Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

19. duben 2021

Souhrnná analýza a hodnocení (12097)

V sobotu večer 17. dubna 2021 se občané České republiky z úst premiéra Andreje Babiše náhle dozvěděli, že existuje „důvodné podezření“ o zapojení důstojníků GRU* (GU*) do výbuchu muničního skladu v areálu Vrbětice v roce 2014. Jenže pokud se jedná o podezření, ať už důvodné, nebo nepodložené, pořád je to jen podezření, což znamená, že to stále nestačí na to, aby byl kdokoli obviněn, natož souzen. Podezření znamená teprve zahájit šetření* či vyšetřování*, nebo přejít z fáze šetření* na fázi vyšetřování*, případně zahájit další fázi v už započatém vyšetřování a toto nové podezření potvrdit, anebo vyloučit (vyvrátit). Je proto nepochopitelné, že česká vláda již při pouhém podezření dospěla k tak rychlému a závažnému rozhodnutí vyhostit 18 pracovníků ruského velvyslanectví.

Babiš sdělil, že pro toto „důvodné podezření“ existují „jednoznačné důkazy“, avšak někdo mu zapomněl říct, že pro to, aby měl podezření, ještě nemusí mít jednoznačné důkazy. Ale pokud už někdo má jednoznačné důkazy, tedy něco nezpochybnitelného, což můžeme nazvat přímými důkazy*, pak už nemusí mluvit o podezření a může přejít přímo k obvinění. Jenomže Babiš ani nikdo jiný z vlády netlumočili žádné obvinění, ale mluvili jen o podezření, a přesto se česká vláda rozhodla vyhostit ze země ruské diplomaty a členy ruského personálu. (Zase někdo, kdo měl přijít, aby to Babišovi vysvětlil, tak nepřišel…)

Babiš uvedl, že ty údajné jednoznačné důkazy* byly získány vyšetřováním bezpečnostních složek. Avšak ani Policie ČR, respektive Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) ve svém „komickém“ příspěvku na sociální síti Twitter a na webu Policie ČR nepíše nic o žádném obvinění, a dokonce ani o podezření (tu komičnost vysvětlíme dále v textu). Pouze žádá občany o pomoc při pátrání po dvou osobách v souvislosti s prověřováním okolností závažné trestné činnosti. Takže policisté po více než šesti letech od incidentu ve Vrběticích stále cosi prověřují. Nyní prověřují nové poznatky o pohybu dvou osob v určitých místech ČR a jelikož žádají občany o pomoc, tak toho o jejich pohybu moc neví. A neví to ani Bezpečnostní informační služba* (BIS), jinak by přece tyto informace policistům předala a ti by je pak nemuseli žádat od občanů. Tak jaké to jsou ty jednoznačné důkazy, když Policie ČR ještě pořád něco prověřuje a případ je tak stále otevřený a nejasný? Na základě čeho se tedy vláda rozhodla vyhostit ruské diplomatické a jiné pracovníky?

Odpověď je jednoduchá. Vláda jednala na základě zpravodajské fabulace* BIS se zapojením mocnějšího zahraničního partnera, či spíše nadřazené mocnosti. Termín „zpravodajská fabulace“ je v této kauze klíčovým termínem, proto uvádíme jeho definici:

         

  

  

Zpravodajská fabulace (intelligence fabrication)

Vytváření smyšlených (nepodložených) zpravodajských závěrů s cílem ovlivnit národní politiku a politiku spojenců požadovaným směrem. Cílem je rovněž ovlivnit veřejné mínění, a tím podpořit požadovanou politiku jak na národní úrovni, tak na úrovni politických spojenců, případně na úrovni mezinárodních subjektů (především NATO a EU). 

V procesu zpravodajské fabulace jsou obvykle zpravodajské závěry předdefinovány, přičemž jsou podpořeny účelovým výběrem zpráv (informací) nebo jejich úpravou tak, aby formovaly požadovaný závěr. Pro snadnější proces fabulace přímo na ústředích zpravodajských služeb se vytvářejí zdroje informací, jež zpravodajským službám poskytují falešné či upravené informace vydávané za přímé poznatky (získané od zdrojů s přímým přístupem k informacím).

Související termíny: fabulátor, fabulace, zpravodajský fabulátor, operační fabulace, konstrukce, zpravodajská konstrukce, zpravodajský závěr, zpravodajská historka

     
 
 

Andrej Babiš své prohlášení četl, ale určitě si ho nepsal sám. Vše mělo působit přesvědčivě, jenže když se prohlášení politika nezakládá na pravdě, ale na záměrných smyšlenkách, pak se v něm snadno objeví interní rozpory*. Je obecnou zkušeností, že pokud lidská mysl nevychází ze skutečnosti, kterou popisuje, ale z vlastního smyšleného příběhu, je mnohem těžší tento příběh napsat tak, aby všechny položky v něm uvedené do sebe zapadaly a byly konzistentní s vývojem situace (logicky na sebe navazovaly). Z proslovů premiéra Andreje Babiše a vicepremiéra Jana Hamáčka zaznělo několik takovýchto interních rozporů a samozřejmě dramatických vsuvek, které měly sugestivně navodit vážnost celé situace, propojení České republiky se Západem a nepopiratelnou vinu Ruska. Z hlediska vzdělávání zpravodajských analytiků* (analytiků zpravodajských služeb*) jsou projevy obou českých výkonných politiků i jejich vyjadřování následující den v médiích příhodným analytickým materiálem. Potíží však je, že erudovaný a nestranný analytik nemá v dnešní době takovou hodnotu jako analytik, který je skrze upravený obsah svých zpravodajských produktů* ochoten kráčet naproti aktuálním politickým požadavkům.

Z Babišova projevu jsme již něco rozebrali, ale protože se spolu s ním k případu vyjadřuje také Hamáček, tak zmíníme i jeden nesmysl v Hamáčkově vyjádření. V pořadu ČT „Otázky Václava Moravce“ vysílaném 18. dubna 2021 vicepremiér Hamáček tvrdil, že česká policie věděla o obou podezřelých Rusech od začátku (rozuměj od počátku vyšetřování incidentu ve Vrběticích – rok 2014), ale údajně až ve chvíli, kdy byl proveden útok na bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala a jeho dceru Julii v jihoanglickém Salisbury (rok 2018), se podle Hamáčka zjistilo, že jsou oba příslušníky vojenské zpravodajské služby GRU. Hůře se do toho Hamáček zamotat nemohl – a opět se nám tu objevují jasné znaky fabulace*.

Policejní vyšetřovatelé podle Hamáčka tedy věděli v souvislosti s incidentem ve Vrběticích o obou Rusech, případně cizincích od samého počátku. Ale pak je divné, že tyto cizince a jejich pohyb nikdo neprověřil, a to právě za situace, kdy všem bylo známo, že společnost Imex Group, která muniční sklad pro svou obchodní komoditu (výzbroj a muniční elementy) využívala, obchodovala s exponovanými zahraničními subjekty. Za této situace musela přece přítomnost cizinců vzbudit jasné podezření. A co spolupráce Policie ČR s BIS? Kdy vůbec začala BIS prověřovat tyto dva cizince?

Ale to není všechno. Hamáček dále uvedl, že policisté až po incidentu v Salisbury zjistili, že oba Rusové či cizinci s krycími doklady* patří k ruské GRU. Avšak co dělali od roku 2018 čeští policisté a příslušníci BIS, když až nyní v roce 2021 žádají občany o informace ohledně pohybu těchto osob?

V říjnu 2018 vedla moderátorka Českého rozhlasu Věra Štechrová rozhovor s novinářem Jankem Kroupou. Rozhovor uvedla následujícími slovy:

„Přeběhlý ruský agent Sergej Skripal byl podle zjištění Radiožurnálu před čtyřmi lety v Česku (říjen 2014 – pozn. red.). V té samé době tu byli i dva údajní ruští rozvědčíci, kteří mají podle Britů jeho otravu jedem Novičok na svědomí. Podle důvěryhodných zdrojů ze zpravodajské komunity už tehdy oba Rusové zřejmě Skripala sledovali.“

Moderátorka Štechrová potvrdila, že česká zpravodajská komunita* nejpozději na podzim 2018 věděla, že dva ruští zpravodajci byli v říjnu 2014 v České republice (nyní pomineme, že se jednalo o řízený únik* utajované informace*). Údajně zde sledovali Sergeje Skripala, který měl českým kontrazpravodajským důstojníkům* pomáhat odhalovat ruské zpravodajce* a špiony*/vyzvědače*. Jenomže z hlediska způsobu práce zpravodajských služeb je nesmysl, aby byl Skripal schopen takové věci odhalit. Tento nesmysl jsme podrobně objasnili v produktu 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2) a v navazujícím produktu 12047. Těmi novináři byli Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří se ve svém článku zabývali návštěvou Skripala v ČR v roce 2012 (v té době Skripal navštívil ČR poprvé od doby, kdy byl v rámci výměnné operace v roce 2010 předán do Británie). Příslušný článek byl otištěn v časopise Respekt č. 20, jenž vyšel zhruba v polovině května 2018. Článek nese název „Skripalova stopa v Česku“ (článek je možné i s jeho aktualizací dohledat podle názvu na internetu).

Když se vrátíme ke dvěma ruským zpravodajcům, tak zásadní otázkou je, jak české služby, a především BIS věděly, že oba Rusové v říjnu 2014 sledovali na území ČR Sergeje Skripala. Buď prováděli ochranu proti sledování a zjistili to, anebo tuto informaci později obdrželi od zahraniční partnerské služby – v tomto případě ale nemuselo jít o pravdivou informaci (nyní se nebudeme zabývat tím, jak se vytváří falešné stopy cizích osob v zájmových zemích včetně příspěvků na falešných účtech sociálních sítí). Další otázkou je, zda na území ČR byl v říjnu 2014 i sám Skripal, a proč to bylo zrovna v říjnu 2014, anebo zda i tento klam byl s určitým cílem vytvořen později.

Pokud připustíme, že se v uvedeném termínu na území ČR nacházeli všichni tři a že česká kontrazpravodajská služba* BIS ve spolupráci s Vojenským zpravodajstvím* v tuto dobu při ochraně Skripala zaznamenala pohyb obou důstojníků GRU, pak by BIS měla mít k dispozici fotografický materiál (ať už vlastní, nebo z kamerových systémů). Potom je ale divné, proč tento autentický materiál nepoužila Policie ČR ve své žádosti o pomoc, jak to dělá i v jiných případech.

A zde se vracíme k naší zmínce o tom, že internetový příspěvek NCOZ žádající od občanů informace o pohybu dvou ruských osob je svým způsobem komický. Policie píše, že žádá o pomoc při pátrání po dvou osobách, které se měly nejméně v období od 11. října 2014 do 16. října 2014 pohybovat na území České republiky, nejprve v Praze, následně v Moravskoslezském kraji a Zlínském kraji. Ta žádost působí dojmem, jako by samotní policisté pořád věřili, že se v uvedených prostorech tyto osoby mohou stále nacházet. Ale dobře, policisté zřejmě chtějí, aby se přihlásili svědci, kteří se mohli s uvedenými osobami před téměř sedmi lety potkat nebo je v uvedených prostorech spatřit. Jenže proč policisté nezačali pátrat nejpozději na podzim 2018, kdy BIS už podle svých uniklých informací věděla, že se tu oba vojenští operativci* pohybovali? Asi v té době policistům ze strany BIS ještě nikdo neřekl, že to má mít spojitost s incidentem ve Vrběticích, a vedoucím pracovníkům BIS to v té době ještě nikdo neřekl ze strany zahraničních partnerů. Hlavní aktéři patrně čekali, až dozraje vhodná doba, což souvisí s nástupem pokoutně zvoleného Joea Bidena do Úřadu prezidenta Spojených států amerických (viz např. produkt 11149 s odkazy na další produkty uvnitř dokumentu) a s odstartováním nové protiruské kampaně včetně dalšího kola vyhošťování ruských diplomatů a odstavování Ruska od zahraničních zakázek.

Čeští policisté tedy vědí, v jakých přibližných prostorech se oba Rusové na území ČR pohybovali, proto by bylo zajímavé vědět, jak se tohle vůbec dozvěděli. Zjistili to vlastním pátráním a objevením stop jejich pohybu či jinými slovy objevením známek jejich činnosti v příslušné době a na uvedených místech? Pokud ano, tak by už nemuseli žádat o pomoc. Anebo toho mají málo? Ale i to málo by stačilo k tomu, aby už sami byli schopni rozšiřovat své pátrání dalšími směry. Asi tušíme, že tuto informaci Policie ČR obdržela od BIS a že BIS tuto samou informaci získala od zahraničního partnera. Pokud by BIS uvedené skutečnosti zjistila sama ze svého působení včetně využití vlastních záznamových prostředků i záznamů z kamerových systémů, pak by to svým kolegům z Policie ČR předala a policisté by nemuseli žádat veřejnost. Avšak příslušníci BIS nic neví a jen účinkují jako prostředníci mezi zahraničním partnerem a Policií ČR.

A jelikož čeští policisté nemají k dispozici nic relevantního, tak ve svém internetovém příspěvku používají fotografie převzaté ze zahraničních médií původně prezentované Brity v roce 2018. Celkově je to podivné i úsměvné zároveň. Policejní žádost o pomoc vypadá spíše jako psychologické školení českých občanů s cílem jim znovu připomenout notoricky známé fotografie s údajnými ruskými provinilci a zdůraznit, že Rusko svými nebezpečnými aktivitami už ohrožuje i Českou republiku a že se tudíž musíme ještě více přimknout k našim zdánlivým západním spojencům.

Jestlipak už jsou připraveni případní svědci, kteří by na žádost NCOZ přispěchali se svým „hodnotným“ svědectvím či „pozoruhodnou“ výpovědí? I tohle umějí zpravodajské služby zařídit a využít svých „externistů“ či OJVP*.

BIS ani NCOZ nic nevědí, a tak nezbývá než se ptát, jak příslušníci těchto složek přišli na to, že oba Rusové byli v areálu muničního skladu ve Vrběticích? Údajná elektronická komunikace k tomu nestačí. V tomto okamžiku nejvíce detailů o případu vypustili jako obvykle novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří krátce po sobotním mimořádném brífinku Babiše a Hamáčka zveřejnili článek s názvem Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, kteří se pokusili zabít Skripala. V tomto článku jsou takové detaily, které nebyly na brífinku členů vlády sděleny. Teď nehodnotíme věrohodnost* oněch detailů (která je tak jako tak nízká) ale to, jak je možné, že je mají k dispozici tito dva novináři. Ono je to celkem jednoduché, protože BIS je v posledních letech proslulá svými řízenými úniky utajovaných informací přes své prostředníky s pokynem, kdy nejdříve je možné převzaté informace zveřejnit. (Někdo by mohl namítnout, že informace ze zpravodajských fabulací nemohou být přece utajované, když nejsou skutečné, ale právě proto a i z jiných praktických důvodů se utajují stejně jako jiná práce zpravodajských služeb.)

Novináři Kundra a Spurný jsou svým charakterem jakýmsi požehnáním pro BIS, která v nich našla výhodný potenciál být „skrytou“ hlásnou troubou BIS. Oba novináři si myslejí, jak skvělé mají informace a jak se zapíšou do novinářských dějin, ale pro svou novinářskou zaujatost a slepotu si nejsou schopni uvědomit, že jsou jen využíváni ve prospěch jedné strany. Tito novináři, ke kterým se přidal i Janek kroupa se naivně a nezkušeně ukázali již v kauze nazývané jako „Zabiják s ricinem“. Nejenom že hlásali to, co potřebovala BIS, ale ještě věřili tak absurdním smyšlenkám, že je s podivem, jak mohou být tito novináři považováni za investigativní novináře, a to ještě na problematiku zpravodajských služeb.

Příkladem jejich nekompetentnosti je samotný název jejich článku uvedený výše. V něm píšou, že za výbuchem muničního skladu stojí ruští agenti, což z odborného hlediska znamená, že to mohli být ruští občané žijící v ČR, kteří pro GRU pracovali jako zverbovaní* externí spolupracovníci (mezi termíny agent* a zpravodajský důstojník* je totiž patřičný rozdíl).

Přehled zpravodajských výstupů* věnujících se kauze „Zabiják s ricinem“ včetně žalostného zapojení novinářů je v podobě hyperlinkových odkazů uveden na konci dokumentu. Stejně tak je na konci dokumentu uveden přehled produktů rozebírajících kauzu, kterou bychom mohli nazvat „Novičok a Skripalovi“, případně „Novičok a Navalnyj“.

V tomto místě je vhodné uvést, že na webu EXANPRO jsme již 18. září 2018 (o dva dny dříve než jednostranně působící předsunutá skupina Bellingcat) v produktu 12048 prezentovali, že „podezřelí“ Rusové vystupující pod jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov jsou příslušníky GRU, k čemuž jsme následně zveřejnili tři produkty, v nichž jsme tento závěr podrobně zdůvodnili (viz produkty 12049 (díl 1)12050 (díl 2) a 12051 (díl 3)). Jenže zároveň jsme ve stejném produktu odpověděli záporně na otázku, zda mohli dva zmínění Rusové provést útok za použití nervového toxinu proti Skripalovi a jeho dceři, a to způsobem popisovaným britskými úřady. Podrobné odůvodnění tohoto zamítavého závěru jsme ještě nepublikovali, ale zveřejnění ve srozumitelné podobě je v plánu zpravodajské produkce*.

Jen málokdo je ochoten připustit, že Sergej Skripal i po své výměně do Británie pracoval pro Rusy jako jejich informační zdroj* (už jenom proto, že cestoval po evropských zemích, kde se stýkal se zástupci zpravodajských služeb zemí NATO) a že se po určité době cítil ohrožen ze strany britských služeb. Jen málokdo by po mediální masáži Západu popřemýšlel o tom, že Rusové vystupující pod krycími jmény* Petrov a Boširov byli dočasnými kontakty Skripala, kteří ze zpravodajského pohledu připravovali jeho extrakci* či exfiltraci* zpět do Ruska, což mělo být uskutečněno s koncem návštěvy jeho dcery v Salisbury. V té době už byl ale „hustě“ sledován a s ním se v hledáčku britské MI5* ocitly i jeho kontakty. V posledních dnech již byla ze strany britských operativců a specialistů přijímána opatření k izolování Skripala, proto ruští zpravodajci odjeli přímo do Salisbury, a to dokonce hned dvakrát za sebou, aby na místě prověřili situaci…

Hodně jsme o kauze „Novičok a Skripalovi“ naznačili a též jsme nastínili, že incident ve Vrběticích mohl mít zcela jiné pachatele plnící konkrétní dlouhodobý záměr s cílem trvale poškozovat předurčeného nepřítele. Ale po analýze několika údajů a souvislostí se přikláníme k tomu, že se jednalo o nedbalost, která byla později využita cizími zpravodajskými službami k postupnému vytvoření zpravodajské historky* (se zasetím umělých i skutečných stop), která byla v příhodnou dobu aktivována. Pozdější druhý výbuch v muničním skladu, který zničil další budovu, byl již úmyslný a měl zamaskovat nedbalost, jež zapříčinila první výbuch (podrobněji v samostatném dokumentu).

Kauza s obviněním Rusů z výbuchů ve Vrběticích obsahuje celou řadu dalších rozporů, které nemohou obstát. Babiš s Hamáčkem se například snaží veřejnosti namluvit, že policisté nebo kontrazpravodajci* přesně věděli, jak to bylo s těmi výbušnými zařízeními v obou skladovacích budovách a kdy a kde byly plánovány exploze výzbrojního materiálu a co sabotérům nevyšlo. To je opravdu zajímavý vědecký počin, kdy příslušníci českých bezpečnostních složek na jedné straně nevědí nic konkrétního o fyzickém pohybu obou Rusů na území ČR, a hlavně v areálu muničního skladu, přičemž žádají o pomoc veřejnost, ale na straně druhé dokázali zpětně přečíst myšlení a přesný záměr záškodníků a určit, co se v muničním skladu přihodilo, a to i za situace, kdy sami přiznávají, že ze zničených objektů nemohl být získán žádný materiál pro forenzní analýzu. Ale o tom a o dalších rozporech podrobněji zase v jiných analytických produktech.

Babiš kromě několika dalších vět ve svém brífinku sdělil, že oceňuje práci českých bezpečnostních složek. Ke slovnímu ocenění bezpečnostních složek včetně BIS se přidali i zástupci politické opozice a v různých obměnách opakovali, jak ty naše složky skvěle pracují. Tím všichni (až na několik výjimek) opět prokázali, že na národní úrovni jsou všichni Babišové a že s Babišem budou ochotně hrát politické divadlo proti Západem předurčenému nepříteli (viz produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové z roku 2018).

Jakékoli řeči o skvělé práci bezpečnostních složek jsou scestné a určití vedoucí funkcionáři příslušných složek by naopak měli být trestně stíháni za několikaleté zanedbání své odpovědnosti a pracovních povinností, pokud se ovšem vše odehrálo tak, jak nám tady politici líčí.

Velmi zvláštní věcí je projev ředitele BIS Michala Koudelky, který nechal na twitterovém účtu BIS zveřejnit své následující vyjádření:

Z Koudelkova vyjádření čiší snaha se opět zviditelnit a ukázat veřejnosti, že to byla především zásluha BIS a jejího ředitele, kteří odhalili údajnou operaci GRU na českém území. Když Koudelka uvádí, že chce poděkovat NCOZ za skvělou spolupráci, tak vlastně říká, že hlavním tahounem byla jeho služba a že NCOZ „jenom“ spolupracovala. A pak je tu snaha hodnotit a vychovávat nadřízený orgán čili vládu. Koudelka oceňuje razantní reakci premiéra a ministra zahraničních věcí a doplňuje, že takto se chová sebevědomá a hrdá země. To zní, jako když otec vychovává své dva syny a říká jim, co je správné. Vyznívá to, jako by Koudelka naznačoval, že Babiš dobře splnil úkol, který mu byl uložen silnější mocností – úkol, který Babišovi doručila právě BIS jako prostředník. V Koudelkově vyjádření se ztrácí, který subjekt je v nadřazeném postavení – vláda, nebo BIS?

Jiný, horší případ chování neslučitelného s funkcí ředitele BIS byl popsán v produktu 12057 BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí.

Po návštěvě USA a ústředí CIA* (březen 2019) Babiš proti Koudelkovi jen tak nevystoupí. Američané v prostorách CIA Babišovi názorně vysvětlili, jak důležitá je BIS a její ředitel Koudelka v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Stalo se tak během předání psychologického či manipulativního ocenění Michalu Koudelkovi, který převzal cenu George Teneta (bývalý ředitel CIA podle něhož je cena pojmenována). Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA.

Poznámka: Ve skutečnosti se nejedná o žádné ryzí ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě mince (medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost. K tomu doplníme, že nejlepším oceněním je obstát sám před sebou.

Své si přisadil i moderátor ČT Václav Moravec, jenž ve svém pořadu u Hamáčka lobboval za povýšení Koudelky do generálské hodnosti. Moravec řekl konkrétně toto:

„Počítá vláda s tím, že poté, co zásadní díl práce odvedla BIS, že znovu v květnu navrhnete prezidentu republiky jako vláda povýšení Michala Koudelky do generálské hodnosti?“

Moravec také zmínil, že BIS měla zásadní podíl na odhalení a ztotožnění ruských agentů GRU právě ve spolupráci s NCOZ. Moravec už po několikáté prokázal, že se nedokáže orientovat v bezpečnostních otázkách a už vůbec v práci zpravodajských služeb, a také zopakoval svou politickou předpojatost. Moravec nepochopil, že příslušníci GRU nemohli být s případem dosud jakkoli ztotožněni, natož odhaleni jako pachatelé. Pokud ano, tak by NCOZ nežádala o pomoc veřejnost, a naopak by předložila jasné důkazy o zapojení Rusů do incidentu. Tento případ prozatím stojí jenom na zpravodajské konstrukci* BIS převzaté od zahraničních partnerů. Konstrukce není důkazem, nýbrž jen domněnkou nebo přáním, aby něco bylo tak, jak si BIS a několik politiků představuje.

Po téměř sedmi letech přišla BIS jen s neurčitým podezřením a na chudácích z NCOZ teď je, aby z toho vykouzlili něco hmotného a použitelného. Za to by chtěl Moravec povýšit ředitele BIS? Naopak by měl být Koudelka už dávno odvolán z funkce za nepřetržité úniky utajovaných informací a za svévolnou činnost překračující zákon – například neoprávněné vstupování do státní zakázky bez schválení vlády, což nedokázal správně pojmenovat ani předseda Výboru pro bezpečnost Radek Koten (SPD) a překvapivě souhlasil s tím, že BIS postupovala v souladu se zákonem, což byl absurdní závěr (podrobně viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně?).

V současné době chce předseda hnutí SPD Tomio Okamura, aby se vrbětickou kauzou a údajnými důkazy zabýval Výbor pro bezpečnost. Jenže jak k tomu přistoupí jeho spolustraník (spoluhnutík) a zároveň předseda zmíněného výboru Radek Koten, když předtím nedokázal zdůraznit a popsat pochybení BIS?

Poslanci by si měli uvědomit, že machinace ve zpravodajských službách nejsou dobrým příkladem pro příslušníky těchto služeb, zvláště pro ty, kteří mají stále svou čest a chtějí svou práci vykonávat co nejlépe. Poslanci by měli mít na zřeteli, že zpravodajští důstojníci mají o svých ředitelích nějaké mínění. Ale pokud převládá špatné mínění, pak úroveň práce v dané službě není dobrá. Co si například myslí podřízení o chování ředitele BIS?

Vláda se dlouhodobě a trestuhodně podřizuje cizím mocnostem. Hraje divadelní frašku, že se nechce ohýbat před Ruskem, ale opakovaně se ohýbá před západními mocnostmi. A Babiš jako premiér se propůjčuje ke stále větším pokleskům. Politická opozice obviňuje Babiše ze lží, ale když Babiš přijde opravdu s velkou lží, tak většina z té podivné opozice jásá a přidává se na stranu Babiše, protože se lže o Rusku, a to se chce každý před tím Západem předvést. Nikomu nevadí, že je tím ohrožována národní bezpečnost* České republiky, která je přetvářena v předpolí v působení proti Východu. Tak tu byly frenetické ohlasy na přijatá opatření v souvislosti s kauzou „Zabiják s ricinem“ a nyní je to podobné i v kauze „Záškodníci z Vrbětic“. Nikdo už neřeší, nakolik jsou tyto historky pravdivé, neboť hlavní je, že jsou namířeny proti Rusku.

Babiš při každé příležitosti zmiňuje, že jsme svrchovaná země, aby vzbudil dojem, že podle toho také jedná. Ale sám moc dobře ví, že vždycky jedná v zájmu cizí mocnosti, obzvláště jedná-li se o vyhošťování ruských diplomatů podle požadavků Velké Británie (v roce 2018) nebo Spojených států (rok 2020 a 2021), o přijímání permanentních protiruských sankcí a o účast na zahraničních vojenských misí jakou je např. mise v Pobaltí. Navíc svrchovanost naší země už nám nezaručuje ani Ústava ČR (podrobně vysvětleno v produktu 31016 Problematická Ústava ČR nezaručuje svrchovanost republiky a obsahuje další rozporná ustanovení). Vše je jen politická hra se zapojením mocnějšího zahraničního partnera, či spíše nadřazené mocnosti.

Ještě horší věcí však je, že v České republice je mnoho občanů a taktéž novinářů, kteří tomu všemu, co se kolem nich děje, a tomu, jak je jim to vládou interpretováno bezmezně (bez znalosti věci) i bezostyšně (s předpojatým zápalem) věří. Ve stejném produktu 11089 z listopadu 2018 jsme uvedli následující text:

         

  

  

„Je stále mnoho českých občanů, kteří nevěří, že bychom jen podřízeně konali ve prospěch cizích mocností a že by snad NATO a EU představovaly něco negativního pro vývoj lidstva v Evropě – zejména lidstva z bývalých socialistických států. Avšak tito občané budou mít příležitost se přesvědčit o svém omylu, a to nejpozději do roku 2030.“

     
 
 

Podrobněji k významu roku 2030 s odkazy na související zpravodajské výstupy viz produkt 11153 Úskočný a falešný premiér Babiš, jeho nemohoucí družstvo ministrů, zmatená i zrádná politická opozice a pokrytecký i prospěchářský prezident Zeman.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajské produkty související s kauzou nazvanou jako „Zabiják s ricinem“:

Zpravodajské produkty související s nervově paralytickou látkou řady Novičok:


Zpravodajský produkt 12097
Souhrnná analýza a hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
13. duben 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (13098)

Od počátku dubna 2021 nás média zaplavují články a reportážemi o přesunech ruských ozbrojených sil k ukrajinské státní hranici. Nejedná se o přípravu na vojenskou agresi*, jak někteří novináři, komentátoři a politici vykládají, ale o velmi názornou ukázku možností a schopností ruských sil. A proč se Rusové rozhodli pro takovou demonstraci síly? Protože vzhledem k tomu, jak se věci ze strany Západu od února 2021 vyvíjely, přinesly ruské zpravodajské služby* (SVR* a GRU*/GU*) a ruská diplomacie taková hodnocení a závěry, že se ruská vláda rozhodla pro tuto aktivitu.

V tomto zpravodajském výstupu* se ale nebudeme zabývat tím, co předcházelo aktuálnímu stavu na rusko-ukrajinské hranici, nýbrž se zaměříme na hodnocení zavádějící a nesmyslné, ba přímo zoufalé rétoriky, kterou v první řadě předvádí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, pro kterého je prioritou akční plán pro členství v Severoatlantické alianci (NATO MAP – NATO Membership Action Plan). K dalším pošetilým a pokryteckým „rétorům“ převážně patří americký prezident Joe Biden, britský premiér Boris Johnson, generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a někteří představitelé Evropské unie jako například vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell Fontelles. Dále objasníme (připomeneme), proč ukrajinští představitelé od počátku lžou, když říkají, že nadále podporují variantu mírového politického a diplomatického urovnání konfliktu na základě podmínek stanovených v poslední minské dohodě nazvané Minsk II. Avšak především vysvětlíme, proč není budoucnost Ukrajiny příznivá a proč Ukrajina nebude nikdy přijata do NATO, což je ostatně stejný osud také Gruzie a Moldavska. Taktéž objasníme otázky ohledně rozpoutání většího ozbrojeného konfliktu*, či dokonce třetí světové války*.

8. duben 2021

Souhrnné hodnocení (11153)

Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny (2017) se novináři a veřejnost mohli posunout ve svém poznání ohledně vlády a politické opozice zase o kus dál. Záleží jen na tom, jak umějí „číst“ početná politická vyjádření a způsob vystupování jednotlivých politiků a zda při svém „čtení“ chtějí a dokáží být co nejvíce nestranní. Mnozí diváci, čtenáři a posluchači totiž k určitým politikům chovají svou nekritickou náklonnost, a naopak vůči jiným politikům nemohou skrýt svou předpojatou nelibost (u adorovaných politiků nevidí a nepřipouštějí jejich omyly a prohřešky, a naopak u neoblíbených politiků nikdy nepřiznají, že by mohli mít v některých věcech pravdu). To je nezastíraným problémem rovněž u některých novinářů a taktéž moderátorů České televize, kteří se občas neudrží a místo poskytování pravdivého a úplného zpravodajství a nestranného moderování dávají najevo své subjektivní pocity, jednostranné názory a s tím právě i tu osobní náklonnost nebo odpor k jednotlivým politikům a zemím.

Poznámka: Případy pochybení moderátorů a redaktorů ČT lze nalézt pod následujícími odkazy: Případ 2 – Výzkum veřejného mínění, Případ 3 – Člověk v tísni a východní Ukrajina, Případ 4 – Sarin v Sýrii, Případ 5 – Militant jako nelegální migrant, Případ 6 – Nedošetřený zásah do projevu prezidenta, Případ 7 – Manipulace s přípitkem šampaňským, Případ 8 – Islám a nejčastější britská chlapecká jména, Případ 9 – Předpojatí a manipulativní moderátoři, Případ 10 – Aféra Babčenko aneb Jak ČT zakrývá vlastní blamáž“, Případ 11 – Zaujatý redaktor, Případ 12 – Upoutávka ČT na vlastní dezinformační kampaň, Případ 13 – Sýrie versus Ukrajina, Případ 14 – Přerušené informování o vývoji v Sýrii ve vztahu k USA.

Čeští novináři často brojí proti premiéru Andreji Babišovi, ale už nechávají bez povšimnutí politickou opozici (především Piráty, ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN). Přitom jak vláda, tak politická opozice vrší svá pochybení a provinění vůči českým bezpečnostním i ekonomickým zájmům. Ani současná vláda, ani současná politická opozice neřeší v prvé řadě české zájmy, potřeby českých občanů a prosperitu ČR, ale na prvním místě se zajímají o přístup k moci a s tím o co nejlepší vlastní pozici na české politické scéně. V žádném případě se nejedná o politický boj za prosazení a zavedení lepší národní politiky, nýbrž jen o politický boj o moc uvnitř ČR a z toho plynoucí výhody. Jinými slovy můžeme říct, že nikdo z českých politiků neusiluje o změnu systému, ale o přístup k tomuto systému (tento hodnotící závěr jsme zmiňovali již v produktu 11089 z listopadu 2018).

Nyní je příhodné připomenout, co jsme o české národní politice psali v dubnu 2016, což bylo přibližně v době, kdy byl spuštěn analytický web EXANPRO. V produktu 13001 Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů jsme uvedli následující text:

         

  

  

Žádný vedoucí politik nikdy otevřeně neřekne, kam doopravdy směruje svoji zemi. Z toho také plyne fráze, že politika je jedno velké spiknutí.

Podpora politiky nadřazených mocností v EU a NATO jako té nejsprávnější možnosti je často ospravedlňována jako přirozené zachování demokratických principů a hodnot. Málokdo z politiků by veřejně připustil, že by to mohla být také cesta k poškozování vlastní země, anebo dokonce k postupnému sebezničení. Může to být považováno za pošetilé, ale politici malých zemí začleněných do mezinárodních struktur budou vždy manipulováni tak, aby sloužili zájmům cizích skupin a osob, které se cítí být předurčeny k provádění geopolitických změn bez ohledu na způsobené ztráty a škody, a to dokonce i v těch malých zemích, jejichž představitelé si myslí, že jim členství v nadnárodních organizacích poskytuje jakousi mezinárodní ochranu.

     
 
 

Vláda i opozice postupují stejně nevhodným a pokryteckým způsobem. Vláda se trvale podřizuje cizím mocnostem a koná podle jejich potřeb. Politická opozice sice řeční proti Babišovi, ale ve skutečnosti svými chybami nebo pasivitou, nutno dodat, že často úmyslnými chybami a úmyslnou pasivitou, podporuje Babišovu politiku, která je pro Českou republiku nevýhodná. Jak vláda, tak opozice úspěšně přeměňují Českou republiku na satelit západních mocností, přitom vykládají, že už nikdy nechtějí být satelitem, jako tomu bylo za éry Sovětského svazu. A tak tu máme situaci, kdy opozice kritizuje Babiše a kdy Babiš v obráceném gardu láteří na opozici, ale přitom všichni zastupují a prosazují stejnou politiku, pouze se přou o to, kdo bude u kormidla.

A co na to prezident Miloš Zeman? Ten řeší jen to, na čem má svůj osobní zájem, nebo to, co je spojeno s jeho blízkými spolupracovníky a s budoucím zajištěním jeho rodiny. A pokud se občas s nějakým zajímavým názorem vloží do některých palčivých problémů, pak se obvykle jedná jen o snahu se předvést. Zeman totiž těží z toho, že je „jenom“ prezidentem. Ačkoli prezident republiky patří do výkonné moci, tak není součástí vrcholného orgánu výkonné moci. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda a prezident stojí mimo vládu a za činnost vlády ani neodpovídá – vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně (vše viz Ústava ČR). Zemanovi tak prezidentská funkce poskytuje větší prostor v řečnických otázkách, neboť jeho vyjádření k různým tématům nemají obvykle charakter rozhodování a prezident tak není vázán své názory prokázat ve svém rozhodovacím procesu* tak, jako členové vládního kabinetu. Naskýtá se tedy otázka, zda by vystupoval stejně ve funkci nejvyššího výkonného politika.

Ohledně lidí, kteří působí v politice, připomeneme jeden obecný a trvale platný poznatek. Tento poznatek jsme poprvé publikovali v dubnu 2016 a v upravené aktuální podobě jsme ho v březnu 2020 zahrnuly rovněž do obsahu produktu 11128. Jeho znění je následující:

         

  

  

„V politice a v předních funkcích jednotlivých zemí nejsou ti nejschopnější a nejmorálnější lidé, ale pouze ti, kteří vstoupili do politických stran a hnutí, anebo ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon politické funkce.“

     
 
 

V říjnu 2016 jsme v produktu 12016 k působení politiků uvedli pravidlo, které je schopen a ochoten dodržovat jen málokterý politik. Toto pravidlo zní:

         

  

  

„Pokud politik jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, činí tak bez ohledu na to, zda si svým jednáním zachová nebo získá politickou funkci. Jestliže vidina politické funkce převáží, již to není jednání podle nejlepšího vědomí a svědomí.“ (Blíže je vědomí a svědomí vysvětleno v produktu 11152.)

     
 
 

Z hlediska politického a bezpečnostního vývoje je rozhodujícím rokem rok 2030. Tento rok se kvapem blíží, avšak vláda ani politická opozice stále nechápou a nechtějí chápat, co se děje v Evropě a celkově ve světě a k čemu nás to přibližuje. Všichni čeští politici si hlídají jen své pozice a počítají získané politické body. Proč je tento rok rozhodující, jsme poprvé nastínili v listopadu 2018 v produktu 11089. Podrobněji jsme význam roku 2030 rozebrali v květnu 2019 v produktu 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR. Další hodnocení a předpověď vývoje k roku 2030 jsme přinesli v lednu 2020 v produktu 11120 Naplňování projektu USA pro 21. století nabírá stále větší zpoždění, což Američany nutí k nezodpovědným akcím. Následné hodnocení bezpečnostního vývoje k roku 2030 jsme rozšířili o problematiku šíření infekční nemoci COVID-19. Toto hodnocení jsme zveřejnili v polovině ledna 2021 v produktu 11146 Přeshraniční pendleři, zahraniční dovolenkáři, státní příslušnost, státní hranice, národní bezpečnost a krizové situace (1/2). Naposledy jsme vývoj bezpečnostní situace k roku 2030 rozvedli v souhrnném hodnocení s předpovědí na konci ledna 2021, což bylo obsahem produktu 11147 Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR.

Vývoj bezpečnostní situace v Evropě a potažmo v celém světě je důležitým faktorem pro vývoj v ostatních oblastech společenského života. Svízel s českými politiky, ať už se jedná o vládu, opozici, nebo prezidenta, je v tom, že příliš spoléhají na silnější mocnosti, jejichž požadavkům se podřizují. Čeští politici posouvají do popředí své osobní ambice a vlastní zájmy, popřípadě zájmy jednotlivých politických subjektů. Čeští politici považují malicherné soupeření mezi národními politickými subjekty za nejvyšší politiku. Jenže zapomínají, že ta nejvyšší politika vždy přesahuje státní hranice, a to právě proto, abychom si zachovali bezpečné prostředí na vlastním území.

V rámci národní bezpečnosti* je nutné zajistit a udržovat příznivé podmínky ve vztazích s ostatními zeměmi, ať už se jedná o sousední, nebo vzdálenější země. V rámci národní bezpečnosti musí vláda uplatňovat zásady v předcházení a potlačování vnějších bezpečnostních hrozeb* a podílet se na zachovávání mezinárodního míru, na řešení vzniklých konfliktů a zmírňování politického napětí. Pokud by česká vláda i Parlament ČR podle toho postupovaly, tak by nikdy nevyslaly české vojáky do Pobaltí, kteří tam od roku 2018 svou přítomností s dalšími vojáky z členských zemí NATO zbytečně provokují a eskalují napětí. Čeští politici se ale v tomto striktně podřizují západním mocnostem a jejich požadavkům. Prezident Zeman tuto vojenskou misi nikdy nezpochybnil ani nekritizoval. Oficiálním cílem pochybné mise je odstrašit Rusko od napadení pobaltských států.

Rusko pro Evropu a obecně pro Západ nepředstavuje předhazovanou a omílanou vojenskou hrozbu, nýbrž hrozbu obchodní. Záměrem Ruska není napadnout jakýkoli evropský stát, ale naopak s evropskými státy obchodovat. V tom je jeho obrovský potenciál, kterému se západní země snaží různými způsoby bránit, čímž podporují USA v utlumování jejich konkurenta. Rusko nemá žádný zájem na pustošení Evropy a rozdmýchávání konfliktů u svých hranic, ale vzhledem k politické, ekonomické a vojenské kampani Západu se připravuje na všechny možné alternativy (viz produkt 11076 „Strategické a operační cíle USA a Ruské federace v zahraniční politice – díl 2/2). To, co se stalo na Ukrajině, nebylo akcí Ruska, ale akcí Západu, přičemž Rusko provedlo svou reakci (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině a produkt 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině – díl 1/2).

Žalostný vývoj na české politické scéně, lhostejnost českých politiků k vývoji bezpečnostní situace v Evropě (ve světě) a nedostatečné porozumění situace ze strany novinářů lze shrnout do následujících titulků, které srozumitelně nastiňují a shrnují průběžný stav české vlády, prezidentského úřadu i stav Parlamentu ČR:

  • Zeman a vstup do NATO s okamžitým podílem ČR na zločinech proti lidskosti aneb Jak a proč to všechno začalo (rozšiřování NATO a počátek eskalace napětí v Evropě – viz produkt 11089 a viz druhá polovina produktu 13094)
  • Jsou Zemanovy vztahy s Čínou a Ruskem státnické, anebo více osobní a obchodní?
  • Fenomén Babiš jako povrchní slupka, pod níž se skrývá marketinkový produkt současné doby (viz produkt 11057)
  • Nešikovný Zeman v souboji se záludným ministrem Hermanem (produkt 13015)
  • Pomstychtivý Zeman a zahanbený Babiš (viz produkt 11108 a produkt 11109)
  • Zmatená opozice varuje před poloprezidentským systémem, který je ale vytvářen právě rétorikou opozice a submisivním vystupováním premiéra
  • Zeman a jeho nekritická adorace Izraele aneb Jak ČR kopíruje aktivity americké administrativy (upřednostnění Jeruzaléma před Tel Avivem), která potřebuje Izrael pro naplňování cílů své zahraniční politiky na Blízkém východě (viz produkt 11077Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem)
  • Společné úsilí Zemana, Babiše i kolaborující politické opozice ohledně české vojenské mise v Pobaltí, která je organizována ve prospěch zahraniční politiky USA (viz produkt 11051, produkt 11055 a produkt 11056)
  • Záchvěv Zemana směrem k USA aneb Tristní dopis do Venezuely (viz produkt 11098)
  • Babiš a jeho personální politika ve vládě aneb Nikdo nesmí přerůst premiéra nebo získat větší slávu než premiér a všichni musí zůstat za každou cenu loajální (rovněž musí být uspokojeny personální požadavky Zemana)
  • Babiš jako velitel družstva ministrů si neumí své družstvo pevněji zkompletovat, přičemž mu pořád někdo chybí nebo odchází – to není známka dobrého manažera, který se musí opakovaně zbavovat svých podřízených 
  • Zeman neví, koho USA považují za teroristy, přesto jim radí, s kým nemají vyjednávat (viz produkt 13094)
  • Zeman se hluboce mýlí, když si myslí, že u Kábulu se bojuje za Prahu aneb Jak Zeman dosud nepochopil, o co se hraje v Afghánistánu a kdo jsou hlavní aktéři (viz produkt 13094)
  • Pokrytecký Zeman a bázlivý Babiš ve vztahu k řediteli BIS* Koudelkovi aneb skutečné prohřešky BIS nechce nikdo vyšetřit ani potrestat (viz produkt 12091)
  • Babiš vytáhl na předsedu Pirátů Ivana Bartoše téma nelegální migrace, přitom se jejich politika v tomto příliš neliší a je stejně špatná (připravovaný produkt)
  • Tandem Zeman a Babiš a dostavba Dukovan aneb Zákulisní dohoda mezi prezidentem a premiérem a z toho plynoucí pokyny pro ministra Havlíčka (Babiš se snaží zůstat v pozadí)
  • Zmatená opozice si kvůli tendru na dostavbu Dukovan stěžuje u Babiše na ministra Havlíčka, jako kdyby nevěděla, že Havlíček jednal na zákulisní pokyn Babiše
  • Opozice tvrdí, že Rusko je pro dostavbu Dukovan bezpečnostním rizikem, ale už nechce připustit, že americko-kanadská firma představuje přinejmenším stejné riziko (BIS v tomto vyjadřuje jen politický a západem preferovaný závěr, nikoli odborné zpravodajské stanovisko)
  • Vláda na popud západních mocností finančně a jinak podporuje pochybné a politicky aktivní neziskové organizace (např. Evropské Hodnoty a Člověk v tísni), které pak vytvářejí vlastní dezinformační produkty a dopouštějí se trestných činů podle českého trestního zákoníku (například trestný čin pomluvy), nebo podle zákonů cizího státu (například neoprávněná činnost v Sýrii).

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11153
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
2. duben 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12096)

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (PSP ČR) kupí prohřešky vztahující se k její nelegitimní činnosti. V produktu 11152 jsme rozebrali pochybení PSP ČR v souvislosti s prodloužením doby nouzového stavu, což se týkalo toho, že poslanci, ačkoli kritizovali a neschválili postup vládního kabinetu, tak záhy nato zlegalizovali nezákonné konání vlády Andreje Babiše. Protiústavní činnost vlády později potvrdily Městský soud v Praze a také Ústavní soud ČR. Nejhorší pro vládnutí však je, že se v případě vlády nekoná žádná náprava, což je v české politice setrvalý stav, který nevede k lepšímu a spravedlivějšímu výkonu vládnutí. Tím ve vládě dále existují jenom odměny, a nikoli náležité tresty, čímž se otevírá cesta pro další vědomá pochybení. Vláda je ale odpovědna Poslanecké sněmovně, která tak má nad vládou určitou ústavní moc. Jenže PSP ČR má sama problémy v dodržování platných zákonů, a tak mezi Sněmovnou a vládou není vztah, kterým by Sněmovna jako zákonodárný prvek dbala na spravedlivý a přínosný výkon vlády, nýbrž vztah, v němž se dohadují dvě provinilé instituce.  

K činnostem Poslanecké sněmovny patří navrhování a schvalování zákonů, avšak na druhou stranu jsou to právě poslanci, kteří příslušné zákony nedodržují. Ve spojitosti se zřízením sněmovních orgánů pro kontrolu činnosti zpravodajských služeb* porušuje Sněmovna dlouhodobě hned tři zákony, přičemž jeden z těchto zákonů porušuje dokonce ve třech bodech.

Tento analytický produkt rozebírá nezákonnou činnost Poslanecké sněmovny směrem k českým zpravodajským službám (BIS*, VZ* a ÚZSI*). Sněmovna je jednou ze tří institucí, jež mají ze zákona pravomoc a povinnost kontrolovat tři zmíněné služby (zbylými dvěma institucemi je přirozeně vláda a dále Orgán nezávislé kontroly [ONK], který však nebyl dosud ustaven, přičemž novela zákona o zpravodajských službách se zahrnutím ONK nabyla účinnosti 1. ledna 2018).  

V následující části produktu vysvětlíme, co všechno Sněmovna ve vztahu ke zpravodajským službám porušuje a také to, proč jsou za daný stav kromě funkcionářů PSP ČR zodpovědní také premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček. Dále objasníme, proč v této záležitosti negativně vyčnívá poslanec Jan Lipavský (Piráti), který dětinským a jednostranným způsobem vykládá o hrozbách pro Českou republiku.

28. březen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13097)

V polovině března 2021 (přesně 17. března) jsme se snad ze všech sdělovacích prostředků mohli dozvědět, že americký prezident Joe Biden označil ruského prezidenta Vladimira Putina za zabijáka. Téměř všechna média (zahraniční i domácí) to popisovala tak, jako by to přímo vyřkl sám Biden. Jenže Biden slovo „zabíják“ vůbec nezmínil. To ale novinářům a televizním moderátorům nevadilo a ihned celou věc posunuli tak, aby působila senzacechtivě. Na webových platformách českých médií jsme tak mohli číst následující titulky:

  • Česká televize (ČT24): „Přituhuje. Biden označil Putina za zabijáka, Kreml stáhl velvyslance“
  • CNN Prima NEWS: „Biden: Putin je zabiják. Zaplatí za snahy vměšovat se do prezidentských voleb“
  • CNN Prima NEWS: „Putin je zabiják, prohlásil Biden. (…)“
  • Seznam Zprávy: „Biden: Putin je zabiják. Brzy uvidíte, jakou cenu zaplatí“
  • Novinky: „Putin je zabiják. Zaplatí, prohlásil Biden“
  • iDNES: „Putin je zabiják, řekl americký prezident. Rusko stahuje svého velvyslance“
  • Blesk: „Putin je zabiják, opřel se Biden do ruského prezidenta. Moskva přikročila k odvetě“

U komerčních médií je typické, že využívají lidskou vášeň pro senzaci, a proto v titulcích posunují pravý význam událostí nebo (ne)vyřčených slov tak, aby působily přitažlivěji, čímž přirozeně vzbudí větší zájem čtenářů. Po přečtení celého článku pak čtenáři v lepším případě zjistí, že je to celé „trochu“ jinak. V tom horším případě se novináři ve svém článku ani nenamáhají poskytnout pravdivé vysvětlení celé události nebo předložit přesný výrok politika. Pokud však zvážíme, že mnoho lidí si přečte jen titulky článků a obsahem článků se již nijak zvlášť nezabývají, pak je pochopitelné, že i tímto způsobem se šíří dezinformace*, případně misinformace* (což se vztahuje k nevědomým/neznalým čtenářům).

Jiná situace by měla být u České televize, která je televizí veřejné služby neboli veřejnoprávním médiem. Takové médium by nemělo mít důvod vytvářet senzacechtivé články a reportáže. Avšak to je jenom zdání, protože i Česká televize se už podílela na produkci nebo šíření bezpočtu dezinformací. Pro úplnost připomeňme například reportáž Jakuba Szántó o sarinu v Sýrii, která měla přímo lživý podtext (fakticky doloženo a objasněno v produktu 13027), nebo snahu ČT popřít fakt, že jméno zakladatele islámu „Mohamed“ (český přepis) je nejčastějším britským chlapeckým jménem (viz analytický produkt 13035). Nejnověji zpracovaným příkladem dezinformací vytvářených Českou televizí je dezinformace vyřčená několika pracovníky ČT a související s vakcínou AstraZeneca (viz produkt 13096).

Česká televize v souvislosti s Bidenem a jeho údajným tvrzením o Putinovi jako zabijákovi přinesla ve svých televizních zpravodajských pořadech zavádějící příspěvky, které neposkytovaly pravdivý popis rozhovoru s Bidenem. Příkladem jsou pořady „Události“ a „Horizont“.

V pořadu „Události“ vysílaném 17. března 2021 pronesla moderátorka Marcela Augustová tato slova:

„Rusko se podle amerických tajných služeb snažilo ovlivnit i loňské prezidentské volby ve Spojených státech. Konkrétně zpochybněním demokratického, a nakonec taky vítězného kandidáta Joea Bidena. Ten považuje svůj ruský protějšek za – cituji – zabijáka. (…)“

Moderátorka Augustová dokonce použila slovo „cituji“, což ještě více zesiluje domněnku*, že Putina nazval zabijákem sám Biden. Chyby se samozřejmě nedopustila jen moderátorka, nýbrž všichni pracovníci dané redakce, kteří příspěvek připravovali (moderátoři se na přípravě příspěvků podílejí).

V pořadu „Horizont“ rovněž vysílaném 17. března 2021 přednesla moderátorka Hana Scharffová následující text:

„Rusko stáhlo z USA svého velvyslance ke konzultacím. Reaguje tak na slova prezidenta Bidena, který svůj ruský protějšek Vladimira Putina označil za zabijáka. (…)“

Nyní předložíme, jak se celá záležitost s údajným tvrzením Bidena odehrála doopravdy a vysvětlíme, proč by tohle tvrzení Biden sám nevymyslel. Dále přiblížíme, jak se z rozhovorů s politiky prostřednictvím manipulace ze strany novinářů s využitím sugestivních či návodných otázek* vytvářejí senzacechtivé a cíleně zaměřené reportáže, a přidáme ještě další zajímavosti z rozebíraného tématu včetně další dezinformace České televize v této záležitosti.

Nejčtenější zpravodajské produkty