Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
24. září 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11137)

V březnu 2020 vyhlásila vláda nouzový stav, který i s prodloužením trval od 12. března do 17. května 2020. Zvláštností bylo, že s vyhlášením nouzového stavu nebyl zároveň aktivován Ústřední krizový štáb (ÚKŠ). Ten byl kvůli politickým vrtochům premiéra Andreje Babiše aktivován s několikadenním zpožděním (podrobněji viz produkt 11133 Premiér Babiš upřednostnil své politické cíle před bojem proti koronaviru).

Nově byl ÚKŠ aktivován 21. září 2020, ale zase nebyl vyhlášen žádný krizový stav. Aktivace a činnost ÚKŠ souvisí s existenci konkrétního krizového stavu, avšak vláda dosud neoznámila, v jakém krizovém stavu se nacházíme. Jedná se o štáb krizový a ten by měl svou prací reagovat na určitou krizovou situaci, která je převedena do konkrétního krizového stavu. Ke krizovým stavům patří stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav (blíže ke krizovým stavům včetně toho, kdo a podle jakého zákona může konkrétní stav vyhlásit a pro jaké území viz další část analytického produktu).

Kromě výše uvedeného předseda vlády Babiš ve svých vystoupeních předvedl, že nerozumí významu ÚKŠ (nebo mu zkrátka rozumět nechce), a to ani z pohledu zákona, ani z pohledu statutu ÚKŠ, který jeho vláda už dvakrát aktualizovala (k 15. březnu 2020 a k 21. září 2020). Babišův politický přístup a odborná neznalost jsou velmi zarážející, ale už ne tak překvapující, neboť již několikrát za svou politickou éru Babiš prezentoval, že neví nebo nechce vědět, kdo a jak řídí příslušné státní instituce – on totiž do vrcholné politiky přišel kvůli něčemu jinému. Příkladem neřízení státních institucí jsou české zpravodajské služby, na což jsme se z přirozených důvodů primárně zaměřili a tento problém vysvětlili již v roce 2017 v produktu 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby a dále v roce 2020 v produktu 13076 „Premiér Babiš podruhé prozradil, že ho české zpravodajské služby nezajímají a že vládní kabinet řídí nedostatečně.

Andrej Babiš v rámci boje proti šíření koronaviru SARS-CoV-2 mnohé udivil rovněž svým tvrzením o tom, že vláda nemá finální rozhodnutí a že to zásadní rozhodnutí mají epidemiologové (viz pořad České televize s názvem „Události, komentáře Speciál“ vysílaný 15. dubna 2020 a taktéž produkt 13080 s podrobným vysvětlením). Pravda je taková, že finální rozhodnutí má vždycky vláda. Epidemiologové o ničem nerozhodují, ale jako odborný pracovní orgán navrhují či doporučují. A vláda může a nemusí rozhodnout podle jejich doporučení (nebo může toto doporučení upravit). Význam rozhodnutí vlády je v tom, že své rozhodnutí musí umně skloubit s ostatními oblastmi důležitými pro chod státu jako komplexního celku. Vláda je orgán, který má vrcholnou rozhodovací pravomoc a který pro dosažení co nejlepšího rozhodnutí využívá svých pracovních a poradních orgánů, které ale žádnou rozhodovací pravomoc nemají. Problematika ÚKŠ je rozpracována v produktu 13080 Jaký vztah by měl panovat mezi národní vládou, Bezpečnostní radou státu a Ústředním krizovým štábem? (1/2) s pokračováním v produktu 13081.

Z vyjádření premiéra Babiše k obnovení činnosti Ústředního krizového štábu (ÚKŠ) můžeme vypíchnout následující slova:

„(ÚKŠ) není zřízen teď nově na to, aby řídil Ministerstvo zdravotnictví a dával nějaké epidemiologické prognózy nebo návrhy. Ústřední krizový štáb je zřízen od toho, aby se stal platformou hlavně pro kraje.“

V těchto několika slovech jsou hned tři odborné chyby, chcete-li omyly, kterých se Babiš dopustil. Další chybou je i to, když Babiš v jiném proslovu připustil, že o aktivaci ÚKŠ rozhodl na základě požadavků krajských hejtmanů, kteří si stěžovali na špatnou komunikaci s Ministerstvem zdravotnictví.

Poznámka: Ze statutu ÚKŠ plyne, že o aktivaci ÚKŠ rozhoduje předseda vlády, a v době jeho nepřítomnosti v ČR nebo z jiných závažných důvodů první místopředseda vlády nebo jiný předsedou vlády pověřený místopředseda.  

V následujícím textu objasníme čtyři zmíněné odborné chyby ve vyjádření a v konání premiéra Babiše a podrobněji rozebereme krizové stavy.

15. září 2020
Předplatitelé

Krátká analytická reakce (11136)

Epidemiolog Roman Prymula byl k 1. červnu 2020 jmenován vládním zmocněncem pro vědu a výzkum ve zdravotnictví. Jedná se o zřízení zcela nové funkce při Úřadu vlády na návrh předsedy vlády Andreje Babiše. Rozhodnutí národní vlády o vytvoření této nové funkce bylo učiněno 25. května 2020. Ve stejný den vláda zároveň rozhodla, že do nově vytvořené funkce jmenuje Romana Prymulu, a to s účinností od 1. června 2020. Rozhodnutí vlády s oběma zmíněnými položkami bylo zapsáno do Usnesení vlády České republiky č. 575 ze dne 25. května 2020.

Epidemiolog Prymula původně zastával post náměstka ministra zdravotnictví, avšak v polovině května 2020 veřejně oznámil, že chce ještě do konce května z ministerstva odejít. Jenže Prymula je velmi ambiciózní a vypočítavý (vysvětlení s příklady dále v textu), a tak svůj odchod oznámil s náležitým dodatkem. Prymula přesně uvedl, že z ministerstva odejde, pokud nenastanou dvě skutečnosti. Pro média už ale odmítl upřesnit, o jaké skutečnosti se jedná (blíže v další části textu).

Než Prymula své úvahy o odchodu sdělil médiím, tak nejprve informoval premiéra Babiše, kterému prozradil i ty dvě skutečnosti. Jinými slovy Prymula premiérovi nastínil, za jaké situace je ochoten na ministerstvu setrvat. Lze otevřeně hovořit o tom, že si Prymula kladl podmínky, přičemž moc dobře věděl, že je v postavení, kdy si podmínky klást může, neboť za sebou měl a stále má vlivnou osobnost. Babiš byl postaven před dilema, které vyřešil za pomoci své bezcharakterní povahy (podrobněji dále v textu).

Je naprosto jasné, že funkce vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví byla urychleně vytvořena jen kvůli Prymulovi, a nikoli proto, že by snad samotná funkce a její pracovní obsah měly být pro vládu nějak významné. V organizační struktuře Ministerstva zdravotnictví ČR je Odbor vědy a lékařských povolání a pod tímto odborem je Oddělení vědy, výzkumu a dotací na vzdělávání. Proč tedy ještě další totožný element při Úřadu vlády? Kdyby Prymula nechtěl odejít z postu náměstka ministra, tak by nová funkce vládního zmocněnce zřízena nebyla. Je Roman Prymula tak cenným odborníkem, aby si ho Babiš takto předcházel, anebo je za tím jiný důvod a jiná osoba než premiér Babiš? (Objasnění dále v textu.)

Následující text zahrnuje prvky, jež bychom mohli z části přiřadit k psychologickému profilování*, protože zpravodajský produkt* na dané téma nelze vytvořit bez hodnocení* chování zájmové osoby*, jíž je Roman Prymula. Hodnocení Prymulova charakteru se tak přibližuje k sestavování jeho psychologického profilu*.

20. srpen 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (11135)

Ve dnech 5. až 11. srpna 2020 působila v libanonské metropoli Bejrútu česká záchranná jednotka, jejíž vyslání bylo zneužito k politickému boji mezi koaličními partnery čili k boji mezi ČSSD a hnutím ANO. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) se ve svých prohlášeních na adresu Ministerstva obrany, v jehož čele stojí Lubomír Metnar (hnutí ANO), dopustil chyby a zároveň nechtěně prozradil dlouho neřešené nedostatky ohledně prováděcího předpisu, který by měl stanovit jasná pravidla pro zapojování ČR do mezinárodních záchranných operací. Za obsah příslušného prováděcího předpisu je odpovědná vláda, kterou v současné době reprezentují především oba předsedové vládních koaličních subjektů: předseda hnutí ANO a premiér Andrej Babiš a předseda ČSSD a vicepremiér zastávající funkci ministra vnitra Jan Hamáček.

V následující analýze vysvětlíme nedostatky v organizování záchranných operací v zahraničí z pohledu zákona o integrovaném záchranném systému a velmi slabého nařízení vlády ve stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, dále jakou chybu ministr Hamáček učinil a jak stereotypně a nepromyšleně české vlády pracují, když takzvaně vytvářejí papír (rozuměj dokument) pro jiný papír, přičemž z předchozího dokumentu opisují text i s překlepem a nejsou schopny tento překlep odhalit a opravit po dobu celých 20 let. Rovněž doplníme, proč a jak by měly být pro rozhodování politiků a přípravu záchranné jednotky využity zpravodajské služby.

4. červenec 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11134)

Svržení režimu Muammara Kaddáfího v Libyi v roce 2011 nebylo povstáním libyjského lidu, ale jen určitých skupin podporovaných ze západních zemí. Svržení Kaddáfího bylo předem připraveno a schváleno Spojenými státy americkými (za prezidenta Baracka Obamy), přičemž na realizaci plánu se podílelo několik dalších západních zemí. Mezi hlavní prosazovatele silového zásahu v Libyi patřily Francie a Velká Británie (podrobněji dále v textu).

Ve zpravodajském výstupu 11035 z listopadu 2016 jsme ohledně Libye uvedli následující text:

         

  

  

„Také povstalecké aktivity v Libyi měly od svého počátku zahraniční podporu, která přerostla v letecké údery západních zemí. Američané věděli, že Libye za režimu Muammara Kaddáfího nemůže patřit do jejich sféry vlivu*, ale pro ruskou stranu to tak úplně neplatilo. Tím se dostáváme k dalšímu z cílů vojenské výpravy proti libyjské vládě, jímž bylo zabránit možnosti, aby se Libye v budoucnu stala zázemím pro ruskou zahraniční politiku v Africe a zadním podpůrným dvorkem pro politiku na Blízkém východě. Tak bylo rozhodnuto o destabilizaci Libye, přičemž Američané se prozíravě nezúčastnili vzdušných úderů (pouze je logisticky podporovali), aby snad nebyli obviňováni jako hlavní viník za rozklad severoafrické země. O to víc se činili v přípravě a řízení vojenské pozemní jednotky, která byla sestavena z libyjské diaspory a která zasáhla do povstaleckých bojů v Libyi včetně navádění bojových letounů západní koalice na cíle vládních sil.“

     
 

Výše zmíněný produkt s hyperlinkem nese název Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces (díl 1/2). A právě nelegální migrace byla dalším z cílů vojenského tažení proti režimu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Tento cíl se týkal uvolnění migračního směru ze severní Afriky do Evropy (více viz příslušný produkt a následný text v tomto zpravodajském výstupu).

V případě situace v Libyi byla sice přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973, avšak ta byla při vojenských úderech značně překročena čili de facto porušena (podrobněji dále v textu). Tím bylo porušeno mezinárodní právo neboli soubor mezinárodních právních norem, které upravují právní vztahy mezi jednotlivými státy s cílem podporovat světový mír, a tím zajistit mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství.

Ruská vláda považuje svůj tehdejší přístup k situaci v Libyi za velkou chybu, kterou později nechtěla opakovat (případ Sýrie). Svou chybu se ruští představitelé snaží od počátku destabilizace Libye z pohledu svých zájmů napravit (podrobněji dále v textu).

Zvláštním aktérem v dění na území Libye je Turecko, které pro své vlastní zájmy (zájmy současné turecké vlády) balancuje ve vztazích mezi USA a Ruskem.

Zajímavým faktorem ve vývoji bezpečnostní situace v Libyi jsou militantní skupiny vzešlé z „Libyjské islámské bojové skupiny“ (LIFG – Libyan Islamic Fighting Group). LIFG měla vazby na americkou zpravodajskou službu CIA* a britskou zpravodajskou službu MI6* (SIS*). Takové vazby s přeměnou původního militantního uskupení na jiné bojové skupiny nekončí. (O uskupení LIFG pojednává produkt 12028 Pokračující nejasnosti ve vyšetřování útoku v Manchesteru s vazbami na MI6 a CIA.)

Soupeření mocností o sféru vlivu v Libyi je jako v jiných případech jednoduché a složité zároveň. Vždy se jedná o to, čeho konkrétně chtějí jednotlivé mocnosti dosáhnout a proč, a co jsou schopny pro dosažení svých cílů obětovat. To následně souvisí s tím, zda si všechny zapojené mocnosti a mocnosti se schopností ovlivnit vývoj uvědomují, co svým konáním, ale také nekonáním mohou způsobit.

19. červen 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11133)

Zpravodajský produkt přináší jeden z příkladů o tom, jak premiér Andrej Babiš upřednostňuje svůj prospěch a dosažení vlastních politických cílů před zájmy České republiky a jejích občanů. České občany a český stát potřebuje pouze k prosazování vlastních záměrů, a proto se prezentuje jako zdánlivý ochránce všeho českého. Ale už několikrát odhalil, co se skutečně skrývá za jeho veřejnou image.

Mnozí lidé si stále myslí, že Andrej Babiš je ten nejlepší politik od listopadu 1989, avšak to je pouhá iluze a Babiše lze z pohledu těchto lidí nazvat „schopným“ iluzionistou. Ve skutečnosti není Babiš o nic lepší než jeho předchůdci. Vidíme to v závislém vztahu Babiše na Evropské unii (zvláště na Evropské komisi), v podřízeném vztahu k NATO, v podivné politické machinaci s vytvářením českých servilních příspěvků do rozjitřeného vztahu mezi USA a Ruskem apod. Ani s tou nelegální migrací* to není ze strany Babiše tak, jak sám prezentuje – to už je ale téma pro samostatný produkt. Česká politická scéna již dlouhá léta postrádá smělé a schopné politiky s opravdovým národním cítěním. A nepatří sem ani hnutí SPD, které Babišovi už několikrát podlézalo a které se nechá ohlupovat státními institucemi (např. dvakrát oklamaný [možná chtěně] předseda Výboru pro bezpečnost Radek Koten – viz produkt 12081). A podle programu, který sice vypadá odvážně, ale přesto obsahuje několik vad, to nebude ani hnutí Trikolóra.

Níže uvádíme výběr hlavních produktů od října 2017, jež se vztahují k Andreji Babišovi a jeho politickému manévrování:

Předkládaný příklad chování premiéra Babiše souvisí s vyhlášením nouzového stavu. Je naprosto přirozené, a ze zákona dokonce nutné, že pokud vláda vyhlásí na celém území republiky nouzový stav, tak zároveň aktivuje Ústřední krizový štáb (ÚKŠ), který by měl navázat spojení s krizovými štáby na nižší úrovni (krizové štáby krajů), čímž se od počátku zajišťuje jednotný postup (koordinace) a zpětná vazba od nižších celků se shromažďováním nedostatků v řešení situace a důležitých informací potřebných pro nepřetržitou analýzu, vyhodnocování, plánování, organizování a realizaci činností v řešení krizové situace (viz též produkt 11128). Avšak kvůli Babišovým politickým intrikám nebyl ÚKŠ aktivován. V aktivaci ÚKŠ nastalo několikadenní zpoždění, neboť premiér Babiš přestal náhle řešit krizovou situaci a řešil svého politického konkurenta v podobě koaličního partnera. Nikde zatím nebylo prezentováno, co všechno Babiš svým politikařením narušil a že i samotné vyhlášení nouzového stavu bylo nejméně o týden zpožděno z politických důvodů. Minimálně v této době Babiš české občany před šířením infekční nemoci nechránil, jenže jeho obdivovatelé jsou k této události nevšímaví.

Podobně vláda jako celek občany nechránila, když se zřekla některých opatření a lstivě je přehodila na jediné ministerstvo, čímž opatření ztratila status vládních krizových opatření. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že soud žádná vládní opatření nezrušil, ale zrušil jen některá opatření Ministerstva zdravotnictví, která byla nelegitimní (podrobněji analyzováno v produktech 11131, 11132, 31015 a z hlediska zavádějících výstupů v médiích také v produktu 13082).

Poznámka: Vyhlášení nouzového stavu hned neznamená, že musí být přijata spousta krizových opatření. Všechno je na rozhodnutí vlády, a nikoli na rozhodnutí epidemiologů či hygieniků, jak tvrdil Babiš („Já nic nerozhoduju. My exekuujeme to, co říkají experti, krorý tomu skutečně rozumí.“ – viz přesná citace celého Babišova prohlášení v produktu 11128). Epidemiologičtí experti mohou rozumět své oblasti, ale nikoli celému státnímu systému, který je nutný pro chod státu. Experti jsou odbornými poradci, ale vždy rozhoduje vláda, a to v širších souvislostech, tedy i s ohledem na jiné oblasti.

Následně i s předloženými důkazy objasníme, čeho se předseda vlády Andrej Babiš dopustil a jak kvůli svým politickým cílům narušil chod důležitých státních orgánů.