Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

22. červenec 2020
Předplatitelé

Odborný výklad s analýzou a doporučeními (22037)

V roce 2018 zaplavila internet větší vlna či několik vln vyděračských e-mailů (v angličtině známých pod termínem „blackmail e-mails“ nebo „ransom e-mails“ či „bitcoin ransom e-mails“ → e-maily požadující výkupné v bitcoinech). Od té doby posílání vyděračských e-mailů v různé míře přetrvává. Jedná se o e-maily, které jsou charakteristické především dvěma znaky: Prvním hlavním znakem takového e-mailu je adresa odesilatele, která je shodná s adresátem, což má dokazovat, že vyděrač pronikl do příslušné e-mailové schránky. Druhým hlavním znakem je obsah e-mailu, v němž vyděrač píše, že získal citlivé materiály vztahující se k adresátovi.

E-mail jakoby odeslaný z e-mailové schránky adresáta obsahující oznámení o získání citlivého osobního nebo pracovního materiálu adresáta má za cíl adresáta vystrašit a zmanipulovat ho k následování požadavku stanoveného vyděračem. Tím požadavkem je zpravidla zaplacení výkupného za smazání nebo nezveřejnění získaných citlivých položek. I přesto, že je snadné podle několika konkrétních rysů rozpoznat, zda se jedná o podvrh a zda tedy vyděrač v obou hlavních znacích klame, tak na většinu vyděračských e-mailů rozeslaných v roce 2018 reagovali zaplacením výkupného i čeští občané (částečně takto reagovali i v dalších letech).

Podvržené adresy odesilatele se ale nevyužívají jen k vyděračským e-mailům, ale také ke třem dalším účelům. Prvním účelem je hromadné rozesílání nevyžádaných zpráv neboli „spamu“ obvykle s komerčním obsahem (různé nabídky, reklamy, propagace apod.). Druhý účel je spojený s rozesíláním „phishingových“ zpráv s cílem vylákat od adresátů citlivé údaje používané v chráněném rozhraní internetu – například v internetovém bankovnictví nebo v elektronické osobní či pracovní komunikaci (viz termín chráněné informace*). A třetím účelem je snaha zablokovat e-mailovou schránku vybraného uživatele, což má jako vynucené opatření provést poskytovatel služby.    

Podívejme se nyní na reálné příklady vyděračských e-mailů, u kterých si analyticky objasníme, jak rozpoznat podvrženou adresu odesilatele shodnou s adresátem a jak odhalit nevěrohodnost vyděračského obsahu. Poté se v navazujícím produktu zastavíme u dalších možností ve využití podvržené e-mailové adresy odesilatele, co tyto e-maily mohou způsobit a jaká je proti tomu možná obrana. Součástí rozboru v aktuálním i navazujícím produktu jsou také různá doporučení pro manipulaci s elektronickými zařízeními a s e-mailovou schránkou, poučení o reakci na vyděračské dopisy a poznámky o schopnostech zpravodajských služeb*, z nichž některé se velmi aktivně zapojují do „neoficiálního“ zachytávání jakékoli elektronické komunikace.

11. červenec 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (13083)

V českých médiích se od 26. června 2020 vyrojilo několik zpráv o tom, že Rusové vypláceli odměny Tálibánu [1] za zabíjení amerických vojáků v Afghánistánu či obecně za zabíjení zahraničních vojáků, kteří v této asijské zemi dlouhodobě působí. Nikdo neřešil, proč by měli mít Rusové zájem na aktivitách proti zahraničním vojákům v Afghánistánu a už vůbec se nikdo nezabýval tím, že by pro Rusko mohla být americká přítomnost v rozložené zemi prospěšná a z jakých důvodů. Avšak hlavně nikdo neřešil ani nezmínil dlouhou dobu známá fakta* o tom, kdo je skutečným a ústředním sponzorem afghánského Tálibánu (nejedná se o USA ani o Rusko) a kdo další Tálibánu poskytoval a stále ještě poskytuje peníze, ať už přímo, nebo nepřímo – zde se to už týká i západních zemí (upřesnění dále v textu).

Při uvažování všech faktů je přinejmenším nestoudné, když si američtí novináři a kongresmani, kteří po celou dobu k financování afghánského Tálibánu mlčeli, dovolí po téměř 19 letech ozbrojeného konfliktu* v Afghánistánu poukázat na Rusko a jenom na Rusko. Z jejich strany je to pokrytecké a velmi cílené. Je zde pochopitelně důvod (motiv), proč se náhle v létě 2020 zvedlo toto obvinění proti Rusku (více dále v textu).

Z pohledu České republiky je však mnohem zarážející, jak na tuto rozporuplnou americkou informaci o ruských odměnách pro Tálibán reagovalo Ministerstvo obrany ČR a někteří čeští zákonodárci. Podle jejich vyjádření je nutné se tím zabývat, protože by ruská strana mohla nést odpovědnost i za smrt českých vojáků, kteří při útocích Tálibánu zahynuli v Afghánistánu (viz reakce zmíněných subjektů dále v textu). Rovněž dále v textu objasníme, proč se jedná o dvojitý nesmysl.

Je divné, že Ministerstvo obrany ČR reagovalo tímto způsobem a pouze proti Rusku, když má ve svém resortu vojenskou zpravodajskou službu* (Vojenské zpravodajství* – VZ) a ministr obrany je vždy jedním z adresátů jejích zpravodajských výstupů*. Cožpak VZ neinformovalo ministra obrany a ostatní vybrané členy vlády o tom, jak je to doopravdy s financováním Tálibánu, když byla zveřejněna informace o údajných ruských odměnách za zabíjení zahraničních vojáků?

V České republice se již stalo politickým folklorem, že když některá ze západních mocností „vystřelí“ cokoli protiruského, tak se k tomu někteří čeští politici (zákonodárci i členové vlády) bez rozmyslu a znalosti věci a také často s protiruským zápalem okamžitě přidávají. Tito politici úmyslně a prospěchářsky zapomínají, že jejich politický mandát platí pro službu České republice, a nikoli pro službu cizí mocnosti. Pokud chce někdo obviňovat, nebo dokonce trestat novodobé Rusko, přičemž tvrdí, že jedná spravedlivě a z pozice faktů, tak by musel mnohem častěji obviňovat a trestat především USA a jiné západní země. Prostřednictvím západních institucí totiž na povrch vychází stále více faktů o novodobých proviněních západních zemí v čele s USA (viz například německá vědecká publikace se zmínkou o masových zločinech proti civilnímu obyvatelstvu při západních náletech v Srbsku, Iráku a Afghánistánu – blíže uvedeno v produktu 13034 Česká republika na cestě mezi pravdou a lží).

V této kauze je též podezřelé, když je opakovaně zmiňováno, že financování Tálibánu měla provádět stejná jednotka ruské zpravodajské služby* GRU* (GU*), která stála za otravou bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala. Jakmile někdo vyřkne obvinění a poté doplní, že údajný viník je ten samý jako při útoku na Skripala, pak je to výstraha o pochybném obvinění (vysvětlení dále v textu a rovněž v produktu 12048 Byli příslušníci ruské GRU v Salisbury a provedli útok nervově paralytickou látkou proti Skripalovi a jeho dceři?).

Stěžejní podpora Tálibánu a důvody této podpory jsou objasněny v produktu 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. V uvedeném zpravodajském výstupu je vysvětlen vztah zemí takzvaného „jihoasijského trojúhelníku“ (plus čtyři další faktory), což je základ pro porozumění současné situaci v Afghánistánu a těžkostem při provádění jakékoli zahraniční mise v této zemi různorodých lidských komunit. Stěžejní sponzor Tálibánu je taktéž zdůrazněn v produktu 13046 Česká generalita chce provést odvetná opatření proti Tálibánu aneb Vojenský alibismus a podivná hra s neporazitelným protivníkem (viz odstavec, jehož úvodní věta je psána tučným písmem).

Američtí kongresmani (zvláště z Demokratické strany) a britští politici tvrdí, že aktivity Rusů v podpoře Tálibánu jsou vážnou věcí, přičemž tuto záležitost hodlají projednávat i v Radě bezpečnosti OSN. Jenže Američané a Britové jaksi záměrně zapomínají, že vedou stejné a na rozdíl od Rusů prokázané aktivity proti ruským vojákům v jiném geografickém prostoru (podrobněji dále v textu).

Ohledně toku peněz z různých směrů k Tálibánu se často hovoří, že v Afghánistánu byl dosažen stav, jenž je možné nazývat jako „samoudržitelný konflikt“ (self-sustainable conflict). Častěji se hovoří o „samoudržitelné válce“, avšak od konce roku 2002 nedosahuje konflikt v Afghánistánu rámce války*, nýbrž „jen“ rámce konfliktu nízké intenzity* (není utvořena bojová linie ani dlouhodobá či trvalá ohniska bojů, nejsou prováděny konvenční bitvy mezi soupeřícími silami obvykle na úrovni pravidelných či organizovaných sil za oboustranného využití všech sedmi operačních systémů bojiště*; mohou existovat příležitostné krátkodobé násilné střety za využívání především nekonvenčních způsobů vedení boje*).

Zahraniční jednotky tráví dlouhá léta většinu svého času na základnách, čímž už dávno ztratily trvalou kontrolu nad okolním terénem včetně důležitého obydleného prostoru. Snižuje to sice vlastní ztráty, ale na druhou stranu vojenská mise touto strategií od počátku neplní svůj účel. Důležitou věcí je samozřejmě přijatelné riziko*. Jenže pak je otázkou, k čemu taková mise vlastně je, když je riziko pro plnění úkolu příliš vysoké, k čemuž se přidává i problém logistické podpory pro jednotky působící delší dobu mimo hlavní základny a v hůře průchodném terénu. Blízko pravdy jsou ti, kteří dokáží rozpoznat, že mise v Afghánistánu je součástí globálního soupeření mezi světovými mocnostmi a že se cíle této afghánské mise nepojí jenom k samotnému Afghánistánu, ale také k jeho zajímavému okolí, kde se nacházejí jedny z klíčových prostorů* tohoto soupeření (podrobněji dále v textu a též viz produkt 11129 Američané z Afghánistánu nikdy neodejdou aneb Divadelní představení s Tálibánem pokračuje).

Pojďme si nyní podrobněji rozebrat všechny výše zmíněné položky a přiblížit, jaká je skutečnost v oblasti financování Tálibánu a kdo všechno se na tomto financování podílí. K tomu patří i základní objasnění, s jakým cílem afghánský Tálibán vznikl a jakému aktérovi a proč má sloužit. Přibližme si také důvody a širší souvislosti, proč se tak náhle objevilo obvinění Ruska z podpory Tálibánu.

4. červenec 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11134)

Svržení režimu Muammara Kaddáfího v Libyi v roce 2011 nebylo povstáním libyjského lidu, ale jen určitých skupin podporovaných ze západních zemí. Svržení Kaddáfího bylo předem připraveno a schváleno Spojenými státy americkými (za prezidenta Baracka Obamy), přičemž na realizaci plánu se podílelo několik dalších západních zemí. Mezi hlavní prosazovatele silového zásahu v Libyi patřily Francie a Velká Británie (podrobněji dále v textu).

Ve zpravodajském výstupu 11035 z listopadu 2016 jsme ohledně Libye uvedli následující text:

         

  

  

„Také povstalecké aktivity v Libyi měly od svého počátku zahraniční podporu, která přerostla v letecké údery západních zemí. Američané věděli, že Libye za režimu Muammara Kaddáfího nemůže patřit do jejich sféry vlivu*, ale pro ruskou stranu to tak úplně neplatilo. Tím se dostáváme k dalšímu z cílů vojenské výpravy proti libyjské vládě, jímž bylo zabránit možnosti, aby se Libye v budoucnu stala zázemím pro ruskou zahraniční politiku v Africe a zadním podpůrným dvorkem pro politiku na Blízkém východě. Tak bylo rozhodnuto o destabilizaci Libye, přičemž Američané se prozíravě nezúčastnili vzdušných úderů (pouze je logisticky podporovali), aby snad nebyli obviňováni jako hlavní viník za rozklad severoafrické země. O to víc se činili v přípravě a řízení vojenské pozemní jednotky, která byla sestavena z libyjské diaspory a která zasáhla do povstaleckých bojů v Libyi včetně navádění bojových letounů západní koalice na cíle vládních sil.“

     
 

Výše zmíněný produkt s hyperlinkem nese název Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces (díl 1/2). A právě nelegální migrace byla dalším z cílů vojenského tažení proti režimu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Tento cíl se týkal uvolnění migračního směru ze severní Afriky do Evropy (více viz příslušný produkt a následný text v tomto zpravodajském výstupu).

V případě situace v Libyi byla sice přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973, avšak ta byla při vojenských úderech značně překročena čili de facto porušena (podrobněji dále v textu). Tím bylo porušeno mezinárodní právo neboli soubor mezinárodních právních norem, které upravují právní vztahy mezi jednotlivými státy s cílem podporovat světový mír, a tím zajistit mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství.

Ruská vláda považuje svůj tehdejší přístup k situaci v Libyi za velkou chybu, kterou později nechtěla opakovat (případ Sýrie). Svou chybu se ruští představitelé snaží od počátku destabilizace Libye z pohledu svých zájmů napravit (podrobněji dále v textu).

Zvláštním aktérem v dění na území Libye je Turecko, které pro své vlastní zájmy (zájmy současné turecké vlády) balancuje ve vztazích mezi USA a Ruskem.

Zajímavým faktorem ve vývoji bezpečnostní situace v Libyi jsou militantní skupiny vzešlé z „Libyjské islámské bojové skupiny“ (LIFG – Libyan Islamic Fighting Group). LIFG měla vazby na americkou zpravodajskou službu CIA* a britskou zpravodajskou službu MI6* (SIS*). Takové vazby s přeměnou původního militantního uskupení na jiné bojové skupiny nekončí. (O uskupení LIFG pojednává produkt 12028 Pokračující nejasnosti ve vyšetřování útoku v Manchesteru s vazbami na MI6 a CIA.)

Soupeření mocností o sféru vlivu v Libyi je jako v jiných případech jednoduché a složité zároveň. Vždy se jedná o to, čeho konkrétně chtějí jednotlivé mocnosti dosáhnout a proč, a co jsou schopny pro dosažení svých cílů obětovat. To následně souvisí s tím, zda si všechny zapojené mocnosti a mocnosti se schopností ovlivnit vývoj uvědomují, co svým konáním, ale také nekonáním mohou způsobit.

26. červen 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (12086)

Začíná se stávat pravidlem, že Bezpečnostní informační služba* (BIS) veřejně odůvodňuje a obhajuje svou práci. Připomeňme písemný výstup ředitele BIS pojmenovaný jako Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby, kterým ředitel BIS nekvalifikovaně a zbytečně veřejně reagoval na kritiku ze strany prezidenta České republiky. Prohlášení Michala Koudelky jsme i se slabou činností odpovědných zákonodárců a výkonných politiků hodnotili v produktu 12057 BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí. Nejnovějším veřejným výstupem BIS je její vyjádření k případu vyhoštění dvou pracovníků ruského zastupitelského úřadu v Praze v souvislosti s údajným anonymním dopisem o ohrožení českých komunálních politiků. BIS své vyjádření 12. června 2020 umístila na svůj web pod názvem Případ ‚ohrožení českých komunálních politiků‘ – dohady vs. fakta.

Poznámka: Tento produkt je již devátým zpravodajským výstupem, který se věnuje kauze falešného ohrožení českých komunálních politiků a pochybné práci BIS. Přehled s odkazy na všechny předchozí výstupy je uveden v závěru produktu.

Vždy působí zvláštně, když má vedení jakékoli zpravodajské služby* pocit, že se musí veřejně vyjádřit a poskytnout svůj pohled na určitou záležitost. Zpravodajské služby obecně tohle obvykle nedělají, protože k tomu nemají žádný důvod, ať už se to týká jakékoli kauzy a jakéhokoli vyznění dané kauzy. Ale především zpravodajské služby takto nepostupují už jenom proto, aby zabránily šíření čehokoli, co se týká vnitřních věcí a názorů hlavních představitelů příslušné služby. Čím více se zpravodajské služby veřejně vyjadřují, tím více poskytují informací o prostředí dané služby a o myšlenkových pochodech jejích pracovníků. A to není dobré, neboť čím více se zástupci zpravodajských služeb vyjadřují, tím více také odhalují to, co by mělo zůstat skryto. Ještě vážnější problém je v tom, že všechno, co zpravodajské služby veřejně uvedou, může být použito proti nim, a to zvláště za předpokladu, že vyjádření obsahuje rozpory a faktické chyby, které prokazují nízkou odbornou úroveň personálu příslušné služby. A právě rozpory a faktické chyby, to je případ vyjadřování BIS (konkrétní příklady dále v textu).

Skuteční zpravodajští profesionálové plní své úkoly, předkládají své závěry vládě a mlčí (nic neprozrazují a veřejně se nevyjadřují). BIS má mlčení dokonce ve svém motu: AUDI – VIDE – TACE (naslouchej, dívej se a mlč). Avšak hlavní funkcionáři BIS nemlčí, jelikož mají stálé nutkání vyjadřovat se k různým záležitostem. Tímto je možné říct, že BIS své moto nenaplňuje. Pokud má někdo nutkání se k něčemu neustále veřejně vyjadřovat, pak není vhodným typem, aby vykonával profesi zpravodajského důstojníka*. Zpravodajský důstojník musí oplývat disciplínou s vysokou mírou sebeovládání. Můžeme se ptát, co je to v BIS za profesionály, když mají pořád potřebu něco veřejnosti vysvětlovat.

Takový postup BIS může souviset s tím, že vedení BIS cítí, že jejich služba selhává, a proto se opakovaně snaží svou práci obhajovat. Jenže tady představitelé BIS narážejí, neboť s každým svým výstupem odkrývají další a další nedostatky ve vlastních řadách a ve své práci. Tak je tomu i v případě vyjádření BIS k vyhoštění dvou ruských pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze. BIS by přitom stačilo, kdyby zveřejnila jeden klíčový důkaz, který by mohl všechno ozřejmit a který by měl mnohem větší hodnotu než bezcenné a rozvláčné vyjádření na webu BIS. O jaký důkaz se jedná a proč se BIS brání jeho zveřejnění, když už se rozhodla pro veřejnou obhajobu své práce?

19. červen 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11133)

Zpravodajský produkt přináší jeden z příkladů o tom, jak premiér Andrej Babiš upřednostňuje svůj prospěch a dosažení vlastních politických cílů před zájmy České republiky a jejích občanů. České občany a český stát potřebuje pouze k prosazování vlastních záměrů, a proto se prezentuje jako zdánlivý ochránce všeho českého. Ale už několikrát odhalil, co se skutečně skrývá za jeho veřejnou image.

Mnozí lidé si stále myslí, že Andrej Babiš je ten nejlepší politik od listopadu 1989, avšak to je pouhá iluze a Babiše lze z pohledu těchto lidí nazvat „schopným“ iluzionistou. Ve skutečnosti není Babiš o nic lepší než jeho předchůdci. Vidíme to v závislém vztahu Babiše na Evropské unii (zvláště na Evropské komisi), v podřízeném vztahu k NATO, v podivné politické machinaci s vytvářením českých servilních příspěvků do rozjitřeného vztahu mezi USA a Ruskem apod. Ani s tou nelegální migrací* to není ze strany Babiše tak, jak sám prezentuje – to už je ale téma pro samostatný produkt. Česká politická scéna již dlouhá léta postrádá smělé a schopné politiky s opravdovým národním cítěním. A nepatří sem ani hnutí SPD, které Babišovi už několikrát podlézalo a které se nechá ohlupovat státními institucemi (např. dvakrát oklamaný [možná chtěně] předseda Výboru pro bezpečnost Radek Koten – viz produkt 12081). A podle programu, který sice vypadá odvážně, ale přesto obsahuje několik vad, to nebude ani hnutí Trikolóra.

Níže uvádíme výběr hlavních produktů od října 2017, jež se vztahují k Andreji Babišovi a jeho politickému manévrování:

Předkládaný příklad chování premiéra Babiše souvisí s vyhlášením nouzového stavu. Je naprosto přirozené, a ze zákona dokonce nutné, že pokud vláda vyhlásí na celém území republiky nouzový stav, tak zároveň aktivuje Ústřední krizový štáb (ÚKŠ), který by měl navázat spojení s krizovými štáby na nižší úrovni (krizové štáby krajů), čímž se od počátku zajišťuje jednotný postup (koordinace) a zpětná vazba od nižších celků se shromažďováním nedostatků v řešení situace a důležitých informací potřebných pro nepřetržitou analýzu, vyhodnocování, plánování, organizování a realizaci činností v řešení krizové situace (viz též produkt 11128). Avšak kvůli Babišovým politickým intrikám nebyl ÚKŠ aktivován. V aktivaci ÚKŠ nastalo několikadenní zpoždění, neboť premiér Babiš přestal náhle řešit krizovou situaci a řešil svého politického konkurenta v podobě koaličního partnera. Nikde zatím nebylo prezentováno, co všechno Babiš svým politikařením narušil a že i samotné vyhlášení nouzového stavu bylo nejméně o týden zpožděno z politických důvodů. Minimálně v této době Babiš české občany před šířením infekční nemoci nechránil, jenže jeho obdivovatelé jsou k této události nevšímaví.

Podobně vláda jako celek občany nechránila, když se zřekla některých opatření a lstivě je přehodila na jediné ministerstvo, čímž opatření ztratila status vládních krizových opatření. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že soud žádná vládní opatření nezrušil, ale zrušil jen některá opatření Ministerstva zdravotnictví, která byla nelegitimní (podrobněji analyzováno v produktech 11131, 11132, 31015 a z hlediska zavádějících výstupů v médiích také v produktu 13082).

Poznámka: Vyhlášení nouzového stavu hned neznamená, že musí být přijata spousta krizových opatření. Všechno je na rozhodnutí vlády, a nikoli na rozhodnutí epidemiologů či hygieniků, jak tvrdil Babiš („Já nic nerozhoduju. My exekuujeme to, co říkají experti, krorý tomu skutečně rozumí.“ – viz přesná citace celého Babišova prohlášení v produktu 11128). Epidemiologičtí experti mohou rozumět své oblasti, ale nikoli celému státnímu systému, který je nutný pro chod státu. Experti jsou odbornými poradci, ale vždy rozhoduje vláda, a to v širších souvislostech, tedy i s ohledem na jiné oblasti.

Následně i s předloženými důkazy objasníme, čeho se předseda vlády Andrej Babiš dopustil a jak kvůli svým politickým cílům narušil chod důležitých státních orgánů.

Nejčtenější zpravodajské produkty