Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
24. září 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11164)

Jednání výborů a komisí Poslanecké sněmovny k různým událostem a kauzám představují velmi přínosný materiál, který je plný přímých důkazů* o tom, co jednotliví poslanci a poslanecké kluby skutečně prosazují. Pro české voliče může být zajímavé sledovat jednání celé Poslanecké sněmovny, avšak mnohem zajímavější a průkaznější jsou jednání sněmovních výborů a komisí, která zůstávají skryta před zraky voličů. Skryta už ale většinou nezůstávají písemná usnesení vzešlá z těchto jednání a také zápisy z příslušných jednání. A právě tyto písemné dokumenty představují zmíněné důkazy* o skutečné práci poslanců a poslaneckých klubů.

Sněmovní výbory a komise jsou obvykle složeny tak, aby v nich byli zastoupeni poslanci ze všech poslaneckých klubů s přihlédnutím k zásadě poměrného zastoupení. Tímto můžeme sněmovní výbory a komise považovat za malé sněmovní spolky, které jsou jakýmisi vzorky Poslanecké sněmovny. V těchto spolcích by jednotliví poslanci měli prosazovat stanovisko svých poslaneckých klubů, potažmo svých politických subjektů (stran a hnutí).

Poznámka: Složení výborů a komisí v některých případech neodpovídá příslušným zásadám a někdy dokonce ani zákonům. Špatným příkladem jsou v tomto směru všechny tři stále komise pro kontrolu jednotlivých zpravodajských služeb – BIS*, VZ*, ÚZSI* (podrobně viz produkt 12096).

V usneseních sněmovních orgánů (výborů a komisí) se objevují jak externí rozpory*, tak interní rozpory*. Externí rozpory vznikají, když usnesení obsahuje takové údaje* či informace*, které se neslučují se skutečnou situací a nevycházejí tudíž z faktů*. Pokud usnesení výboru nebo komise obsahuje nepravdivé údaje, nemůže být uznáno za platné. Tímto nekalým způsobem byl v roce 2016 jmenován Michal Koudelka ředitelem Bezpečnostní informační služby*, což se týkalo Výboru pro bezpečnost (detailně viz produkt 12105). Jiným příkladem externího rozporu je společné usnesení Výboru pro obranu a Stále komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství* (zevrubně viz produkt 11160). Interní rozpory vznikají, když si svým textem rozporuje samotný obsah usnesení. To znamená, že se v usnesení nacházejí nejméně dva texty, které si vzájemně odporují.

Důležitým a exponovaným sněmovním výborem je Výbor pro bezpečnost (VB), který však ve svých usneseních, pro jejichž obsah jeho členové hlasují, hromadí externí i interní rozpory. To že tak konají členové VB z hnutí ANO, aby uspokojili požadované a signalizované potřeby svého stranického předsedy a zároveň premiéra Andreje Babiše, je pro pozorné a znalé voliče známou věcí. Známou věcí je to i u členů VB z politických subjektů ČSSD, ODS, Piráti, TOP 09, KDU-ČSL a STAN, kteří se netají svou adorací k západním mocnostem a tím upřednostňováním jejich zájmů (podřizují se cizí zahraniční politice) před zájmy vlastní republiky, která tímto ztrácí. Avšak zarážející je podpora těchto rozporů ze strany poslanců SPD, kteří se na veřejnosti a v médiích prezentují jinak, než jak hlasují pro jednotlivá usnesení výboru.

Poznámka: Pro úplnost uvádíme, že do počtu devíti politických subjektů, které jsou zastoupeny v Poslanecké sněmovně (výše jsme jich jmenovali osm), patří ještě KSČM. Tuto politickou stranu jsme nejmenovali, jelikož její poslanci vystupují tak, jako by takzvaně hráli na obě strany a vždy se rozhodují podle momentální situace. Příkladem je činnost zástupce KSČM během jednání Výboru pro obranu, kdy se jednání a hlasování ve výboru týkalo kauzy „Vrbětice“. Zástupce KSČM Alexander Černý se hlasování zdržel, jako by nevěděl, co je správné (více viz produkt 11160).

V následující části produktu na příslušných dokumentech podrobně rozebereme, jak se členové Výboru pro bezpečnost nechali ohlupovat ze strany BIS ohledně zakázky na infomační systém k elektronickým dálničním známkám (IS EDAZ). Ve svém usnesení poslanci uvedli několik hrubých externích i interních rozporů – usnesení se neshodovalo s reálnou situací a samotné usnesení si v několika bodech odporovalo. Ředitel BIS Koudelka v tomto směru jednoznačně překročil svou pravomoc, ale členové výboru neporozuměli nebo záměrně nechtěli porozumět tomu, co se vlastně stalo, a tak se všichni postavili za Koudelku včetně poslanců z SPD. Nejvíce ohlupovaným poslancem (ať už chtěně, nebo nechtěně) byl Radek Koten (SPD), který jako předseda Výboru pro bezpečnost tohle všechno dopustil a se všemi body v usnesení souhlasil. Tím zbavil provinilou BIS její viny. Kotena podpořil jeho stranický kolega Radovan Vích.

Záležitost zapojení BIS do zakázky na IS EDAZ byla předmětem tří následujících zpravodajských produktů:

Dále detailně rozebereme vnitřně si odporující usnesení Výboru pro bezpečnost k údajnému zapojení ruské GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích. K tomu doplníme i rozpory s reálnou situací včetně vyjádření předsedy VB Radka Kotena na tiskové konferenci SPD, které se ani v nejmenším neshodovalo s tím, jak ve výboru hlasoval. Koten i Vích (oba SPD) totiž stejně jako ostatní členové VB zastupující zbylé politické subjekty (chyběl pouze omluvený zástupce KSČM Zdeněk Ondráček) odsoudili útok spáchaný na území České republiky příslušníky GRU (to je přesná citace z dokumentu Výboru pro bezpečnost).

Připomeneme také řízené úniky informací* z BIS, které projednával rovněž Výbor pro bezpečnost. V tomto případě to bylo spojeno s kauzou, kterou jsme pojmenovali „Zabiják s ricinem“. Zde už vedle předsedy Kotena figuroval i komunistický poslanec Ondráček. Taktéž zde se výbor postavil za BIS a jejího ředitele, aniž by vzal v potaz veškerá nabízející se fakta a položil řediteli BIS stěžejní otázky.

Vzhledem ke způsobu činnosti Výboru pro bezpečnost hodnotíme Radka Kotena jako nejslabší článek SPD. Ale jak se zdá, tak Kotenova dvojí tvář předsedovi SPD Tomiu Okamurovi nevadí (viz ukázka nevědomosti Okamury a falešného vystupování Kotena na tiskové konferenci SPD předložená a rozebraná v další části produktu).

Kromě výše zmíněných položek nahlédneme v následující části rovněž na práci zpravodajských služeb z pohledu diskutované problematiky a z pohledu zákona o zpravodajských službách České republiky.

16. září 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (11163)

Česká vláda v čele s Andrejem Babišem soustavně porušuje zákony i statuty a jednací řády pracovních orgánů vlády (viz např. machinace s funkcí předsedy Ústředního krizového štábu rozvedená v produktu 11133). Poslanci i senátoři to dlouhodobě přehlížejí, proto vláda platné právní normy porušuje opakovaně. Příklad Babišových intrik a porušování zákonů je důkladně rozebrán v produktu 11148 Premiér Babiš vědomě lhal, když odůvodňoval vyhlášení nového nouzového stavu, čímž ještě více zdůraznil, že vláda porušila zákony. Později se k této činnosti vlády, přesněji k Babišovu úskoku vyjádřil Městský soud v Praze, který činnost vlády shledal jako nezákonnou. Nemohoucnost Poslanecké sněmovny v tomto problému po vynesení soudního rozsudku byla rozebrána v produktu 11152 Ukázka nelegitimní činnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v souvislosti s prodloužením doby nouzového stavu.

K dalšímu výraznému porušování zákonů patřila Babišova machinace s vládními krizovými opatřeními, kdy se vláda některých z nich zřekla a z vypočítavých důvodů je přehodila na jediné ministerstvo – Ministerstvo zdravotnictví. Opatření tímto ztratila status vládních krizových opatření a stala se z nich „pouhá“ opatření Ministerstva zdravotnictví. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že soud žádná vládní opatření nezrušil, jak někteří emotivně a mylně tvrdili, ale zrušil jen některá opatření Ministerstva zdravotnictví, která byla nelegitimní – samotný ministr zdravotnictví nemohl omezovat pohyb osob a maloobchodní prodej v celé republice (podrobněji analyzováno v produktech 111311113231015 a z hlediska zavádějících výstupů v médiích také v produktu 13082).

Jiný příklad porušování zákonů vládou je vysvětlen v produktu 12105 Ředitel BIS Michal Koudelka nebyl v roce 2016 jmenován do funkce v souladu s platnými zákony. V té době byl premiér Babiš ve vládě jako vicepremiér a ministr financí, ale proti těmto pletichám vztaženým k funkci ředitele BIS* a k souvisejícímu sněmovnímu Výboru pro bezpečnost nic nenamítal, a navíc v nich nyní pokračuje záludnějším způsobem (viz uvedený produkt).

Předseda vlády Andrej Babiš nepostupoval podle platných zákonů ani v případě rozhodnutí o evakuaci afghánských občanů do České republiky. Ve večerních hodinách 14. srpna 2021 jsme se z vysílání České televize dozvěděli, že předsednictvo Bezpečnostní rady státu rozhodlo o evakuaci zaměstnanců české ambasády z řad místních sil a afghánských tlumočníků (první zpráva k tomuto rozhodnutí se na obrazovce objevila ve 21.37 hod.). Později ve zprávách ve 23.00 hodin bylo toto rozhodnutí upřesněno s tím, že evakuováni budou i místní tlumočníci, kteří pomáhali české armádě a kteří o přemístění do ČR požádali. Evakuace Afghánců se týkala také jejich rodinných příslušníků. Do České republiky bylo přemístěno celkem 170 Afghánců.

Problém je však v tom, že rozhodnutí o evakuaci Afghánců nebylo učiněno v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, dále s ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky a ani v souladu se Statutem a Jednacím řádem Bezpečnostní rady státu (BRS).

Další problém je v tom, že Babiš jako předseda BRS dvakrát lhal o tom, kdo vlastně o evakuaci z Afghánistánu jednal. Ve svém videopořadu „Čau lidi“ publikovaném na sociální síti Facebook dne 15. srpna 2021 Babiš tvrdil, že předchozí den 14. srpna ve 20.00 hod. svolal mimořádné zasedání BRS. Avšak na stránkách vlády České republiky se z příspěvku uveřejněném 14. srpna ve 21.25 hod. dozvídáme, že nejednala BRS, ale jen předsednictvo BRS, což je podstatný rozdíl (ale i v tomto vládním příspěvku jsou citována Babišova slova o svolání BRS, která Babiš opakoval i druhý den). Druhá lež je pak v tom, že ve skutečnosti to nebylo předsednictvo BRS, které o evakuaci jednalo, ale i přesto Babiš souhlasil s vydáním této tiskové zprávy, která se objevila ve sdělovacích prostředcích. A možná proto mluvil Babiš ve svých vyjádřeních raději o BRS jako o celku, aby nemusel vysvětlovat, jakéže to předsednictvo vlastně zasedalo. Tak jako tak bylo toto rozhodnutí nezákonné, což objasníme v další části produktu.

Ohledně nezákonného počínání premiéra Babiše připomeňme ještě vypovězení 18 ruských diplomatů, což rovněž nebylo v souladu s ústavním zákonem a Jednacím řádem vlády – nehledě na to, že ve věci údajného zapojení příslušníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích nebylo dosud zahájeno trestní stíhání*. Nyní je to už pět měsíců a stále se nic neděje. Naskýtá se tedy otázka, proč Babiš s Hamáčkem ohledně vyhoštění Rusů jednali tak ukvapeně. Někteří lidé tvrdí, že k tomu byli donuceni. Jenže to je chatrné ospravedlňování, protože pokud jednali z donucení, pak měli rezignovat. Cožpak takový premiér, který jedná z donucení a zřejmě i ze strachu může vládnout?!

V následující části objasníme, v jakých všech bodech bylo rozhodnutí o přemístění Afghánců do České republiky neoprávněné a odkryjeme lež o údajném jednání předsednictva BRS. Dále se vrátíme k vyhoštění 18 ruských diplomatů a vyložíme, proč taktéž tento akt byl proveden nezákonným způsobem.

24. srpen 2021
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (11162)

Od mimořádného vystoupení předsedy vlády Andreje Babiše (ANO) a místopředsedy vlády Jana Hamáčka (ČSSD) k údajnému zapojení ruské vojenské rozvědky* GRU*/GU* do výbuchů ve Vrběticích uplynuly už více než čtyři měsíce, avšak Policie ČR, respektive jeden z jejích útvarů s názvem Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), který kauzu řeší, v této věci dosud nezahájil trestní stíhání*. To ale vládě, přesněji Babišovi a Hamáčkovi vůbec nevadilo a s největší servilitou k západní mocnosti prosazovanou prostřednictvím ředitele BIS* Michala Koudelky předběhli veškerý vývoj v kauze, když bez zahájení trestního stíhání a s tím i bez oficiálního obvinění kohokoli ihned vyhostili 18 ruských diplomatů.

Příznivci Andreje Babiše tvrdí, že premiér neměl jinou možnost a že byl pod tlakem. To je však charakteristické myšlení těch, kteří si předpojatým způsobem nepřipouštějí pochybení u jejich dlouhodobě oblíbeného politika. V reálu existuje vždycky jiná možnost, a to i když je politik pod tlakem. Příznivci takového politika by se měli ptát, co je to vlastně za tlak, který na politika působí, a proč ho na sebe nechává působit. Buď politik jedná v souladu s platnými zákony ve prospěch své země, kterou ve své vrcholné politické funkci zastupuje, anebo se kvůli vlastnímu prospěchu a pro zachování své politické funkce podřizuje jinému subjektu (např. cizí mocnosti, vlivové skupině apod.), což už ale není jednání podle nejlepšího vědomí a svědomí, a často ani v souladu s platnými zákony.

Babiš s Hamáčkem přece mohli ve svém veřejném vystoupení sdělit, jaké podezření ze strany BIS a NCOZ panuje, ale zároveň mohli a měli zdůraznit, že opatření vlády budou následovat až přinejmenším po zahájení trestního stíhání a obvinění konkrétních osob. Ale dosud nebylo žádné trestní stíhání zahájeno, natož pak vypracována obžaloba a na jejím základě zahájen soudní proces. Jak je vůbec možné, že Babiš s Hamáčkem za podpory ostatních členů vlády, ale i za podpory politické opozice takto spěšně a unáhleně jednali? Pokud neslouží nebo se nepodřizují cizí mocnosti či jiné vlivové skupině osob, pak k tomu neměli žádný důvod.

Politická opozice prostřednictvím sněmovních výborů a komisí začala ihned přijímat svá usnesení, aby údajný trestný čin* ruských rozvědčíků* odsoudila (viz produkt 11160). Stejně jako vládě, tak ani opozici nevadilo, že v kauze chybí relevantní důkazy*, pro jejichž absenci NCOZ nemohla a stále nemůže zahájit trestní stíhání. Zkrátka rozhodujícím kritériem bylo, že to směřovalo proti Rusku, a tak poslanci nelenili a okamžitě to využili k tomu, aby se začali předvádět, kdo je tím největším oponentem té ruské „říše zla“. A ani zástupci z poslaneckého klubu SPD nejednali odlišně, ale překvapivě se v jednom z usnesení připojili k ostatním politickým subjektům (to důkazně doložíme v jednom z následujících produktů). Poslanci z hnutí SPD nejsou tak rozhodní (odhodlaní), jak si jejich voliči myslí.

Kauza „Vrbětice“ s údajným zapojením Rusů je rozsáhlým trestním proviněním a morálním selháním funkcionářů BIS a NCOZ (včetně zapojených státních zástupců), k nimž můžeme přičíst i celou řadu politiků (viz produkt 11158 s odkazy na související výstupy uvnitř dokumentu). Nyní je hlavní břemeno na příslušnících NCOZ a dozorujícím státním zástupci (Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka Zlín), kteří budou muset nově nastavenou kauzu „Vrbětice“ někam dovést.

V následující části zpravodajského produktu* předložíme, jaké mají NCOZ a státní zastupitelství možnosti a co bude muset následovat, aby se autoři (BIS) a spoluautoři (NCOZ + stát. zastupitelství) tohoto bezprecedentního komplotu neznemožnili ještě více. K tomu je však nutné doplnit, že už to, jak byla celá kauza přes všechny ty dubnové „přesvědčivé“ řeči ředitele NCOZ Jiřího Mazánka a tehdejšího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana (viz produkt 11158) prezentována, aniž by bylo zahájeno trestní stíhání, je známkou výrazné diskreditace zapojených bezpečnostních složek a angažovaných politiků.

8. srpen 2021

Souhrnné hodnocení (11161)

Dnes existuje mnoho důkazů* o tom, jak ředitel Bezpečnostní informační služby* (BIS) Michal Koudelka profesně pochybil a trestně se provinil. Postupem času do těchto zákulisních praktik zatáhl i další osoby ze svého okolí. Nejvíce to ale bylo vidět v kauze „Vrbětice“, kdy do těchto praktik zatáhl ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jiřího Mazánka, který se později uvolil i k otevřenému lhaní (viz souhrnný produkt 11158 včetně přímých důkazů* zpracovaných do faktické písemné formy a s kvalifikací skutků – označení trestných činů).

Největší problém je však v tom, že ani prezident republiky Miloš Zeman, ani předseda vlády Andrej Babiš (natož ostatní členové vlády) a ani nikdo z poslanců a senátorů dosud nedokázali těmto nepravostem učinit přítrž. Buď nemají kuráž, protože se obávají o své politické funkce a nechce se jim do ničeho „šťourat“, případně dělat něco navíc, anebo jsou přesvědčeni o tom, že Koudelka reprezentuje tu správnou prozápadní cestu a že vše, co o ruských a čínských aktivitách tvrdí, vychází z faktů*, které získala sama BIS, nebo je obdržela od svých zdánlivě hodnověrných spojenců. Že nikdo nikdy nic z těchto faktů neviděl, ale jen o nich slyšel, případně viděl jen podsunuté falešné důkazy či stopy*, to nikomu nevadí, jelikož oni BIS bezvýhradně věří. Jenže k čemu je věřit, když si podsunuté věci nedokáží ověřit nebo se na ně odborněji dotázat samotných autorů či předkladatelů?

Názorný příklad domnělých faktů je možné ukázat na posledním zpravodajském skandálu, který BIS vytvořila za přispění zahraničního partnera. Jedná se samozřejmě o kauzu „Vrbětice“. Politici (členové vlády i zákonodárci) to zpravodajským skandálem nenazývají, neboť z různých důvodů věří, že příslušníci ruské vojenské rozvědky* GRU*/GU* byli do výbuchů zapleteni. Někteří tomu raději věří jenom proto, že se bojí nevěřit. A jiní tomu věří, protože jsou o ruském zlu ideologicky přesvědčeni. Zdůrazňujeme, že se nejedná o obhajobu Ruska! Není to primárně o Rusku ani o Americe, ale na prvním místě o faktech či o nevyvratitelných důkazech a o skutečné svrchovanosti České republiky, což je dlouhodobě jen předstíraná veličina.

NCOZ dosud nezjistila žádné odůvodněné skutečnosti nasvědčující tomu, že byl z ruské strany spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba či více osob, jinak by policisté museli neprodleně zahájit trestní stíhání* (viz trestní řád ČR). To ale stále zahájeno nebylo, jelikož žádné použitelné důkazy o zapojení ruské GRU do výbuchů ve Vrběticích neexistují. Neexistenci potřebných důkazů přiznal i sám ředitel NCOZ (viz produkt 11158), který uvedl, že z tohoto důvodu příslušné orgány stále nemohou trestní stíhání zahájit. A tak NCOZ stále prověřuje, co se vlastně stalo a jak by do toho ti Rusové mohli pasovat.

O přesvědčivých důkazech velkolepě mluvili v dubnu 2021 jak premiér Babiš (ANO), tak vicepremiér Hamáček (ČSSD). Hned po nich se k této rétorice přidali jejich spolustraníci a zástupci z dalších sněmovních politických subjektů (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti a STAN). Všichni tito politici proti údajným ruským aktivitám ve Vrběticích ostře protestovali a vydávali odsuzující závěry. Vláda okamžitě vyhostila 18 ruských diplomatů. Jenomže uplynuly téměř čtyři měsíce a stále se nic neděje – trestní stíhání se nekoná. Kde jsou ty přesvědčivé důkazy od BIS, kvůli kterým vznikla tato aféra? Vláda i dotyční zákonodárci měli už dávno připustit, že se unáhlili a že BIS není tak dobrou a poctivou službou, jak si četní politici myslí. Ale oni svůj omyl – zřejmě chtěný – nepřipustí, a tak se musíme ptát, komu vlastně tito politici slouží. Česká republika a její občané to určitě nejsou.

Policie ČR prostřednictvím NCOZ nyní hraje hru na zdrženou a všichni se zákulisně radí, jak dál. NCOZ očekávala od BIS víc, ale BIS už nic dalšího a konkrétnějšího od zahraničního partnera neobdržela. Jenže to, co NCOZ zatím má, jsou jen klamné*, nebo dokonce celkově vykonstruované stopy*, které jsou lehce vyvratitelné, a tudíž nepoužitelné. Dost možná se další důkazy vyrábějí. (Podrobně jsou údajné důkazy rozebrány v analytických produktech, které jsou uvedeny v hyperlinkovém přehledu na konci tohoto dokumentu.)

Jelikož je tento dokument ohlédnutím za působením ředitele BIS Michala Koudelky ve spojení s českými politiky, je nanejvýš vhodné připomenout část obsahu z jednoho produktu publikovaného na stránkách EXANPRO v listopadu 2020 čili téměř před devíti měsíci. Je to vhodné proto, že obsah zmíněného dřívějšího produktu je v těchto dnech velice aktuální a nyní také zároveň prokázaný. Tím produktem je souhrnné hodnocení 12091 Prezident Zeman předal premiéru Babišovi materiál na ředitele BIS aneb Pokrytecký Zeman, bázlivý Babiš a nezpůsobilý Koudelka. První předložená část se skládá z následujícího textu:

         

  

  

Andrej Babiš je mimo českou politickou scénu bázlivým politikem, který se tak akorát umí samolibě chválit, ale nikdy nebude nic namítat přímo zahraničním politikům a jejich politice, i kdyby to bylo ve jménu spravedlnosti. Babiš tak nikdy nevystoupí proti Koudelkovi, který byl orazítkován Američany. A co víc, Babiš se stal „věrným služebníkem“ BIS, který tvrdí, že požadavky BIS je potřeba respektovat (Babišova podřízenost činnosti BIS viz např. produkt 12085). Proto mu ani nevadilo že BIS svévolně vstupovala do státní zakázky a kupodivu to nevadilo ani prezidentu Zemanovi, jenž se ohledně Koudelky soustřeďuje jen na některé věci, a to nehovoříme o několikanásobném řízeném úniku* utajovaných informací* z BIS (k troufalému vstupování BIS do státní zakázky viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2) a k úniku informací viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice).

Ale Miloš Zeman vztah Babiše k BIS velmi dobře zná, tak proč Babišovi předává materiál na Koudelku, když dopředu ví, že je to bezvýsledné? Ve skutečnosti je Babiš se svou vládou jen jedním ze subjektů, kterým Zeman vysílá signál, a proto Zeman svůj počin tak velkolepě okomentoval v médiích. Zeman přece nemusel veřejně oznamovat, že Babišovi předal důvěrný materiál na Koudelku. Jenže tohle veřejné oznámení má svůj význam, neboť je součástí Zemanovy pletichy s cílem někoho a něco ovlivnit.

     
 
 

Přesně podle výše uvedeného textu nyní Babiš trapně a bázlivě manévruje, přičemž to není jen kvůli prezidentu Zemanovi, jak se mnozí domnívají. Babiš má ze svého pohledu ke svému chování tři základní důvody. Těmto důvodům se podrobně věnuje jeden z připravovaných produktů.

Ve výše předloženém textu je zmínka o tom, že Koudelka byl orazítkován Američany. Tím je míněno ono vyznamenání, jak to nazývá Česká televize a jiná média, nebo prestižní ocenění, jak to označují Lidové noviny, kterým Koudelka v březnu 2020 poskytl sebechvalný rozhovor. Ve skutečnosti se nejedná o žádné vyznamenání či prestižní ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě větší mince (pamětní medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost (to jsme již uváděli v produktu 12075 z února 2020).

Té minci se pompézně říká „medaile cti George Teneta“ (George Tenet Medal of Honor). George Tenet je bývalým ředitelem CIA – Ústřední zpravodajské služby USA, podle něhož je medaile pojmenována. Tenet byl ve funkci v období 1996–2004, což o Tenetovi hodně vypovídá. Byl to právě George Tenet v postavení ředitele CIA, který se podílel na vytváření falešného obvinění Iráku z výroby a vlastnictví zbraní hromadného ničení (týkalo se chemických zbraní). Tím se Tenet stal spoluviníkem nelegitimní invaze amerických sil do Iráku v březnu 2003.

Tenet proslul i tím, že si v roce 1998 nechal „záhadně“ uniknout Usámu bin Ládina (lze v tom spatřovat využití Ládina pro budoucí vývoj v roce 2001). Tehdy v Afghánistánu pod řízením CIA operovaly speciální smíšené polní týmy, které Ládina vysledovaly. Operaci na jeho únos, případně likvidaci Tenet nakonec zamítl. Podle některých zasvěcených státních úředníků Tenet nikdy formálně nepřednesl plán přepadu* s cílem získat souhlas tehdejšího prezidenta Billa Clintona. Odůvodněním bylo, že by při této akci vznikly nepřiměřené takzvané vedlejší škody*, kam se v případě Afghánistánu namísto objektů a infrastruktury řadily hlavně ženy a děti. Přitom Američanům nevadilo na jaře 1999 nelegitimně bombardovat déle než dva měsíce srbské území, což si vyžádalo několikatisícové lidské ztráty* mezi civilisty (mrtví i ranění včetně duševně traumatizovaných osob).

Po Tenetovi bychom toto ocenění mohli nazvat nikoli jako „medaile cti“, nýbrž jako „medaile lží a utrpení“. Někoho možná napadne, jak mohou Američané udělovat medaili „zdiskreditovaného“ Teneta. To je sice na zamyšlení, ale mnohem více bychom se měli zamýšlet nad tím, jak je vůbec možné, že takovouto medaili může někdo přijmout, a ještě k tomu někdo z Evropy, která se honosí svými demokratickými hodnotami.

Koudelkovi nemohlo být uděleno příhodnější americké ocenění. Koudelka tento americký účelový suvenýr obdržel v březnu 2019. Nastala chvíle klidu, ale posléze v dubnu 2020 na veřejnost pronikla „bláznivá“ informace o tom, že se na území České republiky pohybuje jakýsi ruský zabiják s ricinem. A v dubnu 2021 přišla BIS se „senzačním“ odhalením, že za výbuchy ve Vrběticích je odpovědná ruská GRU. Jako by Američané při předávání záludné Tenetovy mince šeptali do Koudelkova ouška: „Však my si tě vycvičíme a pak spolu ještě dokážeme věci!“ (Obě kauzy jsou podrobně rozebrány v analytických produktech, které jsou uvedeny v hyperlinkovém přehledu na konci tohoto dokumentu.)

Jenže to ohledně ocenění Koudelky nebylo všechno. Koudelka byl za tímto účelem pozván do samotného ústředí CIA v Langley v americkém státě Virginia. To je z hlediska působení daného prostředí celkem přirozené (na Koudelku to muselo určitě zapůsobit). Tragédie byla v tom, že do Langley kvůli tomu doslova „přicupital“ i premiér Babiš. A teď zásadní otázka: Kdo do Langley koho doprovázel: Koudelka Babiše, nebo Babiš Koudelku?

Osobní účast Babiše v Langley mohla být maskována jakousi státnickou návštěvou, ale klíčové pro Američany bylo, aby se Babiš ocenění Koudelky osobně účastnil. Cílem bylo za osobní účasti premiéra Babiše poukázat na důležitost BIS a jejího ředitele v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA. Kdyby alespoň na návštěvu Langley vzal Babiše sám prezident Trump, jenže Babiš tam „naklusal“ osamocen bez svého amerického protějšku. Jak podřízené gesto!

Ale to pořád není všechno. Babiš i Koudelka se v rámci své návštěvy ústředí CIA pochopitelně setkali s ředitelkou této služby, jíž byla od května 2018 Gina Haspel (od března 2021 je ředitelem CIA William Burns). Tato žena je známá svou dřívější kontroverzní rolí v Thajsku (rok 2002), kde působila jako velitelka černé základny* CIA (black site) spojené s tzv. zesílenými výslechovými technikami* (enhanced interrogation techniques), což je sice odborný, avšak záměrně eufemistický termín pro americký vládní program tělesného a duševního týrání zadržených osob. Její role v těchto aktivitách byla potvrzena v srpnu 2018, kdy byla po soudním sporu odtajněna část psané komunikace z hlášení o výsleších (viz produkt 12061).

Tak takto to Babiš s Koudelkou vedou. Zpravodajské služby* by neměly vystupovat takto okázale, a ještě si k tomu přizvat, či dokonce „navelet“ premiéra rádoby suverénní země. Babiš se měl této akce umně vyhnout, ale protože měl z tohoto vyhnutí obavy, tak se tohoto „ceremoniálu“ raději zúčastnil. To považujeme za zásadní státnickou chybu. CIA si mohla s BIS zorganizovat bilaterální jednání a tam si příslušníci obou služeb mohli uzavřeně předat cokoli. Ale program byl pochopitelně úmyslně jiný a Babiš se pokorně přizpůsobil. Avšak bilaterální jednání by mezi BIS a CIA bylo poněkud nestandardní, neboť CIA je zpravodajská služba zaměřená na zahraniční zpravodajství*, ale BIS je opačně zaměřena na kontrazpravodajskou činnost*. Českým protějškem CIA je tedy správně Úřad pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI), kdežto náležitým americkým protějškem pro BIS je Kontrazpravodajská divize FBI*. A to je další zvláštnost, že CIA oceňuje někoho, kdo není jeho reálným protějškem. Také toto o něčem vypovídá.

Koudelka nastoupil do funkce ředitele BIS k 15. srpnu 2016 a hned pět dnů nato se v týdeníku Respekt v článku s titulkem „Muž, který nebyl“ objevil první únik informací z BIS za éry Koudelkova řízení. V článku byly takové informace, které by veřejnost neměla o řediteli žádné zpravodajské služby vůbec znát. Ale zřejmě bylo nutné hrdě představit Koudelku veřejnosti, když už se stal tím ředitelem BIS. Článek nenapsal nikdo jiný než tolikrát zmiňovaný novinář Ondřej Kundra, ke kterému informace z BIS „záhadně“ unikají dodnes (viz přehled produktů na konci tohoto dokumentu).

Tímto se dostáváme k vystupování ředitele BIS v médiích, případně k jeho samostatným, ale zcela zbytečným mediálním reakcím na kritiku jeho osoby. Je vhodná chvíle představit další a poslední vybranou část z výše uvedeného produktu 12091 z listopadu 2020. Druhá vybraná část má následující složení:

         

  

  

Odbornou způsobilost a morální kvality ředitele BIS Michala Koudelky můžeme velmi dobře hodnotit z nepovinných výročních zpráv BIS, které ředitel BIS schvaluje a opatřuje je svým úvodním slovem, dále z veřejné prezentace BIS při různých aktivitách (např. kauza domnělého ruského zabijáka s ricinem) se zahrnutím různorodých výstupů na webu BIS, ale především pak z vystupování samotného Koudelky v médiích, který si v tomto směru plete funkci ředitele zpravodajské služby s rolí celebrity v showbyznysu. Tento Koudelkův přístup, kdy se nedokáže zdržet veřejných komentářů, nedokazuje kromě jiného jeho pevné sebeovládání, kterým by měl zpravodajský důstojník* oplývat.

Michal Koudelka chce stále častěji něco vysvětlovat přes média, což je krajně nevhodné a zcela zbytečné (navíc veřejnost ředitele BIS nevolí). Naposledy takto poskytl rozhovor Deníku N. Rozhovor byl zveřejněn 19. listopadu 2020, tedy jen dva dny poté, kdy se prezident Zeman nechal veřejně slyšet, že premiérovi předal materiál na jeho osobu. Rozhovor s ředitelem BIS nesl titulek »Chystá se proti nám diskreditační kampaň.« Velký rozhovor se šéfem BIS. Tento rozhovor je nešťastný jednak proto, že ho poskytl ředitel BIS, a jednak pro to, co obsahuje. V rozhovoru je možné najít odborné chyby, ale také politické a zpravodajské spekulace. Ředitel Koudelka zde vyjadřuje své názory a pocity, čímž si přitěžuje. Je zvláštní, že ředitel zpravodajské služby se takto dobrovolně vypovídává (spíše by se hodilo lidovější označení, že se „vykecává“), jako by nevěděl, že všechno, co řekne, může být později použito proti němu a proti celé BIS, čímž to může jemu i BIS jenom uškodit. Koudelka se nechal zbytečně vyprovokovat, což, jak jsme již zmínili výše, je součástí Zemanovy pletichy.

Proč Koudelka tak najednou mluví o diskreditační kampani a proč měl potřebu to přes média oznámit všem? Vždyť už jenom tímto se Koudelka sám diskredituje. Už jenom tím, že o tom mluví, přiznává, že se něčeho obává. A politici by se Koudelky měli o to víc ptát, zda skutečně existuje něco, co by ho mohlo zdiskreditovat. Pokud nic takového neexistuje, proč Koudelka takto vystupuje, a ještě s takovýmto načasováním? Stačilo by, kdyby se vyjádřil na uzavřeném jednání Bezpečnostní rady státu. Tohle není dobrý příklad vedoucího funkcionáře pro příslušníky BIS, kteří přece musejí vidět tu zoufalost a odbornou nezpůsobilost svého ředitele. Zvláště pak to musí vidět analytici BIS, kteří skrze Koudelkova slova mohou lépe proniknout do jeho mysli a rozpoznat jeho skutečné pohnutky a úmysly a také to, odkud pramení jeho obavy. Ostatně analytici BIS mohou veškerá Koudelkova vyjádření porovnávat s fakty, která jsou jim dobře známa.

Už v červnu 2020 jsme psali, jak BIS pokračuje ve své veřejné kompromitaci a diskreditaci a že zcela opomíjí naplňování svého mota „audi, vide, tace“ ve významu „naslouchej, dívej se a mlč“ (viz produkt 12086). Ve zmíněném produktu předkládáme příklady odborných i zpravodajských chyb BIS a také pochybné manévrování BIS před veřejností.

     
 
 

K výše uvedenému vybranému textu můžeme ještě opětovně doplnit, že se začíná stávat pravidlem, že BIS veřejně odůvodňuje a obhajuje svou práci. Připomeňme písemný výstup ředitele BIS pojmenovaný jako Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby, kterým ředitel BIS nekvalifikovaně a zbytečně veřejně reagoval na kritiku ze strany prezidenta České republiky (viz produkt 12086).

Taktéž je vhodné zmínit, jak BIS za vedení Michala Koudelky manipulovala v roce 2018 s informacemi o Novičoku na území ČR, čímž přišla s odlišným závěrem než Vojenské zpravodajství* (viz produkt 12055 a produkt 12056).

Největší tragikomedie je v tom, že pokud z pohledu BIS uvažujeme jenom poslední kauzu spojenou s muničním areálem ve Vrběticích, tak Koudelka je vinen v každém případě, a to jak za předpokladu, že Rusové byli do výbuchů zapojeni, tak i za předpokladu, že se toho Rusové neúčastnili. Je to velmi prosté: Pokud byli Rusové do incidentu zapojeni, měla BIS jako profesionální kontrazpravodajská služba* tuto věc odhalit nejpozději do konce roku 2018 (vysvětlení viz produkt 11158). Jestliže tak neučinila, tak závážně selhala. A pokud do incidentu Rusové zapojeni nebyli, pak BIS jednoduše o všem lhala. Co si Koudelka vybere?

Jako novinku musíme oznámit, že Koudelka navíc nebyl v roce 2016 jmenován v souladu s platnými českými zákony. A jak vidíme, tak stejně jako měl tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka problémy naplnit literu všech zákonů, tak podobné problémy má dnes i premiér Babiš. Podrobné vysvětlení je součástí připravovaného produktu.

Michal Koudelka se zcela jistě zapíše do zpravodajské historie a do učebnic zpravodajské nauky, avšak v negativním smyslu. Bude to série příkladů na téma, jak ředitel zpravodajské služby ovlivňoval v zájmu cizí služby, respektive cizí mocnosti fungování vlastní národní vlády, a dále na téma, jakými způsoby ovládala jedna služba jinou službu, a tím i politické dění v příslušné zemi a její zahraniční vztahy.

To bylo ohlédnutí za hlavními profesními pochybeními a trestními proviněními ředitele BIS Michala Koudelky a za spjatou odpovědností české vlády a zákonodárců. Přehled souvisejících zpravodajských produktů* rozdělených do čtyř kategorií naleznete pod čarou.

A na závěr pro ty, kteří mají v oblibě profesionální prostředí zpravodajských služeb a s tím spojené vědomostní testy, opakovaně prezentujeme obsáhlejší test z roku 2018, pro jehož vytvoření bylo podnětem scestné vyjadřování ředitele BIS. Test se skládá z 18 otázek a cílem je u každé otázky zvolit nejvhodnější odpověď ze čtyř nabízených možností (viz produkt 23006 s řešením vědomostního testu a odůvodněním odpovědí v produktech 22032 a 22033).


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajské produkty související s rozborem nedostatků v činnosti BIS:

Zpravodajské produkty související s kauzou „Zabiják s ricinem“:

Zpravodajské produkty související s kauzou „Vrbětice“:

Zpravodajské produkty související s únikem informací z BIS:


Zpravodajský produkt 11161
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
28. červenec 2021
Předplatitelé

Specifické hodnocení s odborným výkladem (11160)

Mimořádné vystoupení premiéra Andreje Babiše (ANO) a vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) k údajnému zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích se konalo v sobotu 17. dubna 2021. Ihned po vystoupení obou klíčových členů vlády, tedy od soboty večer se k novým informacím ke kauze „Vrbětice“ začali vyjadřovat politici z různých parlamentních stran a hnutí.

V úterý 20. dubna 2021 se odehrávaly tiskové konference všech politických subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně. Většina politických řečníků se doslova předháněla v tom, kdo důrazněji odsoudí údajné ruské aktivity na území České republiky. Údajné zapojení ruské GRU označovali za teroristický útok* a o celkové roli Ruska mluvili jako o státním terorismu*. Ivan Bartoš, předseda Pirátů, to dokonce označil za akt státní agrese*, což je opravdu pomatené označení – vysvětlení viz další část produktu. (Tiskové konference z uvedeného dne lze dohledat v programu ČT24 na webu České televize.)

Ve stejný den (20. dubna) se uskutečnila společná schůze Výboru pro obranu (VO) a Stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství* (SKVZ). Oba orgány jsou součástí Poslanecké sněmovny a jsou člensky provázány (všichni členové SKVZ, až na jejího předsedu, jsou zároveň členy téměř trojnásobně početnějšího VO). Výsledkem jednání bylo přijetí společného usnesení, jehož obsah lze dohledat v položce Dokumenty u obou jmenovaných sněmovních orgánů na stránkách Poslanecké sněmovny (uvedený odkaz směřuje k dokumentům VO a přímo ke společnému usnesení).

Vystupování poslanců v médiích bylo obecně scestné a hodně naivní, avšak autory obsahu společného usnesení VO a SKVZ a dále všechny, kteří hlasovali pro přijetí tohoto obsahu, můžeme i po více než třech měsících hodnotit jako mentálně omezené poslance, neboť obsah usnesení neodpovídal a stále neodpovídá reálné situaci. To potvrdili i zástupci Policie ČR (podrobnější vysvětlení v další části produktu).

Nyní neřešíme, zdali se Rusové skutečně zapojili do výbuchů ve Vrběticích, nýbrž fakta*, která měli 20. dubna poslanci jakožto členové VO a SKVZ k dispozici. Tato fakta se ani po více než třech měsících nezměnila, což zvýrazňuje onu omezenost dotyčných poslanců. Mentální či češtěji duševní omezeností poslanců míníme jejich nízkou rozumovou schopnost rozpoznat a odlišit zřetelná fakta od ještě zřetelnější zpravodajské fabulace*. Poslanci přešli především jeden hlavní a nesporný fakt prezentovaný Národní centrálou proti organizovanému zločinu (NCOZ), který zcela ignorovali a horlivě se pustili do neopodstatněného očerňování ruské vlády (neopodstatněný = chybí řádné odůvodnění společně s odpovídající činností orgánů činných v trestním řízení – v tomto případě NCOZ).

Poznámka: Kauza „Vrbětice“ je ohledně údajného zapojení ruských operativců* komplexně rozebrána v produktu 11158, kde jsou uvedeny odkazy na produkty zaměřené na detailní analýzu jednotlivých a konkrétních otázek dané kauzy. Na konci zmíněného produktu je uveden přehled všech analytických výstupů, které byly na stránkách agentury EXANPRO věnovány kauze „Vrbětice“.

Na schválení slaboduchého obsahu společného usnesení VO a SKVZ se podílelo 15 přítomných poslanců ze šesti sněmovních politických subjektů (ANO, ODS, Piráti, TOP 09, ČSSD a STAN). Jediný zástupce za KDU-ČSL nebyl na závěrečném hlasování přítomen, ale jelikož se jedná o zapáleného Jana Bartoška, o němž víme, že by pro obsah usnesení hlasoval i vícekrát, můžeme k uvedeným subjektům přiřadit i KDU-ČSL (Bartošek jako člen ještě jiného výboru už v tomto smyslu hlasoval o den dříve). Zbývající zástupci z SPD a KSČM sice pro návrh obsahu usnesení nehlasovali, ale na druhou stranu se nezachovali tak, jak by nejlépe mohli (objasnění dále v textu).

Duševní omezenost je asi to nejmenší, čím za stávající situace mohli poslanci trpět. Pokud jejich pochybný výkon nenastal vlivem duševního omezení, pak existují ještě dvě příčiny, proč takto absurdně jednali. Problém je však v tom, že obě zbylé příčiny jsou mnohem horší povahy než „obyčejná“ omezenost. Zde je vhodné připomenout obecnou frázi, že politika je jedno velké spiknutí.

V následující části přiblížíme obsah onoho usnesení (viz také odkaz výše) a vysvětlíme, čeho nepřípustného a možná ještě mnohem horšího se poslanci dopustili. Dále objasníme, jak by poslanci měli v této a podobných situacích správně postupovat a čemu se nesmí nikdy propůjčit. Následně stručně vyhodnotíme působení SPD a KSČM v Poslanecké sněmovně.

Nejčtenější zpravodajské produkty