Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

27. říjen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13112)

Návštěva nyní již bývalého předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (hnutí ANO) u hospitalizovaného prezidenta Miloše Zemana v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) je z hlediska zpravodajské analýzy natolik zajímavá, že jsme se rozhodli zařadit ji do samostatného zpravodajského produktu (původně měla být součástí navazujícího produktu k analytickému výstupu 13111).

Ve výstupu zmíněném v závorce výše a publikovaném 18. října 2021 jsme uvedli, že ozřejmíme, proč byl dokument o svolání zasedání Poslanecké sněmovny sepsán několik dní před tím, než Vondráček navštívil prezidenta v ÚVN. Tuto skutečnost potvrdil vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář při svém vystoupení 21. října, avšak nijak blíže to nevysvětlil.

Součástí Mynářova tiskového brífinku dne 21. října byl audiovizuální záznam v trvání 25 sekund, na němž je vidět, jak prezident Zeman v nemocnici podepisuje dokument se svým rozhodnutím o svolání zasedání Sněmovny na 8. listopadu 2021. Novináři si sice všimli, že prezident na záznamu podepisoval nedatovaný dokument, ale již o týden dříve 14. října, kdy měl být dokument podepsán a kdy byl Vondráčkem později téhož dne veřejně představen, si měli povšimnout a řešit, proč bylo na dokumentu ručně dopsané datum. Někdo namítá, že je to u těchto dokumentů běžné, jenže to není zcela správná námitka. A už vůbec není běžné, aby někdo jako důkaz ukazoval před objektivem záznamového zařízení podepsaný dokument bez uvedení data, kdy byl podepsán. Co tím chtěl kancléř Mynář vlastně dokázat? Že je neschopným vysokým úředníkem, který neumí doplnit datum, anebo že intrikuje? Jiná možnost neexistuje!

Způsob, jakým bylo datum doplněno, nemůže obstát. A už vůbec nemůže tento akt podpisu obstát ve spojení se souvisejícími fakty. Zkrátka nikoli jedna věc, nýbrž hned několik věcí dokládá, že celá záležitost je politickou intrikou, v níž vystupuje premiér Andrej Babiš (hnutí ANO) se svým věrným podřízeným Radkem Vondráčkem a na druhé straně se stejným cílem pak kancléř Mynář se svým pomocníkem Jiřím Ovčáčkem (prezidentův mluvčí).

Dohady přes média mezi Babišem a Mynářem nevylučují ani jednoho z politického pletichaření. Tyto dohady pouze ukázaly, že se něco nepovedlo, přičemž především Babiš je tím, který se snaží ochránit sám sebe a neváhá veřejně shodit ostatní včetně svého služebníka Vondráčka (i když toho jenom dočasně a bez nějakých dopadů, tedy zase jenom naoko pro veřejnost jako to bylo například s Jaroslavem Faltýnkem – viz produkt 11145).

Vše výše uvedené objasníme v další části produktu, přičemž se zaměříme na fakta z událostí a vyjadřování zapojených politiků a úředníků mezi dny 14. a 21. října 2021. Rovněž poukážeme na to, jak Vondráček v exponovaném dni lhal reportérům České televize a jak reportéři ČT neumějí svou práci odvádět na skutečně profesionální úrovni. Přirozeně také rozebereme audiovizuální záznam, který 21. října představil Vratislav Mynář. Na tomto záznamu, který má pocházet ze dne 14. října, je kromě jiných věcí jedna zvláštnost, jež se neshoduje s reálnou situací právě onoho exponovaného dne 14. října. (Před přečtením analýzy je vhodné se nejprve seznámit s obsahem produktu 13111.)

18. říjen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13111)

Dříve existovalo pravidlo, že pokud někdo chtěl vyvíjet klamnou činnost* se záměrem oklamat určitou cílovou skupinu lidí, musel do svého klamání kvůli přesvědčivosti a věrohodnosti zahrnout alespoň 50 % pravdy. Avšak s rozmachem schopností a možností sdělovacích prostředků a pokrytí veškerého dění všudypřítomnými terénními novináři (reportéry a zpravodaji) se tento požadavek na zahrnutí pravdivých informací z důvodu zajištění úspěšného klamání navýšil na více než 50 % celkového obsahu. Jenže politici a personál pracující pro politiky se při klamání mezi sebou a při klamání veřejnosti ani trochu nezaobírají tím, zda jsou v jejich klamu nějaké pravdivé informace. Aktuálně tento přístup nyní předvádí personál Pražského hradu a vedoucí funkcionáři z hnutí ANO.

Po volbách do Poslanecké sněmovny, které se konaly 8. a 9. října 2021, se dění na české politické scéně točí kolem prezidenta Miloše Zemana. A i když to vypadá, že Zeman na toto dění nemá vliv, protože on sám je nyní hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici, tak musíme zdůraznit, že všechno aktuální dění vychází od Zemana, který dal tomuto dění impuls ještě před volbami. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář pouze kopíruje chování a trvalé požadavky Miloše Zemana. Mynářovi to samozřejmě ulehčuje jeho povaha, skrze kterou si je se Zemanem blízký, a tudíž mu nejsou žádné politické intriky cizí (v produktu 13036 jsme na faktickém příkladu vysvětlili, proč je Vratislav Mynář politicky nespolehlivou osobou, a také to, proč ho Zeman v dané záležitosti falešně hájil).

K celkové povolební situaci se hodí připomenout text z produktu 11153 Úskočný a falešný premiér Babiš, jeho nemohoucí družstvo ministrů, zmatená i zrádná politická opozice a pokrytecký i prospěchářský prezident Zeman. V následujícím textu jsou ve vztahu k české politické scéně naznačeny Zemanovy priority:

         

  

  

Vláda i opozice postupují stejně nevhodným a pokryteckým způsobem. Vláda se trvale podřizuje cizím mocnostem a koná podle jejich potřeb. Politická opozice sice řeční proti Babišovi, ale ve skutečnosti svými chybami nebo pasivitou, nutno dodat, že často úmyslnými chybami a úmyslnou pasivitou, podporuje Babišovu politiku, která je pro Českou republiku nevýhodná. Jak vláda, tak opozice úspěšně přeměňují Českou republiku na satelit západních mocností, přitom vykládají, že už nikdy nechtějí být satelitem, jako tomu bylo za éry Sovětského svazu. A tak tu máme situaci, kdy opozice kritizuje Babiše a kdy Babiš v obráceném gardu láteří na opozici, ale přitom všichni zastupují a prosazují stejnou politiku, pouze se přou o to, kdo bude u kormidla.

A co na to prezident Miloš Zeman? Ten řeší jen to, na čem má svůj osobní zájem, nebo to, co je spojeno s jeho blízkými spolupracovníky a s budoucím zajištěním jeho rodiny. A pokud se občas s nějakým zajímavým názorem vloží do některých palčivých problémů, pak se obvykle jedná jen o snahu se předvést. Zeman totiž těží z toho, že je „jenom“ prezidentem. Ačkoli prezident republiky patří do výkonné moci, tak není součástí vrcholného orgánu výkonné moci. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda a prezident stojí mimo vládu a za činnost vlády ani neodpovídá – vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Zeman si tak může řečnit o čem chce a nemusí své řeči převádět do praxe a prokazovat je svými skutky.

     
 
 

Výše uvedený produkt včetně předloženého textu byl na webu EXANPRO publikován 8. dubna 2021. Týden nato (17. dubna) se Babišova vláda i opozice podvolily požadavkům cizí moci „tlačeným“ přes BIS* a jejího ředitele Michala Koudelku, čímž se v nové verzi rozpoutala stará kauza „Vrbětice“. Tato kauza je kolosální ukázkou, jak se vláda i opozice podřizuje cizím zájmům a jak jsou všichni čeští politici manipulovatelní (SPD nevyjímaje – viz produkt 11164). Rovněž Zeman se tomuto příběhu podřídil (jeho projev k příslušné záležitosti byl slabý a v mnoha bodech rozporný). Zeman není bojovníkem za spravedlnost, ale za své osobní zájmy. Nikomu z politiků nevadí, že Policie ČR v této věci ani po uplynutí šesti měsíců dosud nezahájila trestní stíhání*, jelikož stále nedisponuje relevantními* důkazy* o údajném ruském zapojení (podrobněji ke kauze „Vrbětice“ v novém smyšleném formátu viz produkt 11158 s odkazy na související produkty uvnitř analytického dokumentu).

K hodnocení české politické scény a jejího vývoje po sněmovních volbách se vrátíme v jiném produktu – nyní chceme poukázat na komplot Hradu vycházející ze Zemanových osobních priorit. V textu výše je zmínka o tom, že Zeman kromě jiného řeší budoucí zajištění své rodiny, což se může týkat také zajištění jeho blízkých spolupracovníků. A právě na základě těchto priorit vznikl oboustranně výhodný tandem Zeman–Babiš. V tomto tandemu není žádný národní zájem – to už jsme doložili například na postoji obou státníků ke kauze „Vrbětice“. Fakta o tom, že Zeman s Babišem a ani opozice nevystupují v zájmu ČR jsou naznačena ve shrnujících bodech v závěru produktu 11153 (v některých bodech jsou uvedeny odkazy na související produkty).

Zeman svou výhradní podporu Babišovi vyjádřil již 6. června 2018, kdy i poté, co Babišova nová vláda nezískala od Poslanecké sněmovny důvěru, jmenoval Babiše podruhé předsedou české vlády. Zeman to učinil i přesto, že Babiš v té době už několikrát prokázal, že hájí cizí zájmy (podrobněji viz druhá půlka produktu 11080).

V následující části objasníme, proč současný zákulisní vývoj kolem prezidenta Zemana fyzicky započal den po ukončení sněmovních voleb, tedy v neděli 10. října 2021, kdy se Babiš dostavil do Lán na plánovanou schůzku s prezidentem. Ve skutečnosti se v té době už o žádnou schůzku nejednalo, ale byl to ze strany Hradu se zapojením Babiše jakýsi „krycí manévr“ (objasnění viz další část produktu). Taktéž vysvětlíme politickou machinaci, kdy Babiš v úterý 12. října po „záhadném“ 48hodinovém mlčení náhle oznámil, že mu prezident Zeman na nedělní schůzce sdělil, že ho chce pověřit sestavením vlády.

Ještě podivnější, ale stejně falešná jsou Babišova slova z jeho vystupování v rozhlasové stanici Frekvence 1 v diskusním pořadu Press klub dne 15. října, a především pak slova z jeho nedělního videopořadu Čau lidi (17. října), kde Babiš najednou uvedl, že mu prezident Zeman řekl, že mu dá dva pokusy (rozuměj, že Zeman využije své možnosti jmenovat Babiše premiérem dvakrát – podruhé v případě, že by potenciální nová Babišova vláda nezískala ve Sněmovně důvěru). Na vystupování Andreje Babiše ukážeme znaky lživého vyjadřování. A též připomeneme Babišovy intriky a lhaní z předešlých let, které opakovaně potvrzují jeho bezcharakternost, jež se u takovýchto osob jen tak nemění.

Dále zhodnotíme vystoupení prezidentovy manželky, která se v této situaci uvolila k nevhodnému výstupu, při kterém znenadání a jako „nezaměstnaná“ vystoupila za Pražský hrad (tiskový brífink na Pražském hradě svolal bez uvedení podrobností tiskový mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček). Vzhledem k výše zmíněným prioritám prezidenta Zemana se další politický vývoj dotýká i paní Zemanové, a možná proto se nechala přesvědčit k tomuto nepatřičně ohlášenému a nevhodně vyplněnému vystoupení (proč to nebyl nápad paní Zemanové je vyloženo v navazujícím produktu).

A na závěr se analyticky vyjádříme k aktivitě předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (hnutí ANO), při které pokoutně navštívil prezidenta Zemana v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) a zcela zbytečně (i když v tom byl skrytý úmysl) si zahrál na „pošťáka“ či kurýra úředních dokumentů. V rámci této analýzy rozebereme Vondráčkovo vyjádření i dokument údajně podepsaný Milošem Zemanem, k čemuž ozřejmíme skutečnost, že dokument byl sepsán několik dní před tím, než Vondráček navštívil prezidenta v nemocnici. Odpovíme také na otázku, kterou si nikdo neklade, a to proč se Vondráčkova návštěva v nemocnici konala ve stejný den a ve stejnou dobu, kdy se v ÚVN nacházel i předseda vlády Babiš. A také proč se Vondráček krátce před návštěvou nemocnice sešel s Mynářem na Pražském hradě. Taktéž zde ukážeme znaky lživého vyjadřování. Rovněž zmíníme, kde Zeman v ÚVN vlastně leží a co to znamená.

Poznámka: Až potud byl úvod k analytickému dokumentu připravován v době před vystoupením vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Vratislava Mynáře a před následným vystoupením předsedy Senátu Miloše Vystrčila, který médiím a veřejnosti tlumočil základní body o zdravotním stavu prezidenta Zemana ze zprávy doručené z ÚVN (Mynář vystoupil 18. října v 15.00 hod.).

V celé situaci působilo „úsměvně“, když Vratislav Mynář dne 15. října prohlásil, že po dohodě s rodinou prezidenta Zemana v dalším týdnu vystoupí na tiskovém brífinku a vyvrátí lži, které se šíří. Jenže čí lži měl Mynář na mysli? Napadají nás jenom představitelé hnutí ANO a personál Pražského hradu. Mynář nakonec vystoupil 18. října v 15.00 hod. s krátkým čtyřminutovým proslovem bez možnosti otázek. Nic nevyvrátil a nic bližšího neřekl, naopak přidal další lži, a hlavně se soustředil na obranu své funkce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Podobně i zde ukážeme slabiny Mynářova projevu.

Jen dvě a půl hodiny po vystoupení hradního kancléře Mynáře vystoupil předseda Senátu Miloš Vystrčil (Mynář si záměrně pospíšil, aby se svým prohlášením vystoupil ještě před avizovaným brífinkem předsedy Senátu – ještě před polednem 18. října potvrdil Miloš Vystrčil, že obdržel odpověď z ÚVN a že s obsahem zprávy bude chtít v maximální možné míře seznámit veřejnost). Vystrčil ze zprávy z ÚVN obdržené na základě žádosti Senátu sdělil základní body o aktuálním zdravotním stavu prezidenta republiky a o dlouhodobé prognóze tohoto stavu. Ze zprávy ÚVN vyplývá, že prezident Miloš Zeman není v současné době ze zdravotních důvodů schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti a že dlouhodobá prognóza zdravotního stavu prezidenta je hodnocena jako krajně nejistá.

V době tiskové konference předsedy Senátu seděl premiér Babiš ve studiu Českého rozhlasu, kde byl hostem pořadu Dvacet minut Radiožurnálu. Téměř na konci pořadu bylo vysílání přerušeno vstupem na brífink Miloše Vystrčila. Po návratu zpět do vysílání pořadu Radiožurnálu se Babiš vyjádřil, že to, co právě slyšel, je pro něho překvapivá informace, což byla pochopitelně další Babišova lež, kterou v celé této ubohé záležitosti doložíme. Babišova prolhanost se stává českým folklórem a Babiš se už dávno zařadil k těm nejprolhanějším politikům na české politické scéně.

14. říjen 2021

Souhrnné hodnocení (11168)

Stalo se to, co bylo od roku 2018 předpokládáno: politické strany ČSSD a KSČM se kvůli své vlastní pasivní a závislé politice ocitly po aktuálních volbách do Poslanecké sněmovny mimo tuto Sněmovnu. Nejhorší na tom všem je, že předsedové a nejužší vedení obou stran si několik let nechtěli připustit, že svou podřízenou politikou – pokud to vůbec lze politikou nazývat – ztratili svou politickou značku. Pád obou stran začal v roce 2018, kdy obě strany provedly něco, co nebylo možné v budoucnu ustát (viz rozhodující chyby obou stran dále v textu).

V období listopad 2018 až červen 2019 jsme publikovali čtyři zpravodajské produkty, v nichž jsme v různé míře hodnotili politiku ČSSD a KSČM. Obsah těchto čtyř produktů jsme při hodnocení obou politických stran shrnuli v souhrnném hodnocení 11138 zveřejněném v říjnu 2020. Do obsahu tohoto pátého produktu zaměřeného na hodnocení činnosti ČSSD a KSČM jsme přidali příklady žalostného vystupování předsedů obou stran v předvolební debatě včetně rozboru jejich výstupů. Předvolební debata se týkala voleb do krajských zastupitelstev a byla 1. října 2020 vysílána v České televizi v pořadu „Superdebata“. Souhrnné hodnocení bylo v závěru doplněno doporučením pro činnost v dalším politickém období. K tomuto doporučení se vrátíme na konci stávajícího hodnocení.

Výše uvedené souhrnné hodnocení jako pátý a poslední varující produkt k činnosti ČSSD a KSČM bylo nazváno „ČSSD i KSČM si svůj osud zvolily již v roce 2018, kdy nepochopily, že ze stínu jiného politického subjektu nemohou ukázat svou důležitost a politickou nezávislost“. Na infografickém obrázku přiloženém k tomuto pátému produktu jsme uvedli následující text:

„Voliči nepovažují za nutné volit ČSSD a KSČM, neboť obě strany patří do trojspolku, ve kterém vládne hnutí ANO. Voliči tak většinou volí buď hnutí ANO, nebo subjekty mimo tento trojspolek.“

U výše předloženého textu je na obrázku uvedeno datum „červen 2019“, jelikož tento text pochází z produktu 11104, který byl ve zmíněné době na stránkách EXANPRO publikován. Tehdy měl onen text se stejným významem následující znění:

„Chování ČSSD a KSČM vytváří pro voliče obraz, že se tyto dvě strany daly do služeb hnutí ANO, čímž už není nutné je volit, protože hlavní roli v tomto trojspolku hraje hnutí ANO.“

Obě politické strany svůj osud zpečetily už v roce 2018, kdy se dopustily rozhodujících chyb, které za sebou bez nápravy táhly až do současných sněmovních voleb. Ani volby do Evropského parlamentu v roce 2019, v nichž ČSSD nezískala žádný mandát a KSČM jen jediný mandát, ani volby do zastupitelstev krajů v roce 2020, ve kterých obě strany zcela propadly, nepřiměly vedení ČSSD a KSČM k tomu, aby provedly nutné změny. U jmenovaných voleb nebylo možné brát ohledy ani na nízkou volební účast, protože se pořád jednalo o významnou část voličů, a tím o mnohem lepší ukazatel pro další volby než jakékoli volební průzkumy (voleb do EP se zúčastnilo zhruba 29 % oprávněných voličů a krajských voleb přibližně 38 % voličů, což je v prvním případě téměř 2,5 mil. voličů a ve druhém případě takřka 3,2 mil. voličů).

Zmíněné volby v roce 2019 a 2020 už ale byly pro obě strany posledními signály k učinění alespoň nějaké změny. Prvním větším signálem byly sněmovní volby v říjnu 2017, kdy se ČSSD z 50 poslaneckých mandátů propadla na 15 mandátů a KSČM ze 33 poslaneckých mandátů taktéž na 15 mandátů. Tohle byl první významný signál, který stranám napovídal, aby počínaje rokem 2018 provedly zásadní změny. Avšak nejenže ani jedna z obou stran neprovedla žádné účinné změny (efektivní personální změny a změny ve vedení politiky), tak navíc ke svým dosavadním chybám obě strany v roce 2018 přidaly chyby rozhodující, které rozhodly o jejich vyřazení z Poslanecké sněmovny v roce 2021.

První rozhodující chybou ČSSD bylo to, že delegáti 40. sjezdu ČSSD si v únoru 2018 do svého čela zvolili Jana Hamáčka. Zvolením Hamáčka předsedou ČSSD se sociální demokraté vyjádřili pro pokračování ostudné submisivní politiky Bohuslava Sobotky (viz výsledek sněmovních voleb v roce 2017). Hamáček byl Sobotkův místopředseda a v této funkci se podílel na zoufalé politice svého předsedy, který v letech 2014–2017 působil ve funkci předsedy vlády. ČSSD se tak prostřednictvím svých delegátů vyslovila pro pokračování této potupné politiky (viz též produkt 11138).

Druhou rozhodující chybou ČSSD se pak stalo to, že se tato strana v roce 2018 dychtivě vloudila do vlády s hnutím ANO. Hamáček a jeho spolustraníci si zřejmě mysleli, že když po tragických sněmovních volbách v roce 2017 budou ve vládě, tak budou viditelní, a tím snad i lépe volitelní. Jenže sociální demokraté jaksi zapomněli na to, že si do svého čela zvolili Jana Hamáčka, jenž se stal přirozeným pokračovatelem submisivní politiky svého předchůdce. Nemohlo být proto žádoucí, aby submisivní politik vstupoval do vládní koalice s hnutím ANO. ČSSD se pak opravdu stala viditelnou stranou. Ale to, co bylo viditelné, byla ubohost a neschopnost ČSSD, a především trapná podřízenost jejího předsedy, který ve funkci vicepremiéra sehrál vícekrát roli Babišova služebníka. Připomeňme, jak si ČSSD nedokázala prosadit ani obsazení svých vlastních míst ve vládě konkrétními lidmi, a to bez ohledu na jejich schopnosti a morální kvality. Tehdy se jednalo o post ministra zahraničních věcí a post ministra kultury. ČSSD se vždy podřídila požadavkům premiéra Andreje Babiše nebo prezidenta Miloše Zemana. Jeden z těchto případů je podrobně rozebrán ve dvou následujících zpravodajských produktech:

Jana Hamáčka jsme v jednom z analytických výstupů nazvali politickým moulou, což nebylo míněno jako urážka, nýbrž jako lidové a výstižné označení někoho, kdo je v politice neobratný a naivní. Přesněji se jednalo o produkt 12104 Co Hamáček doopravdy vyzradil o působení českých zpravodajských služeb v Rusku? A jaké rezidentury pomohl skutečně rozbít?.

Jan Hamáček byl ve funkci předsedy ČSSD „překvapivě“ potvrzen i na sjezdu ČSSD v březnu 2019 a taktéž na sjezdu v dubnu 2021. Sociálním demokratům se patrně líbilo působení Hamáčka ve vládní koalici s hnutím ANO a s jeho předsedou Babišem. Nutno podotknout, že Hamáčkovi protikandidáti nebyli ani o trochu lepší (otázkou ale je, proč má ČSSD tak špatné kandidáty na post předsedy strany). Zoufalost a tragikomičnost politiky ČSSD umocňuje také to, že se delegáti 40. sjezdu ČSSD v únoru 2018 vyslovili, že považují za zásadní problém účast trestně stíhané osoby ve vládě (rozuměj účast Andreje Babiše). Avšak i přesto ČSSD s trestně stíhanou osobou vstoupila do vládní koalice. To dokládá, jak ČSSD ve svých výrocích i činnosti hluboce klesla.

Beznadějnost politiky ČSSD prokázal i statutární místopředseda ČSSD Roman Onderka, když v jednom publicistickém pořadu před sněmovními volbami v tomto roce pronesl, že ČSSD je nejstarší parlamentní stranou, a proto by podle něj neměla ČSSD v Poslanecké sněmovně chybět ani pro další funkční období. Pokud si Onderka myslí, že ČSSD by měla být ve Sněmovně jenom proto, že je nejstarší parlamentní stranou, pak to je opravdu hodně málo a Onderka tím dokazuje, že ČSSD žádnou politiku nedělá, ale pouze povrchně politikaří a politicky manévruje.

První rozhodující chybou KSČM bylo to, že po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 byl na X. sjezdu KSČM konaném v dubnu 2018 do funkce předsedy KSČM opět zvolen Vojtěch Filip, který v té době stál v čele strany již téměř 13 let. Filip ve funkci předsedy KSČM vydržel dlouhých 16 let (chtělo by se říci „jak komunistické“) a sám rezignoval až v říjnu 2021 po nezdařených sněmovních volbách. Pokud by byl Filip soudným politikem a přál by své straně zdárný vývoj, tak by už na X. sjezdu na předsedu strany nekandidoval. V konečném důsledku to však byli delegáti sjezdu, kteří ho do funkce předsedy opětovně zvolili. Filip ale mohl sám rezignovat v následujících letech, přičemž nejpozději měl rezignovat v říjnu 2020 po neúspěchu v krajských volbách.

Druhou rozhodující chybou KSČM se stal kuriózní akt, při kterém komunisté v červenci 2018 podepsali s hnutím ANO jakousi dohodu o toleranci vládě Andreje Babiše. Marně mohl předseda Filip celé funkční období vysvětlovat, že se ze strany komunistů nejednalo o podporu Babišově vládě, ale podle něj jen o toleranci této vládě. Jenomže jaký je v tom pro voliče rozdíl?

Podepisovat dohodu o toleranci byla od komunistů hloupá a nesmyslná aktivita. Pokud jeden politický subjekt uzavře na začátku funkčního období dohodu o toleranci s jiným politickým subjektem, pak to přece znamená, že druhý politický subjekt, respektive jeho způsob vládnutí bude tolerováno do konce funkčního období. Jestliže to komunisté mysleli jinak, proč potom uzavírali takovou dohodu?

Jak může někdo uzavírat dohodu o toleranci, když dopředu neví, jak se druhá strana (hnutí) ve svém vládnutí v různých záležitostech zachová? A zvláště opatrní měli být komunisté v případě úskočného Babiše (k Babišově mlžení, zamlčování pravdy, nebo dokonce lhaní viz např. produkt 11072, produkt 12075, produkt 12085 nebo produkt 13087).

Komunisté si zkrátka bláhově mysleli, že dohodou o toleranci Babišově vládě ukážou svou důležitost a vliv na politické scéně. Poslanci KSČM chtěli demonstrovat, že bez nich by Babišova vláda nemohla nadále fungovat. Jenže ze své vnitřní bubliny měli zakalený úsudek, jelikož to takto viděli jen oni sami a nechtěli porozumět tomu, jak to vidí voliči. Vůbec je nenapadlo, že voliči by je kvůli této „tolerantní“ aktivitě mohli více považovat za Babišovi služebníky než za ty, kteří drží Babiše v šachu (komunisté navíc jakýsi šach jen naznačovali, protože vždycky ustoupili).

Komunistům nepomohlo ani to, že šest měsíců před říjnovými sněmovními volbami dohodu o toleranci vypověděli, a dokonce se vyslovili, že jsou připraveni vyslovit vládě nedůvěru, pokud by opozice hlasování o důvěře vládě vyvolala. To už ale pro voliče bylo zbytečné a opožděné divadlo.

Po tomto hodnocení je vhodné navázat připomenutím části textu z produktu 11104 z června 2019:

         

  

  

Je tedy logické, že se část dřívějších voličů ČSSD a KSČM přesměrovala buď na hnutí ANO, neboť toto hnutí podle náhledu voličů převzalo od dvou uvedených stran aktivitu, anebo se kvůli jejich podřízenosti Babišovi odvrátili ke zcela jiným politickým subjektům. Tragické je, že si představitelé obou neúspěšných stran svou podlézavost a podřízenost neuvědomují. Naopak si myslí, že svým podivným jednáním získali jakousi politickou důležitost. ČSSD se cítí důležitá, jelikož je ve vládě. A KSČM se cítí důležitá, protože bez její podpory by přece vládní koalice ANO s ČSSD nemohla zahájit činnost. Jenže hlavní je to, co si myslí voliči, a ti ukázali, že je to přesně obráceně.

     
 
 

Celkové hodnocení činnosti ČSSD a KSČM uzavřeme výběrem textu z části „Doporučení pro činnost v dalším politickém období“, které bylo součástí produktu 11138 z října 2020:

         

  

  

Obě strany svým chováním ztratili svůj politický punc, a tím i vlastní politickou hybnost. Ani u jedné z obou stran není jasné, čeho chce vlastně ve své politice dosáhnout. Od roku 2018 to vypadá, že jejich hlavním cílem je podporovat hnutí ANO.

Předseda KSČM Vojtěch Filip měl ještě 3. října 2020 po oznámení výsledku krajských voleb rezignovat na svou funkci. Jenže Filip to neudělal a každým dalším dnem jenom ukazuje, v jakém marasmu se KSČM nachází (pokud někdo nerozpozná, že nastal čas pro odchod z funkce, pak jenom dokazuje, že žije v odloučení od reality). Tady není nad čím přemýšlet ani na co čekat.

V horší situaci je Jan Hamáček, jehož strana se nepochopitelně vloudila do vlády. Cokoli teď Hamáček udělá, může být považováno za narušování vládního boje proti šíření koronaviru. Na druhou stranu mu situace nebrání, aby už nyní odhodlaně ohlásil, že v čele své strany a ve vládě zůstane jen po dobu trvání nouzového stavu.

Důležitou věcí je také to, aby kandidáti na předsedu jak ČSSD, tak i KSČM nepocházeli z řad místopředsedů. Ti svůj podíl viny nesou také a jsou nejvíce spjati se současnými předsedy obou stran. Situace u obou stran je natolik závažná, že musí nastat obměna celého vedení. Je však patrné, že závažnost situace si představitelé ani jedné z obou stran neuvědomují, neboť ohledně výsledků voleb hodnotí stav společnosti, namísto toho, aby přednostně hodnotili svůj výkon.

Další důležitou věcí je, aby obě strany začaly prosazovat svou vlastní politiku bez ohledu na hnutí ANO. Nemohou už dělat ani kompromisy, protože každý kompromis je bude před voliči jenom oslabovat. Na druhou stranu to ale znamená, že pokud budou prosazovat vlastní politiku, tak ta politika musí být vůči české společnosti a v rámci mezinárodních vztahů včetně udržování bezpečného prostředí v Evropě tou politikou správnou a spravedlivou. A to je mnohem těžší než výměna předsedů obou stran. Ale bez výměny předsedů a užšího vedení nelze začít.

     
 
 

Zpravodajský produkt 11168
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
8. říjen 2021
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11167)

Podle stávajícího rozložení české politické scény a erudovaných i slabomyslných názorů českých voličů je Česká republika odsouzena k tomu, aby trvale sloužila cizím zájmům a aby v cizím zájmu byla rovněž tlačena proti předurčenému nepříteli až do vypuknutí kritického období. Za soudobého vývoje není možné se vyhnout závažnému narušení evropské bezpečnosti. Tato nevyhnutelnost je dána soupeřením mezi světovými velmocemi o sféru vlivu* ve světě a zároveň s tím spojeným soupeřením o technologickou převahu a o převahu surovinových zdrojů. V tomto soupeření představuje Evropa významný geopolitický prostor (podrobněji viz stále aktuální produkt 11009 Vývoj bezpečnostní situace v Evropě zveřejněný v roce 2016).

Z hlediska tohoto soupeření už poněkolikáté připomínáme rok 2030, který jsme již v listopadu 2018 hodnotili jako rok rozhodující, tedy rok, který rozhodne o tom, jaké následné období v Evropě nastane. Rok 2030 bude rokem kritickým a vše, co bude nebo nebude vykonáno do roku 2030, rozhodne, co se bude v Evropě od roku 2030 odehrávat. V roce 2030 už bude těžké cokoli zachraňovat. Bližší hodnocení vývoje k roku 2030 je souhrnně hodnoceno v produktu 11153, v němž jsou uvedeny odkazy na další čtyři produkty, v rámci jejichž obsahu je zmiňován rok 2030.

Poznámka: Rok 2030 předpovídáme jako nejzazší termín pro to, kdy se v Evropě odehrají výrazné změny v bezpečnostní situaci, což znamená, že tyto změny mohu nastat i dříve.

Čeští voliči vědí, co se jim nelíbí a co tudíž nechtějí, aby se stalo. Avšak při volbách nakonec stejně zvolí ten politický subjekt (stranu nebo hnutí), který pak udělá pravý opak. Přitom je to o daném politickém subjektu už z jeho minulého působení známé, nebo to lze velmi dobře předpokládat. Toto chování českých voličů má dokonce trojí vysvětlení.

Prvním vysvětlením je to, že voliči se nechají doslova „uhranout“ nějakou vlastností či chováním vedoucího politika určitého politického subjektu. Líbí se jim například jeho řízné vystupování, kdy to podle nich „natřel“ jiným lídrům politických stran a hnutí, a zvláště pak těm lídrům a politickým subjektům, které dotyční voliči nemají v oblibě. Tito voliči už ale nevidí, anebo nechtějí vidět či úmyslně zlehčují slabé stránky a vážné nedostatky takovéhoto „líbivého“ politika. Říkáme tomu, že tito voliči u svého upřednostňovaného politika podlehli jeho falešnému a povrchnímu charismatu.

Druhým vysvětlením je to, že voliči inklinují k tomu, že volí jakési „menší zlo“. Jenže jaký je rozdíl mezi větším a menším zlem? Zlo je pořád zlem a je jedno, jakou míru mu lidé přikládají. Když někdo řekne, že bude volit menší zlo, tak přece pořád volí zlo a vědomě to přiznává. Sousloví „menší zlo“ je mýtus, a to obzvlášť v politice. Pokud bychom přistoupili na toto označení, pak bychom museli zdůraznit, že politické zlo, které voliči označují jako menší, je skrytější a plíživější, čímž může napáchat mnohem větší a méně vratné škody než zlo, které voliči nazývají velkým zlem, a tedy zlem viditelným, proti kterému by se vytvořil rychlý odpor. Lidé, kteří říkají, že volí „menší zlo“, se obvykle nenamáhají získávat informace o všech kandidujících politických subjektech a vybírají si jen maximálně z pěti mediálně známějších politických stran a hnutí.

A konečně třetím vysvětlením je to, že voliči mají sklon volit ten politický subjekt, který má podle nich šanci dostat se do Poslanecké sněmovny. Tito voliči často říkají, že sice mají svého politického favorita, jenž naplňuje jejich představy o národní politice, avšak na druhou stranu dodávají, že jejich favorit nemá šanci dostat se do Sněmovny, a tak svůj hlas dají raději jednomu ze subjektů, který už nějakou dobu ve Sněmovně pobývá.

Jestliže se velká část voličů řídí podle třech výše uvedených postupů, pak nelze dělat nic jiného než konstatovat známou frázi, že máme takovou vládu, jakou si zasloužíme. Volič by se měl ve dnech voleb chovat stejně, jak Ústava ČR ukládá poslancům a senátorům po celou dobu výkonu jejich funkce. Volič by měl volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí – uvědomovat si skutečnou situaci a spoluodpovědnost za její následující vývoj. Pokud voliči nedokáží nebo nechtějí volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a pouze řeší, kdo je „menším zlem“ nebo kdo má šanci dostat se do Sněmovny, případně podlehnou falešnému a povrchnímu charismatu vedoucího politika, anebo se dokonce voleb ani nezúčastní, pak mohou jen těžko od zvolených poslanců očekávat nebo chtít, aby oni podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jednali.

V další části zpravodajského produktu objasníme, jaké jsou dva hlavní ukazatele, že hodnocený politický subjekt bude prosazovat opravdové národní zájmy. Dále vysvětlíme, proč ani jeden politický subjekt ze stávajícího zastoupení v Poslanecké sněmovně (ve Sněmovně je devět subjektů) neprosazuje národní zájmy. V neposlední řadě ozřejmíme, co základního by měl obsahovat program politického subjektu, který chce doopravdy hájit národní zájmy.

4. říjen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11166)

Předseda vlády Andrej Babiš v souvislosti s děním ohledně obsazení funkce ředitele Bezpečnostní informační služby* (BIS) prokázal, že není jen bezcharakterním člověkem (což opakovaně potvrzuje – viz např. produkt 11162 a produkt 11163), ale že je také člověkem ustrašeným, který se pro zachování své moci v ČR vždy podřídí požadavkům cizí mocnosti.

Nutno doplnit, že těmto požadavkům se podřizuje nebo je podporou vlády schvaluje i politická opozice. Čeští politici tyto cizí požadavky klamně převádějí na jakési neexistující závazky a povinnosti, které podle nich Česká republika má vůči nadnárodním organizacím, k nimž především patří Severoatlantická aliance (neexistující závazky a další rozpory viz produkt 11130). Je však nutné zdůraznit, že údajné závazky směrem k NATO jsou ve skutečnosti závazky plněné ve prospěch Spojených států amerických, které Alianci využívají jako nástroj své zahraniční politiky (produkt 11001produkt 11002 a produkt 11159). Fakt, že je NATO nástrojem USA, mimo jiné prokázala také vojenská mise v Afghánistánu – zejména způsob jejího zahájení a způsob jejího ukončení. Na české politické scéně se tak dlouhá léta jedná pouze o to, kdo bude tím plnitelem cizích požadavků na úrovni české vlády.

Mnozí politici z politické opozice a téměř všichni novináři tvrdili, že když se Babiš jako premiér nezasadil o to, aby byl Michal Koudelka vládou opětovně jmenován do funkce ředitele BIS na dalších pět let, tak se Babiš podle nich podřizoval vůli prezidenta Miloše Zemana, který si Koudelku v této funkci nepřeje. Avšak Zeman nepatřil mezi hlavní důvody, proč Babiš nechtěl, aby vláda opětovně jmenovala Koudelku do funkce ředitele BIS. Pokud by se Babiš tolik obával Zemana a jeho počínání ohledně jmenování „nového“ předsedy vlády po volbách do Poslanecké sněmovny, tak by vládě jednoduše navrhl jiného kandidáta na ředitele BIS (sněmovní volby se konají 8 a 9. října 2021). Po schválení kandidáta vládou by vláda svůj návrh dle zákona předala k posouzení do sněmovního Výboru pro bezpečnost. Babiš by v tomto případě neusiloval ani o to, aby vláda Koudelku po vypršení jeho mandátu pověřila vedením BIS do doby, než bude „nějaký“ ředitel BIS novou vládou jmenován. Pověření Koudelky k vedení BIS Zemana nepotěšilo, čímž Babiš doložil, že měl pro své jednání jiné důvody (řeči o tom, že je správné, aby ředitele BIS jmenovala nová vláda vzešlá ze sněmovních voleb, jsou neopodstatněné a zastírají skutečné důvody Babišova jednání – viz další část produktu).

V následující části objasníme hlavní důvody, které Babiše vedly k jeho jednání, přičemž ukážeme (ne poprvé), že Babiš je nerozhodný a úskočný politik, který nejedná podle svého nejlepšího svědomí a ve prospěch České republiky, nýbrž vypočítavě manévruje podle momentální situace a podle vlastních potřeb, jež nadřazuje nad zájmy státu (Babišovy potřeby jsou v rámci jeho pudu politické sebezáchovy často propojeny a podřízeny požadavkům cizí mocnosti). K tomu provedeme unikátní rozbor Babišova projevu, v němž prozradil, komu slouží a koho se doopravdy obává.

Nejčtenější zpravodajské produkty