Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
17. leden 2022
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11175)

Odchod amerických vojenských sil z Afghánistánu k 30. srpnu 2021 byl z pohledu zahraniční politiky* USA zajímavým precedentem. Ještě v dubnu 2020 jsme v produktu 11129 psali, že Američané z Afghánistánu nikdy dobrovolně neodejdou, což jsme doplnili obecným americkým sloganem: „Once we are there, we are there for all time!“ („Jakmile jsme tam, jsme tam napořád!“). K tomu jsme v tomtéž produktu doplnili, že záměrem Američanů není opustit Afghánistán úplně a že je to jen hra s počty vojáků, kdy se jejich počty mohou razantně snížit, ale v potřebnou chvíli zase výrazně navýšit. Toto hodnocení se potvrdilo v červnu 2021, kdy bylo plánováno, že v Afghánistánu i nadále zůstane 650 amerických vojáků. Pokud bychom započítali zpravodajce ze CIA* a z DIA* (vojenská zpravodajská služba), dále příslušníky speciálních sil a bezpečnostní kontraktory*, pak by počet překročil 1 000 osob. Ale pro média se uvádí jen počet vojáků na oficiální misi, nikoli počty příslušníků zpravodajských služeb*, kontraktorů Ministerstva obrany USA a Ministerstva zahraničí USA ani počty takzvaných speciálů, kde většina z těchto všech uvedených osob plní v zahraničí utajované úkoly.

Oficiálně udávaný počet amerických vojáků, kteří měli zůstat v Afghánistánu, byl odůvodňován zajištěním bezpečnosti diplomatickému sboru USA. Avšak poté, kdy Tálibán zcela volně postupoval Afghánistánem a kdy již v polovině srpna 2021 dosáhl hlavního města Kábul, bylo americkými představiteli rozhodnuto o pozastavení diplomatické mise v Afghánistánu (původně bylo mylně předpokládáno, že afghánské síly budou držet Kábul a jeho okolí před postupem Tálibánu ještě několik dalších měsíců – minimálně další dva až tři měsíce). Proto všichni američtí vojáci, kteří byli v Afghánistánu na oficiální misi a patřili do oficiálně uváděného počtu, tuto islámskou zemi i s diplomatickým personálem opustili. Poslední americký vojenský letoun, jímž byl C-17 Globemaster, odletěl z kábulského letiště 30. srpna 2021. Americká ambasáda poté od 31. srpna 2021 oficiálně pozastavila svou činnost v Kábulu.

Poznámka: Posledním oficiálním americkým vojákem, který v Kábulu nastoupil do posledního vojenského letounu, byl velitel 82. vzdušně výsadkové divize generálmajor Chris Donahue. Přes 3 000 příslušníků jedné z brigád 82. divize bylo jako součást sil okamžité reakce (schopnost nasazení do 18 hodin kdekoli na světě) v polovině srpna 2021 zasazeno do Afghánistánu v rámci operace „Allies Refuge“ („Útočiště spojenců“). Operace byla zaměřena na leteckou přepravu diplomatického personálu USA a personálu spojenců včetně afghánských spolupracovníků a jejich rodin do bezpečného prostoru. Předtím části 82. divize působily v Afghánistánu v letech 2002–2003, 2005–2008 a 2017–2018.

Ale opravdu americká mise v Afghánistánu skončila? S určitostí můžeme říct, že skončila oficiální vojenská mise, ale ta neoficiální pokračuje dál. Důkazem pokračování neoficiální mise je fakt, že v prvním zářijovém týdnu 2021 přiletěl do Kábulu ředitel CIA William J. Burns (v úřadu od 19. března 2021), aby zde utajeně jednal s představitelem Tálibánu mullou Abdulem Gháním Baradarem. Tato událost byla znásobena dalším faktem, kterým bylo to, že do Kábulu zamířil také tehdejší ředitel přední pákistánské zpravodajské služby ISI* generálporučík Faiz Hamíd (v úřadu od 16. června 2019 do 19. listopadu 2021). Uvedené skutečnosti spjaté s návštěvou ředitelů dvou zpravodajských služeb v Kábulu jsou včetně souvislostí podrobněji rozvedeny v další části produktu.

Zpravodajské výstupy, které nejlépe vystihují a hodnotí, jaká byla opravdová situace amerických sil v Afghánistánu:

V soupeření mezi USA a Ruskem existují na obou stranách takzvané operační cíle*, které po jejich dosažení přinášejí jedné nebo druhé straně výhodu ve vzájemném zápolení a rovněž napomáhají k postupnému naplňování strategického cíle* (blíže viz produkt 11075 s pokračováním v produktu 11076 a z hlediska Ukrajiny jako dosud nesplněného nejvýznamnějšího operačního cíle Spojených států viz produkt 11173). Z tohoto pohledu bychom operačním cílem mohli nazvat také Afghánistán, což ale není úplně správně. Afghánistán je lépe řečeno jen prostředkem k dosažení skutečných operačních cílů, které leží v jeho okolí. Přítomnost amerických sil v afghánské zemi ještě žádnou výhodu Američanům neposkytovala, spíše naopak Američané zabředli do dlouhodobého problému, jelikož si v průběhu celých 20 let nedokázali v Afghánistánu vybudovat takovou pozici, aby Afghánistán mohli využít jako svou základnu pro působení v celém tamním regionu.

Jedním z významných operačních cílů, kterých chtěli Američané dosáhnout za pomoci kontrolovaného Afghánistánu, byl sousední Írán, respektive jeho destabilizace a změna politického režimu, a to za vydatného přispění Izraele. Američané hodlali sevřít Írán do geografických kleští, proto nejprve obsadili Afghánistán (2001) a poté z druhé strany Irák (2003). Poprvé jsme termín „geografické kleště“ v souvislosti s Íránem zmiňovali v dubnu 2016 v produktu 11003. Další významný operační cíl se týkal a stále týká postsovětských středoasijských republik, mezi něž patří právě Kazachstán. S Íránem a se dvěma středoasijskými republikami (Kazachstán a Turkmenistán) je spojen přístup ke Kaspickému moři, jež je bohaté na nerostné suroviny. A právě Kaspické moře je dalším významným operačním cílem USA. Všechno je spojeno se soupeřením s Ruskou federací a snahou zmenšovat sféru ruského vlivu (viz sféra vlivu*) a získávat na svou stranu klíčové geografické prostory.

Snaha Spojených států získat vliv v postsovětských středoasijských republikách se zajímavě projevila také v kauze „Vrbětice“, kterou se Američané prostřednictvím české Bezpečnostní informační služby* snažili přes Tádžikistán propojit s Ruskem (podrobně viz produkt 12099 Původ krycích cestovních dokladů důstojníků GRU zdánlivě přiložených do záhadného e-mailu a zákulisní praktiky státních úřadů za podpory neznalých novinářů a též produkt 12110). Doplňující hodnocení této záležitosti je součástí druhé části analytického produktu.

Američané se už nějakou dobu snaží v bývalých sovětských republikách získat určité možnosti a přístup k informacím, které by jim pomohly v působení proti Rusku i na jiných „frontách“ a též v aktivitách, jaké se například odehrály v první polovině ledna 2022 v Kazachstánu (více viz následující část).

11. leden 2022
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11174)

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly v říjnu 2021, potvrdily hodnocení agentury EXANPRO z října 2017 neboli hodnocení, které se vztahovalo k předchozím volbám do Poslanecké sněmovny (viz produkt 11057). Hodnocení, jež ukazuje postoj českých voličů, vypovídá o tom, že většina českých voličů z počtu těch voličů, kteří se zúčastnili voleb jak v roce 2017 (volební účast byla téměř 61 %), tak v roce 2021 (odvolilo zhruba 65 % voličů) při své volbě politického subjektu z různých důvodů přehlíží hledisko vývoje bezpečnostní situace* v Evropě, anebo jim dokonce nevadí, jak se bezpečnostní situace v Evropě od roku 2015 vyvíjí a kam dále směřuje. Vypadá to, že čeští voliči jsou s vývojem bezpečnostní situace spokojeni, a proto volí tak, jak volí (podrobnější rozbor viz část A v další části produktu).

Pak je tu 35 až 40 % oprávněných voličů, kteří se sněmovních voleb pravidelně neúčastní. Lze tedy říci, že ani těmto nezúčastněným voličům nevadí, respektive je jim jedno, kam směřuje vývoj bezpečnostní situace v Evropě a jaký podíl na tomto vývoji mají čeští politici, ať už to jsou členové vlády, nebo poslanci. Čeští občané zapomínají, že se tento vývoj dotýká i České republiky a že se jí bude dotýkat stále více, až ji zcela postihne (blíže viz příslušná část „Velké analýzy“).

Jádro problému spočívá v tom, že vývoj bezpečnostní situace v Evropě vychází ze zahraniční politiky* jednotlivých zemí. Zahraniční politika má svou zpětnou vazbu, která se projevuje ve vnitrostátních záležitostech, kam patří i ekonomická oblast a také oblast bezpečnosti vlastních občanů. Avšak v případě České republiky je tento problém závažnější v tom, že ČR nemá vlastní zahraniční politiku, ale podřízenou zahraniční politiku. Česká vláda totiž nedokáže nebo se bojí formulovat vlastní zahraniční politiku a vycházet přitom z vlastních národních zájmů*, a tak se raději podřizuje politice* cizích mocností, což v některých případech dokonce vydává za plnění jakýchsi závazků, které jsou ve skutečnosti jen iluzorními závazky (několik příkladů podřízenosti viz příslušná část „Velké analýzy“). Toto podřízení zatím nejvíce prokázal nyní již bývalý premiér Andrej Babiš (ANO), jenž předvedl několik ukázkových příkladů podřízenosti, přičemž se v rámci této podřízenosti podílel na dvou největších podvodech české vlády na vlastních občanech v historii České republiky (podrobněji viz příslušná část „Velké analýzy“).

Je samozřejmě mylné se domnívat, že nová vláda Petra Fialy (ODS) bude změnou k lepšímu. Ani tato vláda se nevymaní z vlivu zahraničních mocností, ale naopak již tento vliv nebude ani tolik skrývat, jak se o to dříve snažil Babiš, který vstoupil do politiky z jiných důvodů než z důvodu naplňování českých národních zájmů (podrobněji viz příslušná část „Velké analýzy“). Podobně Fiala nevstupoval do politiky s nějakými ušlechtilými cíli. Pro něho nejušlechtilejším cílem bylo stát se kariérním politikem. Nyní bude Fiala ve funkci premiéra ušlechtile a akademicky řečnit o tom, jak je všechno složité a že pro složité problémy neexistují jednoduchá řešení (viz Fialův novoroční projev a viz bližší hodnocení v příslušné části „Velké analýzy“). K tomu bude Fiala opakovat, jak vláda hájí práva českých občanů a zájmy České republiky, ale už neřekne, že před tím vším bude vždy upřednostňovat zájmy určitých západních mocností a nadnárodních společností [1]. Stejně tak to prováděl Babiš, avšak s tím rozdílem, že se to snažil před českými voliči mnohem více skrývat, což prováděl i tak, že před českými voliči naoko vystupoval, že je proti některým aktivitám určitých mocností a nadnárodních společností (viz např. produkt 11165 Babiš ani žádný jiný český politik nikdy politicky nebojovali proti nelegální migracinelegální migrace* není dostatečně potírána, čímž v evropských zemích vznikají tzv. „trestné činy navíc“, což se pochopitelně dotýká i otevřené České republiky – poprvé jsme o „trestných činech navíc“ v souvislosti s nelegální migrací psali v prosinci 2016 v produktu 22008).

Je s podivem, že navzdory viditelnému pokrytectví Andreje Babiše a jeho podvodnému jednání v neprospěch České republiky a jejích občanů má Babiš stále nejpočetnější skupinu voličů. Babišovi voliči si zřejmě nechtějí připustit, že Babiš nehájí zájmy ČR tak, jak by měl, anebo v jeho chování a rétorice nedokážou rozpoznat, co se za tím opravdu skrývá (lidé nevolí ani tak hnutí ANO, jako spíše teatrálního Babiše – v současných volbách mu dalo hlas 27,12 % volících voličů, ale z celkového počtu oprávněných voličů je to jen 17,6 %). Někteří tvrdí, že Babiš má tolik hlasů proto, že na něj část jeho voličů nahlíží jako na menší zlo pro Českou republiku. Menší zlo je však mýtus, či dokonce falešný výklad postoje některých voličů (podrobněji o tzv. menším zlu viz produkt 11167 Volby do Poslanecké sněmovny aneb Volby o tom, kdo na úrovni české vlády bude tím vrchním českým vykonavatelem cizích zájmů v neprospěch České republiky).

Čeští voliči jsou rozděleni primárně na dva tábory. Potíž je ale v tom, že si čeští voliči obvykle nevybírají svůj politický subjekt či jeho lídra podle toho, zda upřímně hájí zájmy České republiky a tím i zájmy českých občanů, ale podle toho, zda je tento subjekt v protikladu k tomu subjektu či k těm subjektům, vůči kterým tito voliči chovají odpor. Průměrný český volič jednoho ze dvou hlavních táborů si tímto způsobem řekne, že pokud se Babiš vyhraňuje vůči politickým subjektům zastupujícím takzvanou „pražskou kavárnu“ neboli subjektům, které jsou pro něj jako voliče nepřijatelné, pak bude volit Babiše a jeho hnutí ANO. Obráceně si průměrný volič z druhého tábora řekne, že bude volit jen tu stranu, která se vyhraňuje vůči Babišovi, protože on jako volič cítí k Babišovi nelibost. Těmto voličům z obou táborů už ale nevadí a ani nijak zvlášť neřeší, jestli jejich volené politické strany či hnutí zastupují jejich zájmy, anebo naopak zájmy cizích zemí. Tímto se dostáváme k hodnocení, že téměř 50 % všech oprávněných voličů a přibližně 75 % těch voličů, kteří se zúčastnili voleb, volí ty politické subjekty, které jsou pod vlivem zahraničních mocností, případně nadnárodních organizací, ale zase jen skrze určité mocnosti (blíže viz část A v další část produktu a také příslušná navazující část „Velké analýzy“).

Výše uvedenému rozdělení na dva primární tábory a voličské slepotě velkou měrou napomáhají média, a to bez ohledu na to, zda se jedná o takzvaná hlavní média, anebo o tzv. alternativní média („alternativní média“ není vhodný termín, ale vzhledem k jeho rozšíření a jisté srozumitelnosti jsme jej taktéž použili). Většina médií nedokáže zastřít, že hájí konkrétní politiky a jejich strany, což však činí dosti předpojatým způsobem. Tento předpojatý způsob se projevuje tak, že média pozitivně vyzdvihují jen ty politiky, ke kterým tíhnou, a naopak „zaobaleně“ zatracují ty politiky, kteří jsou politickými rivaly jejich oblíbeného politika či více oblíbených politiků (např. tandem Zeman–Babiš versus lídři vládní pětikoalice). Většina médií se snaží ukazovat upřednostňované politiky v trvalém pozitivním světle a cokoli negativního o nich zase obráceně upozaďovat nebo zlehčovat. U konkurenčních politiků se ta samá média naopak snaží vyzdvihovat jakékoli nedostatky a pochybení. Příznivci politiků z obou táborů se pak podle toho, jaké politiky média preferují, rozdělují na jejich čtenáře, posluchače nebo diváky a nechávají se hlouběji ovlivňovat jejich mediálními výstupy.

Po přečtení textu výše by si někdo mohl pomyslet, že usměrňujeme čtenáře ke zbylým neuvedeným, ale viditelným politickým subjektům. Avšak agentura EXANPRO nestraní žádným politikům ani politickým stranám nebo hnutím, nýbrž s využitím analytické činnosti hledá pravdu nebo se k ní snaží co nejvíce přiblížit a následně předpovědět budoucí vývoj. Objektivní hodnocení se proto bude v další části produktu týkat i několika dalších politických subjektů. Pokud bychom měli hovořit o určitém usměrňování, pak je to usměrňování k porozumění vlastních národních zájmů, které by kromě jiných věcí měly chránit nezávislost či svrchovanost vlastní země a napomáhat v udržování mezinárodního míru. To ale nelze plně propojit s programy a účinkováním politických uskupení.

Systematickou prací s informacemi* (ať už faktickými*, nebo dezinformačními*, případně kombinovanými) a jejich zahrnutím do zpravodajské analýzy* odkrýváme politické zákulisí a zákulisí zpravodajských služeb* v souvislosti s různými událostmi* a jevy*, a to bez ohledu na to, koho se tyto analýzy negativně dotknou. Pokud někdo pochybil, ať už úmyslně, nebo z nevědomé naivnosti, pak na to s určitými detaily a souvislostmi poukážeme. Svízel je však v tom, že nemáme kapacity na to, abychom prostřednictvím publikovaných zpravodajských produktů*, které jsou ze zřejmých důvodů obsáhlejší a detailnější, rozebírali všechna významná pochybení a intriky politiků a funkcionářů zpravodajských, vojenských a policejních složek. Proto se soustřeďujeme jen na ty záležitosti, které hodnotíme jako prioritní ve vztahu k politickému nebo bezpečnostnímu prostředí České republiky s přesahem na budoucí vývoj, který může negativně ovlivnit situaci* v Evropě a tím i v České republice. Sem patří také záležitosti spojené a odehrávající se mezi největšími světovými rivaly, jimiž jsou Rusko a USA, neboť soupeření mezi těmito dvěma zeměmi zásadně ovlivňuje i ostatní země a zejména pak ty země, které jsou v rámci tohoto soupeření zneužívány k nucené spolupráci, anebo se samy nechávají podřízeně využívat, případně jsou skrze tyto země vedeny zástupné války* (blíže viz např. produkt 11147 Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR).

V odstavcích výše jsme zmínili šest politických subjektů (většinu z nich nepřímo), k nimž se v další části produktu vrátíme. K nim přidáme dalších pět viditelnějších politických subjektů, u nichž zhodnotíme jejich program v oblasti bezpečnostní politiky. Čtenáři se často ptají na řešení politické a bezpečnostní situace, což v příslušné části „Velké analýzy“ nastíníme v několika bodech univerzálního programu bez jakéhokoli spojování těchto bodů s politickými stranami.

V souvislosti s bezpečnostní situací také v následující části „A“ vysvětlíme „pozoruhodnou“ větu z programového prohlášení vlády, která říká, že „Česká republika musí být aktivním členem Evropské unie a NATO hájícím zájmy svých občanů.“ Objasníme, proč tato věta nedává žádný smysl a proč nemůže být ani pravdivá.

Dále na vybraných faktech v příslušné části „Velké analýzy“ ukážeme příklady nesmyslné a doslova hloupé povolební rétoriky jak expremiéra Babiše, tak stávajícího premiéra Fialy. Oba příklady se týkají energetické oblasti ve spojení s Ruskem a mají samozřejmě přesah do budoucna. U premiéra Fialy ještě poukážeme na jeho schůzku s prezidentem Zemanem ze dne 13. prosince 2021, po které oba státníci při svých oddělených mediálních výstupech opět odhalili své negativní povahové rysy: u Zemana to bylo jeho pletichaření a falešné zdůvodňování jeho rozhodnutí, u Fialy pak jeho poníženost a podlézavost (vztah Fialy a Zemana a taktéž předchozí jednání mezi nimi jsme rozebírali a podrobně hodnotili v analytickém produktu 11170 a v souhrnném hodnocení 11172).

V závěru „Velké analýzy“ načrtneme, co Českou republiku čeká a nemine ve vývoji bezpečnostní situace v Evropě.

24. prosinec 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11173)

Většina významnějších událostí v Evropě a v Asii (se zvláštním zaměřením na Blízký východ), je spojena se soupeřením mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací. Obě zmíněné velmoci mají své strategické cíle*, které se obvykle vztahují k delšímu časovému období. Strategický cíl je zpravidla zaměřen na vnější prostředí, proto se u jednotlivých států strategické cíle vztahují zejména k jejich zahraniční politice, která napomáhá naplňovat politiku domácí.

Strategický cíl je obvykle vymezen tak, aby byl dosažen výhodný stav oproti konkurenčním zemím či organizacím. Vymezení strategického cíle napomáhá přeměnit a rozdělit celkovou misi (úkol) na specifické aktivity, které jsou rovněž charakterizovány svými cíli, jež nazýváme cíli operačními. Pro jeden strategický cíl existuje několik operačních cílů*. Operační cíle jsou ukazateli (měřítky) stavu, jak je naplňován strategický cíl a zdali se k němu stát či organizace přibližuje. 

Jedním z operačních cílů USA bylo změnit politický režim na Ukrajině a rozšířit tak svou sféru vlivu* o významný geografický prostor, který Američané považují za vstupní bránu do Ruska. Tento operační cíl byl však splněn jen částečně, a pokud to převedeme do vojenského hodnocení, kde neexistuje termín „částečně splněný cíl“, ale pouze splněný nebo nesplněný cíl, tak operační cíl vztahující se k území Ukrajiny splněn nebyl. Politický převrat byl sice dokonán, ale klíčový Krymský poloostrov nebyl získán. Krymský poloostrov je významným vstupem do Černého moře, proto zde Rusové mají několik námořních základen včetně velitelství Černomořského loďstva. Kdo ovládá Krym, může lépe kontrolovat Černé moře.

Nesplnění operačního cíle ze strany USA spočívá také v tom, že se Rusům podařilo od Ukrajiny odloučit oblast Donbasu, čímž narušili celistvost ukrajinského území. Územní celistvost je důležitým hlediskem pro přijetí jakékoli země do Severoatlantické aliance. To Rusové dobře vědí, a navíc to má i další důvody. Tyto důvody, jakož i rozbor aktuální situace ohledně Ukrajiny, která byla záměrně vtažena do zápolení mezi USA a Ruskem, jsou rozpracovány v další části produktu.

Problematika Ukrajiny je podrobně analyzována v následujících hlavních zpravodajských výstupech:

V dalším níže uvedeném souvisejícím produktu je vysvětlena nešťastná úloha Evropy, potažmo Evropské unie (EU), která se nechává vtahovat do soupeření těchto dvou světových mocností, přičemž se podřizuje zahraniční politice USA. Je obrovskou chybou (tato chyba se v příštích letech zvýrazní), že EU nedokáže uplatňovat vlastní vyváženou a spravedlivou politiku směrem k oběma mocnostem. V níže uvedeném produktu je přiblíženo, že Ukrajina byla pro USA důležitým cílem již v roce 1998 (16 let před politickým převratem na UKR), což je doloženo textem z Národní bezpečnostní strategie USA pro 21. století. Američané si už tehdy činili nároky na to, že to budou právě oni, kdo povede Rusko, Ukrajinu a další země do nového evropského bezpečnostního pořádku. Dále je zde text z Národní bezpečnostní strategie USA z roku 2015, kterým Američané tvrdí, že USA musejí mít silné a nepřetržité vedení ve světě, což je podle Američanů nezbytné pro mezinárodní řád. Zmíněné texty ukazují mnohé o postojích a praktikách Spojených států, a především o jejich úsilí udržovat si nadvládu ve světě, a tím určovat pravidla ostatním zemím. Zmíněným produktem je souhrnné hodnocení 11054 Evropa může rozhodnout o směru vývoje bezpečnostní situace ve světě, namísto toho se sama připravuje na válku ve prospěch USA (produkt byl publikován v říjnu 2017).

Celkové soupeření mezi USA a Ruskem je rozebráno v těchto vybraných zpravodajských produktech:

Problémem ohledně Ukrajiny je rovněž zamlčování či zkreslování faktů. Příkladem jsou zpravodajské a publicistické pořady České televize. Tento stav jsme doložili v produktu 13055 Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství: Případ 13 – Sýrie versus Ukrajina.

V následující části souhrnného hodnocení připomeneme strategický cíl USA a stejně tak strategický cíl Ruské federace. Připomeneme také, proč je pro Američany ve vztahu k Rusku stěžejním rokem rok 2030, který se ale může posunout na rok bližší, a opětovně zdůrazníme, co tento rok znamená (bližší hodnocení vývoje k roku 2030 je souhrnně hodnoceno v produktu 11153). Dále rozebereme aktuální situaci ohledně Ukrajiny neboli to, co se děje na obou stranách ukrajinsko-ruské hranice a s tím i to, jakou sílu a jaké vojenské prvky by museli Rusové u hranic soustředit, aby obsadili celou Ukrajinu, případně její část. Zmíníme i jaká část by to byla, přičemž plány na obsazení různých území existují na obou stranách. Země, a zvláště pak světové velmoci nemohou jenom doufat, že k ničemu nedojde, ale musí být připraveny na všechny možné eventuality, k čemuž zpracovávají podrobné plány, které pravidelně aktualizují vzhledem k vývoji situace. K tomu objasníme, o co obě velmoci v souvislosti s Ukrajinou usilují a k čemu jim má Ukrajina sloužit. A protože nazýváme věci pravými jmény, tak vysvětlíme, proč bylo připojení Krymu k Ruské federaci anexí, ale zároveň doplníme, že se oproti zahraniční politice USA vztažené na posledních 25 let jednalo jen o velmi malý prohřešek, který byl navíc nutný k zabránění vážného ozbrojeného konfliktu* – přesněji bychom měli říci, že anexí Krymského poloostrova bylo zabráněno nebezpečnému konfliktu, který však nebyl zcela zažehnán, nýbrž pouze oddálen.

7. prosinec 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11172)

Předseda ODS Petr Fiala, který je od 28. listopadu 2021 designovaným předsedou vlády, pokračuje ve svém poníženém vystupování směrem k prezidentu Miloši Zemanovi. V produktu 11170 jsme vysvětlili, jakých čtyř základních chyb se Fiala dopustil v rozmezí od 13. října do 17. listopadu 2021, k čemuž jsme doplnili, jak měl správně a zcela legitimně a také vzpřímeně postupovat. Petr Fiala ukázal své slabiny ihned po volbách a ve svém obnažování pokračuje i po svém jmenování do funkce předsedy vlády.

Petr Fiala po schůzce s prezidentem v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) prohlásil, že vláda jako celek by mohla být jmenována do tří týdnů. Schůzka se konala 17. listopadu a po ní následovala tisková konference, kde tento časový údaj Fiala sdělil novinářům (viz pořad České televize Studio ČT24 ze dne 17. listopadu 2021 se záznamem TK od 21.33 hod.). Fiala tak 17. listopadu tvrdil, že vláda by mohla být jmenována do 8. prosince 2021 (což byla časová hranice oněch tří týdnů). Avšak 26. listopadu Fiala oznámil, že jmenování vlády by se nemělo posunout za původně uvažovaný termín, který podle něj směřoval k polovině prosince (viz pořad ČT Studio ČT24 ze dne 26. listopadu 2021 v čase 11.32 hod.).

Fiala má zřejmě krátkou paměť, když náhle tvrdí, že polovina prosince byl původně uvažovaný termín. Vždyť o několik dní dříve tvrdil, že ten termín je do 8. prosince 2021. Ono to není pamětí, ale submisivností Petra Fialy, který se přizpůsobuje Zemanovi a který raději řekne, že polovina prosince byl původně uvažovaný termín, než aby přiznal, že se ten termín jmenování vlády kvůli Zemanovým rozmarům posunuje. Jenže ona to nebude ani polovina prosince, ale až druhá polovina prosince, a to za předpokladu, že Fiala udělá další „nevynucený“ ústupek ohledně složení vlády (posunutí jmenování vlády do druhé poloviny prosince jsme uvedli již 22. listopadu v produktu 11170).

Prezident Zeman ihned po jmenování Petra Fialy premiérem oznámil, že prezident republiky má přispět k hladkému průběhu vytváření nové vlády, a proto on jako prezident zahájí již následující den schůzky s kandidáty na členy vlády. Zeman dále sdělil, že tento seriál schůzek skončí 13. prosince a že od té doby bude možné připravovat ustanovení vlády jako celku (viz pořad ČT Speciál ČT24 ze dne 28. listopadu 2021 se Zemanovými slovy v čase 11.04 hod.).

Zeman tedy přispěje k hladkému průběhu vytváření vlády tím, že bude dva týdny jednat s kandidáty na členy vlády. Tyto jakési personální pohovory v trvání dvou týdnů jsou naprosto bezpředmětné a Zeman pouze hraje o čas a o svůj vliv, aby ohledně složení vlády docílil svého. Zeman chce vzbudit dojem, že jako hlava státu bdí nad vládou, jenže vláda není odpovědna prezidentovi republiky, nýbrž Poslanecké sněmovně.

Jsou zde názory, že Zeman má na tyto pohovory právo a že má také právo mluvit do složení vlády. Pravda je však taková, že toto právo je na straně premiéra, a nikoli na straně prezidenta. A je také věcí designovaného premiéra, co prezidentovi směrem k nominantům na ministerské posty dovolí. A pak je to také věcí jednotlivých nominantů, zda na schůzku s prezidentem ještě před svým jmenováním přistoupí. Tuto záležitost v další části produktu podrobně vysvětlíme, a to takovým způsobem, který dosud nebyl nikde prezentován. Tímto způsobem vysvětlíme i mylnou interpretaci Ústavy ČR ze strany některých ústavních právníků v tom, že podle nich není prezident povinen vyhovět premiérovi v jeho návrhu na jmenování členů vlády. Tyto názory jsou obhajovány tím, že předseda vlády dává návrh, o kterém ale rozhoduje prezident republiky (viz např. ústavní právník Jiří Hřebejk – pořad ČT Události ze dne 19. listopadu 2021). Takto by to mohlo vypadat logicky, jenže ta logika tkví v celém příslušném odstavci, který se váže jak ke jmenování předsedy vlády, tak ke jmenování ostatních členů vlády a jasně vypovídá o čem prezident rozhoduje a o čem nikoli (podrobné vysvětlení viz další část produktu).

Na Zemanových slovech ze dne 28. listopadu je ještě jedna pozoruhodná věc a bystří čtenáři či diváci dotčeného ceremoniálu si toho jistě povšimli. Zeman neřekl, že po schůzkách s jednotlivými kandidáty bude následovat jejich jmenování do ministerských funkcí, nýbrž pronesl, že od doby skončení schůzek bude možné připravovat ustanovení vlády jako celku. Takže poté to ještě stále nebude o jmenování vlády jako celku, nýbrž o jakýchsi přípravách na toto jmenování. Za těmito přípravami se může skrývat mnohé, například další schůzky s Fialou a jeho přesvědčování podle Zemanových osobních potřeb.

Trumfy má designovaný premiér, nikoli prezident, ale Fiala si to kvůli své submisivnosti nechce uvědomit. Přitom v médiích vykládá, že jejich sestavená vládní koalice je připravena převzít vládu už od 16. listopadu. Fiala dokonce 26. listopadu pronesl, že má představu, jak urychlit převzetí vlády, a že v neděli 28. listopadu ji sdělí prezidentovi. Také řekl, že bude prezidenta přesvědčovat o tom, že v zájmu všech je, aby tu nová vláda byla co nejdříve (viz přesné citace v další části produktu). Vidíme, že se Fialovi jeho přesvědčování nijak nepodařilo, když prezident zahájil bizarní hru na personální pohovory. Ale vůbec nejhorší je, že se designovaný premiér snaží prezidenta v něčem přesvědčovat, a zvláště jedná-li se o Miloše Zemana. Už tohle je ze strany Fialy ponížené chování. Fiala měl postupovat zcela jinak a přitom si zachovat svou čest a eleganci včetně zachování litery zákona (viz produkt 11170 a rozvedení rozebíraného postupu v další části tohoto produktu).

Po volbách do Poslanecké sněmovny udělal Fiala čtyři základní chyby (podrobně viz produkt 11170). Čtvrtou chybou byl obsah jednání s prezidentem v ÚVN dne 17. listopadu. Fiala si své chyby nedokázal uvědomit, ale jasným „budíčkem“ mu měl být rozhovor prezidenta pro TV Nova, který byl předtočen asi hodinu před schůzkou Zemana a Fialy v ÚVN a který byl odvysílán krátce po této schůzce. Stěžejní částí rozhovoru byla Zemanova následující slova:

„Včera u mě byla paní prezidentka Čaputová a říkala, že také vetovala několik ministrů na Slovensku. No, já se budu snažit Petrovi Fialovi vyjít vstříc, koneckonců známe se dlouhá léta, tykáme si a měli bychom spolupracovat, takže i když u několika ministrů mám podezření, že resortu, který mají řídit, vůbec nerozumí, protože se jím nikdy nezabývali, tak budu tak tolerantní, že velmi pravděpodobně svoje veto vztáhnu pouze k jedné jediné osobě. Mimochodem nebude to žádná personální averze, protože já jsem toho člověka v životě neviděl, ale budu mít důvody, které premiéru Fialovi řeknu a přes které nepojede vlak. Ale abych nebrzdil ustavení vlády jako celku, protože když vetujete, byť jednoho ministra, vetujete tím celou vládu, poradím Petrovi, aby tento resort buď obsadil sám, anebo to pověřil některému z členů vlády. Koneckonců Karel Havlíček byl také dvojministr, že?“ 

Zeman v rozhovoru řekl něco, na co měl Fiala okamžitě reagovat změnou svého postupu vůči němu. Problémem však je, že toho Fiala není schopen. Ve výše uvedených slovech sdělil Zeman šest klíčových věcí, které směřoval na Fialu a kterými Fialovi naznačoval, jak má dál postupovat a jaké má od prezidenta mantinely. Podrobně tyto věci rozebereme v další části produktu.

Podivné rovněž je, že se společně s designovaným premiérem dobrovolně ponižují také ostatní kandidáti na členy vlády. Přitom v médiích vystupují vůči Zemanovi tak rezolutně. Je jasné, že jsou natěšení na ministerské posty, a tak i oni se poslušně přizpůsobí Zemanovým rozmarům, čímž však ztrácejí svou čest. Ale oni ji ztratí rádi, neboť se bojí o svou dosud stále nenabytou funkci. A ve vysoké politice ohledně funkce a vlastní cti často platí, že si nelze udržet obojí najednou. Taktéž u kandidátů na členy vlády objasníme, jaký postup měli zvolit, aby ještě před svým jmenováním neztráceli svou čest.

26. listopad 2021
Předplatitelé

Krátká analytická reakce (11171) AKTUALIZACE 27. 11. 2021

Prezident republiky Miloš Zeman byl 25. listopadu 2021 asi v 10.00 hod. propuštěn z Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN). Po svém propuštění byl prezident Zeman převezen na zámek v Lánech, kde mu měla být poskytována domácí ošetřovatelská péče. Pro tuto péči byla najata společnost Senior Home Group. Překvapivé však bylo, že zhruba v 19.30 hod. tentýž den byl Zeman opětovně hospitalizován v ÚVN. Jako důvod byl uveden pozitivní výsledek testu na koronavirus SARS-CoV-2. Prezident byl testován poskytovatelem domácí péče na lánském zámku v odpoledních hodinách. Jenomže tady nastává celá řada nejasností a pochybení.

První nejasnost je v tom, že podle zmatečného vyjádření lékařů z ÚVN není jasné, zda u Zemana propukla nemoc Covid-19, anebo zda byla u Zemana zjištěna jen přítomnost viru SARS-CoV-2 bez propuknutí oné nemoci, kterou tento virus způsobuje.

tiskové zprávě ÚVN se píše, že Miloš Zeman byl do nemocnice znovu přijat z důvodu pozitivního výsledku testu na Covid-19. Avšak dále ve zprávě se píše, že prezident je asymptomatický, plně očkován, a to včetně třetí dávky vakcíny proti Covid-19, a že podání monoklonálních protilátek má především preventivní účel. Takže co tedy? Propukla u prezidenta nemoc Covid-19, anebo byla v těle prezidenta zjištěna jen přítomnost koronaviru bez propuknutí nemoci?

Testování se provádí s cílem odhalit, nebo vyloučit přítomnost konkrétního viru v lidském těle. A očkování se provádí s cílem zabránit propuknutí určité nemoci. Testování cílí na virus, kdežto očkování cílí na nemoc, které má zabránit nebo ji utlumit. Ten, kdo má v těle virus SARS-CoV-2, nemusí mít ještě nemoc Covid-19.

Taktéž Kancelář prezidenta republiky (KPR) ve své tiskové zprávě prostřednictvím tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka uvedla, že prezident byl testován na přítomnost onemocnění Covid-19 s pozitivním výsledkem. Takže podle ÚVN i KPR onemocněl prezident nemocí Covid-19, ale ÚVN k tomu dodává, že Zeman nevykazuje žádné symptomy. Testujeme proti viru a očkujeme proti nemoci Covid-19. To už jasně naznačuje, že očkovaní může zabránit nemoci, ale nemůže zabránit proniknutí viru do lidského těla (podrobně viz produkt 13114).

Další nejasností, a hlavně pochybením je to, že se ÚVN ve své tiskové zprávě hájí, že každá návštěva prezidenta byla v nemocnici prověřena dle striktně stanovených pravidel, k čemuž uvádí, že návštěva musela doložit, zda je očkovaná, nebo testovaná PCR s negativním výsledkem, nebo v posledních měsících prodělala Covid-19. Je to psáno tak, že vždy musela platit alespoň jedna možnost. A to je další problém ze strany ÚVN.

Odborný personál ÚVN svým prohlášením vlastně tvrdí, že očkovaní lidé a lidé po prodělané nemoci Covid-19 nemohou být infekční. To je samozřejmě odborný nesmysl a není vůbec dobré, že to tvrdí personál ÚVN (podrobněji je tato falešná bezinfekčnost vysvětlena v produktu 13114). U všech návštěv měl být vyžadován test na přítomnost koronaviru – to je základní opatření, jak účinněji zabránit kontaktu s infikovanou osobou (bez ohledu na to, zda jsou osoby očkované, nebo neočkované). Vypadá to, že lékaři, kteří by měli nejlépe vědět, jak se věci mají, podlehli vládní fabulaci o tom, že očkované osoby jsou bezinfekční (blíže i s přesným důkazem viz produkt 13114).

Názorným příkladem toho, jak může být osoba i po třetí očkovací dávce infekční, je právě sám prezident Zeman. Je podivné, když odbornému personálu z nemocnice stačí, aby byla návštěva očkovaná, ale už ne testovaná. Přitom je navíc známo, že očkovaný se nemusí po kontaktu s nakaženou osobou testovat ani nemusí odejít do karantény, čímž může sám asymptomaticky roznášet virus ve svém okolí, a tedy i do nemocnice.

To ale není ta hlavní nejasnost a pochybení. Je toho více a ukazuje to na personál ÚVN, a pak také na personál KPR. Co se týče Zemanova návratu do nemocnice, existují zde tři důvody, kvůli kterým se tak stalo. Svízel je v tom, že každý důvod vychází pro zapojené osoby špatně (více viz další část produktu).

Pokud se jedná o odložení jmenování Petra Fialy předsedou vlády, tak to pro Fialu vůbec nic neznamená, protože je to prezident, který je po přijetí demise Babišovy vlády na tahu a dříve či později bude muset on nebo v zastoupení jiný ústavní činitel toto jmenování provést. Nevýhodou pro Fialu je, že ještě jako poslanec předčasně odhalil Zemanovi své karty a nepočkal si až po jmenování premiérem. Tím odhalil své slabiny ve svých politických schopnostech pro budoucí období (podrobněji viz produkt 11170).

Nejčtenější zpravodajské produkty