Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
31. prosinec 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza (12111)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) v čele s Michalem Koudelkou trvale prokazuje, že není platnou, ale naopak škodnou organizací v bezpečnostním systému České republiky, což se projevuje ve třech oblastech. První oblastí je nízká odborná způsobilost, kde BIS dokazuje, že nerozumí mnoha odborným záležitostem (viz např. produkt 31014 BIS a další z přímých důkazů její odborné nezpůsobilosti). Druhou vážnější oblastí je snaha ovlivnit politický směr České republiky ve prospěch cizí mocnosti. Tato oblast je alarmující i kvůli tomu, že česká vláda se politickému aktivismu ze strany BIS podřizuje, jako by to ani nebyla ona, kdo BIS ze zákona řídí a kontroluje (podřizovala se předchozí vláda Andreje Babiše [ANO] a stejně se bude podřizovat i vláda Petra Fialy [ODS]). A třetí oblastí, kterou BIS využívá pro doplňování svého politického aktivismu, jsou řízené úniky informací*. Podrobně jsou všechny tři oblasti vysvětleny a shrnuty v produktu 11161 Ohlédnutí za působením ředitele BIS Michala Koudelky je plné profesních pochybení i trestních provinění. Vinu však nese i vláda a zákonodárci. Na konci uvedeného dokumentu je přehled souvisejících zpravodajských produktů rozdělený do čtyř skupin: nedostatky v činnosti BIS, kauza „Zabiják s ricinem“, kauza „Vrbětice“ a únik informací z BIS.

Politickým aktivismem a nízkou odbornou způsobilostí je proložena i nejnovější veřejná výroční zpráva o činnosti BIS za rok 2020. Tato zpráva byla publikována 23. listopadu 2021, což jenom dokresluje každoroční neschopnost BIS (viz též produkt 12072). Veřejná výroční zpráva sice vychází ze zprávy utajované, ale obecně se můžeme ptát, zda je vůbec možné, aby pracovníkům BIS téměř jeden celý rok trvalo vytvořit a vydat 20 stran neutajovaného textu o své činnosti za předchozí rok. Zpráva má se vším všudy celkem 38 stran, ale pokud odečteme ilustrace, prázdné stránky, úvodní nadpisy, přehled o obsahu a stránku s kontaktními údaji, tak nám zbyde 20 stran čistého textu, který nám sděluje něco o činnosti BIS v předchozím roce. V této souvislosti připomínáme jeden vtip z roku 2018, i když ve skutečnosti to zase takový vtip není, ale jen pouhé konstatování reality:

         

  

  

Při interpelacích poslanců na členy vládního kabinetu se jeden poslanec ptá premiéra: „Pane premiére, můžete mi sdělit, co ta naše BISka celý rok vlastně dělá?“

Premiér se zamyslí a poté zasvěceně odpoví: „No přece píše výroční zprávu.“ (Tato pravdivá anekdota byla uvedena již v produktu 12054 Úvodní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2017)

     
 
 

Už jenom z důvodu dlouhého časového odstupu od hodnoceného roku vyvstává otázka, zdali je nutné, aby BIS vydávala veřejnou výroční zprávu, která ztrácí svou aktuálnost. Jistěže to nutné není, jenže pro BIS je to důležitý dokument, protože je to pro ni způsob, jak ovlivňovat veřejné mínění, a tím i politický směr České republiky. To nešikovně potvrdil i sám Koudelka, když se v úvodním slovu výroční zprávy snažil tvrdit pravý opak (úvodní slovo ředitele BIS je součástí rozboru v následující části produktu).

K pozdnímu vydávání veřejných výročních zpráv BIS můžeme uvést, že psát o tom, co se skutečně stalo a o čem existují reálné poznatky, je mnohem snazší než psát o tom, co je nutné si nejprve vymyslet. A výmyslů je ve výroční zprávě BIS opravdu hodně (viz příklad níže). BIS tak musí vynaložit hodně práce a času, aby byly její historky aspoň trochu věrohodné. Dalo by se říct, že z důvodu toho, aby výmysly co nejvíce zapadaly do reality, čeká BIS skoro celý rok, aby své smyšlenky ladila a s dostatečným odstupem času upravovala tak, aby pasovaly na pozdější vývoj situace. Ale popravdě řečeno ani s tímto si BIS hlavu příliš neláme. Příkladem je následující text z výroční zprávy BIS:   

„BIS se i v roce 2020 věnovala doplňování informací o subverzním útoku na areál ve Vrběticích, za kterým podle šetření bezpečnostních složek ČR stojí příslušníci zpravodajské služby Ruska. Veškeré zpravodajské poznatky, které BIS v uplynulém období získala, je proto nutné zasadit do kontextu zjištění, že se ČR stala cílem útoku cizího státu. Tento subverzní čin kromě velkých ekonomických škod způsobil také smrt dvou českých občanů a vedl k výraznému narušení životů tisíců obyvatel obcí v bezprostředním okolí areálu.“

Ve výše uvedeném odstavci je hned několik výmyslů. Na jeden poukážeme nyní v úvodu analytického produktu. BIS tvrdí, že výbuchy ve vrbětickém muničním areálu byly subverzním činem (nebudeme teď řešit, kdo výbuchy způsobil). Subverze* je cizí slovo a už tady je očividné, proč ho BIS raději nepřekládá do českého jazyka v souladu s českým trestním zákoníkem. Výraz subverze (subversion) je možné přeložit jako „pokus o převrat“, ale vhodnějším českým ekvivalentem pro subverzi je „podvratná činnost“ nebo také „rozvracení republiky“. Druhý uvedený termín je jako trestný čin* pod § 310 uveden v českém trestním zákoníku. S cizím slovem subverze je to stejné, jako když někdo hovoří o špionáži*, kterou v českém trestním zákoníku najdeme pod termínem vyzvědačství*. Podle českého trestního zákoníku BIS tedy tvrdí, že výbuchy ve Vrběticích byly násilnou akcí proti České republice s úmyslem rozvrátit její ústavní zřízení, nebo její územní celistvost, anebo její obranyschopnost, případně zničit její samostatnost, nebo eventuálně všechno dohromady. Tolik trestní zákoník skrze volnější výklad.

Nejtroufalejší, ale zároveň nejhloupější na textu BIS je to, že Policie ČR tuto kauzu nikdy nešetřila a ani nyní ji nešetří jako rozvracení republiky neboli subverzi ani jako terorismus*, jak by si mnozí politici přáli, ale od počátku jako trestný čin obecné ohrožení (nově jsou trestné činy uváděny v prvním pádě bez nutnosti jejich skloňování). Ta nestoudnost ze strany BIS spočívá především v tom, že BIS, která není orgánem činným v trestním řízení a nerozhoduje tak o právní kvalifikaci zjištěného skutku, se snaží české policii vnutit a veřejně propagovat, že se jednalo o trestný čin rozvracení republiky.

Ze strany BIS je to však dosti hloupý přístup, kterým tato služba přímočaře poukazuje na svůj nesmyslný politický aktivismus, jímž se snaží nasměrovat a udržovat českou politiku proti „předurčenému nepříteli“ v podobě Ruské federace, což BIS vůbec nečiní ve prospěch České republiky. O zapojení Rusů do výbuchů ve Vrběticích stále neexistují žádné relevantní důkazy*, proto policejní vyšetřovatelé v této věci dosud nezahájili trestní stíhání* (policisté jsou stále ve fázi prověřování – podrobněji viz produkt 11158). A pak bylo zničeno zboží (munice) soukromé společnosti, což nemá s rozvracením republiky (subverzí) nic společného. A nic na tom nemění ani to, že při tomto incidentu zahynuly dvě osoby. Anebo chce BIS tvrdit, že jelikož dvě zničené muniční haly patřily státu (soukromá firma Imex Group si je od státu pronajímala), tak to byl útok proti ústavnímu zřízení, nebo proti územní celistvosti, případně proti obranyschopnosti ČR? To je hodně přehnané, což ukazuje, že BIS se pohybuje ve virtuální realitě, kterou se snaží napasovat na realitu opravdovou.

Na tenhle podivný aktivismus ze strany BIS by měli odpovídajícím způsobem reagovat členové vládního kabinetu i zákonodárci, avšak ti toho nejsou schopni, neboť se povolně podřizují politickým požadavkům západních mocností, přičemž BIS považují za jakéhosi posla, který českým politikům předkládá, jak mají jednat, aby bylo vše v souladu s potřebami Západu v čele s USA. O tom už několik let vypovídají i výroční zprávy BIS.

Ve výše uvedeném textu si BIS vymýšlí i v dalších věcech, respektive doslova lže, což je podle českého jazyka přesnější pojmenování – lhaní je podle Ústavu pro jazyk český vědomé projevování nepravdy a BIS tak činí velmi vědomě. Lží je například to, že se BIS věnovala doplňování informací o domnělém subverzním útoku už v roce 2020. Tuto naivní lež prokážeme v další části produktu hned několika způsoby (několik přímých důkazů* proti BIS je uvedeno například v produktu 11154).

Na činnosti BIS je velmi dobře vidět, jak v českém bezpečnostním a zpravodajském prostředí vzniká vážný problém, který si čeští politici neuvědomují, respektive na něj raději ani nemyslí, protože se na rozdíl od troufalé BIS neodvažují na cokoli poukazovat. Tím vážným problémem je skutečnost, že špionáž či dle českého trestního zákoníku vyzvědačství a dále pak vlastizrada jsou trestné činy, které jsou podle dlouhodobějšího hodnocení páchány častěji mezi rádoby spojenci než mezi politickými a vojenskými protivníky. To je historický fakt, který přetrvává a který nyní můžeme pozorovat v činnosti BIS, která svou činnost ve prospěch cizí „spojenecké“ mocnosti už ani neskrývá. Je hrubým omylem si myslet, že špionáž a vlastizrada nemůže existovat ve vztahu mezi spojenci (politické spojenectví je navíc jen oficiálním označením povrchního a proměnlivého vztahu). Rovněž mezi spojenci může být prováděna činnost, jež je nad rámec povolené či oprávněné součinnosti a jež podkopává zájmy vlastního státu. Také tuto záležitost v následující části přiblížíme.

Dále rozebereme Koudelkova falešná slova o tom, že BIS dosáhla řady úspěchů v boji proti cizím zpravodajským službám* a v eliminaci teroristických hrozeb*. Zejména v oblasti boje proti terorismu odhalíme, jakou komedií je výroční zpráva BIS. Vedení BIS se skrze své hloupé chvástání ve své výroční zprávě dokonce přiznalo, že boj proti terorismu zanedbalo, a je udivující, že to nikoho z politiků netrápí. Kromě dalších věcí se taktéž vrátíme k textu ohledně údajné subverzní činnosti ze strany Ruska a ukážeme, jak si sama BIS svou výroční zprávou v kauze „Vrbětice“ naběhla, přičemž odkryla, že její motiv* nebyl bezpečnostní, ale jen čistě politický s podtextem vlastizrady dle § 309 a § 314 trestního zákoníku (objasnění viz další část produktu).

Před následující analytickou částí je zde vhodné ještě připomenout text z produktu 12057 z roku 2018:

         

  

  

Pokud bychom to měli odborně shrnout, tak nezbývá nic jiného než vyřknout závěr, že je nutné provést výměnu vedoucích funkcionářů BIS a provést reformu této služby – pokud ovšem chce být ČR svrchovanou zemí s maximálním využitím vlastních a odborně způsobilých státních služeb bez jejich suplování západními zahraničními službami, jejichž závěry se česká vláda včetně BIS v poslední době řídí. Zpravodajské služby nemohou podléhat cizímu politickému trendu, což nyní předvádí BIS, ale uplatňovat pouze svůj odborný a nestranný přístup. Pokud nebudou přijata opatření, bude BIS i nadále upevňovat svůj politický a předpojatý přístup, přičemž bude s postupem času stále složitější cokoli u BIS napravovat. Tím nezbude nic jiného než celou službu zrušit a znovu vybudovat – pouhá reforma již nepomůže.

     
 
 

Bezpečnostní informační službě její pochybná činnost stále prochází, jelikož nikdo z politiků si prozatím nedovolí řešit organizaci, která zde prosazuje preferovanou americkou zahraniční politiku, a to ani za situace, kdy působení BIS není v souladu s platnými českými zákony. Budeme si tak muset počkat, až…

13. prosinec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (12110)

Zpravodajský výstup přímo navazuje na produkt 12109, kde byla k danému tématu uvedena základní fakta* a prvotní vysvětlení. Je proto vhodné se nejprve seznámit s předchozím produktem a teprve potom si prostudovat tento navazující zpravodajský dokument, který rozebírá příslušné téma podrobným a obsáhlejším analytickým způsobem.

V následující části podrobně rozebereme existenci kontradůkazů* (counterevidence), kterými disponuje česká vojenská zpravodajská služba* oficiálně nazývaná jako Vojenské zpravodajství*. Tyto kontradůkazy či protichůdné důkazy* se vztahují k Vojenskému technickému ústavu (VTÚ), jelikož VTÚ je prostřednictvím svého odštěpného závodu ve Slavičíně správcem muničního areálu ve Vrběticích. Podle Bezpečnostní informační služby* (BIS) a jí předloženými či jen ústně řečenými domnělými důkazy měl VTÚ jako správce vrbětického vojenského objektu disponovat určitými důkazy z inkriminované doby, tedy z roku 2014, kdy pronajímal vnitřní prostory muničního areálu soukromým firmám a taktéž do tohoto areálu vydával povolení ke vstupu, a to i návštěvám ze zahraničí.

K výše domnělým důkazům patří záhadný e-mail a fotokopie krycích cestovních dokladů dvou důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU*/GU*. Fotokopie krycích dokladů* měla být podle BIS jako příloha připojena ke zmíněnému e-mailu, který měl být jako žádost o povolení vstupu do vrbětického areálu přeposlán prostřednictvím výbuchy dotčené společnosti Imex Group na příslušné místo VTÚ, případně doručen na pobočku do Slavičína (pobočný závod ve Slavičíně nese název Vojenský technický ústav výzbroje a munice – VTÚVM). 

Výše zmíněné důkazy jsme poprvé rozebírali v produktu 12099 Původ krycích cestovních dokladů důstojníků GRU zdánlivě přiložených do záhadného e-mailu a zákulisní praktiky státních úřadů za podpory neznalých novinářů (1/2) s podrobným rozborem v navazujícím produktu 12100. Nyní se na tyto důkazy podrobně podíváme z pohledu práce Vojenského zpravodajství (VZ), a to především se zaměřením na práci kontrazpravodajské* složky VZ, do jejíž pracovní náplně patří i důležitá činnost směrem k exponovaným vojenským institucím a vojenským objektům na území ČR. A právě v roce 2014 musel do tohoto zvýšeného zájmu VZ patřit jak vrbětický areál, tehdy skrze nájemce muničních hal propojený se zahraničními firmami, tak VTÚ jako správce tohoto areálu.

Výše zmíněné důkazy (e-mail jako žádost a příloha s fotokopií pasů) bychom z hlediska jejich spojených dílčích částí mohli nazvat jako jeden ucelený důkaz, přičemž BIS i policejní útvar NCOZ (Národní centrála proti organizovanému zločinu) považují tento ucelený důkaz za důkaz klíčový. Jenže pokud tímto uceleným klíčovým důkazem podle BIS disponoval VTÚ, pak jím musela disponovat také kontrazpravodajská složka VZ (pokud svou práci vykonávala alespoň na průměrné úrovni – vysvětlení průměrné a nadprůměrné úrovně práce viz další část produktu). A tady vzniká zásadní otázka v tom, proč Vojenské zpravodajství s tímto uceleným důkazem nepracovalo a nepředložilo ho vládě a Policii ČR dříve než BIS (podrobněji k práci VZ v tomto směru viz další část produktu).

Ta otázka je však mnohem širší, protože fotokopie dvou pasů přiložená k údajnému e-mailu je natolik podezřelá (viz kopie a její analýza dále v textu), že by se už v roce 2014 musela stát předmětem kontrazpravodajského šetření* ze strany vojenských kontrazpravodajských důstojníků*. Ale jak víme, tak VZ celé dlouhé roky k této kauze mlčelo. Ale proč mlčelo? A proč s tímto důkazem přišla BIS, a nikoli VZ, které má k vojenským objektům a vojenským institucím mnohem blíže než BIS? BIS se vlastně předložením tohoto uceleného důkazu vysmála práci Vojenského zpravodajství. Ale opravdu VZ pracovalo tak špatně, že ho tehdy i ve vojenské oblasti předčila BIS?

Je tu samozřejmě také otázka zákonné působnosti obou služeb a dekonflikce* jejich činností. A to je další věc, která odhaluje, jakým způsobem se vynořil ten domnělý klíčový důkaz a jak k němu přišla BIS (podrobně viz další část produktu). Podivné je, že ředitel VZ Jan Beroun k celé záležitosti mlčí, čímž jako by přiznával, že VZ ve své práci selhalo a že práci VZ směle nahradila BIS. Popravdě řečeno ředitel VZ tak úplně nemlčí, ale zcela trapně a nesmyslně a zároveň falešně se vyjadřuje k údajným aktivitám Rusů v kybernetickém prostoru* (viz předchozí produkt 12109 a podrobnější rozbor dále v textu).

Ale proč je Jan Beroun ve svém chování tak bázlivý a nepoctivý? Dalo by se na to odpovědět tak, že zpravodajským službám* a jejich ředitelům vždycky do úplné poctivosti něco scházelo. Jenže zpravodajské služby a jejich ředitelé by se svými poznatky* a se svým zpravodajským věděním* měli poctivě vystupovat minimálně k vlastní vládě, pro kterou pracují a která je za jejich činnost odpovědná. Avšak česká vláda se už dávno podvolila vlivu západních mocností a nadnárodních struktur, přičemž novodobý směr v kauze „Vrbětice“ má svůj původ u západního partnera (blíže viz další část produktu). Proto si ředitel VZ Jan Beroun pro svou kariéru zřejmě vyhodnotil, že nemá smysl se do této kauzy jakkoli vměšovat. Jenže Beroun si patrně ještě navíc vyhodnotil, že by měl tuto kauzu aktivně podpořit. Proto se tak podlézavě vyjadřoval v médiích ve prospěch důkazů předložených ze strany BIS (rozbor jeho vyjádření viz další část produktu).

Vojenské zpravodajství disponuje kontradůkazy, které vyvracejí zdánlivé důkazy o zapojení ruských vojenských rozvědčíků* do výbuchů ve Vrběticích. Ony zdánlivé důkazy předložila za pomoci zahraničního partnera Bezpečnostní informační služba a následně se k tomuto „nepovedenému“ divadlu připojil i policejní útvar NCOZ. BIS svou klamnou operací* vlastně ukázala, že Vojenské zpravodajství pochybilo a s ním i jeho ředitel. To by řediteli VZ mělo vadit, jenže když to nevadí české vládě ani českým zákonodárcům, tak je vlastně vše v pořádku a všichni se mohou držet nastaveného trendu, skrze něhož se české státní orgány ve prospěch USA zapojují do tažení proti předurčenému nepříteli v podobě Ruské federace, a to i za pomoci zákulisních praktik jako příspěvek českých zpravodajských služeb.

Ředitel VZ Jana Beroun se podvolil klamné operaci BIS, neboť se neodvážil vystoupit proti trendu, který v České republice za pomoci právě BIS a podřízených českých výkonných politiků udržují západní mocnosti v čele s USA. Jenomže pokud by chtěl ředitel VZ popřít existenci kontradůkazů, pak by na druhou stranu musel připustit, že kontrazpravodajská* složka VZ selhala při důležité činnosti směrem k exponovaným vojenským objektům na území ČR. Tuto důležitou činnost kontrazpravodajské složky VZ v další části náležitě vysvětlíme, a to přirozeně na reálném příkladu kauzy „Vrbětice“.

Ředitel VZ Jan Beroun by v případě popření existence kontradůkazů musel vyvodit i osobní odpovědnost, protože při incidentu ve vojenském objektu ve Vrběticích to musel být právě ředitel VZ, který už na konci roku 2014 musel z práce vojenských kontrazpravodajců* vědět, zda je možné, aby za výbuchy stáli důstojníci cizí zpravodajské služby. Údajné důkazy, které až v dubnu 2021 předložila BIS, musely být totiž dostupné již v roce 2014 a VZ o nich musela vědět, pakliže pracovala tak, jak pracovat měla (podrobně o příslušných důkazech viz další část produktu).

Jan Beroun byl do čela VZ jmenován 20. října 2014. První výbuchy ve Vrběticích nastaly 16. října 2014 a další série výbuchů se odehrála v prosinci 2014. Beroun jako nově jmenovaný ředitel VZ musel mít prioritní zájem na tom, aby zjistil, zda VZ ohledně výbuchů ve vojenském areálu ve Vrběticích postupovala ve své působnosti, jak nejlépe mohla. Po téměř sedmi letech od incidentu ve Vrběticích se ředitel Beroun prostřednictvím BIS náhle dozvídá, že klíčový důkaz o zapojení ruských vojenských operativců* do incidentu ve Vrběticích mělo VZ celou dobu před nosem. Cožpak příslušníci Vojenského zpravodajství neměli o tomto důkazu ani ponětí a až BIS jim musela ukázat, jak trestuhodně selhali? Anebo bylo Vojenské zpravodajství zneužilo, aby BIS splnila požadavky cizí mocnosti v tažení proti světovému rivalovi vytvořením zpravodajské historky* a zpravodajské fabulace*? Bylo by rovněž zajímavé vědět, jak se na to dívají vojenští kontrazpravodajci, které domácí partnerská služba BIS úmyslně vystavila do špatného světla a které v tomto špatném světle ponechal i jejich vlastní ředitel Beroun.

V následující části produktu zevrubně objasníme zmíněné kontradůkazy a rovněž vysvětlíme, že existují další skupiny kontradůkazů, k čemuž doplníme oblasti, v nichž se tyto další kontradůkazy nacházejí. Názorně doložíme, jak BIS dvakrát nedomyslela předložení údajného důkazu ve formě e-mailu s přílohou, čímž BIS jasně ukázala, že její zapojení pracovníci a vedení postrádají jakékoli realistické zpravodajské uvažování a základní analytické myšlení. Na závěr s pomocí předložených a osvětlených kontradůkazů doložíme, proč se jedná o klamnou operaci vedenou ze strany BIS a prováděnou ve prospěch cizí mocnosti, a také zmíníme, kdy se ze strany cizí mocnosti začala tato klamná operace připravovat a jakým způsobem.

1. listopad 2021

Specifické hodnocení (12109)

Novodobě a uměle rozpohybovaná kauza „Vrbětice“ byla tou nejlepší, ale také tou nejžalostnější ukázkou toho, jak se česká politická scéna na národní úrovni vždy podřídí západní mocnosti, a to ať už se jedná o vládní koalici, nebo o politickou opozici. Všichni jsou ve vztahu k silnějším mocnostem jedním a tím samým služebníkem (viz odkazy na produkty níže). Andrej Babiš (hnutí ANO) může při různých příležitostech stokrát tvrdit, že Česká republika je svrchovaný stát a že on je premiérem svrchované země, když pak on sám koná věci, které nejsou pro ČR výhodné a ani opodstatněné (zákonné), ale naopak jsou výhodné pro cizí mocnost.

„Zářným“ příkladem je právě kauza „Vrbětice“, kde je Policie ČR stále ve fázi prověřování, což znamená, že nebylo dosud zahájeno trestní stíhání*. Tento stav, kdy policisté ani po více než půl roce nedokázali nikoho obvinit (obvinění je spojené s trestním stíháním), vůbec nevadil Babišovi a Hamáčkovi, kteří už 17. dubna 2021 ve svém dramatickém vystoupení okamžitě a podivně rozhodli o vyhoštění 18 ruských diplomatů a záměrně tím pro cizí mocnost zhoršili vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací (blíže viz produkt 12097). Navíc oba porušili Ústavu ČR, neboť o takto závažné věci mezistátního významu nerozhodovala vláda ve sboru, jak ukládá Ústava, ale jen Babiš s Hamáčkem. Vláda zasedala o dva dny později, avšak to už bylo vše rozhodnuto (viz též poslední odstavec v produktu 11163 – jedná se o produkt, v němž je vysvětleno, že ani o evakuaci Afghánců do ČR nebylo rozhodnuto v souladu s českými zákony).

Stejně tak zákonodárci se pasivně podvolili a někteří z nich se dokonce předháněli v očerňování Ruska, i když jim ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jiří Mazánek ihned na samém počátku ve Sněmovně sdělil, že policisté nedisponují takovými důkazy*, aby mohli zahájit trestní stíhání. Od zákonodárců se očekávala zcela jiná role, ta spravedlivější a ve vztahu k vládě nesmlouvavě přísná. Tento podřízený stav napříč celou národní politickou scénou jak v kauze „Vrbětice“, tak i v jiných záležitostech jsme doložili například v těchto zpravodajských výstupech:

Politici, ať už členové vládního kabinetu, nebo zákonodárci, se podřizují buď proto, že jsou přesvědčeni o správnosti sdělení ze strany západní mocnosti (často předaného přes český státní orgán – většinou se v těchto případech jedná o BIS*), anebo proto, že jsou vystrašeni, čímž se obávají o své postavení a kariéru (někteří politici navíc vědí, že by mohli být cizí mocností vzhledem ke svým aktivitám a zapojení do určitých záležitostí snadno kompromitováni).

U vedoucích představitelů zpravodajských služeb* se nemůže jednat o idealistické přesvědčení o správnosti závěrů cizí mocnosti, jelikož činovníci zpravodajských služeb vědí nejlépe, jak se věci mají a jaké mají souvislosti, případně mohou vše velmi dobře ověřit (zvláště týká-li se to vlastního území). Jejich jednání je spíše hnáno pudem kariérní sebezáchovy, skrze něhož se podřizují hlavnímu nastavenému trendu, a to bez ohledu na fakta* a bez snahy odhalit nebo se alespoň přiblížit k pravdě. Příkladem takovéhoto jednání je ředitel vojenské zpravodajské služby* pojmenované jako Vojenské zpravodajství* (VZ).

Ředitel VZ Jan Beroun, aniž by musel, tak se o kauze „Vrbětice“ zvláštním způsobem vyjádřil pro Hospodářské noviny, avšak na druhou stranu ani nenaznačil nic o tom, že by VZ mohlo celou kauzu zvrátit. Zdůrazňujeme, že v případě ředitele Berouna nehodnotíme osobu jako konkrétního jedince, ale hodnotíme počínání této osoby ve významné národní záležitosti s přesahem do soupeření mezi USA a Ruskem (k tomuto soupeření viz např. produkt 11147 Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR).

Rozhovor s ředitelem VZ byl zveřejněn na portálu Hospodářských novin dne 4. května 2021. Přepsaný rozhovor do podoby článku byl opatřen následujícím úvodním odstavcem:

„Kybernetickým prostorem se začala šířit proruská kampaň podkopávající českou verzi událostí v kauze Vrbětice ještě před tím, než premiér Andrej Babiš (ANO) a vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) zprávu oznámili veřejnosti. Rusové podle ředitele vojenského zpravodajství Jana Berouna s předstihem věděli, že Česko má důkazy o zapojení jejich tajných agentů do explozí muničních skladů v roce 2014. »Jednoznačně vidíme zvýšenou aktivitu různých proruských sociálních sítí, dezinformací a zkreslených interpretací faktů. Takže Rusové na to zjevně byli připravení a přizpůsobili tomu svou strategii,« říká Beroun v exkluzivním rozhovoru pro HN. (…)“

Od ředitele Berouna je to na adresu Rusů nešťastné vyjádření, které není založeno na žádných faktech, nýbrž jen na pouhých domněnkách* (chtěných domněnkách). Analytici Vojenského zpravodajství nemohou tvrzení svého ředitele ničím konkrétním doložit (podrobněji viz navazující produkt). Na druhou stranu může Vojenské zpravodajství lehce prokázat, že informace o zapojení zpravodajských důstojníků* ruské vojenské rozvědky* GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích jsou klamnými informacemi vypuštěnými Bezpečnostní informační službou* (BIS), jejíž ředitel Michal Koudelka, od 16. srpna 2021 pověřený vedením BIS, už několik let pracuje ve prospěch cizí mocnosti.

Hned na první otázku redaktorky Hospodářských novin Markéty Řehákové směřující na vrbětickou kauzu ředitel VZ odpověděl, že obecně se k Vrběticím nechce vyjadřovat. Ale přitom se vyjádřil, jak Rusové s předstihem věděli, že ČR má důkazy o zapojení ruských zpravodajců* do výbuchů dvou muničních hal. Jenže ČR nikdy žádné relevantní důkazy neměla, proto policisté dosud nebyli schopni zahájit trestní stíhání a stále jen prověřují. O jakých důkazech ředitel VZ tedy hovořil? Pokud by chtěl opravdu hovořit o důkazech musel by zmínit fakta z inkriminovaného období spojená s Vojenským technickým ústavem (státní podnik s ústředím v Praze), který je prostřednictvím jednoho ze svých odštěpných závodů ve Slavičíně správcem vrbětického muničního areálu (odštěpný závod ve Slavičíně nese název Vojenský technický ústav výzbroje a munice – VTÚVM).

Vojenské zpravodajství je rozděleno na výzvědnou* a kontrazpravodajskou* část, a právě vojenští kontrazpravodajci* se už ze své profese zajímají o vojenské objekty na území ČR, a zvláště pak o ty objekty, do kterých přijíždějí návštěvy ze zahraničí, a ještě k tomu z postsovětských republik. Do tohoto zájmu pochopitelně spadá i Vojenský technický ústav, který ve vojenském muničním areálu Vrbětice v inkriminovaném období pronajímal prostory soukromým firmám a který do tohoto areálu vydával taktéž povolení ke vstupu včetně povolení ke vstupu zahraničním návštěvám. A právě zde míříme na existenci takzvaných kontradůkazů* (counterevidence), čímž míníme důkazy, případně protichůdné důkazy, které vyvracejí zdánlivé důkazy předložené ze strany BIS a následně i policejním útvarem NCOZ. Pokud by chtěl ředitel VZ existenci těchto kontradůkazů popřít, pak by musel zároveň připustit, že Vojenské zpravodajství selhalo v plnění svých kontrazpravodajských pracovních povinností a uložených úkolů, a to už v roce 2014, kdy se incident ve Vrbětičích odehrál.

Ředitel VZ Jan Beroun poskytl rozhovor Hospodářským novinám (HN) zhruba dva týdny poté, kdy s nepodloženým nařknutím Rusů vystoupili premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček (t. č. též úřadující ministr zahraničních věcí). Bylo tedy logické, že se redaktorka HN kromě jiného bude ptát také na kauzu „Vrbětice“, přičemž Beroun to musel předpokládat. Pak je možné uvažovat, že ředitel VZ poskytl rozhovor záměrně s cílem podpořit nařčení Rusů, a tím podpořit i falešnou práci BIS. Ředitel VZ v rozhovoru řekl, že se nechce k této kauze vyjadřovat, ale na druhou stranu neměl problém s tím, aby tvrdil, že Rusové na uvolnění nových informací k dané kauze byli připraveni, jako by snad chtěl poukázat na to, že Rusové o své vině vědí. Berounovo tvrzení je z faktického pohledu nesmysl a v navazujícím produktu to objasníme.

Podivné a rozporuplné rovněž je, že se Beroun ve stejném rozhovoru vyslovil tak, že zpravodajské služby se k vrbětické kauze snaží sehnat co nejvíce informací. To totiž znamená, že těch informací mají příslušné orgány stále nedostatek, čímž nelze vyvozovat žádný závěr. Proč tedy ta Berounova slova o tom, že Rusové o všem věděli s předstihem? Podrobněji k tématu shánění informací ke kauze „Vrbětice“ viz produkt 12103 Ředitel Vojenského zpravodajství potvrdil, že české zpravodajské služby teprve shánějí informace o zapojení ruské GRU do kauzy „Vrbětice“, což se shoduje s tápáním NCOZ.

Servilní přístup ředitele VZ Jana Berouna je zarážející. Je možné, že vedení BIS jako iniciátor celého komplotu vydalo směrem ke klíčovým státním orgánům signál, že „nyní už v tom jedeme všichni“ a že „ten, kdo v tom jet nechce, bude muset z kola ven, ale tím pádem ho to bude něco stát“. Anebo si Jan Beroun jako ředitel zpravodajské služby myslí, že ve prospěch plnění jakýchsi spojeneckých závazků ve prospěch USA může klamat a přispívat tím v boji proti Rusku, které je tzv. předurčeným nepřítelem. Možnost, že by Beroun nevěděl, jaké je zákulisí celé kauzy, vylučujeme, protože pak by to znamenalo, že je tato služba na velmi nízké úrovni (a to už jenom vzhledem k tomu, že zmíněné kontradůkazy se nacházejí ve vojenském prostředí).

Následující zpravodajské produkty* jsou svým obsahem těmi produkty, které by v kauzách jako je kauza „Vrbětice“, mělo vytvářet Vojenské zpravodajství a poskytovat je vládě a příslušným komisím a výborům obou komor Parlamentu ČR a taktéž Policii ČR. Obsah prvních dvou produktů souvisí se zmíněnými kontradůkazy:

navazujícím produktu podrobně rozebereme výše uvedené tvrzení ředitele VZ a zevrubně objasníme zmíněné kontradůkazy vztahující se k Vojenskému technickému ústavu a k vrbětickému muničnímu areálu. Rovněž vysvětlíme, že existují další skupiny kontradůkazů, k čemuž doplníme oblasti, v nichž se tyto další kontradůkazy nacházejí. Na závěr s pomocí předložených a osvětlených kontradůkazů doložíme, proč se jedná o klamnou operaci* vedenou ze strany BIS a prováděnou ve prospěch cizí mocnosti.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12109
Specifické hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
7. září 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (12108)

Produkt přímo navazuje na úvodní hodnocení 12107. V úvodním hodnocení jsme nastínili několik podivností spojených se sebevražedným útokem*, který se odehrál 26. srpna 2021 u jedné z bran kábulského letiště (brána „Abbey Gate“ – viz infografický obrázek). Blíže je útok i s počtem obětí popsán v úvodním hodnocení. V tomto produktu se zaměříme na podrobnější analýzu a odkrytí pozadí nastíněných podivností, které se týkají doby před incidentem, doby v době incidentu a doby po incidentu.

K těmto podivnostem patří zvláštní stupňované varování Ústřední zpravodajské služby USA (CIA*), která věděla poměrně přesně kdy a kde bude útok proveden. Dokonce věděla, že se bude jednat o komplexní útok*, což je útok provedený více útočníky, kteří používají více než jeden způsob útoku. Útok u Abbey Gate byl zahájen odpálením sebevražedného útočníka* a následován střelbou z ručních zbraní, kterou vedli nejméně další tři útočníci. A právě kvůli následné střelbě se zřejmě navýšil i počet mrtvých a raněných jak na straně amerických vojáků, tak na straně civilistů, kdy především civilisté mohli být zasaženi jak střelbou útočníků, tak odvetnou palbou amerických vojáků.

Poznámka: V bezpečnostní terminologii je komplexní útok nazýván rozšířeným termínem jako komplexní koordinovaný teroristický útok (Complex Coordinated Terrorist Attack – CCTA).

K dalším podivnostem a doslova k zanedbání odpovědnosti jednotlivých funkcionářů patřilo nepřijetí zvýšených bezpečnostních opatření. Dále bylo podivné, že se takzvaný Islámský stát Chorásán přihlásil k odpovědnosti za útok dosti opožděně. Podivností je i to, že ohledně této údajně odpovědné militantní skupiny panují určité nejasnosti. A poslední analyzovanou podivností je zajímavě rychlá odplata Američanů s použitím bezpilotního vzdušného prostředku proti údajnému plánovači útoku, který byl úderem dronu zabit na východě Afghánistánu. Vzdušný úder bezpilotním letounem byl proveden do 36 hodin po sebevražedném útoku – přesněji po komplexním útoku.

V následující části rozebereme všechny zmíněné podivnosti a vysvětlíme práci zpravodajských služeb* při odhalování bezprostředních bezpečnostních hrozeb* v Afghánistánu. K tomu doplníme, jaká zvýšená bezpečnostní opatření měla být přijata a proč se vlastně komplexní útok odehrál, respektive komu a jakým způsobem měl prospět.

29. srpen 2021
Registrovaní

Úvodní hodnocení (12107)

Na úvod je nutné sdělit, že Ministerstvo obrany USA (Pentagon) upřesnilo, že při incidentu v Kábulu dne 26. srpna 2021 se jednalo o jeden sebevražedný útok* následovaný akcí několika dalších útočníků, kteří vedli střelbu z ručních zbraní na americké vojáky. Sebevražedný útok a následná střelba se odehrály u brány do areálu letiště na jeho východní straně (úplný název letiště je Mezinárodní letiště Hámida Karzaje). Původní zprávy hovořily o dvou sebevražedných útocích, přičemž druhý útok se měl odehrát u hlídaného vjezdu do ulice k hotelu Baron. Vjezd do ulice k hotelu se nachází na stejné komunikaci jako zmíněná brána do prostoru letiště, ale asi 200 m před touto bránou (Američané tuto letištní bránu nazývají Abbey Gate).

Poznámka: Přibližně 500 m za Abbey Gate je další brána, která se nazývá East Gate (Východní brána). Na severní straně letiště, kde je situována vojenská letištní část, se nachází brána pojmenovaná jako North Gate (Severní brána). A nakonec je na jižní straně letiště hlavní vjezd k civilní části letiště, který je v angličtině nazýván jako Main Entrance (někdy také jako South Gate – Jižní brána).

Síla výbuchu a blízkost mezi Abbey Gate a přístupem k hotelu Baron způsobila, že část lidí si myslela, že cílem útoku byl hotel. K tomu dopomohla skutečnost, že hotel Baron byl používán pro shromažďování cizinců k evakuaci z Afghánistánu (většinou zde byli Američané a Britové). Z tohoto důvodu se část lidí v širším prostoru na východní straně před letištěm „automaticky“ (subjektivně) domnívala, že cílem musel být jmenovaný hotel. Proto zde byla v rozmezí několika minut takzvaná dvojí „svědectví“ (telefonáty) o jednom incidentu podávaná z prostoru před letištěm a následně i hlášení novinářů, ale také vojenských představitelů USA o dvou sebevražedných útocích. První hlášení přicházela o pravém útoku u Abbey Gate (jasná identifikace místa incidentu ze strany amerických vojáků) a po několika minutách se přidávala mylná hlášení o údajném útoku v blízkosti hotelu Baron.

Sebevražedný útok se odehrál ve čtvrtek 26. srpna 2021 přibližně v 17.50 hod. místního času (15.20 hod. středoevropského letního času – SELČ). Počet mrtvých civilistů přesáhl číslo 170 (mezi nimi jsou i dva britští občané). Více než 200 lidí bylo zraněno (někde se uvádí dokonce počet přesahující 1 000 osob). Citelné ztráty zaznamenaly také ozbrojené síly USA. Při útoku bylo zabito 13 amerických vojáků (11 příslušníků námořní pěchoty a po jednom příslušníkovi z námořních sil a pozemních sil). Zraněno bylo 18 amerických vojáků. Ti jsou nyní v péči lékařů v americké vojenské nemocnici v německém městě Landstuhl. Nemocnice je vzdálena asi 4 km vzdušnou čarou od americké letecké základny Ramstein, která je významným leteckým uzlem ozbrojených sil USA pro aktivity v Evropě, severní Africe a v Asii včetně Blízkého východu. (Stav vojenských lidských ztrát [mrtví a zranění] je ke dni 27. srpna 2021.)

V následující části úvodního hodnocení incidentu u kábulského letiště nastíníme několik podivností, které se týkají doby před incidentem, doby v době incidentu a doby po incidentu. Patří sem zvláštní stupňované varování americké CIA* a DIA*, nepřijetí zvýšených bezpečnostních opatření, opožděné přihlášení k odpovědnosti za útok, nejasnosti ohledně odpovědné militantní skupiny IS-K (IS-Ch) a zajímavě rychlá odplata Američanů s použitím bezpilotního vzdušného prostředku proti údajnému plánovači útoku.

Nejčtenější zpravodajské produkty