Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

12. říjen 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (12089)

Na počátku října 2020 se ve sdělovacích prostředcích objevila zpráva, že Ministerstvo vnitra zaplatí 26 380 000 Kč za roušky a respirátory zabavené v březnu 2020 soukromé firmě v Lovosicích. Tehdy státní orgány dotčené firmě zabavily 680 000 chirurgických roušek a 28 000 respirátorů.

Ochranné prostředky měly původně patřit vlivné osobě z čínské komunity v ČR. Materiál se následně ocitl v rukou českého překupníka, který se ho pokoušel v předražené ceně prodat státu. Na základě této skutečnosti státní orgány zasáhly. Jelikož Policie ČR neshledala u dotčené firmy žádné protiprávní jednání, tak se Ministerstvo vnitra společně s Ústeckým krajem (podílel se na zabavení materiálu) dohodlo s „poškozenou“ firmou na finanční náhradě za zabavený materiál. Výše finanční náhrady vzešla z propočítání ceny roušky a respirátoru obvyklé v místě a čase.

Až potud by bylo vše v pořádku a případ by nebyl ničím zvláštní. Jenže to by nebyl český stát, aby se za takovýmto případem neskrývalo nic zvláštního. Do celého případu byla svým způsobem zapletena Bezpečnostní informační služba* (BIS), o které se v této souvislosti mlčí. Její zapojení bylo hned dvakrát nešťastné, přičemž se to týkalo i porušení zákona. Vláda přesto nevyvodila žádné důsledky a vedení BIS pokračuje ve své činnosti dál ve stejném personálním složení. Přitom se nejednalo o první pochybení BIS, ale už o několikáté provinění (blíže objasněno dále v textu). A ze zkušenosti můžeme doplnit, že další prohřešky budou za této neřešené situace následovat.

8. říjen 2020
Registrovaní

Souhrnné hodnocení a doporučení (11138)

Jakmile politik není sám sebou, a to se týká i celých politických subjektů, tak přestává u voličů existovat. Předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček si může oblékat mikiny všech barev, ale to mu nepomůže, když se v politických i personálních záležitostech neustále podvoluje silnějšímu koaličnímu partnerovi, jímž je premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš. A předseda KSČM Vojtěch Filip si může jak chce neustále vystupovat v tom smyslu, že jeho strana rozhoduje o bytí či nebytí současné vlády, když ji déle než dva roky ve všem podporuje a prakticky nikdy se proti Babišovi politicky nevyhranil. Pouhá rétorika nepřevedená do praxe není žádné vyhranění, to je jen ukázka hloupé politické domýšlivosti.

Babiš je na rozdíl od submisivního sociálního demokrata Hamáčka a domýšlivého komunisty Vojtěcha zcela jiným politikem. I když Babiš někdy zmatkuje (viz např. produkt 11128), ukazuje svou nízkou odbornou způsobilost (viz např. produkt 13076), mlží (viz např. produkt 11072), neříká celou pravdu (viz např. produkt 12075), nebo dokonce lže (viz např. produkt 12085 nebo produkt 13087), tak je na české politické scéně stále sám sebou a ve svém chování je konzistentní, což jeho voliči hodnotí jako velmi pozitivní atribut (už nezkoumají jeho pochybení nebo věrohodnost jeho slov – ostatně, kdo z politiků nelže?). Babiš je v politice sám za sebe a třeba proti všem ostatním politickým subjektům, ale je to on, kdo určuje politický směr hnutí ANO a její samostatnou čili nezávislou politiku na české politické scéně (ohledně politické nezávislosti mluvíme o českém prostředí, nikoli o prostředí ve vztahu ČR k zahraničním zemím – tam je situace jiná). Můžeme tohle říct o ČSSD a KSČM? Nemůžeme! Tyto dvě strany se totiž v roce 2018 vzdaly své politické nezávislosti a své vlastní rozpoznatelné politiky a naivně se usadily ve stínu hnutí ANO. To, že mají na papíře svůj vlastní program, ještě neznamená, že v praxi prosazují svou vlastní politiku.

Od listopadu 2018 jsme v souvislosti s ČSSD a KSČM několikrát hodnotili působení obou stran na české politické scéně a tato hodnocení se ve výsledcích aktuálních krajských voleb výrazně potvrdila (volby se odehrály 2. a 3. října 2020). Kromě toho vystupování zástupců obou stran v předvolebních debatách neodpovídalo jejich zařazení v příslušných politických stranách a vykazovalo jasné znaky závislosti na jiném politickém subjektu. Změny, které teď obě strany musí provést, měly být provedeny už po jejich debaklu ve volbách do Evropského parlamentu (květen 2019).   

V následující části rozebereme chronologii dřívějších hodnocení vztahujících se na působení obou stran, dále hodnocení vystupování jejich zástupců v televizních debatách před volbami do krajských zastupitelstev a vyslovíme doporučení pro další politické období.

1. říjen 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza (13087)

Nyní již bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch odstoupil ze své funkce 21. září 2020. Svou rezignaci oznámil ve stejný den na ranní tiskové konferenci. Přitom ještě v neděli 20. září byl hostem v pořadu České televize „Otázky Václava Moravce“ a jeho chování ani jeho slova nevykazovaly žádné znaky toho, že by v daný moment byť jenom uvažoval o rezignaci. Vojtěch v uvedeném televizním pořadu dal navíc jasně najevo, že se chystá na pondělní schůzi vlády, a také naznačil, co tam chce v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2 probírat. Ani jízlivé narážky moderátora Moravce a Vojtěchova obtíž na ně reagovat nebyly tou pravou přímou příčinou, proč Vojtěch následující den narychlo svolal tiskovou konferenci, na níž oznámil své rozhodnutí odstoupit z funkce.

Tou pravou příčinou byl okamžitý nátlak premiéra Andreje Babiše vzešlý z rychlého doporučení jeho PR poradců a z blízkosti termínu krajských voleb (PR – Public Relations = vztahy/styk s veřejností). Spouštěčem pro ono rychlé doporučení a následné Babišovo rozhodnutí byl paradoxně právě zmíněný pořad ČT se svým dílem z 20. září 2020, který definitivně přeměnil už dřívější úvahy o výměně ministra Vojtěcha na rychlou realizaci.

Vojtěch neodstoupil ze svého vlastního rozhodnutí a Babiš se o celé události nevyjadřoval pravdivě. Podívejme se na podrobnější rozbor Vojtěchova a Babišova konání včetně předložení důkazů o politických intrikách premiéra Babiše. Kromě toho nabídneme další analytické postřehy.

24. září 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11137)

V březnu 2020 vyhlásila vláda nouzový stav, který i s prodloužením trval od 12. března do 17. května 2020. Zvláštností bylo, že s vyhlášením nouzového stavu nebyl zároveň aktivován Ústřední krizový štáb (ÚKŠ). Ten byl kvůli politickým vrtochům premiéra Andreje Babiše aktivován s několikadenním zpožděním (podrobněji viz produkt 11133 Premiér Babiš upřednostnil své politické cíle před bojem proti koronaviru).

Nově byl ÚKŠ aktivován 21. září 2020, ale zase nebyl vyhlášen žádný krizový stav. Aktivace a činnost ÚKŠ souvisí s existenci konkrétního krizového stavu, avšak vláda dosud neoznámila, v jakém krizovém stavu se nacházíme. Jedná se o štáb krizový a ten by měl svou prací reagovat na určitou krizovou situaci, která je převedena do konkrétního krizového stavu. Ke krizovým stavům patří stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav (blíže ke krizovým stavům včetně toho, kdo a podle jakého zákona může konkrétní stav vyhlásit a pro jaké území viz další část analytického produktu).

Kromě výše uvedeného předseda vlády Babiš ve svých vystoupeních předvedl, že nerozumí významu ÚKŠ (nebo mu zkrátka rozumět nechce), a to ani z pohledu zákona, ani z pohledu statutu ÚKŠ, který jeho vláda už dvakrát aktualizovala (k 15. březnu 2020 a k 21. září 2020). Babišův politický přístup a odborná neznalost jsou velmi zarážející, ale už ne tak překvapující, neboť již několikrát za svou politickou éru Babiš prezentoval, že neví nebo nechce vědět, kdo a jak řídí příslušné státní instituce – on totiž do vrcholné politiky přišel kvůli něčemu jinému. Příkladem neřízení státních institucí jsou české zpravodajské služby, na což jsme se z přirozených důvodů primárně zaměřili a tento problém vysvětlili již v roce 2017 v produktu 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby a dále v roce 2020 v produktu 13076 „Premiér Babiš podruhé prozradil, že ho české zpravodajské služby nezajímají a že vládní kabinet řídí nedostatečně.

Andrej Babiš v rámci boje proti šíření koronaviru SARS-CoV-2 mnohé udivil rovněž svým tvrzením o tom, že vláda nemá finální rozhodnutí a že to zásadní rozhodnutí mají epidemiologové (viz pořad České televize s názvem „Události, komentáře Speciál“ vysílaný 15. dubna 2020 a taktéž produkt 13080 s podrobným vysvětlením). Pravda je taková, že finální rozhodnutí má vždycky vláda. Epidemiologové o ničem nerozhodují, ale jako odborný pracovní orgán navrhují či doporučují. A vláda může a nemusí rozhodnout podle jejich doporučení (nebo může toto doporučení upravit). Význam rozhodnutí vlády je v tom, že své rozhodnutí musí umně skloubit s ostatními oblastmi důležitými pro chod státu jako komplexního celku. Vláda je orgán, který má vrcholnou rozhodovací pravomoc a který pro dosažení co nejlepšího rozhodnutí využívá svých pracovních a poradních orgánů, které ale žádnou rozhodovací pravomoc nemají. Problematika ÚKŠ je rozpracována v produktu 13080 Jaký vztah by měl panovat mezi národní vládou, Bezpečnostní radou státu a Ústředním krizovým štábem? (1/2) s pokračováním v produktu 13081.

Z vyjádření premiéra Babiše k obnovení činnosti Ústředního krizového štábu (ÚKŠ) můžeme vypíchnout následující slova:

„(ÚKŠ) není zřízen teď nově na to, aby řídil Ministerstvo zdravotnictví a dával nějaké epidemiologické prognózy nebo návrhy. Ústřední krizový štáb je zřízen od toho, aby se stal platformou hlavně pro kraje.“

V těchto několika slovech jsou hned tři odborné chyby, chcete-li omyly, kterých se Babiš dopustil. Další chybou je i to, když Babiš v jiném proslovu připustil, že o aktivaci ÚKŠ rozhodl na základě požadavků krajských hejtmanů, kteří si stěžovali na špatnou komunikaci s Ministerstvem zdravotnictví.

Poznámka: Ze statutu ÚKŠ plyne, že o aktivaci ÚKŠ rozhoduje předseda vlády, a v době jeho nepřítomnosti v ČR nebo z jiných závažných důvodů první místopředseda vlády nebo jiný předsedou vlády pověřený místopředseda.  

V následujícím textu objasníme čtyři zmíněné odborné chyby ve vyjádření a v konání premiéra Babiše a podrobněji rozebereme krizové stavy.

21. září 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (12088)

Podivnou kauzu o údajném „ruském zabijákovi s ricinem“, ze které se podle Bezpečnostní informační služby* (BIS) vyklubala ještě podivnější kauza o údajném vnitřním boji mezi pracovníky ruské ambasády v Praze, kdy jeden z nich poslal BIS anonymní dopis s hodně přemrštěným textem, jsme analyzovali a hodnotili v následujících zpravodajských produktech*:

Podivná kauza (dodejme, že byla podivná záměrně) obsahovala celou řadu zvláštností až nesmyslů. Jednou z těchto zvláštností byly podezřele neobvyklé a opakovaně se stupňující úniky utajovaných informací*, kdy se veřejnost s každým únikem informací dozvídala další detaily z dotyčné kauzy.

U úniků informací směrem k novinářům rozlišujeme dvě základní věci, a to kdy se únik odehrál a kdy se únik projevil. Když novinář uniklé informace zveřejní ve svém článku, tak to nemůžeme považovat za dobu úniku informací, nýbrž za dobu, kdy se tento únik projevil. Skutečný únik informací se odehrává v době, kdy jsou tyto informace jakýmkoli způsobem předány příslušnému novináři, což může být různě dlouhá doba předtím, než se novinář a odpovídající redakce rozhodnou tyto informace zveřejnit, čímž se únik projeví.

První únik informací se projevil 27. dubna 2020 prostřednictvím týdeníku Respekt, ve kterém byl zveřejněn článek s názvem „Muž s ricinem“. Článek napsal novinář Ondřej Kundra, jenž ve svých novinářských výstupech spojených se zpravodajskými službami neustále prokazuje základní neznalosti o jejich práci (viz například produkt 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2) s pokračováním v produktu 12047).

Poznámka: Úplně prvním výstupem souvisejícím s diskutovanou kauzou byl obecný článek o ruské hrozbě pro české komunální politiky. Článek byl zveřejněn 21. dubna 2020 na webu Respektu a nesl název „Starosta Kolář čelí bezpečnostnímu ohrožení kvůli Koněvovi a je pod ochranou“. V tomto článku se ale ještě nenacházely konkrétní uniklé utajované informace a článek samotný měl spíše sloužit jako úvodní upozornění pro čtenáře na nadcházející dějství.

Další hlavní úniky informací se projevily publikováním článků v Lidových novinách a na webovém portálu Seznam Zprávy. Jednalo se o článek s názvem „Před Rusem s ricinem varoval anonym“ (Lidové noviny dne 9. května 2020) a o článek s titulkem „Ruský špion: V kufru jsem vezl dezinfekci a bonbony“ (Seznam Zprávy dne 10. května 2020). Všechny tři zmíněné články jsou blíže rozebrány v produktu 12081 a v produktu 12082.

Kvůli únikům utajovaných informací podala BIS dne 6. května 2020 trestní oznámení k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Personál zastupitelství v čele s Lenkou Bradáčovou přirozeně nechtěl záležitost nijak komentovat. BIS svým oznámením v té době reagovala na článek v časopise Respekt vydaný 27. dubna 2020. První otázkou je, proč BIS reagovala až po devíti dnech, respektive proč tak dlouho otálela a co nakonec bylo impulsem k podání oznámení (vysvětlení dále v textu).

K podanému trestnímu oznámení ze strany BIS je vhodné si připomenout lehce upravený text z produktu 12081 publikovaný 11. května 2020. Text má následující obsah:

         

  

  

Někdo by mohl namítnout, že BIS by přece kvůli úniku informací nepodala trestní oznámení sama na sebe. Jenže tato námitka vinu z BIS nestírá, ba naopak by mohla být přitěžující okolností s ohledem na to, jakým způsobem BIS trestní oznámení podala a jakým způsobem bude BIS ovlivňovat činnost příslušného státního zástupce či zástupkyně. Zvláštní je, že se BIS s podáním trestního oznámení a prohlášením o své nevině aktivně snaží o své vlastní vyloučení z podílu na úniku informací. Je tedy zásadní, zda bude vyšetřování* pokrývat všechny zúčastněné složky včetně BIS, anebo zda bude vedeno jen mimo BIS. Mluvčí BIS Ladislav Šticha uvedl, že z dosavadního šetření* vyplynulo, že k nezákonnému prozrazení utajovaných informací došlo mimo BIS. Jenže dosavadní šetření bylo provedeno prvkem BIS, a to Odborem inspekce BIS. Tento odbor je přímo podřízen řediteli BIS, takže co by tento odbor mohl z hlediska vedení zpravodajských operací ze strany BIS vyšetřit?

  

  

         

Od podání trestního oznámení uplynulo téměř pět měsíců a stále není znám výsledek. Je jasné, že nejenom v českém prostředí může vyšetřování* jakéhokoli případu trvat neúměrně dlouho, přičemž se může neustále protahovat. Nadto nikdo nebude spěchat s vyšetřováním, jež se týká BIS, Policie ČR a výkonných politiků. Obecně se může zdát, že pět měsíců je krátká doba, avšak pro tento případ existuje jednoduchý a účinný postup, během něhož je možné dospět k prvnímu průlomu ve vyšetřování do několika málo týdnů.

Vážným nezpochybnitelným závěrem je, že BIS pochybila tak jako tak: Pokud za únikem informací nestojí nikdo z BIS, pak samotná BIS pochybila v uvolňování některých konkrétních utajovaných informací jiným státním subjektům, čímž ohrozila utajené a bezpečné provedení vlastní zpravodajské operace* (podrobné vysvětlení dále v textu). Jestliže mluvíme o pochybení, máme na mysli nedbalostní čin, ale taktéž se mohlo ze strany BIS jednat o záměr, což by bylo úmyslným činem. V obou případech to vrhá špatné světlo na práci BIS.

V následující části vysvětlíme, proč BIS otálela s podáním trestního oznámení a co bylo impulsem k tomuto podání. Dále objasníme jednoduchý a účinný postup při vyšetřování úniku informací v této konkrétní kauze a ozřejmíme možné pochybení BIS v uvolňování informací státním subjektům.

Nejčtenější zpravodajské produkty