Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

18. prosinec 2021

Souhrnné hodnocení s odborným výkladem (13116)

Prezident republiky Miloš Zeman neměl za situace, kdy designovaný premiér Petr Fiala (ODS) nehodlal na svém návrhu na jmenování ostatních členů vlády nic měnit, jinou možnost než přistoupit k jejich jmenování. Za situace, kdy premiér podle Ústavy předal prezidentovi svůj návrh na jmenování ostatních členů vlády a kdy premiér není při vytváření svého návrhu vázán názorem prezidenta, by totiž nevznikl problém na straně premiéra, nýbrž na straně prezidenta, na němž byla podle Ústavy řada, aby konal. A pokud by prezident konat nechtěl, tak by na sebe strhl veškerou pozornost, jelikož by to byl on, který by blokoval vznik nové vlády – nikoli premiér, jenž si předáním svého návrhu splnil svůj ústavní úkon, čímž zároveň posunul další jednání podle Ústavy na stranu prezidenta (viz též podrobné vysvětlení v analytickém produktu 11170 a v souhrnném hodnocení 11172).

Komentáře o tom, že prezident má právo nejmenovat jednoho nebo dva ministry, nebo dokonce že nemusí podle návrhu premiéra jmenovat nikoho, postrádají jakoukoli logiku a souvislost s Ústavou. Podle těchto komentářů, které zazněly i od některých ústavních právníků, by to pak znamenalo, že prezident by po celou dobu výkonu svého úřadu nemusel jmenovat žádnou vládu. Prezident sice může mít na návrh premiéra ohledně složení vlády námitky, ale je pouze na premiérovi, zda prezidentovy námitky akceptuje, anebo zda je odmítne a bude trvat na svém původním návrhu. Premiér nemusí na svém návrhu nic měnit, čímž se celá záležitost stává problémem jenom samotného prezidenta, který by měl následně národu sdělit a vysvětlit, že žádná nová vláda nebude.

Prezident má své hlavní slovo při jmenování premiéra, kdežto jmenovaný premiér má své hlavní slovo při složení vlády. Pokud si někdo myslí, že prezident může do složení vlády takzvaně „kecat“, tak by pak postrádalo smysl, aby premiér vůbec nějaký návrh předkládal, protože by bylo vždycky na prezidentovi, kdo bude či nebude ve vládě. Složení vlády je odpovědnost premiéra, přičemž vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně, nikoli prezidentovi (prezident není za činnost vlády odpovědný).

Je zde námitka, že premiér předkládá pouze návrh, ale že o tomto návrhu rozhoduje prezident. To je však hodně zavádějící vysvětlení, neboť prezident nemůže o ničem rozhodnout neboli jmenovat zbylé členy vlády, pokud mu premiér nepředá návrh na jejich jmenování (navíc prezident o návrhu premiéra nerozhoduje, prezident podle tohoto návrhu „pouze“ jmenuje). Jestliže prezident podle Ústavy ostatní členy vlády jmenuje na návrh premiéra, pak musí prezident na tento návrh čekat a nemůže nikoho jmenovat z vlastní vůle. Už tato formulace jasně říká, že jmenování zbylých členů vlády je rozdělenou odpovědností jak prezidenta, tak premiéra (samotný prezident k tomu nestačí). Premiér dodá návrh a prezident ho poté uvede v platnost.

Je přirozené, že své nejbližší podřízené nejmenuje do funkce sám předseda vlády, ale že se tak děje prostřednictvím prezidenta republiky. Navíc z Ústavy vychází, že prezident republiky do funkcí jmenuje všechny ústavní činitele, kteří jsou do ústavních funkcí jmenováni, nikoli voleni (jako třeba poslanci a senátoři). Členové vlády, kteří patří mezi ústavní činitele, jsou proto jmenováni prezidentem republiky stejně jako například ústavní soudci. Avšak aby prezident republiky mohl jmenovat kandidáta do ústavní funkce, musí být zpravidla splněna určitá podmínka. Například u jmenování soudce Ústavního soudu tak může prezident republiky učinit jen tehdy, pokud s kandidátem na tuto funkci souhlasí Senát. Jmenování prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu může prezident republiky provést jen na návrh Poslanecké sněmovny. A když se vrátíme k vládě, tak prezident může jmenovat místopředsedy a ministry vlády až po předložení návrhu předsedy vlády.

Někteří ústavní právníci argumentovali ve prospěch prezidenta tím, že v článku 62 Ústavy ČR je napsáno, že prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a že tam nejsou napsány žádné podmínky. Podle nich tak prezident může podle vlastního uvážení jmenovat nebo odvolat jakéhokoli člena vlády. Jenže tohle je opravdu hloupý argument, protože článek 62 je jen obecným výčtem úkonů, které náleží prezidentovi. Tento výčet nelze vytrhávat z Ústavy, když jsou jeho položky upřesněny v jiných kapitolách. Podle tohoto argumentu by prezident mohl odvolat premiéra, kdykoli by se mu zlíbilo, nebo by mohl kdykoli sám od sebe rozpustit volenou Poslaneckou sněmovnu (taktéž obecně psaná položka v článku 62). Avšak např. v článku 68, který patří do kapitoly „Vláda“ je upřesněno, že ostatní členy vlády jmenuje prezident na návrh předsedy vlády. Podobně je v článku 74 upřesněno, že prezident odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. A co se týče Poslanecké sněmovny, tak je v Ústavě článek 35 (v části „Moc zákonodárná“), který stanovuje, za jakých podmínek může prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu.

Ohledně kandidátů na členy vlády není nikde psáno, jak hodně mají být vzdělaní (ale určitě by měli umět číst a psát), nebo dokonce to, že jejich názory musejí být v souladu s názory prezidenta. Tohle prezident Zeman moc dobře věděl, proto byla z Hradu, respektive z lánského zámku vypuštěna další námitka, jež byla formulována tak, že Ústava prezidentu republiky neukládá povinnost akceptovat každý návrh, který je mu předložen. Tohle bylo od Zemana vskutku neprozřetelné, neboť návrh premiéra na jmenování členů vlády není „každý návrh“, ale významná záležitost spojená se vznikem nové vlády. Zemanova neuvážená námitka ukazovala, že Zeman už neví, jak by zmařil jmenování Jana Lipavského (Piráti) do funkce ministra zahraničních věcí. Chtěl tím snad Zeman všem občanům vzkázat, že si Fiala bude muset s jmenováním vlády počkat na nového prezidenta?

Někteří právníci by s odmítavým postojem prezidenta Zemana možná souhlasili, jenže Zeman věděl, že Ústava je proti němu a že by svým zatvrzelým postojem jenom potvrdil, že je nekriticky ješitným člověkem s osobními zájmy. Stejně tak věděl, že by mu tento postoj k ničemu nebyl, protože čím déle by tento odmítavý postoj trval, tím více by narůstalo jeho provinění z důvodu úmyslného nekonání podle Ústavy. Zeman pouze zkusil poslední pokus na zviklání stanoviska Petra Fialy, případně na zažehnutí rozepře v budoucí vládní koalici, uvnitř které by některým členům mohlo vadit, že se vše zaseklo jen kvůli jednomu kandidátovi na ministerský post.

Prezident Miloš Zeman vyzkoušel skutečně všechno možné. Už 17. listopadu 2021 na první povolební schůzce s Fialou, toho času ještě v nemocničním prostředí, se Zeman vyslovil proti kandidátu Lipavskému, což ve stejný den bez uvedení jména kandidáta prohlásil také v rozhovoru pro TV Nova (podrobný rozbor viz produkt 11172). Zeman spoléhal na to, že Fialu přesvědčí k tomu, aby v případě Lipavského udělal změnu, což chtěl zdůraznit tím, že v rozhovoru pro TV Nova doslova řekl, že přes to nepojede vlak (viz citace stěžejní části rozhovoru ve výše uvedeném produktu).

Zeman ale necílil jen na Fialu, který byl později 28. listopadu 2021 jmenován premiérem. Zeman cílil také na samotného kandidáta Lipavského, a právě především kvůli tomu se s Fialou domluvil, že v rozmezí od 29. listopadu do 10. prosince 2021 absolvuje se všemi kandidáty na členy vlády osobní schůzku. Tyto schůzky neměly žádný význam a jednalo se o zbytečné dvoutýdenní zdržení (dále v textu objasníme, jak měl Fiala postupovat). Ze strany prezidenta to však bylo výhodné šetření času a vyvíjení tlaku požadovaným směrem. Na kandidáta Jana Lipavského vyšla řada podle stanoveného abecedního pořádku až 7. prosince, přičemž Zeman během schůzky s Lipavským dotyčnému kandidátovi doporučil, aby na zmíněný ministerský post nekandidoval. Lipavský se samozřejmě tímto doporučením médiím nepochlubil, jenže Zeman to měl vše připravené tak, že tato informace byla postranně předána upřednostňované rozhlasové stanici Frekvence 1, kde ji ochotně zveřejnili (k Hradem preferované Frekvenci 1 viz rozbor rozhovoru prezidenta pro tuto stanici poskytnutého 5. listopadu 2021 v produktu 11169). Předání informace tímto způsobem se nazývá řízený únik informací* (v tomto případě se to pochopitelně netýkalo utajovaných informací* jako v několika záležitostech spojených s Bezpečnostní informační službou* – viz např. produkt 11164).

Asi tři dny po setkání s Lipavským zveřejnil Zeman důvody, proč odmítal jmenovat Lipavského. Jak už jsme uvedli výše, týkalo se to vzdělání a některých postojů k zahraničním záležitostem, které se neshodovaly s postoji prezidenta (nyní neřešíme, čí postoje jsou spravedlivější a přínosnější pro ČR). Následně se Zeman nechal slyšet, že nemá povinnost návrh premiéra akceptovat. Fiala a jeho koaliční partneři na to ale neslyšeli a zahájili přípravy pro podání kompetenční žaloby. Bylo zde také riziko, že Fiala s podporou koaličních stran nebude chtít při odmítnutí Lipavského organizovat žádné jmenování ministrů, čímž by byl zcela zablokován vznik nové vlády. Na to měl Fiala právo, jelikož Zeman odmítnutím jednoho kandidáta de facto odmítl celý návrh premiéra. Návrh je jen jeden – vše je napsané v jednom dokumentu – a jakákoli změna v něm je odmítnutím celého návrhu. Také sám Zeman tohle potvrdil, když v onom rozhovoru pro TV Nova prohlásil, že když je vetován, byť jen jeden ministr, tak je vetována celá vláda (tímto vyjádřením chtěl Zeman původně více pohrozit Fialovi a přes média mu sdělit, že kvůli jedinému kandidátovi nemusí mít žádnou vládu – více k Zemanovu vymyšlenému vetu viz produkt 11172).

Zeman brzy rozpoznal, že se jeho výhrady nesetkávají s požadovaným ohlasem, přičemž nechtěl, aby se kompetenční žaloba dostala do fáze podání. Proto se Zeman 13. prosince rozhodl, že vládu jmenuje. Stalo se tak 17. prosince 2021. Fialovy řeči o tom, že si prezident uvědomil složitou situaci, ve které se nacházejí čeští občané, a že se proto rozhodl ke státnickému kroku jmenovat vládu, byly poněkud patolízalské.

Již v předchozích produktech jsme psali, že podávat kompetenční žalobu není nutné, protože prezident by se i bez tak vystavil ostré kritice ze všech stran za své úmyslné nekonání a bylo by jen otázkou času, kdy by Zeman nabyl prezidentské rozvážnosti a vládu jmenoval. Asi jen těžko by to protahoval až do volby nového prezidenta. Ani pro Zemana by to nebylo nic příjemného probouzet se s pocitem, že stále nejmenoval novou vládu, která na to už několik týdnů či měsíců čeká.

Hodně se také mluvilo o tom, jak by kompetenční žaloba dopadla. S jistotou můžeme říct, že by vždycky dopadla špatně pro prezidenta, protože premiér by nebyl tím, kdo by nepostupoval podle Ústavy a blokoval vznik nové vlády. A i kdyby Ústavní soud zvolil alibistický verdikt v tom smyslu, že by předsedu vlády vyzval, aby při sestavování své vlády přihlédnul k výhradám prezidenta, tak by se to v případě silné osobnosti ve funkci premiéra stejně otočilo proti prezidentovi. Designovaný premiér by za těchto okolností mohl prohlásit, že když mu není umožněno, aby si svou vládu sestavil podle svých potřeb, tak ať prezident jeho návrh odmítne a sestaví si vládu sám, což by samozřejmě nebylo v souladu s Ústavou.

Designovaný premiér by rovněž mohl nekompromisně oznámit, že za této situace podává demisi, aby mohl prezident při svém druhém „pokusu“ jmenovat premiérem někoho, kdo si nechá do sestavení své vlády zasahovat. Jmenovat premiérem jinou osobu než Petra Fialu, který má se svými koaličními partnery ve Sněmovně většinu poslaneckých mandátů, by pochopitelně nikam nevedlo, protože by vláda v jiném složení nezískala potřebnou důvěru Sněmovny. Prezident by v tomto případě sice mohl demisi designovaného premiéra nepřijmout, ale pořád by se tím nic nevyřešilo. Prezident zkrátka nemá šanci, aby v záležitosti jmenování vlády skrze své osobní výhrady vzdoroval někomu, kdo si ve Sněmovně vytvořil „soudržnou“ většinu a kdo postupuje podle Ústavy.

Schůzky prezidenta Zemana s jednotlivými kandidáty na ministerské posty jsme v dřívějších zpravodajských výstupech* nazvali rozmarem Miloše Zemana, který se snažil vzbudit dojem, že snad vede jakési personální pohovory, čímž má jakoby právo mluvit do složení vlády. To, že Fiala na tyto schůzky přistoupil, hodnotíme jako jeho pátou základní chybu v povolebním vztahu k prezidentovi republiky (první čtyři základní chyby jsme podrobně rozebrali v produktu 11170).

Jestliže někdo tvrdí, že schůzky prezidenta s kandidáty na členy vlády je zdvořilé ze strany designovaného premiéra přijmout, pak my naopak tvrdíme, že je nanejvýš vhodné tyto schůzky zdvořile odmítnout. Premiér by měl prezidentovi odpovědět v tom smyslu, že schůzky akceptuje až po jmenování kandidátů do ministerských funkcí, což poté bude i v souladu s článkem 64 Ústavy ČR. Před jmenováním kandidátů do ministerských funkcí nemá nikdo z nich povinnost jako poslanec nebo jako řadový občan přistoupit na jakýsi personální pohovor s prezidentem. Pro kandidáty na členy vlády je hlavní osobou premiér, který s nimi může vést jakékoli rozhovory, aby zvážil, zda je jejich kandidatura na posty ve vládě v pořádku. Znovu zdůrazňujeme, že složení vlády je odpovědností předsedy vlády.

Objevují se taktéž názory, že schůzky prezidenta s kandidáty na členy vlády jsou jakousi ústavní zvyklostí, jenže tento argument nemá žádný význam, neboť termín „ústavní zvyklost“ je pokryteckým nesmyslem. Buď je to podle Ústavy, přičemž to pak není zvyklost, nýbrž ústavní úkon nebo povinnost, anebo je to jenom zvyklost, tedy něco, co není obsaženo v Ústavě, a co si pouze některé osoby z vlastní vůle osvojily. Ale pokud je to jenom něčí zvyklost, pak se jí nemusí ostatní řídit. Zvyklost není zákon, a proto se nemůže jednat o zvyklost ústavní neboli o zvyklost podle ústavního zákona č. 1/1993 Sb. čili podle Ústavy České republiky. Z hlediska rozdělené odpovědnosti za jmenování členů vlády mezi premiéra a prezidenta jsou navíc tyto schůzky s prezidentem zbytečným plýtváním času.

Ohledně jmenování či nejmenování kandidátů do ministerských postů se v médiích objevily různé příklady a srovnání s působením bývalých prezidentů a premiérů. Avšak uvedené příklady, ačkoli mohou být zajímavé, jsou obecně irelevantní, protože neodrážejí vztah obou státníků k Ústavě, ale pouze vztah, jaký prezidenti a premiéři měli mezi sebou. To, že bývalí premiéři v tehdejší době prezidentům ustupovali, nevypovídá nic o Ústavě, ale jen o charakteru státníků.

Na příkladu Fialy můžeme poukázat na to, že celkově považujeme za chybu, aby potenciální premiér, který ještě nebyl do své funkce jmenován, nedočkavě „běhal“ za prezidentem a chtěl s ním neustále něco řešit. Protřelý politik si počká, až ho vyzve sám prezident. Protřelý politik také nikdy prezidentovi nesdělí složení své vlády dříve, než je jmenován do funkce předsedy vlády. Proč by měl prezidentovi tuto důležitou informaci sdělovat ještě jako poslanec? Poslanec nevytváří návrh na jmenování členů vlády. Ukvapený politik svým předčasným sdělením znevýhodňuje sám sebe, a naopak zvýhodňuje prezidenta, kterému dává čas, aby se ve složení vlády „šťoural“ (takto nerozumně postupoval Fiala). Ostřílený politik si trpělivě počká na své jmenování do funkce předsedy vlády a teprve poté (klidně ihned po jmenování) předloží prezidentovi svůj návrh na jmenování ostatních členů vlády. Tímto si splní svůj úkon podle Ústavy a předá aktivitu na stranu prezidenta, který sice může jmenování ostatních členů vlády zdržovat, ale nemá nic, čím by svou uměle protahovanou dobu příhodně vyplnil (schůzky s kandidáty premiér akceptoval až po jejich jmenování).

Tím, že prezident Miloš Zeman nakonec vládu jmenoval, vrátil aktivitu i odpovědnost na stranu premiéra Petra Fialy. Nyní je věcí nové vlády a jejího předsedy, aby předvedli své schopnosti. Zeman se může v klidu dívat zpovzdálí a v roli kritika může komentovat sebemenší zaškobrtnutí vlády, a především jakýkoli výstup nechtěného Jana Lipavského.

Na závěr můžeme jenom zopakovat to, co už jsme několikrát psali v dřívějších výstupech, a to, že v politice nejsou ti nejschopnější a nejmorálnější lidé, ale pouze ti, kteří z různých důvodů vstoupili do politických stran a hnutí, anebo ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon politické funkce.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13116
Souhrnné hodnocení s odborným výkladem
© 2021 Agentura EXANPRO
13. prosinec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (12110)

Zpravodajský výstup přímo navazuje na produkt 12109, kde byla k danému tématu uvedena základní fakta* a prvotní vysvětlení. Je proto vhodné se nejprve seznámit s předchozím produktem a teprve potom si prostudovat tento navazující zpravodajský dokument, který rozebírá příslušné téma podrobným a obsáhlejším analytickým způsobem.

V následující části podrobně rozebereme existenci kontradůkazů* (counterevidence), kterými disponuje česká vojenská zpravodajská služba* oficiálně nazývaná jako Vojenské zpravodajství*. Tyto kontradůkazy či protichůdné důkazy* se vztahují k Vojenskému technickému ústavu (VTÚ), jelikož VTÚ je prostřednictvím svého odštěpného závodu ve Slavičíně správcem muničního areálu ve Vrběticích. Podle Bezpečnostní informační služby* (BIS) a jí předloženými či jen ústně řečenými domnělými důkazy měl VTÚ jako správce vrbětického vojenského objektu disponovat určitými důkazy z inkriminované doby, tedy z roku 2014, kdy pronajímal vnitřní prostory muničního areálu soukromým firmám a taktéž do tohoto areálu vydával povolení ke vstupu, a to i návštěvám ze zahraničí.

K výše domnělým důkazům patří záhadný e-mail a fotokopie krycích cestovních dokladů dvou důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU*/GU*. Fotokopie krycích dokladů* měla být podle BIS jako příloha připojena ke zmíněnému e-mailu, který měl být jako žádost o povolení vstupu do vrbětického areálu přeposlán prostřednictvím výbuchy dotčené společnosti Imex Group na příslušné místo VTÚ, případně doručen na pobočku do Slavičína (pobočný závod ve Slavičíně nese název Vojenský technický ústav výzbroje a munice – VTÚVM). 

Výše zmíněné důkazy jsme poprvé rozebírali v produktu 12099 Původ krycích cestovních dokladů důstojníků GRU zdánlivě přiložených do záhadného e-mailu a zákulisní praktiky státních úřadů za podpory neznalých novinářů (1/2) s podrobným rozborem v navazujícím produktu 12100. Nyní se na tyto důkazy podrobně podíváme z pohledu práce Vojenského zpravodajství (VZ), a to především se zaměřením na práci kontrazpravodajské* složky VZ, do jejíž pracovní náplně patří i důležitá činnost směrem k exponovaným vojenským institucím a vojenským objektům na území ČR. A právě v roce 2014 musel do tohoto zvýšeného zájmu VZ patřit jak vrbětický areál, tehdy skrze nájemce muničních hal propojený se zahraničními firmami, tak VTÚ jako správce tohoto areálu.

Výše zmíněné důkazy (e-mail jako žádost a příloha s fotokopií pasů) bychom z hlediska jejich spojených dílčích částí mohli nazvat jako jeden ucelený důkaz, přičemž BIS i policejní útvar NCOZ (Národní centrála proti organizovanému zločinu) považují tento ucelený důkaz za důkaz klíčový. Jenže pokud tímto uceleným klíčovým důkazem podle BIS disponoval VTÚ, pak jím musela disponovat také kontrazpravodajská složka VZ (pokud svou práci vykonávala alespoň na průměrné úrovni – vysvětlení průměrné a nadprůměrné úrovně práce viz další část produktu). A tady vzniká zásadní otázka v tom, proč Vojenské zpravodajství s tímto uceleným důkazem nepracovalo a nepředložilo ho vládě a Policii ČR dříve než BIS (podrobněji k práci VZ v tomto směru viz další část produktu).

Ta otázka je však mnohem širší, protože fotokopie dvou pasů přiložená k údajnému e-mailu je natolik podezřelá (viz kopie a její analýza dále v textu), že by se už v roce 2014 musela stát předmětem kontrazpravodajského šetření* ze strany vojenských kontrazpravodajských důstojníků*. Ale jak víme, tak VZ celé dlouhé roky k této kauze mlčelo. Ale proč mlčelo? A proč s tímto důkazem přišla BIS, a nikoli VZ, které má k vojenským objektům a vojenským institucím mnohem blíže než BIS? BIS se vlastně předložením tohoto uceleného důkazu vysmála práci Vojenského zpravodajství. Ale opravdu VZ pracovalo tak špatně, že ho tehdy i ve vojenské oblasti předčila BIS?

Je tu samozřejmě také otázka zákonné působnosti obou služeb a dekonflikce* jejich činností. A to je další věc, která odhaluje, jakým způsobem se vynořil ten domnělý klíčový důkaz a jak k němu přišla BIS (podrobně viz další část produktu). Podivné je, že ředitel VZ Jan Beroun k celé záležitosti mlčí, čímž jako by přiznával, že VZ ve své práci selhalo a že práci VZ směle nahradila BIS. Popravdě řečeno ředitel VZ tak úplně nemlčí, ale zcela trapně a nesmyslně a zároveň falešně se vyjadřuje k údajným aktivitám Rusů v kybernetickém prostoru* (viz předchozí produkt 12109 a podrobnější rozbor dále v textu).

Ale proč je Jan Beroun ve svém chování tak bázlivý a nepoctivý? Dalo by se na to odpovědět tak, že zpravodajským službám* a jejich ředitelům vždycky do úplné poctivosti něco scházelo. Jenže zpravodajské služby a jejich ředitelé by se svými poznatky* a se svým zpravodajským věděním* měli poctivě vystupovat minimálně k vlastní vládě, pro kterou pracují a která je za jejich činnost odpovědná. Avšak česká vláda se už dávno podvolila vlivu západních mocností a nadnárodních struktur, přičemž novodobý směr v kauze „Vrbětice“ má svůj původ u západního partnera (blíže viz další část produktu). Proto si ředitel VZ Jan Beroun pro svou kariéru zřejmě vyhodnotil, že nemá smysl se do této kauzy jakkoli vměšovat. Jenže Beroun si patrně ještě navíc vyhodnotil, že by měl tuto kauzu aktivně podpořit. Proto se tak podlézavě vyjadřoval v médiích ve prospěch důkazů předložených ze strany BIS (rozbor jeho vyjádření viz další část produktu).

Vojenské zpravodajství disponuje kontradůkazy, které vyvracejí zdánlivé důkazy o zapojení ruských vojenských rozvědčíků* do výbuchů ve Vrběticích. Ony zdánlivé důkazy předložila za pomoci zahraničního partnera Bezpečnostní informační služba a následně se k tomuto „nepovedenému“ divadlu připojil i policejní útvar NCOZ. BIS svou klamnou operací* vlastně ukázala, že Vojenské zpravodajství pochybilo a s ním i jeho ředitel. To by řediteli VZ mělo vadit, jenže když to nevadí české vládě ani českým zákonodárcům, tak je vlastně vše v pořádku a všichni se mohou držet nastaveného trendu, skrze něhož se české státní orgány ve prospěch USA zapojují do tažení proti předurčenému nepříteli v podobě Ruské federace, a to i za pomoci zákulisních praktik jako příspěvek českých zpravodajských služeb.

Ředitel VZ Jana Beroun se podvolil klamné operaci BIS, neboť se neodvážil vystoupit proti trendu, který v České republice za pomoci právě BIS a podřízených českých výkonných politiků udržují západní mocnosti v čele s USA. Jenomže pokud by chtěl ředitel VZ popřít existenci kontradůkazů, pak by na druhou stranu musel připustit, že kontrazpravodajská* složka VZ selhala při důležité činnosti směrem k exponovaným vojenským objektům na území ČR. Tuto důležitou činnost kontrazpravodajské složky VZ v další části náležitě vysvětlíme, a to přirozeně na reálném příkladu kauzy „Vrbětice“.

Ředitel VZ Jan Beroun by v případě popření existence kontradůkazů musel vyvodit i osobní odpovědnost, protože při incidentu ve vojenském objektu ve Vrběticích to musel být právě ředitel VZ, který už na konci roku 2014 musel z práce vojenských kontrazpravodajců* vědět, zda je možné, aby za výbuchy stáli důstojníci cizí zpravodajské služby. Údajné důkazy, které až v dubnu 2021 předložila BIS, musely být totiž dostupné již v roce 2014 a VZ o nich musela vědět, pakliže pracovala tak, jak pracovat měla (podrobně o příslušných důkazech viz další část produktu).

Jan Beroun byl do čela VZ jmenován 20. října 2014. První výbuchy ve Vrběticích nastaly 16. října 2014 a další série výbuchů se odehrála v prosinci 2014. Beroun jako nově jmenovaný ředitel VZ musel mít prioritní zájem na tom, aby zjistil, zda VZ ohledně výbuchů ve vojenském areálu ve Vrběticích postupovala ve své působnosti, jak nejlépe mohla. Po téměř sedmi letech od incidentu ve Vrběticích se ředitel Beroun prostřednictvím BIS náhle dozvídá, že klíčový důkaz o zapojení ruských vojenských operativců* do incidentu ve Vrběticích mělo VZ celou dobu před nosem. Cožpak příslušníci Vojenského zpravodajství neměli o tomto důkazu ani ponětí a až BIS jim musela ukázat, jak trestuhodně selhali? Anebo bylo Vojenské zpravodajství zneužilo, aby BIS splnila požadavky cizí mocnosti v tažení proti světovému rivalovi vytvořením zpravodajské historky* a zpravodajské fabulace*? Bylo by rovněž zajímavé vědět, jak se na to dívají vojenští kontrazpravodajci, které domácí partnerská služba BIS úmyslně vystavila do špatného světla a které v tomto špatném světle ponechal i jejich vlastní ředitel Beroun.

V následující části produktu zevrubně objasníme zmíněné kontradůkazy a rovněž vysvětlíme, že existují další skupiny kontradůkazů, k čemuž doplníme oblasti, v nichž se tyto další kontradůkazy nacházejí. Názorně doložíme, jak BIS dvakrát nedomyslela předložení údajného důkazu ve formě e-mailu s přílohou, čímž BIS jasně ukázala, že její zapojení pracovníci a vedení postrádají jakékoli realistické zpravodajské uvažování a základní analytické myšlení. Na závěr s pomocí předložených a osvětlených kontradůkazů doložíme, proč se jedná o klamnou operaci vedenou ze strany BIS a prováděnou ve prospěch cizí mocnosti, a také zmíníme, kdy se ze strany cizí mocnosti začala tato klamná operace připravovat a jakým způsobem.

7. prosinec 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11172)

Předseda ODS Petr Fiala, který je od 28. listopadu 2021 designovaným předsedou vlády, pokračuje ve svém poníženém vystupování směrem k prezidentu Miloši Zemanovi. V produktu 11170 jsme vysvětlili, jakých čtyř základních chyb se Fiala dopustil v rozmezí od 13. října do 17. listopadu 2021, k čemuž jsme doplnili, jak měl správně a zcela legitimně a také vzpřímeně postupovat. Petr Fiala ukázal své slabiny ihned po volbách a ve svém obnažování pokračuje i po svém jmenování do funkce předsedy vlády.

Petr Fiala po schůzce s prezidentem v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) prohlásil, že vláda jako celek by mohla být jmenována do tří týdnů. Schůzka se konala 17. listopadu a po ní následovala tisková konference, kde tento časový údaj Fiala sdělil novinářům (viz pořad České televize Studio ČT24 ze dne 17. listopadu 2021 se záznamem TK od 21.33 hod.). Fiala tak 17. listopadu tvrdil, že vláda by mohla být jmenována do 8. prosince 2021 (což byla časová hranice oněch tří týdnů). Avšak 26. listopadu Fiala oznámil, že jmenování vlády by se nemělo posunout za původně uvažovaný termín, který podle něj směřoval k polovině prosince (viz pořad ČT Studio ČT24 ze dne 26. listopadu 2021 v čase 11.32 hod.).

Fiala má zřejmě krátkou paměť, když náhle tvrdí, že polovina prosince byl původně uvažovaný termín. Vždyť o několik dní dříve tvrdil, že ten termín je do 8. prosince 2021. Ono to není pamětí, ale submisivností Petra Fialy, který se přizpůsobuje Zemanovi a který raději řekne, že polovina prosince byl původně uvažovaný termín, než aby přiznal, že se ten termín jmenování vlády kvůli Zemanovým rozmarům posunuje. Jenže ona to nebude ani polovina prosince, ale až druhá polovina prosince, a to za předpokladu, že Fiala udělá další „nevynucený“ ústupek ohledně složení vlády (posunutí jmenování vlády do druhé poloviny prosince jsme uvedli již 22. listopadu v produktu 11170).

Prezident Zeman ihned po jmenování Petra Fialy premiérem oznámil, že prezident republiky má přispět k hladkému průběhu vytváření nové vlády, a proto on jako prezident zahájí již následující den schůzky s kandidáty na členy vlády. Zeman dále sdělil, že tento seriál schůzek skončí 13. prosince a že od té doby bude možné připravovat ustanovení vlády jako celku (viz pořad ČT Speciál ČT24 ze dne 28. listopadu 2021 se Zemanovými slovy v čase 11.04 hod.).

Zeman tedy přispěje k hladkému průběhu vytváření vlády tím, že bude dva týdny jednat s kandidáty na členy vlády. Tyto jakési personální pohovory v trvání dvou týdnů jsou naprosto bezpředmětné a Zeman pouze hraje o čas a o svůj vliv, aby ohledně složení vlády docílil svého. Zeman chce vzbudit dojem, že jako hlava státu bdí nad vládou, jenže vláda není odpovědna prezidentovi republiky, nýbrž Poslanecké sněmovně.

Jsou zde názory, že Zeman má na tyto pohovory právo a že má také právo mluvit do složení vlády. Pravda je však taková, že toto právo je na straně premiéra, a nikoli na straně prezidenta. A je také věcí designovaného premiéra, co prezidentovi směrem k nominantům na ministerské posty dovolí. A pak je to také věcí jednotlivých nominantů, zda na schůzku s prezidentem ještě před svým jmenováním přistoupí. Tuto záležitost v další části produktu podrobně vysvětlíme, a to takovým způsobem, který dosud nebyl nikde prezentován. Tímto způsobem vysvětlíme i mylnou interpretaci Ústavy ČR ze strany některých ústavních právníků v tom, že podle nich není prezident povinen vyhovět premiérovi v jeho návrhu na jmenování členů vlády. Tyto názory jsou obhajovány tím, že předseda vlády dává návrh, o kterém ale rozhoduje prezident republiky (viz např. ústavní právník Jiří Hřebejk – pořad ČT Události ze dne 19. listopadu 2021). Takto by to mohlo vypadat logicky, jenže ta logika tkví v celém příslušném odstavci, který se váže jak ke jmenování předsedy vlády, tak ke jmenování ostatních členů vlády a jasně vypovídá o čem prezident rozhoduje a o čem nikoli (podrobné vysvětlení viz další část produktu).

Na Zemanových slovech ze dne 28. listopadu je ještě jedna pozoruhodná věc a bystří čtenáři či diváci dotčeného ceremoniálu si toho jistě povšimli. Zeman neřekl, že po schůzkách s jednotlivými kandidáty bude následovat jejich jmenování do ministerských funkcí, nýbrž pronesl, že od doby skončení schůzek bude možné připravovat ustanovení vlády jako celku. Takže poté to ještě stále nebude o jmenování vlády jako celku, nýbrž o jakýchsi přípravách na toto jmenování. Za těmito přípravami se může skrývat mnohé, například další schůzky s Fialou a jeho přesvědčování podle Zemanových osobních potřeb.

Trumfy má designovaný premiér, nikoli prezident, ale Fiala si to kvůli své submisivnosti nechce uvědomit. Přitom v médiích vykládá, že jejich sestavená vládní koalice je připravena převzít vládu už od 16. listopadu. Fiala dokonce 26. listopadu pronesl, že má představu, jak urychlit převzetí vlády, a že v neděli 28. listopadu ji sdělí prezidentovi. Také řekl, že bude prezidenta přesvědčovat o tom, že v zájmu všech je, aby tu nová vláda byla co nejdříve (viz přesné citace v další části produktu). Vidíme, že se Fialovi jeho přesvědčování nijak nepodařilo, když prezident zahájil bizarní hru na personální pohovory. Ale vůbec nejhorší je, že se designovaný premiér snaží prezidenta v něčem přesvědčovat, a zvláště jedná-li se o Miloše Zemana. Už tohle je ze strany Fialy ponížené chování. Fiala měl postupovat zcela jinak a přitom si zachovat svou čest a eleganci včetně zachování litery zákona (viz produkt 11170 a rozvedení rozebíraného postupu v další části tohoto produktu).

Po volbách do Poslanecké sněmovny udělal Fiala čtyři základní chyby (podrobně viz produkt 11170). Čtvrtou chybou byl obsah jednání s prezidentem v ÚVN dne 17. listopadu. Fiala si své chyby nedokázal uvědomit, ale jasným „budíčkem“ mu měl být rozhovor prezidenta pro TV Nova, který byl předtočen asi hodinu před schůzkou Zemana a Fialy v ÚVN a který byl odvysílán krátce po této schůzce. Stěžejní částí rozhovoru byla Zemanova následující slova:

„Včera u mě byla paní prezidentka Čaputová a říkala, že také vetovala několik ministrů na Slovensku. No, já se budu snažit Petrovi Fialovi vyjít vstříc, koneckonců známe se dlouhá léta, tykáme si a měli bychom spolupracovat, takže i když u několika ministrů mám podezření, že resortu, který mají řídit, vůbec nerozumí, protože se jím nikdy nezabývali, tak budu tak tolerantní, že velmi pravděpodobně svoje veto vztáhnu pouze k jedné jediné osobě. Mimochodem nebude to žádná personální averze, protože já jsem toho člověka v životě neviděl, ale budu mít důvody, které premiéru Fialovi řeknu a přes které nepojede vlak. Ale abych nebrzdil ustavení vlády jako celku, protože když vetujete, byť jednoho ministra, vetujete tím celou vládu, poradím Petrovi, aby tento resort buď obsadil sám, anebo to pověřil některému z členů vlády. Koneckonců Karel Havlíček byl také dvojministr, že?“ 

Zeman v rozhovoru řekl něco, na co měl Fiala okamžitě reagovat změnou svého postupu vůči němu. Problémem však je, že toho Fiala není schopen. Ve výše uvedených slovech sdělil Zeman šest klíčových věcí, které směřoval na Fialu a kterými Fialovi naznačoval, jak má dál postupovat a jaké má od prezidenta mantinely. Podrobně tyto věci rozebereme v další části produktu.

Podivné rovněž je, že se společně s designovaným premiérem dobrovolně ponižují také ostatní kandidáti na členy vlády. Přitom v médiích vystupují vůči Zemanovi tak rezolutně. Je jasné, že jsou natěšení na ministerské posty, a tak i oni se poslušně přizpůsobí Zemanovým rozmarům, čímž však ztrácejí svou čest. Ale oni ji ztratí rádi, neboť se bojí o svou dosud stále nenabytou funkci. A ve vysoké politice ohledně funkce a vlastní cti často platí, že si nelze udržet obojí najednou. Taktéž u kandidátů na členy vlády objasníme, jaký postup měli zvolit, aby ještě před svým jmenováním neztráceli svou čest.

1. prosinec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13115)

Zpravodajský produkt volně navazuje na výstup 13114 a je druhým produktem v nové řadě produktů, které se vztahují k problematice koronaviru SARS-CoV-2, jím způsobované nemoci Covid-19 a opatřením proti šíření tohoto viru. Speciální kategorií v této problematice je očkování proti nemoci Covid-19. Nová řada produktů k této problematice tak po osmi měsících navazuje na první řadu, která byla ukončena v březnu 2021 (viz přehled vybraných produktů první řady na konci výstupu 13114).

Všeobecná účinnost vakcín byla pro území České republiky zjištěna v hodnotě nižší než 60 % (výpočet viz další část produktu), což vůbec neodpovídá hodnotám, které byly jako jedny z výchozích hodnot uváděny při podmínečné registraci vakcín u Evropské lékové agentury (European Medicines Agency – EMA). Například u vakcíny Comirnaty od společnosti Pfizer/BioNTech, která byla aplikována více než 80 % naočkovaných obyvatel ČR, je tato účinnost na stránkách EMA dosud uváděna v hodnotě 95 %. Avšak musíme podotknout, že vakcíny proti nemoci Covid-19 jsou stále předmětem klinických studií, čímž žádný údaj není konečný. Proto také ta podmínečná registrace, což znamená, že ohledně vakcín nejsou známy takové komplexní údaje, jaké jsou požadovány pro úplné schválení (a to ani údaje o vedlejších účincích). Podmínečný tržní prodej byl agenturou EMA pro vakcínu Comirnaty povolen dne 21. prosince 2020, a to na období jednoho roku. Dne 3. listopadu 2021 byla tato podmínečná registrace prodloužena o další rok.

EMA vysvětluje, že podmínečná registrace byla udělena v zájmu veřejného zdraví, neboť stávající vakcíny řeší v současné situaci neuspokojenou lékařskou potřebu, k čemuž EMA dodává, že přínos okamžité dostupnosti vakcín převažuje nad rizikem plynoucím z méně komplexních údajů. A my doplňujeme, že riziko v používání vakcín není a nemůže být dosud známo, a to zvláště uvažujeme-li dlouhodobější horizont (o sledování tohoto rizika navíc není ze strany odpovědných orgánů dostatečný zájem). Za této situace není možné vznášet jakékoli námitky na to, když někdo řekne, že se vlastně stále jedná o experimentální vakcíny. Anebo si snad někdo myslí, že během několika málo měsíců může být na trh dána takzvaná finální vakcína, u které už byla prokázána potřebná míra účinnosti a maximální míra bezpečnosti?

Babišova vláda veřejnosti nikdy nevysvětlila, jak to s těmi vakcínami doopravdy je, ale naopak se u české veřejnosti trvale snaží navodit dojem, že vakcíny jsou již plně schválené a bezpečné. To můžeme doložit na čerstvých slovech Andreje Babiše, který 25. listopadu 2021 na tiskové konferenci vlády prohlásil následující:

„(…) A já znovu chci apelovat na všechny, aby skutečně nevěřili těm různým dezinformacím, že se jedná o experimentální vakcínu. Není to pravda. Všechny vakcíny, které my v Čechách používáme, jsou schválené Evropskou lékovou agenturou. (…)“ (viz pořad ČT Studio ČT24 ze dne 25. listopadu 2021 v čase 16.38 hod.)

Proč premiér v demisi Andrej Babiš a ministr zdravotnictví v demisi Adam Vojtěch dezinformují veřejnost tím, že zamlčují informaci o tom, že vakcíny byly pro trh Evropské unie schváleny jen podmínečně? Proč česká vláda veřejnosti nikdy nevysvětlila, co to znamená podmínečné schválení? Odpovědi jsou více než nasnadě: Protože by k očkování nepřilákali tolik dobrovolníků, kteří se de facto podílejí na dalších studiích ohledně účinnosti a bezpečnosti nově a rychle vzniklých vakcín.

Babiš ve svém projevu tvrdil, že se nejedná o experimentální vakcíny, jenže vzápětí po těchto slovech uvedl něco, čím absolutně popřel svá předchozí slova. Toho by si lidé měli všímat, a zvláště u Babiše, jehož projevy jsou natolik žalostné, že je nikdy není možné brát zcela vážně. Babiš svými projevy často popírá své předchozí výroky, a to se dokonce děje během jednoho vystoupení. To je znak rétoriky, která je záměrně klamná, nebo pomatená.

Babiš po svých slovech, kterými odmítl, že by se jednalo o experimentální vakcíny, sdělil následující fakt:

„(…) Dnes doporučila Evropská komise, aby certifikáty o očkování měly platnost devět měsíců od druhé dávky. Je to doporučení a předpokládám, že to Ministerstvo zdravotnictví bude akceptovat. Další dobrá zpráva je, že Evropská komise a Evropská (léková) agentura schválila konečně vakcínu pro děti od 5 do 11 let. (…)“

Vakcíny proti nemoci Covid-19 jsou na trhu téměř rok, ale stále se řeší doba jejich účinnosti. Cožpak to není znak, že vakcíny stále podléhají dalšímu výzkumu a dalším klinickým studiím? Vždyť to přece znamená, že jsou dosud předmětem dalších experimentů. Dříve se předpokládalo, že doba účinnosti bude mít trvání několika let, ale posléze se tato doba začala zkracovat. Při uvedení prvních „proticovidových“ vakcín na trh na konci roku 2020 nikdo nevěděl, že bude po šesti měsících od ukončeného očkování doporučována třetí posilující dávka. V případě obdržení dvou dávek se neustále hovořilo a hovoří o dokončeném očkování, ale jak po několika měsících vidíme, tak očkování patrně nikdy nebude dokončené (už se dokonce hovoří o čtvrté dávce). Cožpak tyhle neustálé změny a úpravy nejsou znakem pokračujících experimentů?

U očkování proti nemoci Covid-19 se neustále řeší různé věkové kategorie. Babiš zničehonic 25. listopadu 2021 řekne, že byla konečně schválena vakcína pro děti od 5 do 11 let, ale už nevysvětlil, jak je to možné, když podle něj byly vakcíny už dávno schváleny, a tedy už dávno nebyly experimentálními vakcínami.

Pravda ohledně „proticovidových“ vakcín je taková, že když se podíváme na stránky EMA, tak u jednotlivých podmínečně registrovaných vakcín nalezneme větu, že v současné době není známo, jak dlouho může vakcína chránit očkovanou osobu a že je to stále předmětem klinických zkoušek neboli experimentů. Konkrétně u vakcíny Comirnaty od společnosti Pfizer/BioNTech je uvedeno, že osoby zahrnuté do klinického testování a hodnocení budou nadále sledováni po dobu dalších dvou let, aby se získalo více informací o délce účinné ochrany (viz příslušná internetová stránka). U všech vakcín se nadále zkoumá jejich účinnost, a zvláště pak upozorňujeme, že přirozeně s tím se nadále zkoumá také jejich dlouhodobější bezpečnost (i když často trestuhodným nedbalým způsobem, což je případ právě české vlády a odpovědných státních institucí).

A nyní se už blíže podíváme na všeobecnou účinnost vakcín zjištěnou pro Českou republiku v hodnotě nižší než 60 %, přičemž zároveň objasníme, co všeobecná účinnost vakcín v uvedené hodnotě znamená pro očkované osoby. Hodnocení účinnosti vakcín vychází z analýzy údajů pocházejících z datových sad, které nepřetržitě vytváří Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). ÚZIS je státní instituce, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR.

Následně vysvětlíme, jakou analytickou metodou jsme dospěli k výsledné hodnotě o účinnosti vakcín. Do analytického procesu jsme zahrnuli data z přehledu osob s prokázanou nákazou, data z přehledu hospitalizací, data z přehledu hospitalizací na JIP a data z přehledu úmrtí, přičemž všechny využité přehledy osob jsou zpracovány s ohledem na vykázaná očkování. Protože hodnotíme účinnost vakcín, je naše pozornost v jednotlivých datových sadách zaměřena na osoby, které mají dokončené očkování včetně těch osob, které obdržely posilující dávku vakcíny (do skupiny očkovaných osob nezahrnujeme osoby, které mají nedokončené očkování čili které obdržely jen jednu dávku vakcíny, což vytváří spravedlivější a přesnější výsledky pro skupinu plně očkovacích osob).

Následující rozbor prokáže, že se v žádném případě nejedná o epidemii neočkovaných, jak pomýleně šíří ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, nýbrž o epidemii hlouposti české vlády, která skupině očkovaných, a tedy lehkomyslně zvýhodněných osob umožnila, aby koronavirus volně šířila mezi všechny skupiny obyvatel bez ohledu na věk a proočkovanost. A to celé vláda koná jenom proto, aby diskriminovala neočkované občany s cílem je přinutit k očkování, a tím zvýšit statistiku proočkovanosti české populace v politické soutěži zemí Evropské unie.

Rozbor názorně doloží, že počet hospitalizovaných osob s nemocí Covid-19 vůbec nevykazuje výrazný rozdíl mezi očkovanými a neočkovanými osobami. Na rozboru taktéž ukážeme, že neočkované osoby jsou v případě nákazy odolnější vůči hospitalizaci než osoby plně očkované a rovněž nakažené. To ale může být způsobeno tím, že úmyslným neřešením očkovaných osob tam, kde se neočkovaní museli povinně preventivně testovat, nebo neřešením kontaktu očkovaných s infikovanými osobami se snižuje oficiální počet nakažených osob v řadách plně očkovaných lidí oproti reálnému počtu. To na druhou stranu navyšuje procento hospitalizovaných osob z řad očkovaných lidí, kteří byli shledáni jako infikovaní. Musíme však podtrhnout, že bez ohledu na tento úmyslný vládní šlendrián nejsou počty hospitalizovaných osob ze skupiny očkovaných v poměru k hospitalizovaným neočkovaným osobám ani trochu uspokojivé (podrobněji viz další část produktu). 

Poznámka: Očkované osoby jsou vládou lehkomyslně a nesmyslně považovány za trvale bezinfekční a při kontaktu s infikovanou osobou se nemusejí vůbec nijak omezovat ve svém pohybu a ani se nemusejí testovat. Tento stupidní přístup, který vláda zvolila, aby záměrně diskriminovala skupinu neočkovaných, a naopak zvýhodňovala skupinu očkovaných, není věcí jen Ministerstva zdravotnictví, ale věcí celé vlády, jelikož MZd nemůže zavést žádné opatření bez předchozího souhlasu vlády – to je litera zákona (podrobněji k tomuto přístupu viz produkt 13114). Nyní má přijít určitá změna v testování očkovaných jedinců, ale jen při jakémsi „významném“ kontaktu s infikovanou osobou (např. v domácnosti), čímž vláda jenom potvrzuje, jak hloupě a pokrytecky postupovala s nedomyšlenou snahou vyvíjet nátlak na neočkované osoby.

26. listopad 2021
Předplatitelé

Krátká analytická reakce (11171) AKTUALIZACE 27. 11. 2021

Prezident republiky Miloš Zeman byl 25. listopadu 2021 asi v 10.00 hod. propuštěn z Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN). Po svém propuštění byl prezident Zeman převezen na zámek v Lánech, kde mu měla být poskytována domácí ošetřovatelská péče. Pro tuto péči byla najata společnost Senior Home Group. Překvapivé však bylo, že zhruba v 19.30 hod. tentýž den byl Zeman opětovně hospitalizován v ÚVN. Jako důvod byl uveden pozitivní výsledek testu na koronavirus SARS-CoV-2. Prezident byl testován poskytovatelem domácí péče na lánském zámku v odpoledních hodinách. Jenomže tady nastává celá řada nejasností a pochybení.

První nejasnost je v tom, že podle zmatečného vyjádření lékařů z ÚVN není jasné, zda u Zemana propukla nemoc Covid-19, anebo zda byla u Zemana zjištěna jen přítomnost viru SARS-CoV-2 bez propuknutí oné nemoci, kterou tento virus způsobuje.

tiskové zprávě ÚVN se píše, že Miloš Zeman byl do nemocnice znovu přijat z důvodu pozitivního výsledku testu na Covid-19. Avšak dále ve zprávě se píše, že prezident je asymptomatický, plně očkován, a to včetně třetí dávky vakcíny proti Covid-19, a že podání monoklonálních protilátek má především preventivní účel. Takže co tedy? Propukla u prezidenta nemoc Covid-19, anebo byla v těle prezidenta zjištěna jen přítomnost koronaviru bez propuknutí nemoci?

Testování se provádí s cílem odhalit, nebo vyloučit přítomnost konkrétního viru v lidském těle. A očkování se provádí s cílem zabránit propuknutí určité nemoci. Testování cílí na virus, kdežto očkování cílí na nemoc, které má zabránit nebo ji utlumit. Ten, kdo má v těle virus SARS-CoV-2, nemusí mít ještě nemoc Covid-19.

Taktéž Kancelář prezidenta republiky (KPR) ve své tiskové zprávě prostřednictvím tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka uvedla, že prezident byl testován na přítomnost onemocnění Covid-19 s pozitivním výsledkem. Takže podle ÚVN i KPR onemocněl prezident nemocí Covid-19, ale ÚVN k tomu dodává, že Zeman nevykazuje žádné symptomy. Testujeme proti viru a očkujeme proti nemoci Covid-19. To už jasně naznačuje, že očkovaní může zabránit nemoci, ale nemůže zabránit proniknutí viru do lidského těla (podrobně viz produkt 13114).

Další nejasností, a hlavně pochybením je to, že se ÚVN ve své tiskové zprávě hájí, že každá návštěva prezidenta byla v nemocnici prověřena dle striktně stanovených pravidel, k čemuž uvádí, že návštěva musela doložit, zda je očkovaná, nebo testovaná PCR s negativním výsledkem, nebo v posledních měsících prodělala Covid-19. Je to psáno tak, že vždy musela platit alespoň jedna možnost. A to je další problém ze strany ÚVN.

Odborný personál ÚVN svým prohlášením vlastně tvrdí, že očkovaní lidé a lidé po prodělané nemoci Covid-19 nemohou být infekční. To je samozřejmě odborný nesmysl a není vůbec dobré, že to tvrdí personál ÚVN (podrobněji je tato falešná bezinfekčnost vysvětlena v produktu 13114). U všech návštěv měl být vyžadován test na přítomnost koronaviru – to je základní opatření, jak účinněji zabránit kontaktu s infikovanou osobou (bez ohledu na to, zda jsou osoby očkované, nebo neočkované). Vypadá to, že lékaři, kteří by měli nejlépe vědět, jak se věci mají, podlehli vládní fabulaci o tom, že očkované osoby jsou bezinfekční (blíže i s přesným důkazem viz produkt 13114).

Názorným příkladem toho, jak může být osoba i po třetí očkovací dávce infekční, je právě sám prezident Zeman. Je podivné, když odbornému personálu z nemocnice stačí, aby byla návštěva očkovaná, ale už ne testovaná. Přitom je navíc známo, že očkovaný se nemusí po kontaktu s nakaženou osobou testovat ani nemusí odejít do karantény, čímž může sám asymptomaticky roznášet virus ve svém okolí, a tedy i do nemocnice.

To ale není ta hlavní nejasnost a pochybení. Je toho více a ukazuje to na personál ÚVN, a pak také na personál KPR. Co se týče Zemanova návratu do nemocnice, existují zde tři důvody, kvůli kterým se tak stalo. Svízel je v tom, že každý důvod vychází pro zapojené osoby špatně (více viz další část produktu).

Pokud se jedná o odložení jmenování Petra Fialy předsedou vlády, tak to pro Fialu vůbec nic neznamená, protože je to prezident, který je po přijetí demise Babišovy vlády na tahu a dříve či později bude muset on nebo v zastoupení jiný ústavní činitel toto jmenování provést. Nevýhodou pro Fialu je, že ještě jako poslanec předčasně odhalil Zemanovi své karty a nepočkal si až po jmenování premiérem. Tím odhalil své slabiny ve svých politických schopnostech pro budoucí období (podrobněji viz produkt 11170).

Nejčtenější zpravodajské produkty