Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
15. leden 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11146)

Titulek zpravodajského produktu se skládá ze šesti sousloví, která mají svůj význam v národní bezpečnostní strategii* a tím i v národní bezpečnostní politice* jakékoli země. Těžiště nadpisu je v posledních dvou souslovích: národní bezpečnost* a krizové situace*. Zbylá sousloví jsou v každé celostátní krizové situaci z hlediska udržování co nejvyšší národní bezpečnosti důležitými položkami, které však nejsou vládami dostatečně podchyceny. To platí taktéž v situaci, kdy je veden boj proti šíření nového koronaviru SARS-CoV-2 a jím způsobenému onemocnění COVID-19.

Základní otázkou je, kde začíná fyzický boj jednotlivého státu proti infekční nemoci hodnocené jako hrozba pro národní bezpečnost. Máme pochopitelně na mysli geografický prostor a tímto geografickým prostorem je přirozeně území daného státu, nad kterým má národní vláda se svými institucemi úřední pravomoc. Toto území je ohraničeno státními hranicemi, které vstupem do Evropské unie nezmizely, i když by si to někteří mylně přáli.

Reakce na jakoukoli hrozbu* začíná u jednotlivých zemí, nikoli na úrovni Evropské unie nebo Severoatlantické aliance, které nemají vlastní území. Tuto přirozenou zákonitost nyní dokazují všechny státy a vlády tím, jak si v boji proti šíření koronaviru zajišťují prostřednictvím státních hranic vlastní území proti volnému vstupu cizích státních příslušníků a jak si za tímto účelem vedou seznam rizikových zemí.

Každá země přijímá pro své území svá vlastní bezpečnostní opatření* a nehledí na to, jak se na tato opatření tváří vlády ostatních zemí. Jenže s přijímáním opatření vznikají různé výjimky. Výjimky existují i při pohybu přes státní hranice, což zároveň odhaluje výraznou slabinu jednotlivých zemí při reakci na jakoukoli hrozbu. Významnou výjimku v přeshraničním pohybu mají takzvaní „přeshraniční pendleři“, kteří za prací dojíždějí do sousedních zemí. A právě přeshraniční pendleři vytvářejí při jakémkoli ohrožení několikanásobnou slabinu, a to jak pro zemi, ze které pocházejí, tak pro zemi, kam dojíždějí za prací.

V situaci, kdy je Česká republika v mnohých provozech závislá na cizí pracovní síle z východních zemí a kdy část vlastní kvalifikované síly odchází pracovat do západních zemí, není z hlediska národní bezpečnosti až tak podstatné, že se vojenská jednotka v Chrudimi v síle výsadkového praporu rozrostla na výsadkový pluk. Ještě méně podstatné, a navíc nesmyslné je pak tvrzení politiků a představitelů Armády ČR, že tento pluk může být nasazen kdekoli ve světě v řádu několika desítek hodin (viz pořad ČT „Události“ z 1. října 2020). V řádu desítek hodin? A celý pluk? Na takovou přepravní operaci nemají pluk ani stát vlastní prostředky, nehledě na přehnané a zbytečné vojenské ambice v situaci, kdy česká vláda dosud nedokázala stanovit konkrétní vojenské hrozby, na základě kterých by se měla vytvářet obranná strategie ČR a rozvíjet české vojenské síly. Vše se pak ubírá špatným směrem, který je falešně ospravedlňován neexistujícími závazky v rámci členství v Severoatlantické alianci (podrobněji viz produkt 13030 Mýtus o pozitivním významu NATO a o bezpečnostním vakuu v ČR v případě vystoupení z Aliance s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice).

K čemu bude výsadkový pluk určený primárně pro zahraniční operace (vojenské mise v zahraničí, síly okamžité reakce v rámci NATO apod.) a nová armádní obrněná technika, až se především Polsko, Ukrajina a možná i Slovensko a další země na základě nových krizových situací (stěžejní je rok 2030) rozhodnou stáhnout vlastní pracovní sílu ze zahraničí, a tedy i z České republiky? A když se na to podíváme z druhé strany, tak se musíme zase ptát, zda je vůbec možné, aby Česká republika měla takovou moc, aby ohrozila zdravotní péči v tak vyspělých zemích, jakými jsou Německo a Rakousko. Nyní už víme, že to možné je. Příkladem je Rakousko a dohoda české vlády s rakouskou vládou dojednaná na jaře 2020 právě ohledně českých pendlerů. Česká vláda se na jaře 2020 domluvila s rakouskou vládou na výjimce, skrze kterou mohli čeští pendleři jezdit za prací až 100 km do rakouského vnitrozemí. Vicepremiér Jan Hamáček v té době pronesl, že pokud by tato výjimka nebyla, tak by Rakousku „kleklo“ zdravotnictví (podrobně a přesně viz produkt 13078).

Národní bezpečnost a z toho plynoucí bezpečnostní strategie a bezpečnostní politika, to není jen o vojenských a policejních silách, ale o všech oblastech nutných pro spolehlivý chod státu a pro vývoj společnosti, přičemž udržování bezpečného prostředí obklopuje všechny oblasti. Bezpečnostní strategie, to je také vzdělávání na školách a v různých organizacích o bezpečnostních hrozbách* a bezpečnostních rizicích* včetně povědomí o odpovědnosti a pravomoci jednotlivých státních institucí, především pak bezpečnostních sborů (Policie ČR, HZS, BIS a další) a ozbrojených sil (Armáda ČR) v čele s národní vládou.

V září 2017 jsme publikovali Koncept bezpečnostní strategie ČR, v němž jsme navrhli formy vzdělávání občanů ČR (Článek 8) a také vytvoření subjektu, kterým by disponoval každý kraj, respektive každý krajský hejtman a primátor hlavního města Prahy (Článek 7). Nyní se ukázalo, jak na úrovni krajů takový subjekt chybí.

V krizových situacích, které nás v budoucnu čekají, bude stoupat význam státní příslušnosti vzhledem k místu aktuálního pobytu. Taktéž bude nutné přijmout určitá opatření ke skupinkám zahraničních dovolenkářů a zahájit skutečnou činnost proti nelegální migraci*. Avšak přednostně bude nutné vytvořit aktuální národní bezpečnostní strategii s pojmenováním jasných cílů, kterých chceme v národní bezpečnosti země dosáhnout a udržovat, a dále způsob, jakým chceme požadovanou úroveň národní bezpečnosti dosáhnout a zajistit. K tomu je nezbytné stanovit konkrétní národní zájmy*, strategické priority a skutečné bezpečnostní hrozby.

Ve zbylé části zpravodajského produktu a v navazujícím produktu podrobněji rozebereme a zhodnotíme výše uvedené položky.

20. prosinec 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11145)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na dokument 11144 a jako čtvrtý a poslední v řadě pokračuje a dokončuje rozbor kauzy ohledně podivné schůzky v „uzavřené“ restauraci Rio’s na pražském Vyšehradě uskutečněné 21. října 2020, po které ve své funkci skončil ministr zdravotnictví Roman Prymula (počáteční vysvětlení a úvodní hodnocení rozebírané kauzy viz produkt 11140 jako první výstup v řadě).

V předcházejícím dokumentu 11144 jsme do určité míry vysvětlili, jak to bylo s pořízením inkriminovaných fotografií, a dále také to, jakou roli v těchto aférách sehrávají osoby odborně označované jako OJVP*. K tomu jsme přiblížili, jak je to s reálným fyzickým nebo technickým sledováním* či monitorováním* zájmových objektů*, což se dotýká jakékoli kontrazpravodajské služby*.

V tomto produktu dokončíme analýzu vyšehradské aféry se zaměřením na inkriminovanou schůzku a na vývoj po této schůzce. Přiblížíme negativní role premiéra Andreje Babiše a poslance Jaroslava Faltýnka (oba hnutí ANO) i důvod k Babišově rychlé reakci na „přešlap“ Romana Prymuly. K tomu připomeneme jedno zákulisní počínání premiéra Babiše, při kterém mu neasistoval nikdo jiný než právě jeho blízký spolupracovník Faltýnek. Rovněž upřesníme, proč by nemělo být překvapivé, že do aféry může být zapletena také Bezpečnostní informační služba* (BIS), a to ať už přímo, nebo skrze různé prostředníky. Hodně odhalil i sám deník Blesk, a to nejenom tím, jaké fotografie a text zveřejnil, ale také tím, co nezveřejnil. K tomu doplníme další poznatky včetně poznatků z terénu, jak vznikly usvědčující fotografie a kdo stál za jejich pořízením, respektive kdo je nepořídil a proč.

18. listopad 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11144)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na dokument 11142 a jako třetí v řadě pokračuje v rozboru kauzy ohledně podivné schůzky v „uzavřené“ restauraci Rio’s na pražském Vyšehradě uskutečněné 21. října 2020, po které ve své funkci skončil ministr zdravotnictví Roman Prymula (počáteční vysvětlení a úvodní hodnocení rozebírané kauzy viz produkt 11140 jako první výstup v řadě).

V předcházejícím dokumentu 11142 jsme vysvětlili, proč celá kauza sahá až do první poloviny října 2020, k čemuž jsme předložili pozoruhodnou chronologii konkrétních událostí spojených s rozebíranou kauzou. Dále jsme uvedli, kdo další je zapleten do zinscenování celé kauzy, a stejně tak jsme přiblížili, proč se měl obětí této kauzy stát Prymula a proč kauza nebyla namířena jen proti němu samotnému. V tomto produktu souhrnnou analýzu dále rozvedeme, přičemž se zaměříme na to, jak to bylo s pořízením inkriminovaných fotografií, a dále na to, jakou roli v těchto aférách sehrávají osoby odborně označované jako OJVP.

Novináři z deníku Blesk se dosud nijak zvlášť nezabývali tím, co mimo svá pracoviště provádějí členové vlády, a už vůbec se detailně nezajímali o to, zda členové vlády dodržují opatření, která byla přijata ať už samotným ministrem zdravotnictví, nebo vládou jako celkem (jinak by už Blesk vydal více takových reportáží). Proč tedy najednou ve svém deníku zveřejňují fotografie ze schůzky dnes už bývalého ministra Prymuly v restauraci Rio’s na Vyšehradě? A jak se o této schůzce vlastně dozvěděli čili kdo a jakým způsobem jim dal echo? Anebo k inkriminovaným fotografiím přišli jinak než vlastní aktivitou v terénu?

To jsou jedny ze stěžejních otázek pro rozluštění pozadí vyšehradské aféry. Pro poskytnutí odpovědí existuje několik skutečností, které prozrazují, jak to s těmi fotkami bylo a zdali se toho novináři Blesku účastnili přímo, anebo měli jakési nezávislé „pomocníky“. Další ukazatele pro rozmotání podivné kauzy lze nalézt v následném chování premiéra Andreje Babiše a předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslava Faltýnka. K tomu připomeneme odborný termín OJVP* BIS*, na který se v mnoha kauzách zapomíná.

3. listopad 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11143)

Dnes 3. listopadu 2020 se ve Spojených státech amerických uskuteční oficiální prezidentské volby. Zajímavostí je, že již více než 94 milionů amerických voličů využilo možnosti odvolit ještě před oficiálním dnem voleb, a to buď osobně na příslušných a k tomu určených místech, nebo odesláním korespondenčního hlasovacího lístku.

Populace USA dosahuje přibližně 328 milionů osob, přičemž počet oprávněných voličů pro volby v roce 2020 je odhadován na zhruba 235 milionů. To znamená, že ještě před dnem voleb odvolilo už 40 % oprávněných voličů (výše zmíněných 94 mil.). Avšak prezidentských voleb se již dlouhodobě zúčastňuje jen ± 55 % voličů, čímž můžeme upřesnit, že již odvolilo asi 72 % těch, kteří se voleb podle dlouhodobého průměru pravděpodobně zúčastní.

Podle několika posledních prezidentských voleb v USA je obvyklá volební účast necelých 130 mil. oprávněných voličů (oněch přibližně 55 %), ale pro volby v tomto roce se předpokládá, že by účast mohla stoupnout až ke 150 mil. osob, což by překročilo 63 %. Předpoklad vychází z množství voličů, kteří odvolili ještě před dnem voleb.

Počínaje prezidentskými volbami v roce 1972 nepřekročila volební účast 60 % (naposledy to bylo při volbách v roce 1968, kdy se k volbám dostavilo 60,9 % voličů a vítězem se stal republikán Richard Nixon). Ve 21. století byla prozatím nejvyšší účast v prezidentských volbách v roce 2008, a to na úrovni 57,1 % (podle jiných zdrojů dokonce překročila 58 %) se zvolením demokrata Baracka Obamy (to bylo jeho první funkční období). Celkový rekord ve volební účasti v amerických prezidentských volbách se váže zpátky až do roku 1888, kdy se voleb zúčastnilo 79,3 % voličů s vítězstvím republikána Benjamina Harrisona.

Zajímavé je, že se do voleb nezapojuje více než 100 mil. Američanů. Zde můžeme připomenout důvody pro neúčast v minulých amerických volbách v roce 2016, kdy mezi sebou soupeřili Donald Trump a Hillary Clintonová (voleb se zúčastnilo téměř 56 % voličů). Z provedeného průzkumu vyplynulo, že 18 mil. občanů mělo příliš nabytý program, než aby se věnovalo volbám. Dalších téměř 15 mil. lidí volby nezajímaly. Necelých 14 mil. osob odpovědělo, že se jim protivila volební kampaň i samotní kandidáti. Asi tři miliony voličů na volby zapomněli a více než 200 000 Američanům nevyhovovalo počasí. K dalším důvodům patřily nemoc nebo zdravotní postižení, nepřítomnost ve svém bydlišti, registrační problémy, nevyhovující volební místo, dopravní problémy a jiné důvody. Volební výsledky byly přitom v některých státech ve prospěch Trumpa velmi těsné. Některé uvedené důvody pro neúčast jsou v americké společnosti, která je hodnocena jako hodně politicky i jinak angažovaná, skutečně zarážející.

K prezidentským volbám uskutečněným v roce 2016 (Trump vs. Clintonová) jsme vytvořili celkem osm zpravodajských produktů. V těchto produktech je vysvětlen volební systém týkající se prezidentských voleb v USA, způsob hodnocení kandidátů do politických funkcí ze strany zpravodajských služeb apod. Přehled zmíněných produktů je následující:

V dnešních volbách se utkají Donald Trump, který svou funkci obhajuje, a Joe Biden, který od ledna 2009 do ledna 2017 působil ve funkci viceprezidenta po boku Baracka Obamy. Podle posledních průzkumů z 2. listopadu večer má Joe Biden náskok 6,5 procentního bodu, což ale stále o ničem nevypovídá. V minulých volbách ztrácel Donald Trump v předvečer voleb na svou protikandidátku Hillary Clintonovou 4 procentní body, a přesto vyhrál. V amerických prezidentských volbách není rozhodující celkový počet hlasů, nýbrž výsledky v jednotlivých státech, z kterých se teprve potom skládá konečný výsledek podle získaných takzvaných volitelů. V minulých volbách se toto pravidlo významně potvrdilo: V konečném součtu všech hlasů Clintonová získala o téměř 2,9 mil. hlasů více než Trump, ale z výsledků v jednotlivých státech naopak za Trumpem zaostala v počtu získaných volitelů (podrobnější vysvětlení včetně propočítaných výsledků minulých voleb viz produkt 11034)

Jaký bude výsledek klání Trump versus Biden? Jaké body jsou pro rozhodování voličů zásadní? Jak lze hodnotit jednotlivé kandidáty? A jaký povolební vývoj je možné očekávat?

1. listopad 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11142)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na dokument 11140, ve kterém je počáteční vysvětlení a hodnocení rozebírané kauzy. V tomto produktu se podrobněji věnujeme tomu, proč se tato kauza odehrála, a tím i tomu, kdo ji zosnoval. S tím samozřejmě souvisí i to, proti komu měla být tato aféra namířena čili koho měla poškodit – nejednalo se jen o samotného Romana Prymulu, který si ke svému konci ve vládě dopomohl sám svým sebestředným jednáním se snahou převýšit premiéra Babiše (viz příklady a konečný vrchol v počínání Prymuly v analytické části produktu).

Vznik kauzy nenastal až schůzkou v restauraci Rio’s na pražském Vyšehradě (21. října s uveřejněním fotografiií 23. října), ale sahá do první poloviny října 2020. Kromě toho nejsou do kauzy zapleteni jen účastníci schůzky, novináři z deníku Blesk a premiér Andrej Babiš, ale ještě jedna státní instituce (viz analýza dále v textu).

krátké analytické reakci 11141, jež je mezistupněm mezi dokumentem 11140 a tímto aktuálním produktem, jsme popisovali váhání prezidenta Miloše Zemana s odvoláním nyní už bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly. K tomu jsme předložili několik znaků počínaje doporučením Pražského hradu, které bylo sděleno přímo Prymulovi a které se týkalo jeho dalšího postupu v dané kauze. Proto Prymula v osudný den vyčkával a posouval svůj brífink, během něhož se nakonec k celé záležitosti vyjádřil se závěrem, že na svou funkci nerezignuje. Zeman hrál o čas, ale posléze si uvědomil, že tato bitva o jím opěvovaného Prymulu je nenávratně prohraná, a to i kvůli tragické obhajobě předložené a opakovaně měněné samotným Prymulou. Zeman tedy přistoupil na výměnu ministra zdravotnictví, přičemž je zde jedna zajímavost: Zeman nereagoval na premiérův návrh na odvolání Prymuly, který mu Andrej Babiš doručil v pátek 23. října, nýbrž těsně před jmenováním nového ministra zdravotnictví přijal Prymulovu demisi. To potvrdilo dohodu mezi prezidentem a Prymulou zmíněnou v krátké analytické reakci 11141. Přijetí demise a jmenování nového ministra se odehrálo ve stejný den, a to ve čtvrtek 29. října 2020.

V následující části analytického textu předložíme pozoruhodnou chronologii konkrétních událostí spojených s rozebíranou kauzou, objasníme spojitost mezi nimi a vypíchneme důležité body ve vystupování hlavních aktérů celé kauzy.

Nejčtenější zpravodajské produkty