Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza (12110)

Zpravodajský výstup přímo navazuje na produkt 12109, kde byla k danému tématu uvedena základní fakta* a prvotní vysvětlení. Je proto vhodné se nejprve seznámit s předchozím produktem a teprve potom si prostudovat tento navazující zpravodajský dokument, který rozebírá příslušné téma podrobným a obsáhlejším analytickým způsobem.

V následující části podrobně rozebereme existenci kontradůkazů* (counterevidence), kterými disponuje česká vojenská zpravodajská služba* oficiálně nazývaná jako Vojenské zpravodajství*. Tyto kontradůkazy či protichůdné důkazy* se vztahují k Vojenskému technickému ústavu (VTÚ), jelikož VTÚ je prostřednictvím svého odštěpného závodu ve Slavičíně správcem muničního areálu ve Vrběticích. Podle Bezpečnostní informační služby* (BIS) a jí předloženými či jen ústně řečenými domnělými důkazy měl VTÚ jako správce vrbětického vojenského objektu disponovat určitými důkazy z inkriminované doby, tedy z roku 2014, kdy pronajímal vnitřní prostory muničního areálu soukromým firmám a taktéž do tohoto areálu vydával povolení ke vstupu, a to i návštěvám ze zahraničí.

K výše domnělým důkazům patří záhadný e-mail a fotokopie krycích cestovních dokladů dvou důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU*/GU*. Fotokopie krycích dokladů* měla být podle BIS jako příloha připojena ke zmíněnému e-mailu, který měl být jako žádost o povolení vstupu do vrbětického areálu přeposlán prostřednictvím výbuchy dotčené společnosti Imex Group na příslušné místo VTÚ, případně doručen na pobočku do Slavičína (pobočný závod ve Slavičíně nese název Vojenský technický ústav výzbroje a munice – VTÚVM). 

Výše zmíněné důkazy jsme poprvé rozebírali v produktu 12099 Původ krycích cestovních dokladů důstojníků GRU zdánlivě přiložených do záhadného e-mailu a zákulisní praktiky státních úřadů za podpory neznalých novinářů (1/2) s podrobným rozborem v navazujícím produktu 12100. Nyní se na tyto důkazy podrobně podíváme z pohledu práce Vojenského zpravodajství (VZ), a to především se zaměřením na práci kontrazpravodajské* složky VZ, do jejíž pracovní náplně patří i důležitá činnost směrem k exponovaným vojenským institucím a vojenským objektům na území ČR. A právě v roce 2014 musel do tohoto zvýšeného zájmu VZ patřit jak vrbětický areál, tehdy skrze nájemce muničních hal propojený se zahraničními firmami, tak VTÚ jako správce tohoto areálu.

Výše zmíněné důkazy (e-mail jako žádost a příloha s fotokopií pasů) bychom z hlediska jejich spojených dílčích částí mohli nazvat jako jeden ucelený důkaz, přičemž BIS i policejní útvar NCOZ (Národní centrála proti organizovanému zločinu) považují tento ucelený důkaz za důkaz klíčový. Jenže pokud tímto uceleným klíčovým důkazem podle BIS disponoval VTÚ, pak jím musela disponovat také kontrazpravodajská složka VZ (pokud svou práci vykonávala alespoň na průměrné úrovni – vysvětlení průměrné a nadprůměrné úrovně práce viz další část produktu). A tady vzniká zásadní otázka v tom, proč Vojenské zpravodajství s tímto uceleným důkazem nepracovalo a nepředložilo ho vládě a Policii ČR dříve než BIS (podrobněji k práci VZ v tomto směru viz další část produktu).

Ta otázka je však mnohem širší, protože fotokopie dvou pasů přiložená k údajnému e-mailu je natolik podezřelá (viz kopie a její analýza dále v textu), že by se už v roce 2014 musela stát předmětem kontrazpravodajského šetření* ze strany vojenských kontrazpravodajských důstojníků*. Ale jak víme, tak VZ celé dlouhé roky k této kauze mlčelo. Ale proč mlčelo? A proč s tímto důkazem přišla BIS, a nikoli VZ, které má k vojenským objektům a vojenským institucím mnohem blíže než BIS? BIS se vlastně předložením tohoto uceleného důkazu vysmála práci Vojenského zpravodajství. Ale opravdu VZ pracovalo tak špatně, že ho tehdy i ve vojenské oblasti předčila BIS?

Je tu samozřejmě také otázka zákonné působnosti obou služeb a dekonflikce* jejich činností. A to je další věc, která odhaluje, jakým způsobem se vynořil ten domnělý klíčový důkaz a jak k němu přišla BIS (podrobně viz další část produktu). Podivné je, že ředitel VZ Jan Beroun k celé záležitosti mlčí, čímž jako by přiznával, že VZ ve své práci selhalo a že práci VZ směle nahradila BIS. Popravdě řečeno ředitel VZ tak úplně nemlčí, ale zcela trapně a nesmyslně a zároveň falešně se vyjadřuje k údajným aktivitám Rusů v kybernetickém prostoru* (viz předchozí produkt 12109 a podrobnější rozbor dále v textu).

Ale proč je Jan Beroun ve svém chování tak bázlivý a nepoctivý? Dalo by se na to odpovědět tak, že zpravodajským službám* a jejich ředitelům vždycky do úplné poctivosti něco scházelo. Jenže zpravodajské služby a jejich ředitelé by se svými poznatky* a se svým zpravodajským věděním* měli poctivě vystupovat minimálně k vlastní vládě, pro kterou pracují a která je za jejich činnost odpovědná. Avšak česká vláda se už dávno podvolila vlivu západních mocností a nadnárodních struktur, přičemž novodobý směr v kauze „Vrbětice“ má svůj původ u západního partnera (blíže viz další část produktu). Proto si ředitel VZ Jan Beroun pro svou kariéru zřejmě vyhodnotil, že nemá smysl se do této kauzy jakkoli vměšovat. Jenže Beroun si patrně ještě navíc vyhodnotil, že by měl tuto kauzu aktivně podpořit. Proto se tak podlézavě vyjadřoval v médiích ve prospěch důkazů předložených ze strany BIS (rozbor jeho vyjádření viz další část produktu).

Vojenské zpravodajství disponuje kontradůkazy, které vyvracejí zdánlivé důkazy o zapojení ruských vojenských rozvědčíků* do výbuchů ve Vrběticích. Ony zdánlivé důkazy předložila za pomoci zahraničního partnera Bezpečnostní informační služba a následně se k tomuto „nepovedenému“ divadlu připojil i policejní útvar NCOZ. BIS svou klamnou operací* vlastně ukázala, že Vojenské zpravodajství pochybilo a s ním i jeho ředitel. To by řediteli VZ mělo vadit, jenže když to nevadí české vládě ani českým zákonodárcům, tak je vlastně vše v pořádku a všichni se mohou držet nastaveného trendu, skrze něhož se české státní orgány ve prospěch USA zapojují do tažení proti předurčenému nepříteli v podobě Ruské federace, a to i za pomoci zákulisních praktik jako příspěvek českých zpravodajských služeb.

Ředitel VZ Jana Beroun se podvolil klamné operaci BIS, neboť se neodvážil vystoupit proti trendu, který v České republice za pomoci právě BIS a podřízených českých výkonných politiků udržují západní mocnosti v čele s USA. Jenomže pokud by chtěl ředitel VZ popřít existenci kontradůkazů, pak by na druhou stranu musel připustit, že kontrazpravodajská* složka VZ selhala při důležité činnosti směrem k exponovaným vojenským objektům na území ČR. Tuto důležitou činnost kontrazpravodajské složky VZ v další části náležitě vysvětlíme, a to přirozeně na reálném příkladu kauzy „Vrbětice“.

Ředitel VZ Jan Beroun by v případě popření existence kontradůkazů musel vyvodit i osobní odpovědnost, protože při incidentu ve vojenském objektu ve Vrběticích to musel být právě ředitel VZ, který už na konci roku 2014 musel z práce vojenských kontrazpravodajců* vědět, zda je možné, aby za výbuchy stáli důstojníci cizí zpravodajské služby. Údajné důkazy, které až v dubnu 2021 předložila BIS, musely být totiž dostupné již v roce 2014 a VZ o nich musela vědět, pakliže pracovala tak, jak pracovat měla (podrobně o příslušných důkazech viz další část produktu).

Jan Beroun byl do čela VZ jmenován 20. října 2014. První výbuchy ve Vrběticích nastaly 16. října 2014 a další série výbuchů se odehrála v prosinci 2014. Beroun jako nově jmenovaný ředitel VZ musel mít prioritní zájem na tom, aby zjistil, zda VZ ohledně výbuchů ve vojenském areálu ve Vrběticích postupovala ve své působnosti, jak nejlépe mohla. Po téměř sedmi letech od incidentu ve Vrběticích se ředitel Beroun prostřednictvím BIS náhle dozvídá, že klíčový důkaz o zapojení ruských vojenských operativců* do incidentu ve Vrběticích mělo VZ celou dobu před nosem. Cožpak příslušníci Vojenského zpravodajství neměli o tomto důkazu ani ponětí a až BIS jim musela ukázat, jak trestuhodně selhali? Anebo bylo Vojenské zpravodajství zneužilo, aby BIS splnila požadavky cizí mocnosti v tažení proti světovému rivalovi vytvořením zpravodajské historky* a zpravodajské fabulace*? Bylo by rovněž zajímavé vědět, jak se na to dívají vojenští kontrazpravodajci, které domácí partnerská služba BIS úmyslně vystavila do špatného světla a které v tomto špatném světle ponechal i jejich vlastní ředitel Beroun.

V následující části produktu zevrubně objasníme zmíněné kontradůkazy a rovněž vysvětlíme, že existují další skupiny kontradůkazů, k čemuž doplníme oblasti, v nichž se tyto další kontradůkazy nacházejí. Názorně doložíme, jak BIS dvakrát nedomyslela předložení údajného důkazu ve formě e-mailu s přílohou, čímž BIS jasně ukázala, že její zapojení pracovníci a vedení postrádají jakékoli realistické zpravodajské uvažování a základní analytické myšlení. Na závěr s pomocí předložených a osvětlených kontradůkazů doložíme, proč se jedná o klamnou operaci vedenou ze strany BIS a prováděnou ve prospěch cizí mocnosti, a také zmíníme, kdy se ze strany cizí mocnosti začala tato klamná operace připravovat a jakým způsobem.

Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Předplatit.

Nejčtenější zpravodajské produkty