Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

19. srpen 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (12106)

Všechny změny v Afghánistánu, které započali Američané v roce 2001, nebyly v afghánském prostředí přirozenými jevy. Veškerý vývoj v Afghánistánu se tak od konce roku 2001 stal „umělým“ vývojem, který plodil své skryté vedlejší účinky. Vedlejší účinky se nemusí projevit hned, ale až po určité době, nebo vlivem určitých událostí.

Zpravodajští důstojníci* USA, kteří v Afghánistánu působili, začali již v roce 2010 (možná i dříve) pochybovat o tom, že se vše vyvíjí správným směrem a bez následků (začali odhalovat ony vedlejší účinky působení Západu, které ještě nevyšly na povrch). Už tehdy se obecně říkávalo, že Tálibán dříve kontroloval 90 % země, kdežto Západem podporovaná afghánská vláda kontrolovala v první dekádě 21. století sotva 10 % Afghánistánu. Z toho plynuly i problémy s centrálním řízením všech státních institucí včetně vojenských a policejních sil. K tomu se přidávala i vysoká míra korupce, což lze v tomto prostředí považovat za přirozený povahový rys, a tím pádem za těžko řešitelnou věc.

Aktuální situaci v Afghánistánu jsme shrnuli v produktu 13106, ale již v roce 2016 jsme v produktu 11014 uvedli, že vojenská mise v Afghánistánu nebyla splněna a že je hodnocena jako neúspěšná. To jsme vylíčili v pěti zásadních bodech, kterými jsme charakterizovali hlavní příčiny neúspěšné mise. Pokud byla zahraniční mise v Afghánistánu vyhodnocena jako neúspěšná již v roce 2016, nemohla být tato mise už nikdy úspěšná ani v následujících letech. Vlády západních zemí měly z tohoto hodnocení vycházet, jenže jak se ukázalo, tak jejich rozhodování bylo závislé na rozhodování americké administrativy. Prostě se bály udělat něco samostatně a nezávisle o něco dříve než Američané. A tak raději vyčkávaly a dál zbytečně riskovaly zdraví a životy svých vojáků nasazených v Afghánistánu až do ostudného srpna 2021 (od roku 2017 do roku 2020 zahynulo v Afghánistánu nebo později ve své zemi na následky zranění více než 80 koaličních vojáků, z toho čtyři čeští vojáci; počet zraněných byl jako obvykle mnohonásobně vyšší).

V následující části produktu přiblížíme reálné poznatky z mise v Afghánistánu, které pocházejí z období 2010–2013 a které byly následně do roku 2016 potvrzovány dalšími poznatky. Tyto poznatky zcela nezakrytě dokládaly skutečnou situaci v Afghánistánu a také to, že zahraniční síly nebudou schopny tuto situaci změnit k lepšímu ani za dalších deset a více let. V rámci těchto poznatků necháme nahlédnout do „kuchyně“ kontrazpravodajských důstojníků* a popíšeme případ, který se odehrál na hlavním velitelství koaličních sil v Kábulu a který se týkal trestného činu* jednoho z místních tlumočníků. Kontrazpravodajci* tento případ rychle vyřešili, i když to nebyla jejich primární práce (na základně působila také vojenská policie), avšak později museli ve spojení s tímto případem řešit problémy s kábulskou policií. Tento případ v rozšířené míře vykresluje mentalitu místních lidí a nemožnost kohokoli ze zahraničí tento stav změnit.

Dále předložíme poznatky z tehdejšího strategického operačního centra Afghánské národní armády umístěného v objektu afghánského Ministerstva obrany, poznatky z působení místních policistů v ulicích Kábulu a názory místních obyvatel v různých profesích (z měst i venkova), kteří po několika letech působení zahraničních sil v čele s USA začali srovnávat, v čem byla vláda Tálibánu lepší a proč byla spolupráce se Sovětskou armádou v 80. letech minulého století smysluplnější než spolupráce s ozbrojenými silami USA.

14. srpen 2021

Krátká analytická reakce (13106)

Již v září 2018 jsme v produktu 13047 uvedli, že afghánská vláda nemá pod svou kontrolou 82 % správních okresů Afghánistánu. To znamená, že afghánská vláda měla před třemi lety přímou kontrolu jen nad 74 okresy z celkového počtu 407 okresů, což bylo pouhých 18 % těchto správních celků (podrobněji i s detailními údaji viz uvedený produkt 13047). Američané to pochopitelně věděli, byl to ostatně jejich závěr, ale záměrně to halili to několika málo srozumitelných čísel (blíže viz zmíněný zpravodajský produkt*).

Přes výše uvedené a ve zmíněném produktu i doložené je proto hodně zarážející, že se dnes z médií najednou dozvídáme, jak Tálibán po stažení zahraničních sil náhle postupuje a jak už ovládá přes dvě třetiny země. Jenže co je tohle za televizní a novinářské zpravodajství, když afghánská vláda už před třemi lety neměla přímou kontrolu nad více než třemi čtvrtinami země. Televizní moderátoři a novináři nás informují o náhle se zhoršující situaci v Afghánistánu, ale přitom „nevědomě“ uvádějí situaci lepší, než jaká byla v roce 2018. Podívejme se, co k tomu uvedla Česká televize (ČT) ve své hlavní zpravodajské relaci „Události“.

V pořadu ČT „Události“ vysílaném 12. srpna 2021 zazněly z úst moderátorů Jany Peroutkové a Martina Řezníčka následující věty:

  • „Situace v AFG se mění opravdu velmi rychle.“
  • „Dnes už mají radikálové pod kontrolou přes 230 ze 407 afghánských okresů a ovládají tak přes dvě třetiny země. V posledních dnech obsadili 11 z celkem 34 provinčních metropolí. Evropské země donedávna považovaly Afghánistán za relativně bezpečný stát. Teď svůj přístup ale přehodnocují.“

Situace se nemění vůbec rychle! Hnutí Tálibán si jen oficiálně bere to území, kde už mělo dávno svůj vliv. Rozdíl je pouze v tom, že dříve zde byly základny zahraničních sil, a tak příslušníci hnutí Tálibán nepůsobili nijak otevřeně, avšak byli přítomni ve vesnicích a městech mezi lidmi. Na tom zahraniční vojáci nemohli nic změnit, protože jednak nepůsobili proti „uniformovanému“, ale naopak proti „neviditelnému“ protivníkovi, a jednak trávili většinu času na svých základnách, a nikoli mezi místními lidmi jako Tálibán. Když pak alianční vojáci své základny opustili, Tálibán pouze vystoupil „ze stínu na světlo“, což mnozí komentátoři prezentovali jako rychlý postup Tálibánu. Jenže příslušníci Tálibánu v zabraných prostorech už dávno působili, přičemž se sem po odchodu zahraničních sil přesunuly další jednotky Tálibánu, aby svou správu nad jednotlivými okresy upevnily.

Věta moderátora Řezníčka o tom, že dnes už mají tálibánští radikálové pod kontrolou přes 230 ze 407 afghánských okresů, zní při porovnání s rokem 2018 opravdu kuriózně a neznale. Z Řezníčkovy věty, za kterou stojí celá redakce „Událostí“, je možné vyvodit, že afghánská vláda stále kontroluje více než 100 okresů (možná i 150 okresů ⇒ Tálibán podle ČT kontroluje přes 230 okresů, což může být i 240 okresů, ale určitě ne 300 okresů). Pokud by ale afghánská vláda kontrolovala více než 100 okresů, pak by stále kontrolovala více okresů než v roce 2018 (viz produkt 13047 ze září 2018). Jak je to tedy doopravdy s tou situací v Afghánistánu, když nám sdělovací prostředky situaci v Afghánistánu vykreslují lépe, než tomu bylo před několika lety?

Přirozeně se situace v Afghánistánu z pohledu současné afghánské vlády zhoršuje, jenže to zhoršování nenastalo až po odchodu zahraničních sil, ale trvá nejméně od roku 2015. To je patrné také z hodnocení za období listopad 2015 až červen 2018 (viz produkt 13047), kdy afghánská vláda ztratila kontrolu či vliv nad 65 okresy (termín „vliv“ je zavádějící pojem, rozhodujícím termínem je výraz „kontrola“, nebo lépe „přímá kontrola“). Takže tvrzení, že Tálibán v Afghánistánu postupuje, protože se ze země stáhly zahraniční síly, není správné. Odchodem zahraničních sil se jen všechno zviditelnilo a Tálibán oficiálně vystoupil do popředí. Z toho všeho je zjevné, že přítomnost zahraničních sil ukazovala jen uměle vytvořenou „slupku“ přehozenou přes reálné afghánské prostředí. Svým odchodem jednotky zahraničních ozbrojených sil svůj výtvor v podobě „umělé slupky“ strhly sebou, čímž obnažily reálné prostředí Afghánistánu.

Dalším zavádějícím sdělením je, že evropské země donedávna považovaly Afghánistán za relativně bezpečný stát. Ve skutečnosti mohly za bezpečnou považovat jen tu pomyslnou umělou zahraniční slupku, ale od svých zpravodajských služeb* musely přece už vícero let vědět, že situace v Afghánistánu se nelepší, ale naopak trvale zhoršuje. Potíž je v tom, že vlády evropských zemí vzhlížejí k Americe, čímž upřednostňují závěry a požadavky USA před hodnoceními a predikcemi vlastních zpravodajských služeb. Názorným příkladem je Česká republika, kde vláda své zpravodajské služby neřídí, nechce řídit a ani neví, kdo je má řídit (viz produkt 12032, produkt 13076 a produkt 12057).

Američané dlouhodobou situaci v Afghánistánu znali naprosto přesně, proto provedli to, co provedli. Přidružené evropské země se jen poníženě přidaly, neboť jim nic jiného nezbývalo (rychle za USA tam a za USA zase rychle zpátky ven). Avšak musíme zdůraznit, že tímto americká mise v Afghánistánu nekončí, jen se mění její obsah a směr, ale cíle zůstávají stejné. Kontrola Afghánistánu ze strany Spojených států měla napomoci tyto cíle splnit. Můžeme zmínit, že k těmto cílům patřilo vyvíjet tlak na sousední Írán, na který chtěli Američané působit i z druhé strany z prostoru Iráku, dále působit na středoasijské postsovětské republiky (bývalé socialistické republiky tehdejšího Sovětského svazu), k čemuž se pojil i cíl získat přístup k nerostným surovinám v oblasti Kaspického moře. V této věci je vhodné připomenout text uvedený v produktu 11124 z února 2020:

         

  

  

Ohledně Íránu nesmíme zapomínat, že je to země, jež má přímý přístup ke Kaspickému moři neboli k oblasti bohaté na nerostné suroviny. Do této oblasti se Američané snaží proniknout již od 90. let, kdy to američtí vyjednavači zkoušeli z Afghánistánu přes Turkmenistán. Není náhodou, že Rusové v rámci vytváření novodobé Úmluvy o právním statusu Kaspického moře iniciovali určité úpravy v jejím obsahu. Jednalo se o omezení přístupu vzdálenějších zemí do oblasti Kaspického moře právě přes „Kaspickou pětku“ čili přes pět zemí, které mají přímý přístup k moři. Toto omezení se vztahuje i na budování cizích námořních základen. Úmluva byla všemi pěti zeměmi podepsána v roce 2018. Údajně se její podpis uspíšil i vzhledem k tomu, že Spojené státy nově usilovaly o přístup k moři přes Kazachstán s pravděpodobnou snahou zde vybudovat vlastní základnu.

     
 
 

Američané pochopili, že se v Afghánistánu ocitli v patové situaci (deadlock/stalemate), což vyhovovalo Rusům. Proto se rozhodli změnit svou činnost v Afghánistánu a nechat působit jiné síly, což už Rusům vyhovovat nebude. Tálibán je sice v Rusku veden na seznamu teroristických organizací*, ale toto hnutí nebude patřit k těm hlavním militantním silám, které budou chtít narušovat stabilitu ve středoasijských republikách, a tím také zájmy Ruské federace v těchto státech.

I když ozbrojené síly USA uvolnily prostor v Afghánistánu, tak to neznamená, že se z této islámské země stáhly úplně. V Afghánistánu zůstává více amerických vojáků a bezpečnostních kontraktorů*, než se oficiálně uvádí. V Afghánistánu pokračují utajované operace* speciálních sil USA, polních týmů CIA* a DIA* a skupin bezpečnostních kontraktorů speciálně najatých pro určitý druh práce.

Na závěr několik poznatků k Afghánským národním obranným a bezpečnostním silám (ANDSF). Zaznívají hlasy z řad politiků i bývalých vojenských funkcionářů, že ANDSF se měly lépe vycvičit, případně že se mělo v jejich výcviku pokračovat. K tomu můžeme zasvěceně říci, že tito lidé nevědí, o čem mluví. ANDSF reálně neexistují a nikdy reálně existovat nebudou. Afghánistán, to je rozdělená a nejednotná multietnická společnost. V této společenské změti nelze zajistit plnohodnotné centrální řízení země, jež je rozdrobená na více prostorů s různou dynamikou vývoje a vlastními mocenskými vůdci. To se včetně rivality mezi etniky promítá i do ANDSF, které nikdy nebyly a nebudou kompaktní silou. Větší moc mají ozbrojené skupiny jednotlivých územních vůdců.

Motivací pro vstup do ANDSF nejsou obrana a bezpečnost Afghánistánu, ale mnohem pragmatičtější důvody spojené se živobytím. V etnicky a kmenově rozdělené společnosti není motivací bránit celistvost Afghánistánu jako jednotné země a není to ani boj proti povstaleckým a kriminálním skupinám, jejichž členové často pocházejí ze stejných oblastí jako příslušníci ANDSF a mnohdy se i navzájem znají, nebo se dokonce jedná o jejich příbuzné. Pro afghánské vojáky a policisty neznamená Afghánistán tolik, co jejich kmen a vesnice. Proto nyní ANDSF ani nebojují a spíše se vzdávají nebo bez boje opouštějí prostory své dislokace.

A pokud bychom se zaměřili na samotný výcvik příslušníků ANDSF, tak ten je vzhledem k jejich mentalitě a kultuře značně odlišný od výcviku západních armád. K tomu se připojuje nízká úroveň gramotnosti a vzdělanosti, což celý výcvik zpomaluje a snižuje jeho kvalitu.

Přeměna Afghánistánu podle „přání“ západních zemí by trvala 100 a více let (přes více než pět afghánských generací), a to za podmínky, že by o vliv v Afghánistánu nesoupeřily regionální mocnosti, mezi které patří především Pákistán a Indie.

Zpravodajské produkty související s ozbrojeným konfliktem* v Afghánistánu:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13106
Krátká analytická reakce
© 2021 Agentura EXANPRO
10. srpen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (12105)

Zpravodajské služby musí působit v souladu s platnými zákony. Vážnější problém však nastává, když v souladu s platnými zákony nebyl do své funkce jmenován první muž zpravodajské služby čili její ředitel. Jak lze potom charakterizovat působení takové služby, když ji vede člověk bez zákonného oprávnění?

V předcházejícím produktu 11161 publikovaném v neděli 8. srpna 2021 jsme v jeho závěru k působení ředitele BIS Michala Koudelky uvedli následující poznámku:

         

  

  

Jako novinku musíme oznámit, že Koudelka navíc nebyl v roce 2016 jmenován v souladu s platnými českými zákony. A jak vidíme, tak stejně jako měl tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD) problémy naplnit literu všech zákonů, tak podobné problémy má dnes i premiér Babiš (ANO). Podrobné vysvětlení je součástí připravovaného produktu.

     
 
 

Následující den v pondělí 9. srpna potvrdil nezákonné jmenování Koudelky do funkce ředitele BIS v roce 2016 sám premiér Andrej Babiš, když vystoupil před novináři. Babiš před novináře předstoupil, aby jim těsně před jednáním vlády oznámil svůj návrh ohledně vedení Bezpečnostní informační služby (BIS) po skončení pětiletého mandátu stávajícího ředitele BIS Michala Koudelky. Babiš navrhoval, aby byl Koudelka po skončení svého funkčního období pověřen zastupováním na služebním místě „ředitel BIS“, a to do doby jmenování nového ředitele. Takto byl návrh formulován a posléze vládou také přijat. Nechceme se nyní zabývat tímto Babišovým úskokem, ale chceme vypíchnout, co v rámci svého vystoupení Babiš zmínil o jmenování Koudelky v roce 2016.

Celé vystoupení premiéra je možné zhlédnout v archivovaném pořadu České televize Studio ČT24 (vystoupení bylo uskutečněno v čase 15.03 – 15.07 hod.). Ve svém proslovu se Babiš vrátil k roku 2016, kdy byl Koudelka do funkce ředitele BIS jmenován, a v této souvislosti pronesl následující slova:

 „(…) Nejdřív bych chtěl říct, že ta mediální kampaň, která tady probíhá, z mého pohledu hlavně od opozice, je velice zvláštní a nestandardní. Já bych jenom připomněl, jak byl jmenován pan ředitel Koudelka v červenci 2016, kdy já jako koaliční partner jsem nebyl vůbec informován, a kde si to pan premiér Sobotka odhlasoval s panem Bělobrádkem. A já jsem vůbec nebyl informován. Ale to není podstatné. Já jsem pana vicepremiéra Hamáčka informoval o tom mém návrhu. (…)“

Babiš si zřejmě ani neuvědomil, co říká, a novináři to nechali bez povšimnutí – stejně jako v roce 2016. Podobně to nechala bez povšimnutí i tehdejší politická opozice. V českém politickém i novinářském prostředí se totiž mnoho zásadních věcí neřeší, a tím se ani nepokládají ty správné otázky těm správným lidem. Vše je podřízeno politickému boji o pochybnou vnitrostátní moc, kde většina novinářů svou prací podporuje své oblíbené politiky, a naopak ty neoblíbené svými příspěvky zase haní.

Babiš ke jmenování Koudelky v roce 2016 řekl jen malou část – spíše cosi naznačil. V této záležitosti je zásadní také to, co vlastně tehdejší Výbor pro bezpečnost projednával, a hlavně co neprojednával v souladu s platnými zákony a podle reálné situace. K tomu si přiblížíme a rozebereme stěžejní texty příslušných zákonů, činnost tehdejší vlády v čele s Bohuslavem Sobotkou a na to navázanou činnost dotyčného výboru Poslanecké sněmovny.

8. srpen 2021

Souhrnné hodnocení (11161)

Dnes existuje mnoho důkazů* o tom, jak ředitel Bezpečnostní informační služby* (BIS) Michal Koudelka profesně pochybil a trestně se provinil. Postupem času do těchto zákulisních praktik zatáhl i další osoby ze svého okolí. Nejvíce to ale bylo vidět v kauze „Vrbětice“, kdy do těchto praktik zatáhl ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jiřího Mazánka, který se později uvolil i k otevřenému lhaní (viz souhrnný produkt 11158 včetně přímých důkazů* zpracovaných do faktické písemné formy a s kvalifikací skutků – označení trestných činů).

Největší problém je však v tom, že ani prezident republiky Miloš Zeman, ani předseda vlády Andrej Babiš (natož ostatní členové vlády) a ani nikdo z poslanců a senátorů dosud nedokázali těmto nepravostem učinit přítrž. Buď nemají kuráž, protože se obávají o své politické funkce a nechce se jim do ničeho „šťourat“, případně dělat něco navíc, anebo jsou přesvědčeni o tom, že Koudelka reprezentuje tu správnou prozápadní cestu a že vše, co o ruských a čínských aktivitách tvrdí, vychází z faktů*, které získala sama BIS, nebo je obdržela od svých zdánlivě hodnověrných spojenců. Že nikdo nikdy nic z těchto faktů neviděl, ale jen o nich slyšel, případně viděl jen podsunuté falešné důkazy či stopy*, to nikomu nevadí, jelikož oni BIS bezvýhradně věří. Jenže k čemu je věřit, když si podsunuté věci nedokáží ověřit nebo se na ně odborněji dotázat samotných autorů či předkladatelů?

Názorný příklad domnělých faktů je možné ukázat na posledním zpravodajském skandálu, který BIS vytvořila za přispění zahraničního partnera. Jedná se samozřejmě o kauzu „Vrbětice“. Politici (členové vlády i zákonodárci) to zpravodajským skandálem nenazývají, neboť z různých důvodů věří, že příslušníci ruské vojenské rozvědky* GRU*/GU* byli do výbuchů zapleteni. Někteří tomu raději věří jenom proto, že se bojí nevěřit. A jiní tomu věří, protože jsou o ruském zlu ideologicky přesvědčeni. Zdůrazňujeme, že se nejedná o obhajobu Ruska! Není to primárně o Rusku ani o Americe, ale na prvním místě o faktech či o nevyvratitelných důkazech a o skutečné svrchovanosti České republiky, což je dlouhodobě jen předstíraná veličina.

NCOZ dosud nezjistila žádné odůvodněné skutečnosti nasvědčující tomu, že byl z ruské strany spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba či více osob, jinak by policisté museli neprodleně zahájit trestní stíhání* (viz trestní řád ČR). To ale stále zahájeno nebylo, jelikož žádné použitelné důkazy o zapojení ruské GRU do výbuchů ve Vrběticích neexistují. Neexistenci potřebných důkazů přiznal i sám ředitel NCOZ (viz produkt 11158), který uvedl, že z tohoto důvodu příslušné orgány stále nemohou trestní stíhání zahájit. A tak NCOZ stále prověřuje, co se vlastně stalo a jak by do toho ti Rusové mohli pasovat.

O přesvědčivých důkazech velkolepě mluvili v dubnu 2021 jak premiér Babiš (ANO), tak vicepremiér Hamáček (ČSSD). Hned po nich se k této rétorice přidali jejich spolustraníci a zástupci z dalších sněmovních politických subjektů (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti a STAN). Všichni tito politici proti údajným ruským aktivitám ve Vrběticích ostře protestovali a vydávali odsuzující závěry. Vláda okamžitě vyhostila 18 ruských diplomatů. Jenomže uplynuly téměř čtyři měsíce a stále se nic neděje – trestní stíhání se nekoná. Kde jsou ty přesvědčivé důkazy od BIS, kvůli kterým vznikla tato aféra? Vláda i dotyční zákonodárci měli už dávno připustit, že se unáhlili a že BIS není tak dobrou a poctivou službou, jak si četní politici myslí. Ale oni svůj omyl – zřejmě chtěný – nepřipustí, a tak se musíme ptát, komu vlastně tito politici slouží. Česká republika a její občané to určitě nejsou.

Policie ČR prostřednictvím NCOZ nyní hraje hru na zdrženou a všichni se zákulisně radí, jak dál. NCOZ očekávala od BIS víc, ale BIS už nic dalšího a konkrétnějšího od zahraničního partnera neobdržela. Jenže to, co NCOZ zatím má, jsou jen klamné*, nebo dokonce celkově vykonstruované stopy*, které jsou lehce vyvratitelné, a tudíž nepoužitelné. Dost možná se další důkazy vyrábějí. (Podrobně jsou údajné důkazy rozebrány v analytických produktech, které jsou uvedeny v hyperlinkovém přehledu na konci tohoto dokumentu.)

Jelikož je tento dokument ohlédnutím za působením ředitele BIS Michala Koudelky ve spojení s českými politiky, je nanejvýš vhodné připomenout část obsahu z jednoho produktu publikovaného na stránkách EXANPRO v listopadu 2020 čili téměř před devíti měsíci. Je to vhodné proto, že obsah zmíněného dřívějšího produktu je v těchto dnech velice aktuální a nyní také zároveň prokázaný. Tím produktem je souhrnné hodnocení 12091 Prezident Zeman předal premiéru Babišovi materiál na ředitele BIS aneb Pokrytecký Zeman, bázlivý Babiš a nezpůsobilý Koudelka. První předložená část se skládá z následujícího textu:

         

  

  

Andrej Babiš je mimo českou politickou scénu bázlivým politikem, který se tak akorát umí samolibě chválit, ale nikdy nebude nic namítat přímo zahraničním politikům a jejich politice, i kdyby to bylo ve jménu spravedlnosti. Babiš tak nikdy nevystoupí proti Koudelkovi, který byl orazítkován Američany. A co víc, Babiš se stal „věrným služebníkem“ BIS, který tvrdí, že požadavky BIS je potřeba respektovat (Babišova podřízenost činnosti BIS viz např. produkt 12085). Proto mu ani nevadilo že BIS svévolně vstupovala do státní zakázky a kupodivu to nevadilo ani prezidentu Zemanovi, jenž se ohledně Koudelky soustřeďuje jen na některé věci, a to nehovoříme o několikanásobném řízeném úniku* utajovaných informací* z BIS (k troufalému vstupování BIS do státní zakázky viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2) a k úniku informací viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice).

Ale Miloš Zeman vztah Babiše k BIS velmi dobře zná, tak proč Babišovi předává materiál na Koudelku, když dopředu ví, že je to bezvýsledné? Ve skutečnosti je Babiš se svou vládou jen jedním ze subjektů, kterým Zeman vysílá signál, a proto Zeman svůj počin tak velkolepě okomentoval v médiích. Zeman přece nemusel veřejně oznamovat, že Babišovi předal důvěrný materiál na Koudelku. Jenže tohle veřejné oznámení má svůj význam, neboť je součástí Zemanovy pletichy s cílem někoho a něco ovlivnit.

     
 
 

Přesně podle výše uvedeného textu nyní Babiš trapně a bázlivě manévruje, přičemž to není jen kvůli prezidentu Zemanovi, jak se mnozí domnívají. Babiš má ze svého pohledu ke svému chování tři základní důvody. Těmto důvodům se podrobně věnuje jeden z připravovaných produktů.

Ve výše předloženém textu je zmínka o tom, že Koudelka byl orazítkován Američany. Tím je míněno ono vyznamenání, jak to nazývá Česká televize a jiná média, nebo prestižní ocenění, jak to označují Lidové noviny, kterým Koudelka v březnu 2020 poskytl sebechvalný rozhovor. Ve skutečnosti se nejedná o žádné vyznamenání či prestižní ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě větší mince (pamětní medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost (to jsme již uváděli v produktu 12075 z února 2020).

Té minci se pompézně říká „medaile cti George Teneta“ (George Tenet Medal of Honor). George Tenet je bývalým ředitelem CIA – Ústřední zpravodajské služby USA, podle něhož je medaile pojmenována. Tenet byl ve funkci v období 1996–2004, což o Tenetovi hodně vypovídá. Byl to právě George Tenet v postavení ředitele CIA, který se podílel na vytváření falešného obvinění Iráku z výroby a vlastnictví zbraní hromadného ničení (týkalo se chemických zbraní). Tím se Tenet stal spoluviníkem nelegitimní invaze amerických sil do Iráku v březnu 2003.

Tenet proslul i tím, že si v roce 1998 nechal „záhadně“ uniknout Usámu bin Ládina (lze v tom spatřovat využití Ládina pro budoucí vývoj v roce 2001). Tehdy v Afghánistánu pod řízením CIA operovaly speciální smíšené polní týmy, které Ládina vysledovaly. Operaci na jeho únos, případně likvidaci Tenet nakonec zamítl. Podle některých zasvěcených státních úředníků Tenet nikdy formálně nepřednesl plán přepadu* s cílem získat souhlas tehdejšího prezidenta Billa Clintona. Odůvodněním bylo, že by při této akci vznikly nepřiměřené takzvané vedlejší škody*, kam se v případě Afghánistánu namísto objektů a infrastruktury řadily hlavně ženy a děti. Přitom Američanům nevadilo na jaře 1999 nelegitimně bombardovat déle než dva měsíce srbské území, což si vyžádalo několikatisícové lidské ztráty* mezi civilisty (mrtví i ranění včetně duševně traumatizovaných osob).

Po Tenetovi bychom toto ocenění mohli nazvat nikoli jako „medaile cti“, nýbrž jako „medaile lží a utrpení“. Někoho možná napadne, jak mohou Američané udělovat medaili „zdiskreditovaného“ Teneta. To je sice na zamyšlení, ale mnohem více bychom se měli zamýšlet nad tím, jak je vůbec možné, že takovouto medaili může někdo přijmout, a ještě k tomu někdo z Evropy, která se honosí svými demokratickými hodnotami.

Koudelkovi nemohlo být uděleno příhodnější americké ocenění. Koudelka tento americký účelový suvenýr obdržel v březnu 2019. Nastala chvíle klidu, ale posléze v dubnu 2020 na veřejnost pronikla „bláznivá“ informace o tom, že se na území České republiky pohybuje jakýsi ruský zabiják s ricinem. A v dubnu 2021 přišla BIS se „senzačním“ odhalením, že za výbuchy ve Vrběticích je odpovědná ruská GRU. Jako by Američané při předávání záludné Tenetovy mince šeptali do Koudelkova ouška: „Však my si tě vycvičíme a pak spolu ještě dokážeme věci!“ (Obě kauzy jsou podrobně rozebrány v analytických produktech, které jsou uvedeny v hyperlinkovém přehledu na konci tohoto dokumentu.)

Jenže to ohledně ocenění Koudelky nebylo všechno. Koudelka byl za tímto účelem pozván do samotného ústředí CIA v Langley v americkém státě Virginia. To je z hlediska působení daného prostředí celkem přirozené (na Koudelku to muselo určitě zapůsobit). Tragédie byla v tom, že do Langley kvůli tomu doslova „přicupital“ i premiér Babiš. A teď zásadní otázka: Kdo do Langley koho doprovázel: Koudelka Babiše, nebo Babiš Koudelku?

Osobní účast Babiše v Langley mohla být maskována jakousi státnickou návštěvou, ale klíčové pro Američany bylo, aby se Babiš ocenění Koudelky osobně účastnil. Cílem bylo za osobní účasti premiéra Babiše poukázat na důležitost BIS a jejího ředitele v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA. Kdyby alespoň na návštěvu Langley vzal Babiše sám prezident Trump, jenže Babiš tam „naklusal“ osamocen bez svého amerického protějšku. Jak podřízené gesto!

Ale to pořád není všechno. Babiš i Koudelka se v rámci své návštěvy ústředí CIA pochopitelně setkali s ředitelkou této služby, jíž byla od května 2018 Gina Haspel (od března 2021 je ředitelem CIA William Burns). Tato žena je známá svou dřívější kontroverzní rolí v Thajsku (rok 2002), kde působila jako velitelka černé základny* CIA (black site) spojené s tzv. zesílenými výslechovými technikami* (enhanced interrogation techniques), což je sice odborný, avšak záměrně eufemistický termín pro americký vládní program tělesného a duševního týrání zadržených osob. Její role v těchto aktivitách byla potvrzena v srpnu 2018, kdy byla po soudním sporu odtajněna část psané komunikace z hlášení o výsleších (viz produkt 12061).

Tak takto to Babiš s Koudelkou vedou. Zpravodajské služby* by neměly vystupovat takto okázale, a ještě si k tomu přizvat, či dokonce „navelet“ premiéra rádoby suverénní země. Babiš se měl této akce umně vyhnout, ale protože měl z tohoto vyhnutí obavy, tak se tohoto „ceremoniálu“ raději zúčastnil. To považujeme za zásadní státnickou chybu. CIA si mohla s BIS zorganizovat bilaterální jednání a tam si příslušníci obou služeb mohli uzavřeně předat cokoli. Ale program byl pochopitelně úmyslně jiný a Babiš se pokorně přizpůsobil. Avšak bilaterální jednání by mezi BIS a CIA bylo poněkud nestandardní, neboť CIA je zpravodajská služba zaměřená na zahraniční zpravodajství*, ale BIS je opačně zaměřena na kontrazpravodajskou činnost*. Českým protějškem CIA je tedy správně Úřad pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI), kdežto náležitým americkým protějškem pro BIS je Kontrazpravodajská divize FBI*. A to je další zvláštnost, že CIA oceňuje někoho, kdo není jeho reálným protějškem. Také toto o něčem vypovídá.

Koudelka nastoupil do funkce ředitele BIS k 15. srpnu 2016 a hned pět dnů nato se v týdeníku Respekt v článku s titulkem „Muž, který nebyl“ objevil první únik informací z BIS za éry Koudelkova řízení. V článku byly takové informace, které by veřejnost neměla o řediteli žádné zpravodajské služby vůbec znát. Ale zřejmě bylo nutné hrdě představit Koudelku veřejnosti, když už se stal tím ředitelem BIS. Článek nenapsal nikdo jiný než tolikrát zmiňovaný novinář Ondřej Kundra, ke kterému informace z BIS „záhadně“ unikají dodnes (viz přehled produktů na konci tohoto dokumentu).

Tímto se dostáváme k vystupování ředitele BIS v médiích, případně k jeho samostatným, ale zcela zbytečným mediálním reakcím na kritiku jeho osoby. Je vhodná chvíle představit další a poslední vybranou část z výše uvedeného produktu 12091 z listopadu 2020. Druhá vybraná část má následující složení:

         

  

  

Odbornou způsobilost a morální kvality ředitele BIS Michala Koudelky můžeme velmi dobře hodnotit z nepovinných výročních zpráv BIS, které ředitel BIS schvaluje a opatřuje je svým úvodním slovem, dále z veřejné prezentace BIS při různých aktivitách (např. kauza domnělého ruského zabijáka s ricinem) se zahrnutím různorodých výstupů na webu BIS, ale především pak z vystupování samotného Koudelky v médiích, který si v tomto směru plete funkci ředitele zpravodajské služby s rolí celebrity v showbyznysu. Tento Koudelkův přístup, kdy se nedokáže zdržet veřejných komentářů, nedokazuje kromě jiného jeho pevné sebeovládání, kterým by měl zpravodajský důstojník* oplývat.

Michal Koudelka chce stále častěji něco vysvětlovat přes média, což je krajně nevhodné a zcela zbytečné (navíc veřejnost ředitele BIS nevolí). Naposledy takto poskytl rozhovor Deníku N. Rozhovor byl zveřejněn 19. listopadu 2020, tedy jen dva dny poté, kdy se prezident Zeman nechal veřejně slyšet, že premiérovi předal materiál na jeho osobu. Rozhovor s ředitelem BIS nesl titulek »Chystá se proti nám diskreditační kampaň.« Velký rozhovor se šéfem BIS. Tento rozhovor je nešťastný jednak proto, že ho poskytl ředitel BIS, a jednak pro to, co obsahuje. V rozhovoru je možné najít odborné chyby, ale také politické a zpravodajské spekulace. Ředitel Koudelka zde vyjadřuje své názory a pocity, čímž si přitěžuje. Je zvláštní, že ředitel zpravodajské služby se takto dobrovolně vypovídává (spíše by se hodilo lidovější označení, že se „vykecává“), jako by nevěděl, že všechno, co řekne, může být později použito proti němu a proti celé BIS, čímž to může jemu i BIS jenom uškodit. Koudelka se nechal zbytečně vyprovokovat, což, jak jsme již zmínili výše, je součástí Zemanovy pletichy.

Proč Koudelka tak najednou mluví o diskreditační kampani a proč měl potřebu to přes média oznámit všem? Vždyť už jenom tímto se Koudelka sám diskredituje. Už jenom tím, že o tom mluví, přiznává, že se něčeho obává. A politici by se Koudelky měli o to víc ptát, zda skutečně existuje něco, co by ho mohlo zdiskreditovat. Pokud nic takového neexistuje, proč Koudelka takto vystupuje, a ještě s takovýmto načasováním? Stačilo by, kdyby se vyjádřil na uzavřeném jednání Bezpečnostní rady státu. Tohle není dobrý příklad vedoucího funkcionáře pro příslušníky BIS, kteří přece musejí vidět tu zoufalost a odbornou nezpůsobilost svého ředitele. Zvláště pak to musí vidět analytici BIS, kteří skrze Koudelkova slova mohou lépe proniknout do jeho mysli a rozpoznat jeho skutečné pohnutky a úmysly a také to, odkud pramení jeho obavy. Ostatně analytici BIS mohou veškerá Koudelkova vyjádření porovnávat s fakty, která jsou jim dobře známa.

Už v červnu 2020 jsme psali, jak BIS pokračuje ve své veřejné kompromitaci a diskreditaci a že zcela opomíjí naplňování svého mota „audi, vide, tace“ ve významu „naslouchej, dívej se a mlč“ (viz produkt 12086). Ve zmíněném produktu předkládáme příklady odborných i zpravodajských chyb BIS a také pochybné manévrování BIS před veřejností.

     
 
 

K výše uvedenému vybranému textu můžeme ještě opětovně doplnit, že se začíná stávat pravidlem, že BIS veřejně odůvodňuje a obhajuje svou práci. Připomeňme písemný výstup ředitele BIS pojmenovaný jako Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby, kterým ředitel BIS nekvalifikovaně a zbytečně veřejně reagoval na kritiku ze strany prezidenta České republiky (viz produkt 12086).

Taktéž je vhodné zmínit, jak BIS za vedení Michala Koudelky manipulovala v roce 2018 s informacemi o Novičoku na území ČR, čímž přišla s odlišným závěrem než Vojenské zpravodajství* (viz produkt 12055 a produkt 12056).

Největší tragikomedie je v tom, že pokud z pohledu BIS uvažujeme jenom poslední kauzu spojenou s muničním areálem ve Vrběticích, tak Koudelka je vinen v každém případě, a to jak za předpokladu, že Rusové byli do výbuchů zapojeni, tak i za předpokladu, že se toho Rusové neúčastnili. Je to velmi prosté: Pokud byli Rusové do incidentu zapojeni, měla BIS jako profesionální kontrazpravodajská služba* tuto věc odhalit nejpozději do konce roku 2018 (vysvětlení viz produkt 11158). Jestliže tak neučinila, tak závážně selhala. A pokud do incidentu Rusové zapojeni nebyli, pak BIS jednoduše o všem lhala. Co si Koudelka vybere?

Jako novinku musíme oznámit, že Koudelka navíc nebyl v roce 2016 jmenován v souladu s platnými českými zákony. A jak vidíme, tak stejně jako měl tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka problémy naplnit literu všech zákonů, tak podobné problémy má dnes i premiér Babiš. Podrobné vysvětlení je součástí připravovaného produktu.

Michal Koudelka se zcela jistě zapíše do zpravodajské historie a do učebnic zpravodajské nauky, avšak v negativním smyslu. Bude to série příkladů na téma, jak ředitel zpravodajské služby ovlivňoval v zájmu cizí služby, respektive cizí mocnosti fungování vlastní národní vlády, a dále na téma, jakými způsoby ovládala jedna služba jinou službu, a tím i politické dění v příslušné zemi a její zahraniční vztahy.

To bylo ohlédnutí za hlavními profesními pochybeními a trestními proviněními ředitele BIS Michala Koudelky a za spjatou odpovědností české vlády a zákonodárců. Přehled souvisejících zpravodajských produktů* rozdělených do čtyř kategorií naleznete pod čarou.

A na závěr pro ty, kteří mají v oblibě profesionální prostředí zpravodajských služeb a s tím spojené vědomostní testy, opakovaně prezentujeme obsáhlejší test z roku 2018, pro jehož vytvoření bylo podnětem scestné vyjadřování ředitele BIS. Test se skládá z 18 otázek a cílem je u každé otázky zvolit nejvhodnější odpověď ze čtyř nabízených možností (viz produkt 23006 s řešením vědomostního testu a odůvodněním odpovědí v produktech 22032 a 22033).


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajské produkty související s rozborem nedostatků v činnosti BIS:

Zpravodajské produkty související s kauzou „Zabiják s ricinem“:

Zpravodajské produkty související s kauzou „Vrbětice“:

Zpravodajské produkty související s únikem informací z BIS:


Zpravodajský produkt 11161
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
4. srpen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12104)

Na konci května 2021 se v českých médiích objevila zpráva o tom, že ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) ohrozil práci českých zpravodajských služeb*. Mělo se tak stát, když se v souvislosti s kauzou „Vrbětice“ vyjadřoval ke stahování českých zpravodajců* z Ruska. Hamáček k této záležitosti mluvil v pořadu České televize „Události, komentáře“ vysílaném 19. dubna 2021.

Na Hamáčkův sporný výrok jako první upozornil portál Seznam Zprávy, který se na uvedené téma dotazoval několika osob včetně bývalých funkcionářů jedné z českých zpravodajských služeb. Jmenovaný portál na toto téma uveřejnil dva články. Oba články byly publikovány 31. května 2021 (dopoledne a večer) a měly následující názvy:

První článek je součástí publicistického pořadu Terén, který je vytvářen formou krátkých videí. Osmiminutové video na diskutované téma je v úvodu článku. Druhý článek je přepis rozhovoru s bývalým zástupcem ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace* Janem Paďourkem. Část rozhovoru byla zahrnuta do videa v prvním článku.

Problematická část Hamáčkova vyjádření měla následující obsah:

„My jsme těch posledních pár dnů seděli do noci na Ministerstvu vnitra, seděli jsme tam s šéfy tajných služeb a dělali jsme vše pro to, aby ti lidé, o kterých teďka hovoříte, nemuseli ani speciálem, ani autem, aby prostě ruská strana o nich nevěděla a v poklidu zmizeli, protože těm by asi nehrozilo jenom vyhoštění.“ 

Ve výše zmíněných článcích zveřejněných na portálu Seznam Zprávy si můžete přečíst či poslechnout, jak Hamáčkův výrok hodnotili bývalí zpravodajští funkcionáři a další osoby. Zaznělo tam několik zajímavých věcí, ale o hodně věcech se nepsalo ani nemluvilo, přičemž některé z nich jsou skutečně zásadní.

Vše pochopitelně začíná u Hamáčkova výroku, který je nutné analyzovat slovo po slově. Uvidíte, že tento rozbor až do jednotlivých slov odhalí, že výrok obsahuje tři základní rozpory se skutečnou situací. Dále se pak dobereme, co Hamáček ruské straně doopravdy vyzradil o působení českých zpravodajských služeb v Rusku, a jak ruská kontrazpravodajská služba* FSB* postupuje v případě vyhoštění většího počtu cizích diplomatů. A v neposlední řadě se pokusíme vysvětlit, proč se Hamáček takto vůbec vyjadřoval a jaké rezidentury vlastně pomohl rozbít, a také to, co všechno odhalil o svých vlastních zákulisních praktikách.

Jinou zajímavou věcí, o které dosud nikdo nemluvil, je poněkud opožděná reakce ruské vlády. Ruská strana totiž nereagovala na Hamáčkův výrok, který zazněl 19. dubna, ale až na články na portálu Seznam Zprávy publikované 31. května. Příkladem je článek z 2. června uveřejněný na serveru Novinky.cz pod titulkem Čekáme, až Praha vysvětlí činnost svých špionů u nás, reagují Rusové na Hamáčkovo uřeknutí. Také tuto zvláštnost objasníme v další části zpravodajského produktu.

Nejčtenější zpravodajské produkty