Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

7. červenec 2021

Odborná analýza s důkazním materiálem (11158)

Jiří Mazánek, jenž je od srpna 2018 ředitelem Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), poskytl rozhovor zpravodajskému serveru Českého rozhlasu. Tento rozhovor byl na jmenovaném serveru publikován 30. června 2021.

Rozhovor začal na téma zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích. Od počátku je tato aféra postavena na lžích, které jsou „krmeny“ za pomoci falešných stop*, jež jsou buď klamné*, nebo zcela vykonstruované* (viz přehled analytických zpravodajských výstupů na konci dokumentu, které byly věnovány kauze „Vrbětice“ a odkrývání těchto lží či fabulací*, popřípadě zpravodajských fabulací*).

Mazánkovy odpovědi ve zmíněném rozhovoru potvrzují, že celá záležitost s očerněním Ruska a vypovězením 18 ruských diplomatů z České republiky je naprosto skandálním a zřejmě úmyslným selháním bezpečnostních složek a šokujícím dobrovolným podrobením ze strany české vlády. Ředitel Mazánek je buď absolutně neschopný policejní úředník, který věří všemu, co mu řeknou (včetně toho, co mu řekne BIS*), anebo je bezostyšně prolhaným policistou bez profesionální a osobní cti.

Mazánek může být rovněž ustrašený, neboť se jedná o vysokou politickou hru přesahující rámec našich hranic, a to jak na východ, tak na západ (ustrašenost policejního důstojníka není omluvou, ale naopak přitěžující okolností). Proto zřejmě ztratil svou čest a podvolil se stejně jako premiér Andrej Babiš, který chce mít klid pro uplatňování svých osobních zájmů, kam patří také prosperita koncernu Agrofert. Babiš je člověk, který si své uplatnění najde, i kdybychom se stali kolonií (tento proces již započal). Babiš už několikrát prokázal, že na úkor českých zájmů i na úkor české národní bezpečnosti* podpoří silnější mocnost, jen aby neměl problém, přičemž mu nevadí, že ona mocnost porušuje jakákoli práva cizích zemí včetně práva mezinárodního (více o mezinárodním právu a schvalování jeho porušování ze strany Babiše a celé české vlády viz produkt 31016). Mnohem závažnější však je, že politici z parlamentní opozice by v posluhování západním mocnostem jednali v naprosté shodě s Babišem (česká zahraniční politika je už dlouhá léta bezduchá a kompletně podřízená cizím zájmům).

Stejná otázka samozřejmě vyvstává taktéž pro podřízené Jiřího Mazánka, kteří se případem přímo zabývají. Jsou také tak neschopní, anebo falešní, respektive ustrašení? Zachovat si svou čest, nebo se podvolit vnějšímu tlaku je trapné a nedůstojné dilema, které nám nyní příslušníci NCOZ předvádějí i s jeho rozuzlením. Počátek nízké úrovně NCOZ patrně sahá až k samotnému vzniku této centrály. Tento vznik měl celou řadu zákulisních intrik, které byly záměrně přehlíženy, což jsme detailně analyzovali v produktu 11044 Organizační změna v Policii ČR a závěrečná zpráva vykazují nezpůsobilost politiků a postranní úmysl (díl 1/2) s pokračováním v produktu 11045.

Podívejme se nyní na věcné argumenty, které slouží jako důkazní materiál proti funkcionářům bezpečnostních sil, kteří se z různých důvodů spolčili, aby naplnili skutkovou podstatu trestného činu* „zneužití pravomoci úřední osoby“, případně aby se kvůli své neschopnosti dopustili trestného činu „maření úkolu úřední osoby z nedbalosti“ (u některých funkcionářů BIS to hraničí až s vlastizradou, protože je zde ve spojení s cizí mocí páchána sabotážní aktivita proti prvkům ústavního zřízení a maření či ztěžování plnění důležitého úkolu bezpečnostního sboru). Nebudeme zde rozebírat v čí prospěch takto jednali a stále jednají ani kterým subjektům svým jednáním způsobili škodu, ale předložíme jednoznačné přímé důkazy* tohoto pochybení. Nespočet přímých důkazů, které dokládají pochybení bezpečnostních sil (především BIS a NCOZ) i výkonných politiků (členů vlády) jsme poskytli v již publikovaných zpravodajských produktech (viz jejich hyperlinkový přehled na konci dokumentu).

V analýze odpovědí Jiřího Mazánka nebudeme postupovat úplně chronologicky, ale podle významového vztahu ke kauze „Vrbětice“, abychom produkt v tomto spojení učinili srozumitelnější. K Mazánkovým sebeusvědčujícím odpovědím doplníme důležitá fakta jak z jeho předchozího vyjádření, tak z vyjádření ostatních funkcionářů. Z důvodu veřejného zájmu jsme celý obsah produktu ponechali volně přístupný.

Jako první zásadní věc, kde Mazánek potvrdil pochybení NCOZ a samozřejmě i pochybení vlády, je jeho „přiznání“, že celý případ je stále ve fázi prověřování. To zcela jasně potvrdil tím, když uvedl, že NCOZ nemá nashromážděn dostatek důkazů, aby mohla zahájit trestní stíhání (neplést s trestním řízením*, což je zastřešující termín pro fázi prověřování následovanou úsekem trestního stíhání [fáze vyšetřování a po podání obžaloby i fáze trestního stíhání před soudem] až do vydání soudního rozsudku [nabytí jeho právní moci], případně do vydání jiného rozhodnutí – dalšími fázemi trestního řízení jsou opravné řízení a vykonávací řízení; fáze prověřování s fází vyšetřování jsou označovány za úsek přípravného řízení, což je úsek od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení až do podání obžaloby).

K (ne)dostatku důkazů se ještě vrátíme, nyní nejprve k tomu, kde se NCOZ v případu zapojení ruské vojenské rozvědky* do výbuchů ve Vrběticích nachází. Se zdůrazněním opakujeme, že Mazánek přiznal, že NCOZ je ve fázi prověřování. To znamená, že NCOZ stále prověřuje, zda byla ruská GRU do vrbětické kauzy vůbec zapojena a zda byl z její strany spáchán trestný čin. To je totiž smysl fáze prověřování. Pokud by NCOZ během fáze prověřování dospěla k závěru, že zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba či více osob, pak by policisté museli neprodleně zahájit trestní stíhání neboli fázi vyšetřování*. Takový je trestní řád České republiky. Jenže jak Mazánek v rozhovoru sám dosvědčil, tak žádné trestní stíhání nebylo dosud zahájeno. A tady se dostáváme k další závažné skutečnosti.

Tou další závažnou skutečností je to, že NCOZ (přes vyššího státního úředníka) v dubnu 2021 sdělila Babišovi, že existuje „důvodné podezření“ o zapojení důstojníků GRU do výbuchů dvou skladových hal v muničním areálu ve Vrběticích v roce 2014 (viz produkt 12097). Avšak pokud už v dubnu 2021 existovalo důvodné podezření ze spáchání trestného činu, pak už v té době měla být zahájena fáze vyšetřování čili trestní stíhání. Je samozřejmě jasné, že sousloví „důvodné podezření“ ještě neznamená prokázání viny, ale už to označuje, že fáze prověřování skončila, jelikož policisté dospěli k závěru, že byl spáchán trestný čin, ze kterého někoho podezřívají. Na základě důvodného podezření je možné někoho obvinit, omezit jeho osobní svobodu uvalením vazby, provést domovní prohlídku apod. Avšak všechno se to děje se zahájením trestního stíhání (fáze vyšetřování) nebo v jeho průběhu. NCOZ ale dosud žádné trestní stíhání nezahájila, tak proč už v dubnu 2021 tvrdila, že existuje jakési „důvodné podezření“?

V současné době (červenec 2021) se dozvídáme, že pořád probíhá fáze prověřování čili že policisté jsou stále na úplném začátku. Fáze prověřování nám říká, že policisté dosud nevědí – nebyli schopni prověřit a určit, zda byl ze strany ruských operativců* spáchán trestný čin, případně zdali se podíleli na incidentu ve Vrběticích. Jak je ale možné, že už 17. dubna 2021 vystoupili premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček se sdělením o „důvodném podezření“ ze spáchání trestného činu a s rozhodnutím vyhostit 18 ruských diplomatů? To je pro Českou republiku přece tak ostudné a pro některé funkcionáře natolik trestuhodné, že to nelze jen tak přejít. Ale opakujeme, že je to jen otázka času. Zodpovědné osoby nemohou svým skutkům a doložitelným faktům* uniknout. 

Mimořádný brífink Babiše a Hamáčka dne 17. dubna 2021 se neměl vůbec konat. Ale oba na toto dramatické divadlo z nějakého důvodu přistoupili, čímž potvrdili, jakou je Česká republika lokajskou zemí. Jistěže důvodem byla politika USA směrem k Rusku a náhlé vytvoření položky s bezpečnostními dotazníky pro uchazeče o tendr k rozšíření jaderné elektrárny Dukovany plus narychlo připravovaná cesta Hamáčka s tímto podtextem do Moskvy (bodů v plánovaném jednání v Moskvě bylo více). Cílem bylo podchytit Rusko tak, aby zůstalo v tendru. Autorem této myšlenky byl prezident Zeman, přičemž Babiš se podvolil a vykonavatelem učinil svého univerzálního ministra Karla Havlíčka, který bezpečnostní dotazníky začal organizovat. Po rychlé reakci Američanů a s přívalem tehdy ještě nezveřejněných informací o údajném působení GRU na území ČR, se Babiš zalekl, že by tento tlak nemusel ustát a společně s Hamáčkem se oba svižně podřídili bezpečnostním složkám a jejich lžím. Zvláště je to patrné v případě Bezpečnostní informační služby* (BIS) a jejího ředitele Michala Koudelky. Ten se dokonce na sociální síti Twitter snažil „vychovávat“ vládu, když ohodnotil její výkon jako projev sebevědomé a hrdé země namísto toho, aby vláda hodnotila, úkolovala a kontrolovala jeho (viz produkt 12097). Jak potupné na straně jedné a jak troufalé na straně druhé (pochopitelně se zahraničním patronem v zádech). Ale pojďme dále.

Další podivná skutečnost ze strany NCOZ je to, že ačkoli je NCOZ stále ve fázi prověřování, tak už si její pracovníci v dubnu 2021 stanovili vyšetřovací verzi*, což spadá do fáze vyšetřování při zahájení trestního stíhání. Nebudeme teď řešit, že si stanovili jen jednu vyšetřovací verzi, čímž udělali ostudu kriminalistickému řemeslu a též jasně ukázali, jakého závěru má být dosaženo, ale podíváme se na účel vyšetřovací verze. Účelem stanovení vyšetřovací verze a jejího ověření je dospět k sestavení obžaloby (už toto poukazuje na zahájení trestního stíhání, jehož součástí je právě sestavení a podání obžaloby). Měli bychom správně napsat v množném čísle, že vytyčené vyšetřovací verze se ověřují v praxi a ty verze, u nichž je zjištěn rozpor se skutečným stavem věcí se zamítají. Pokud jsou vyšetřovací verze stanoveny tak, aby vyplnily všechny mezery ve vyšetřování, pak jsou postupně odmítnuty všechny verze až na jednu, jejíž správnost by měla být prokázána a potvrzena.

Ředitel NCOZ Jiří Mazánek se však v rozhovoru jasně vyjádřil, že v kauze „Vrbětice“ je jen jedna jediná vyšetřovací verze, k čemuž zdůraznil, že si oni z NCOZ za touto verzí stojí. Nejenomže si kriminalisté neprofesionálně a zcela nesmyslně stanovili jen jednu vyšetřovací verzi (to už nemuseli mít žádnou verzi), ale oni to udělali ještě v době, kdy jsou stále v počáteční fázi celého trestního řízení čili ve fázi prověřování, a to prověřování toho, zda příslušníci GRU vůbec něco na území ČR spáchali. Oni jsou tak originální, že v této počáteční fázi již přispěchali se stanovením vyšetřovací verze, v níž už počítají s vinou ruské GRU. Jak s něčím takovým může přijít ředitel specializovaného policejního útvaru s celostátní působností, a ještě si na tom neústupně trvat?! No není tohle na reformu NCOZ? Nebo alespoň na okamžité personální změny?

NCOZ prostě nemarní čas. Příslušní policisté splácali všechno dohromady jenom proto, aby udržovali rychle nabytý obraz o ruských záškodnících na českém území. Pokud se NCOZ přehoupne do úseku trestního stíhání s počátkem ve fázi vyšetřování a svou jedinou vyšetřovací verzi neprokáže, co nastane pak? My už z vlastního jednoduchého šetření* víme, že tuto verzi prokázat nemohou, ale kdo ví, co všechno je možné v době falšování stop* a důkazů* (podrobněji dále v textu).

Další lží, která jde opět na vrub NCOZ, je vyjádření Jiřího Mazánka k tomu, kdy vlastně tato policejní složka zjistila, že za výbuchy ve Vrběticích stojí ruská vojenská rozvědka. Redaktorka Českého rozhlasu Markéta Chaloupská k tomuto bodu položila otázku, na níž od Mazánka obdržela následující odpověd:

Redaktorka: „Kdy jste přišli na to, že za útokem ve Vrběticích stojí GRU, tedy agenti ruské vojenské rozvědky Alexander Miškin a Anatolij Čepiga?“

Ředitel NCOZ: „To, že tito dva důstojníci jsou spojeni s výbuchem ve Vrběticích a je to jediná vyšetřovací verze, tak to jsme stanovili v lednu 2020.“

Ředitel Mazánek to se svou odpovědí hodně přehnal. Mazánek svou výpovědí uvedl, že trestní řízení trvá už půl druhého roku (uvedený rok 2020 není chyba v textu). Jenže to trestní řízení, jak se také vyjádřil na jiném místě rozhovoru, je pořád ve fázi prověřování. To znamená, že dosud nebyla zahájena fáze vyšetřování. Ale to Mazánkovi nevadí a tvrdí, že už v lednu 2020 stanovili vyšetřovací verzi, a ještě k tomu jedinou verzi se zapojením ruských operativců. Mazánek se do toho hodně zamotal. Je to samozřejmě lež, protože dozorový státní zástupce by už v polovině roku 2020 musel konat, neboť by už dávno byla překročena lhůta pro provedení úkonů v příslušné fázi.

Fáze prověřování by měla v této kauze skončit do šesti měsíců. Pokud vše začalo v lednu 2020, jak tvrdí Mazánek, tak nejpozději v červenci 2020 musela skončit fáze prověřování a mělo být zahájeno trestní stíhání, případně měla být věc úplně odložena. Pokud je nutné poskytnout policejnímu orgánu více času, může státní zástupce zahájení trestního stíhání dočasně odložit, a to nejdéle o dva měsíce. Dočasné odložení nejvýše o dva měsíce se může několikrát opakovat. Jestliže je fáze prověřování vedena již od ledna 2020, pak by muselo být trestní stíhání státním zástupcem už nejméně 6x dočasně odloženo (doba odložení mohla být i kratší, proto uvádíme, že by to bylo nejméně 6x). Problém je však v tom, že nikdo o žádném odložení nic neví a redaktorka se na to nezeptala. Zkrátka je to celé tak pofiderní, že to nemůže obstát.

Pokud Mazánek tvrdí, že trestní řízení i s rychlým stanovením jediné vyšetřovací verze ještě před zahájením trestního stíhání (které nebylo dosud zahájeno) policisté započali již v lednu 2020, pak je nepochopitelné, proč vyhlásili pátrání po dvou ruských občanech až v dubnu 2021 neboli až po roce a třech měsících (viz produkt 12097). To prostě nedává smysl. Nedává ani smysl, proč by měli být klíčoví členové vlády o zapojení ruské GRU do tohoto incidentu poprvé a stručně informováni až 7. dubna 2021 na jednání Výboru pro zpravodajskou činnost a proč by první písemnou zprávu o působení ruské GRU na území ČR měli obdržet až 16. dubna 2021 (viz produkt 11155). Policisté by nikdy nemohli otevřít tak vážný případ spojený s působením cizí zpravodajské služby* na území ČR bez toho, aby nebyla o této závažné skutečnosti (rozuměj GRU v ČR) neprodleně informována vláda. Mazánek ale svým tvrzením vlastně sděluje, že BIS informovala vládu až po době delší než jeden rok. Neuvěřitelné!

Navíc by zde byl zajímavý úkaz v tom, že celý dlouhý rok a několik měsíců nic neproniklo na veřejnost, a dokonce ani k novinářům. Přitom všichni víme, že tohle by nebylo v českém prostředí možné. Mazánek se zkrátka snaží neobratně mlžit a navodit zdání, že celá aféra nevznikla až v dubnu 2021 mimořádným vystoupením Babiše a Hamáčka, ale už o více než rok dříve (snaha odpoutat pozornost od období březen–duben 2021, kde je viditelná souvislost s politickými aktivitami). Mazánek by si měl své lži lépe ujasnit, a hlavně by si to měl ujasnit s těmi, se kterými se spolčil. Na čí pokyn nebo na základě jakého spolčení Mazánek takto nehorázně vystupuje? To už je ale věcí Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která tato pochybení a lhaní musí vidět.

Podívejme se ještě na jeden přímý důkaz, který jednoznačně prokazuje, že Mazánek lže. O údajném působení příslušníků GRU v České republice se BIS a NCOZ měly dozvědět také podle toho, že oba důstojníci GRU měli být v říjnu 2014 ubytováni v ostravském hotelu Corrado, kde měli používat stejné krycí doklady* jako v březnu 2018 ve Velké Británii (kauza „Skripal“). Avšak jak chce Mazánek vysvětlit své tvrzení o zahájení trestního řízení v lednu 2020, když teprve až 4. května 2021 se policisté z NCOZ přišli do jmenovaného hotelu „slavnostně podívat“ na knihu hostů či knihu ubytovaných? Takže téměř po roce a půl od zahájení prvních úkonů trestního řízení se přišli policisté podívat do hotelu Corrado, aby prověřili, zda tam ruští rozvědčíci* byli ubytováni. Tento fakt o pozdním zajištění hotelové knihy potvrdila i Česká televize ve své hlavní zpravodajské relaci „Události“ vysílané 6. května 2021 (ČT přirozeně neuvedla, že to bylo opožděně, ale poskytla faktickou informaci* o práci NCOZ).

Takže policisté v lednu 2020 zahájí úkony trestního řízení (Mazánkovo tvrzení), které začíná fází prověřování, ale až po více než roce přijdou prověřit zásadní stopu o přítomnosti dvou ruských zpravodajských důstojníků* v konkrétním českém městě. Přitom jejich krycí jména* z působení v jihoanglickém městě Salisbury byla světové veřejnosti odhalena už v září 2018. A tady se dostáváme k další závažné skutečnosti.

Jestliže byla krycí jména obou Rusů veřejně odhalena v září 2018, tak co měli vedoucí funkcionáři BIS včetně jejího ředitele Michala Koudelky okamžitě iniciovat? No přece prověřit, zda se oba Rusové pod těmito krycími jmény nepohybovali také v České republice. To je základní věc, kterou provádějí všechny kontrazpravodajské služby* na světě. Už zhruba dva týdny po mimořádném vystoupení ochotnického dua Babiš–Hamáček jsme v produktu 22039 uváděli postup v této záležitosti. Pro větší srozumitelnost zde uvádíme příslušnou zásadu, kterou musí bez prodlení uplatňovat každá kontrazpravodajská služba v působení proti aktivitám cizích zpravodajských služeb. Tato zásada zní následovně:

         

  

  

Jakmile má kontrazpravodajská služba k dispozici informaci o nově odhalené krycí či pravé identitě jakéhokoli důstojníka cizí zpravodajské služby, musí tuto osobu prověřit ve vztahu k vlastní zemi. Toto prověřování se provádí bez ohledu na to, zda byla přítomnost cizího zpravodajského důstojníka odhalena v sousední zemi, nebo ve vzdálenější zemi. Taktéž se provádí bez ohledu na to, zda byl dotyčný zpravodajec zadržen.

produktu 22039 jsou rozebrány další zásady a postup kontrazpravodajské služby v řešení této záležitosti.

     
 
 

Nebudeme ozřejmovat, jaký význam má toto prověřování pro danou kontra službu a pro národní bezpečnost příslušné země, ale vysvětlíme, jak jednoduché bylo pobyt cizích zpravodajců* na území ČR prověřit. BIS se v září 2018 dozvěděla, že se v Británii pohybovali dva příslušníci GRU pod krycími jmény Ruslan Boširov a Alexandr Petrov. Tato informace na konci roku 2018 na nás vyskakovala ze všech médií. Pracovníci BIS ani ředitel Koudelka ji tedy nemohli přehlédnout (jistěže BIS monitoruje sdělovací prostředky a sociální sítě, ale chceme zvýraznit, jak prosté bylo tuto informaci zachytit). BIS je ze zákona umožněn přístup do všelijakých databází či evidencí, a právě k jedné takové databázi patří „Cizinecký informační systém“, který spravuje Služba cizinecké policie. V rámci tohoto systému je veden pobyt cizinců, kteří nepocházejí ze zemí EU, což se vztahuje i k ruským občanům. Všichni ubytovatelé (hoteliéři) mají zákonnou oznamovací povinnost, která jim ukládá, aby všechny cizince mimo zemí EU s požadovanými osobními údaji ohlásili na příslušný útvar cizinecké policie, a to do tří pracovních dnů (o tom jsme psali již čtyři dny po mimořádném vystoupení Babiše a Hamáčka v produktu 12098).

Majitel ostravského hotelu Maxmilián Šimek uvedl, že si svou oznamovací povinnost splnil. To znamená, že jména Boširov a Petrov měla být v databázi cizinecké policie vedena od října 2014. BIS tohle měla zjistit už v září 2018 a ještě ve stejném měsíci a roce o tomto závažném propojení s případem v Salisbury informovat vládu. Je velmi podezřelé, že se tak nestalo. Buď BIS velmi zásadním způsobem pochybila, anebo byl pobyt obou Rusů v Ostravě vytvořen ve spolupráci se zahraničním partnerem až v roce 2021 jako vykonstruovaná stopa* vzhledem k vývoji politických událostí. Mimochodem osobu majitele hotelu Corrado nepovažujeme za spolehlivou a její tvrzení za věrohodné (blíže viz produkt 13099).

Ředitel BIS Koudelka by tak jako tak neměl pokračovat ve své sporné kariéře v BIS. To je to nejmenší nutné opatření. Ale aby byla naplněna úplná spravedlnost, mělo by se všemi pochybeními Michala Koudelky a dalších funkcionářů BIS zabývat příslušné státní zastupitelství (těch pochybení je mnohem více včetně neoprávněného vstupování do státní zakázky a úniků utajovaných informací*). Je neuvěřitelné, že někteří poslanci a senátoři přišli s nápadem, že by měl Koudelka v souvislosti s kauzou „Vrbětice“ obdržet státní vyznamenání.

Ředitel NCOZ Jiří Mazánek připustil, že policisté pochybili, když si v roce 2018 nespojili určité věci s incidentem v Salisbury. Po téměř třech měsících Mazánek potvrdil závěr, který agentura EXANPRO publikovala již dva dny po mimořádném vystoupení Babiše a Hamáčka (viz produkt 12097). Jenže na toto pochybení měl už přece někdo poukázat mnohem dříve – třeba GIBS a příslušní státní zástupci, a zcela jistě novináři.

Jak je možné, že „proslulí“ investigativní novináři z týdeníku Respekt Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný nerozpoznali a nepsali o tom, že kontrazpravodajci* z BIS a policisté z NCOZ pochybili? Proč neuvedli, že toto spojení s ČR mělo být odhaleno už v roce 2018? Jak to, že to nezmínili ani rádoby investigativní novináři z předsunuté organizace* Bellingcat? Všichni tito novináři o kauze „Vrbětice“ ve spojení s ruskou GRU horlivě psali, ale přesto neuvedli všechna závažná a lehce dostupná fakta. Ale proč je neuvedli? To je poměrně jednoduché na vysvětlení. Tito novináři jsou totiž zvolenými adresáty (příjemci) informací, které jsou k nim v rámci řízených úniků informací* přes různé prostředníky skrytě uvolňovány (proto novináři z Respektu ještě týž večer ihned po mimořádném vládním brífinku zveřejnili článek s takovými detaily, které v té době nebyly veřejně známy – viz produkt 12098). Tito novináři jsou pro svou lačnost a neschopnost rozpoznat pozadí, věrohodnost a smysl skrytého předávání těchto informací selektivně využíváni, aby šířili jednostranně zaměřené informace a tím přispívali jedné straně v politickém soupeření s jinou stranou. U těchto novinářů se nepředpokládá, že by nad převzatými informacemi nějak zvlášť přemýšleli, hledali v nich interní* a externí rozpory* a konfrontovali je se známými a souvisejícími fakty a celkově s reálnou situací. Proto se pro tuto práci „předsunutých informačních hlasatelů“ náramně hodí.

Je vhodné poukázat na to, proč vlastně ředitel Mazánek pochybení policistů připustil. Jednak to bylo proto, že se na to ptala redaktorka Chaloupská, která sama uvedla, že ty informace v roce 2018 nebylo možné přehlédnout, a jednak proto, a to byl hlavní důvod, aby odvedl pozornost od toho, že by mohla existovat možnost, že informace a stopy o přítomnosti důstojníků GRU na území ČR někdo uměle vytvořil až v roce 2021, což by poukazovalo na souvislost s politickými aktivitami ohledně tendru na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany (náhlé vytvoření bezpečnostních dotazníků pro uchazeče) a připravovanou cestou vicepremiéra Hamáčka do Moskvy.

Mazánek ve své odpovědi svedl ono pochybení z roku 2018 na vyšetřovatele, kteří už od NCOZ odešli. Tímto potvrdil svůj pokřivený charakter, jelikož pochybení by měl hledat přednostně u sebe. Ve funkci ředitele NCOZ je od srpna 2018, tudíž i on už jako ředitel NCOZ byl vystaven zveřejněným informacím o zpravodajcích GRU. Přesto nic neudělal. To je stejné, jako kdyby Koudelka chtěl tvrdit, že on v roce 2018 nepochybil, protože se nedíval na televizi a ani nečetl zprávy (pak si až náhodně v dubnu 2021 pustil ČT24 a ihned z toho byl poprask – to je samozřejmě vtip, ale něco hodně špatného to vypovídá o vedoucích činitelích našich bezpečnostních složek). Zde je nutné zdůraznit, že pokud časově pochybili policisté z NCOZ (a oni pochybili), pak mnohem více pochybili příslušníci BIS.

Mazánek se v rozhovoru odkazoval na tiskovou konferenci ze dne 19. dubna 2021, na které vystoupil společně s tehdejším nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem (viz přepis TK na stránkách české vlády). Za nimi se na počítačové projekci zobrazovaly doprovodné informace. Na delší dobu zde byly ve větší velikosti zobrazeny fotokopie krycích cestovních dokladů obou Rusů, avšak tentokrát na jména Ruslan Tabarov a Nicolai Popa (Nikolaj Popa). Zobrazeny byly i další údaje obou ruských zpravodajců. Na této konferenci Mazánek na otázku redaktorky České televize odpověděl, že tyto dvě osoby je možné spojit s událostí výbuchů ve Vrběticích. Jenže to je další lež, neboť předložené pasy (jejich kopie), byť mohou být skutečnými krycími doklady, nepocházejí ze žádných aktivit GRU na území České republiky (podrobný rozbor viz produkt 12099 a produkt 12100).

BIS a NCOZ tvrdí, že kopie pasů byly přiloženy k e-mailu, který byl žádostí o vstup do muničního areálu ve Vrběticích. To znamená, že ředitel NCZO Jiří Mazánek a dnes už bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman tvrdí, že od října 2014 je tento e-mail i kopie pasů součástí policejního spisu. Ale tak to samozřejmě není, jelikož žádný e-mail se žádostí neexistuje a nikdy neexistoval. Existují jen kopie krycích pasů, které obstarali západní partneři (více viz dva uvedené produkty výše). Nikdo z policistů se na tento konkrétní e-mail za ta dlouhá léta nikdy nedotazoval dotčené společnosti Imex Group, které měl být adresován. A co na to Vojenský technický ústav (VTÚ), který je správcem celého areálu a který do areálu vydává povolení ke vstupu? Byla k VTÚ přeposlána tato údajná žádost? A vydal VTÚ v říjnu 2014 příslušná povolení ke vstupu?

Ohledně kopií dvou pasů napovíme ještě jednu věc. Jeden pas byl tádžický a druhý moldavský, přičemž policisté dělají, že je vše v pořádku. Jenomže ono to v pořádku není. Policisté nikdy nevysvětlili a nikdo se neptal na to, proč by v jednom elektronickém dopise měl o vstup do areálu žádat Tádžik a Moldavan. My k tomuto jenom poznamenáme, že pro zahraniční zpravodajskou službu není snadné získat v omezeném časovém limitu kopie krycích dokladů dvou konkrétních cizích zpravodajců tak, aby byly oba doklady vztaženy na jednu zemi. Detailněji se k údajnému e-mailu a kopiím krycích dokladů věnují produkt 12099 a produkt 12100.

Kopiemi cizích krycích dokladů se dostáváme k odpovědi Jiřího Mazánka, kde se dušoval, že na všechno přišli sami bez cizí pomoci. K této věci uvedl následující:

„Bylo jasné, že to vyvolá obrovskou pozornost (rozuměj kauza ‚Vrbětice‘ ve spojení s GRU). A chci, aby bylo také jasné, že jsme to od nikoho nedostali – nedostali jsme to od Američanů ani od žádné jiné tajné služby. Ve spolupráci s BIS jsme na to sami přišli a prověřili.“

Tato odpověď je opravdu žalostná a zároveň komická, a to v několika bodech. Zaprvé neumí Mazánek vysvětlit, proč na to v roce 2018 nepřišel nikdo – ani NCOZ, ani BIS. Ale i přesto si dovolí tvrdit, že po delší době na to náhle přišly obě složky ve vzájemné spolupráci. Takže napřed nikdo a pak náhle všichni. Není to trochu divné? 

Zadruhé je těžké si představit, jak na to ve spolupráci s BIS přišli sami. Buď na to tedy přišli sami, anebo jim to BIS pěkně naservírovala tak, jak potřebovala. Nebo chce Mazánek říct, že zástupci BIS a NCOZ chodili všude spolu a že i do databáze ubytovaných cizinců se dívali společně? Někdo s tím musel přijít jako první, ale nikdo nechce říct, kdo to byl – tím někým míníme konkrétní bezpečnostní složku. No není tohle podezřelé? Nikdo se k tomu nemá, všechno bylo dosaženo vzájemnou spoluprací. To zavání snahou zakrýt, že k tomu přispěl někdo třetí.

Zatřetí je opravdu úsměvné, jak se Mazánek téměř zapřísahal, že to nedostali od Američanů ani od nikoho jiného ze zahraničí. Chce snad Mazánek svým výrokem mluvit i za BIS? Cožpak on je 24 hodin denně a 7 dní v týdnu za zadkem řediteli BIS, aby tohle mohl prohlásit? Jistě, Mazánka nemusel nikdo ze zahraničí kontaktovat. Avšak u BIS a Koudelky to mohlo být jinak (nezapomínejme, že západní zahraniční služby mají v ČR své zastoupení a své funkční pobočky). BIS pak „něco“ z toho předala NCOZ, čímž ji mohla navést do požadovaného směru, kde policisté objevili další zdánlivé stopy po přítomnosti příslušníků GRU na českém území z roku 2014.

A začtvrté je zde jeden fakt, který by měl Mazánek vysvětlit, pokud chce tvrdit, že v tom není zahraniční služba. Už 18. dubna 2021 se na webu britské BBC objevil článek, který obsahoval kopie obou krycích pasů (připomínáme, že mimořádné vystoupení premiéra Babiše a vicepremiéra Hamáčka se konalo 17. dubna večer, kde ale nebyly uvedeny žádné detaily ani obrazový materiál). Chce snad Mazánek říct, že to BBC poslal on sám nebo někdo z jeho podřízených? Pokud ne, tak jak se to mohlo dostat tak rychle k BBC, když kopie krycích pasů měly být součástí českého policejního spisu?

Z těchto faktů je jednoduché odvodit, že kopie krycích cestovních dokladů byly do redakce BBC předány někým ze zahraničí a že podobně byly v tomto období předány také české straně. To ale také znamená, že kopie pasů nebyly součástí českého policejního spisu od roku 2014, ale že byly dodatečně do tohoto spisu vloženy až v roce 2021, kdy je účelově obstarala třetí strana ve prospěch zahraniční politiky své země. Pokud by byly součástí spisu už od roku 2014, musela by se jimi z hlediska jejich původu už tehdy zabývat BIS a také kontrazpravodajský prvek z Vojenského zpravodajství*, poněvadž muniční areál ve Vrběticích je stále vojenským objektem a ruská GRU je vojenskou zpravodajskou službou (samozřejmě by byla nutná dekonflikce*).   

Ani novináři z Respektu ve svém prvním článku k tomuto tématu neměli k dispozici kopie krycích pasů, a to měli k dispozici takové detaily, které nebyly na brífinku členů vlády sděleny (řízené úniky informací k vybraným novinářům pro vytváření toho „správného“ obrazu). Článek byl zveřejněn ještě 17. dubna večer krátce po brífinku Babiše a Hamáčka pod názvem Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, kteří se pokusili zabít Skripala.  

Naprosto tristní je, že tyto lži a nekvalitní práci NCOZ podporuje státní zastupitelství. Tehdejší nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na tiskové konferenci dne 19. dubna 2021 kromě jiného uvedl následující:

„Pracujeme s vyšetřovací verzí, že cílem útoku byl tento vojenský materiál směřující do Bulharska a k výbuchu tedy nemělo dojít na území České republiky.“

Také nejvyšší státní zástupce podpořil a souhlasil s tím, že NCOZ má už ve fázi prověřování stanovenou vyšetřovací verzi, přičemž mu ani nevadilo, že vyšetřovací verze je jen jedna. Zkrátka už od počátku je každému znám výsledek vyšetřování, které ještě jako počátek trestního stíhání nebylo zahájeno. Se vším souhlasí také Krajské státní zastupitelství v Brně, které je v této kauze dozorovým orgánem. Pokud by nesouhlasilo, už by dávno do postupu policejních vyšetřovatelů zasáhlo.

Asi nejtragičtějším výmyslem je tvrzení NCOZ, státního zastupitelství i BIS o tom, že první výbuch dne 16. října 2014 nebyl plánovaný, ale že ten druhý výbuch dne 3. prosince 2014 už plánovaný byl, protože bedny s municí již měly v té době být v Bulharsku. To opravdu jen tak někdo nevymyslí – tedy kromě českých policistů, zpravodajců a státních zástupců. Mazánek tento hloupý výmysl potvrdil v rozhovoru pro Český rozhlas, když řekl, že výbuch měl nastat s vysokou pravděpodobností mimo území České republiky.

Než to trochu přiblížíme, musíme připomenout, že Policie ČR, potažmo NCOZ nedisponuje žádným fotografickým materiálem nebo videozáznamem ani záznamem v „knize návštěv“ a ani jediným svědectvím o tom, že by dva dotyční Rusové byli uvnitř muničního areálu nebo se k němu jen přiblížili. Stejně tak NCOZ nedisponuje žádnými zbytkovými fragmenty údajných výbušných zařízení ani zbytkovými částicemi výbušniny použité v údajných výbušných zařízeních, které měli do beden s municí instalovat operativci z GRU. Ale na druhou stranu policisté přesně vědí, že k výbuchům mělo dojít mimo Českou republiku – údajně v Bulharsku. Takže záškodníci z GRU vlastně svůj úkol nesplnili, což nikdo dosud nezdůraznil. Jenže oni ten úkol ani splnit nemohli, jelikož tuto bláznivou misi nikdy nepodnikli.

Hloupost této údajné mise přiblížíme, když podrobněji vylíčíme, jaký úkol podle NCOZ museli ruští operativci ve Vrběticích splnit. Ten úkol nemohl znít jinak než takto:

„V cizí zemi se ve dvojici dostat k muničnímu areálu, proniknout nepozorovaně dovnitř, vyhledat ty správné dvě skladové haly, které leží asi 1,2 km od sebe, vniknout do těchto hal, uvnitř hal překonat uzamčené a/nebo zaplombované bedny s municí, instalovat do nich výbušná zařízení a nastavit je takovým způsobem, aby vybuchla až poté, co bedny dosáhnou území Bulharska, poté bedny a následně i haly uzavřít tak, aby nikdo nic nepoznal, a muniční areál nepozorovaně opustit.“

Tak takový úkol měl být podle českých bezpečnostních sil vydán důstojníkům GRU. NCOZ tvrdí, že ruští operativci do muničního areálu pronikli 15. října 2014 (později to podle předložených zdánlivých stop o pohybu příslušníků GRU po území ČR ani nešlo). NCOZ ale také tvrdí, že výbuch 3. prosince byl plánovaný. Už chápete tu hloupost a neproveditelnost? Policisté, zpravodajci a státní zástupci tvrdí, že ruští sabotéři umístili výbušná zařízení do beden tak, aby vybuchla až po 49 dnech (časový interval mezi 15. říjnem a 3. prosincem). V tom jsou ale dva skutečně hodně zahnuté háčky. Jedním z nich je pochopitelně údiv nad tím, jak mohli vědět, že bedny budou po 49 dnech v Bulharsku. Jakože si to zjistili a že tomu tak dlouho dopředu věřili? Druhý háček i s dalšími podrobnostmi ohledně plánování, přípravy a provedení těchto destruktivních operací včetně položek, které jsou při plánování brány v úvahu, je komplexněji rozebrán v produktu 13104.

Mazánek ve svém rozhovoru pro Český rozhlas potvrdil ještě jeden závěr agentury EXANPRO, který publikujeme od samého počátku vrbětické kauzy s údajným zapojením GRU. Tím závěrem je, že NCOZ postrádá jakékoli důkazy, které by ji opravňovaly nastartovat trestní stíhání. Přesto si Mazánek neodpustil v rozhovoru zmínit, že od doby, kdy byl případ zveřejněn, získali řadu nových stop a důkazů. Ale proč si Mazánek ve svých odpovědích sám odporuje? Že mají celou řadu stop a důkazů? No dobře, ale co z toho, když jsou na druhou stranu podle Mazánka už téměř rok a půl stále ve fázi prověřování? Proč Mazánek a s ním i dozorový stání zástupce na rovinu neřeknou, že jsou to jen samé domnělé stopy a důkazy, které nejsou použitelné?

Mazánek doslova uvedl, že mají řadu nových stop a důkazů, ale že stále neshromáždili tolik důkazů, aby mohli zahájit trestní stíhání. Redaktorka se měla po vzoru Mazánkova vyjadřování zeptat, kolik důkazů ještě potřebují. Pravda je taková, že policisté nemají jedinou pravou důkazní stopu* či věrohodné svědectví, a tím ani jediný přímý důkaz*. Závěr je prostě jednoduchý: Policisté nic nemají a mít nebudou (kromě falešných stop a důkazů). Takže co dál?

Dál by se toho měl chopit zákonodárný sbor poslanců a senátorů, který by měl pochopit, že bezpečnostní složky žádný skandál s GRU neodhalily, ale naopak ho za přispění třetí strany a vlády samy iniciativně vytvořily. Poslanci a senátoři by si měli uvědomit, co se v České republice stalo a co se dál v České republice odehrává. Avšak velká většina českých zákonodárců je nejraději, když může sloužit Západu, a to i na úkor České republiky.

V novodobé kauze „Vrbětice“ se jedná o tak rozsáhlý komplot státních institucí proti cizí zemi a ve prospěch jiné cizí země, že to pro Českou republiku bude mít v budoucnu citelné následky. Ti funkcionáři, kteří o tomto komplotu vědí, by se od něho měli alespoň veřejně distancovat, což se týká i ředitelů zbylých dvou zpravodajských služeb – Vojenského zpravodajství (VZ) a Úřadu pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI).

Závěrem už jenom zbývá vybídnout novináře k pokládání správných otázek a jejich nasměrování na ty správné a odpovědné i zodpovědné osoby. Nuže páni novináři, pokládejte všetečné otázky. K jejich vytváření máte obšírný návod.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Přehled souvisejících zpravodajských produktů:


Zpravodajský produkt 11158
Odborná analýza s důkazním materiálem
© 2021 Agentura EXANPRO
2. červenec 2021
Předplatitelé

Specifické hodnocení (12102)

Měsíc červen je komunitou LGBTQ+ považován za měsíc hrdosti (Pride Month). Uvedená komunita v tomto měsíci každoročně pořádá různé akce na podporu sexuálních a genderových menšin. Pro uvedené sousloví menšin je používána celosvětová zkratka SGM (Sexual and Gender Minorities), ale vymezení některých menšin (minorit) je matoucí a zároveň se obecně jedná o nikdy nekončící proces, což onu zmatenost ještě zvyšuje (blíže k tomuto vymezení i ve vztahu ke zpravodajským službám viz další část produktu).

Nejznámější aktivitou v průběhu „duhového měsíce“ jsou takzvané průvody hrdosti (pride parades), které jsou také známé jako festivaly hrdosti (pride festivals). Původ těchto oslav sahá do roku 1969, kdy byla právě v červnu podniknuta policejní razie proti jednomu gay baru v New Yorku. To vyústilo v demonstrace gayů a leseb za rovnoprávnost.

Oslavy měsíce hrdosti v podobě průvodů mají sloužit jako demonstrace za zákonná práva všech těchto menšin. Avšak spíše než o demonstrace za práva sexuálních a genderových menšin se jedná o rozjařenou propagaci komunity LQBTQ+, kde nechybí prvky exhibicionismu s různorodým sexuálním podtextem (BDSM/fetiš náhubky a jiné pomůcky, erotické oblečky, lascivní chování apod.). Formám lásky se meze nekladou, ale zapomíná se, že je to především věc intimity mezi blízkými lidmi. Jenže u průvodů komunity LGBTQ+ to vypadá, jako by chtěl každý své sexuální potřeby a touhy sdílet se všemi a rovnou na ulici. Pokud to tak není, měl by se změnit projev těchto průvodů.

K oslavám „duhového měsíce“ se každoročně připojují i státní organizace, přičemž nejzajímavější je, že se do těchto aktivit činorodě zapojují také zpravodajské služby* některých zemí. Prim v tomto zapojení hrají britské zpravodajské služby MI5* a MI6* (MI5 je též označovaná jako Security Service [bezpečnostní služba] a MI6 jako Secret Intelligence Service – SIS [tajná zpravodajská služba], úplnými oficiálními názvy pak jsou „Security Service MI5“ a „Secret Intelligence Service MI6“ – více k těmto službám viz Zpravodajský výkladový slovník).

V tomto směru oficiálním webovým stránkách zpravodajské služby MI5 po celý červen 2021 dominovala „duhová vlajka“ (viz infografický obrázek). Zástupci MI6 zase pekly dorty s duhovým symbolem a prodávali je pro charitativní účely. Obě britské služby vyvěsily nad svými ústředními budovami „duhovou vlajku“ (viz ústředí* MI6 s vlající vlajkou na infografickém obrázku).

Nyní si přiblížíme, jak své zapojení obě britské služby vysvětlují, což doplníme hodnocením, v čem spatřujeme z jejich strany pokrytectví. Dále přiblížíme komplikace spojené s efektivním fungováním zpravodajské služby a objasníme, co tento novodobý přístup znamená pro nábor nových zaměstnanců a pro tradičně stanovené podmínky pro jejich přijetí do různých zpravodajských funkcí.

28. červen 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení s odborným výkladem (13104)

Velmi komplexní a rozsáhlejší rozbor údajné operace* ruské GRU v muničním areálu ve Vrběticích z pohledu jejího plánování, přípravy a provedení. I přes rozsáhlost odborného dokumentu jsme tento dokument ponechali jako jeden zpravodajský produkt* bez rozdělování do více produktů.

Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) zahájila trestní řízení* proti dvěma příslušníkům ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*), které „důvodně“ podezřívá ze zapojení do výbuchů ve dvou skladových halách v muničním areálu ve Vrběticích v roce 2014. Vážný problém je však v tom, že cokoli se mělo v souvislosti s ruskou GRU a kauzou „Vrbětice“ řešit, tak se to mělo začít řešit nejpozději v roce 2018 včetně zahájení trestního řízení a informování vlády. Proč nejpozději v roce 2018, to je podrobně zdůvodněno v produktu 22039.

To, co se odehrálo v dubnu 2021 – rozuměj dramatické vystoupení dua Babiš–Hamáček a následné vyhoštění 18 ruských diplomatů – se mělo odehrát nejpozději na konci roku 2018. Pokud se tak nestalo a vše se odehrálo až na jaře 2021, a ještě k tomu na pozadí určitých politických událostí, měli by se všichni zákonodárci i členové vlády ptát, proč s tím policejní orgány, a především Bezpečnostní informační služba* (BIS) přicházejí až v roce 2021. Zákonodárci měli už dávno požadovat a členové vlády realizovat řízení proti odpovědným zpravodajským a policejním funkcionářům za zanedbání jejich zákonné odpovědnosti a povinností.

Pokud chtěly NCOZ a BIS spojit GRU s výbuchy ve Vrběticích, pak to měly učinit již v roce 2018. Informace, které obě složky předložily až nyní v roce 2021, musely být totiž dostupné už v roce 2018, kdy britské úřady uvolnily zásadní informaci, která měla být klíčovým dílkem do české skládanky (viz produkt 22039). Proč se BIS a NCOZ po téměř třech letech náhle probudily a přispěchaly s něčím, co měly předložit na podzim 2018? Buď mají obě složky neschopné vedení, anebo to hodně „smrdí“ komplotem ze strany bezpečnostních sil, což má svůj počátek u západního zahraničního partnera.

Závažnost situace je ale zvýšena tím, že ten zápach organizovaného spolčení páchne dvojnásob. Tu dvojnásobnou „smrdutou“ příchuť dodává vláda a zákonodárci, kteří toto nepochybné zpoždění vůbec neřeší a na nic se neptají (viz správné otázky v závěru produktu 22039 – odpovědi nejsou neznámé). To už pak není jen komplot bezpečnostních sil, ale také komplot vlády. A zdůrazňujeme, že se jedná o lehce doložitelná fakta, kterým nemůže nikdo uniknout. Všechno je otázkou času.

Toto dění je znakem úpadku České republiky, která se propadá stále hlouběji do područí cizí mocnosti, přičemž je zneužívána v boji proti předurčenému „nepříteli“. A je úplně jedno, že premiér Andrej Babiš neustále vykřikuje, že ČR je svrchovanou zemí, když se následně podřizuje cizím zájmům a souhlasí, aby český stát fungoval jako nástroj cizí mocnosti. Svrchovanost republiky navíc nezaručuje ani Ústava ČR, což by měl Babiš vědět a snažit se o nápravu (viz produkt 31016).

Komplot zástupců bezpečnostní komunity a politiků v kauze „Vrbětice“ byl již doložen několika zpravodajskými produkty, kde jsme se věnovali objasnění klamných* a vykonstruovaných stop*. K těmto falešným stopám* patří například údajný pobyt operativců* GRU v ostravském hotelu Corrado, kde oba ruští rozvědčíci měli zřejmě přechodné pomatení smyslů, když podle BIS a NCOZ oba v prostoru 30 x 50 m používali dva různé krycí doklady* (rozbor tohoto nesmyslu a dalších detailů viz produkt 12098 a produkt 13099). Další falešnou stopou je údajný e-mail, který měl být žádostí obou ruských zpravodajců* o vstup do muničního areálu ve Vrběticích (tuto stopu jsme kompletně „vygumovali“ v produktu 12099 a v produktu 12100). V tomto produktu se zaměříme na velmi chabé tvrzení NCOZ o akci GRU přímo uvnitř muničního areálu, která ale měla údajně vyvrcholit až mimo území ČR (za tímto výkladem samozřejmě původně stojí BIS a její zahraniční „našeptávači“).

Podle NCOZ byl cílem útoku vojenský materiál, který měl být v nejbližších dnech inkriminovaného období roku 2014 dopraven do Bulharska. Proto NCOZ prohlašuje, že k výbuchům nemělo dojít na území České republiky, protože to údajně mělo poškodit bulharského odběratele v zahraničí (ten měl vojenský materiál – zbraně a munici – vyvážet na Ukrajinu, za což ho měli Rusové potrestat a znemožnit).

NCOZ tvrdí nebo se snaží vytvořit zdání, že důstojníci z GRU ve středu 15. října 2014 nepozorovaně pronikli do muničního areálu a následně do dvou skladových hal vzdálených od sebe zhruba 1,2 km umístili výbušná zařízení. Co do skladových hal! Bylo to mnohem složitější. Po vniknutí do obou hal museli otevřít uzamčené a/nebo zaplombované bedny s vojenským materiálem (municí) a teprve do nich výbušná zařízení instalovat. Museli se dostat až do vnitřku beden, jelikož podle NCOZ a BIS mělo k výbuchům dojít mimo území ČR. Výbušná zařízení tak musela být umístěna uvnitř beden, které měly být transportovány.

Problém byl však v tom, že první výbuch nastal už 16. října 2014, a to uvnitř skladové haly č. 16 (viz obrázek). Po 48 dnech od prvního výbuchu čili 3. prosince 2014 nastala druhá exploze, a to ve skladové hale č. 12 (viz obrázek). Ministr vnitra Jan Hamáček k tomu v pořadu ČT „Otázky Václava Moravce“ vysílaném 18. dubna 2021 uvedl, že se v případě prvního výbuchu odehrálo něco, co nebylo takto plánováno, a že ten druhý výbuch nastal v situaci, která byla plánována, neboť bedny s vojenským materiálem měly být v té době už v Bulharsku. Větší hloupost už nemohl říct! Na jeho částečnou omluvu můžeme uvést, že to není z jeho hlavy. Původcem této náramné hlouposti je BIS a NCOZ, avšak Hamáček by měl být duševně natolik v kondici, aby tuto hloupost prohlédl. Ale jak se zdá, tak jeho schopnost myšlení je silně omezena, poněvadž si neuvědomuje, co znamená časový interval mezi oběma výbuchy či sériemi výbuchů pro prezentovanou údajnou sabotážní* akci GRU. Tuto nebetyčnou hloupost osvětlujeme dále v textu v části „Instalace výbušných zařízení“ a v části „Závěr“.

To, co uvedl Hamáček, který samozřejmě vycházel z informací od BIS a NCOZ, je ubohá fikce, která nemá s realitou nic společného. Je nutné zdůraznit, že Policie ČR, potažmo NCOZ nedisponuje žádným fotografickým materiálem nebo videozáznamem ani záznamem v „knize návštěv“ a ani jediným svědectvím o tom, že by dva dotyční Rusové byli uvnitř muničního areálu nebo se k němu jen přiblížili. Stejně tak NCOZ nedisponuje žádnými zbytkovými fragmenty údajných výbušných zařízení ani zbytkovými částicemi výbušniny použité v údajných výbušných zařízeních. Celé je to jen uměle vytvořený příběh, což někteří dnes nazývají preferovaným módním výrazem „narativ“ převzatým z anglického termínu „narrative“. Bylo to jako vymyslet filmový scénář, kde úkolem scénáristy bylo ztvárnit „poutavý“ příběh s propojením výbuchů ve Vrběticích na ruskou GRU a vše to sladit s určitými místy a dny. Ve filmovém scénáři je možné všechno, ale zpravodajští a policejní fabulátoři* zapomněli, že BIS a NCOZ nejsou filmové štáby.

V následující části zpravodajského produktu vysvětlíme, jak je to s plánováním sabotážních či destrukčních akcí, respektive jaké klíčové položky se při tomto plánování posuzují a co všechno se při plánování těchto akcí bere v úvahu. Na kauze „Vrbětice“ názorně ukážeme, jak si vedoucí funkcionáři BIS a NCOZ a členové vlády s tímto smyšleným sabotážním příběhem se zapojením ruské GRU pořádně „naběhli“ (popis akce je ve více bodech v „těžkém“ rozporu s realitou, přesněji s proveditelností některých popisovaných úkonů). S tím zároveň ozřejmíme, proč by žádná zpravodajská služba* neprovedla a ani by nedokázala provést akci, která je českými bezpečnostními složkami a politiky prostoduše a bez jediného přímého důkazu* a bez jediného pravého nepřímého důkazu* servírována veřejnosti.

21. červen 2021

Souhrnné hodnocení (12101)

Produkt navazuje na úvodní dokument 12048, kde jsou uvedeny tři základní otázky a jejich závěrečné odpovědi ke kauze „Skripal“ (incident se odehrál 4. března 2018). Tento pokračující produkt je souhrnným hodnocením pro následné podrobné zdůvodnění závěrečné odpovědi k otázce B, jejíž přesné znění je uvedeno dále v textu.

Pro úplnost uvádíme, že otázka A měla následující formulaci: „Jsou dva podezřelí Rusové vystupující pod jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov příslušníky nebo externími spolupracovníky ruské zpravodajské služby GRU/GU?“ Již 18. září 2018 (o dva dny dříve než jednostranně působící předsunutá organizace* Bellingcat) jsme na tuto otázku odpověděli kladně (viz úvodní dokument 12048) a tuto závěrečnou kladnou odpověď k otázce A jsme o několik dní později podrobně zdůvodnili ve třech produktech: 12049 (díl A-1/3)12050 (díl A-2/3) 12051 (díl A-3/3).

Příslušnost obou zmíněných Rusů k ruské GRU* (GU*) a jejich přítomnost v Salisbury v inkriminovaný den ale ještě neznamená, že právě oni spáchali čin za použití nervově paralytické látky či jiné chemické látky (použití jiné chemické látky vyplynulo ze zpravodajské analýzy*). Jejich přítomnost v Salisbury není přímým důkazem* toho, že spáchali uvedený čin. To, že se příslušníci GRU v inkriminovaný den pohybovali na místě činu nebo v jeho blízkosti, pouze dokazuje, že tam byli, ale nedokazuje to nic o spáchání předkládaného činu. Pro svou přítomnost v Salisbury mohli mít ve vztahu s bývalým dvojitým agentem* Sergejem Skripalem jiný důvod, než který jim přisuzují britské úřady, které přirozeně ani jiné podezřelé osoby nehledaly. Tento jiný důvod je součástí připravovaného podrobného zdůvodnění otázky C, která je včetně nastíněného zdůvodnění shrnuta v produktu 12048.

Ani použitá látka údajně identifikovaná jako látka ze skupiny Novičok neprokazuje, že čin spáchali Rusové (v tomto případě nelze hovořit ani o nepřímém důkazu*). Už v 90. letech 20. století měly vzorky látek ze skupiny Novičok k dispozici země jako Německo, Švédsko, Velká Británie, USA a další (to jsme s podrobnějšími informacemi uváděli už v květnu 2018 v produktu 13040 Britská propaganda v podání premiérky Theresy Mayové aneb Prezentace bez objasnění a v rozporu s fakty). Íránským vědcům se dokonce v roce 2016 podařilo vyrobit látky řady Novičok z komerčně dostupných surovin. Tento výzkum íránských vědců byl prováděn ve spolupráci s Organizací pro zákaz chemických zbraní (OPCW). I tento poznatek* byl uveden ve výše zmíněném produktu. V produktu 13088 z října 2020 jsme tento souhrnný poznatek rozšířili o informaci, že v současné době existuje více než 20 zemí, které disponují nebo dokážou vyrobit látky řady Novičok.

Incident v Salisbury se odehrál 4. března 2018 a již 12. března žádala tehdejší britská premiérka Theresa Mayová o vysvětlení ruského velvyslance. Mayová tvrdila, že britská vláda nemá žádných pochyb o tom, že odpovědnost nese Rusko. To vysvětlila tím, že žádná země kromě Ruska nemá celkovou schopnost, záměr a motiv. K tomu dodala, že neexistuje žádné jiné přijatelné vysvětlení (podrobněji viz prezentace britské vlády v produktu 13040 – česká verze nebo v produktu 13029 – anglická verze).

Prohlášení britské premiérky bylo samozřejmě politicky motivované. Navíc se v případě schopnosti ohledně Novičoku přisuzované pouze Rusku jednalo a stále jedná o nespornou britskou lež (viz argumentace výše o zemích, které již v 90. letech tuto schopnost měly). Ani údajný ruský motiv nebyl ani trochu objasněn, natož prokázán. Ono to totiž nebylo možné objasnit, aniž by se do toho Britové nezamotali. Kdo měl a neměl motiv a proč je detailně rozebráno v produktu 12036 „Jaký motiv měli Rusové, aby eliminovali bývalého člena GRU Sergeje Skripala? Ve hře zůstávají Britové či třetí strana.

Nejasnosti a lži v případu „korunovala“ britská premiérka prohlášením ze 14. března 2018. Pro autentičnost prohlášení předkládáme kromě českého překladu taktéž původní anglickou verzi. Prohlášení tehdejší britské premiérky mělo následující strukturu:

„Na základě této (ruské) schopnosti spojené s jejich pověstí o provádění státem sponzorovaných úkladných vražd – včetně vražd bývalých zpravodajských důstojníků, které (Rusové) považují za legitimní cíle – dospěla britská vláda k závěru, že za tento bezohledný a zavrženíhodný akt je velmi pravděpodobně odpovědné Rusko.“

„Based on this capability, combined with their record of conducting state sponsored assassinations – including against former intelligence officers whom they regard as legitimate targets – the UK Government concluded it was highly likely that Russia was responsible for this reckless and despicable act.“

Můžeme si povšimnout, že odpovědnost Ruska byla prezentována jako velmi pravděpodobná (highly likely), což ale podle britského závěru znamená, že zde stále existovala a dosud existuje pravděpodobnost v rozmezí 15 až 29 %, že za incident v Salisbury je odpovědný někdo jiný (více o vyjadřování pravděpodobnosti viz dokument 21009). Tento fakt ale britské vládě nevadil k tomu, aby ještě týž den (14. března 2018) označila 23 ruských diplomatů za nežádoucí osoby neboli „personae non gratae“ (v jednotném čísle: „persona non grata“). Tento uspěchaný, ale předem zamýšlený postup britské vlády měl pochopitelně souvislost s ruskými prezidentskými volbami, které se konaly 18. března 2018. Jedním z cílů britské vlády bylo zdiskreditovat politický režim v Rusku krátce před prezidentskými volbami (podrobněji viz produkt 12036).

Celkově neexistuje jediný přímý důkaz, který by usvědčoval dotyčné Rusy z činu, který veřejnosti předložily a popsaly britské úřady. V podrobném zdůvodnění závěrečné odpovědi k otázce B (přesné znění otázky viz níže) prokážeme, že nebylo možné, aby byl čin spáchán tak, jak je popisován britskými úřady. A už vůbec nebylo možné, aby byl tento čin spáchán nervově paralytickou látkou ze skupiny Novičok.

V úvodním dokumentu 12048 ze září 2018 jsme u obecné závěrečné odpovědi na otázku B odpověděli s určitou pravděpodobností. Po postupném shromáždění dalších poznatků jsme v červnu 2021 (po téměř třech letech) tuto pravděpodobnost upravili (viz níže). Stejně tak jsme upravili i úroveň analytické důvěry k příslušnému závěru. Nyní už přistupme blíže k závěrečné odpovědi na otázku B a k představení aktualizovaných částí podrobného zdůvodnění dané odpovědi.

OTÁZKA – B

Mohli dva zmínění Rusové provést útok za použití nervového toxinu proti Skripalovi a jeho dceři, a to způsobem popisovaným britskými úřady?

ODPOVĚĎ ze září 2018

NE s pravděpodobností provedení útoku nervově paralytickou látkou popisovaným způsobem: číselně ≈ 20 %, slovně = velmi nepravděpodobné.

Závěru je přiřazena střední analytická důvěra (stupeň přesvědčení o správnosti vytvořeného závěru).

Vyjadřování pravděpodobnosti a analytické důvěry ve zpravodajské analýze viz dokument 21009.

ODPOVĚĎ z června 2021

NE s pravděpodobností provedení útoku nervově paralytickou látkou popisovaným způsobem: číselně ≈ 5 %, slovně = téměř nemožné.

Závěru je přiřazena vysoká analytická důvěra (stupeň přesvědčení o správnosti vytvořeného závěru).

PODROBNÉ ZDŮVODNĚNÍ

Tento závěr vychází z většího počtu poznatků a z podrobné analýzy, která vylučuje nemožné a neproveditelné položky. Tyto poznatky jsou prostřednictvím údajů předložených britskou stranou a za pomoci fotografií a obrazového (mapového) materiálu podrobně vysvětleny ve dvou navazujících produktech.

Obecně lze shrnout, že popisované použití nervově paralytické látky ze skupiny Novičok neodpovídá jak místně, tak ani časově, a dokonce ani obsahově tomu, co bylo předloženo britskými úřady.

Podrobné zdůvodnění je rozděleno do následujících částí:

  • a) Poloha Skripalova domu, přístup k němu a okolní prostředí
  • b) Časová a prostorová analýza videozáznamů (fotografií) s obviněnými Rusy a její porovnání s časovou a obsahovou osou případu
  • c) Současné jednoduché (nenápadné) a účinné způsoby likvidace osob s porovnáním činnosti (pohybu) obou Rusů v Salisbury
  • d) Výhody a nevýhody provedení útoku způsobem popisovaným britskými úřady včetně hodnocení stupně úspěšné proveditelnosti a hodnocení vhodnosti útoku v době, kdy Skripala přijela do Británie navštívit jeho dcera
  • e) Incidenty Novičok 1 a Novičok 2 na pozadí významných událostí ve světě a hodnocení prospěchu (tzv. „cui bono“)

Závěr o nemožnosti provedení chemického útoku ruskou GRU proti bývalému ruskému dvojitému agentovi a jeho dceři vychází rovněž z pozdějších poznatků, které se týkají skutečné akce, jež byla ze strany GRU plánována právě v době, kdy Skripala přijela do Británie navštívit jeho dcera. Tato akce se nezdařila, jelikož britská strana odhadla či rozkryla ruský záměr, načež přijala protiopatření a předběhla v činnosti ruské operativce* s cílem vytvořit vnímání situace tak, aby vše směřovalo proti ruské GRU.

Podrobné zdůvodnění, proč nemohl být ruskou GRU proveden útok chemickou látkou v anglickém městě Salisbury, je součástí dvou navazujících produktů, ve kterých je objasněno všech pět jednotlivých částí dotyčného zdůvodnění uvedených výše.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12101
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
16. červen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11157)

Slova o prolhanosti a primitivnosti jsou naprosto odpovídající. Nejedná se o žádnou nadsázku, nýbrž o přesné pojmenování reálného vystupování současného amerického prezidenta. Jak Joe Biden lže, to lehce prokážeme na skutečném příkladu zachyceném v tomto produktu. Prostřednictvím lží se Biden snaží předvést, jakým je rázným politikem a světovým vůdcem, avšak místo toho odhaluje svou primitivnost, neboť si ani neuvědomuje, jak lehce je možné jeho lži odhalit. Zde je konkrétní a prokázaný případ Bidenovy lži:

Úřad ředitelky národního zpravodajství* USA uvolnil 16. března 2021 dokument, ve kterém se uvádí, že Rusko provádělo vlivové operace* s cílem znevážit kandidaturu Joea Bidena, podpořit dřívějšího prezidenta Donalda Trumpa, podkopat veřejnou důvěru ve volební proces a zhoršit společenskopolitické rozdělení v USA.

Poznámka: Úřad ředitelky národního zpravodajství (Office of the Director of National Intelligence – ODNI) je v českých médiích nesprávně překládán a chybně prezentován. Ředitel/ka tohoto úřadu není ředitelem či ředitelkou všech zpravodajských služeb USA, jak si myslejí čeští novináři a televizní redaktoři (takovou pravomoc tento úřad nemá). Není ani vhodné tento úřad překládat jako národní zpravodajská služba, jak se v médiích rovněž objevuje, jelikož v sousloví není slovo „agency“ (v britské angličtině by to bylo slovo „service“). Podrobně je postavení ODNI ve zpravodajské komunitě* USA vysvětleno v produktu 13066. (Od ledna 2021 vede ODNI žena, jejíž jméno je Avril Haines.)

Ve stejný den, kdy byl uvolněn dokument ODNI (16. března), vedl moderátor George Stephanopoulos z americké televizní stanice ABC News rozhovor s Bidenem. Kromě jiného vznikla z tohoto interview dezinformace o tom, že Biden prohlásil Putina za zabijáka. Ve skutečnosti Biden toto slovo při rozhovoru vůbec nevyslovil. Iniciátorem této dramatičnosti byl samotný moderátor Stephanopoulos, který v tomto smyslu položil sugestivní otázku* či též návodnou otázku (podrobný rozbor viz produkt 13097).

V interview se moderátor Stephanopoulos pochopitelně zeptal na onen uvolněný dokument ODNI a přímo na hodnocení, které uvádělo, že vlivové operace v průběhu volební kampaně pro prezidentské volby USA v roce 2020 schválil sám ruský prezident Vladimir Putin. Biden se ve své reakci zaměřil na svůj telefonát s Putinem, který se odehrál 26. ledna 2021, přičemž odpověděl následujícími slovy:

„(…) Měli jsme dlouhý hovor, on a já -- znám ho (Putina) poměrně dobře. Já -- když rozhovor začal, já jsem řekl: »Já znám vás a vy znáte mě. Pokud zjistím, že se tohle stalo, pak buďte připraven«“.

A právě těmito slovy se Biden dopustil lži, a ještě k tomu ukázal svou primitivnost. Následně tuto lež a Bidenovu primitivnost detailně rozebereme.

Nejčtenější zpravodajské produkty