Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

22. listopad 2020

Souhrnné hodnocení (12091)

Je dlouhodobě známou věcí, že prezidentovi Miloši Zemanovi se nelíbí pracovní výkon ředitele BIS Michala Koudelky. Avšak Zemanův postoj vůči Koudelkovi není upřímný. Zeman Koudelkovi cosi vytýká jako špatnému manažerovi, ale mlčí o mnohem vážnějších pochybeních a proviněních, kterých se Koudelka ve své funkci dopustil. Proč Zemanovi v případě Koudelky vadí jen některé věci a nevadí mu všechny jeho prohřešky? Takto to opravdu vypadá, že Zemanovi na práci BIS a potažmo jejího ředitele vadí jenom to, co narušuje jeho osobní zájmy.

Z médií jsme se 17. listopadu 2020 dozvěděli, že prezident Miloš Zeman předal premiérovi Andreji Babišovi materiál o řediteli BIS Michalu Koudelkovi. Materiál má potvrdit Zemanovu kritiku. Jenže to je další pokrytectví Miloše Zemana. Proč se Zeman v souvislosti s Koudelkou obtěžuje něco vysvětlovat Babišovi, který proti Koudelkovi nikdy nevystoupí a chrání jeho nepatřičné chování? A už vůbec proti Koudelkovi nevystoupí po návštěvě USA a ústředí CIA* (březen 2019), kde Babišovi názorně vysvětlili, jak důležitá je Bezpečnostní informační služba* a její ředitel Koudelka v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Stalo se tak během předání psychologického či manipulativního ocenění Michalu Koudelkovi, který převzal cenu George Teneta (bývalý ředitel CIA podle něhož je cena pojmenována). Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA.

Poznámka: Ve skutečnosti se nejedná o žádné ryzí ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě mince (medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost.   

Babiš se snaží vystupovat jako rozhodný politik, ale ve skutečnosti umí rozhodně vystupovat, jen když zrovna láteří na českou politickou opozici, která byla dříve u moci. I když lze s některými jeho kritickými slovy souhlasit, tak už se tato jeho opakovaná vystoupení vůči opozici stala obehraným divadlem určeným jen pro jeho domácí voliče, jímž se takovéto rozzlobené řečnění neustále líbí. Naproti tomu v zahraničí se Babiš nikdy neodvažuje oponovat mocnějším politikům v jejich politice, jež je například porušováním mezinárodního práva (např. přítomnost vojáků USA, Velké Británie a Francie v Sýrii), porušováním článku 1 Severoatlantické smlouvy (např. nesmyslná a drahá mise vojáků zemí NATO včetně ČR v Pobaltí), narušováním bezpečného prostředí v Evropě (např. projekt EU zaměřený na přesídlování obyvatel, což je spojeno s nelegální migrací* – podrobněji viz produkt 11035) a tak dále.

Andrej Babiš je mimo českou politickou scénu bázlivým politikem, který se tak akorát umí samolibě chválit, ale nikdy nebude nic namítat přímo zahraničním politikům a jejich politice, i kdyby to bylo ve jménu spravedlnosti. Babiš tak nikdy nevystoupí proti Koudelkovi, který byl orazítkován Američany. A co víc, Babiš se stal „věrným služebníkem“ BIS, který tvrdí, že požadavky BIS je potřeba respektovat (Babišova podřízenost činnosti BIS viz např. produkt 12085). Proto mu ani nevadilo že BIS svévolně vstupovala do státní zakázky a kupodivu to nevadilo ani prezidentovi Zemanovi, jenž se ohledně Koudelky soustřeďuje jen na některé věci, a to nehovoříme o několikanásobném řízeném úniku* utajovaných informací* z BIS (k troufalému vstupování BIS do státní zakázky viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2) a k úniku informací viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice).

Ale Miloš Zeman vztah Babiše k BIS velmi dobře zná, tak proč Babišovi předává materiál na Koudelku, když dopředu ví, že je to bezvýsledné? Ve skutečnosti je Babiš se svou vládou jen jedním ze subjektů, kterým Zeman vysílá signál, a proto Zeman svůj počin tak velkolepě okomentoval v médiích. Zeman přece nemusel veřejně oznamovat, že Babišovi předal důvěrný materiál na Koudelku. Jenže tohle veřejné oznámení má svůj význam, neboť je součástí Zemanovy pletichy s cílem někoho a něco ovlivnit.

Prezident Zeman veřejně přiznal, že materiál na Koudelku vypracoval bývalý příslušník BIS Jiří Rom, který v BIS vedl analytický odbor. Tento fakt otevírá další zajímavé otázky, které se týkají jak samotného Roma, tak Koudelky, ale také Zemana. Jedná se o otázky, jež by měly poskytnout odpovědi na to, jaký byl skutečný důvod pro odchod Roma z BIS a jak ředitel Koudelka k této skutečnosti přistupoval, když se Rom proti němu ihned obrátil a vypracoval pro prezidenta materiál, v němž je Koudelka hodnocen negativně. K otázkám patří i to, jakou motivaci* měl Rom, aby takovýto materiál vypracoval. Má to pro něj být jen jakési zadostiučinění za to, co si musel kvůli Koudelkovi ve službě „vytrpět“, anebo má navíc „poctivý“ zájem o to, aby se BIS stala zpravodajskou organizací* na úrovni a bez předsudků? Patří k jeho motivaci také to, že se chce k BIS vrátit? Pokud ano, tak toto není zrovna vhodný způsob. Kdo jednou zahájí takovouto činnost, pak by se již neměl vracet do služby, na jejíhož ředitele zvenku zpracovává nepříznivý materiál, přičemž schopnosti a morálka daného ředitele v tomto nehrají roli. Ale dost možná setrvá Rom jako zaměstnanec Kanceláře prezidenta republiky, kde byl přijat hlavně proto, aby mohl Zeman využít jeho informací ve své několikaleté kampani proti Koudelkovi.   

K výše uvedeným otázkám patří také to, proč Zeman využil služeb Jiřího Roma, když pro negativní hodnocení Koudelky existuje celá řada dostupných faktických informací* (viz odkazy na zpravodajské produkty na konci dokumentu). Jenže Zemanovi v jeho pletichaření nešlo jen o informace, nýbrž také o osobu, která by všemu dodala punc reálnosti a závažnosti s přidáním vlastních zkušeností z prostředí BIS. Připomínáme, že Zemanův počin má zapůsobit na vícero osob a politických a jiných subjektů včetně samotné BIS (vláda je jenom jedním z nich).

Odbornou způsobilost a morální kvality ředitele BIS Michala Koudelky můžeme velmi dobře hodnotit z nepovinných výročních zpráv BIS, které ředitel BIS schvaluje a opatřuje je svým úvodním slovem, dále z veřejné prezentace BIS při různých aktivitách (např. kauza domnělého ruského zabijáka s ricinem) se zahrnutím různorodých výstupů na webu BIS, ale především pak z vystupování samotného Koudelky v médiích, který si v tomto směru plete funkci ředitele zpravodajské služby* s rolí celebrity v showbyznysu. Tento Koudelkův přístup, kdy se nedokáže zdržet veřejných komentářů, nedokazuje kromě jiného jeho pevné sebeovládání, kterým by měl zpravodajský důstojník* oplývat.

Michal Koudelka chce stále častěji něco vysvětlovat přes média, což je krajně nevhodné a zcela zbytečné (navíc veřejnost ředitele BIS nevolí). Naposledy takto poskytl rozhovor Deníku N. Rozhovor byl zveřejněn 19. listopadu, tedy jen dva dny poté, kdy se prezident Zeman nechal veřejně slyšet, že premiérovi předal materiál na jeho osobu. Rozhovor s ředitelem BIS nese titulek „»Chystá se proti nám diskreditační kampaň.« Velký rozhovor se šéfem BIS“. Tento rozhovor je nešťastný jednak pro to, že ho poskytl ředitel BIS, a jednak pro to, co obsahuje. V rozhovoru je možné najít odborné chyby, ale také politické a zpravodajské spekulace. Ředitel Koudelka zde vyjadřuje své názory a pocity, čímž si přitěžuje. Je zvláštní, že ředitel zpravodajské služby se takto dobrovolně vypovídává (spíše by se hodilo lidovější označení, že se „vykecává“), jako by nevěděl, že všechno, co řekne, může být později použito proti němu a proti celé BIS, čímž to může jemu i BIS jenom uškodit. Koudelka se nechal zbytečně vyprovokovat, což, jak jsme již zmínili výše, je součástí Zemanovy pletichy.

Proč Koudelka tak najednou mluví o diskreditační kampani a proč měl potřebu to přes média oznámit všem? Vždyť už jenom tímto se Koudelka sám diskredituje. Už jenom tím, že o tom mluví, přiznává, že se něčeho obává. A politici by se Koudelky měli o to víc ptát, zda skutečně existuje něco, co by ho mohlo zdiskreditovat. Pokud nic takového neexistuje, proč Koudelka takto vystupuje, a ještě s takovýmto načasováním? Stačilo by, kdyby se vyjádřil na uzavřeném jednání Bezpečnostní rady státu. Tohle není dobrý příklad vedoucího funkcionáře pro příslušníky BIS, kteří přece musí vidět tu zoufalost a odbornou nezpůsobilost svého ředitele. Zvláště pak to musí vidět analytici BIS, kteří skrze Koudelkova slova mohou lépe proniknout do jeho mysli a rozpoznat jeho skutečné pohnutky a úmysly a také to, odkud pramení jeho obavy. Ostatně analytici BIS mohou veškerá Koudelkova vyjádření porovnávat s fakty, která jsou jim dobře známa.

Už v červnu 2020 jsme psali, jak BIS pokračuje ve své veřejné kompromitaci a diskreditaci a že zcela opomíjí naplňování svého mota „audi, vide, tace“ ve významu „naslouchej, dívej se a mlč“ (viz produkt 12086). Ve zmíněném produktu předkládáme příklady odborných i zpravodajských chyb BIS a také pochybné manévrování BIS před veřejností. Co se týče hodnocení odborné způsobilosti, vraťme se ještě na chvíli k výročním zprávám BIS.

Výroční zprávy BIS jsou příliš jednostranně zaměřené a v některých pasážích obsahují spíše pocity než pádné argumenty*. Další zápornou stránkou je to, že obsahují množství odborných chyb a omylů. Abychom byli konkrétní, zmíníme jeden příklad. BIS si například plete kybernetickou špionáž* čili vyzvědačství* (podle českého trestního zákoníku) s neoprávněným přístupem k počítačovému systému a nosiči informací, což je velký rozdíl. Takto si to BIS pletla ve své výroční zprávě za rok 2017 i za rok 2018 – výroční zprávu za rok 2019 vydanou s obvyklým neprofesionálním zpožděním jsme ještě nestudovali (podrobně je tato chyba BIS v obou případech vysvětlena v produktu 13069 a v produktu 31013). Další odborné chyby a nedostatky BIS jsou zahrnuty ve zpravodajských výstupech*, jejichž přehled je v podobě hyperlinkových odkazů uveden na konci dokumentu.

Vytváření výročních zpráv je jedna z činností analytického odboru BIS, avšak je na vedení BIS, jakou budou mít tyto zprávy konečnou podobu. Ve spojení s analytickým odborem BIS je vhodné vzpomenout Jiřího Roma, který tento odbor do nedávna vedl, protože to znamená, že také on je odpovědný za chyby a nedostatky ve výročních zprávách BIS. Tímto je jasnější, že materiál na Koudelku vypracovaný bývalým zpravodajcem* Romem nebude ani tak o odborné způsobilosti, jako o vztazích uvnitř BIS a personální politice.

Scestné vyjadřování ředitele BIS bylo podnětem pro vytvoření vědomostního testu, který se skládá z 18 otázek. Cílem je zvolit u každé otázky nejvhodnější odpověď ze čtyř nabízených možností (viz produkt 23006 s řešením vědomostního testu a odůvodněním odpovědí v produktech 22032 a 22033).

Zemanův počin ohledně materiálu vypracovaného proti řediteli BIS Koudelkovi byl a stále je námětem pro sdělovací prostředky včetně České televize, která se této záležitosti věnovala v několika svých pořadech s pozváním různých hostů. Problémem je, že na toto téma v České televizi zaznělo několik zavádějících informací až dezinformací*. Rozborem těchto dezinformací a stejně tak celkové problematiky vztahu mezi Zemanem a Koudelkou s Babišem postaveným uprostřed se budeme zabývat i v dalších zpravodajských produktech*.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajské produkty související s rozborem nedostatků v činnosti BIS:


Zpravodajský produkt 12091
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
18. listopad 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11144)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na dokument 11142 a jako třetí v řadě pokračuje v rozboru kauzy ohledně podivné schůzky v „uzavřené“ restauraci Rio’s na pražském Vyšehradě uskutečněné 21. října 2020, po které ve své funkci skončil ministr zdravotnictví Roman Prymula (počáteční vysvětlení a úvodní hodnocení rozebírané kauzy viz produkt 11140 jako první výstup v řadě).

V předcházejícím dokumentu 11142 jsme vysvětlili, proč celá kauza sahá až do první poloviny října 2020, k čemuž jsme předložili pozoruhodnou chronologii konkrétních událostí spojených s rozebíranou kauzou. Dále jsme uvedli, kdo další je zapleten do zinscenování celé kauzy, a stejně tak jsme přiblížili, proč se měl obětí této kauzy stát Prymula a proč kauza nebyla namířena jen proti němu samotnému. V tomto produktu souhrnnou analýzu dále rozvedeme, přičemž se zaměříme na to, jak to bylo s pořízením inkriminovaných fotografií, a dále na to, jakou roli v těchto aférách sehrávají osoby odborně označované jako OJVP.

Novináři z deníku Blesk se dosud nijak zvlášť nezabývali tím, co mimo svá pracoviště provádějí členové vlády, a už vůbec se detailně nezajímali o to, zda členové vlády dodržují opatření, která byla přijata ať už samotným ministrem zdravotnictví, nebo vládou jako celkem (jinak by už Blesk vydal více takových reportáží). Proč tedy najednou ve svém deníku zveřejňují fotografie ze schůzky dnes už bývalého ministra Prymuly v restauraci Rio’s na Vyšehradě? A jak se o této schůzce vlastně dozvěděli čili kdo a jakým způsobem jim dal echo? Anebo k inkriminovaným fotografiím přišli jinak než vlastní aktivitou v terénu?

To jsou jedny ze stěžejních otázek pro rozluštění pozadí vyšehradské aféry. Pro poskytnutí odpovědí existuje několik skutečností, které prozrazují, jak to s těmi fotkami bylo a zdali se toho novináři Blesku účastnili přímo, anebo měli jakési nezávislé „pomocníky“. Další ukazatele pro rozmotání podivné kauzy lze nalézt v následném chování premiéra Andreje Babiše a předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslava Faltýnka. K tomu připomeneme odborný termín OJVP* BIS*, na který se v mnoha kauzách zapomíná.

9. listopad 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (13090)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na dokument 13089, kde jsme uvedli základní fakta o volbách ve státě Wisconsin a rozebrali vývoj voleb v tomto státě z hlediska měnícího se celkového počtu osobně odevzdaných a poštou odeslaných hlasovacích lístků. Připomínáme, že ve státě Wisconsin musely být hlasovací lístky odevzdány nebo doručeny nejpozději do 20.00 hod. v den voleb neboli do uzavření volebních místností. Jakékoli později odevzdané nebo poštou doručené hlasy nemohou být uznány za legitimní (blíže viz předchozí produkt).

V tomto produktu se zaměříme na velmi podrobnou analýzu celkového vývoje v rozdělování hlasů ve Wisconsinu, kde bylo rozdělování hlasů v určité fázi na několik hodin téměř zastaveno. Když se rozdělování hlasů znovu rozeběhlo, tak se po chvíli ve vedení náhle ocitl Joe Biden, který záhadně přeskočil Donalda Trumpa. Poté bylo sčítání opět na několik hodin pozastaveno. Podrobná analýza průběhu sčítání a rozdělování hlasů odhalí závažné skutečnosti, které nelze souhrnně nazvat jinak než závažným podezřením na volební podvod. Zdůrazňujeme, že neřešíme, kdo v prezidentských volbách kandidoval. Analýza není o Donaldu Trumpovi ani o Joeu Bidenovi, ale o americké společnosti jako takové a o údajné americké demokracii – v tomto případě převedené do prezidentských voleb.

V minulých amerických prezidentských volbách v roce 2016 byl vítězný kandidát ve Wisconsinu znám po 5 hodinách a 30 minutách od uzavření volebních míst. V aktuálních prezidentských volbách v současném roce 2020 se ve Wisconsinu rozhodlo až po dlouhých 17 hodinách. To je opravdu nevídané a zároveň zarážející! Žádné hlasovací lístky už nemohly být po uzavření volebních míst ve Wisconsinu do celkového počtu přidány. To platilo i pro korespondenční hlasovací lístky. Proč tedy tak dlouhá doba pro sečtení a rozdělení jednotlivých hlasů oproti volbám v roce 2016? A proč to několikahodinové pozastavení sčítání a rozdělování hlasů?

Ani vyšší počet voličů oproti minulým volbám zde nemohl hrát žádnou roli (pokud byl ovšem ten počet vyšší fakticky, a nikoli jen papírově). Voleb ve Wisconsinu se v roce 2016 zúčastnilo zaokrouhleně 2 926 000 voličů. V nynějším roce 2020 to se zaokrouhlením bylo 3 279 000. Rozdíl je tedy „pouhých“ 353 000 voličů, což by znamenalo, že sčítání a rozdělování hlasů by mělo v současném roce podle matematického přepočtu trvat 6 hodin a 10 minut neboli o 40 minut déle. I kdyby bylo aktuální sčítání například o dvě až tři hodiny delší než v minulých volbách, tak by se to dalo ještě pochopit, ale není možné, aby se protáhlo o dalších 11 hodin a 30 minut. To je už opravdu podezřelé.

Pojďme se podívat podrobněji na vývoj sčítání hlasů ve Wisconsinu a na podivné prostoje, které musely mít vzhledem k následným změnám svůj pádný důvod. Podrobná analýza je založena na faktických údajích, které průběžně zveřejňovala volební komise ve Wisconsinu. Wisconsin byl prvním státem, kde se začaly dít podivné věci, k čemuž přidáme vysvětlení založené na souvislostech se situací v několika dalších amerických státech.

5. listopad 2020

Specifická analýza (13089)

Americké prezidentské volby pro rok 2020 se velmi negativně zapíšou do historie USA, a to bez ohledu na to, kdo se nakonec stane prezidentem Spojených států amerických pro následující období. To, co se událo v několika amerických státech během sčítání volebních hlasů, nemá v „demokratickém“ světě obdoby. Tím vůbec nemáme na mysli názory a vyjadřování různých zástupců z politického tábora Donalda Trumpa nebo Trumpa samotného, ale tvrdá fakta, která následně předložíme. Fakta, která předložíme se budou vztahovat ke státu Wisconsin, neboť ten se stal prvním z několika států, kde byl zaznamenán – hodně jemně řečeno – mysteriózní způsob sčítání a rozdělování volebních hlasů.

Poznámka: Vytváříme nezávislé a nestranné analytické produkty, což znamená, že nejsme závislí na žádném obchodním nebo politickém subjektu a stejně tak nejsme ani příznivci žádného subjektu, ať už doma, nebo v zahraničí.

Nejprve srovnání s minulými prezidentskými volbami. Toto srovnání má svůj význam pro doklad toho, že sčítání volebních hlasů bez toho, aby byl znám vítěz, trvá v současných volbách podezřele dlouho. A korespondenční hlasy v tomto sčítání nehrají zásadní roli, jak se některá média snaží veřejnosti podsunout a jak se někteří komentátoři mylně domnívají. A jak dále uvidíme, tak už vůbec žádnou roli nehrály ve státě Wisconsin.

Vítěz minulých prezidentských voleb v roce 2016 byl znám již v 9.00 hod. našeho času následujícího dne po dni voleb (hlasy se sice ještě dopočítávaly, ale výsledek už nemohl být zvrácen). Minulé prezidentské volby se odehrály 8. listopadu 2016 a téměř 60 mil. amerických voličů využilo možnost hlasovat před oficiálním dnem voleb (využili korespondenční hlasovací lístky nebo osobně odhlasovali dříve na příslušných místech). V letošních volbách konaných 3. listopadu využilo této možnosti více než 100 mil. voličů (více o amerických prezidentských volbách viz produkt 11143).

Další položkou je celkový počet voličů, kteří se zúčastnili prezidentských voleb. Minulých voleb se zúčastnilo téměř 129 mil. oprávněných voličů (celkový počet amerických voličů a průměrná i rekordní účast ve volbách viz produkt 11143). V současných volbách bylo do pozdních večerních hodin 5. listopadu sečteno přibližně 142 mil. hlasů a stále jsou ještě čtyři rozhodující státy, kde není jasný vítěz, a tím není jasný ani vítěz v celých Spojených státech. Oproti minulým volbám zde máme značné zpoždění ve sčítání, a to o více než 36 hodin. Celé to začalo tím, když se v některých státech zhruba po čtyřech až pěti hodinách od uzavření volebních místností sčítání hlasů zastavilo. Do té doby tyto státy sečetly 70 až 80 % odevzdaných nebo poslaných hlasů, ale poté se sčítání na několik hodin nepochopitelně zastavilo. Jakmile se sčítání zase trochu rozeběhlo, začaly se dít podivné věci. Jedna z těchto věcí byla úprava celkového počtu zúčastněných voličů.

Než se dostaneme k faktickým údajům o sčítání ve státě Wisconsin, řekněme si nejprve něco o korespondenčním hlasování. Korespondenční hlasování se v současných volbách velmi rozšířilo. Hlavním důvodem je pandemie nového koronaviru. A ze stejného důvodu funkcionáři v některých státech požadovali, aby se protáhla doba pro přijímání korespondenčních hlasovacích lístků až několik dnů za oficiální volební den. Hlavním argumentem bylo, že v období pandemie může být doručování hlasovacích lístků zpožděno. Ve 21 amerických státech plus Washington, D. C. byl tímto způsobem upraven volební zákon nebo vydána doplňující nařízení výkonných politiků příslušných států, případně rozhodnutí soudů. Korespondenční hlasy v těchto státech mohou být započítány do sčítání, pokud na příslušná místa dorazí až 20 dnů po volbách. Počet přidaných dnů se v jednotlivých státech liší: jedná se o 3, 6, 7, 9, 10, 14, 17 nebo 20 dnů po volbách. Většina z těchto států si ale stanovila podmínku, že pro započítání později přijatého hlasovacího lístku musí být tento lístek opatřen poštovním razítkem s datem ne starším než 2. nebo 3. listopadu 2020 (opět dle pravidel jednotlivých států).

Započítávání korespondenčních hlasovacích lístků přijatých několik dnů po volbách představuje určité riziko. Toto riziko se zvyšuje, pokud není nutné, aby byl lístek opatřen razítkem s příslušným datem, což se ze zmíněných 21 států týká osmi z nich. Za takových podmínek existuje možnost, aby se den nebo dva dny po volbách objevily pochybné korespondenční hlasovací lístky, které byly odeslány druhý den ráno po volbách podle toho, jak se vyvíjelo sčítání hlasů. Do volebního místa pak mohly tyto lístky dorazit ve stejný den odpoledne nebo druhý den ráno, tedy 4. nebo 5. listopadu. Tento způsob podvodu může být připraven předem a spuštěn během prvních hodin sčítání podle potřeby. Ale existují jednodušší způsoby v podvádění. Zde je nadmíru vhodné připomenout jeden příklad z minulých prezidentských voleb, který jsme zmínili v produktu 13014:

„Ještě horší výsledek nastal v pokusu o přepočítávání hlasů. Příkladem je stát Michigan, jenž byl jedním ze tří států, na něž bylo přepočítávání soustředěno kvůli těsné výhře Donalda Trumpa. V Michiganu Trump zvítězil o necelých 11 000 hlasů (celkem tam volilo zhruba 5,6 mil. občanů). Jenomže během přepočítávání se zjistilo, že jenom ve městě Detroit a jeho okolí dalo svůj hlas Clintonové o zhruba 1 500 lidí více, než bylo registrovaných voličů. Tyto hlasy byly odečteny a celé přepočítávání bylo raději zastaveno.“

Pokud se chce americký způsobilý občan zúčastnit voleb, musí se nejdříve zaregistrovat. Ale jak je z výše uvedeného příkladu vidět, někteří členové volebních komisí si nedělají starosti s prověřováním registrace. A pokud to vztáhneme na současné volby, tak členové volebních komisí, kteří jsou nakloněni Joeu Bidenovi, mohli rovněž úmyslně započítávat hlasy bez prověřování registrace, protože by hrozilo, že by nějaké hlasy pro Bidena museli vyřadit. V takové situaci je snadné připravit jakékoli množství vyplněných korespondenčních lístků předem a poslat je klidně několik dnů před volbami, aby pak změnily poměr hlasů u jednotlivých kandidátů.

Přijímání korespondenčních hlasů několik dnů po volbách je nešťastné také v tom, že po uzavření volebních místností a spočítání celkového počtu odevzdaných či do toho dne přijatých korespondenčních hlasů nemohou volební komise stále znát celkový počet zúčastněných voličů. Potom ale také nemohou ohledně celkového počtu přesně určit celek čítající 100 %. Přitom bylo ve všech amerických státech po uzavření volebních míst zahájeno sčítání hlasů z celku 100 %. Pokud se tedy objevilo, že je ve výše zmíněných 21 státech sečteno například 60 % hlasů z celkového počtu neboli ze 100 %, pak to nemusela být pravda. Následující den po volbách mohly být doručeny další korespondenční hlasy a početní stav celku se mohl změnit. A to se mohlo opakovat několikrát za den i v dalších dnech.    

Nyní se už ale podívejme na stát Wisconsin, kde byly zákulisní praktiky odstartovány. Důležitým faktem pro naši analýzu zaměřenou na stát Wisconsin je, že v tomto státě musely být všechny hlasy odevzdány nebo doručeny nejpozději do uzavření volebních míst. Někteří funkcionáři zde sice před volbami bojovali za to, aby mohly být korespondenční hlasovací lístky přijímány ještě šest dnů po volbách, přičemž nižší soudní instance jejich požadavku vyhověla, ale oponenti se odvolali a vyšší soudní instance toto rozhodnutí zablokovala. Ve Wisconsinu tak platilo, že všechny volební hlasy musely být odevzdány nebo přijaty do 20.00 hod. v den voleb. Takto voliče na svém webu informovala i volební komise ve Wisconsinu. Pro stát Wisconsin mělo tedy jednoznačně platit, že po uzavření všech volebních míst a sečtení volebních hlasů by se neměl jejich počet později zvyšovat nebo snižovat. Jenže právě v průběžných výsledcích u státu Wisconsin se tento celkový počet hlasů měnil. Jak je to možné? A to nebylo všechno! Nejdříve si ale rozeberme onen mysteriózně se měnící celkový počet zúčastněných voličů. (Pro úplnost uvádíme, že ve Wisconsinu je časový posun o 7 hodin dozadu oproti ČR – volební místnosti tam tak byly uzavřeny 4. listopadu ve 3.00 hod. ráno našeho času.)

Hodinu po uzavření volebních místností ve Wisconsinu byl celkový počet odevzdaných či přijatých hlasů 3 489 228. V tuto dobu bylo dvěma hlavním kandidátům přiděleno dohromady 976 984 hlasů, což podle komise ve Wisconsinu představovalo 28 % hlasů z celkového počtu odevzdaných/doručených hlasů (o/d hlasů). Trump v tomto čase vedl o 28 732 hlasů. O další hodinu později, tedy dvě hodiny po uzavření volebních místností bylo rozděleno už 42 % hlasů z celkového počtu, což dle údajů komise reprezentovalo 1 498 565 hlasů. Tady však nastala změna v celkovém počtu o/d hlasů směrem nahoru o 78 784 hlasů na celkových 3 568 012 hlasů (můžete si to přepočítat). Trumpův náskok se snížil na úroveň 24 913 hlasů. Poté se celkový počet o/d hlasů začal naopak snižovat, ale nikoli na úroveň počátečního stavu, jak by se dalo předpokládat, nýbrž hluboko pod tento stav. Po rozdělení 99,7 % všech o/d hlasů se celkový počet o/d hlasů zastavil na počtu 3 278 690, což je překvapivě o 289 322 hlasů méně, než tomu bylo dvě hodiny po uzavření volebních místností, a o 210 538 hlasů méně, než byl celkový počet o/d hlasů na počátku rozdělování hlasů.

Poznámka: Pro úplnost doplňujeme, že ve státě Wisconsin získal 38 414 hlasů ještě třetí kandidát Jo Jorgensenová (libertariánská aktivistka), ale tento počet nehraje žádnou roli a neovlivňuje doložené pochybné změny v celkovém počtu. Naopak chybí několik stovek až tisíc hlasů pro tohoto kandidáta získaných v momentu, kdy dva hlavní kandidáti získali dohromady 3 568 012 hlasů, což by ještě zvýšilo rozdíl mezi celkovým nejvyšším a celkovým nejnižším prezentovaným počtem o/d hlasů.  

Jak je možné, že se celkový počet zúčastněných voličů měnil s tak zásadním rozdílem? Někdo by mohl namítnout, že byly vyřazeny neplatné hlasy. Jenže je možné, aby bylo ve Wisconsinu neplatných více než 8 % hlasů z celkového počtu o/d hlasů? Z minulých prezidentských voleb lze odhadovat, že procento neplatných hlasů se bude v současných volbách pohybovat mezi 1 až 2 % (s přepočtem odlišné míry chybovosti u osobně odevzdaných a poštou odeslaných hlasů), což z celkového nejvyššího prezentovaného počtu o/d hlasů ve státě Wisconsin představuje zhruba 70 000 hlasů. Je zde tedy stále nějakých 220 000 hlasů navíc, které s tímto počtem nekorespondují. A nezapomeňme, že se v prvních dvou hodinách sčítání a rozdělování hlasů celkový počet o/d hlasů naopak navýšil, a to o 78 784 hlasů. To s vyřazováním neplatných hlasů už vůbec nekoresponduje. A když k tomu přidáme fakt, že Biden ve státě Wisconsin zvítězil o pouhých 20 808 hlasů neboli o 0,7 procentního bodu, tak tyto změny v počtech vyznívají velmi podezřele.

Výše popsané změny vypadají, jako by si volební komise ve Wisconsinu přidala od počátku sčítání volebních hlasů a během dalších dvou hodin přibližně 220 000 papírových hlasů navíc (po odečtu potenciálních neplatných hlasů), aby měla rezervu na jakousi manipulaci s hlasy. Postupem času a s vývojem v rozdělování hlasů byl počet přidaných hlasů snižován tak, aby se výsledný počet celkově započítaných hlasů co nejvíce přiblížil ke skutečnému počtu odevzdaných/přijatých a „platných“ hlasů, a zároveň tak, aby zajišťoval „hubené“ vítězství pro Bidena. Bylo by rovněž vhodné zjistit, kolik neplatných hlasů odevzdaných pro Trumpa bylo skutečně neplatných, nebo bylo vyřazeno s předpojatým záměrem. Tak jako tak je zde mnoho věcí, které by měly být důsledně a nestranně prověřeny včetně podání vysvětlení jednotlivými členy wisconsinské volební komise.  

Co se týče voleb ve státě Wisconsin, tak ještě podezřelejší a pochybnější byl celkový vývoj v rozdělování hlasů, kdy bylo rozdělování hlasů v určité fázi na několik hodin téměř pozastaveno. Když se rozdělování hlasů znovu rozeběhlo, tak se po chvíli ve vedení náhle ocitl Joe Biden, který záhadně přeskočil Donalda Trumpa. Podrobněji se tomuto vývoji i s jeho rozborem věnujeme v navazujícím produktu 13090. 


Zpravodajský produkt 13089
Specifická analýza
© 2020 Agentura EXANPRO
3. listopad 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11143)

Dnes 3. listopadu 2020 se ve Spojených státech amerických uskuteční oficiální prezidentské volby. Zajímavostí je, že již více než 94 milionů amerických voličů využilo možnosti odvolit ještě před oficiálním dnem voleb, a to buď osobně na příslušných a k tomu určených místech, nebo odesláním korespondenčního hlasovacího lístku.

Populace USA dosahuje přibližně 328 milionů osob, přičemž počet oprávněných voličů pro volby v roce 2020 je odhadován na zhruba 235 milionů. To znamená, že ještě před dnem voleb odvolilo už 40 % oprávněných voličů (výše zmíněných 94 mil.). Avšak prezidentských voleb se již dlouhodobě zúčastňuje jen ± 55 % voličů, čímž můžeme upřesnit, že již odvolilo asi 72 % těch, kteří se voleb podle dlouhodobého průměru pravděpodobně zúčastní.

Podle několika posledních prezidentských voleb v USA je obvyklá volební účast necelých 130 mil. oprávněných voličů (oněch přibližně 55 %), ale pro volby v tomto roce se předpokládá, že by účast mohla stoupnout až ke 150 mil. osob, což by překročilo 63 %. Předpoklad vychází z množství voličů, kteří odvolili ještě před dnem voleb.

Počínaje prezidentskými volbami v roce 1972 nepřekročila volební účast 60 % (naposledy to bylo při volbách v roce 1968, kdy se k volbám dostavilo 60,9 % voličů a vítězem se stal republikán Richard Nixon). Ve 21. století byla prozatím nejvyšší účast v prezidentských volbách v roce 2008, a to na úrovni 57,1 % (podle jiných zdrojů dokonce překročila 58 %) se zvolením demokrata Baracka Obamy (to bylo jeho první funkční období). Celkový rekord ve volební účasti v amerických prezidentských volbách se váže zpátky až do roku 1888, kdy se voleb zúčastnilo 79,3 % voličů s vítězstvím republikána Benjamina Harrisona.

Zajímavé je, že se do voleb nezapojuje více než 100 mil. Američanů. Zde můžeme připomenout důvody pro neúčast v minulých amerických volbách v roce 2016, kdy mezi sebou soupeřili Donald Trump a Hillary Clintonová (voleb se zúčastnilo téměř 56 % voličů). Z provedeného průzkumu vyplynulo, že 18 mil. občanů mělo příliš nabytý program, než aby se věnovalo volbám. Dalších téměř 15 mil. lidí volby nezajímaly. Necelých 14 mil. osob odpovědělo, že se jim protivila volební kampaň i samotní kandidáti. Asi tři miliony voličů na volby zapomněli a více než 200 000 Američanům nevyhovovalo počasí. K dalším důvodům patřily nemoc nebo zdravotní postižení, nepřítomnost ve svém bydlišti, registrační problémy, nevyhovující volební místo, dopravní problémy a jiné důvody. Volební výsledky byly přitom v některých státech ve prospěch Trumpa velmi těsné. Některé uvedené důvody pro neúčast jsou v americké společnosti, která je hodnocena jako hodně politicky i jinak angažovaná, skutečně zarážející.

K prezidentským volbám uskutečněným v roce 2016 (Trump vs. Clintonová) jsme vytvořili celkem osm zpravodajských produktů. V těchto produktech je vysvětlen volební systém týkající se prezidentských voleb v USA, způsob hodnocení kandidátů do politických funkcí ze strany zpravodajských služeb apod. Přehled zmíněných produktů je následující:

V dnešních volbách se utkají Donald Trump, který svou funkci obhajuje, a Joe Biden, který od ledna 2009 do ledna 2017 působil ve funkci viceprezidenta po boku Baracka Obamy. Podle posledních průzkumů z 2. listopadu večer má Joe Biden náskok 6,5 procentního bodu, což ale stále o ničem nevypovídá. V minulých volbách ztrácel Donald Trump v předvečer voleb na svou protikandidátku Hillary Clintonovou 4 procentní body, a přesto vyhrál. V amerických prezidentských volbách není rozhodující celkový počet hlasů, nýbrž výsledky v jednotlivých státech, z kterých se teprve potom skládá konečný výsledek podle získaných takzvaných volitelů. V minulých volbách se toto pravidlo významně potvrdilo: V konečném součtu všech hlasů Clintonová získala o téměř 2,9 mil. hlasů více než Trump, ale z výsledků v jednotlivých státech naopak za Trumpem zaostala v počtu získaných volitelů (podrobnější vysvětlení včetně propočítaných výsledků minulých voleb viz produkt 11034)

Jaký bude výsledek klání Trump versus Biden? Jaké body jsou pro rozhodování voličů zásadní? Jak lze hodnotit jednotlivé kandidáty? A jaký povolební vývoj je možné očekávat?

Nejčtenější zpravodajské produkty