Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
2. prosinec 2020

Souhrnné hodnocení (12092)

Český rozhlas Radiožurnál vypustil 30. listopadu 2020 informaci, že prezident Zeman po řediteli BIS požaduje jména ruských zpravodajských důstojníků* a doklad o tom, jaké operace v České republice podnikají a jací Češi s ruskými zpravodajskými službami spolupracují. Tato informace vyvolala zděšení na české politické scéně, přičemž někteří zákonodárci mluví dokonce o velezradě. Poslanci i senátoři a samozřejmě také novináři přispěchali se svými reakcemi, které obsahovaly celou řadu zavádějících a mylných informací (viz termín zavádějící zpráva*). Zavádějící informace s překvapením přinesli také někteří oslovení bývalí příslušníci zpravodajských služeb*. A přirozeně své názory bez odborných znalostí vyjádřila i široká veřejnost na různých diskusních fórech. Jenomže u občanů reprezentujících širokou veřejnost nepředstavují jejich neznalosti takový problém jako u poslanců a senátorů a též bývalých zpravodajských funkcionářů.

Ihned na počátku musíme zdůraznit, že se v tomto případě jedná o další řízený únik* utajovaných informací*, který je natolik medializovaný, že Vrchní státní zastupitelství v Praze, pod jehož působnost tato trestní kauza spadá, by mělo automaticky konat (již k tomu nepotřebuje aktivní podnět). Pro tento závěr jsou k dispozici dva podpůrné poznatky: Zaprvé byla existence úkolů pro BIS vydaných prezidentem ČR potvrzena Stálou komisí pro kontrolu činnosti BIS – podrobněji viz dále v textu, a zadruhé charakter informace a způsob jejího úniku ukazuje na spáchání trestného činu, nikoli přestupku, který by řešil Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). BIS je v únicích informací ve spojení s dalšími státními i nestátními orgány značně proslulá a jak se zdá, tak rovněž absolutně nepostižitelná (viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice). Avšak úniky informací jsou jedna věc a úkolování BIS prezidentem republiky věc druhá a touto druhou věcí se budeme zabývat.

Na úvod vysvětlíme první základní věc, ve které zákonodárci, novináři i široká veřejnost často chybují. Hodně lidí se vyjadřovalo v tom smyslu, že když je prezident Miloš Zeman vrchním velitelem ozbrojených sil, pak má právo takto úkolovat BIS a požadovat od ní i tyto informace. Taktéž někteří novináři připustili, že prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil takové právo má. Například novinář a komentátor Luboš Palata (Deník.cz) v článku s názvem „Prezident Zeman. Největší bezpečnostní riziko Česka“ napsal, že kdo jiný než vrchní velitel ozbrojených sil a první muž státu by něco takového nejen mohl, ale i měl dělat. S jiným významem slov, ale s ohledem na termín „vrchní velitel ozbrojených sil“ se podobně a mylně vyjádřil také senátor Pavel Fischer, když v pořadu České televize „Události, komentáře“ vysílaném 30. listopadu řekl následující:

„Ta komise pro kontrolu BIS, která sedí v Poslanecké sněmovně je ze zákona odpovědná a je nezastupitelná čili my musíme počkat, co řekne komise. Na svém minulém zasedání například poděkovala řediteli Koudelkovi a celé BIS za dobrou práci. A to, co mě na tom zneklidňuje, je, že vlastně stejného ředitele prezident veřejně kritizuje způsobem, který je za hranicí loajality vrchního velitele vůči svým ozbrojeným sborům.“

Podle platných českých zákonů existují v České republice ozbrojené síly a odděleně bezpečnostní sbory, přičemž Bezpečnostní informační služba* (BIS) není v žádném případě součástí ozbrojených sil. Podle zákona o ozbrojených silách ČR se tyto síly člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Prezident republiky jako vrchní velitel ozbrojených sil (viz Ústava ČR) je v tomto smyslu velitelem Armády ČR, své vojenské kanceláře a Hradní stráže.

Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů působí v ČR sedm bezpečnostních sborů, a to Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), BIS a Úřad pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI). Prezident ČR tedy ve spojení s BIS není vrchním velitelem a senátor Fischer ani nikdo jiný by tak o Zemanovi ve vztahu k BIS neměli hovořit jako o vrchním veliteli, což ale nijak nesouvisí s úkolováním BIS. (Pokud by prezident republiky podle některých zákonodárců a novinářů byl vrchním velitelem bezpečnostního sboru BIS, pak by podle nich musel být také vrchním velitelem GIBS, Policie ČR, HZS atd., což už je viditelnější nesmysl.)

Zděšení ohledně prezidentova úkolu nepostihlo jen politickou scénu, ale také samotného ředitele BIS Michala Koudelku, který to dal najevo tím, že hledá pomoc v Poslanecké sněmovně, konkrétně u Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS). Tato komise už dala najevo, že o úkolech zadaných BIS prezidentem republiky bude 3. prosince jednat, přičemž její členové přispěli k řízenému úniku utajované informace neboli k úniku obsahu úkolů vydaných prezidentem a adresovaných řediteli BIS. Únik informace je účelový se zamýšleným prospěchem pro ředitele BIS. Medializace úkolu pro BIS má ukázat prezidenta Zemana jako „zrádce“, který chce zneužít svého postavení pro získání citlivých utajovaných informací, jež pak podle autorů této historky hodlá předat třetí „nepřátelské“ straně.

Poznámka: Místo výrazu „historka“ by novodobí a samozvaní odhalovači údajných dezinformací použili moderní a prozápadně laděný termín „narativ“, jenže podle nich prozápadní politici žádný dezinformační narativ nepoužívají, a tak v tomto případě mlčí.

Miloš Zeman není bez chyby a už dávno odkryl své osobní zájmy a své negativní vlastnosti. Dalším problémem je, že ve svém okolí trpí a zvýhodňuje nespolehlivé osoby. Jednou z těchto osob je vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář, jenž právě pro svou nespolehlivost nezískal bezpečnostní osvědčení*. V produktu 13036 s titulkem „Hodnocení prezidentských voleb z hlediska taktiky, morálky a hájení národních zájmů (2)“ jsme vysvětlili, proč je tato osoba oficiálně nespolehlivá a jak Zeman svým vlastním osobitým způsobem tuto nespolehlivost lehkomyslně a sarkasticky zlehčoval.

Avšak Miloš Zeman je právoplatně zvoleným prezidentem republiky a jako prezident má směrem k českým zpravodajským službám určité pravomoci a ohledně utajovaných informací dokonce dvě neomezené výsady, které mu poskytuje zákon: jako prezident republiky je jedním z ústavních činitelů, kteří mají přístup k utajovaným informacím všech stupňů utajení bez platného bezpečnostního osvědčení (nemusí být bezpečnostně prověřen) a navíc je jedním z pěti ústavních činitelů, kteří mají zároveň přístup k utajované informaci cizí moci. Jestliže se tedy bude chtít seznámit s tím, co v určité záležitosti poslali k BIS například jejich američtí partneři, pak má na to právo.

Pokud za popsané situace, kdy prezident Zeman teprve pokládá řediteli BIS otázky, na něž dosud nikdo neodpověděl a které tudíž nemohly být ani nijak využity, už nyní někteří zákonodárci doslova „vyšilují“ a skloňují ve spojitosti se Zemanem slovo velezrada, tak potom páchají trestný čin pomluvy a z hlediska národní bezpečnosti* můžeme též hovořit o trestném činu šíření poplašné zprávy. Je zde tedy zásadní otázka, kdo vlastně páchá trestný čin – prezident, nebo část zákonodárců? Zatím byly identifikovány jen trestné činy ohrožení utajované informace, pomluva a šíření poplašné zprávy. Tím, že prezident pokládá otázky či ukládá úkoly BIS, nemohla být naplněna skutková podstata velezrady, a to ani v případě, kdyby se prezident ptal na jména cizích zpravodajských důstojníků, spolupracujících Čechů a další položky.

V médiích se objevuje obvyklá fráze převzatá od Američanů, že by poskytnutí takovýchto informací mohlo vyzradit a ohrozit zpravodajské zdroje a způsoby (metody) zpravodajské činnosti*. V tomto kontextu se jedná samozřejmě o fabulaci, neboť informace nejsou uvolňovány či odtajňovány pro média a veřejnost, ale jsou poskytovány vysokému ústavnímu činiteli, který je vázán mlčenlivostí a rovněž tím, že s utajovanými informacemi bude manipulovat tak, jak ukládá zákon. Stejně tak není pravdou, jak zaznělo od některých bývalých zpravodajských funkcionářů, že by informace o zdrojích a cizích zpravodajcích* nebyly ani v jiných zemích zpravodajskými službami předávány ústavním činitelům. Někdy jsou tyto informace nezbytné, přičemž se přirozeně poskytují jen některé potřebné údaje, a nikoli vše, co je dostupné. V této souvislosti naznačíme dvě klíčové položky: zpravodajská podpora* rozhodovacího procesu* výkonných politiků s tím, že zpravodajské služby musí své závěry v klíčových záležitostech něčím doložit, a obhajoba finančního rozpočtu pro operace* zpravodajských služeb (viz též zpravodajské operace*). Obě položky rozebereme ve volně navazujícím produktu, kde taktéž vysvětlíme, za jakých situací skutečně a nejčastěji dochází k ohrožení zdrojů.

Někteří poslanci se ohánějí jedním z odstavců paragrafu 16 zákona o Bezpečnostní informační službě. Tento odstavec příslušného paragrafu má následující znění:

„Bezpečnostní informační služba je povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených v evidencích před vyzrazením, zneužitím, poškozením, ztrátou a odcizením.“

Touto aktivitou dotyční poslanci prokázali svou neznalost a dokonalou zmatenost. Jak si někdo z poslanců může myslet, že předání vybraných údajů z evidence osob prezidentovi republiky je jejich vyzrazení? Vyzradit utajovanou informaci je možné nepovolané osobě (viz trestní zákoník), a nikoli prezidentovi republiky, který má ze zákona o ochraně utajovaných informacích dvě výše zmíněné neomezené výsady. A pokud si poslanci myslejí, že by prezident mohl tyto údaje zneužít, pak to musí nejprve prokázat a nejenom si to myslet.

Záměrná a předčasně vyvolaná aféra ohledně úkolování BIS má své stinné pozadí. Můžeme si povšimnout, že BIS ve svých veřejných výročních zprávách nikdy neuvádí, kolik odhalila zahraničních špionů* (vyzvědačů*) a spolupracujících agentů* (osoby z místního prostředí či spolupracující osoby ze zahraničí). Přitom se nejedná o utajovanou informaci. Celkový počet každoročně odhalených špionů a agentů bez uvedení jejich státní příslušnosti běžně uvádějí zpravodajské služby některých zemí. Naproti tomu BIS nic takového nepředkládá, ale naopak se v obráceném postupu odvažuje konkretizovat země podle ní spojené se špionážní činností proti České republice, aniž by k tomu předložila jakékoli důkazy. V poslední Výroční zprávě BIS za rok 2019 se můžeme dočíst toto:

„V roce 2019 byli na území Česka přítomni a vyvíjeli zpravodajskou činnost příslušníci a spolupracovníci všech ruských zpravodajských služeb: civilní rozvědky SVR, vojenské rozvědky GRU, vnitřní bezpečnostní služby FSB a Federální služby ochrany.“

Zkrátka podle BIS působily v ČR všechny ruské zpravodajské služby a čile zde „rejdily“, ale to je vše, co BIS o tom ví. Ani v utajovaných verzích výročních zpráv se výkonní politici nic bližšího nedozvědí – to lze lehce odvodit, a navíc to podporují i aktuální otázky prezidenta – proč by se jinak na tyto věci ptal? Jak to tedy doopravdy je s tou proklamovanou skvělou činností kontrazpravodajské* BIS? Ve skutečnosti BIS už několik let žádnou špionáž* neodhalila a jen se domnívá, nebo lépe řečeno předstírá, jak ty ruské zpravodajce má operačně pokryté a zvládnuté.

Pokud by chtěl někdo dávat domnělé úspěchy BIS do souvislosti s vyhoštěnými ruskými diplomaty, tak i v těchto případech se jednalo o zpravodajské fabulace* ve prospěch prozápadního politického trendu (viz produkt 12085 Zfušovaná klamná operace BIS musela být nějak zakončena, a tak přišla závěrečná fabulace (2/2) s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice a dále též produkt 13040).

Není ani pravdou, že BIS v České republice rozbila ruskou zpravodajskou síť, jak se naivně chlubil Koudelka a s ním několik bláhových a neznalých zákonodárců (podrobněji viz produkt 12069 BIS už léta neodhalila skutečnou špionáž, přesto opakovaně mluví o rozbití ruské zpravodajské sítě a politikům se tahle omílaná pohádka pořád líbí).

A jsme u jádra věci! Prezident Zeman chce po Koudelkovi, aby mu tvrzení ve výročních zprávách něčím potvrdil, jenže ředitel Koudelka není schopen na úkoly prezidenta Zemana reagovat, protože pro potvrzení nemá co nabídnout (kromě oficiálně známých jmen ruského personálu). S tímto stavem u BIS je velmi dobře obeznámen bývalý příslušník BIS Jiří Rom, který nyní pracuje pro Zemana a jehož rukopis nese dokument s otázkami pro BIS. Lidově řečeno bývalý zpravodajec Rom nabil prezidentovi pomyslnou zpravodajskou zbraň proti Koudelkovi a ten nyní hledá vysvobození u zákonodárců. Ale cožpak není Koudelka opravdu schopen se zpravodajským umem na prezidentovy otázky nějakým způsobem odpovědět? Může potom takový jedinec vykonávat funkci ředitele zpravodajské služby?

Členové SKBIS by na svém čtvrtečním jednání učinili nejlépe, kdyby prověřili, co Michal Koudelka skutečně ví o cizích zpravodajských službách na území ČR. Pokud Koudelka svou práci vykonává dobře, tak by měl být schopen odpovědět, kolik cizích zpravodajských sítí působí v ČR a kolik je zde cizích zpravodajských důstojníků, špionů a agentů – nemáme ani tak na mysli přesný počet osob jako schopnost formulovat odpověď, která by měla odrážet skutečný výkon BIS (podrobně viz produkt 23006 z prosince 2018 inspirovaný pochybnou činností BIS – produkt nese název Dokáže se BIS vypořádat s těmito odbornými otázkami? aneb Vědomostní test D); řešení vědomostního testu a odůvodnění odpovědí včetně přesnějších odpovědí na dvě uvedené otázky viz souhrnný výklad díl 1 (otázky 1 až 9) díl 2 (otázky 10 až 18).

Můžeme otevřeně říct, že ředitel BIS Michal Koudelka zastírá skutečný stav BIS. To, že se na zdroje a podobné položky čeští politici nikdy neptali, jenom odhaluje jednu závažnou věc, a to dlouhodobé zanedbávání kontroly BIS. Rozbor a vysvětlení této věci je součástí volně navazujícího zpravodajského produktu*.    

V souvislosti s rozebíraným tématem je vhodné připomenout, že už na konci roku 2018 jsme vytvořili hodnotící produkt 12057 s názvem „BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí“, ve kterém jsme poukázali na odborný i morální úpadek BIS a jejího ředitele Michala Koudelky. Ve jmenovaném produktu jsme v jednom z odstavců uvedli následující závěr:

„Pokud bychom to měli odborně shrnout, tak nezbývá nic jiného než vyřknout závěr, že je nutné provést výměnu vedoucích funkcionářů BIS a provést reformu této služby – pokud ovšem chce být ČR svrchovanou zemí s maximálním využitím vlastních a odborně způsobilých státních služeb bez jejich suplování západními zahraničními službami, jejichž závěry se česká vláda včetně BIS v poslední době řídí. Zpravodajské služby nemohou podléhat cizímu politickému trendu, což nyní předvádí BIS, ale uplatňovat pouze svůj odborný a nestranný přístup. Pokud nebudou přijata opatření, bude BIS i nadále upevňovat svůj politický a předpojatý přístup, přičemž bude s postupem času stále složitější cokoli u BIS napravovat. Tím nezbude nic jiného než celou službu zrušit a znovu vybudovat – pouhá reforma již nepomůže.“

Související zpravodajský produkt:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12092
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
22. listopad 2020

Souhrnné hodnocení (12091)

Je dlouhodobě známou věcí, že prezidentovi Miloši Zemanovi se nelíbí pracovní výkon ředitele BIS Michala Koudelky. Avšak Zemanův postoj vůči Koudelkovi není upřímný. Zeman Koudelkovi cosi vytýká jako špatnému manažerovi, ale mlčí o mnohem vážnějších pochybeních a proviněních, kterých se Koudelka ve své funkci dopustil. Proč Zemanovi v případě Koudelky vadí jen některé věci a nevadí mu všechny jeho prohřešky? Takto to opravdu vypadá, že Zemanovi na práci BIS a potažmo jejího ředitele vadí jenom to, co narušuje jeho osobní zájmy.

Z médií jsme se 17. listopadu 2020 dozvěděli, že prezident Miloš Zeman předal premiérovi Andreji Babišovi materiál o řediteli BIS Michalu Koudelkovi. Materiál má potvrdit Zemanovu kritiku. Jenže to je další pokrytectví Miloše Zemana. Proč se Zeman v souvislosti s Koudelkou obtěžuje něco vysvětlovat Babišovi, který proti Koudelkovi nikdy nevystoupí a chrání jeho nepatřičné chování? A už vůbec proti Koudelkovi nevystoupí po návštěvě USA a ústředí CIA* (březen 2019), kde Babišovi názorně vysvětlili, jak důležitá je Bezpečnostní informační služba* a její ředitel Koudelka v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Stalo se tak během předání psychologického či manipulativního ocenění Michalu Koudelkovi, který převzal cenu George Teneta (bývalý ředitel CIA podle něhož je cena pojmenována). Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA.

Poznámka: Ve skutečnosti se nejedná o žádné ryzí ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě mince (medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost.   

Babiš se snaží vystupovat jako rozhodný politik, ale ve skutečnosti umí rozhodně vystupovat, jen když zrovna láteří na českou politickou opozici, která byla dříve u moci. I když lze s některými jeho kritickými slovy souhlasit, tak už se tato jeho opakovaná vystoupení vůči opozici stala obehraným divadlem určeným jen pro jeho domácí voliče, jímž se takovéto rozzlobené řečnění neustále líbí. Naproti tomu v zahraničí se Babiš nikdy neodvažuje oponovat mocnějším politikům v jejich politice, jež je například porušováním mezinárodního práva (např. přítomnost vojáků USA, Velké Británie a Francie v Sýrii), porušováním článku 1 Severoatlantické smlouvy (např. nesmyslná a drahá mise vojáků zemí NATO včetně ČR v Pobaltí), narušováním bezpečného prostředí v Evropě (např. projekt EU zaměřený na přesídlování obyvatel, což je spojeno s nelegální migrací* – podrobněji viz produkt 11035) a tak dále.

Andrej Babiš je mimo českou politickou scénu bázlivým politikem, který se tak akorát umí samolibě chválit, ale nikdy nebude nic namítat přímo zahraničním politikům a jejich politice, i kdyby to bylo ve jménu spravedlnosti. Babiš tak nikdy nevystoupí proti Koudelkovi, který byl orazítkován Američany. A co víc, Babiš se stal „věrným služebníkem“ BIS, který tvrdí, že požadavky BIS je potřeba respektovat (Babišova podřízenost činnosti BIS viz např. produkt 12085). Proto mu ani nevadilo že BIS svévolně vstupovala do státní zakázky a kupodivu to nevadilo ani prezidentovi Zemanovi, jenž se ohledně Koudelky soustřeďuje jen na některé věci, a to nehovoříme o několikanásobném řízeném úniku* utajovaných informací* z BIS (k troufalému vstupování BIS do státní zakázky viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2) a k úniku informací viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice).

Ale Miloš Zeman vztah Babiše k BIS velmi dobře zná, tak proč Babišovi předává materiál na Koudelku, když dopředu ví, že je to bezvýsledné? Ve skutečnosti je Babiš se svou vládou jen jedním ze subjektů, kterým Zeman vysílá signál, a proto Zeman svůj počin tak velkolepě okomentoval v médiích. Zeman přece nemusel veřejně oznamovat, že Babišovi předal důvěrný materiál na Koudelku. Jenže tohle veřejné oznámení má svůj význam, neboť je součástí Zemanovy pletichy s cílem někoho a něco ovlivnit.

Prezident Zeman veřejně přiznal, že materiál na Koudelku vypracoval bývalý příslušník BIS Jiří Rom, který v BIS vedl analytický odbor. Tento fakt otevírá další zajímavé otázky, které se týkají jak samotného Roma, tak Koudelky, ale také Zemana. Jedná se o otázky, jež by měly poskytnout odpovědi na to, jaký byl skutečný důvod pro odchod Roma z BIS a jak ředitel Koudelka k této skutečnosti přistupoval, když se Rom proti němu ihned obrátil a vypracoval pro prezidenta materiál, v němž je Koudelka hodnocen negativně. K otázkám patří i to, jakou motivaci* měl Rom, aby takovýto materiál vypracoval. Má to pro něj být jen jakési zadostiučinění za to, co si musel kvůli Koudelkovi ve službě „vytrpět“, anebo má navíc „poctivý“ zájem o to, aby se BIS stala zpravodajskou organizací* na úrovni a bez předsudků? Patří k jeho motivaci také to, že se chce k BIS vrátit? Pokud ano, tak toto není zrovna vhodný způsob. Kdo jednou zahájí takovouto činnost, pak by se již neměl vracet do služby, na jejíhož ředitele zvenku zpracovává nepříznivý materiál, přičemž schopnosti a morálka daného ředitele v tomto nehrají roli. Ale dost možná setrvá Rom jako zaměstnanec Kanceláře prezidenta republiky, kde byl přijat hlavně proto, aby mohl Zeman využít jeho informací ve své několikaleté kampani proti Koudelkovi.   

K výše uvedeným otázkám patří také to, proč Zeman využil služeb Jiřího Roma, když pro negativní hodnocení Koudelky existuje celá řada dostupných faktických informací* (viz odkazy na zpravodajské produkty na konci dokumentu). Jenže Zemanovi v jeho pletichaření nešlo jen o informace, nýbrž také o osobu, která by všemu dodala punc reálnosti a závažnosti s přidáním vlastních zkušeností z prostředí BIS. Připomínáme, že Zemanův počin má zapůsobit na vícero osob a politických a jiných subjektů včetně samotné BIS (vláda je jenom jedním z nich).

Odbornou způsobilost a morální kvality ředitele BIS Michala Koudelky můžeme velmi dobře hodnotit z nepovinných výročních zpráv BIS, které ředitel BIS schvaluje a opatřuje je svým úvodním slovem, dále z veřejné prezentace BIS při různých aktivitách (např. kauza domnělého ruského zabijáka s ricinem) se zahrnutím různorodých výstupů na webu BIS, ale především pak z vystupování samotného Koudelky v médiích, který si v tomto směru plete funkci ředitele zpravodajské služby* s rolí celebrity v showbyznysu. Tento Koudelkův přístup, kdy se nedokáže zdržet veřejných komentářů, nedokazuje kromě jiného jeho pevné sebeovládání, kterým by měl zpravodajský důstojník* oplývat.

Michal Koudelka chce stále častěji něco vysvětlovat přes média, což je krajně nevhodné a zcela zbytečné (navíc veřejnost ředitele BIS nevolí). Naposledy takto poskytl rozhovor Deníku N. Rozhovor byl zveřejněn 19. listopadu, tedy jen dva dny poté, kdy se prezident Zeman nechal veřejně slyšet, že premiérovi předal materiál na jeho osobu. Rozhovor s ředitelem BIS nese titulek „»Chystá se proti nám diskreditační kampaň.« Velký rozhovor se šéfem BIS“. Tento rozhovor je nešťastný jednak pro to, že ho poskytl ředitel BIS, a jednak pro to, co obsahuje. V rozhovoru je možné najít odborné chyby, ale také politické a zpravodajské spekulace. Ředitel Koudelka zde vyjadřuje své názory a pocity, čímž si přitěžuje. Je zvláštní, že ředitel zpravodajské služby se takto dobrovolně vypovídává (spíše by se hodilo lidovější označení, že se „vykecává“), jako by nevěděl, že všechno, co řekne, může být později použito proti němu a proti celé BIS, čímž to může jemu i BIS jenom uškodit. Koudelka se nechal zbytečně vyprovokovat, což, jak jsme již zmínili výše, je součástí Zemanovy pletichy.

Proč Koudelka tak najednou mluví o diskreditační kampani a proč měl potřebu to přes média oznámit všem? Vždyť už jenom tímto se Koudelka sám diskredituje. Už jenom tím, že o tom mluví, přiznává, že se něčeho obává. A politici by se Koudelky měli o to víc ptát, zda skutečně existuje něco, co by ho mohlo zdiskreditovat. Pokud nic takového neexistuje, proč Koudelka takto vystupuje, a ještě s takovýmto načasováním? Stačilo by, kdyby se vyjádřil na uzavřeném jednání Bezpečnostní rady státu. Tohle není dobrý příklad vedoucího funkcionáře pro příslušníky BIS, kteří přece musí vidět tu zoufalost a odbornou nezpůsobilost svého ředitele. Zvláště pak to musí vidět analytici BIS, kteří skrze Koudelkova slova mohou lépe proniknout do jeho mysli a rozpoznat jeho skutečné pohnutky a úmysly a také to, odkud pramení jeho obavy. Ostatně analytici BIS mohou veškerá Koudelkova vyjádření porovnávat s fakty, která jsou jim dobře známa.

Už v červnu 2020 jsme psali, jak BIS pokračuje ve své veřejné kompromitaci a diskreditaci a že zcela opomíjí naplňování svého mota „audi, vide, tace“ ve významu „naslouchej, dívej se a mlč“ (viz produkt 12086). Ve zmíněném produktu předkládáme příklady odborných i zpravodajských chyb BIS a také pochybné manévrování BIS před veřejností. Co se týče hodnocení odborné způsobilosti, vraťme se ještě na chvíli k výročním zprávám BIS.

Výroční zprávy BIS jsou příliš jednostranně zaměřené a v některých pasážích obsahují spíše pocity než pádné argumenty*. Další zápornou stránkou je to, že obsahují množství odborných chyb a omylů. Abychom byli konkrétní, zmíníme jeden příklad. BIS si například plete kybernetickou špionáž* čili vyzvědačství* (podle českého trestního zákoníku) s neoprávněným přístupem k počítačovému systému a nosiči informací, což je velký rozdíl. Takto si to BIS pletla ve své výroční zprávě za rok 2017 i za rok 2018 – výroční zprávu za rok 2019 vydanou s obvyklým neprofesionálním zpožděním jsme ještě nestudovali (podrobně je tato chyba BIS v obou případech vysvětlena v produktu 13069 a v produktu 31013). Další odborné chyby a nedostatky BIS jsou zahrnuty ve zpravodajských výstupech*, jejichž přehled je v podobě hyperlinkových odkazů uveden na konci dokumentu.

Vytváření výročních zpráv je jedna z činností analytického odboru BIS, avšak je na vedení BIS, jakou budou mít tyto zprávy konečnou podobu. Ve spojení s analytickým odborem BIS je vhodné vzpomenout Jiřího Roma, který tento odbor do nedávna vedl, protože to znamená, že také on je odpovědný za chyby a nedostatky ve výročních zprávách BIS. Tímto je jasnější, že materiál na Koudelku vypracovaný bývalým zpravodajcem* Romem nebude ani tak o odborné způsobilosti, jako o vztazích uvnitř BIS a personální politice.

Scestné vyjadřování ředitele BIS bylo podnětem pro vytvoření vědomostního testu, který se skládá z 18 otázek. Cílem je zvolit u každé otázky nejvhodnější odpověď ze čtyř nabízených možností (viz produkt 23006 s řešením vědomostního testu a odůvodněním odpovědí v produktech 22032 a 22033).

Zemanův počin ohledně materiálu vypracovaného proti řediteli BIS Koudelkovi byl a stále je námětem pro sdělovací prostředky včetně České televize, která se této záležitosti věnovala v několika svých pořadech s pozváním různých hostů. Problémem je, že na toto téma v České televizi zaznělo několik zavádějících informací až dezinformací*. Rozborem těchto dezinformací a stejně tak celkové problematiky vztahu mezi Zemanem a Koudelkou s Babišem postaveným uprostřed se budeme zabývat i v dalších zpravodajských produktech*.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajské produkty související s rozborem nedostatků v činnosti BIS:


Zpravodajský produkt 12091
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
29. říjen 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (12090)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) vstoupila záhadným a dosud nevysvětleným způsobem do státní zakázky na informační systém elektronické dálniční známky (IS EDAZ). Aktivitou BIS se zabýval sněmovní Výbor pro bezpečnost, který dospěl k překvapivému závěru, že BIS postupovala v souladu se zákonem o zpravodajských službách*. To je samozřejmě nesmysl, protože žádný zákon ani jedné ze tří českých zpravodajských služeb neumožňuje, aby svévolně vstupovala do jakýchkoli státních zakázek. To je hodně nad rámec zákonné působnosti každé zpravodajské služby. Takový počin by nejprve musela schválit vláda jako celek, ale jak sám premiér Andrej Babiš přiznal, tak vláda jako celek o této zakázce a tím ani o vstupu BIS do zakázky na svých schůzkách v té době nejednala (podrobněji viz produkt 13076 Premiér Babiš podruhé prozradil, že ho české zpravodajské služby nezajímají a že vládní kabinet řídí nedostatečně).

Ve sněmovním Výboru pro bezpečnost jsou zástupci ze všech politických subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně. Předsedou výboru je poslanec Radek Koten (SPD). „Očišťující“ závěr výboru o svévolné aktivitě BIS jednoznačně dokládá, že v Poslanecké sněmovně napříč celým politickým spektrem chybí vůle a kuráž odkrývat a postihovat prohřešky státních institucí, a zvláště pak prohřešky BIS, které se množí včetně řízených úniků* utajovaných informací* (viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice).

V zákoně o zpravodajských službách není ani slovo o tom, že by zpravodajské služby ČR mohly vstupovat do zakázek a doplňovat jejich zadání podle svých potřeb. Zde měla padnout ze strany členů bezpečnostního výboru první a základní otázka v tomto znění: „Na základě jakého úkolu uloženého a schváleného vládou vstupovala BIS do vládní zakázky?“ 

Členové výboru svým závěrem učinili hlupáky nejenom ze sebe, ale také z občanů České republiky. Podrobně je tato záležitost rozpracována a vysvětlena v produktu 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2).

IS EDAZ je součástí systému elektronického mýtného, v rámci něhož je vedena evidence údajů o mýtném (evidence obsahuje údaje o provozovatelích vozidel a jejich vlastnících, údaje o čase a místě průjezdu vozidel v systému elektronického mýtného a další údaje). K této evidenci by měly mít přístup české zpravodajské služby, avšak jsou zde dva legislativní rozpory v tom, jaké konkrétní zpravodajské služby mají zákonné právo pro tento přístup a jakým způsobem může být tento přístup uplatňován. Především pro BIS tak nejsou některé věci tak samozřejmé, jak si příslušníci této služby myslí. Uvedený problém objasňuje následující analýza.

12. říjen 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (12089)

Na počátku října 2020 se ve sdělovacích prostředcích objevila zpráva, že Ministerstvo vnitra zaplatí 26 380 000 Kč za roušky a respirátory zabavené v březnu 2020 soukromé firmě v Lovosicích. Tehdy státní orgány dotčené firmě zabavily 680 000 chirurgických roušek a 28 000 respirátorů.

Ochranné prostředky měly původně patřit vlivné osobě z čínské komunity v ČR. Materiál se následně ocitl v rukou českého překupníka, který se ho pokoušel v předražené ceně prodat státu. Na základě této skutečnosti státní orgány zasáhly. Jelikož Policie ČR neshledala u dotčené firmy žádné protiprávní jednání, tak se Ministerstvo vnitra společně s Ústeckým krajem (podílel se na zabavení materiálu) dohodlo s „poškozenou“ firmou na finanční náhradě za zabavený materiál. Výše finanční náhrady vzešla z propočítání ceny roušky a respirátoru obvyklé v místě a čase.

Až potud by bylo vše v pořádku a případ by nebyl ničím zvláštní. Jenže to by nebyl český stát, aby se za takovýmto případem neskrývalo nic zvláštního. Do celého případu byla svým způsobem zapletena Bezpečnostní informační služba* (BIS), o které se v této souvislosti mlčí. Její zapojení bylo hned dvakrát nešťastné, přičemž se to týkalo i porušení zákona. Vláda přesto nevyvodila žádné důsledky a vedení BIS pokračuje ve své činnosti dál ve stejném personálním složení. Přitom se nejednalo o první pochybení BIS, ale už o několikáté provinění (blíže objasněno dále v textu). A ze zkušenosti můžeme doplnit, že další prohřešky budou za této neřešené situace následovat.

21. září 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (12088)

Podivnou kauzu o údajném „ruském zabijákovi s ricinem“, ze které se podle Bezpečnostní informační služby* (BIS) vyklubala ještě podivnější kauza o údajném vnitřním boji mezi pracovníky ruské ambasády v Praze, kdy jeden z nich poslal BIS anonymní dopis s hodně přemrštěným textem, jsme analyzovali a hodnotili v následujících zpravodajských produktech*:

Podivná kauza (dodejme, že byla podivná záměrně) obsahovala celou řadu zvláštností až nesmyslů. Jednou z těchto zvláštností byly podezřele neobvyklé a opakovaně se stupňující úniky utajovaných informací*, kdy se veřejnost s každým únikem informací dozvídala další detaily z dotyčné kauzy.

U úniků informací směrem k novinářům rozlišujeme dvě základní věci, a to kdy se únik odehrál a kdy se únik projevil. Když novinář uniklé informace zveřejní ve svém článku, tak to nemůžeme považovat za dobu úniku informací, nýbrž za dobu, kdy se tento únik projevil. Skutečný únik informací se odehrává v době, kdy jsou tyto informace jakýmkoli způsobem předány příslušnému novináři, což může být různě dlouhá doba předtím, než se novinář a odpovídající redakce rozhodnou tyto informace zveřejnit, čímž se únik projeví.

První únik informací se projevil 27. dubna 2020 prostřednictvím týdeníku Respekt, ve kterém byl zveřejněn článek s názvem „Muž s ricinem“. Článek napsal novinář Ondřej Kundra, jenž ve svých novinářských výstupech spojených se zpravodajskými službami neustále prokazuje základní neznalosti o jejich práci (viz například produkt 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2) s pokračováním v produktu 12047).

Poznámka: Úplně prvním výstupem souvisejícím s diskutovanou kauzou byl obecný článek o ruské hrozbě pro české komunální politiky. Článek byl zveřejněn 21. dubna 2020 na webu Respektu a nesl název „Starosta Kolář čelí bezpečnostnímu ohrožení kvůli Koněvovi a je pod ochranou“. V tomto článku se ale ještě nenacházely konkrétní uniklé utajované informace a článek samotný měl spíše sloužit jako úvodní upozornění pro čtenáře na nadcházející dějství.

Další hlavní úniky informací se projevily publikováním článků v Lidových novinách a na webovém portálu Seznam Zprávy. Jednalo se o článek s názvem „Před Rusem s ricinem varoval anonym“ (Lidové noviny dne 9. května 2020) a o článek s titulkem „Ruský špion: V kufru jsem vezl dezinfekci a bonbony“ (Seznam Zprávy dne 10. května 2020). Všechny tři zmíněné články jsou blíže rozebrány v produktu 12081 a v produktu 12082.

Kvůli únikům utajovaných informací podala BIS dne 6. května 2020 trestní oznámení k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Personál zastupitelství v čele s Lenkou Bradáčovou přirozeně nechtěl záležitost nijak komentovat. BIS svým oznámením v té době reagovala na článek v časopise Respekt vydaný 27. dubna 2020. První otázkou je, proč BIS reagovala až po devíti dnech, respektive proč tak dlouho otálela a co nakonec bylo impulsem k podání oznámení (vysvětlení dále v textu).

K podanému trestnímu oznámení ze strany BIS je vhodné si připomenout lehce upravený text z produktu 12081 publikovaný 11. května 2020. Text má následující obsah:

         

  

  

Někdo by mohl namítnout, že BIS by přece kvůli úniku informací nepodala trestní oznámení sama na sebe. Jenže tato námitka vinu z BIS nestírá, ba naopak by mohla být přitěžující okolností s ohledem na to, jakým způsobem BIS trestní oznámení podala a jakým způsobem bude BIS ovlivňovat činnost příslušného státního zástupce či zástupkyně. Zvláštní je, že se BIS s podáním trestního oznámení a prohlášením o své nevině aktivně snaží o své vlastní vyloučení z podílu na úniku informací. Je tedy zásadní, zda bude vyšetřování* pokrývat všechny zúčastněné složky včetně BIS, anebo zda bude vedeno jen mimo BIS. Mluvčí BIS Ladislav Šticha uvedl, že z dosavadního šetření* vyplynulo, že k nezákonnému prozrazení utajovaných informací došlo mimo BIS. Jenže dosavadní šetření bylo provedeno prvkem BIS, a to Odborem inspekce BIS. Tento odbor je přímo podřízen řediteli BIS, takže co by tento odbor mohl z hlediska vedení zpravodajských operací ze strany BIS vyšetřit?

  

  

         

Od podání trestního oznámení uplynulo téměř pět měsíců a stále není znám výsledek. Je jasné, že nejenom v českém prostředí může vyšetřování* jakéhokoli případu trvat neúměrně dlouho, přičemž se může neustále protahovat. Nadto nikdo nebude spěchat s vyšetřováním, jež se týká BIS, Policie ČR a výkonných politiků. Obecně se může zdát, že pět měsíců je krátká doba, avšak pro tento případ existuje jednoduchý a účinný postup, během něhož je možné dospět k prvnímu průlomu ve vyšetřování do několika málo týdnů.

Vážným nezpochybnitelným závěrem je, že BIS pochybila tak jako tak: Pokud za únikem informací nestojí nikdo z BIS, pak samotná BIS pochybila v uvolňování některých konkrétních utajovaných informací jiným státním subjektům, čímž ohrozila utajené a bezpečné provedení vlastní zpravodajské operace* (podrobné vysvětlení dále v textu). Jestliže mluvíme o pochybení, máme na mysli nedbalostní čin, ale taktéž se mohlo ze strany BIS jednat o záměr, což by bylo úmyslným činem. V obou případech to vrhá špatné světlo na práci BIS.

V následující části vysvětlíme, proč BIS otálela s podáním trestního oznámení a co bylo impulsem k tomuto podání. Dále objasníme jednoduchý a účinný postup při vyšetřování úniku informací v této konkrétní kauze a ozřejmíme možné pochybení BIS v uvolňování informací státním subjektům.

Nejčtenější zpravodajské produkty