Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
11. květen 2020

Úvodní hodnocení (12081)

V týdeníku Respekt č. 18 vydaném 27. dubna 2020 se objevila krátká zpráva označená jako glosa, která nesla titulek „Muž s ricinem“. Ve zprávě se uvádí, že na Letiště Václava Havla Praha přicestoval muž s ruským diplomatickým pasem. Ten měl podle zdrojů Respektu cestovat s kufříkem, ve kterém měl mít jed ricin [1]. Zpráva dále sděluje, že bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezpečnostní riziko pro dvojici českých politiků. Jedná se o starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09), který nechal odstranit sochu ruského vojenského velitele maršála Ivana Koněva, a o pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti), který vyvolal přejmenování náměstí před ruským velvyslanectvím na náměstí Borise Němcova [2]. Policejní ochrana byla přidělena také starostovi Prahy-Řeporyje Pavlu Novotnému (ODS), jenž inicioval vybudování pomníku vlasovcům [3].

Předseda vlády Andrej Babiš se k celé záležitosti a zprávě z Respektu nedokázal explicitně vyjádřit a raději se podle svého zvyku uchýlil k obecným frázím typu, že jsme svrchovaný stát a že je nepřijatelné, aby nám někdo zasahoval do naší suverenity. K tomu ale doplnil jednu zajímavou skutečnost, a to, že celá záležitost je předmětem prověřování (viz pořad ČT „Události“ ze dne 28. dubna 2020). Druhou zajímavou skutečností je to, že premiér jako příjemce utajovaných informací* od zpravodajských služeb* zanedbal v tomto spojení jistou věc. (Obě zajímavé skutečnosti jsou spolu s dalšími věcmi rozebrány a vysvětleny v samostatných analýzách* – viz přehled na konci produktu.)

Za vyvolání aféry ohledně ruského záměru vraždit bílkovinným toxinem na území ČR je odpovědná Bezpečnostní informační služba* (BIS), která pro své mocnější západní partnery sehrává roli agenta* v politickém boji Západu proti Rusku (podle české zpravodajské terminologie* bychom BIS mohli nazvat organizací jednající ve prospěch zahraniční zpravodajské služby*). Medializace případu „muže s ricinem“ je součástí klamné operace*, jejímž cílem je pokračovat ve znevažování ruského režimu a ve vytváření negativního veřejného mínění o politice Ruské federace. Dalším cílem operace je přinutit vládu, aby přijala určitá opatření vůči ruskému diplomatickému zastoupení v ČR. BIS však opakovaně prokazuje, že tyto operace provádět neumí, čímž se sama diskredituje (blíže o nízké odborné způsobilosti BIS viz např. produkty 31014, 31013, 12069 a 13069 a dále viz archiv podkategorie Působení zpravodajských služeb). Vystupování BIS je dlouhodobě tak slabomyslné, že jsme přistoupili na vytvoření první zpravodajské satiry o práci BIS (viz produkt 12080 Bizoni se dostali do slepé uličky aneb Trvalé zatracení tří českých komunálních politiků).

Poznámka: Pojmenování „klamná operace“ je v tomto případě výstižnější než termín zpravodajská hra*, která je jako dlouhodobá klamná činnost obvykle vedena prostřednictvím získaného cizího agenturního zdroje* (agenta*, přebouraného zdroje*), agenta provokatéra* apod. Do zpravodajské hry pochopitelně patří šíření klamných informací (dezinformací*), úmyslně viditelná činnost atd.

Zákulisní odpovědnost BIS nevědomě potvrdily Lidové noviny, když ve svém deníku vydaném 9. května 2020 publikovaly článek s názvem „Před Rusem s ricinem varoval anonym“. V článku jsme napočítali celkem 18 rozporů až nesmyslů a celý článek hodnotíme jako druhou část takzvané zpravodajské fabulace* (intelligence fabrication) nebo zpravodajské historky* (intelligence narrative). První částí fabulace je glosa v týdeníku Respekt (viz první odstavec produktu), v níž jsme taktéž nalezli nesrovnalosti a vysokou míru předpojatosti (celkem 16 položek). Článek v Lidových novinách vyšel jako nutná improvizace BIS, která vyplynula z vývoje kauzy v posledních dnech.

Dalším přispěvatelem v dovytváření příběhu o ruské operaci k eliminaci tří českých komunálních politiků se stal webový portál Seznam Zprávy, který 10. května zveřejnil článek s názvem „Ruský špion: V kufru jsem vezl dezinfekci a bonbony“ (přehledový a hyperlinkový název: „Mluvili jsme se špionem, kvůli němuž mají čeští politici policejní ochranu“). V tomto článku jsme nalezli celkem 25 pochybných položek.

Pochybné položky ve výše vyjmenovaných článcích se vztahují k takzvaným situačním rozporům*, interním* a externím rozporům*, situačním mezerám*, k domněnkám* vydávaným za fakta* a k nesprávné odborné terminologii. Tyto pochybné položky odhalují skutečnou úroveň novinářů v jejich schopnosti pokrývat záležitosti spojené se zpravodajskými službami. Obsah článků je vhodným materiálem pro analytické kurzy zpravodajských analytiků a novinářů. Jako analytický seminář je lze využít pro vzdělávání politiků.

Novináři zapojení do vytváření zpravodajského příběhu se odkazují na své zdroje*, což je taktéž zajímavé. Každý novinář hovoří o svých zdrojích v množném čísle. To evokuje otázku, kolik těch zdrojů vlastně je. Vypadá to jako kdyby z každé bezpečnostní složky podílející se na ochraně komunálních politiků nebo monitorování činnosti ruských diplomatů unikaly informace. Je zde ale nutné počítat s tím, že zdroje se mohou překrývat. To znamená, že jeden zdroj poskytuje informace více novinářům, aniž by o tom novináři věděli. Aby zdroj zachoval zdání jedinečnosti (exkluzivity) v tom, že poskytuje informace jen jednomu novináři, tak žádnému novináři nepodává zcela shodné informace, nýbrž trochu či více pozměněné (např. se kromě jedu ricin náhle objeví další mnohem silnější jed v podobě neurotoxinu saxitoxin a k tomu se doplní, že BIS vlastně informoval anonym – viz článek v Lidových novinách). Pozměňování a úprava informací jsou velmi patrné v obsahu článků tří výše zmíněných sdělovacích prostředků. Články se shodují jen v něčem, ale naopak si často odporují, což lze zahrnout mezi tzv. externí rozpory* (rozpory mezi dvěma různými zprávami). A to je na tom také zpravodajsky zajímavé a o něčem to vypovídá. (Podrobněji jsou novinářské články analyzovány v samostatných produktech – viz přehled na konci produktu.)

O zdrojích informací můžeme sdělit následující: Primárními zdroji* až na výjimky v potvrzování dění kolem tří komunálních politiků nejsou příslušníci Policie ČR ani politici, ale příslušníci původní organizace, od které všechno vzešlo, tedy příslušníci BIS zasvěcení do klamné operace. K řízeným únikům informací* mohou zapojení kontrazpravodajci z BIS používat prostředníky neboli nastrčené osoby či ze zpravodajského hlediska sekundární zdroje*, které novináře takzvaně „krmí požadovanými kousky informační potravy“, která je jim podávána podle potřeby vzhledem k vývoji klamné operace. Avšak způsob vedení klamné operace, kde důležitou roli hrají právě média, je nešťastný a diletantský.

Novináři, kteří se podílejí na vytváření zpravodajské historky, nedokáží z různých důvodů (neznalost, politická předpojatost apod.) vyhodnotit spolehlivost* svých zdrojů a věrohodnost* poskytovaných informací. Tito novináři vydali již šest výstupů počínaje prvotním obecným „výkřikem“ o ruské hrozbě pro české komunální politiky v internetovém článku, jenž byl 21. dubna zveřejněn na webu Respektu. Týdeník Respekt poté přidal další články ve svých týdenících č. 18 (viz první odstavec), č. 19, kde byl publikován článek s titulkem „Nebezpečný zabiják“, a nejnověji v č. 20 vydaném 11. května s článkem „Ruská stopa“. Dále je to článek v Lidových novinách a článek na portálu Seznam Zprávy (oba články viz výše).

BIS již delší dobu ohlupuje výkonné politiky a zákonodárce, kteří se nechají nebo chtějí být ohlupováni. Politici tuto hru s BIS musejí hrát úmyslně, protože jinak by na tom z hlediska svých rozumových schopností museli být hodně špatně. Výrazným příkladem „ohlupovaného“ výkonného politika je premiér Babiš, který s ředitelem BIS Michalem Koudelkou navštívil ústředí americké zpravodajské služby CIA* (i tímto způsobem byl formován netečný postoj Babiše k činnosti BIS – viz produkty 12075 a 12061).

Výrazným příkladem „ohlupovaného“ zákonodárce je v současné době poslanec Radek Koten (SPD), který je předsedou Výboru pro bezpečnost. Ten již dvakrát vynesl mylný závěr o práci BIS. Poprvé se tak stalo v případě zapletení BIS do zakázky na informační systém k elektronickým dálničním známkám (IS EDAZ), kde jako předseda výboru oznámil, že BIS jednala v mezích zákona a že svým jednáním neporušila zákon. To byl samozřejmě chybný závěr, neboť žádný zákon neumožňuje BIS, aby vstupovala do státní zakázky. Počínání BIS nad rámec zákona nebylo navíc schváleno vládou, která jako celek řídí české zpravodajské služby, proto můžeme činnost BIS nazvat jako svévolnou (proč BIS jednala protizákonně a jak pochybili výkonní politici a zákonodárci je podrobně vysvětleno v produktech 12075 a 12076).

Podruhé se předseda Radek Koten zmýlil či podvolil právě v případě údajného ruského zpravodajce* s jedem ricin. Výbor pro bezpečnost v čele se svým předsedou si na 6. května 2020 předvolal ředitele BIS, aby se vyjádřil k některým článkům uveřejněným v předchozích dvou týdnech v internetovém i tištěném vydání periodika Respekt (v té době byly informace o ruském zpravodajci s ricinem publikovány již ve dvou vydáních Respektu, a to v Respektu č. 18 vydaném 27. dubna a v Respektu č. 19 vydaném 4. května). Sněmovní výbor vyslovil po jednání s ředitelem BIS podporu v konání ředitele Koudelky a podporu BIS v boji proti cizím zpravodajským službám (rozuměj proti ruským službám). Tím výbor potvrdil, že ani nepoložil nebo nezkoumal ty nejzákladnější nesrovnalosti – například únik utajovaných informací do sdělovacích prostředků, k čemuž v případě zpravodajských služeb existuje jednoduchý postup pro odhalení provinilce. Doplňme, že ve sněmovním Výboru pro bezpečnost jsou zástupci ze všech parlamentních stran a hnutí.

Někdo by mohl namítnout, že BIS by přece kvůli úniku informací nepodala trestní oznámení sama na sebe. Jenže tato námitka vinu z BIS nestírá, ba naopak by mohla být přitěžující okolností s ohledem na to, jakým způsobem BIS trestní oznámení podala a jakým způsobem bude BIS ovlivňovat činnost příslušného státního zástupce či zástupkyně. Podivné je, že BIS trestní oznámení podala až 6. května, tedy až 15 dní po zveřejnění úvodního „výkřiku“, respektive devět dní po zveřejnění několika konkrétních věcí se zahrnutím jedu ricin (Respekt č. 18). Velmi zvláštní také je, že se BIS s podáním trestního oznámení a prohlášením o své nevině aktivně snaží o své vlastní vyloučení z podílu na úniku informací. Je tedy zásadní, zda bude vyšetřování pokrývat všechny zúčastněné složky včetně BIS, anebo zda bude vedeno jen mimo BIS. Mluvčí BIS Ladislav Šticha uvedl, že z dosavadního šetření* vyplynulo, že k nezákonnému prozrazení utajovaných informací došlo mimo BIS. Jenže dosavadní šetření bylo provedeno prvkem BIS, a to Odborem inspekce BIS. Tento odbor je přímo podřízen řediteli BIS, takže co by tento odbor mohl z hlediska vedení zpravodajských operací ze strany BIS vyšetřit? A to se týká i vedení klamných operací.

Na tematiku z prostředí zpravodajských služeb se v týdeníku Respekt zaměřují novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří svými články pokrývají i stávající případ údajného ruského zpravodajce s ricinem. Také zde by mohla vyvstat námitka, že tito dva novináři nemohou informace čerpat přímo od BIS, jelikož neměli s BIS v roce 2012 dobré vztahy. Tehdy Kundra a Spurný napsali článek „Dvojí agent na útěku – Jak ruský špion Rachardžo obelstil BIS“. A BIS se zlobila, což dala najevo reakcí na svém webu. Jenomže tahle doba je už dávno pryč. Ondřej Kundra píše v posledních letech pochvalné články na BIS a jejího ředitele Koudelku a za to se mu dostává zajímavých informací o práci BIS. Příkladem je produkt 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2) s pokračováním v produktu 12047 a produkt 12077 BIS, Čína a koronavirus aneb Nezákonné a řízené úniky utajovaných informací z BIS.

produktu 12046 jmenovaném v předchozím odstavci jsou rovněž poukázány a vysvětleny přetrvávající odborné nedostatky novinářů Kundry a Spurného v psaní o působení zpravodajských služeb. Tito novináři si mnohdy ani neuvědomují, o jakých nesmyslech píší (blíže viz příslušný produkt). Jaroslav Spurný navíc v jednom pořadu České televize kdysi prohlásil, že studenty učí pravidlo, že zpráva bez uvedení zdroje není věrohodná. To je samozřejmě nesmysl, protože obsah zprávy nemůže být posuzován jen podle toho, jestli je u ní uveden zdroj. Hodnocení zprávy se vždy skládá ze dvou věcí: z hodnocení věrohodnosti obsahu zprávy a z hodnocení spolehlivosti zdroje zprávy. U zprávy může být klidně uvedeno třeba deset zdrojů, a přesto nemusí být věrohodná. Naproti tomu i zpráva bez uvedení zdroje může mít cenný obsah. Novinář Spurný v tomto případě prokázal velkou neznalost v práci s informacemi, přičemž zavrhl podstatnou část práce zpravodajských služeb, policie, ale také třeba historiků při práci s „nepodepsanými“ historickými dokumenty. Velmi podrobně se tomuto tématu věnuje odborný výklad 21013 Jak se hodnotí informace aneb Jsou informace bez uvedení zdroje nevěrohodné?

Novináři Kundra a Spurný se ale nemohou učit od BIS, jelikož BIS rovněž prokazuje hluboké odborné neznalosti o zpravodajské práci. Blíže k nedostatkům BIS viz produkt 23006 Dokáže se BIS vypořádat s těmito odbornými otázkami? (Vědomostní test D).

Problematika údajné ruské operace s cílem odstranit nepohodlné české politiky je rozebrána z několika pohledů v samostatných produktech:

  • Pohled zpravodajský – analýza a hodnocení zákulisí klamné operace ze strany BIS za přispění zahraničního partnera (viz produkt 12082 – díl 1/2 a produkt 12083 – díl 2/2
  • Pohled politický – objasnění závěru o neschopnosti české vlády řídit BIS a postihovat její protizákonnou činnost na základě analýzy (ne)konání politiků v příslušné kauze (viz produkt 12084 – díl 1/2 a produkt 12085 – díl 2/2)
  • Pohled novinářský – rozbor rozporů v novinářských článcích a slabých míst novinářů
  • Pohled vyšetřovací – postup ve vyšetřování* úniku utajovaných informací a nalezení hlavního viníka (viz produkt 12088)

Produkty s uvedenými pohledy se budeme snažit zpracovat do srozumitelné podoby a publikovat na webu EXANPRO. Připravované odborné analýzy prokáží provinění BIS a neschopnost výkonných politiků a zákonodárců, kteří se z různých důvodů svým pasivním přístupem k pochybné práci BIS podílejí na snižování její odborné úrovně, porušování zákonů a zanedbávání skutečných bezpečnostních hrozeb*.


[1] Ricin je bílkovinný jed, který se získává ze semen rostliny skočce obecného (ricinovník). Ricin je používán jako vražedná zbraň, přičemž může být do těla podán skrze polknutí (konzumaci stravy), vdechnutí nebo s pomocí injekce. Při vdechnutí a injekčním podání má otrava rychlejší a silnější průběh – známky otravy se v tomto případě projevují obvykle do 6 hodin. Po konzumaci ricinu se známky otravy projevují během 6 až 12 hodin. Vážné komplikace mohou zahrnovat vnitřní krvácení a poškození či selhání sleziny, ledvin a jater. Po vdechnutí může k vážným komplikacím patřit selhání plic, což může skončit smrtí následkem udušení. K prvotním příznakům otravy patří symptomy podobné chřipce jako např. bolest hlavy, k nimž se později přidávají žaludeční potíže s průjmem a zvracením a těžkosti při polykání. Při vdechnutí toxinu se mezi prvními symptomy objevuje kašel a horečka. Pokud je do těla dopravena smrtelná dávka, nastává smrt nejpozději do tří až pěti dnů. Smrtelná dávka ricinu představuje desítky až stovky mikrogramů, což rovněž závisí na způsobu podání (obvykle se uvádí v rozmezí 70–500 µg). Pokud smrtelnou dávku ricinu vztáhneme na semena skočce obecného, pak je tuto dávku možné získat z asi 20 semen této rostliny.

[2] Boris Němcov byl ruský opoziční politik, který kritizoval prezidenta Vladimira Putina. V roce 2015 byl Němcov zavražděn v Moskvě. Vražda nebyla komplexně objasněna.

[3] Vlasovci byli příslušníci Ruské osvobozenecké armády (ROA), kteří na konci druhé světové války bojovali po boku nacistů pod vedením svého soukmenovce generála Andreje Vlasova. Pocházeli z řad ruských emigrantů a válečných zajatců, kteří kolaborovali s německými fašisty. Jejich přítomnost v Praze a jejím okolí v době Pražského povstání vycházela především z jejich kalkulu vylepšit si na sklonku války své postavení a využít Prahu jako bod svého přesunu na západ k americkým jednotkám.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12081
Úvodní hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
4. květen 2020

Zpravodajská satira (12080)

Úvodní poznámka: Vzhledem k opakovaným pochybným příhodám a až tragikomickému vývoji situace jsme neodolali a protentokrát jsme zvolili výstupový žánr ve formě satiry. K tomuto žánru je vhodné doplnit, že události a postavy ve zpravodajské satiře mohou být někomu povědomé, ale jakákoli podobnost s reálným životem je čistě náhodná, nebo vyplývá z podobných zkušeností čtenářů. Celý příběh je situován do období nouzového stavu, a to konkrétně do 17. a 18. týdnu roku 2020.


Lačný novinář Tundra z časopisu Despekt spěchá na schůzku se svým zdrojem, který má vždy ty nejpikantnější informace z prostředí BIS. Není to zdroj přímo z BIS, jak by si mohl někdo myslet, ale již neaktivní vysloužilý bizon, jenž se vžil do role prostředníka mezi BIS a novinářem Tundrou. (Bizon je slangový termín pro příslušníka BIS odvozený od výrazu BISon.)

Tundra spěchá, nedívá se napravo nalevo, potí se a celé jeho tělo se chvěje vzrušením. Tundra je vzrušen pomyšlením, že bude mít zase sólokapra, kterým udiví celou českou společnost. Náhle se Tundra zastavuje a trhaně se rozhlíží kolem sebe. Jeden by si mohl pomyslet, že vykonává úkony spojené s ochranou proti sledování, ale proč tak zmateně a tak očividně? Ale kdepak ochrana proti sledování, Tundra náhle zjistil, že má sice správnou rychlost, ale špatný směr. Vrací se o jednu ulici zpět, mění směr a znovu nabírá své tempo.

Čím blíže je Tundra k místu schůzky, tím více zrychluje své tempo. Ale co se to děje? Tundra znenadání zjišťuje, že má v patách muže, který se za ním pohybuje stejně rychlým tempem. No to snad není možné! Tundra dále zjišťuje, že muž v jeho patách vyvinul větší tempo a že ho pomalu dohání. Tundra nelení a z hodně rychlé chůze přechází do běhu až z toho funí do roušky jako zvíře. Muž za jeho zády najednou vykřikne: „Tundro, ty vole, kam to běžíš?!“ 

Tundra se zarazí, otočí se a poznává, že tím mužem je jeho zdroj – jeho Zlatý důl, jak ho přezdívá. A záhy poznává, že přešel nebo skoro přeběhl místo schůzky, které mělo být v konspiračním bytě v jednom z domů za ním. Jakmile Zlatý důl rozpozná, že je Tundra v obraze, otáčí se a kráčí zpět ke správnému vchodu do domu. Zlatý důl nečeká, až k němu Tundra dokráčí, ale ihned vchází do domu. V krátkém sledu za ním vchází také lehce unavený a udýchaný Tundra.

Jakmile Tundra opatrně vstupuje do otevřených bytových dveří v přízemním patře, Zlatý důl čekající uvnitř v předsíni ho chytne za kabát, prudkým pohybem ho vtáhne dovnitř a dveře rychle zavře. „Venku běháš jak srnec a tady by sis to chtěl napřed vočuchat?“ oboří se na Tundru a dodává: „Ještě že jsem čuměl z okna, jinak jsem tě prošvih.“ Tundru polije studený pot. Pomyšlení, že by minul místo schůzky a nezískal senzační informace, v něm vyvolává mdloby. Rychle se ale uklidní, sedne si ke stolu v kuchyni a hladově se ptá: „Tak co, jak jste pokročili s tím ruským zabijákem? Anebo už je těch zabijáků u nás víc?“

„Jo, je jich víc, ale nejsou z Ruska,“ odpoví Zlatý důl a sedne si naproti Tundrovi. Oba se na sebe chvíli dívají, jako by se jim něco nezdálo. Po chvíli Zlatý důl řekne: „Sundáme si ty blbý roušky.“ Oba tak učiní a znovu se jeden na druhého zahledí, ale každý má při tom jiný výraz v obličeji. Zlaťák, jak ho Tundra zkráceně nazývá, se dívá zasmušile a přemýšlí, jak další informace podat. Tundra se dívá překvapeně a vůbec neví, co si má pod těmi slovy o větším počtu neruských zabijáků představit.

„Hele Tundříku,“ začne důvěrně Zlaťák, „seš dobrej novinář a vždycky ty články napíšeš perfektně.“ Tundra se zavrtí jako pochválený pes. Zlaťák pokračuje: „Ale teď to musíš napsat hodně dobře, protože se situace zkomplikovala.“ Zlaťák se odmlčí. Tundra zvedne obočí, nakloní se ke Zlaťákovi a ztišeným hlasem se ptá: „Co se stalo? Nestačí vám síly, když těch zabijáků přibylo?“

„Ale copak síly, spíš rozum,“ pospíší si s odpovědí Zlaťák, ale rychle pokračuje: „Co ti to vlastně vykládám? Vždyť víš, že ti mohu podávat informace jen v náznacích. A už vůbec bych neměl mluvit o tom, co se děje uvnitř BIS.“ Zlaťák se náhle zarazí, upřeně pohlédne na Tundru, nakloní se k němu a pronese: „Ale jednu věc ti řeknu. Bizonům asi hoří koudel pod zadkem. Ještě že tam už nejsem.“

„Ale to snad ne,“ podiví se Tundra. Ale když vidí Zlaťákův ustaraný obličej, tak chlácholivě dodává: „To snad nebude tak hrozné. To nebude koudel, ale jenom malá koudelka.“ Zlaťák sebou škubne, propíchne Tundru očima a sám sebe se v duchu ptá, o čem nebo o kom to ten Tundra sakra mluví?

Zlaťák se uklidní, vstane od stolu a mlčky a pomalu směřuje k bytovým dveřím. Při tom jemně našlapuje na špičky bot. Tundra s otevřenou pusou zírá, co to Zlaťák náhle provádí. Zlaťák se zastavuje těsně před bytovými dveřmi, znehybní a pouze hlavu natáčí střídavě doprava a zase doleva. To aby dopřál svým slechům lépe zachytit jakýkoli zvuk. Po chvilce jako když americký šerif tasí svůj kolt, vymrští Zlaťák svou ruku, chytne kliku bytových dveří a prudce otevře dveře dokořán. Když za dveřmi nikoho nespatří, uvolní své strnulé tělo a dveře v poklidu zavírá. Otočí se a už normální chůzí kráčí zpátky ke stolu. Když vidí Tundrův udivený obličej, tak mu zkušeně vysvětluje: „Jenom jsem kontroloval, jestli někdo neposlouchá za dveřma.“

A Tundra ještě zkušeněji odpovídá: „Já vím, Rusáci jsou všude.“ Zlaťák ohromen Tundrovou odpovědí si polohlasně povzdychne: „Hm, kdyby jenom Rusáci.“ Tundra nechápe, a proto ani nic neříká. Zlaťák si sedá zpátky ke stolu, šibalsky se na Tundru usměje a povídá: „Ty máš rád slovní náznaky a hádanky, co?“

„Ano, strašně rád. Ty hádanky totiž nabízejí tolik různých výsledků, že si vždycky něco vyberu. A vždycky je z toho novinářská bomba. Ale nikdy bych nechtěl napsat novinářskou kachnu,“ odvětí Tundra. Zlaťák si jen pomyslí něco o tom, že by Tundra napřed musel vědět, jak taková novinářská kachna vypadá. Tuhle myšlenku ale Zlaťák rychle vypouští z hlavy, protože je mu to vlastně jedno, jelikož Tundra dělá přesně to, co chtějí bizoni. Opře se o opěradlo židle, založí si ruce na prsou a říká: „Hele Tundříku, mým úkolem je ti zase něco naznačit, ale ještě nevím, jak to udělám. Minule jsem ti naznačil a ty sis to dokonale domyslel. A prej ses trefil do černýho. Aspoň to tak říkal nejvyšší bizon, šéf všech bizonů a skoro generál Kalídelka.“

„No, kdybych se trefit neměl, tak nic nepíšu. Ale já už mám ten správnej novinářskej čuch. Ale zpátky k té další hádance. Můžete mi to zase převést na nějaký ten televizní seriál jako minule. Ten náznak s tím seriálem Bez vědomí byl skvělej. Hned jsem se podíval na všech šest dílů a pochopil, co jste mi chtěl říct,“ pochválí se Tundra.

„Všech šest dílů?“ podiví se Zlaťák, „vždyť jsem říkal, že to rozluštění je až v tom posledním šestým díle. No ale co, hlavně žes na to přišel. Rusobijecká klika bizonů z toho tvýho článku měla ohromnou radost. Seš vážně dobrej, žes tu zakódovanou hádanku vyřešil.“

Tundra se tetelí blahem a nedá mu to, aby si své umění v dešifrování hádanek před Zlaťákem nezrekapituloval: „No víte, mluvil jste o tom, že tři komunální politici dostali kvůli nějaké hrozbě policejní ochranu. Naznačil jste mi, že ta hrozba je spojena s jedním písmenem a že to písmeno mám jako páté v pořadí ve svém jméně. A když jsem si to své jméno napsal na papír, tak jsem si spočítal, že je to písmeno „R“. Dále jste mi řekl, že se za tím písmenem skrývá národnost té hrozby a taky jeden určitý jed, kterej lze použít jako vražednou zbraň. K tomu jste mi dal ten článek o muži z Liberce, který v roce 2012 vyrobil a přechovával ricin. No a pak jste mi řekl, ať se podívám na ten seriál Bez vědomí, kde uvidím, co se může stát českým politikům. No a když jsem v tom seriálu viděl ty Rusáky z KGB s tím jedem, tak mě to všechno docvaklo. Takže písmeno „R“ jsou Rusáci a zároveň jed ricin. Potom jste mi řekl, že ta hrozba je už tady i s kufříkem a že je to spojeno s cizí tajnou službou, co patří k té národnosti, a že všechno jde přes jejich ambasádu v Praze. Z toho jsem si odvodil, že by to mohla být ruská ambasáda. No a pak stačilo, když jste mě odkázal na ten let z Ruska. A já jsem potom z toho všeho vytvořil takovou pěknou glosu do časopisu Despekt.“

Zlaťák si pomyslí, že lepšího šiřitele zpravodajských příběhů by jen tak nenašli. Ještě že se Tundra neptá a je dobré že už vůbec nepokládá sofistikovaný otázky jako například, jakou funkci na ruský ambasádě zastává ten ruskej diplomat z tajný služby, co přijel s tím ricinem, anebo jak byl vlastně odhalen ten ricin. Zlaťák si v duchu oddychne, neboť by absolutně nevěděl, jak by měl na tyhle otázky reagovat, když ani nezná odpovědi. Zažene myšlenky a vrátí se k hlásné troubě bizonů: „Tundro seš fakt dobrej, ale další hádanka bude těžší. Už jsem ti řekl, že se všechno zkomplikovalo, protože těch zabijáků je tady víc a taky že tihle nejsou z Ruska. Ale ty už budeš vědět, jakej další stát si tam dosadit.“

Tundra na nic nečeká a ihned vypálí svůj odhad: „Tak to musí být jedině z Číny, nebo z Íránu, anebo že by byli ze Severní Koreje?“ Odmlčí se, ale je vidět, že stále usilovně přemýšlí nad dalšími možnostmi. Zlaťák si mne ruce a libuje si, jak ten Tundra šlape podle bizonskej předpokladů. Ale současně si pomyslí, že kdyby Tundra věděl, o jakou zemi se skutečně jedná, tak by se zhrozil a rázem zestárnul o deset let.

Zlaťák se náhle zarazí a pohlédne na mobil. Vezme ho do ruky a něco v něm čte. Pak mobil položí a povídá: „Tak mám s tou další hádankou počkat na jednoho vysoce postavenýho bizona, kterej se k nám přidá.“ Zlaťák si dá ruce za hlavu a natáhne si nohy. Dívá se na Tundru, který se blaženě usmívá. Tundru hřeje pocit, že se s ním chce setkat bizon v aktivní službě, a ještě k tomu je to někdo s vyšší šarží.

Ozve se ťukání na dveře od bytu. Zlaťák vyskočí, popojde ke dveřím a zvolá: „Kdo tam?“ Za dveřmi se ozve: „Tady bizon.“ Zlaťák otevře a zjišťuje, že tam nestojí ledasjaký bizon, ale ten nejvyšší bizon, a dokonce v uniformě. Zlaťák uskočí stranou a šéf bizonů Kalídelka projde dovnitř. Při vstupu do dveří vyčítavě utrousí směrem ke Zlaťákovi: „To ses nemohl podívat do kukátka a pustit mě rovnou!?“  Zlaťák zavírá dveře a při tom se ohrazuje: „Ale vždyť v těch dveřích žádné kukátko není.“ Kalídelka se zachmuří a praví: „No dobře, nebudeme se o to přít.“

Než stačí Kalídelka postoupit dále do bytu, Zlaťák náhle vyštěkne: „Šéfe, neměl byste do konspiračního bytu chodit raději v civilu?“ Nejvyšší bizon se zarazí, odfrkne si a vypustí: „Jenom klid. Než se tenhle byt stal konspiračním bytem, tak jsem v něm bydlel. Takže lidi mě tady znaj a je jedno kdy a v čom se tady courám.“ Zlaťák vyvalí oči a hodlá něco namítnout, ale Kalídelka ho předběhne: „Ty seš stará škola. Nezapomeň, že pod svícnem je největší tma.“ Zlaťák nechápe, co má být tím svícnem – snad sám nejvyšší bizon, který tu svítí v uniformě. „Navíc mám roušku, takže mě nikdo nepozná,“ doplňuje Kalídelka. Zlaťák vytřeští oči na šéfovu roušku, na které je propagační nápis „BIS“.

Zlaťák přejde očima z roušky na šéfovy nárameníky, zahledí se na ně a s úžasem vyhrkne: „Šéfe, vás už konečně povýšili na brigádního generála?“ Kalídelka se napřímí, zvedne ramena a odpovídá: „To mám zatím cvičně, ale cítím ve vzduchu, že to už konečně přijde. Tahle akce musí být přece nějak oceněna, ne?“

Kalídelka si sejme roušku z obličeje a strčí si ji pod nárameník, jako by to byl baret. Brigadýrku odhodí na věšák, ale netrefí se. Otočí se na Tundru a popojde k němu. Zlaťák ho rychle předejde a představuje Tundru: „Tak tohle je novinář Tundra z časopisu Despekt.“ Tundra se postaví, Kalídelka mu podává ruku a říká: „Ale vždyť já Tundru přece znám a Despekt taky. Koneckonců ten despekt máme i u nás, ale hlavně k Rusku.“ Zlaťák se otočí k Tundrovi a představuje mu šéfa bizonů: „Tak toto je sám nejvyšší bizon, zatím plukovník Kalídelka.“ Tundrovi se údivem podlomí kolena a je mu zase na omdlení, ale podaří se mu přesto zasípat: „To je pro mě ten nejkrásnější den mého života setkat se s největším kontrarozvědčíkem a rusobijcem. Jsem váš obdivovatel a velký fanda.“ Kalídelka ho poplácá po ramenou se slovy: „To já vím. To už poznám z těch vašich článků, které si rád čtu, zvláště když jsou správně protiruské. A taky rád poslouchám vaše slova nahraná ze všech schůzek.“ Tundra se sveze na židli a překvapeně si povzdechne: „Tak vy mě odposloucháváte?“

Kalídelka opáčí a přejde z vykání na tykání: „Nebuď tak blbej jako ten Jaltýnek od premiéra Rabiše, kterej tvrdil, že premiéra odposlouchával nějakej novinář. Copak tě může odposlouchávat někdo, kdo je s tebou na schůzce? To může dělat jen nezúčastněná osoba.“ Tundra pozvedne své psí oči a snaží se namítnout: „No vždyť vy jste ta nezúčastněná osoba.“ Nejvyšší bizon se osopí: „Ále jdi do háje. Já přece patřím k té jedné ze dvou zúčastněných stran. A tady náš vysloužilý neaktivní bizon si může jako účastník schůzky zaznamenávat její průběh, jak chce. Může si to nahrávat, může si to zapisovat a může vlastně všechno. Už to chápeš?“

Tundra je z toho nešťastný a stále namítá: „Vy jste mi ale tyhle pravidla neřekli.“ Kalídelka se na něj zamračí: „A proč bysme ti je měli říkat!? Dozvíš se je sám, až tě někdo klepne přes prsty. No ale pojďme k tomu článku, cos napsal. Obsah to má povedený, ale trochu si mě naštval, že to nebylo na obalu časopisu jako hlavní článek, ale divně schovaný uvnitř časopisu. Ještě že to ti ostatní novináři vyčmuchali a všude rozšířili.“

„No víte,“ brání se Tundra, „šéfredaktorovi to přišlo hodně špionážní a měl strach to vyřvávat. Řekl, že se musíme špionážně přizpůsobit a ukrýt to dovnitř časopisu pod titulek glosa.“ Kalídelka mávne rukou: „Nuže dobrá. Ale víš, proč jsem přišel?“ Tundra si pospíší s odpovědí: „Abyste mi dal další hádanku.“ Nejvyšší bizon se usměje: „Samá voda. Na hádanky je tu náš vysloužilec. Já jsem přišel, protože chci předplatné na časopis Despekt.“

„No to se dá lehce zařídit,“ reaguje s potěšením Tundra, „řekněte mi adresu a já to zařídím.“ Kalídelka začne diktovat adresu jednoho odloučeného pracoviště. Zlaťák poslouchá a náhle do toho vstoupí: „Ale šéfe, tam je přece ukrytej ten starosta Kolněv.“ Kalídelka se podiví: „Cože!? Jak to, že to nevím? A jak to, že to víš ty, vysloužilče?“ Zlaťák se rovněž podiví: „Vždyť jste se mi tím posledně chlubil do telefonu.“

„No dobře, přeskočme to. Tak si aspoň Kolněv počte a pak mi to vždycky dovezou,“ odbyde tenhle problém nejvyšší bizon. „Tundro, poslyš, tu druhou hádanku si budeme muset napřed v úzkém kruhu ujasnit, než ti ji řekneme. Ale ty víš, jak máš prozatím samostatně pokračovat. Navíc budeš mít ještě hodně času, abys k téhle věci napsal plno článků,“ změní náhle téma Kalídelka. Tundra zvedne obočí a táže se: „Dneska nic nebude? A jak to, že budu mít hodně času?“

Kalídelka přejede pohledem po obou spolusedících, pokrčí rameny a vážným hlasem pronese: „Až dneska jsem si uvědomil, že jsme tak trochu v prdeli a tam jsme rozhodně být nikdy nechtěli. Ty tři politici jsou už totiž zatraceni do konce svýho života. A kdy jejich život skončí, to my nevíme.“ Oba přísedící otevřou pusy dokořán a zírají, co to ten Kalídelka vykládá. Ten pokračuje: „No podívejte se, mě políbila analytická múza a já dospěl k tomu, že my ty tři naše protiruský spolubojovníky budeme muset hlídat už nastálo.“ Na chvíli se odmlčí a významně při tom pokyvuje hlavou. „Chtějí je Rusáci odstranit? Chtějí!“ odpovídá si Kalídelka sám na svou otázku, „a chtějí je zabít jenom tento týden nebo snad jenom tento měsíc? Ne! Oni o to budou usilovat pořád! Za rok, za deset let! Takže ti naši policajti ochranáři mají o práci postaráno. No přece je nemůžou jen tak přestat hlídat.“

Zbylí dva účastníci schůzky uznale pokyvují hlavami. „No to dává smysl. To jejich hlídání jen tak přerušit nepůjde,“ přitakává Zlaťák, „ledaže by Kolněv vrátil sochu zpátky na místo, primátor Houba znovu přejmenoval náměstí a starosta Potrhlý zrušil ten svůj pomník.“ Kalídelka bouchne do stolu: „A to teda ne! To se radši zastřelím!“ Pak se zarazí, pomalu se posadí zpátky na židli a omluvným hlasem pronese: „To byl vtip. Na to já nemám.“

„A pánové, to ještě není všechno,“ znovu významně vyhrkne Kalídelka, „když je třeba po půl roce přestanou hlídat a on je potom nikdo rok dva nezabije, tak to jsme taky v prdeli, protože to bude vypadat, že jsme si to všechno vymysleli.“ Šéf bizonů zmlkne, skloní hlavu a zahltí svou mysl myšlenkami na své zbožňované spojence. Přemítá si ve své hlavě, že tu informaci mu přece dali jejich nejlepší spojenci, tak to přece musí být pravda. A byli to taky oni, kdo předal na NÚKIB informace o těch kyberútocích. A přece mu jako nejvyššímu bizonovi říkali, že tu kampaň s kyberútoky a s tím zabijákem pěkně propojí a udělají superkampaň proti Rusku. Ale tyhle dvě kampaně se až tak moc nepropojily a ta první navíc utichla, tak je z toho Kalídelka pojednou nesvůj.

Kalídelka si uvědomuje, že od té doby, co ho spojenci ocenili, jim slouží ještě více než předtím a je s tím spokojen, protože oni ho proslaví. Slouží jim víc než premiéru Rabišovi a tomu to vůbec nevadí, jelikož Rabiš byl při jeho oceňování přítomen, takže ví, co je úkolem bizonů a nebude jim v tom bránit. Kalídelka si libuje, jakou má skvělou pozici. A taky ví, že premiér ani nevystoupí proti tomu, že od bizonů unikají utajované informace. Tahle byla zrovna ve stupni „TAJNÉ“ a Rabiš to ví, když tu informaci dostal.

Na informace spojenců nedá Kalídelka dopustit a je odhodlán se jimi nadále řídit. Ale je toho na něj náhle trochu moc. Uvědomuje si také, že ti tři politici jsou trvale zatraceni a on neví co s tím, nebo snad co s nimi? Ví, že ani spojencům se tenhle stav nehodí a budou v tom chtít nějak pohnout. Je toho prostě moc a Kalídelka už pomýšlí na bizoního psychologa, kterého bude muset zase navštívit.

Všichni tři tam teď bezradně sedí s hlavami skloněnými, do nichž nevstupují žádné nápady.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


Zpravodajský produkt 12080
Zpravodajská satira
© 2020 Agentura EXANPRO

 

9. duben 2020

Souhrnné hodnocení (12079)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 12078.

Určitě si leckdo pokládá otázku, proč by do situace ohledně koronaviru měly být zapojeny zpravodajské služby*. Prvním z důvodů je to, že rozsáhlé ohrožení biologického původu patří stejně jako jiné hrozby do záležitostí národní bezpečnosti*. A oblast národní bezpečnosti z hlediska jednotlivých hrozeb* musí ve své působnosti pokrývat i zpravodajské služby, a to zvláště objeví-li se nepoznaný a nebezpečný druh infekce, který se šíří ze zahraničí (viz produkt 11125 Koronavirus SARS-CoV-2 a česká národní bezpečnost“).

Druhým důvodem je to, že zpravodajské služby zaměřené na zahraniční zpravodajství* (foreign intelligence) mají možnosti a schopnosti pro vytváření co nejpravdivějšího obrazu o situaci v zahraničních zemích. Tím má vláda k dispozici nejen dílčí informace, ale také souhrnná hodnocení od vlastních zdrojů, čímž nemusí spoléhat jen na média a sdělení zahraničních institucí, která mohou být úmyslně zkreslená. Takto například polskou vládu v prvním čtvrtletí 2020 několikrát informovaly polské zpravodajské služby. Podobně informovala amerického prezidenta Ústřední zpravodajská služba CIA*, která již v první polovině ledna 2020 předložila své hodnocení situace v zahraničních zemích ohledně šíření nového koronaviru SARS-CoV-2 (proč se i přesto začala nákaza v USA zhruba od poloviny března 2020 prudce šířit, je obsahem produktu s pracovním názvem „Utajovaná biologická válka“ – a stejně tak je to téma pro ostatní zpravodajské služby, které by měly usilovat o vysvětlení tohoto vývoje z jiného pohledu než z toho novinářského).    

Třetím, a nikoli posledním důvodem, proč by měly být do problematiky zapojeny zpravodajské služby, je pátrání po původu či zdroji nákazy (služby k tomu mají své postupy i specialisty). Jsou zde skupiny vědců, kteří tvrdí, že nový druh infekce má svůj přirozený původ, avšak dosud k tomuto tvrzení nepředložili žádné relevantní* důkazy*. Jediné, co bylo dosud předloženo, je jen určitá příbuznost nového koronaviru se zvířecím koronavirem, dále selektivní hypotézy* a domněnky* (podrobné vysvětlení viz produkt 13079 Někteří vědci sporně tvrdí, že koronavirus SARS-CoV-2 má přirozený původ, což bez porozumění textu jízlivě šíří HlídacíPes.org).

Část vědců tvrdí, že nebyl nalezen žádný důkaz o tom, že by byl virus vyroben laboratorně nebo jinak uměle vytvořen. Jenže to je od vědců špatné vyjádření, protože i tady platí následující: „Absence důkazů, není důkaz absence“ (absence of evidence is not evidence of absence). Toto všeobecné pravidlo z hlediska pravdivé praxe vysvětluje, že pokud vědci nebyli schopni nalézt důkaz o laboratorním původu nového koronaviru, tak to v žádném případě neznamená, že takový důkaz neexistuje (i když vědci nic nenalezli, nelze existenci důkazů vyloučit – vědci tento důkaz možná najít nechtěli, anebo ho najít neuměli). Na druhou stranu vědci ani neposkytli žádný jednoznačný důkaz o tom, že koronavirus má přirozený původ – důkazy nebyly předloženy pro žádnou variantu.

Ani jedna varianta o původu koronaviru nemůže mít zatím vyloučena, a proto je nutné stále brát v úvahu obě možnosti plus možnost jejich kombinace (viz výše zmíněný produkt 13079). Můžeme oprávněně a bez rozpaků shrnout, že subjektivní závěr vědců je prozatím v oblasti SCI-FI čili SCIENCE FICTION, tedy v oblasti vědecké myšlenky, a nikoli podloženého a prokázaného závěru (blíže o hodnověrnosti vědeckého bádání a provádění různých studií viz taktéž produkt 13079). S vědci je to někdy stejné jako s některými historiky, kteří nám předkládají takový výklad o historických osobnostech a událostech, jaký oni zrovna preferují nebo jaký se zrovna hodí.

Zpravodajské služby by měly také umět podrobněji objasnit zajímavý a prudký vznik pěti ohnisek virové nákazy: původní ohnisko v Číně, ohnisko na Korejském poloostrově, dále v Íránu, v severní Itálii poblíž Švýcarska, Rakouska a Německa a posléze ohnisko v USA. K tomu by si měly služby všímat a vysvětlit počáteční reakce Ruské federace, USA a Izraele. Tyto tři země už v lednu přijímaly velmi rychlá a striktní opatření. Otázkou je proč tak činily a proč zrovna tyto tři země (otázka je součástí obsahu produktu s názvem „Utajovaná biologická válka“).   

Práce zpravodajských služeb v objasňování výše zmíněných položek může významně přispět k účinnému boji proti šíření koronaviru SARS-CoV-2 na území jednotlivých zemí. V Evropě je však problém v tom, že národní vlády se k šíření nákazy staví odlišně, čímž přijímají i odlišná opatření, nebo opatření přijímat nechtějí. Také z tohoto důvodu je boj proti šíření infekce záležitostí jednotlivých národních vlád, které jsou odpovědny za požadovanou úroveň národní bezpečnosti na území svých států. Nadnárodní spolky jako Evropská unie se nemohou do rozhodnutí národních vlád vměšovat, a to už jenom proto, že v dokumentech EU existuje psané pravidlo o tom, že národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu. Toto pravidlo o výhradní odpovědnosti jednotlivých členů se vztahuje i na problematiku nelegální migrace, neboť i tento jev spadá do oblasti národní bezpečnosti (podrobněji o negativní roli EU viz Koncept Bezpečnostní politiky a strategie České republiky z roku 2017, konkrétně článek 4 „Bezpečnostní hrozby pro ČR a jejich původci a podporovatelé“ a článek 5 Národní opatření pro zachování a posílení bezpečného prostředí v ČR“.

Poznámka: Problematiku nelegální migrace rozebírají a hodnotí např. produkt 11008 „Úvodní hodnocení nelegální migrace a produkt 11035 Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces.

Z odlišného přístupu jednotlivých evropských zemí plyne závěr, že plnohodnotný boj každé země proti šíření nového koronaviru začíná na státních hranicích, a to zvláště tehdy, pokud chce vláda daného státu přijímat vlastní restriktivní opatření. Jestliže jsou ale hranice stále otevřeny pro tisíce až desítky tisíc takzvaných přeshraničních pendlerů, a to v obou směrech, tak se účinek těchto opatření výrazně snižuje (v porovnání s ČR je pravděpodobnost infikování v Německu třikrát vyšší a v Rakousku až čtyřikrát vyšší). Počet infikovaných pendlerů a těch, kteří se od těchto virem zasažených pendlerů nakazili, představuje významné procento z celkového počtu nakažených (odhadem se může jednat až o třetinu všech nakažených v ČR). Avšak tento údaj ve vykazovaných statistikách Ministerstva zdravotnictví ČR nenajdeme (možná záměrně), přitom by byl velmi vypovídající o tom, jak jsou opatření vlády rozporuplná (na webu MZd najdeme pouze počet osob s obecným původem nákazy v zahraničí, což se od počátku vztahuje k těm, kteří se vracejí z dovolenkového pobytu v zahraničí nebo z dlouhodobějšího pobytu v různých zemích světa – ale i tyto počty jsou od počátku pochybně vykazovány – viz produkt 13077 Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s údaji nakažených osob).

Stav s přeshraničními pendlery rovněž odhalil slabou stránku v tom, jak země spoléhají na cizí sousední pracovní sílu, a to dokonce v zásadních odvětvích jako zdravotnictví, a jak může tato péče a jiné provozy v příhraničních oblastech po úplném uzavření hranic snadno zkolabovat (Rakousko a Německo spoléhá na Českou republiku a ČR zase spoléhá na Slovensko a Polsko). Tato slabá stránka prozrazuje, že národní krizový management evropských zemí včetně České republiky nepočítá a není připraven na několik nejzávažnějších druhů krizových situací, při nichž nelze spoléhat na vnější schengenskou hranici, která stejně v ožehavých věcech plně nefunguje, ale na kontrolu vstupu i výstupu osob na vlastních státních hranicích (popsané tematice se věnuje připravovaný produkt s pracovním názvem „Přeshraniční pendleři, zahraniční dovolenkáři, státní příslušnost a krizové situace“).

V uzavírání státních hranic a izolace před ostatními zeměmi se ukazuje také úroveň národní soběstačnosti v důležitých odvětvích. Tato pandemie je vážné ponaučení pro revizi plánu národní soběstačnosti, a především pak pro naplňování tohoto plánu. To bude samozřejmě v rozporu s fungováním Evropské unie a dikcí Evropské komise, ale to už je věcí voličů, co si vlastně přejí (dosud jsme měli jen silně proevropské vlády včetně vlády Andreje Babiše, který jen „naoko“ vystupuje proti EU, a to včetně nelegální migrace v Evropě).

Vše, co bylo napsáno výše (a ještě mnohé další nevyřčené položky), je nutné zahrnout do hodnocení situace a do rozhodování o dalším postupu v boji proti šíření koronaviru. Určitá opatření jsou nutná, avšak dosavadní opatření se až příliš ve všech směrech zaměřovala jen na koronavirus. Jako by se všechny nemocnice proměnily na specializovaná pracoviště na boj proti koronaviru SARS-CoV-2 a nemoci Covid-19. Utlumily se klíčové provozy a chod důležitých lékařských činností v nemocnicích. Ať už je, nebo není nouzový stav, musí zde být nemocnice, které pokračují i v jiných a stejně tak důležitých výkonech. Až skončí nouzový stav a některá opatření pominou, ale koronavirus bude stále přítomen ve společnosti, budou panovat horší podmínky pro „čistý“ výkon ostatní náročné lékařské praxe, než je tomu teď za stavu nouze.

Ekonomika kvůli opatřením proti šíření koronaviru „chřadne“, živnostníci byli velmi rychle postaveni mimo službu a zdravotnictví se přeměnilo na jednorázové odvětví. Vláda tak musí přemýšlet o pozvolném znovuoživení ekonomiky, o zachování přílivu daní ze soukromé sféry a tím o úlevách a finanční podpoře živnostníkům, přičemž mění a ztěžuje podmínky ze dne na den, protože soukromá sféra je pro státní správu cizí mocnost (to ukazuje také MZd ČR, které v boji proti koronaviru stále neumí spolupracovat se soukromými zdravotnickými zařízeními). Je nutné také znovu oživit chod lékařských a laboratorních výkonů, jež se týkají pacientů s jinými vážnými problémy. Není žádoucí, aby se kvůli soustředění na koronavir navyšoval počet úmrtí v jiných kategoriích, což bychom mohli považovat za druhotná úmrtí v důsledku boje proti šíření koronaviru.

Rozsáhlejší opatření proti šíření nového viru mohou být uplatňována maximálně dva měsíce. Poté je nutné alespoň částečné uvolnění, protože mohou vyvstat druhotné krizové situace zmíněné výše včetně zvýšení kriminality.

Pro hodnocení šíření koronaviru a pro rozhodování o dalším postupu je nutné uvažovat následující věci:

  • Nultý pacient na kontinentě, ve státě, ve městě apod. není nutně ten, u kterého byl jako u prvního člověka v příslušném geografickém prostoru koronavir prokázán nebo ten, který jako první ochořel nemocí Covid-19 (nesprávně vykládaný vznik ohniska v severní Itálii). Nultého pacienta nelze v případě koronaviru SARS-CoV-2 vždy vypátrat podle prvních zjištěných nákaz (nultý pacient nemusí být nikde evidován).
  • Základní reprodukční číslo „R“ – též index nakažlivosti (basic reproduction number) je jen teoretickým číslem, které pouze přibližně vypovídá, kolik dalších osob v průměru nakazí jedna nakažená osoba. Číslo „R“ tak není v případě nového koronaviru tím nejdůležitějším ukazatelem. (Tento bod souvisí s předchozím bodem.)
  • Jakési budování „kolektivní imunity“ nemusí v případě koronaviru SARS-CoV-2 fungovat tak, jak je předpokládáno (imunita získaná nákazou koronavirem nebyla ještě ověřena – opět se prozatím jedná jen o „science fiction“ neboli o vědeckou myšlenku – nehledě na to, že virus se může šířit ve více kmenových podobách a může dále mutovat).
  • Úplná ochrana či izolace seniorů a osob se sníženou imunitou před šířením koronaviru není možná, aniž by tito lidé byli trvale „uvězněni“ v uzavřeném objektu a bez kontaktu s okolním prostředím. S uvolňováním různých opatření bude tato ochrana ještě obtížněji řešitelná (kdo s uvolňováním opatření hovoří o ještě větší ochraně seniorů a zdravotně slabších jedinců, ten klame veřejnost, pokud ovšem nemíní ono zmíněné „uvěznění“).
  • Pokud nebude zjištěn přesný původ nového viru, bude problém vytvořit účinnou vakcínu a taktéž účinně bojovat proti dalšímu šíření koronaviru (minimálně jedna země však tuto vakcínu má již k dispozici, což patří do problematiky utajované biologické války).
  • Státní hranice by měly v době trvání pandemie zůstat základní bariérou proti šíření koronaviru, pokud vlády nechtějí, aby se virus opakovaně „přeléval“ ze země do země.
  • Takzvaná „chytrá karanténa“ (též „inteligentní karanténa“) může plnit účinnou podpůrnou roli v oslabování šíření koronaviru jen tehdy, pokud se budou využívat všechny její přednosti v elektronickém dohledávání nejen pohybu zjištěné nakažené osoby, ale také pohybu jejích kontaktů na dalších úrovních, a to vše v dostatečně rychlém procesu a se zajištěním potřebného objemu testování cíleného počtu obyvatel.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12079
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
8. duben 2020

Souhrnné hodnocení (12078)

Činnost zpravodajských služeb* v souvislosti s reakcí na šíření koronaviru SARS-CoV-2 jsme prvotně zmiňovali v produktu 11122Jak řeší nový koronavirus vyspělé zpravodajské služby aneb Proč česká vláda vždy vyčkává a kopíruje západní země? uveřejněném 1. února 2020. Od té doby uplynuly více než dva měsíce a nikdo si už ani nevzpomene na to, jak se česká vláda opakovaně holedbala a zdůrazňovala, že na českých letištích zavedla takzvaný „cílený screening“, aby demonstrovala svůj údajný akční přístup. Přitom se jednalo jen o prosté „momentální“ vizuální pozorování procházejících cestujících, rozdávání letáků a občasné dotazy, jak se cestující cítí. Nejednalo se o žádné účinné opatření, jak to prezentovala vláda, ale jen o informování cestujících o tom, že se něco děje (strojenost zdánlivého opatření jsme zmiňovali ve výše uvedeném produktu).

Stejně tak „úsměvně“ působila zpráva v médiích, která veřejnost informovala, že pražské letiště od 25. února jako první na světě vyhradilo speciální gaty (brány) pro cestující z Itálie s cíleným screeningem a zvýšenými hygienickými opatřeními. Takže cestující z Itálie procházeli jakýmisi „speciálními gaty“, aniž by si někdo z nich mohl všimnout nějakého screeningu, a směřovali do prostoru pro odebrání zavazadel, kde se shromažďovali cestující z dalších destinací. Poté procházeli do haly, kde se smísili s dalšími lidmi a odjížděli do centra Prahy. Jak vůbec mohl někdo toto vydávat za opatření proti šíření koronaviru, a ještě se chlubit světovým prvenstvím?

Pro Českou republiku a rozhodování české vlády byly důležité informace o zjištění prvního případu infekce v Evropě a o prvních případech infekce v sousedních zemích. Tyto informace byly významnými ukazateli pro to, aby česká vláda začala konat. První případ v Evropě byl signalizací o tom, že koronavirus se začíná šířit po evropských zemích. Odpovědný přístup po této informaci tkvěl v odhodlání vyvodit závěr, že pokud je koronavirus již v Evropě, pak může být i v České republice (v té době mohlo být v několika evropských zemích včetně ČR už několik neregistrovaných případů, které mohly mít jen lehčí formu, a proto v té době ještě nebyly oficiálně zaznamenány). Jakmile byly zaznamenány první případy v sousedních zemích, jednalo se už o vážnou signalizaci toho, že koronavirus během několika dní bude oficiálně zaznamenám také na půdě České republiky.  

První dva případy nákazy novým koronavirem v Evropě byly zaznamenány 24. ledna ve Francii. Co se týče sousedních zemí, tak infekce se objevila nejprve v Německu, kde byl první případ nákazy zaznamenán 28. ledna v Bavorsku. Následovalo Rakousko, kde byly první případy zjištěny 25. února. K rychlejšímu šíření nákazy v Evropě přispělo klíčové ohnisko infekce vzniklé v severní Itálii, kde byl první případ evidován 20. února. Česká republika přišla na řadu 1. března, kdy byly registrovány první tři případy se spojením s Itálií. Pro úplnost k situaci ve zbylých sousedních zemích uvádíme, že Polsko potvrdilo první případ nákazy 4. března a 6. března se s prvním případem infekce připojilo Slovensko.

Vláda České republiky iniciovala první zasedání Bezpečnostní rady státu (BRS) k záležitosti šíření nového koronaviru 27. ledna, což bylo celkem pohotové konání, avšak s nulovým výsledkem, protože členové BRS, k nimž patří i několik členů vládního kabinetu, nic významného nevymysleli. Usnesení o informativní kampani nepovažujeme za adekvátní opatření – to mohla vláda řešit na svém vlastním zasedání a nemusela kvůli tomu svolávat BRS.

Ke skutečně účinným opatřením začala vláda přistupovat až o 43 dní později neboli až od 10. března poté, kdy počet nakažených osob v ČR dosáhl čísla 40 (k půlnoci 10. března se již jednalo o 60 nakažených osob). První efektivnější opatření se týkalo zavření škol a zákazu akcí, u nichž by počet účastníků přesáhl 100 osob. Přesto ale vláda v té době ještě neuvažovala o uzavírání restaurací a obchodních center, jelikož hlásala, že problémem jsou jednorázové akce. Další opatření přicházela s vyhlášením nouzového stavu ke dni 12. března 2020. Tato opatření byla rozšiřována nebo upravována v následujících dnech (hodnocení viz produkty 11127, 11128 a 13078). Částečné uzavření státních hranic je datováno od 14. března, kdy bylo na území ČR potvrzeno téměř 200 nakažených osob, z nichž se až 80 % nakazilo v zahraničí (v „manévrech“ na hranicích jsme byli až čtvrtou evropskou zemí – podrobněji viz produkt 11127).

Závažným problémem v boji proti šíření koronaviru SARS-CoV-2, jenž způsobuje onemocnění Covid-19, je nedostatek ochranných prostředků pro lékařský, lékárenský, policejní, hasičský a další personál (respirátory, roušky/ústenky, ochranné obleky včetně obuvi apod.). Tento materiál musí být neustále doplňován a obměňován. Česká vláda se hájí tím, že dneska každý stát shání ochranné prostředky a že žádný stát nemohl být na tuto situaci připraven. To je však pravda jen z části a vláda zamlčuje své selhání z konce ledna a počátku února 2020. V té době již bylo známo více případů nákazy v Evropě, a vláda dokonce kvůli této věci svolala k 27. lednu jednání BRS, jíž předsedá premiér české vlády, ale k ničemu efektivnímu se tehdy nedobrala. Vláda i BRS od té doby zasedaly vícekrát, ale v žádném usnesení vlády z ledna a února nenajdeme opatření, jímž by vláda vydávala konkrétní úkoly státním orgánům k nákupu ochranných prostředků a navýšení zásob v hmotných rezervách státu. Stejně tak zákaz vývozu potřebného zdravotnického materiálu byl vydán až na počátku března, kdy už bylo v ČR evidováno několik nakažených osob.

Vláda se soustředila na kontrolu připravenosti zdravotnických zařízení, jako kdyby snad chtěla přezkušovat zdravotnický personál a počítat lůžka a přístroje pro umělou plicní ventilaci a další potřebné přístroje. K tomu přece měla mít vláda už dávno vypracovaný a pravidelně aktualizovaný přehled prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví a nemusela mediálně demonstrovat činnost v tomto směru.   

Není pravdou, že žádný stát nemohl být alespoň z části na šíření infekce připraven. Jedinou zemí, o které je možné říct, že nemohla být na nový koronavirus připravena, je Čína. Ostatní země s různě dlouhým časovým odstupem měly možnost shromažďovat a vyhodnocovat důležité informace o vzniklé koronavirové události a přijímat preventivní opatření počítaje v to nákup zásob ochranných prostředků, a to včetně zavedení nebo zvýšení jejich výroby. 

Vláda si způsobila potíže a potvrdila své váhání také tím, že za pomoci svých poslanců (hnutí ANO a ČSSD – až na jednoho poslance) a poslanců KSČM (kromě jednoho poslance) odmítla na konci ledna 2020 jednat o připravenosti státu a s tím souvisejících opatřeních pro případ zavlečení a rozšíření nákazy v ČR. Výkonní politici by se tedy nyní neměli odvolávat na současnou situaci v jiných zemích a tvrdit, že jsme zkrátka nemohli být připraveni. V souvislosti s hodnocením činnosti vlády v měsících leden a únor nezní otázka, zda vláda mohla být připravena či alespoň lépe připravena, nýbrž zda vláda chtěla být připravena. Spíše to vypadá, že vláda zbytečně dlouho vyčkávala a doufala, že se situace s koronavirem v Evropě příliš nerozšíří. Další věcí je to, jak v této oblasti česká vláda využila a nadále využívá vlastní zpravodajské služby.  

Ohledně zapojení zpravodajských služeb jsme v produktu 11122 z 1. února 2020 zmíněném výše uvedli následující:

„Zdravotní hrozby biologického původu patří a budou stále více patřit do hlavních hrozeb, které mohou významně ovlivnit prostředí a chod jakékoli země. Z tohoto důvodu i tyto biologické hrozby musí být zahrnuty do záležitostí spojených s národní bezpečností*. Pokud není tento druh ohrožení včetně jeho vývoje kvalitně pokryt zpravodajskou činností* v příslušném odvětví, dostává se národní vláda do problémů, které vycházejí z neporozumění dané situace a jejího možného vývoje. Taková vláda pak jedná nerozhodně a váhá v přijetí skutečně účinných a potřebných opatření.“

Z výše citovaného vyplývá otázka, jestli se české zpravodajské služby vůbec zabývají biologickou hrozbou, a pokud ano, tak zdali a kolik zpravodajských výstupů* v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2 předaly členům vládního kabinetu, aby podpořily rozhodovací proces* vlády. Stejná, ale otočená otázka směřuje i na českou vládu: Jednala vláda promptně a vydala prostřednictvím prioritních zpravodajských požadavků* úkoly českým zpravodajským službám, aby i jejich prostřednictvím získala co nejvíce poznatků o nové a nebezpečné situaci, a tím se dokázala lépe rozhodovat ve prospěch národní bezpečnosti ČR?

Ze tří českých zpravodajských služeb měly být úkoly vydány Úřadu pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI) a především Vojenskému zpravodajství* (VZ). ÚZSI je jako celek určen k provádění zahraničního zpravodajství*, čímž by měl ve své oblasti tuto problematiku ve vztahu k zahraničním zemím pokrývat. VZ má rovněž složku zaměřenou na zahraniční zpravodajství, a navíc by se z charakteru popisované hrozby a z organizační struktury každé moderní vojenské zpravodajské služby* mělo jednat o specifickou činnost v působnosti VZ. Je tu však problém ze strany vlády, která české zpravodajské služby ve svůj prospěch nijak zásadně nevyužívá, neboť to ani neumí a zároveň se toho ve vztahu k mocnějším rádoby spojencům obává. Podrobněji se této záležitosti věnují následující zpravodajské produkty:

Jediným prezentovaným „výkřikem“ ve spojení s koronavirem ze strany českých zpravodajských služeb tak zřejmě byl jen výstup třetí nejmenované služby, jíž je Bezpečnostní informační služba* (BIS). BIS je zpravodajská služba určená k provádění kontrazpravodajské činnosti*, což je vztaženo na působení na území ČR. Oním „výkřikem“ BIS byl její zavádějící zpravodajský výstup* v souvislosti s Čínou a ochrannými prostředky, jehož utajovaný obsah „záhadně“ unikl do sdělovacích prostředků (podrobněji viz produkt 12077 BIS, Čína a koronavirus aneb Nezákonné a řízené úniky utajovaných informací z BIS).

Poznámka: Bezpečnostní informační služba je službou, která dlouhodobě hledá své pravé uplatnění v boji proti všem relevantním* hrozbám*, jež ohrožují příznivý vývoj bezpečnostní situace v České republice. Aktivity BIS více sklouzávají k propagandistickým činnostem či k politickému aktivismu ve prospěch vybraných západních mocností bez ohledu na potřeby a národní zájmy* České republiky, k nimž patří prosazování mezinárodního práva, udržování mezinárodního míru (bez vojenských provokací) atd. Problematickou roli vytvářenou ze strany BIS odkrývá např. produkt 12062 BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií, v němž jsme na textu o třech řádcích vyňatého z výroční zprávy BIS analyzovali čtyři závažné omyly této bezpečnostní služby*.

Obsah zpravodajského výstupu přímo pokračuje v produktu 12079.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12078
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
27. březen 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (12077)

Zástupci několika sdělovacích prostředků 24. března 2020 přinesli a rozšířili zprávu, že Bezpečnostní informační služba* (BIS) na počátku března předala vládě informaci o tom, že Čína v lednu a únoru 2020 skupovala v ČR zdravotnické potřeby. Jednalo se údajně o respirátory, roušky a ochranné obleky, přičemž se BIS podle novinové zprávy obávala, že by se zboží mohlo v ČR stát nedostatkovým. Česká vláda vývoz některých zdravotnických pomůcek 3. března zakázala, ale není jasné, zda to bylo na základě zprávy BIS, anebo zda se tak vláda rozhodla vzhledem k měnící se situaci v ČR, kdy od 1. března začal v ČR narůstat počet osob infikovaných koronavirem SARS-CoV-2.

Pokud si ale celou záležitost včetně obsahu novinové zprávy analyticky rozebereme, tak zjistíme, že BIS pouze využila nastalou situaci ve svých předpojatých a úmyslně medializovaných aktivitách, a ještě navíc porušila zákon. Tento čin ale vedení BIS velmi jednoduše projde, jelikož předseda vlády Andrej Babiš si od doby, kdy společně s ředitelem BIS Michalem Koudelkou navštívil ústředí americké CIA* (Ústřední zpravodajská služba USA), nedovolí žádným způsobem vystupovat proti BIS a jejímu řediteli. On si to ostatně nedovolil ani předtím, ale po této zahraniční cestě si to už tuplem nedovolí.

Podrobněji je zvláštní návštěva premiéra Babiše v ústředí CIA diskutována v produktu 12061 Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?. Ukázka toho, jak Babiš po svém návratu z USA podřízeně respektuje požadavky BIS ve prospěch USA je obsažena v produktu 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2).

Ani Poslanecká sněmovna, která je skrze své orgány odpovědná za kontrolu činnosti BIS se v posledních třech letech reálně nezabývala ani jedním pochybením a odbornou nezpůsobilostí BIS (viz např. produkt 31013 BIS a jeden z přímých důkazů její odborné nezpůsobilosti nebo produkt 12072, v němž jsou odkazy na další produkty s pochybením BIS).

Následně rozebereme, jak novináři „skouleli“ práci s uniklou informací, co upozadili a čeho se podle trestního zákona a zákona o utajovaných informacích a o bezpečnostní způsobilosti společně s těmi, kteří jim informaci předali, dopustili.

Nejčtenější zpravodajské produkty