Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

20. duben 2020
Předplatitelé

Odborný výklad a analýza současné praxe (13080)

V souvislosti s bojem proti šíření nového koronaviru SARS-CoV-2 můžeme sledovat práci tří státních prvků, tedy národní vlády, Bezpečnostní rady státu (BRS) a Ústředního krizového štábu (ÚKŠ). Tyto prvky se personálně prolínají, avšak každý z těchto prvků má své určení, přičemž mezi těmito prvky panuje přesně definovaný vzájemný vztah. Potíž je však v tom, že někteří politici v čele s premiérem Babišem vystupují v médiích způsobem, kterým dávají až příliš najevo, jak ohledně tohoto vztahu a smyslu (určení) jednotlivých prvků tápou, případně jak se zbavují odpovědnosti. Přitěžující okolností je to, že si ze svých diletantských výstupů vůbec nic nedělají a ve svých neodborných výstupech pokračují (zřejmě si to ani neuvědomují).

Hlavním specialistou na tyto výstupy je předseda vlády Andrej Babiš, který ve spojení s těmito státními prvky již několikrát exceloval. Nutno podotknout, že podobným diletantským způsobem vystupují i někteří novináři včetně redaktorů či moderátorů České televize, kteří by o těchto státních orgánech měli něco vědět. 

Poznámka: Na Andreje Babiše se zaměřujeme pouze proto, že je ve funkci premiéra, čímž nese vysokou míru odpovědnosti za národní bezpečnost* a další důležité oblasti. V menší míře v roli zákonodárců hodnotíme politickou opozici, která není zastoupena ve vládě. Zároveň netvrdíme, že by opoziční politici byli na místě Babiše odborně způsobilejšími a morálnějšími výkonnými politiky.

Předseda vlády Andrej Babiš již dříve několikrát odhalil, jak se svou vládou pochybně řídí, lépe řečeno neřídí jiné státní prvky, což se týkalo zpravodajských služeb*. V případě zpravodajských služeb je premiér Babiš dokonce toho názoru, že je potřeba respektovat jejich požadavky (přesná slova premiéra), jako by to byly samy služby, které si určují zaměření své zpravodajské práce. Podrobněji k (ne)řízení zpravodajských služeb viz následující produkty:

Pochybnosti v řízení státních organizací se dotýkají také Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost* (NÚKIB). Blíže se tomuto tématu věnuje produkt 11107 Nezpůsobilost NÚKIB byla předeslána neplánovaným vznikem tohoto úřadu a konkrétními věcmi ohledně nedostatků v odborné způsobilosti pak produkt 13073 Výroční zpráva NÚKIB obsahuje hrubé nedostatky a neznalost českých zákonů.

Poznámka: Ani současné varování vydané NÚKIB ohledně hrozby v podobě kybernetického napadení českých nemocnic nedokazuje vysokou úroveň NÚKIB, ale naopak podle zpravodajské analýzy* dokládá zneužití tohoto úřadu cizí mocností v rámci uskutečnění klamné operace*, přičemž bez plánovaných dopadů bylo využito či zneužito také několik českých nemocnic jako potvrzující kulisy popisované kybernetické činnosti.

Národní vláda by měla být tím nejvyšším a nejkompetentnějším národním orgánem, jenže premiér Babiš tuto zákonnou zásadu ve vztahu ke zpravodajským službám a nyní i ve vztahu k Bezpečnostní radě státu a Ústřednímu krizovému štábu již několikrát popřel.

15. duben 2020

Úvod do problematiky se zadáním analytické úlohy (11130)

Základní nastavení české národní politiky a české politické scény obsahuje vážné nedostatky. Tyto nedostatky jsou součástí české národní politiky po mnoho let, což ukazuje na pochybný přístup zákonodárců a členů vládního kabinetu, ale také prezidenta republiky. Všichni jmenovaní, kteří působili a působí v uvedených funkcích, totiž vůbec neusilovali a stále neusilují, anebo jen v malé míře o to, aby se tyto politické nedostatky odstranily.

Nedostatky v nastavení české národní politiky vycházejí už z našeho základního zákona, kterým je ústavní zákon č. 1/1993 Sb. neboli Ústava České republiky, jejíž původní znění z roku 1993 se postupem času a vzhledem k našemu začleňování do nadnárodních struktur [1] několikrát upravovalo. V celkovém pohledu může současný obsah Ústavy ČR působit jako text suverénní země, avšak při bližším zkoumání zjistíme, že se zde skrývají dvojsmysly, které na jedné straně suverenitu České republiky zdůrazňují, ale vzápětí ji omezují. Omezení státní suverenity České republiky bylo ukázkově předvedeno vládou Andreje Babiše při zavádění opatření v souvislosti se šířením nového koronaviru SARS-CoV-2, a to i přesto, že se tato záležitost týkala národní bezpečnosti*, čímž se jednalo o výhradní záležitost a odpovědnost vlády ČR.

Kromě nedostatků v nastavení národní politiky obsahuje Ústava ČR také nedostatky v nastavení samotné české politické scény. Jedná se například o prolínání moci zákonodárné s mocí výkonnou, přičemž by tyto dvě moci měly být na sobě zcela nezávislé. Některým politikům tak Ústava umožňuje, aby v jednom volebním či funkčním období skládali dva sliby na národní úrovni. Ústava také umožňuje, aby se člen vládního kabinetu doslova „vykašlal“ na jednání vlády a sám za sebe podal návrh zákona přímo do Poslanecké sněmovny.

Ústava je v některých, ale o to důležitějších záležitostech psána nelogicky dvojsmyslně čili nejednoznačně, a ještě k tomu vzhledem k našemu začlenění do „nadnárodních“ organizací značně podřízeně. Ústava ČR tímto způsobem vrcholným politikům poskytuje prostor pro politické manévrování, nebo je dokonce k politickému manévrování nabádá. Politici se tak při tomto manévrování mohou vždy hájit, že konají v jakémsi souladu s ukotvením v mezinárodních organizacích, z čehož podle nich a podle Ústavy pro nás vyplývají jakési závazky. Ve skutečnosti je toto ukotvení jen zdánlivé a především nerovnocenné, přičemž hlavní vlivové organizace nemají charakter mezinárodní, nýbrž nadnárodní (vysvětlení na konci dokumentu pod čarou). Ohledně údajných závazků je problém v tom, že Ústava zmiňuje i takové závazky, které neexistují.

Vyjma rozporných bodů obsažených v Ústavě České republiky je zde také problém v tom, že vrcholní politici některé body Ústavy nectí a ve svém jednání nepostupují podle nich, ba naopak podporují věci, které jsou v přímém protikladu s obsahem Ústavy.

Ústava ČR, která by měla být kvalifikovaným dokumentem, navíc v souvislosti s vojenskými operacemi používá termín, jenž je nepřesným a neodborným termínem. Tím se význam textu posouvá do zavádějící roviny.

ANALYTICKÁ ÚLOHA S ÚČASTÍ ČTENÁŘŮ

Text Ústavy ČR není obsáhlý, což umožňuje jeho rozbor bez zdlouhavého studia jednotlivých ustanovení. Ve spojitosti s textem Ústavy předkládáme osm otázek, které jsou zadáním analytické úlohy, na jejímž řešení se mohou podílet všichni čtenáři. Úspěšné vyřešení určitého počtu otázek znamená získání volného přístupu k veškerému obsahu na stránkách EXANPRO pro příslušné časové období:

  • Kdo správně vyřeší (odpoví) alespoň dvě otázky, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu jednoho měsíce.
  • Kdo správně vyřeší (odpoví) čtyři otázky, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu tří měsíců.
  • Kdo správně vyřeší (odpoví) šest a více otázek, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu jednoho roku.

Své odpovědi posílejte volnou formou na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. do 30. dubna 2020.

Poznámka: Pokud bude správné řešení otázek vypracováno aktuálním předplatitelem stránek EXANPRO, bude přístup zdarma pro příslušné období poskytnut po skončení předplaceného období. 

Některé otázky jsou jednoduššího a taktéž vzájemně podobného charakteru, jiné mohou vypadat jako složité, ale všeobecně se jedná o porozumění textu Ústavy a několika praktických souvislostí.

OTÁZKY

  • 1) Které dva body Ústavy jsou v rozporu, co se týče svrchovanosti (suverenity) České republiky?
    • Upřesnění: Který bod svrchovanost republiky zdůrazňuje a který ji naopak omezuje?
  • 2) Jaký příklad v omezení státní suverenity vystoupil na povrch ve spojení se zaváděním vládních opatření proti šíření nového koronaviru SARS-CoV-2?
    • Upřesnění: Jsou známy nejméně dva příklady. Jako odpověď uveďte alespoň jeden příklad.
  • 3) V jakém smyslu se prolíná moc zákonodárná s mocí výkonnou?
  • 4) Jaké dva sliby může podle Ústavy skládat jeden vrcholný politik v jednom funkčním období?
  • 5) V jakém případě se může člen vlády doslova „vykašlat“ na jednání vlády a sám za sebe podat návrh zákona přímo do Poslanecké sněmovny?
  • 6) Jaký závazek uvedený v Ústavě ve skutečnosti neexistuje?
    • Upřesnění: V Ústavě se o závazku hovoří obecně v množném čísle.
  • 7) Který bod Ústavy vrcholní politici nectí a jednají v protikladu s jeho obsahem?
    • Upřesnění: V souvislosti s tímto bodem existuje více příkladů vztažených na naše „spojenectví“ se západními mocnostmi.
  • 8) Jaký nepřesný a neodborný termín je zakomponován v Ústavě v souvislosti s vojenskými operacemi?
    • Upřesnění: Postačí uvést onen termín bez vysvětlování, proč je nepřesný.

Odpovědi na všechny otázky včetně jejich zdůvodnění jsou uvedeny v produktu 31016


[1] Nadnárodní struktury je preferovaný termín před termínem mezinárodní struktury, neboť mezinárodní organizace jednají z pozice rovnocenného zastoupení národních států, a nikoli z pozice větších a mocnějších členů s větším počtem hlasů, kterými mohou kdykoli přehlasovat jiné národy a přinutit je k nechtěné politice. To už není situace, jež by se mohla nazvat rovnocenným jednáním mezi zeměmi, ale naopak jednáním, které je rozhodováno na úrovni mocnějších a větších zemí. Takovéto organizace si osvojují režim, kterým chtějí v rozhodování stát nad menšími zeměmi a určovat jim směr jejich politiky (jedná se o snahu vybudovat něco nadnárodního, co stojí především nad menšími národy). Žádný stát by neměl být nucen jednat tak, jak nechce, a měl by mít možnost tento nátlak bez následků odmítnout.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11130
Úvod do problematiky se zadáním analytické úlohy
© 2020 Agentura EXANPRO
9. duben 2020

Souhrnné hodnocení (12079)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 12078.

Určitě si leckdo pokládá otázku, proč by do situace ohledně koronaviru měly být zapojeny zpravodajské služby*. Prvním z důvodů je to, že rozsáhlé ohrožení biologického původu patří stejně jako jiné hrozby do záležitostí národní bezpečnosti*. A oblast národní bezpečnosti z hlediska jednotlivých hrozeb* musí ve své působnosti pokrývat i zpravodajské služby, a to zvláště objeví-li se nepoznaný a nebezpečný druh infekce, který se šíří ze zahraničí (viz produkt 11125 Koronavirus SARS-CoV-2 a česká národní bezpečnost“).

Druhým důvodem je to, že zpravodajské služby zaměřené na zahraniční zpravodajství* (foreign intelligence) mají možnosti a schopnosti pro vytváření co nejpravdivějšího obrazu o situaci v zahraničních zemích. Tím má vláda k dispozici nejen dílčí informace, ale také souhrnná hodnocení od vlastních zdrojů, čímž nemusí spoléhat jen na média a sdělení zahraničních institucí, která mohou být úmyslně zkreslená. Takto například polskou vládu v prvním čtvrtletí 2020 několikrát informovaly polské zpravodajské služby. Podobně informovala amerického prezidenta Ústřední zpravodajská služba CIA*, která již v první polovině ledna 2020 předložila své hodnocení situace v zahraničních zemích ohledně šíření nového koronaviru SARS-CoV-2 (proč se i přesto začala nákaza v USA zhruba od poloviny března 2020 prudce šířit, je obsahem produktu s pracovním názvem „Utajovaná biologická válka“ – a stejně tak je to téma pro ostatní zpravodajské služby, které by měly usilovat o vysvětlení tohoto vývoje z jiného pohledu než z toho novinářského).    

Třetím, a nikoli posledním důvodem, proč by měly být do problematiky zapojeny zpravodajské služby, je pátrání po původu či zdroji nákazy (služby k tomu mají své postupy i specialisty). Jsou zde skupiny vědců, kteří tvrdí, že nový druh infekce má svůj přirozený původ, avšak dosud k tomuto tvrzení nepředložili žádné relevantní* důkazy*. Jediné, co bylo dosud předloženo, je jen určitá příbuznost nového koronaviru se zvířecím koronavirem, dále selektivní hypotézy* a domněnky* (podrobné vysvětlení viz produkt 13079 Někteří vědci sporně tvrdí, že koronavirus SARS-CoV-2 má přirozený původ, což bez porozumění textu jízlivě šíří HlídacíPes.org).

Část vědců tvrdí, že nebyl nalezen žádný důkaz o tom, že by byl virus vyroben laboratorně nebo jinak uměle vytvořen. Jenže to je od vědců špatné vyjádření, protože i tady platí následující: „Absence důkazů, není důkaz absence“ (absence of evidence is not evidence of absence). Toto všeobecné pravidlo z hlediska pravdivé praxe vysvětluje, že pokud vědci nebyli schopni nalézt důkaz o laboratorním původu nového koronaviru, tak to v žádném případě neznamená, že takový důkaz neexistuje (i když vědci nic nenalezli, nelze existenci důkazů vyloučit – vědci tento důkaz možná najít nechtěli, anebo ho najít neuměli). Na druhou stranu vědci ani neposkytli žádný jednoznačný důkaz o tom, že koronavirus má přirozený původ – důkazy nebyly předloženy pro žádnou variantu.

Ani jedna varianta o původu koronaviru nemůže mít zatím vyloučena, a proto je nutné stále brát v úvahu obě možnosti plus možnost jejich kombinace (viz výše zmíněný produkt 13079). Můžeme oprávněně a bez rozpaků shrnout, že subjektivní závěr vědců je prozatím v oblasti SCI-FI čili SCIENCE FICTION, tedy v oblasti vědecké myšlenky, a nikoli podloženého a prokázaného závěru (blíže o hodnověrnosti vědeckého bádání a provádění různých studií viz taktéž produkt 13079). S vědci je to někdy stejné jako s některými historiky, kteří nám předkládají takový výklad o historických osobnostech a událostech, jaký oni zrovna preferují nebo jaký se zrovna hodí.

Zpravodajské služby by měly také umět podrobněji objasnit zajímavý a prudký vznik pěti ohnisek virové nákazy: původní ohnisko v Číně, ohnisko na Korejském poloostrově, dále v Íránu, v severní Itálii poblíž Švýcarska, Rakouska a Německa a posléze ohnisko v USA. K tomu by si měly služby všímat a vysvětlit počáteční reakce Ruské federace, USA a Izraele. Tyto tři země už v lednu přijímaly velmi rychlá a striktní opatření. Otázkou je proč tak činily a proč zrovna tyto tři země (otázka je součástí obsahu produktu s názvem „Utajovaná biologická válka“).   

Práce zpravodajských služeb v objasňování výše zmíněných položek může významně přispět k účinnému boji proti šíření koronaviru SARS-CoV-2 na území jednotlivých zemí. V Evropě je však problém v tom, že národní vlády se k šíření nákazy staví odlišně, čímž přijímají i odlišná opatření, nebo opatření přijímat nechtějí. Také z tohoto důvodu je boj proti šíření infekce záležitostí jednotlivých národních vlád, které jsou odpovědny za požadovanou úroveň národní bezpečnosti na území svých států. Nadnárodní spolky jako Evropská unie se nemohou do rozhodnutí národních vlád vměšovat, a to už jenom proto, že v dokumentech EU existuje psané pravidlo o tom, že národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu. Toto pravidlo o výhradní odpovědnosti jednotlivých členů se vztahuje i na problematiku nelegální migrace, neboť i tento jev spadá do oblasti národní bezpečnosti (podrobněji o negativní roli EU viz Koncept Bezpečnostní politiky a strategie České republiky z roku 2017, konkrétně článek 4 „Bezpečnostní hrozby pro ČR a jejich původci a podporovatelé“ a článek 5 Národní opatření pro zachování a posílení bezpečného prostředí v ČR“.

Poznámka: Problematiku nelegální migrace rozebírají a hodnotí např. produkt 11008 „Úvodní hodnocení nelegální migrace a produkt 11035 Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces.

Z odlišného přístupu jednotlivých evropských zemí plyne závěr, že plnohodnotný boj každé země proti šíření nového koronaviru začíná na státních hranicích, a to zvláště tehdy, pokud chce vláda daného státu přijímat vlastní restriktivní opatření. Jestliže jsou ale hranice stále otevřeny pro tisíce až desítky tisíc takzvaných přeshraničních pendlerů, a to v obou směrech, tak se účinek těchto opatření výrazně snižuje (v porovnání s ČR je pravděpodobnost infikování v Německu třikrát vyšší a v Rakousku až čtyřikrát vyšší). Počet infikovaných pendlerů a těch, kteří se od těchto virem zasažených pendlerů nakazili, představuje významné procento z celkového počtu nakažených (odhadem se může jednat až o třetinu všech nakažených v ČR). Avšak tento údaj ve vykazovaných statistikách Ministerstva zdravotnictví ČR nenajdeme (možná záměrně), přitom by byl velmi vypovídající o tom, jak jsou opatření vlády rozporuplná (na webu MZd najdeme pouze počet osob s obecným původem nákazy v zahraničí, což se od počátku vztahuje k těm, kteří se vracejí z dovolenkového pobytu v zahraničí nebo z dlouhodobějšího pobytu v různých zemích světa – ale i tyto počty jsou od počátku pochybně vykazovány – viz produkt 13077 Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s údaji nakažených osob).

Stav s přeshraničními pendlery rovněž odhalil slabou stránku v tom, jak země spoléhají na cizí sousední pracovní sílu, a to dokonce v zásadních odvětvích jako zdravotnictví, a jak může tato péče a jiné provozy v příhraničních oblastech po úplném uzavření hranic snadno zkolabovat (Rakousko a Německo spoléhá na Českou republiku a ČR zase spoléhá na Slovensko a Polsko). Tato slabá stránka prozrazuje, že národní krizový management evropských zemí včetně České republiky nepočítá a není připraven na několik nejzávažnějších druhů krizových situací, při nichž nelze spoléhat na vnější schengenskou hranici, která stejně v ožehavých věcech plně nefunguje, ale na kontrolu vstupu i výstupu osob na vlastních státních hranicích (popsané tematice se věnuje připravovaný produkt s pracovním názvem „Přeshraniční pendleři, zahraniční dovolenkáři, státní příslušnost a krizové situace“).

V uzavírání státních hranic a izolace před ostatními zeměmi se ukazuje také úroveň národní soběstačnosti v důležitých odvětvích. Tato pandemie je vážné ponaučení pro revizi plánu národní soběstačnosti, a především pak pro naplňování tohoto plánu. To bude samozřejmě v rozporu s fungováním Evropské unie a dikcí Evropské komise, ale to už je věcí voličů, co si vlastně přejí (dosud jsme měli jen silně proevropské vlády včetně vlády Andreje Babiše, který jen „naoko“ vystupuje proti EU, a to včetně nelegální migrace v Evropě).

Vše, co bylo napsáno výše (a ještě mnohé další nevyřčené položky), je nutné zahrnout do hodnocení situace a do rozhodování o dalším postupu v boji proti šíření koronaviru. Určitá opatření jsou nutná, avšak dosavadní opatření se až příliš ve všech směrech zaměřovala jen na koronavirus. Jako by se všechny nemocnice proměnily na specializovaná pracoviště na boj proti koronaviru SARS-CoV-2 a nemoci Covid-19. Utlumily se klíčové provozy a chod důležitých lékařských činností v nemocnicích. Ať už je, nebo není nouzový stav, musí zde být nemocnice, které pokračují i v jiných a stejně tak důležitých výkonech. Až skončí nouzový stav a některá opatření pominou, ale koronavirus bude stále přítomen ve společnosti, budou panovat horší podmínky pro „čistý“ výkon ostatní náročné lékařské praxe, než je tomu teď za stavu nouze.

Ekonomika kvůli opatřením proti šíření koronaviru „chřadne“, živnostníci byli velmi rychle postaveni mimo službu a zdravotnictví se přeměnilo na jednorázové odvětví. Vláda tak musí přemýšlet o pozvolném znovuoživení ekonomiky, o zachování přílivu daní ze soukromé sféry a tím o úlevách a finanční podpoře živnostníkům, přičemž mění a ztěžuje podmínky ze dne na den, protože soukromá sféra je pro státní správu cizí mocnost (to ukazuje také MZd ČR, které v boji proti koronaviru stále neumí spolupracovat se soukromými zdravotnickými zařízeními). Je nutné také znovu oživit chod lékařských a laboratorních výkonů, jež se týkají pacientů s jinými vážnými problémy. Není žádoucí, aby se kvůli soustředění na koronavir navyšoval počet úmrtí v jiných kategoriích, což bychom mohli považovat za druhotná úmrtí v důsledku boje proti šíření koronaviru.

Rozsáhlejší opatření proti šíření nového viru mohou být uplatňována maximálně dva měsíce. Poté je nutné alespoň částečné uvolnění, protože mohou vyvstat druhotné krizové situace zmíněné výše včetně zvýšení kriminality.

Pro hodnocení šíření koronaviru a pro rozhodování o dalším postupu je nutné uvažovat následující věci:

  • Nultý pacient na kontinentě, ve státě, ve městě apod. není nutně ten, u kterého byl jako u prvního člověka v příslušném geografickém prostoru koronavir prokázán nebo ten, který jako první ochořel nemocí Covid-19 (nesprávně vykládaný vznik ohniska v severní Itálii). Nultého pacienta nelze v případě koronaviru SARS-CoV-2 vždy vypátrat podle prvních zjištěných nákaz (nultý pacient nemusí být nikde evidován).
  • Základní reprodukční číslo „R“ – též index nakažlivosti (basic reproduction number) je jen teoretickým číslem, které pouze přibližně vypovídá, kolik dalších osob v průměru nakazí jedna nakažená osoba. Číslo „R“ tak není v případě nového koronaviru tím nejdůležitějším ukazatelem. (Tento bod souvisí s předchozím bodem.)
  • Jakési budování „kolektivní imunity“ nemusí v případě koronaviru SARS-CoV-2 fungovat tak, jak je předpokládáno (imunita získaná nákazou koronavirem nebyla ještě ověřena – opět se prozatím jedná jen o „science fiction“ neboli o vědeckou myšlenku – nehledě na to, že virus se může šířit ve více kmenových podobách a může dále mutovat).
  • Úplná ochrana či izolace seniorů a osob se sníženou imunitou před šířením koronaviru není možná, aniž by tito lidé byli trvale „uvězněni“ v uzavřeném objektu a bez kontaktu s okolním prostředím. S uvolňováním různých opatření bude tato ochrana ještě obtížněji řešitelná (kdo s uvolňováním opatření hovoří o ještě větší ochraně seniorů a zdravotně slabších jedinců, ten klame veřejnost, pokud ovšem nemíní ono zmíněné „uvěznění“).
  • Pokud nebude zjištěn přesný původ nového viru, bude problém vytvořit účinnou vakcínu a taktéž účinně bojovat proti dalšímu šíření koronaviru (minimálně jedna země však tuto vakcínu má již k dispozici, což patří do problematiky utajované biologické války).
  • Státní hranice by měly v době trvání pandemie zůstat základní bariérou proti šíření koronaviru, pokud vlády nechtějí, aby se virus opakovaně „přeléval“ ze země do země.
  • Takzvaná „chytrá karanténa“ (též „inteligentní karanténa“) může plnit účinnou podpůrnou roli v oslabování šíření koronaviru jen tehdy, pokud se budou využívat všechny její přednosti v elektronickém dohledávání nejen pohybu zjištěné nakažené osoby, ale také pohybu jejích kontaktů na dalších úrovních, a to vše v dostatečně rychlém procesu a se zajištěním potřebného objemu testování cíleného počtu obyvatel.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12079
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
8. duben 2020

Souhrnné hodnocení (12078)

Činnost zpravodajských služeb* v souvislosti s reakcí na šíření koronaviru SARS-CoV-2 jsme prvotně zmiňovali v produktu 11122Jak řeší nový koronavirus vyspělé zpravodajské služby aneb Proč česká vláda vždy vyčkává a kopíruje západní země? uveřejněném 1. února 2020. Od té doby uplynuly více než dva měsíce a nikdo si už ani nevzpomene na to, jak se česká vláda opakovaně holedbala a zdůrazňovala, že na českých letištích zavedla takzvaný „cílený screening“, aby demonstrovala svůj údajný akční přístup. Přitom se jednalo jen o prosté „momentální“ vizuální pozorování procházejících cestujících, rozdávání letáků a občasné dotazy, jak se cestující cítí. Nejednalo se o žádné účinné opatření, jak to prezentovala vláda, ale jen o informování cestujících o tom, že se něco děje (strojenost zdánlivého opatření jsme zmiňovali ve výše uvedeném produktu).

Stejně tak „úsměvně“ působila zpráva v médiích, která veřejnost informovala, že pražské letiště od 25. února jako první na světě vyhradilo speciální gaty (brány) pro cestující z Itálie s cíleným screeningem a zvýšenými hygienickými opatřeními. Takže cestující z Itálie procházeli jakýmisi „speciálními gaty“, aniž by si někdo z nich mohl všimnout nějakého screeningu, a směřovali do prostoru pro odebrání zavazadel, kde se shromažďovali cestující z dalších destinací. Poté procházeli do haly, kde se smísili s dalšími lidmi a odjížděli do centra Prahy. Jak vůbec mohl někdo toto vydávat za opatření proti šíření koronaviru, a ještě se chlubit světovým prvenstvím?

Pro Českou republiku a rozhodování české vlády byly důležité informace o zjištění prvního případu infekce v Evropě a o prvních případech infekce v sousedních zemích. Tyto informace byly významnými ukazateli pro to, aby česká vláda začala konat. První případ v Evropě byl signalizací o tom, že koronavirus se začíná šířit po evropských zemích. Odpovědný přístup po této informaci tkvěl v odhodlání vyvodit závěr, že pokud je koronavirus již v Evropě, pak může být i v České republice (v té době mohlo být v několika evropských zemích včetně ČR už několik neregistrovaných případů, které mohly mít jen lehčí formu, a proto v té době ještě nebyly oficiálně zaznamenány). Jakmile byly zaznamenány první případy v sousedních zemích, jednalo se už o vážnou signalizaci toho, že koronavirus během několika dní bude oficiálně zaznamenám také na půdě České republiky.  

První dva případy nákazy novým koronavirem v Evropě byly zaznamenány 24. ledna ve Francii. Co se týče sousedních zemí, tak infekce se objevila nejprve v Německu, kde byl první případ nákazy zaznamenán 28. ledna v Bavorsku. Následovalo Rakousko, kde byly první případy zjištěny 25. února. K rychlejšímu šíření nákazy v Evropě přispělo klíčové ohnisko infekce vzniklé v severní Itálii, kde byl první případ evidován 20. února. Česká republika přišla na řadu 1. března, kdy byly registrovány první tři případy se spojením s Itálií. Pro úplnost k situaci ve zbylých sousedních zemích uvádíme, že Polsko potvrdilo první případ nákazy 4. března a 6. března se s prvním případem infekce připojilo Slovensko.

Vláda České republiky iniciovala první zasedání Bezpečnostní rady státu (BRS) k záležitosti šíření nového koronaviru 27. ledna, což bylo celkem pohotové konání, avšak s nulovým výsledkem, protože členové BRS, k nimž patří i několik členů vládního kabinetu, nic významného nevymysleli. Usnesení o informativní kampani nepovažujeme za adekvátní opatření – to mohla vláda řešit na svém vlastním zasedání a nemusela kvůli tomu svolávat BRS.

Ke skutečně účinným opatřením začala vláda přistupovat až o 43 dní později neboli až od 10. března poté, kdy počet nakažených osob v ČR dosáhl čísla 40 (k půlnoci 10. března se již jednalo o 60 nakažených osob). První efektivnější opatření se týkalo zavření škol a zákazu akcí, u nichž by počet účastníků přesáhl 100 osob. Přesto ale vláda v té době ještě neuvažovala o uzavírání restaurací a obchodních center, jelikož hlásala, že problémem jsou jednorázové akce. Další opatření přicházela s vyhlášením nouzového stavu ke dni 12. března 2020. Tato opatření byla rozšiřována nebo upravována v následujících dnech (hodnocení viz produkty 11127, 11128 a 13078). Částečné uzavření státních hranic je datováno od 14. března, kdy bylo na území ČR potvrzeno téměř 200 nakažených osob, z nichž se až 80 % nakazilo v zahraničí (v „manévrech“ na hranicích jsme byli až čtvrtou evropskou zemí – podrobněji viz produkt 11127).

Závažným problémem v boji proti šíření koronaviru SARS-CoV-2, jenž způsobuje onemocnění Covid-19, je nedostatek ochranných prostředků pro lékařský, lékárenský, policejní, hasičský a další personál (respirátory, roušky/ústenky, ochranné obleky včetně obuvi apod.). Tento materiál musí být neustále doplňován a obměňován. Česká vláda se hájí tím, že dneska každý stát shání ochranné prostředky a že žádný stát nemohl být na tuto situaci připraven. To je však pravda jen z části a vláda zamlčuje své selhání z konce ledna a počátku února 2020. V té době již bylo známo více případů nákazy v Evropě, a vláda dokonce kvůli této věci svolala k 27. lednu jednání BRS, jíž předsedá premiér české vlády, ale k ničemu efektivnímu se tehdy nedobrala. Vláda i BRS od té doby zasedaly vícekrát, ale v žádném usnesení vlády z ledna a února nenajdeme opatření, jímž by vláda vydávala konkrétní úkoly státním orgánům k nákupu ochranných prostředků a navýšení zásob v hmotných rezervách státu. Stejně tak zákaz vývozu potřebného zdravotnického materiálu byl vydán až na počátku března, kdy už bylo v ČR evidováno několik nakažených osob.

Vláda se soustředila na kontrolu připravenosti zdravotnických zařízení, jako kdyby snad chtěla přezkušovat zdravotnický personál a počítat lůžka a přístroje pro umělou plicní ventilaci a další potřebné přístroje. K tomu přece měla mít vláda už dávno vypracovaný a pravidelně aktualizovaný přehled prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví a nemusela mediálně demonstrovat činnost v tomto směru.   

Není pravdou, že žádný stát nemohl být alespoň z části na šíření infekce připraven. Jedinou zemí, o které je možné říct, že nemohla být na nový koronavirus připravena, je Čína. Ostatní země s různě dlouhým časovým odstupem měly možnost shromažďovat a vyhodnocovat důležité informace o vzniklé koronavirové události a přijímat preventivní opatření počítaje v to nákup zásob ochranných prostředků, a to včetně zavedení nebo zvýšení jejich výroby. 

Vláda si způsobila potíže a potvrdila své váhání také tím, že za pomoci svých poslanců (hnutí ANO a ČSSD – až na jednoho poslance) a poslanců KSČM (kromě jednoho poslance) odmítla na konci ledna 2020 jednat o připravenosti státu a s tím souvisejících opatřeních pro případ zavlečení a rozšíření nákazy v ČR. Výkonní politici by se tedy nyní neměli odvolávat na současnou situaci v jiných zemích a tvrdit, že jsme zkrátka nemohli být připraveni. V souvislosti s hodnocením činnosti vlády v měsících leden a únor nezní otázka, zda vláda mohla být připravena či alespoň lépe připravena, nýbrž zda vláda chtěla být připravena. Spíše to vypadá, že vláda zbytečně dlouho vyčkávala a doufala, že se situace s koronavirem v Evropě příliš nerozšíří. Další věcí je to, jak v této oblasti česká vláda využila a nadále využívá vlastní zpravodajské služby.  

Ohledně zapojení zpravodajských služeb jsme v produktu 11122 z 1. února 2020 zmíněném výše uvedli následující:

„Zdravotní hrozby biologického původu patří a budou stále více patřit do hlavních hrozeb, které mohou významně ovlivnit prostředí a chod jakékoli země. Z tohoto důvodu i tyto biologické hrozby musí být zahrnuty do záležitostí spojených s národní bezpečností*. Pokud není tento druh ohrožení včetně jeho vývoje kvalitně pokryt zpravodajskou činností* v příslušném odvětví, dostává se národní vláda do problémů, které vycházejí z neporozumění dané situace a jejího možného vývoje. Taková vláda pak jedná nerozhodně a váhá v přijetí skutečně účinných a potřebných opatření.“

Z výše citovaného vyplývá otázka, jestli se české zpravodajské služby vůbec zabývají biologickou hrozbou, a pokud ano, tak zdali a kolik zpravodajských výstupů* v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2 předaly členům vládního kabinetu, aby podpořily rozhodovací proces* vlády. Stejná, ale otočená otázka směřuje i na českou vládu: Jednala vláda promptně a vydala prostřednictvím prioritních zpravodajských požadavků* úkoly českým zpravodajským službám, aby i jejich prostřednictvím získala co nejvíce poznatků o nové a nebezpečné situaci, a tím se dokázala lépe rozhodovat ve prospěch národní bezpečnosti ČR?

Ze tří českých zpravodajských služeb měly být úkoly vydány Úřadu pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI) a především Vojenskému zpravodajství* (VZ). ÚZSI je jako celek určen k provádění zahraničního zpravodajství*, čímž by měl ve své oblasti tuto problematiku ve vztahu k zahraničním zemím pokrývat. VZ má rovněž složku zaměřenou na zahraniční zpravodajství, a navíc by se z charakteru popisované hrozby a z organizační struktury každé moderní vojenské zpravodajské služby* mělo jednat o specifickou činnost v působnosti VZ. Je tu však problém ze strany vlády, která české zpravodajské služby ve svůj prospěch nijak zásadně nevyužívá, neboť to ani neumí a zároveň se toho ve vztahu k mocnějším rádoby spojencům obává. Podrobněji se této záležitosti věnují následující zpravodajské produkty:

Jediným prezentovaným „výkřikem“ ve spojení s koronavirem ze strany českých zpravodajských služeb tak zřejmě byl jen výstup třetí nejmenované služby, jíž je Bezpečnostní informační služba* (BIS). BIS je zpravodajská služba určená k provádění kontrazpravodajské činnosti*, což je vztaženo na působení na území ČR. Oním „výkřikem“ BIS byl její zavádějící zpravodajský výstup* v souvislosti s Čínou a ochrannými prostředky, jehož utajovaný obsah „záhadně“ unikl do sdělovacích prostředků (podrobněji viz produkt 12077 BIS, Čína a koronavirus aneb Nezákonné a řízené úniky utajovaných informací z BIS).

Poznámka: Bezpečnostní informační služba je službou, která dlouhodobě hledá své pravé uplatnění v boji proti všem relevantním* hrozbám*, jež ohrožují příznivý vývoj bezpečnostní situace v České republice. Aktivity BIS více sklouzávají k propagandistickým činnostem či k politickému aktivismu ve prospěch vybraných západních mocností bez ohledu na potřeby a národní zájmy* České republiky, k nimž patří prosazování mezinárodního práva, udržování mezinárodního míru (bez vojenských provokací) atd. Problematickou roli vytvářenou ze strany BIS odkrývá např. produkt 12062 BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií, v němž jsme na textu o třech řádcích vyňatého z výroční zprávy BIS analyzovali čtyři závažné omyly této bezpečnostní služby*.

Obsah zpravodajského výstupu přímo pokračuje v produktu 12079.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12078
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
4. duben 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a předpověď (11129)

Zpráva o podepsání mírové dohody mezi USA a afghánským Tálibánem [1] může vypadat zajímavě a leckdo si řekne, že po více než 18letém ozbrojeném konfliktu*, který se stal dlouhodobým patovým problémem, neexistuje jiné řešení. Ale je opravdu záměrem Američanů vleklý konflikt v Afghánistánu ukončit a ze země odejít? A můžeme skutečně hovořit o mírové dohodě mezi USA a Tálibánem?

Problematika vztahu Spojených států amerických s Tálibánem byla ohledně „mírové dohody“ rozebrána již v produktu 13057 Proč jsou rozhovory s Tálibánem jen divadlem pro veřejnost a co tím Američané sledují (produkt byl zveřejněn v březnu 2019).

K dalším zpravodajským výstupům, které rozebírají a objasňují situaci v Afghánistánu, patří následující produkty:

Mírová dohoda, či z analytického pohledu spíše „mírová iluze“, byla podepsána 29. února 2020 v Kataru v hlavním městě Dauhá (taktéž Dohá) a světu byla představena jako něco přelomového ve vývoji situace v Afghánistánu. Je tu však celá řada skutečností, které zůstaly v pozadí a kterých si novináři nevšímají, natož aby je podrobněji rozebírali. Je to také záležitost znalostí a zkušeností o opravdovém záměru Američanů v Afghánistánu, který je součástí většího cíle, čímž je spjat s působením amerických sil na Blízkém východě a jiných geografických prostorech.