Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

28. červenec 2021
Předplatitelé

Specifické hodnocení s odborným výkladem (11160)

Mimořádné vystoupení premiéra Andreje Babiše (ANO) a vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) k údajnému zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích se konalo v sobotu 17. dubna 2021. Ihned po vystoupení obou klíčových členů vlády, tedy od soboty večer se k novým informacím ke kauze „Vrbětice“ začali vyjadřovat politici z různých parlamentních stran a hnutí.

V úterý 20. dubna 2021 se odehrávaly tiskové konference všech politických subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně. Většina politických řečníků se doslova předháněla v tom, kdo důrazněji odsoudí údajné ruské aktivity na území České republiky. Údajné zapojení ruské GRU označovali za teroristický útok* a o celkové roli Ruska mluvili jako o státním terorismu*. Ivan Bartoš, předseda Pirátů, to dokonce označil za akt státní agrese*, což je opravdu pomatené označení – vysvětlení viz další část produktu. (Tiskové konference z uvedeného dne lze dohledat v programu ČT24 na webu České televize.)

Ve stejný den (20. dubna) se uskutečnila společná schůze Výboru pro obranu (VO) a Stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství* (SKVZ). Oba orgány jsou součástí Poslanecké sněmovny a jsou člensky provázány (všichni členové SKVZ, až na jejího předsedu, jsou zároveň členy téměř trojnásobně početnějšího VO). Výsledkem jednání bylo přijetí společného usnesení, jehož obsah lze dohledat v položce Dokumenty u obou jmenovaných sněmovních orgánů na stránkách Poslanecké sněmovny (uvedený odkaz směřuje k dokumentům VO a přímo ke společnému usnesení).

Vystupování poslanců v médiích bylo obecně scestné a hodně naivní, avšak autory obsahu společného usnesení VO a SKVZ a dále všechny, kteří hlasovali pro přijetí tohoto obsahu, můžeme i po více než třech měsících hodnotit jako mentálně omezené poslance, neboť obsah usnesení neodpovídal a stále neodpovídá reálné situaci. To potvrdili i zástupci Policie ČR (podrobnější vysvětlení v další části produktu).

Nyní neřešíme, zdali se Rusové skutečně zapojili do výbuchů ve Vrběticích, nýbrž fakta*, která měli 20. dubna poslanci jakožto členové VO a SKVZ k dispozici. Tato fakta se ani po více než třech měsících nezměnila, což zvýrazňuje onu omezenost dotyčných poslanců. Mentální či češtěji duševní omezeností poslanců míníme jejich nízkou rozumovou schopnost rozpoznat a odlišit zřetelná fakta od ještě zřetelnější zpravodajské fabulace*. Poslanci přešli především jeden hlavní a nesporný fakt prezentovaný Národní centrálou proti organizovanému zločinu (NCOZ), který zcela ignorovali a horlivě se pustili do neopodstatněného očerňování ruské vlády (neopodstatněný = chybí řádné odůvodnění společně s odpovídající činností orgánů činných v trestním řízení – v tomto případě NCOZ).

Poznámka: Kauza „Vrbětice“ je ohledně údajného zapojení ruských operativců* komplexně rozebrána v produktu 11158, kde jsou uvedeny odkazy na produkty zaměřené na detailní analýzu jednotlivých a konkrétních otázek dané kauzy. Na konci zmíněného produktu je uveden přehled všech analytických výstupů, které byly na stránkách agentury EXANPRO věnovány kauze „Vrbětice“.

Na schválení slaboduchého obsahu společného usnesení VO a SKVZ se podílelo 15 přítomných poslanců ze šesti sněmovních politických subjektů (ANO, ODS, Piráti, TOP 09, ČSSD a STAN). Jediný zástupce za KDU-ČSL nebyl na závěrečném hlasování přítomen, ale jelikož se jedná o zapáleného Jana Bartoška, o němž víme, že by pro obsah usnesení hlasoval i vícekrát, můžeme k uvedeným subjektům přiřadit i KDU-ČSL (Bartošek jako člen ještě jiného výboru už v tomto smyslu hlasoval o den dříve). Zbývající zástupci z SPD a KSČM sice pro návrh obsahu usnesení nehlasovali, ale na druhou stranu se nezachovali tak, jak by nejlépe mohli (objasnění dále v textu).

Duševní omezenost je asi to nejmenší, čím za stávající situace mohli poslanci trpět. Pokud jejich pochybný výkon nenastal vlivem duševního omezení, pak existují ještě dvě příčiny, proč takto absurdně jednali. Problém je však v tom, že obě zbylé příčiny jsou mnohem horší povahy než „obyčejná“ omezenost. Zde je vhodné připomenout obecnou frázi, že politika je jedno velké spiknutí.

V následující části přiblížíme obsah onoho usnesení (viz také odkaz výše) a vysvětlíme, čeho nepřípustného a možná ještě mnohem horšího se poslanci dopustili. Dále objasníme, jak by poslanci měli v této a podobných situacích správně postupovat a čemu se nesmí nikdy propůjčit. Následně stručně vyhodnotíme působení SPD a KSČM v Poslanecké sněmovně.

24. červenec 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení s odborným výkladem a předpovědí (22040)

V českých mediích opakovaně slýcháváme výroky prezidenta republiky, předsedy vlády, ministra obrany a vojenských hodnostářů Armády ČR o tom, jak je nutné nakupovat novou moderní výzbroj, aby byla česká armáda schopna bránit Českou republiku, zkrátka aby byla obranyschopná. Avšak to je neúplný myšlenkový proces, v tomto případě rozhodovací proces* vlády a vojenských funkcionářů Generálního štábu Armády ČR. Mít armádu s moderní bojovou technikou a výzbrojí je jedna věc, jenže k tomu je důležité vědět, proti jakému protivníkovi chceme tuto techniku a výzbroj použít a v jakém prostředí (terén včetně zastavěných a obydlených prostorů, klimatické podmínky a další skutečnosti daného prostředí).

Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení (viz zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR). Pro úplnost uvádíme, že ozbrojené síly ČR jsou tvořeny Armádou ČR, Vojenskou kanceláří prezidenta republiky a Hradní stráží. Bránit republiku proti vnějšímu napadení znamená bránit ji proti aktivitám ozbrojených sil cizích mocností. A protože se v případě cizích států jedná o ozbrojené či vojenské síly, tak obecně mluvíme o vojenských hrozbách*, případně o vnějších vojenských hrozbách.  

Vojenské hrozby by měly být definovány a konkretizovány, protože každý ozbrojený protivník bude používat konkrétní vojenskou techniku a výzbroj (samozřejmě s tím i určité způsoby vedení boje, což nazýváme vojenskou taktikou). Pokud chce Armáda ČR bojovat úspěšně, je prvořadou věcí, aby předem věděla, jaké cíle a v jakém prostředí (terénu) bude muset detekovat (zjišťovat/vyhledávat), identifikovat (určovat jejich druh a příslušnost ke konkrétní jednotce protivníka), sledovat (mít znalost o jejich pohybu a činnosti) a posléze i ničit nebo je jinak vyřazovat z bojové činnosti.

Konkretizovat vojenskou hrozbu znamená přesně určit, proti jaké zemi s jejími ozbrojenými silami se budeme nejpravděpodobněji bránit (nebo snad útočit?). Bude to Ruská federace, nebo sousední Polsko? Bude naším protivníkem Čína? Nebo nás snad napadne Írán? Mohlo by to být i více zemí najednou? Působí to zvláštně, že? Ale v další části produktu objasníme, jak to s těmi vojenskými hrozbami doopravdy je.

Ozbrojené síly každé země disponují přesně danými typy vojenské techniky a výzbroje, přičemž tyto typy mají své přednosti i slabiny. Každá výzbroj i jednotlivá technika mají svůj přesný bojový koeficient, kterým se následně vyčíslí bojový potenciál příslušné vojenské jednotky. Takto můžeme stanovit celkový bojový potenciál ozbrojených sil protivníka. Toto se už dotýká problematiky určování poměru sil, ale na základě tohoto poměru můžeme odhadnout, jak bychom na tom byli při střetnutí s konkrétním protivníkem (i třeba jenom s částí jeho sil) a jak bychom mohli obstát (od toho se pak odvíjí vojenská strategie* a taktika* plus další věci).

Další důležitou položkou je prostředí (terén). Budeme bojovat na území ČR, anebo v rámci jakéhosi uskupení NATO například ve východní Evropě? V Pobaltí se soustřeďuje stále více aliančních sil a čeští vojáci jsou součástí těchto sil. Hodně se mluví také o tom, že některé jednotky Armády ČR by mohly být v případě jakýchsi zájmů a potřeb NATO vyslány mimo Evropu – samozřejmě opět jako součást většího mezinárodního uskupení (ve skutečnosti se nikdy nejednalo o zájmy NATO, ale o zájmy USA – viz jeden z odstavců o misi v Afghánistánu v produktu 11159). Čeští vojáci už sice mimo Evropu působí, ale jedná se o operace jiné než válka*. Čeští politici i vojenští velitelé si tento termín často pletou se souslovím nebojové operace*, což je naprosto odlišný termín (podrobné vysvětlení viz produkt 42005 Bojové operace versus nebojové operace, další odborné výklady, které se pojí k tomu, jak politici a vojáci neumí nazvat konkrétní vojenskou činnost správným vojenským termínem viz produkt 42012 a produkt 11079).

Premiér Andrej Babiš v říjnu 2019 na slavnostním shromáždění u příležitosti 100. výročí vzniku Generálního štábu ve svém projevu sdělil, že jsme ve zbrojení zaspali dobu a že žijeme ve světě, kde musíme masivně zbrojit. Dále uvedl, že vláda chce vybavit Armádu ČR nejmodernějšími zbraněmi, a také zmínil, že bychom měli bránit Evropu. Už ale nezmínil, před kým bychom se měli bránit, případně proti komu bychom měli bojovat. A už vůbec nezmínil, jak chce bránit celou Evropu, když evropské země nedokážou zastavit ani „neozbrojené“ skupiny nelegálních migrantů*, které do Evropy pronikají, přičemž někteří migranti mají zkušenosti v působení v militantních organizacích*. Tohle moderní dělostřelecké systémy nevyřeší. V Evropě mezitím vzniká nebezpečná „pátá kolona“.

Babiš ve svém projevu mluvil dosti nesouvisle a jen naznačoval. A to je ten hlavní problém. Ani vláda, potažmo Ministerstvo obrany, ani Generální štáb nedefinovaly konkrétní vojenské hrozby. Prostě chtějí mít moderní výzbroj jako ostatní vyspělé země, ale nevědí proti komu a kde by měla být tato výzbroj nasazena a použita. Je to samozřejmě jedna velká přetvářka. Všichni dělají, kolik je kolem nás vojenských hrozeb, ale nedokážou otevřeně nazvat ani jednu. Všichni si podle reakcí vlády máme domyslet, že tou první aktuální hrozbou je Rusko, jelikož Severoatlantická aliance, respektive USA to tak chtějí.

V další části produktu objasníme, jak se vojenské hrozby pro Českou republiku vyhodnocují a jak to s těmi hrozbami doopravdy je. V souvislosti s modernizací výzbroje vysvětlíme, jak musí tato modernizace probíhat, aby bylo zajištěno, že armáda bude schopna provádět komplexní vojenskou operaci*, a nikoli jen její část (což by nedávalo smysl, přesto tak již dříve k tomu někteří generálové přistupovali). V navazujícím produktu na příkladu ukážeme výpočet bojového potenciálu a stanovení poměru sil mezi soupeřícími vojenskými uskupeními, k čemuž vysvětlíme termín „Generic Enemy Forces“ (zkráceně „GENFORCES“). A dále zmíníme jednu velkou nevýhodu pro Armádu ČR a pro samotnou Českou republiku, pokud by čeští vojáci měli bojovat mimo území ČR v rámci uskupení NATO (pokud používáme slovo „bojovat“, pak máme na mysli skutečné válečné operace*, a nikoli operace jiné než válka, které čeští vojáci prováděli například v Afghánistánu nebo Kosovu).

20. červenec 2021

Souhrnné hodnocení a předpověď (11159)

Prezident České republiky Miloš Zeman několikrát veřejně kritizoval stahování zahraničních vojáků z Afghánistánu. Zřejmě ho to popudilo natolik, že se neudržel a jednání s Tálibánem přirovnal k jednání s Adolfem Hitlerem, což podle něj bude mít stejné následky. Stahování aliančních jednotek je podle Zemana horší než zločin. To však uvedl jako citaci výroku francouzského ministra zahraničí Talleyranda, který svou funkci zastával především v období Napoleonovy vlády. Citát se skládá ještě z dovětku, ale ten Zeman neřekl správně (objasnění rozdílu i [bez]významnosti citátu pro aktuální situaci viz navazující produkt, který je další částí rozebírané problematiky).

Výše uvedená slova prezident Zeman pronesl 10. května 2021 při videokonferenci s prezidenty B9 neboli s prezidenty „Bukurešťské devítky“ (iniciátorem vzniku skupiny bylo Rumunsko – skupina vznikla v roce 2015 a tvoří ji devět zemí takzvaného „východního křídla NATO“).

Zeman stahování aliančních sil z Afghánistánu kritizoval také ve své zdravici určené pro účastníky národní bezpečnostní konference s názvem „Naše bezpečnost není samozřejmost“. Konference se konala na Pražském hradě dne 22. června 2021. Zdravici prezidenta přednesl ředitel Odboru zahraničního Rudolf Jindrák. Ve zdravici Zeman sdělil, že stahování aliančních sil z Afghánistánu stále považuje za chybu, kterou podle něj musíme společně napravit dříve, než se nám vymstí.

Miloš Zeman ve své zdravici dále uvedl, že Česká republika musí být připravena nadále přispívat k boji proti teroru* od Blízkého východu po Afriku. Ve spojitosti s Afrikou zdůraznil, že čeští vojáci začali operačně působit v Mali. A ve vztahu s Blízkým východem oznámil, že jsme připraveni navýšit zastoupení českých vojáků v rozšířené misi NATO v Iráku a případně i v dalších zemích, bude-li o to podle Zemana zájem. Velmi podivná formulace státníka: „… bude-li o to zájem.“ (Blíže k těmto slovům viz navazující produkt).

V souvislosti se zahraničními misemi českých vojáků se Zeman vůbec nezmínil o východní Evropě, kde jsou čeští vojáci od poloviny roku 2018 začleněni do mise označované jako „Posílená předsunutá přítomnost NATO“ (enhanced Forward Presence – eFP). Přítomnost jednotek NATO je zaměřena na pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva, dále potom na Polsko. Čeští vojáci působí v posledních dvou jmenovaných pobaltských státech, přičemž Lotyšsko sousedí přímo s Ruskou federací a Litva s Běloruskem (spojencem Ruska) a s Kaliningradskou oblastí, což je exkláva Ruské federace. S touto exklávou sousedí také Polsko. Mise NATO není časově omezena.

Mise má být podporou pobaltských států, které se už v roce 2014 přehnaně a předpojatě obávaly invaze ze strany Ruska. O ruské hrozbě nepravdivě a afektovaně řečnili i čeští poslanci společně s členy vládního kabinetu, když tuto misi před jejím schválením ospravedlňovali v Poslanecké sněmovně. Ani Vojenské zpravodajství*, ani ÚZSI*, tedy služby zaměřené na zahraniční zpravodajství*, nikdy nepřišly se závěrem, že Rusko má v úmyslu napadnout Pobaltí. V opačném případě by pochopitelně lhaly, což se ukazuje nyní po více než sedmi letech uplynulých od politického převratu na Ukrajině a po čtyřech letech od doby, kdy čeští politici teatrálně vystupovali ve Sněmovně, kde své teatrální schopnosti uplatnil zejména tehdejší ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO, a to za podpory svého stranického předsedy Andreje Babiše (podrobněji k falešné rétorice Stropnického a k Babišově charakteru viz produkt 11055, a dále viz produktu 11056 s přepisy a analýzami vyjádření politiků z pěti politických subjektů).

Zemanovi tohle pokřivené vystupování vůbec nevadilo, což prokázal tím, že Stropnického později jmenoval velvyslancem v Izraeli. Stropnický v roce 2017 v Poslanecké sněmovně horoval pro pochybnou zahraniční misi a když se na počátku roku 2018 nechal slyšet, že má zájem o funkci velvyslance, tak se prezident Zeman bez váhání vyjádřil, že mu vyhoví. V dubnu 2018 již bylo vše jasné a v listopadu 2018 zahájil Stropnický své působení v Izraeli. Zeman tedy dal jasně najevo, že s touto pochybnou misí v Pobaltí souhlasí, když Stropnického za jeho falešné řečnění a podporu eskalace napětí ve východní Evropě odměnil postem v zahraničí. A víme velmi dobře, jak Zeman české velvyslance pečlivě vybírá, přičemž odmítá ty kandidáty, jejichž dosavadní projev v politice se mu nelíbil.

Prezident Zeman se k misi českých vojáků v Pobaltí nikdy věcně nevyjádřil. Vůbec mu nevadí, že Česká republika svou účastí v misi NATO porušuje článek 1 Severoatlantické smlouvy, v němž se členské země zavázaly urovnávat mezinárodní spory mírovými prostředky a vyvarovat se hrozby silou. Mise v Pobaltí, kde jsou a nadále budou postupně navyšovány počty aliančních vojáků, aspiruje na jednu z nejdelších misí NATO, a to až do období jakékoli menší či větší fyzické konfrontace sil, nebo do změny politického režimu v Ruské federaci na režim, který bude přijatelný pro USA. V tomto smyslu připomínáme rozhodující rok 2030. Zásadní význam uvedeného roku jsme poprvé nastínili v listopadu 2018 v produktu 11089. Více jsme se o roku 2030 rozepsali v dalších čtyřech produktech (viz odkazy v souhrnném hodnocení 11153).

Evropské země se podřizují americké zahraniční politice a tím také vojenským aktivitám NATO v Pobaltí (NATO je nástrojem USA pro prosazování vlastní zahraniční politiky – viz produkt 11001 a produkt 11002). Tyto aktivity ve východní Evropě neznamenají žádné pozitivní řešení, ale pouze eskalaci napětí ve prospěch americké administrativy, jež nutně potřebuje vyčerpávat a udolávat režim Ruské federace všemi dostupnými prostředky pro dosažení svého kýženého strategického cíle*. Podrobněji se strategickému cíli USA a stále většímu zpoždění Američanů v naplňování takzvaných operačních cílů* ve světě věnuje navazující produkt a dále tyto konkrétní zpravodajské produkty:

Někdo by mohl vznést námitku, že Zeman o misi v Pobaltí nehovořil proto, že se nejedná o boj proti terorismu*. To je sice pravda, jenže Zeman se k této pochybné misi od jejího zahájení nevyjadřoval nikdy. Nicméně po „spektakulárním“ zjištění, že do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích byli zapojeni příslušníci ruské vojenské zpravodajské služby* GRU*/GU*, a po planoucím řečnění některých českých politiků, že se ze strany Ruska jednalo o státní terorismus*, by mohla být i tato mise považována za protiteroristickou. Na druhou stranu těmto politikům vůbec nevadí, že incident ve Vrběticích nebyl Policií ČR právně kvalifikován jako teroristický útok*. Politici si zkrátka vymysleli svoji vlastní právní kvalifikaci a vůbec se nerozrušují nad tím, že svým jednáním ukazují svou nízkou rozumovou schopnost. Dotyční politici svou omezenost zvýraznili ještě tím, že Rusko ze „státního terorismu“ obviňují v době, kdy Policie ČR v této záležitosti stále nezahájila trestní stíhání, protože nemůže najít ty správné důkazy*. Policie ČR, respektive Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), která se případem zabývá, je tak pořád ve fázi prověřování, kdy prověřuje, co se vlastně ve Vrběticích stalo a kdo byl do incidentu zapojen (policisté prostě stále nic hmatatelného nemají a nutno dodat, že mít nebudou).

Ředitel NCOZ Jiří Mazánek to celé ještě „vyšperkoval“ tím, když lživě a hodně hloupě v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že NCOZ spojila ruské zpravodajce s výbuchy ve Vrběticích už v lednu 2020 (podrobně viz produkt 11158). Čeští politici (především zákonodárci) by se potom měli zabývat tím, jak je možné, že NCOZ už rok a půl není v této věci schopna zahájit trestní stíhání a pořád jenom něco prověřuje. Ono už se nejedná o prověřování, ale pouze o hru na zdrženou, což zavání zapojením Policie ČR do politických hrátek (je tu snaha prostřednictvím Policie ČR ovlivňovat českou zahraniční politiku, což začalo u BIS). Prezident Zeman by se měl veřejně ptát, jak je možné, že jsou politici napřed před Policií ČR, která ještě nikoho neobvinila (nezahájila trestní stíhání), kdežto politici už mají v obvinění tři měsíce jasno a veřejně ho ventilují. Zeman by se měl také ptát, na základě čeho česká vláda vlastně vypověděla 18 ruských diplomatů.

To, že se na nepodloženém vyhoštění ruských diplomatů největší měrou podíleli Babiš a Hamáček, nemůže nikoho překvapit, jelikož oba v roce 2017 hlasovali pro misi v Pobaltí, tedy pro podporu amerického tažení proti Rusku. Zde se projevuje politický tandem Zeman–Babiš. Pokud by Zeman vystoupil proti misi v Pobaltí, tak by zároveň musel vystoupit proti Babišovi. Ze stejného důvodu nic zásadního dosud nenamítl proti postupu české vlády ohledně vyhoštění ruských diplomatů. A prezidentův projev k Vrběticím ze dne 25. dubna 2021 hodnotíme jako projev ANO i NE čili jako opatrný a neutrální, i když prezident zmínil některé neveřejné, ale zato zásadní body z práce BIS (analýza a hodnocení projevu je předmětem samostatného dokumentu).

Prezident Miloš Zeman spornou a pro vývoj bezpečnostní situace v Evropě rizikovou misi v Pobaltí neřeší, ale místo toho se upnul na misi v Afghánistánu. Avšak v případě Afghánistánu ztratil Zeman přehled o situaci, anebo ho nikdy neměl. To prokázal svým opakovaným tvrzením směrem k afghánskému hnutí Tálibán, že s teroristy* se nevyjednává. Někdo měl Zemana poučit, že s Tálibánem vyjednávají Američané, a ti nikdy neumístili Tálibán na svůj oficiální seznam teroristických organizací* (nyní neřešíme, proč afghánský Tálibán nebyl nikdy na seznamu teroristických organizací ani smysl a úroveň vyjednávání nebo to, kdo jsou ti, kteří ve vyjednávání zastupují Tálibán).

Pokud Zeman považuje afghánské tálibánce za teroristy, tak ať s nimi nevyjednává, ale rozhodně by neměl radit jiným mocnostem. Nejtrapnější na tom je, že Zeman ve svém tvrzení o teroristech vychází jen ze svého osobního postoje, jelikož se ani v rámci České republiky nemůže opřít o žádný oficiální dokument. Česká republika totiž dosud nemá žádný oficiální seznam organizací, které považuje za teroristické. Pokud tedy Zeman chce ze své pozice prezidenta oficiálně označovat některá uskupení za teroristická, měl se už dávno obrátit na českou vládu, aby vypracovala příslušný seznam. Jeho vyjadřování by potom nepůsobilo až tak trapně. (Této problematice se podrobně věnuje produkt 13094.)

Svůj špatný přehled o situaci v Afghánistánu prokázal Zeman také tím, že zapomněl na to, že vojenská mise v Afghánistánu byla od počátku misí Američanů. Oni si jí podle svých potřeb sami zahájili, sami určovali její směr a sami si ji ukončili (i když se nejedená o úplné ukončení, ale o pragmatickou změnu ve spojení s působením proti Rusku). Ostatní země se jen z jakési „spojenecké loajality“ přidaly a nyní, když Američané odcházejí, tak jim nezbývá nic jiného než odejít také. Zkrátka všechna rozhodnutí jsou americká rozhodnutí a nějací rádoby spojenci to nemohou ovlivnit. Američané rozhodují, kam se půjde a odkud se odejde. Tak to bylo i v případě Kosova, Iráku apod. Nikdy se nejednalo o žádný konsenzus zemí NATO, jak se snaží naivně tvrdit někteří čeští politici a generálové v aktivní službě i ve výslužbě.

Zeman rovněž zapomněl nebo nikdy neporozuměl tomu, že mise v Afghánistánu není jen o zápolení zahraničních sil s Tálibánem. Nelze ignorovat dvě regionální jaderné mocnosti, které spolu soupeří o vliv v Afghánistánu, přičemž afghánský Tálibán je k tomuto soupeření využíván, neboť není zcela nezávislou silou, ale má nad sebou jakousi „správní radu“ (eufemistický výraz), která ho v první polovině 90. let pomohla s určitým cílem zformovat. Jakékoli vyjednávání s Tálibánem pak postrádalo smysl, pokud se ho neúčastnil nebo ho alespoň neposvětil nikdo ze „správní rady“.

Pokud Zeman v souvislosti s Afghánistánem mluví o terorismu a o ohrožení Evropy, případně že se u Kábulu bojuje za Prahu, pak vůbec nepochopil, jaký je cíl Tálibánu a kdo Tálibán ovládá. Nepochopil ani, že žádná konvenční síla čili vojenské jednotky vyslané do cizí země nemohou zabránit pohybu teroristů, kteří představují nekonvenční a tím „neviditelné“ bojovníky. A pokud nemohou zabránit jejich pohybu, pak nemohou zabránit ani teroristickým útokům neboli nekonvenčnímu způsobu vedení boje*, a to jak v zemi zasazení, tak ve své vlastní zemi. Naopak svou přítomností v cizí zemi mohou tyto teroristické útoky vyprovokovat, a to opět jak v zemi zasazení, tak jako odvetu ve vlastní zemi. Avšak opakujeme, že cíl Tálibánu je odlišný, což vychází také z jeho „správní rady“, která nemá zájem na tom, aby se Tálibán prezentoval v zahraničí a poutal na sebe nechtěnou pozornost. To vychází také z toho, že je zde úsilí po mezinárodním uznání Tálibánu jako státního subjektu.  

Tálibán mohl už celou řadu let páchat teroristické útoky v zemích, které do Afghánistánu vyslaly své vojáky, a přesto to neudělal. Musíme rovněž zdůraznit, že Tálibán není to samé, co „Islámský stát“, který má jinou „správní radu“. Tálibán a „Islámský stát“ (IS) jsou rivalové, přičemž Tálibán se snaží potlačit jakoukoli přítomnost IS v Afghánistánu. A opět to má svůj důvod, čímž už ale zasahujeme do jiného tématu.

Mise v Afghánistánu není o boji proti terorismu, ale o zcela jiných a vyšších cílech, které souvisejí se širším prostředím kolem Afghánistánu včetně Íránu. Skutečné cíle nejsou oficiálně hlásanými cíli. Oficiálně hlásaný americký cíl se týkal boje proti al-Kajdě a dopadení jejího vůdce Usámy bin Ládina, což se úmyslně protahovalo (blíže o Afghánistánu, terorismu, al-Kajdě a nevyšetřovaných útocích v USA viz produkt 13094.)

Ohledně mise v Afghánistánu jsme již v červnu 2016 publikovali produkt, ve kterém jsme podrobně popsali pět hlavních příčin neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. Jedná se o produkt 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu.

Pokud chce prezident Zeman řešit terorismus, neměl by se dívat jen na východ. Tím narážíme na termín institucionalizovaný terorismus*, kde můžeme z produktu 22035 uvést následující upravený text:

Z první fáze studené války (1945–1991) a z doby před studenou válkou již bylo přiznáno*, potvrzeno*parciálně uvolněno* nebo jinak odhaleno více než 40 operací pod falešnou vlajkou* organizovaných státními institucemi (a to není konečné číslo). Tyto operace byly provedeny různými způsoby (metodami) včetně teroristických útoků. Bylo by proto bláhové domnívat se, že od roku 1991 až po současnost nebyla žádná taková operace provedena. Bylo by to bláhové už z toho důvodu, že studená válka nikdy neskončila (viz produkt 11001 a produkt 11147), ale pokračovala svou druhou fází (1992–2013), jež přešla do současné třetí fáze (2014 až současnost). 

Jestliže Zeman tvrdí, že stahování aliančních sil z Afghánistánu stále považuje za chybu, kterou podle něj musíme společně napravit dříve, než se nám vymstí, pak by měl mnohem hlasitěji řešit misi v Pobaltí, jejíž pokračování a posilování může mít nedozírné následky nejenom pro evropské země. Otázkou je, zda prezident Zeman hájí české národní zájmy a opravdovou evropskou bezpečnost. Už v produktu 11080 ze září 2018 jsme ukázali, že Zeman je politik, který hájí jen některé národní zájmy, a ještě k tomu jen napůl.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11159
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2021 Agentura EXANPRO
15. červenec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a odborný výklad (13105)

Na zpravodajském serveru Novinky.cz byl 18. června 2021 publikován článek, který nesl název „UFO umí ovládat naše jaderné zbraně, zaznívá od amerických expertů“. Obsah článku byl převzat z online zpravodajství amerického deníku The Washington Post a vycházel z rozhovoru, který americkému deníku poskytl Luis Elizondo, jenž v rámci Ministerstva obrany USA vedl Program pro identifikaci pokročilých hrozeb ve vzdušném a kosmickém prostoru (AATIP – Advanced Aerospace Threat Identification Program). Uvedené téma bylo zveřejněno i v dalších zahraničních médiích a z Novinek byl článek posléze přebírán dalšími českými informačními weby.

Přepis rozhovoru s Elizondem byl na serveru WashingtonPost.com zveřejněn 8. června 2021. Rozhovor je sice obsáhlý, ale z tohoto rozhovoru byl na stejném americkém serveru vytvořen volně psaný článek, v němž byly shrnuty základní věci a zároveň do něho byly vloženy vybrané krátké pasáže z rozhovoru ve formě videonahrávek. Pro informaci uvádíme, že článek na Novinkách tvoří svou velikostí asi tak desetinu uvedeného rozhovoru (což je přirozené, neboť Novinky mají stručně informovat o nových událostech a jevech).

Rozhovor je zajímavý, ale v některých bodech rovněž podivný a podezřelý. V následující části produktu se budeme zabývat tím, proč nedávný zaměstnanec Ministerstva obrany USA tak náhle a bez zábran veřejně vystupuje (např. jak je to s jeho závazkem ohledně mlčenlivosti) a proč tvrdí, že prvky UFO [1] či nyní oficiálněji UAP [2] se zajímají o pozemské jaderné technologie a že už několikrát narušily činnost vojenských jaderných zařízení jak v USA, tak v jiných zemích. A proč to tvrdí až nyní v roce 2021, když v médiích vystupuje již od roku 2017. V této souvislosti se zaměříme také na to, jak Elizondo zvláštně rozlišuje formu narušení jaderných zařízení v USA a zařízení v ostatních zemích. K tomu přidáme odborný výklad, proč není jednoduché ani ze strany mimozemských prvků ovládat pozemské jaderné zbraně. Do hodnocení Elizondova vystupování a vyjadřování patří také skutečnost, že byl vojenským zpravodajským důstojníkem*, který se podílel na více zpravodajských operacích* v různých částech světa.

11. červenec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12103)

Na počátku května 2021 se v českých médiích šířilo vyjádření ředitele Vojenského zpravodajství* Jana Berouna, který se velmi zřetelně vyslovil v tom smyslu, že české zpravodajské služby* teprve hledají informace o zapojení ruské vojenské rozvědky* GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích. V Berounově formulaci si tohoto sdělení možná všiml málokdo, ale použitá a zaznamenaná slova jsou natolik explicitní, že jejich význam nemůže nikdo popřít.

Berounova slova korespondují s vyjádřením Jiřího Mazánka, ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), který v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že vyšetřovatelé z NCOZ stále nemají dostatek důkazů*, aby mohli zahájit trestní stíhání (rozhovor byl na zpravodajském serveru Českého rozhlasu publikován 30. června 2021). Mazánek pak kromě tohoto zásadního sdělení přidal několik hanebných lží (lépe to už ani nazvat nelze) se snahou udržovat obraz o tom, že do vrbětické kauzy byli zapojeni operativci* ruské GRU (detailní rozbor Mazánkových výroků a dalších faktů a lží o kauze „Vrbětice“ viz produkt 11158).  

Ono to není o dostatku důkazů (i tady si Mazánek „lehce“ vymýšlel), nýbrž o takových důkazech (nejlépe přímých důkazech*), které by jednoznačně nasvědčovaly tomu, že byl ze strany GRU na území ČR spáchán trestný čin*. Pak by policisté museli neprodleně zahájit trestní stíhání neboli přejít z fáze prověřování do fáze vyšetřování*, přičemž to, kde se ruští operativci nyní nacházejí, nemá na zahájení trestního stíhání žádný vliv – zdůrazňujeme „na zahájení“ trestního stíhání, nikoli na jeho průběh. Pokud by to bylo o jakémsi dostatku důkazů, pak bychom se museli Mazánka ptát, co je podle něj dostatečný počet důkazů pro zahájení trestního stíhání. Je to 30 různých důkazů, nebo snad 50 důkazů? Vidíme, že je to hloupá otázka, kterou však reagujeme na Mazánkův hloupý výrok. 

Vraťme se k vyjádření ředitele Vojenského zpravodajství (VZ), který mluvil za všechny české zpravodajské služby, a podívejme se, co přesně ředitel VZ pronesl a co to znamená pro kauzu „Vrbětice“, pro počínání české vlády a pro samotné české zpravodajské služby (VZ, BIS* a ÚZSI*).

Nejčtenější zpravodajské produkty