Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

31. květen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (12100)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na úvodní hodnocení 12099, ve kterém jsme čtenáře uvedli do obecné problematiky „nových“ kriminalistických stop* v kauze „Vrbětice“ s představením e-mailu, jenž je policisty z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) považován za klíčovou stopu*, či dokonce důkazní stopu* ve vrbětickém incidentu. Údajný e-mail má dokazovat, že do incidentu v areálu muničního skladu ve Vrběticích byli zapojeni příslušníci ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*).

V tomto produktu lehce prokážeme, že stopa v podobě e-mailu je podvrženou stopou, jež se skládá z vykonstruované části a klamné části (v rámci e-mailu byla spojena vykonstruovaná stopa* s klamnou stopou*). V několika bodech tuto e-mailovou stopu kompletně „vygumujeme“, a to míníme zcela vážně a doslova, jelikož proti poskytnutému odbornému analytickému rozboru nelze nijak oponovat. Na níže předložený detailní rozbor neexistují žádné relevantní protiargumenty*, natož vyvracející fakta*.

Je opravdu zarážející, že tuto podvrženou stopu podporují a potvrzují jak funkcionáři NCOZ v čele s ředitelem NCOZ Jiřím Mazánkem, tak funkcionáři státního zastupitelství v čele s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Oba jmenovaní se tímto způsobem vyjadřovali na tiskové konferenci 19. dubna 2021, kde byly promítnuty fotokopie krycích dokladů* důstojníků GRU, které jako jediné mají pravdivý základ, avšak nemají žádnou souvislost s Českou republikou. Kopie krycích cestovních dokladů měly být součástí údajné e-mailové žádosti o povolení vstupu do areálu muničního skladu ve Vrběticích. Jenže lehce prokazatelným faktem je, že žádná e-mailová žádost se zmíněními kopiemi krycích pasů neexistuje.

Pro kriminalisty vyšetřující tuto kauzu, ale také pro dozorujícího i dohledového státního zástupce nemělo být vůbec složité rozpoznat celou řadu nedostatků v této zdánlivě klíčové stopě. Tato domnělá důkazní stopa už měla být dávno odmítnuta a zároveň s tím mělo být zahájeno šetření* s cílem zjistit, kdo a proč se snažil ovlivnit vyšetřování*. Proč se tak dosud nestalo a proč všichni zaangažovaní vydávají neexistující e-mailovou žádost a k České republice se nevztahující krycí cestovní doklady za klíčovou stopu v kauze „Vrbětice“, to ví jen oni sami a několik dalších osob z jejich okolí. V případě zaangažovaných osob se však jedná o provinění, které jen tak nezmizí. Často platí, že ten funkcionář nebo hodnostář, který si chce zachovat svoji kariéru, si na druhé straně nemůže zachovat svoji čest. Ale vždy je na výběr.

Kromě rozboru záhadného e-mailu, falešně prezentovaného jako pravá internetová stopa, na faktech objasníme, proč uváděná spolupráce mezi rádoby investigativní skupinou Bellingcat (blíže ke skupině Bellingcat viz produkt 12093) a novináři z Respektu není ohledně rozebírané kauzy na takové úrovni, jak se uvádí, a že se jedná pouze o snahu zakrýt řízené úniky informací*, a to ze dvou rozdílných míst. Tím máme na mysli úniky informací od zahraniční zpravodajské služby* přes prostředníky ke skupině Bellingcat a k několika dalším zahraničním médiím a pak úniky informací od Bezpečnostní informační služby* (BIS) přes prostředníky k novinářům týdeníku Respekt. Zahraniční zpravodajská služba je hlavním zdrojem všech nových informací ke kauze „Vrbětice“ a zároveň hlavním zosnovatelem zpravodajské historky* se zapojením ruské GRU. Od této zahraniční služby plynou informace také k BIS a ta pak kromě úniku informací k vybraným českým novinářům zřizuje v českém terénu požadované falešné stopy, a to za dohledu a možná i asistence západních operativců* působících v ČR.

Příkladem falešných stop je ostravský hotel Corrado, kde se BIS přes majitele hotelu nesmyslně snaží z obou Rusů udělat hlupáky, když tvrdí, že každý ze dvou důstojníků GRU použil v prostoru 50 x 30 m (hotel a přilehlá hotelová střelnice) dvě různé identity čili dva různé krycí doklady, a to jenom proto, aby si je NCOZ mohla později snadněji spojit s oním e-mailem, kde byly kopie pasů na jména shodná se jmény, kterými se Rusové „chlubili“ v hotelové střelnici, kdežto v hotelové recepci se „kasali“ jinými doklady na jména kupodivu shodná se jmény, pod kterými v roce 2018 vystupovali v Británii. Tento stupidně vytvořený spojovací článek mezi příslušníky zpravodajské služby a místem činu není možné použít ani ve špionážním filmu. Podrobně je falešná stopa v hotelu Corrado objasněna v produktu 13099.

Nyní už ale přistupme k zevrubné analýze pochybné stopy v podobě e-mailu se žádostí o vstup do muničního areálu s přiložením kopie krycích dokladů včetně vysvětlení jejich skutečného původu.


27. květen 2021

Úvodní hodnocení (12099)

Obnovená kauza „Vrbětice“ přinesla velké množství klamných* nebo zcela vykonstruovaných stop*, u kterých je možné jejich klamný či vykonstruovaný charakter lehce prokázat (jinak bychom o nich nehovořili jako o obecně falešných stopách – viz též produkt 13099). Avšak zvláštní je, že funkcionáři státního zastupitelství a Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) jednají a vyjadřují se tak, jako by tyto stopy byly naprosto stoprocentní. To vyvolává otázku, zda je jejich odborná způsobilost na dostatečné úrovni, nebo zda jsou tak morálně slabí a nechtějí se protivit nastavenému politickému trendu, a proto se bez zdráhání zapojili do tohoto politického divadla.

Každou zjištěnou a zajištěnou stopu* je nutné v rámci jejího vyhodnocení posoudit také z hlediska její pravosti a skutečné souvislosti s vyšetřovaným případem. Potom je teprve možné takovou stopu zahrnout do vyšetřovacího procesu. Avšak u shromážděných domnělých stop, které mají souviset s pohybem dvou důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) po území České republiky nikdo jejich pravost a souvislost vůbec neposuzuje. Jako by všichni bezmezně věřili všemu, co jim předloží nebo na co je nasměruje Bezpečnostní informační služba* (BIS).

Pochybných stop se v této kauze vyrojila celá řada a není možné jich analyticky popsat více najednou. Proto se na počátku zaměříme jen na jednu z nich, zato však na takovou stopu, která je na jedné straně policisty a státními zástupci považována za klíčovou, ale která na straně druhé po důkladné analýze „bourá“ celou kauzu postavenou na zapojení ruské GRU. Tou stopou je předhazovaný tajemný e-mail, jenž nedokáže skrýt zákulisní praktiky zaměstnanců státních institucí.

Policejní vyšetřovatelé zahrnuli do obnoveného vyšetřování* jakýsi e-mail údajně psaný dvěma ruskými zpravodajskými důstojníky*, kteří mají být pachateli výbuchů v areálu muničního skladu ve Vrběticích. Podle BIS ruští operativci* napsali e-mail jako žádost o vstup do areálu muničního skladu. Do e-mailu měli dokonce vložit fotokopie svých krycích dokladů*. Tyto informace byly předány novinářům z časopisu Respekt, kteří je v elektronické nebo tištěné formě publikovali již od 17. dubna večer (v ten den se konalo dramatické vystoupení dua Babiš–Hamáček - viz produkt 12097). O několik dní později se ale dozvídáme, kupodivu od stejných novinářů, že odesílatelem e-mailu měla být Národní garda Tádžikistánu. Tato informace se objevila i v zahraničních médiích a pozornější čtenáři si jistě povšimnou, že dotčená informace vykazuje rozpory, které patří jak do kategorie externích rozporů*, tak do kategorie interních rozporů* (podrobně jsou tyto rozpory rozebrány v následujícím zpravodajském produktu).

Jaká to náhlá změna! Jako by snad policisté či kontrazpravodajci z BIS nedokázali z e-mailu vyčíst podepsaného odesílatele hned napoprvé, přičemž jim ani nevadí, že jim nepřetržitě unikají informace k novinářům (řízené úniky informací se už staly součástí většiny případů se zapojením BIS). Rovněž novináři Respektu (a nejen ti) by měli více přemýšlet nad náhlými změnami v informacích a zamyslet se sami nad sebou, jakými informacemi se nechávají „krmit“ a co všechno jsou kvůli senzaci schopni „pozřít“ – s přesnějším doplněním: „pozřít“, poté kvůli zkaženosti informační potravy „vyzvracet“ a znovu „pozřít“ v jiné podobě, i když zase zkažené.

Policisté tento e-mail považují za významnou stopu, kterou povýšili na stopu důkazní (viz důkazní stopa*). Jenže tento e-mail vůbec nic nedokazuje, a především nedokazuje přítomnost ani jednoho z Rusů v areálu muničního skladu. Naopak dokazuje spolčení několika osob s cílem svést vyšetřování do jediného požadovaného směru za použití zákulisních a nezákonných praktik. Obsah e-mailu se totiž skládá z napůl vykonstruovaného a napůl klamného obsahu (vysvětlení termínů a jejich rozdílu je součástí navazujícího produktu – viz též ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK).

Klamným obsahem e-mailu jsou přiložené kopie pasů, které sice mají pravdivý základ, ale vůbec se nevztahují k aktivitě ruských vojenských rozvědčíků* na území ČR, a tím pádem se nevztahují ani k vrbětické kauze (viz podrobná analýza v navazujícím produktu). BIS toto zkopírované vyobrazení krycích cestovních dokladů obdržela od svého zahraničního partnera, jenž je loutkovodičem české BIS a ta zase usměrňovatelem české vlády a její politiky.

Pokud podrobněji přistoupíme k údajnému e-mailu, pak je na prvním místě velmi podezřelé, že je všude zveřejňována jen jeho příloha čili dva krycí cestovní doklady na jména Ruslan Tabarov a Nicolai Popa (Nikolaj Popa), kdežto samotný e-mail se žádostí o vstup do muničního skladu se dosud nikde veřejně neobjevil. A NCOZ a státní zastupitelství mohou jen stěží namítat, že v průběhu vyšetřování nelze obsah e-mailu zveřejnit, když už zástupci obou institucí zveřejnili kopie krycích dokladů, které byly součástí e-mailu. Navíc všichni už přece vědí, že údajný e-mail byl žádostí o vstup do areálu muničního skladu, a také to, kdo byl autorem tohoto e-mailu i jeho adresátem. Veřejnost díky novinářům už dokonce zná více těchto autorů, tak v čem je problém? Kromě toho již byla zveřejněna elektronická komunikace mezi výkonným ředitelem společnosti IMEX GROUP Petrem Bernatíkem ml. a generálním ředitelem bulharské společnosti EMCO Emilianem Gebrevem z října 2014. Co je na diskutovaném e-mailu tak zvláštního a tajemného, že nebyl zveřejněn společně s přiloženými fotokopiemi pasů a společně s korespondencí mezi dvěma klíčovými společnostmi? A určitě se po vyložení výše uvedených faktů nelze odvolávat na to, že by to narušilo vyšetřování.

Ohledně záhadného e-mailu je pro zástupce státních institucí těžké oficiálně zveřejnit nebo novinářům postranně podstrčit tu část, která je zcela vykonstruovaná (nemusí ani fyzicky plně existovat). Na druhou stranu klamná část (fotokopie pasů) postavená na „pravdivých“ údajích, i když využitých pro jinou situaci, nevzbudí při zveřejnění u občanů pochyby o celkové prezentované zpravodajské historce*. Naproti tomu samotná vykonstruovaná e-mailová žádost může obsahovat více znaků, které mohou snížit věrohodnost elektronického dopisu, případně ho mohou znevěrohodnit úplně. Tyto znaky a obecnou zvláštnost záhadného e-mailu objasníme v následujícím analytickém produktu.

V závěru úvodního hodnocení a uvedení do problematiky kriminalistických stop* v kauze „Vrbětice“ z pohledu zpravodajských analytiků* ještě poukážeme na roli všech novinářů, kteří ani v této kauze nedokážou pokládat ty správné otázky. Nikdo z novinářů se neptal na zveřejnění písemné žádosti o vstup do areálu muničního skladu. Nikdo ani nepoložil konkrétní otázky k této žádosti (přesněji viz navazující produkt). A nikdo se konkrétněji neptal na Vojenský technický ústav (VTÚ), který byl podle policejních vyšetřovatelů a BIS do této e-mailové komunikace zapojen, natož aby se někdo ptal přímo těch zaměstnanců VTÚ, kteří v té době měli cokoli do činění s muničním skladem ve Vrběticích a s povolováním vstupu do tohoto areálu.

Poznámka: Podrobná analýza záhadného e-mailu s rozborem jeho klamné a vykonstruované části včetně jeho posílání a přeposílání je obsahem navazujícího produktu 12100.

Související zpravodajské produkty:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12099
Úvodní hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
22. květen 2021
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11155)

Na počátku května se Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) začala z vlastní iniciativy zabývat okolnostmi neuskutečněné cesty vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) do Moskvy. Tento počin 6. května 2021 potvrdila vedoucí Odboru komunikace a vnějších vztahů Policejního prezidia Kateřina Rendlová. Následně se 17. května dozvídáme, že NCOZ ve věci neuskutečněné cesty do Moskvy zahájila úkony trestního řízení* pro podezření ze spáchání dvou trestných činů*. Jedná se o trestné činy ohrožení utajované informace a zneužití pravomoci úřední osoby.

Ze spáchání výše uvedených trestných činů je podezřelý právě vicepremiér Hamáček. Může to vypadat jako vážný případ, jenže trestní řízení v podání NCOZ není ničím jiným než fraškou, protože se neopírá o relevantní fakta*, ale naopak vychází z mylných předpokladů* a z novinářských domněnek*.

Jediné, co Hamáček spáchal, je to, že si vymyslel, že cesta do Moskvy měla být zastíracím manévrem. Avšak tohle Hamáčkovo vymýšlení nelze napasovat na žádný paragraf trestního zákona. Kdyby takový paragraf existoval, musela by policie zahájit velké množství trestních řízení proti mnoha lidem včetně politiků. Hamáčkova nešikovnost i důvody, které k ní vedly, jsou rozebrány v produktu 13101.

Policisté zahájili trestní řízení na základě nápovědy novinářů ze serveru Seznam Zprávy a podle stejné nápovědy se upnuli na mediálně propíranou a tím i proslulou schůzku, která se konala 15. dubna v Hamáčkově ministerské kanceláři (viz produkt 13101). Podle novinářů Janka Kroupy a Kristiny Cirokové chtěl Hamáček v Moskvě ohledně kauzy „Vrbětice“ provést výměnný obchod. Podle jmenovaných novinářů měl Hamáček tento výměnný obchod zmínit právě 15. dubna na schůzce ve své kanceláři (podrobněji viz uvedený produkt). Jenomže tato schůzka a její účastníci nemohou být pro NCOZ prvořadým zaměřením. Policisté by se měli primárně zaměřit na jednání Výboru pro zpravodajskou činnost (VZČ), které se konalo 7. dubna 2021. Obsah jednání VZČ v uvedený den může mnohé vysvětlit a zároveň vyústit v odložení nebo zastavení trestního řízení (podle toho, zda je přípravné stadium trestního řízení ve fázi prověřování, anebo už ve fázi vyšetřování). Obsah schůzky z 15. dubna je ve vztahu k jednání VZČ dne 7. dubna zcela podružný (podrobné vysvětlení je obsahem další části produktu).

Pokud bychom hypoteticky připustili, že Hamáček alespoň jeden ze dvou trestných činů spáchal (již příprava obou činů je trestná), pak by nemohl být obviněn a obžalován jenom Hamáček, nýbrž spolu s ním i premiér Andrej Babiš a další členové vlády (viz objasnění v další části produktu).

20. květen 2021
Registrovaní

Odborný výklad s hodnocením (13102)

Snad všechny české sdělovací prostředky včetně veřejnoprávní České televize v polovině května 2021 oznámily, že Rusko zařadilo Českou republiku na seznam nepřátelských států. Jenže ze strany novinářů a televizních redaktorů se opět jedná o značné překroucení správného významu použitého ruského slova, a tedy o dezinformaci*.

Ani čeští politici, bývalí i současní diplomaté a různí komentátoři se nesnaží tento omyl objasnit. Přitom právě diplomaté tolik dbají na přesný význam slov. Také Ministerstvo zahraničních věcí ČR na svém webu uvádí, že ruská vláda schválila seznam nepřátelských zemí, kam byla zařazena Česká republika. Toto ministerstvo, které by mělo jako první uvést správný název ruského seznamu, se vůbec nenamáhalo, a naopak pohodlně převzalo dezinformační označení od českých médií, případně úmyslně zvolilo drsnější výraz.   

Neozvali se ani zdánliví bojovníci proti dezinformacím (proto jsou jen zdánliví). Na tom je vidět, že proti dezinformacím bojují jen selektivně podle toho, jak to vyhovuje nastavenému politickému trendu Západu. Navíc tito zarputilí bojovníci označují za dezinformace dokonce názory druhých a různá hodnocení. Názory a hodnocení mohou být různá, i když budou vycházet ze stejných faktů*. Na tom není nic dezinformačního. Avšak právě kvůli odlišnosti názorů a hodnocení jsou některé z nich, které se zrovna jedné skupině nelíbí nebo se jim nehodí, označovány za dezinformace. To je samozřejmě chybné a vyvstává to obvykle z předpojatosti a pokrytectví, či dokonce z připraveného záměru. Názor nebo hodnocení je možné označit za dezinformaci jen tehdy, pokud jsou při nich překrucována výchozí fakta. A to je zrovna případ onoho údajného seznamu nepřátelských států. Rozliční čeští funkcionáři a hodnostáři pak při svých vyjádřeních vycházejí z nesprávného sousloví „nepřátelský stát“. Proto jsou jejich vyjádření často zavádějící.

Na zmíněném ruském seznamu, který je seznamem novým, se prozatím ocitly jen Česká republika a Spojené státy americké. Rovněž v USA se vyskytuje mylný překlad tohoto seznamu, avšak na rozdíl od České republiky se zde z větší části vyskytuje správný překlad použitého ruského termínu. Jako by se čeští novináři a televizní redaktoři stávali zatvrzelejšími mystifikátory v postavení proti ruskému režimu než jejich američtí protějšci. Připomíná to snahu vnutit veřejnosti podobnou dezinformaci o tom, že Rusko ve svých oficiálních dokumentech pokládá NATO za svého nepřítele (podrobné objasnění viz produkt 13044 Termíny jako »hybridní« ani »nepřítel« nenajdeme ve Vojenské doktríně Ruské federace).

V následující části vysvětlíme, jak je to s názvem nového seznamu ruské vlády z pohledu ruského, anglického i českého jazyka. Dále předložíme, jak by byl tento seznam v ruštině nazván, kdyby nás Rusko skutečně označilo za nepřátelskou zemi. K tomu doplníme, proč jsou na seznamu zatím jen dvě země a proč zrovna Česká republika a Spojené státy.

16. květen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11154)

Ve zpravodajském výstupu 22039 jsme prostřednictvím odborného výkladu o práci jakékoli kontrazpravodajské služby* vztažené na kauzu „Vrbětice“ prokázali, jak Bezpečnostní informační služba* (BIS) hanebně i trestuhodně selhala, když nejpozději do konce roku 2018 nedokázala vládě předložit ty informace*, které jí znenadání předložila až v dubnu 2021. Přitom BIS již tehdy disponovala stejnými poznatky* jako v současném roce 2021, což byly poznatky pro zahájení takzvaného kontrazpravodajského šetření* (counterintelligence inqury), jehož výsledky mohla BIS již v roce 2018 předat Policii ČR, aby je zahrnula do policejního vyšetřování* (investigation). (Vyšetřování ve formě trestního řízení nespadá do pravomocí BIS.)

Uvedli jsme, že BIS měla informace předat nejpozději do konce roku 2018. Tento limit platí pro průměrnou kontrazpravodajskou službu, avšak v případě služby, jejíž práce je efektivně a důsledně organizována, by tyto informace byly předány ještě do konce září 2018, tedy zhruba do tří týdnů od nabytí výchozích poznatků, které Britové do médií uvolnili 5. září 2018 (více k zanedbanému postupu BIS a výchozím poznatkům viz uvedený produkt 22039). Ovšem britští vyšetřovatelé měli tyto poznatky k dispozici nejpozději v polovině července 2018 a BIS je tudíž mohla obdržet v rámci bilaterální spolupráce s britskou kontrazpravodajskou službou MI5* (též označovanou jako SIS*) o téměř dva měsíce dříve. Záleželo na tom, zda spolupráce mezi BIS a jejím britským protějškem byla na dobré úrovni, a také na tom, zda Britové chtěli tento případ opravdu vyšetřovat (pokud měli Britové zájem o podrobné vyšetřování případu, do kterého byli zapojeni důstojníci cizí zpravodajské služby*, pak museli nutně spolupracovat a informovat i další evropské země).

Je nesporným faktem, že BIS v roce 2018 neposkytla vládě žádné informace spojené s kauzou „Vrbětice“ a že tyto informace neposkytla ani v letech 2019 a 2020. Otázka zní, proč tyto informace BIS neposkytla. Na otázku se nabízejí jen dvě možné odpovědi: BIS selhala a vůbec nic v té době neřešila, anebo poznatky na možné propojení s Českou republikou prověřovala a nic nezjistila (způsob šetření/prověřování viz produkt 22039). Pokud ale BIS v roce 2018 nic nezjistila, pak se samozřejmě nabízí druhá otázka: Proč BIS náhle v dubnu 2021 po téměř třech letech předává vládě takové informace, které by zcela jistě musela mít už v roce 2018? I na tuto otázku odpovíme: BIS čekala na pokyn ze zahraničí a na to, až se vytvoří falešné stopy* (viz produkt 13099 BIS vytváří falešné stopy o pohybu důstojníků GRU na území ČR, a ještě k tomu nekvalifikovaně. Názorným příkladem je ostravský hotel Corrado. Vyšetřuje vůbec někdo tuto kauzu?!).

BIS nemůže z této kauzy vyjít jinak než jako služba, která selhala, a to ať už v plnění svých zákonných povinností, nebo tím, že posluhovala cizí mocnosti a v tomto spojení spáchala několik trestných činů (případně selhala v obou uvedených věcech). K objasnění činnosti BIS jsme v produktu 22039 předložili stěžejní otázky, které dosud nikdo ze zákonodárců nepoložil. Avšak tyto otázky bude nutné položit a zodpovědět, protože se jim prostě nelze vyhnout. Vážným problémem však je, že žádná odpověď není pro BIS uspokojivá.

Pokud se ale soustředíme na zákonnou povinnost zpravodajských služeb předávat bezprostředně prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády informace související se zjištěními (poznatky), která nesnesou odkladu (viz zákon č. 153/1994 Sb.), pak BIS neselhala jen v roce 2018, ale taktéž v roce 2021 (způsob a rozložení informování – viz dále v textu). A to už je hodně vážné, přičemž je zde ze strany BIS vidět zřejmý úmysl. Navíc druhé selhání BIS v informování zákonných adresátů v sobě skrývá ještě jedno provinění BIS. Druhé selhání BIS i s jejím dalším proviněním svým vyjádřením přímo potvrdil premiér Andrej Babiš. Babišovo vyjádření je naprosto zásadní a zákonodárci i s členy vlády by měli směrem k BIS pokládat další otázky!

Nejčtenější zpravodajské produkty