Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
21. září 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (12088)

Podivnou kauzu o údajném „ruském zabijákovi s ricinem“, ze které se podle Bezpečnostní informační služby* (BIS) vyklubala ještě podivnější kauza o údajném vnitřním boji mezi pracovníky ruské ambasády v Praze, kdy jeden z nich poslal BIS anonymní dopis s hodně přemrštěným textem, jsme analyzovali a hodnotili v následujících zpravodajských produktech*:

Podivná kauza (dodejme, že byla podivná záměrně) obsahovala celou řadu zvláštností až nesmyslů. Jednou z těchto zvláštností byly podezřele neobvyklé a opakovaně se stupňující úniky utajovaných informací*, kdy se veřejnost s každým únikem informací dozvídala další detaily z dotyčné kauzy.

U úniků informací směrem k novinářům rozlišujeme dvě základní věci, a to kdy se únik odehrál a kdy se únik projevil. Když novinář uniklé informace zveřejní ve svém článku, tak to nemůžeme považovat za dobu úniku informací, nýbrž za dobu, kdy se tento únik projevil. Skutečný únik informací se odehrává v době, kdy jsou tyto informace jakýmkoli způsobem předány příslušnému novináři, což může být různě dlouhá doba předtím, než se novinář a odpovídající redakce rozhodnou tyto informace zveřejnit, čímž se únik projeví.

První únik informací se projevil 27. dubna 2020 prostřednictvím týdeníku Respekt, ve kterém byl zveřejněn článek s názvem „Muž s ricinem“. Článek napsal novinář Ondřej Kundra, jenž ve svých novinářských výstupech spojených se zpravodajskými službami neustále prokazuje základní neznalosti o jejich práci (viz například produkt 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2) s pokračováním v produktu 12047).

Poznámka: Úplně prvním výstupem souvisejícím s diskutovanou kauzou byl obecný článek o ruské hrozbě pro české komunální politiky. Článek byl zveřejněn 21. dubna 2020 na webu Respektu a nesl název „Starosta Kolář čelí bezpečnostnímu ohrožení kvůli Koněvovi a je pod ochranou“. V tomto článku se ale ještě nenacházely konkrétní uniklé utajované informace a článek samotný měl spíše sloužit jako úvodní upozornění pro čtenáře na nadcházející dějství.

Další hlavní úniky informací se projevily publikováním článků v Lidových novinách a na webovém portálu Seznam Zprávy. Jednalo se o článek s názvem „Před Rusem s ricinem varoval anonym“ (Lidové noviny dne 9. května 2020) a o článek s titulkem „Ruský špion: V kufru jsem vezl dezinfekci a bonbony“ (Seznam Zprávy dne 10. května 2020). Všechny tři zmíněné články jsou blíže rozebrány v produktu 12081 a v produktu 12082.

Kvůli únikům utajovaných informací podala BIS dne 6. května 2020 trestní oznámení k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Personál zastupitelství v čele s Lenkou Bradáčovou přirozeně nechtěl záležitost nijak komentovat. BIS svým oznámením v té době reagovala na článek v časopise Respekt vydaný 27. dubna 2020. První otázkou je, proč BIS reagovala až po devíti dnech, respektive proč tak dlouho otálela a co nakonec bylo impulsem k podání oznámení (vysvětlení dále v textu).

K podanému trestnímu oznámení ze strany BIS je vhodné si připomenout lehce upravený text z produktu 12081 publikovaný 11. května 2020. Text má následující obsah:

         

  

  

Někdo by mohl namítnout, že BIS by přece kvůli úniku informací nepodala trestní oznámení sama na sebe. Jenže tato námitka vinu z BIS nestírá, ba naopak by mohla být přitěžující okolností s ohledem na to, jakým způsobem BIS trestní oznámení podala a jakým způsobem bude BIS ovlivňovat činnost příslušného státního zástupce či zástupkyně. Zvláštní je, že se BIS s podáním trestního oznámení a prohlášením o své nevině aktivně snaží o své vlastní vyloučení z podílu na úniku informací. Je tedy zásadní, zda bude vyšetřování* pokrývat všechny zúčastněné složky včetně BIS, anebo zda bude vedeno jen mimo BIS. Mluvčí BIS Ladislav Šticha uvedl, že z dosavadního šetření* vyplynulo, že k nezákonnému prozrazení utajovaných informací došlo mimo BIS. Jenže dosavadní šetření bylo provedeno prvkem BIS, a to Odborem inspekce BIS. Tento odbor je přímo podřízen řediteli BIS, takže co by tento odbor mohl z hlediska vedení zpravodajských operací ze strany BIS vyšetřit?

  

  

         

Od podání trestního oznámení uplynulo téměř pět měsíců a stále není znám výsledek. Je jasné, že nejenom v českém prostředí může vyšetřování* jakéhokoli případu trvat neúměrně dlouho, přičemž se může neustále protahovat. Nadto nikdo nebude spěchat s vyšetřováním, jež se týká BIS, Policie ČR a výkonných politiků. Obecně se může zdát, že pět měsíců je krátká doba, avšak pro tento případ existuje jednoduchý a účinný postup, během něhož je možné dospět k prvnímu průlomu ve vyšetřování do několika málo týdnů.

Vážným nezpochybnitelným závěrem je, že BIS pochybila tak jako tak: Pokud za únikem informací nestojí nikdo z BIS, pak samotná BIS pochybila v uvolňování některých konkrétních utajovaných informací jiným státním subjektům, čímž ohrozila utajené a bezpečné provedení vlastní zpravodajské operace* (podrobné vysvětlení dále v textu). Jestliže mluvíme o pochybení, máme na mysli nedbalostní čin, ale taktéž se mohlo ze strany BIS jednat o záměr, což by bylo úmyslným činem. V obou případech to vrhá špatné světlo na práci BIS.

V následující části vysvětlíme, proč BIS otálela s podáním trestního oznámení a co bylo impulsem k tomuto podání. Dále objasníme jednoduchý a účinný postup při vyšetřování úniku informací v této konkrétní kauze a ozřejmíme možné pochybení BIS v uvolňování informací státním subjektům.

28. srpen 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (12087)

Celá kauza se zadržením a odsouzením dvou českých občanů v Turecku s následnou starostlivostí české strany při jejich propuštění a dopravě do ČR je velkou blamáží jak české vlády, tak Bezpečnostní informační služby* (BIS).

Turecká zpravodajská služba MİT*, která celou kauzu rozpoutala, uštědřila české BIS trapnou lekci. MİT o aktivitách a mediální prezentaci Miroslava Farkase a Markéty Všelichové věděla všechno, a to s předstihem několika měsíců před jejich zadržením během cesty do Sýrie přes turecké území (blíže viz produkt 12018). BIS nedokázala predikovat*, natož zjistit zvýšenou činnost Turků zaměřenou na Českou republiku v souvislosti s otevřením kurdské kanceláře v Praze. Tato kancelář byla v Praze otevřena v dubnu 2016 a dvojice Farkas–Všelichová byla zadržena v listopadu 2016. Kurdská kancelář pak byla v prosinci 2016 náhle uzavřena. Souvislost se zadrženou českou dvojicí mělo také zatčení Kurda Sáliha Muslima v Praze v roce 2018 (obě události patří k české blamáži).

S uvednou kauzou souvisejí tyto již dříve publikované zpravodajské produkty:

V následujícím hodnocení objasníme, proč BIS v této záležitosti selhala a proč se česká vláda zostudila (i když to pro mnohé nemusí tak vypadat). Vedení BIS mělo být už několikrát vyšetřováno a bráno k zodpovědnosti za své hromadící se prohřešky (za úniky utajovaných informací* – viz např. produkty 12081, 12046 a 12077, za vstupování do státních zakázek – viz např. produkty 12075 a 12076, za odbornou nezpůsobilost – viz např. produkty 31013, 13069 a 12057, a za zanedbávání kontrazpravodajských* povinností – viz např. případ rozebíraný v tomto produktu).

BIS se neustále někam propadá, ale i přesto se jí dostává pokrytecké a opakované pochvaly ze strany premiéra Andreje Babiše a některých zákonodárců (viz např. produkt 12085 a především bod 16 zmíněného produktu, kde je zhodnoceno bizarní poděkování BIS za údajnou výbornou práci ohledně vyhoštění dvou ruských diplomatů). Babiš neopomněl poděkovat BIS také za popisovanou kauzu dvou propuštěných Čechů. Na sociální síť Twitter napsal, že děkuje BIS za pomoc a za roli, kterou v této kauze sehrála. Babiš nezapomněl pochválit také sám sebe (bližší rozbor dále v textu). Možná kvůli tomu, aby bylo možné BIS poděkovat, bylo řediteli BIS Michalu Koudelkovi umožněno být na palubě českého vojenského speciálu, který letěl do Turecka vyzvednout propuštěné Čechy. Trochu divná role ředitele BIS společně s tvrzením, že BIS měla pro jejich propuštění poskytnout jakési záruky (podrobněji o této absurditě dále v textu).   

Podivný vztah mezi premiérem, potažmo vládou a BIS vychází z „reverzního“ vztahu mezi těmito subjekty. Pokud bychom v této aktuální kauze měli tento vztah porovnat s tureckým prostředím, tak bychom řekli, že v Turecku má vláda v čele s prezidentem (dle turecké ústavy) svou zpravodajskou službu MİT, kdežto v České republice má BIS svého submisivního premiéra (ostatní členové vlády, ač by ze zákona měli, se do toho nemíchají, neurčí-li premiér jinak). BIS je totiž pod patronátem USA, respektive americké CIA* (podrobněji viz produkt 12075), na základě čehož Babiš pronesl, že požadavky BIS je potřeba respektovat (viz produkt 12084).

Přibližme si nyní selhání BIS, a především pak české vlády, která BIS dlouhodobě neřídí, a tedy ani neúkoluje v potřebných směrech, vlády, která nepochopila tureckou zahraniční politiku zejména v kurdské otázce (ani objasnění této politiky nepožadovala po svých zbylých zpravodajských službách VZ* a ÚZSI*) a která se záhy turecké zahraniční politice podřídila a která svým „laskavým“ přístupem k zadrženým a odsouzeným českým dobrodruhům vytvořila precedens pro budoucí naivní „drsňáky“.

26. červen 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (12086)

Začíná se stávat pravidlem, že Bezpečnostní informační služba* (BIS) veřejně odůvodňuje a obhajuje svou práci. Připomeňme písemný výstup ředitele BIS pojmenovaný jako Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby, kterým ředitel BIS nekvalifikovaně a zbytečně veřejně reagoval na kritiku ze strany prezidenta České republiky. Prohlášení Michala Koudelky jsme i se slabou činností odpovědných zákonodárců a výkonných politiků hodnotili v produktu 12057 BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí. Nejnovějším veřejným výstupem BIS je její vyjádření k případu vyhoštění dvou pracovníků ruského zastupitelského úřadu v Praze v souvislosti s údajným anonymním dopisem o ohrožení českých komunálních politiků. BIS své vyjádření 12. června 2020 umístila na svůj web pod názvem Případ ‚ohrožení českých komunálních politiků‘ – dohady vs. fakta.

Poznámka: Tento produkt je již devátým zpravodajským výstupem, který se věnuje kauze falešného ohrožení českých komunálních politiků a pochybné práci BIS. Přehled s odkazy na všechny předchozí výstupy je uveden v závěru produktu.

Vždy působí zvláštně, když má vedení jakékoli zpravodajské služby* pocit, že se musí veřejně vyjádřit a poskytnout svůj pohled na určitou záležitost. Zpravodajské služby obecně tohle obvykle nedělají, protože k tomu nemají žádný důvod, ať už se to týká jakékoli kauzy a jakéhokoli vyznění dané kauzy. Ale především zpravodajské služby takto nepostupují už jenom proto, aby zabránily šíření čehokoli, co se týká vnitřních věcí a názorů hlavních představitelů příslušné služby. Čím více se zpravodajské služby veřejně vyjadřují, tím více poskytují informací o prostředí dané služby a o myšlenkových pochodech jejích pracovníků. A to není dobré, neboť čím více se zástupci zpravodajských služeb vyjadřují, tím více také odhalují to, co by mělo zůstat skryto. Ještě vážnější problém je v tom, že všechno, co zpravodajské služby veřejně uvedou, může být použito proti nim, a to zvláště za předpokladu, že vyjádření obsahuje rozpory a faktické chyby, které prokazují nízkou odbornou úroveň personálu příslušné služby. A právě rozpory a faktické chyby, to je případ vyjadřování BIS (konkrétní příklady dále v textu).

Skuteční zpravodajští profesionálové plní své úkoly, předkládají své závěry vládě a mlčí (nic neprozrazují a veřejně se nevyjadřují). BIS má mlčení dokonce ve svém motu: AUDI – VIDE – TACE (naslouchej, dívej se a mlč). Avšak hlavní funkcionáři BIS nemlčí, jelikož mají stálé nutkání vyjadřovat se k různým záležitostem. Tímto je možné říct, že BIS své moto nenaplňuje. Pokud má někdo nutkání se k něčemu neustále veřejně vyjadřovat, pak není vhodným typem, aby vykonával profesi zpravodajského důstojníka*. Zpravodajský důstojník musí oplývat disciplínou s vysokou mírou sebeovládání. Můžeme se ptát, co je to v BIS za profesionály, když mají pořád potřebu něco veřejnosti vysvětlovat.

Takový postup BIS může souviset s tím, že vedení BIS cítí, že jejich služba selhává, a proto se opakovaně snaží svou práci obhajovat. Jenže tady představitelé BIS narážejí, neboť s každým svým výstupem odkrývají další a další nedostatky ve vlastních řadách a ve své práci. Tak je tomu i v případě vyjádření BIS k vyhoštění dvou ruských pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze. BIS by přitom stačilo, kdyby zveřejnila jeden klíčový důkaz, který by mohl všechno ozřejmit a který by měl mnohem větší hodnotu než bezcenné a rozvláčné vyjádření na webu BIS. O jaký důkaz se jedná a proč se BIS brání jeho zveřejnění, když už se rozhodla pro veřejnou obhajobu své práce?

12. červen 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (12085)

Zpravodajský produkt je přímým pokračováním tématu započatého ve výstupu 12084.

V následující analýze* podrobně rozebereme obsah prohlášení premiéra Andreje Babiše k vyhoštění dvou ruských diplomatů a proč se toto prohlášení konalo zrovna v pátek, poskytneme analýzu závěrečné fabulace o údajném vnitřním boji ruských diplomatů a vysvětlení, proč žádný anonym neexistoval. Dále objasníme, proč byla klamná operace* Bezpečnostní informační služby* nepřipravená a překombinovaná, a ozřejmíme nesmysl, který uvedl novinář Ondřej Kundra, když s ním Česká televize po pátečním projevu premiéra vedla rozhovor.

Nejprve tedy k Babišovu prohlášení. V pátek 5. června 2020 pronesl premiér následující čtený text:

„Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás informoval o závěrech prověřování případu, který se týká údajného ohrožení českých regionálních politiků ze strany Ruska. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o utajované skutečnosti, nebudu zacházet do podrobností. Každopádně z informací a předložených důkazů, které jsem obdržel od Bezpečnostní informační služby jednoznačně vyplývá, že celá kauza vznikla v důsledku vnitřního boje mezi pracovníky zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze, kdy jeden z nich zaslal cíleně naší Bezpečnostní informační službě smyšlenou informaci o plánovaném útoku proti českým politikům. Způsobil tak kromě zbytečného vytížení našich bezpečnostních složek další komplikaci v česko-ruských vztazích a poškození dobrého jména Ruské federace v České republice. My máme samozřejmě zájem na dobrých vztazích se všemi zeměmi, ale jsme svrchovaný stát a takovýhle akce na našem území nejsou přijatelné. Vzhledem k této situaci jsme přijali vhodná a situaci odpovídající opatření a dva pracovníci ruského velvyslanectví byli prohlášeni za persona non grata. Chtěl bych závěrem poděkovat za výbornou práci Bezpečnostní informační službě, která přes velký tlak a velmi ztížené podmínky dokázala v relativně krátkém čase rozkrýt celý případ a objasnit, co se přesně odehrálo. Děkuju.“

Prohlášení premiéra Babiše obsahuje 20 méně či více problematických položek. Ani se tomu nechce věřit – pouhých 187 slov a v průměru v každých devíti až deseti slovech se nachází nějaký problém. Proslovy Andreje Babiše obsahují vždy plno nedostatků bez ohledu na to, kdo je píše. Jsou to takzvané projevy z kategorie politického marketinku, které mohou zaujmout neznalou veřejnost a stejně tak neznalé politiky, ale které jsou ve skutečnosti povrchní a „kazové“. Podívejme se podrobněji na slabiny v prohlášení předsedy vlády k vyhoštění dvou ruských diplomatů a na ostatní body představené v prvním odstavci, které se s rozborem premiérova projevu překrývají.

8. červen 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (12084)

Předseda vlády Andrej Babiš a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček vystoupili v pátek 5. června 2020 na mimořádném brífinku vlády, kde oznámili vyústění a závěr ke kauze údajného ohrožení tří českých politiků ze strany Ruska (konkrétně měli být ohroženi dva komunální politici a jeden regionální politik). Babiš uvedl, že celá kauza vznikla v důsledku vnitřního boje mezi pracovníky zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze, kdy jeden z nich zaslal Bezpečnostní informační službě* smyšlenou informaci o plánovaném útoku proti českým politikům. Jako závěr Babiš sdělil, že dva pracovníci ruského velvyslanectví byli prohlášeni za nežádoucí osoby (rozbor projevu premiéra viz navazující produkt 12085).

V tomto produktu předložíme přímé důkazy* o tom, že česká vláda v čele s Andrejem Babišem od počátku nebrala ruskou hrozbu* v podobě politických atentátů* vážně a nezabývala se tím, protože přinejmenším premiér věděl, co se za touto kauzou doopravdy skrývá. Babiš se svou vládou vyhoštěním dvou ruských diplomatů vykonal, co vykonat „musel“, ale nikoli ve prospěch České republiky, nýbrž ve prospěch západní mocnosti, které Babiš již několikrát podlézal.

Ve vztazích s Ruskou federací přebírá ve státní správě iniciativu Bezpečnostní informační služba (BIS) a Andrej Babiš ví, že jí musí nechat volné pole působnosti a přizpůsobit se jejím zpravodajským závěrům*, byť by byly jakkoli podivné a nepodložené. Česká vláda totiž BIS neřídí a BIS nepracuje pro českou vládu (nejenom tato kauza tuto skutečnost potvrdila – podrobněji dále v textu). Premiér Babiš si moc dobře uvědomuje, že je zde vyšší moc ve formě západní mocnosti, kterou je z jeho pohledu nutné uznávat, a proto už jednou prohlásil, že je potřeba respektovat požadavky zpravodajských služeb, přičemž myslel především požadavky BIS (blíže viz produkt 12075).

Než přistoupíme k jádru celé záležitosti, zastavme se ještě u krátkého vysvětlení: Tragikomické počínání ze strany pracovníků BIS je v médiích opakovaně, avšak nesprávně označováno za jakousi zpravodajskou hru*. Z odborného pohledu ale tuto činnost českých kontrazpravodajců* stále vedeme jako „obyčejnou“ klamnou operaci*, a nikoli jako zpravodajskou hru, což je mnohem vyšší úroveň zpravodajské činnosti*. V předchozích produktech jsme již vysvětlovali, proč se nemůže jednat o zpravodajskou hru (viz produkty 12081 a 12082).

Zpravodajská hra je vedena mezi dvěma soupeřícími zpravodajskými službami*, kdy se jedna služba snaží oklamat druhou službu nebo z ní „vytáhnout“ cenné relevantní informace*. Zpravodajská hra je zpravidla vedena prostřednictvím vlastního zdroje infiltrovaného* do cizí služby (viz také termín agent provokatér*) nebo prostřednictvím dvojitého agenta*, což se vztahuje k tzv. penetraci* cizí služby (dvojitý agent je často knižně označován jako agent krtek* a někdy se z původního anglického termínu „double agent“ používá také sousloví agent dublér*).

Cílem BIS ale nebylo a ani nemohlo být oklamat jednu z ruských zpravodajských služeb ani získat cenné informace. Rusové velmi dobře věděli, co se odehrává a také to, že se to odehrává mimo jejich komunitu. BIS se tedy nesnažila oklamat ruskou komunitu, natož jednu ze tří ruských zpravodajských služeb, jejichž zástupci na území ČR působí (viz produkty 33013 a 33014), ale snažila se oklamat jinou cílovou skupinu, popřípadě více cílových skupin. Pokud někdo někoho očerňuje, tak ho neklame, ale snaží se oklamat třetí stranu, aby tomuto očerňování uvěřila.

BIS ve své klamné operaci cílila na oklamání veřejnosti, novinářů a také výkonných politiků a zákonodárců (i když u členů vlády je to trochu jinak – více dále v textu). To jsou ty skutečné cílové skupiny, mezi které nemohla patřit ruská komunita. Proto se nemohlo ze strany BIS jednat o žádnou zpravodajskou hru. BIS navíc pro vedení zpravodajské hry nemá potřebné zpravodajské schopnosti ani řízené lidské zdroje*, které jsou potřebné pro „napojení“ na cizí zpravodajskou službu, aby mohla být taková hra zahájena (viz také termín ofenzivní kontrazpravodajství*, který se zpravodajskou hrou souvisí). Zpravodajská hra mezi dvěma službami je vysoce utajovanou činností, kdežto klamná operace s cílem ovlivnit vnímání veřejnosti, novinářů a politiků hojně využívá pro naplnění svého cíle sdělovací prostředky. Kromě toho je zpravodajská hra dlouhodobější záležitostí, jenže tato zpravodajská fraška v podání BIS skončila během pouhých 40 dnů (počítáno od uvolnění prvních informací dne 27. dubna do závěrečného prohlášení premiéra dne 5. června). Ale jak už jsme dříve uvedli, chápeme, že termín zpravodajská hra je novinářským stereotypem se snahou o atraktivnost, avšak z hlediska působení zpravodajských služeb se jedná o nesprávné označení a posouvání práce BIS na vyšší úroveň, kterou BIS svými pochybeními rozhodně nedosahuje.

A nyní se již seznamme s fakty, kterých si dosud nikdo nepovšimnul, natož aby je v rámci celé kauzy zdůraznil. K těmto faktům patří i to, že moderátor České televize Václav Moravec znal jednu informaci o několik dní dříve, než ji zveřejnili rádoby investigativní novináři. V navazujícím produktu 12085 rozebereme obsah Babišova prohlášení k vyhoštění dvou ruských diplomatů a proč se toto prohlášení konalo zrovna v pátek. Dále vysvětlíme, proč byla klamná operace BIS nepřipravená, hrozně překombinovaná a jaké skutečnosti odhalují to, že závěrečná fabulace* o vnitřním boji ruských diplomatů byla stejnou smyšlenou zpravodajskou historkou* jako historka o diplomatovi s toxiny ricin a saxitoxin. A v neposlední řadě doplníme, jaký nesmysl (už několikátý) uvedl novinář Ondřej Kundra, když s ním Česká televize po pátečním projevu premiéra vedla rozhovor.