovala buď na hnutí ANO, neboť toto hnutí podle náhledu voličů převzalo od dvou uvedených stran aktivitu, anebo se kvůli jejich podřízenosti Babišovi odvrátili ke zcela jiným politickým subjektům. Tragické je, že si představitelé obou neúspěšných stran svou podlézavost a podřízenost neuvědomují. Naopak si myslí, že svým podivným jednáním získali jakousi politickou důležitost. ČSSD se cítí důležitá, jelikož je ve vládě. A KSČM se cítí důležitá, protože bez její podpory by přece vládní koalice ANO s ČSSD nemohla zahájit činnost. Jenže hlavní je to, co si myslí voliči, a ti ukázali, že je to přesně obráceně.

     
 
 

Celkové hodnocení činnosti ČSSD a KSČM uzavřeme výběrem textu z části „Doporučení pro činnost v dalším politickém období“, které bylo součástí produktu 11138 z října 2020:

         

  

  

Obě strany svým chováním ztratili svůj politický punc, a tím i vlastní politickou hybnost. Ani u jedné z obou stran není jasné, čeho chce vlastně ve své politice dosáhnout. Od roku 2018 to vypadá, že jejich hlavním cílem je podporovat hnutí ANO.

Předseda KSČM Vojtěch Filip měl ještě 3. října 2020 po oznámení výsledku krajských voleb rezignovat na svou funkci. Jenže Filip to neudělal a každým dalším dnem jenom ukazuje, v jakém marasmu se KSČM nachází (pokud někdo nerozpozná, že nastal čas pro odchod z funkce, pak jenom dokazuje, že žije v odloučení od reality). Tady není nad čím přemýšlet ani na co čekat.

V horší situaci je Jan Hamáček, jehož strana se nepochopitelně vloudila do vlády. Cokoli teď Hamáček udělá, může být považováno za narušování vládního boje proti šíření koronaviru. Na druhou stranu mu situace nebrání, aby už nyní odhodlaně ohlásil, že v čele své strany a ve vládě zůstane jen po dobu trvání nouzového stavu.

Důležitou věcí je také to, aby kandidáti na předsedu jak ČSSD, tak i KSČM nepocházeli z řad místopředsedů. Ti svůj podíl viny nesou také a jsou nejvíce spjati se současnými předsedy obou stran. Situace u obou stran je natolik závažná, že musí nastat obměna celého vedení. Je však patrné, že závažnost situace si představitelé ani jedné z obou stran neuvědomují, neboť ohledně výsledků voleb hodnotí stav společnosti, namísto toho, aby přednostně hodnotili svůj výkon.

Další důležitou věcí je, aby obě strany začaly prosazovat svou vlastní politiku bez ohledu na hnutí ANO. Nemohou už dělat ani kompromisy, protože každý kompromis je bude před voliči jenom oslabovat. Na druhou stranu to ale znamená, že pokud budou prosazovat vlastní politiku, tak ta politika musí být vůči české společnosti a v rámci mezinárodních vztahů včetně udržování bezpečného prostředí v Evropě tou politikou správnou a spravedlivou. A to je mnohem těžší než výměna předsedů obou stran. Ale bez výměny předsedů a užšího vedení nelze začít.

     
 
 

Zpravodajský produkt 11168
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO

Nejčtenější zpravodajské produkty