Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
16. červen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11157)

Slova o prolhanosti a primitivnosti jsou naprosto odpovídající. Nejedná se o žádnou nadsázku, nýbrž o přesné pojmenování reálného vystupování současného amerického prezidenta. Jak Joe Biden lže, to lehce prokážeme na skutečném příkladu zachyceném v tomto produktu. Prostřednictvím lží se Biden snaží předvést, jakým je rázným politikem a světovým vůdcem, avšak místo toho odhaluje svou primitivnost, neboť si ani neuvědomuje, jak lehce je možné jeho lži odhalit. Zde je konkrétní a prokázaný případ Bidenovy lži:

Úřad ředitelky národního zpravodajství* USA uvolnil 16. března 2021 dokument, ve kterém se uvádí, že Rusko provádělo vlivové operace* s cílem znevážit kandidaturu Joea Bidena, podpořit dřívějšího prezidenta Donalda Trumpa, podkopat veřejnou důvěru ve volební proces a zhoršit společenskopolitické rozdělení v USA.

Poznámka: Úřad ředitelky národního zpravodajství (Office of the Director of National Intelligence – ODNI) je v českých médiích nesprávně překládán a chybně prezentován. Ředitel/ka tohoto úřadu není ředitelem či ředitelkou všech zpravodajských služeb USA, jak si myslejí čeští novináři a televizní redaktoři (takovou pravomoc tento úřad nemá). Není ani vhodné tento úřad překládat jako národní zpravodajská služba, jak se v médiích rovněž objevuje, jelikož v sousloví není slovo „agency“ (v britské angličtině by to bylo slovo „service“). Podrobně je postavení ODNI ve zpravodajské komunitě* USA vysvětleno v produktu 13066. (Od ledna 2021 vede ODNI žena, jejíž jméno je Avril Haines.)

Ve stejný den, kdy byl uvolněn dokument ODNI (16. března), vedl moderátor George Stephanopoulos z americké televizní stanice ABC News rozhovor s Bidenem. Kromě jiného vznikla z tohoto interview dezinformace o tom, že Biden prohlásil Putina za zabijáka. Ve skutečnosti Biden toto slovo při rozhovoru vůbec nevyslovil. Iniciátorem této dramatičnosti byl samotný moderátor Stephanopoulos, který v tomto smyslu položil sugestivní otázku* či též návodnou otázku (podrobný rozbor viz produkt 13097).

V interview se moderátor Stephanopoulos pochopitelně zeptal na onen uvolněný dokument ODNI a přímo na hodnocení, které uvádělo, že vlivové operace v průběhu volební kampaně pro prezidentské volby USA v roce 2020 schválil sám ruský prezident Vladimir Putin. Biden se ve své reakci zaměřil na svůj telefonát s Putinem, který se odehrál 26. ledna 2021, přičemž odpověděl následujícími slovy:

„(…) Měli jsme dlouhý hovor, on a já -- znám ho (Putina) poměrně dobře. Já -- když rozhovor začal, já jsem řekl: »Já znám vás a vy znáte mě. Pokud zjistím, že se tohle stalo, pak buďte připraven«“.

A právě těmito slovy se Biden dopustil lži, a ještě k tomu ukázal svou primitivnost. Následně tuto lež a Bidenovu primitivnost detailně rozebereme.

6. červen 2021

Úvod do problematiky (11156)

Vývoj chemických a biologických zbraní byl na vzestupu v průběhu první fáze studené války*. Nyní se nacházíme ve třetí fázi studené války, přičemž vývoj chemických a biologických zbraní nebyl nikdy přerušen. Podrobněji k fázím studené války a samotné studené válce viz produkt 11147 Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR – v produktu jsou odkazy na další související zpravodajské produkty*.

Různé mezinárodní úmluvy a dohody (konvence) o zákazu vývoje, výroby, skladování a používání bojových chemických a biologických látek jsou jednou stránkou věci – tou oficiální a papírovou, ale druhou stránkou věci – tou faktickou – jsou stále uplatňované utajované programy několika velmocí a přidružených zemí, což má souvislost s trvalým soupeřením mezi Západem, potažmo USA, a Východem, respektive Ruskou federací, s čímž souvisejí i takzvané zástupné války* (proxy wars).

S přechodem do třetí fáze studené války (počátek roku 2014) vojenští stratégové a plánovači a organizátoři vlivových operací* (jejich součástí jsou zvláštní operace* i operace pod falešnou vlajkou*) přeformulovali, pro jaké konkrétní operace, proti jakým cílům (jejich význam, lokalita a velikost – hromadné, skupinové a jednotlivé), v jakých prostorech či objektech (složení a vliv prostředí, uspořádání objektu apod.) a v jakém období je výhodné aplikovat bojové chemické nebo biologické látky (konkrétnější vymezení je součástí rozebírané problematiky rozdělené do dvou navazujících zpravodajských výstupů*).

Obecně je možné hodnotit, že plány na použití bojových chemických a biologických látek se rozšířily i na období mimo ozbrojené konflikty, ať už se jedná o operace větší, nebo operace dílčí. Kromě toho se s těmito látkami (zbraněmi) nově počítá rovněž pro období „předehry“ před ozbrojenou konfrontací. Můžeme to přirovnat k dělostřelecké přípravě, což je palba dělostřelectva vedená na předem vybrané cíle a prostory protivníka před útokem (ofenzivou) vlastních sil. V závislosti na druhu a rozsáhlosti operace a složitosti terénu (včetně klimatu a aktuálního počasí) může dělostřelecká příprava trvat několik minut až několik hodin, v některých případech dokonce několik dnů. Dělostřelecká příprava nemusí být nepřetržitá, ale může být vedena v určených a různě dlouhých intervalech. Stejně tak tempo dělostřelecké přípravy může být různé a může se měnit i během procesu dělostřelecké přípravy. Dělostřelecká příprava má vlastním silám poskytnout určitou výhodu ještě před zahájením útoku. Podobně můžeme v současné době hovořit o chemické nebo biologické přípravě. Obzvláště biologická příprava nabývá na svém významu, neboť je složité zjistit a prokázat její původ, a tím tento jev spojit s aktivitou protivníka. Z tohoto důvodu může biologická příprava probíhat několik měsíců i několik let, a to v různých intervalech. Nevýhodou je samozřejmě šíření biologické nákazy nechtěnými směry.

O bojových chemických a biologických látkách hovoříme také jako o chemických a biologických zbraních, což je souhrnné označení, které zahrnuje jak bojové chemické a biologické látky, tak prostředky jejich dopravy na cíl. Látky mohou být pro své použití připraveny jak vojenským způsobem (jako náplň do různé vojenské munice), tak způsobem, který umožňuje jejich skryté „nevojenské“ použití. Z toho vyplývá, že ani prostředky jejich dopravy na cíl nemusí být ryze vojenské.

Základem bojových chemických látek jsou otravné látky, které se dělí do několika kategorií. V uvedení do problematiky chceme nastínit, že jednou z významných kategorií otravných látek jsou psychoaktivní látky. Tyto látky jsou využívány nejen proti lidským cílům, ale také pro stimulaci vlastních „lidských nástrojů“, a to zpravidla při těch zpravodajských operacích s utajovaným pozadím, které jsou postaveny na hrubém fyzickém kontaktu a kinetických účincích použitých zbraní. To se například vztahuje k některým teroristickým útokům provedeným v západních zemích od roku 2015 (podrobněji je tato záležitost objasněna v jednom ze dvou navazujících zpravodajských produktů).

Biologické zbraně mají oproti chemickým zbraním jednu velkou výhodu, která jejich masovější použití rozšiřuje mimo období ozbrojených konfliktů* či období války* mnohem více než v případě chemických zbraní. Smysl této výhody jsme již nastínili výše, avšak bližší vysvětlení této výhody je zahrnuto v jedné ze dvou hlavních částí rozdělených do dvou navazujících produktů.

Tímto se dostáváme k šíření koronaviru SARS-CoV-2. Původ tohoto viru nebyl stále objasněn, a už vůbec nebyl objasněn jeho přenos na člověka. Někteří naopak prohlašují, že vědci původ viru prokázali, přičemž tvrdí, že nový typ koronaviru je výsledkem přirozené evoluce. Velmi podrobně a odborně se tím, co vědci vědí, nebo spíše co nevědí, zabývá produkt 13079.

Ohledně šíření nového koronaviru ve světě jsme v produktu 11126 Koronavirus SARS-CoV-2 a česká národní bezpečnost (2/2) z března 2020 uvedli jeden zajímavý analytický závěr:

         

  

  

Z analýzy a hodnocení vývoje v šíření koronaviru SARS-CoV-2 vyplývá, že ve světě nebylo jen jedno ohnisko nákazy, odkud se koronavirus šířil dál, byť by bylo prvním místem, kde byl nový typ koronaviru zaznamenán. Ve světě vznikla další tři ohniska, která svojí povahou neodpovídají tomu, že by tam byl virus zavlečen primárně z Číny, případně z Číny přes jinou zemi.

     
 
 

Na konci výše zmíněného produktu jsme tento závěr lehce rozšířili. Nyní se k této záležitosti vrátíme v aktuálně rozebírané problematice, která je rozdělena do dvou hlavních částí. Po této úvodní části pokračuje uvedená problematika v dalších dvou produktech, z nichž se každý věnuje jedné hlavní části. První hlavní část nese název „Přiblížení chemických a biologických zbraní (látek)“. Druhá hlavní část má titulek „Příprava a vedení aktivit za použití chemických a biologických zbraní (látek)“. Ve druhé části je pro tuto problematiku zahrnuta také předpověď.

Utajovaná chemická a biologická válka je součástí velkého soupeření ve světě. Toto soupeření je prostoupeno všemi možnými oblastmi, které se prolínají, a to především skrze vedené aktivity. Jednou z takových aktivit je obnovená kauza „Vrbětice“ záměrně svedená do nového a jen jednoho směru (podrobněji viz produkt 12099, v němž jsou uvedeny odkazy na další produkty související s touto kauzou).

Velké soupeření ve světě směřuje k rozhodujícímu roku 2030. O tomto roku jsme se zmiňovali už v několika zpravodajských produktech (poprvé v listopadu 2018), což jsme shrnuli v produktu 11153 do následujícího odstavce:

         

  

  

Z hlediska politického a bezpečnostního vývoje je rozhodujícím rokem rok 2030. Tento rok se kvapem blíží, avšak vláda ani politická opozice stále nechápou a nechtějí chápat, co se děje v Evropě a celkově ve světě a k čemu nás to přibližuje. Všichni čeští politici si hlídají jen své pozice a počítají získané politické body. Proč je tento rok rozhodující, jsme poprvé nastínili v listopadu 2018 v produktu 11089. Podrobněji jsme význam roku 2030 rozebrali v květnu 2019 v produktu 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR. Další hodnocení a předpověď vývoje k roku 2030 jsme přinesli v lednu 2020 v produktu 11120 Naplňování projektu USA pro 21. století nabírá stále větší zpoždění, což Američany nutí k nezodpovědným akcím. Následné hodnocení bezpečnostního vývoje k roku 2030 jsme rozšířili o problematiku šíření infekční nemoci COVID-19. Toto hodnocení jsme zveřejnili v polovině ledna 2021 v produktu 11146 Přeshraniční pendleři, zahraniční dovolenkáři, státní příslušnost, státní hranice, národní bezpečnost a krizové situace (1/2). Naposledy jsme vývoj bezpečnostní situace k roku 2030 rozvedli v souhrnném hodnocení s předpovědí na konci ledna 2021, což bylo obsahem produktu 11147 Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR.

     
 
 
 

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11156
Úvod do problematiky
© 2021 Agentura EXANPRO
22. květen 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11155)

Na počátku května se Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) začala z vlastní iniciativy zabývat okolnostmi neuskutečněné cesty vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) do Moskvy. Tento počin 6. května 2021 potvrdila vedoucí Odboru komunikace a vnějších vztahů Policejního prezidia Kateřina Rendlová. Následně se 17. května dozvídáme, že NCOZ ve věci neuskutečněné cesty do Moskvy zahájila úkony trestního řízení* pro podezření ze spáchání dvou trestných činů*. Jedná se o trestné činy ohrožení utajované informace a zneužití pravomoci úřední osoby.

Ze spáchání výše uvedených trestných činů je podezřelý právě vicepremiér Hamáček. Může to vypadat jako vážný případ, jenže trestní řízení v podání NCOZ není ničím jiným než fraškou, protože se neopírá o relevantní fakta*, ale naopak vychází z mylných předpokladů* a z novinářských domněnek*.

Jediné, co Hamáček spáchal, je to, že si vymyslel, že cesta do Moskvy měla být zastíracím manévrem. Avšak tohle Hamáčkovo vymýšlení nelze napasovat na žádný paragraf trestního zákona. Kdyby takový paragraf existoval, musela by policie zahájit velké množství trestních řízení proti mnoha lidem včetně politiků. Hamáčkova nešikovnost i důvody, které k ní vedly, jsou rozebrány v produktu 13101.

Policisté zahájili trestní řízení na základě nápovědy novinářů ze serveru Seznam Zprávy a podle stejné nápovědy se upnuli na mediálně propíranou a tím i proslulou schůzku, která se konala 15. dubna v Hamáčkově ministerské kanceláři (viz produkt 13101). Podle novinářů Janka Kroupy a Kristiny Cirokové chtěl Hamáček v Moskvě ohledně kauzy „Vrbětice“ provést výměnný obchod. Podle jmenovaných novinářů měl Hamáček tento výměnný obchod zmínit právě 15. dubna na schůzce ve své kanceláři (podrobněji viz uvedený produkt). Jenomže tato schůzka a její účastníci nemohou být pro NCOZ prvořadým zaměřením. Policisté by se měli primárně zaměřit na jednání Výboru pro zpravodajskou činnost (VZČ), které se konalo 7. dubna 2021. Obsah jednání VZČ v uvedený den může mnohé vysvětlit a zároveň vyústit v odložení nebo zastavení trestního řízení (podle toho, zda je přípravné stadium trestního řízení ve fázi prověřování, anebo už ve fázi vyšetřování). Obsah schůzky z 15. dubna je ve vztahu k jednání VZČ dne 7. dubna zcela podružný (podrobné vysvětlení je obsahem další části produktu).

Pokud bychom hypoteticky připustili, že Hamáček alespoň jeden ze dvou trestných činů spáchal (již příprava obou činů je trestná), pak by nemohl být obviněn a obžalován jenom Hamáček, nýbrž spolu s ním i premiér Andrej Babiš a další členové vlády (viz objasnění v další části produktu).

16. květen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11154)

Ve zpravodajském výstupu 22039 jsme prostřednictvím odborného výkladu o práci jakékoli kontrazpravodajské služby* vztažené na kauzu „Vrbětice“ prokázali, jak Bezpečnostní informační služba* (BIS) hanebně i trestuhodně selhala, když nejpozději do konce roku 2018 nedokázala vládě předložit ty informace*, které jí znenadání předložila až v dubnu 2021. Přitom BIS již tehdy disponovala stejnými poznatky* jako v současném roce 2021, což byly poznatky pro zahájení takzvaného kontrazpravodajského šetření* (counterintelligence inqury), jehož výsledky mohla BIS již v roce 2018 předat Policii ČR, aby je zahrnula do policejního vyšetřování* (investigation). (Vyšetřování ve formě trestního řízení nespadá do pravomocí BIS.)

Uvedli jsme, že BIS měla informace předat nejpozději do konce roku 2018. Tento limit platí pro průměrnou kontrazpravodajskou službu, avšak v případě služby, jejíž práce je efektivně a důsledně organizována, by tyto informace byly předány ještě do konce září 2018, tedy zhruba do tří týdnů od nabytí výchozích poznatků, které Britové do médií uvolnili 5. září 2018 (více k zanedbanému postupu BIS a výchozím poznatkům viz uvedený produkt 22039). Ovšem britští vyšetřovatelé měli tyto poznatky k dispozici nejpozději v polovině července 2018 a BIS je tudíž mohla obdržet v rámci bilaterální spolupráce s britskou kontrazpravodajskou službou MI5* (též označovanou jako SIS*) o téměř dva měsíce dříve. Záleželo na tom, zda spolupráce mezi BIS a jejím britským protějškem byla na dobré úrovni, a také na tom, zda Britové chtěli tento případ opravdu vyšetřovat (pokud měli Britové zájem o podrobné vyšetřování případu, do kterého byli zapojeni důstojníci cizí zpravodajské služby*, pak museli nutně spolupracovat a informovat i další evropské země).

Je nesporným faktem, že BIS v roce 2018 neposkytla vládě žádné informace spojené s kauzou „Vrbětice“ a že tyto informace neposkytla ani v letech 2019 a 2020. Otázka zní, proč tyto informace BIS neposkytla. Na otázku se nabízejí jen dvě možné odpovědi: BIS selhala a vůbec nic v té době neřešila, anebo poznatky na možné propojení s Českou republikou prověřovala a nic nezjistila (způsob šetření/prověřování viz produkt 22039). Pokud ale BIS v roce 2018 nic nezjistila, pak se samozřejmě nabízí druhá otázka: Proč BIS náhle v dubnu 2021 po téměř třech letech předává vládě takové informace, které by zcela jistě musela mít už v roce 2018? I na tuto otázku odpovíme: BIS čekala na pokyn ze zahraničí a na to, až se vytvoří falešné stopy* (viz produkt 13099 BIS vytváří falešné stopy o pohybu důstojníků GRU na území ČR, a ještě k tomu nekvalifikovaně. Názorným příkladem je ostravský hotel Corrado. Vyšetřuje vůbec někdo tuto kauzu?!).

BIS nemůže z této kauzy vyjít jinak než jako služba, která selhala, a to ať už v plnění svých zákonných povinností, nebo tím, že posluhovala cizí mocnosti a v tomto spojení spáchala několik trestných činů (případně selhala v obou uvedených věcech). K objasnění činnosti BIS jsme v produktu 22039 předložili stěžejní otázky, které dosud nikdo ze zákonodárců nepoložil. Avšak tyto otázky bude nutné položit a zodpovědět, protože se jim prostě nelze vyhnout. Vážným problémem však je, že žádná odpověď není pro BIS uspokojivá.

Pokud se ale soustředíme na zákonnou povinnost zpravodajských služeb předávat bezprostředně prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády informace související se zjištěními (poznatky), která nesnesou odkladu (viz zákon č. 153/1994 Sb.), pak BIS neselhala jen v roce 2018, ale taktéž v roce 2021 (způsob a rozložení informování – viz dále v textu). A to už je hodně vážné, přičemž je zde ze strany BIS vidět zřejmý úmysl. Navíc druhé selhání BIS v informování zákonných adresátů v sobě skrývá ještě jedno provinění BIS. Druhé selhání BIS i s jejím dalším proviněním svým vyjádřením přímo potvrdil premiér Andrej Babiš. Babišovo vyjádření je naprosto zásadní a zákonodárci i s členy vlády by měli směrem k BIS pokládat další otázky!

8. duben 2021

Souhrnné hodnocení (11153)

Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny (2017) se novináři a veřejnost mohli posunout ve svém poznání ohledně vlády a politické opozice zase o kus dál. Záleží jen na tom, jak umějí „číst“ početná politická vyjádření a způsob vystupování jednotlivých politiků a zda při svém „čtení“ chtějí a dokáží být co nejvíce nestranní. Mnozí diváci, čtenáři a posluchači totiž k určitým politikům chovají svou nekritickou náklonnost, a naopak vůči jiným politikům nemohou skrýt svou předpojatou nelibost (u adorovaných politiků nevidí a nepřipouštějí jejich omyly a prohřešky, a naopak u neoblíbených politiků nikdy nepřiznají, že by mohli mít v některých věcech pravdu). To je nezastíraným problémem rovněž u některých novinářů a taktéž moderátorů České televize, kteří se občas neudrží a místo poskytování pravdivého a úplného zpravodajství a nestranného moderování dávají najevo své subjektivní pocity, jednostranné názory a s tím právě i tu osobní náklonnost nebo odpor k jednotlivým politikům a zemím.

Poznámka: Případy pochybení moderátorů a redaktorů ČT lze nalézt pod následujícími odkazy: Případ 2 – Výzkum veřejného mínění, Případ 3 – Člověk v tísni a východní Ukrajina, Případ 4 – Sarin v Sýrii, Případ 5 – Militant jako nelegální migrant, Případ 6 – Nedošetřený zásah do projevu prezidenta, Případ 7 – Manipulace s přípitkem šampaňským, Případ 8 – Islám a nejčastější britská chlapecká jména, Případ 9 – Předpojatí a manipulativní moderátoři, Případ 10 – Aféra Babčenko aneb Jak ČT zakrývá vlastní blamáž“, Případ 11 – Zaujatý redaktor, Případ 12 – Upoutávka ČT na vlastní dezinformační kampaň, Případ 13 – Sýrie versus Ukrajina, Případ 14 – Přerušené informování o vývoji v Sýrii ve vztahu k USA.

Čeští novináři často brojí proti premiéru Andreji Babišovi, ale už nechávají bez povšimnutí politickou opozici (především Piráty, ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN). Přitom jak vláda, tak politická opozice vrší svá pochybení a provinění vůči českým bezpečnostním i ekonomickým zájmům. Ani současná vláda, ani současná politická opozice neřeší v prvé řadě české zájmy, potřeby českých občanů a prosperitu ČR, ale na prvním místě se zajímají o přístup k moci a s tím o co nejlepší vlastní pozici na české politické scéně. V žádném případě se nejedná o politický boj za prosazení a zavedení lepší národní politiky, nýbrž jen o politický boj o moc uvnitř ČR a z toho plynoucí výhody. Jinými slovy můžeme říct, že nikdo z českých politiků neusiluje o změnu systému, ale o přístup k tomuto systému (tento hodnotící závěr jsme zmiňovali již v produktu 11089 z listopadu 2018).

Nyní je příhodné připomenout, co jsme o české národní politice psali v dubnu 2016, což bylo přibližně v době, kdy byl spuštěn analytický web EXANPRO. V produktu 13001 Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů jsme uvedli následující text:

         

  

  

Žádný vedoucí politik nikdy otevřeně neřekne, kam doopravdy směruje svoji zemi. Z toho také plyne fráze, že politika je jedno velké spiknutí.

Podpora politiky nadřazených mocností v EU a NATO jako té nejsprávnější možnosti je často ospravedlňována jako přirozené zachování demokratických principů a hodnot. Málokdo z politiků by veřejně připustil, že by to mohla být také cesta k poškozování vlastní země, anebo dokonce k postupnému sebezničení. Může to být považováno za pošetilé, ale politici malých zemí začleněných do mezinárodních struktur budou vždy manipulováni tak, aby sloužili zájmům cizích skupin a osob, které se cítí být předurčeny k provádění geopolitických změn bez ohledu na způsobené ztráty a škody, a to dokonce i v těch malých zemích, jejichž představitelé si myslí, že jim členství v nadnárodních organizacích poskytuje jakousi mezinárodní ochranu.

     
 
 

Vláda i opozice postupují stejně nevhodným a pokryteckým způsobem. Vláda se trvale podřizuje cizím mocnostem a koná podle jejich potřeb. Politická opozice sice řeční proti Babišovi, ale ve skutečnosti svými chybami nebo pasivitou, nutno dodat, že často úmyslnými chybami a úmyslnou pasivitou, podporuje Babišovu politiku, která je pro Českou republiku nevýhodná. Jak vláda, tak opozice úspěšně přeměňují Českou republiku na satelit západních mocností, přitom vykládají, že už nikdy nechtějí být satelitem, jako tomu bylo za éry Sovětského svazu. A tak tu máme situaci, kdy opozice kritizuje Babiše a kdy Babiš v obráceném gardu láteří na opozici, ale přitom všichni zastupují a prosazují stejnou politiku, pouze se přou o to, kdo bude u kormidla.

A co na to prezident Miloš Zeman? Ten řeší jen to, na čem má svůj osobní zájem, nebo to, co je spojeno s jeho blízkými spolupracovníky a s budoucím zajištěním jeho rodiny. A pokud se občas s nějakým zajímavým názorem vloží do některých palčivých problémů, pak se obvykle jedná jen o snahu se předvést. Zeman totiž těží z toho, že je „jenom“ prezidentem. Ačkoli prezident republiky patří do výkonné moci, tak není součástí vrcholného orgánu výkonné moci. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda a prezident stojí mimo vládu a za činnost vlády ani neodpovídá – vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně (vše viz Ústava ČR). Zemanovi tak prezidentská funkce poskytuje větší prostor v řečnických otázkách, neboť jeho vyjádření k různým tématům nemají obvykle charakter rozhodování a prezident tak není vázán své názory prokázat ve svém rozhodovacím procesu* tak, jako členové vládního kabinetu. Naskýtá se tedy otázka, zda by vystupoval stejně ve funkci nejvyššího výkonného politika.

Ohledně lidí, kteří působí v politice, připomeneme jeden obecný a trvale platný poznatek. Tento poznatek jsme poprvé publikovali v dubnu 2016 a v upravené aktuální podobě jsme ho v březnu 2020 zahrnuly rovněž do obsahu produktu 11128. Jeho znění je následující:

         

  

  

„V politice a v předních funkcích jednotlivých zemí nejsou ti nejschopnější a nejmorálnější lidé, ale pouze ti, kteří vstoupili do politických stran a hnutí, anebo ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon politické funkce.“

     
 
 

V říjnu 2016 jsme v produktu 12016 k působení politiků uvedli pravidlo, které je schopen a ochoten dodržovat jen málokterý politik. Toto pravidlo zní:

         

  

  

„Pokud politik jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, činí tak bez ohledu na to, zda si svým jednáním zachová nebo získá politickou funkci. Jestliže vidina politické funkce převáží, již to není jednání podle nejlepšího vědomí a svědomí.“ (Blíže je vědomí a svědomí vysvětleno v produktu 11152.)

     
 
 

Z hlediska politického a bezpečnostního vývoje je rozhodujícím rokem rok 2030. Tento rok se kvapem blíží, avšak vláda ani politická opozice stále nechápou a nechtějí chápat, co se děje v Evropě a celkově ve světě a k čemu nás to přibližuje. Všichni čeští politici si hlídají jen své pozice a počítají získané politické body. Proč je tento rok rozhodující, jsme poprvé nastínili v listopadu 2018 v produktu 11089. Podrobněji jsme význam roku 2030 rozebrali v květnu 2019 v produktu 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR. Další hodnocení a předpověď vývoje k roku 2030 jsme přinesli v lednu 2020 v produktu 11120 Naplňování projektu USA pro 21. století nabírá stále větší zpoždění, což Američany nutí k nezodpovědným akcím. Následné hodnocení bezpečnostního vývoje k roku 2030 jsme rozšířili o problematiku šíření infekční nemoci COVID-19. Toto hodnocení jsme zveřejnili v polovině ledna 2021 v produktu 11146 Přeshraniční pendleři, zahraniční dovolenkáři, státní příslušnost, státní hranice, národní bezpečnost a krizové situace (1/2). Naposledy jsme vývoj bezpečnostní situace k roku 2030 rozvedli v souhrnném hodnocení s předpovědí na konci ledna 2021, což bylo obsahem produktu 11147 Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR.

Vývoj bezpečnostní situace v Evropě a potažmo v celém světě je důležitým faktorem pro vývoj v ostatních oblastech společenského života. Svízel s českými politiky, ať už se jedná o vládu, opozici, nebo prezidenta, je v tom, že příliš spoléhají na silnější mocnosti, jejichž požadavkům se podřizují. Čeští politici posouvají do popředí své osobní ambice a vlastní zájmy, popřípadě zájmy jednotlivých politických subjektů. Čeští politici považují malicherné soupeření mezi národními politickými subjekty za nejvyšší politiku. Jenže zapomínají, že ta nejvyšší politika vždy přesahuje státní hranice, a to právě proto, abychom si zachovali bezpečné prostředí na vlastním území.

V rámci národní bezpečnosti* je nutné zajistit a udržovat příznivé podmínky ve vztazích s ostatními zeměmi, ať už se jedná o sousední, nebo vzdálenější země. V rámci národní bezpečnosti musí vláda uplatňovat zásady v předcházení a potlačování vnějších bezpečnostních hrozeb* a podílet se na zachovávání mezinárodního míru, na řešení vzniklých konfliktů a zmírňování politického napětí. Pokud by česká vláda i Parlament ČR podle toho postupovaly, tak by nikdy nevyslaly české vojáky do Pobaltí, kteří tam od roku 2018 svou přítomností s dalšími vojáky z členských zemí NATO zbytečně provokují a eskalují napětí. Čeští politici se ale v tomto striktně podřizují západním mocnostem a jejich požadavkům. Prezident Zeman tuto vojenskou misi nikdy nezpochybnil ani nekritizoval. Oficiálním cílem pochybné mise je odstrašit Rusko od napadení pobaltských států.

Rusko pro Evropu a obecně pro Západ nepředstavuje předhazovanou a omílanou vojenskou hrozbu, nýbrž hrozbu obchodní. Záměrem Ruska není napadnout jakýkoli evropský stát, ale naopak s evropskými státy obchodovat. V tom je jeho obrovský potenciál, kterému se západní země snaží různými způsoby bránit, čímž podporují USA v utlumování jejich konkurenta. Rusko nemá žádný zájem na pustošení Evropy a rozdmýchávání konfliktů u svých hranic, ale vzhledem k politické, ekonomické a vojenské kampani Západu se připravuje na všechny možné alternativy (viz produkt 11076 „Strategické a operační cíle USA a Ruské federace v zahraniční politice – díl 2/2). To, co se stalo na Ukrajině, nebylo akcí Ruska, ale akcí Západu, přičemž Rusko provedlo svou reakci (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině a produkt 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině – díl 1/2).

Žalostný vývoj na české politické scéně, lhostejnost českých politiků k vývoji bezpečnostní situace v Evropě (ve světě) a nedostatečné porozumění situace ze strany novinářů lze shrnout do následujících titulků, které srozumitelně nastiňují a shrnují průběžný stav české vlády, prezidentského úřadu i stav Parlamentu ČR:

  • Zeman a vstup do NATO s okamžitým podílem ČR na zločinech proti lidskosti aneb Jak a proč to všechno začalo (rozšiřování NATO a počátek eskalace napětí v Evropě – viz produkt 11089 a viz druhá polovina produktu 13094)
  • Jsou Zemanovy vztahy s Čínou a Ruskem státnické, anebo více osobní a obchodní?
  • Fenomén Babiš jako povrchní slupka, pod níž se skrývá marketinkový produkt současné doby (viz produkt 11057)
  • Nešikovný Zeman v souboji se záludným ministrem Hermanem (produkt 13015)
  • Pomstychtivý Zeman a zahanbený Babiš (viz produkt 11108 a produkt 11109)
  • Zmatená opozice varuje před poloprezidentským systémem, který je ale vytvářen právě rétorikou opozice a submisivním vystupováním premiéra
  • Zeman a jeho nekritická adorace Izraele aneb Jak ČR kopíruje aktivity americké administrativy (upřednostnění Jeruzaléma před Tel Avivem), která potřebuje Izrael pro naplňování cílů své zahraniční politiky na Blízkém východě (viz produkt 11077Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem)
  • Společné úsilí Zemana, Babiše i kolaborující politické opozice ohledně české vojenské mise v Pobaltí, která je organizována ve prospěch zahraniční politiky USA (viz produkt 11051, produkt 11055 a produkt 11056)
  • Záchvěv Zemana směrem k USA aneb Tristní dopis do Venezuely (viz produkt 11098)
  • Babiš a jeho personální politika ve vládě aneb Nikdo nesmí přerůst premiéra nebo získat větší slávu než premiér a všichni musí zůstat za každou cenu loajální (rovněž musí být uspokojeny personální požadavky Zemana)
  • Babiš jako velitel družstva ministrů si neumí své družstvo pevněji zkompletovat, přičemž mu pořád někdo chybí nebo odchází – to není známka dobrého manažera, který se musí opakovaně zbavovat svých podřízených 
  • Zeman neví, koho USA považují za teroristy, přesto jim radí, s kým nemají vyjednávat (viz produkt 13094)
  • Zeman se hluboce mýlí, když si myslí, že u Kábulu se bojuje za Prahu aneb Jak Zeman dosud nepochopil, o co se hraje v Afghánistánu a kdo jsou hlavní aktéři (viz produkt 13094)
  • Pokrytecký Zeman a bázlivý Babiš ve vztahu k řediteli BIS* Koudelkovi aneb skutečné prohřešky BIS nechce nikdo vyšetřit ani potrestat (viz produkt 12091)
  • Babiš vytáhl na předsedu Pirátů Ivana Bartoše téma nelegální migrace, přitom se jejich politika v tomto příliš neliší a je stejně špatná (připravovaný produkt)
  • Tandem Zeman a Babiš a dostavba Dukovan aneb Zákulisní dohoda mezi prezidentem a premiérem a z toho plynoucí pokyny pro ministra Havlíčka (Babiš se snaží zůstat v pozadí)
  • Zmatená opozice si kvůli tendru na dostavbu Dukovan stěžuje u Babiše na ministra Havlíčka, jako kdyby nevěděla, že Havlíček jednal na zákulisní pokyn Babiše
  • Opozice tvrdí, že Rusko je pro dostavbu Dukovan bezpečnostním rizikem, ale už nechce připustit, že americko-kanadská firma představuje přinejmenším stejné riziko (BIS v tomto vyjadřuje jen politický a západem preferovaný závěr, nikoli odborné zpravodajské stanovisko)
  • Vláda na popud západních mocností finančně a jinak podporuje pochybné a politicky aktivní neziskové organizace (např. Evropské Hodnoty a Člověk v tísni), které pak vytvářejí vlastní dezinformační produkty a dopouštějí se trestných činů podle českého trestního zákoníku (například trestný čin pomluvy), nebo podle zákonů cizího státu (například neoprávněná činnost v Sýrii).

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11153
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO

Nejčtenější zpravodajské produkty