Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

7. květen 2021

Souhrnné hodnocení s odborným výkladem (13100)

V těchto dnech (18. týden roku 2021) české sdělovací prostředky i českou politickou scénu ovládlo jakési zvláštní dění, které odstartoval novinář Janek Kroupa svým článkem namířeným proti vicepremiérovi Janu Hamáčkovi, jenž byl toho času nejen ministrem vnitra, ale také úřadujícím ministrem zahraničních věcí. Kroupův „startovací“ článek nese název: „Svědectví: Hamáček chtěl v Moskvě vyměnit Vrbětice za milion Sputniků“.

Poznámka: Abychom byli přesní a neupírali spoluautorství na článku, tak musíme doplnit, že spoluautorkou článku je novinářka Kristina Ciroková. Je však samozřejmé, že hlavním „tahounem“ byl novinář Kroupa, který to potvrdil tím, že je to on, kdo se k uvedenému článku pro různá média vyjadřuje.  

Novinář Kroupa výše jmenovaný článek zveřejnil nebo mu bylo umožněno tento článek zveřejnit na serveru Seznam Zprávy v úterý 4. května 2021 v ranních hodinách. V tomto článku Kroupa tvrdí, že podle řady svědků chtěl Hamáček do Moskvy odjet s plánem vyměnit mezinárodní skandál související s incidentem ve Vrběticích za dodávky vakcíny Sputnik V a za možnost, že by se v Praze uskutečnilo vrcholné setkání (summit) prezidentů Joea Bidena a Vladimira Putina. Podle Kroupy měl Hamáček tento plán vylíčit účastníkům schůzky, která se konala v jeho kanceláři 15. dubna 2021 ve večerních hodinách.

Než se k této záležitosti a Kroupovu nikoli prvnímu ani poslednímu „úletu“ v následujících produktech detailněji vyjádříme, považujeme za vhodné uvést něco k českým rádoby investigativním novinářům (k tématu jen podotýkáme, že Hamáček není bez poskvrny, ale Kroupa si svou domýšlivostí celý případ špatně vyložil).

Nadpis souhrnného hodnocení se vztahuje především ke třem českým novinářům, jimiž jsou Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný a samozřejmě Janek Kroupa. Všechny tři zmíněné novináře hodnotíme jako trvale nespolehlivé zdroje (viz termín spolehlivost zdroje*), a to zvláště na problematiku související se zpravodajskými službami*. Všichni tři již prokázali své nevědomosti o práci zpravodajských služeb a svou neznalost v základní analýze a hodnocení informací v kauzách volně nazvaných jako „Novičok a Skripalovi“ a „Zabiják s ricinem“.

Následně předkládáme názornou ukázku diletantské práce Janka Kroupy, skrze kterou posloužil několika pletichářům, ale nikoli pravdě ani spravedlnosti. Ukázka pochází z produktu 12083 Ruská hrozba v podobě eliminace českých komunálních politiků za použití toxinů ricin a saxitoxin je nepovedenou klamnou operací BIS (2/2) publikovaného v květnu 2020. Obsah ukázky je následující:

         

  

  

Druhou oblastí je policejní ochrana českých komunálních politiků. Tato ochrana jim byla přidělena až po 6. dubnu. To je velmi zvláštní, když muž s jedy v kufříku identifikovaný jako Andrej Viktorovič Končakov přicestoval již 14. března. Zpravodajští fabulátoři* na tuto časovou mezeru zareagovali tím, že vypustili do médií vysvětlení. Na webovém portálu Seznam Zprávy se 10. května v článku s titulkem „Ruský špion: V kufru jsem vezl dezinfekci a bonbony“ objevil tento text:

„Je velmi pravděpodobné, že důstojníci BIS se snažili Andreje Viktoroviče Končakova sledovat. S kým se sejde, předá někomu obsah kufru? Pokud byli schopni sledovat, kde se pohybuje „diplomat“ a hlavně nebezpečná látka, kterou měl přivézt, mohli být v klidu. Na začátku dubna se ale podle všeho situace vymkla kontrole. Ať už to bylo tím, že BIS přestala být schopna důsledně sledovat Andreje Viktoroviče Končakova, nebo ztratila jed či jednoduše zjistila, že sama není schopna politiky ochránit, musela se obrátit na policii.“

Text výše je jeden velký zpravodajský i novinářský nesmysl, který si nechal novinář Janek Kroupa vnutit svým „senzačním“ zdrojem. Jak může někdo sledovat osobu, aby zjistil, s kým se sledovaná osoba sejde nebo komu předá obsah kufříku, když to není proveditelné? Jak mohli důstojníci BIS tohle zjistit, když se jim dotyčná osoba ztratila v objektu ruského velvyslanectví? Nemohli vědět, že jiná osoba vycházející z objektu už nemá jed v kapse svého kabátu atd. Jak vůbec může investigativní novinář napsat, že příslušníci BIS mohli být v klidu, pokud byli schopni sledovat, kde se pohybuje nebezpečná látka? Ani toho sledovaného diplomata by neuhlídali, kdyby se jim chtěl ztratit. A jak mohl tentýž novinář provést náhlý zvrat v situaci a napsat, že na začátku dubna se situace vymkla kontrole a že BIS přestala být schopna důsledně sledovat Končakova nebo údajný jed? BIS nebyla nikdy schopna důkladně sledovat tohoto Rusa. Ale pointa je jasná: I když Rus s jedy přicestoval už 14. března, tak BIS byla schopna až do začátku dubna tuto hrozbu řešit sama. To je nesmyslné dovyprávění příběhu z důvodu vzniklé časové mezery mezi příjezdem diplomata a přidělením policejní ochrany ohroženým politikům. To jenom potvrzuje zákulisní role několika zdrojů* podsouvajících falešné informace vybraným novinářům.

O zdrojích jednotlivých novinářů jsme se zmiňovali již v předchozím výstupu. Nyní upřesníme, že ačkoli bylo zdrojů více (což už také o něčem vypovídá), tak byly všechny řízeny z centrálního místa. Bylo přesně koordinováno kdo, co a kdy vypustí ven a také komu to vypustí. Není náhodou, že o této kauze psali novináři Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný a Janek Kroupa. Novináři ani nemuseli vědět, odkud jednotlivé zdroje pocházejí či pro koho přesně pracují. Mohlo se také jednat o využití stálých zdrojů, které k tomu byly ze strany BIS poučeny.

     
 
 

Už jenom tento výše citovaný výplod degradoval Janka Kroupu na podřadného novináře, co se týče problematiky zpravodajských služeb. Ani novináři Kundra a Spurný se nedokážou s touto problematikou vypořádat. Povrchnost obou jmenovaných novinářů jsme podrobně prokázali například v produktu 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb.

U Jaroslava Spurného nás překvapila ještě jedna věc, kterou jsme popsali v produktu 12081 z května 2020. Tuto věc zopakujeme i nyní, jelikož je pro dané téma příhodná. Jaroslav Spurný v jednom pořadu České televize kdysi prohlásil, že studenty učí pravidlo, že zpráva bez uvedení zdroje není věrohodná. To je samozřejmě nesmysl, protože obsah zprávy nemůže být posuzován jen podle toho, jestli je u ní uveden zdroj. Hodnocení zprávy se vždy skládá ze dvou věcí: z hodnocení věrohodnosti* obsahu zprávy a z hodnocení spolehlivosti* zdroje zprávy. U zprávy může být klidně uvedeno třeba deset zdrojů, a přesto nemusí být věrohodná. Naproti tomu i zpráva bez uvedení zdroje může mít cenný obsah. Novinář Spurný v tomto případě prokázal velkou neznalost v práci s informacemi, přičemž zavrhl podstatnou část práce zpravodajských služeb, policie, ale také třeba historiků při práci s „nepodepsanými“ historickými dokumenty. Velmi podrobně se tomuto tématu věnuje odborný výklad 21013 Jak se hodnotí informace aneb Jsou informace bez uvedení zdroje nevěrohodné?

Uvedený odborný výklad je opatřen obrázkem s infografikou, která jednoduše a srozumitelně vyobrazuje, s čím je základní hodnocení informací spojeno. Pro výstižnost obrázku ho níže znovu přikládáme. Obrázek jsme vytvořili pro přípravu jakýchkoli analytiků, kteří se zabývají analýzou písemných a ústních informací* či zpráv*.

K hodnocení informací či zpráv předkládáme také malý test, jehož správné řešení by mělo být po výše uvedeném vysvětlení zjevné. Představme si, že vyučující před studenty žurnalistiky předloží dvě zprávy. Každá zpráva obsahuje jiné informace, přičemž u první zprávy je uveden zdroj, ale u druhé zprávy zdroj chybí. Otázkou pro studenty je, která z těchto dvou zpráv je věrohodnější.

Pokud by studenti postupovali podle toho, jak je učí novinář Spurný, a odpověděli by, že věrohodnější zprávou je ta s uvedením zdroje, pak by u testu propadli. Správnou odpovědí je, že nelze hodnotit věrohodnost zprávy podle toho, zda je nebo není uveden zdroj. Pro vyhodnocení věrohodnosti zpráv je nutné si nejprve obě zprávy přečíst a poté dalším postupem rozhodnout, která z nich obsahuje věrohodné či věrohodnější informace. Jak už jsme uvedli, tak obsah zprávy a zdroj zprávy jsou dvě odlišné položky. Navíc uvedený zdroj ani nemusíme znát, ale i kdybychom ho znali a z dřívějších zpráv ho hodnotili jako spolehlivý, tak to nemusí znamenat, že bude vždycky přinášet věrohodné informace. Podrobnější výklad o hodnocení informací a zdrojů je obsahem zmíněného produktu 21013.

Pro zájemce uvádíme několik dalších produktů z kategorie „Odborná zpravodajská nauka“:

Pokud někdo předává novinářům informace, neměli by novináři tyto informace zveřejňovat jenom proto, že vypadají působivě tím, jakou oblast a osoby zasahují (někdo by tyto informace nazval spektakulárními informacemi). Naopak by měli přednostně zkoumat, proč jim dotyčný zdroj takovéto informace předává – a dokonce by se na to měli ptát i samotného zdroje. Otázkou je, zdali si novináři umí vyhodnotit, co se za takovým uvolněním informací skrývá, a také to, zda umí správně analyzovat, jak jim zdroj tuto předávku informací odůvodnil.

Investigativní novinář není ten, kdo od někoho převezme jakékoli zajímavě vypadající informace a bez podrobné analýzy* a hodnocení* je zveřejní, přičemž doufá, že uchvátí veřejnost a tím se i proslaví. Takto v případě problematiky zpravodajských služeb postupují všichni tři rozebíraní novináři. Novináři Kundra a Spurný pokračují ve svých novinářských eskapádách i ve vrbětické kauze (viz produkt 12097). To, co oba k této kauze prezentují v časopise Respekt i na příslušném webu je skutečný festival domýšlivosti a vymýšlení nesmyslných konstrukcí. Na druhou stranu jsou tyto články výborným analytickým i důkazním materiálem (proti konkrétním aktérům), a proto se jim v nadcházející době budeme v některých z našich zpravodajských produktů věnovat.

U novináře Kroupy uvedeme ještě jednu zajímavou ukázku jeho pochybné i pomýlené práce. Kroupa v roce 2018 pro Český rozhlas uvedl, že důstojníci ruské GRU* (GU*) pod krycími jmény Boširov a Petrov byli v říjnu 2014 v České republice a že důvodem jejich přítomnosti bylo sledování Sergeje Skripala, který do ČR v té době také přicestoval (viz odkaz na rozhovor v produktu 12097). Jenže o dva a půl roku později (duben 2021) se dozvídáme, že oba rozvědčíci* GRU během svého téměř týdenního pobytu v ČR v říjnu 2014 plnili sabotážní* úkol v areálu muničního skladu ve Vrběticích. Avšak rádoby investigativec Kroupa dosud nevysvětlil tento rozpor s jeho dřívějším tvrzením a je škoda, že se ho na to nikdo neptá. Rovněž tento projev Kroupy z něho činí nespolehlivý zdroj. Kroupa by měl nyní přiznat, že se ve své domýšlivosti mýlil, případně by měl přiznat, že mu jeho zdroj předal nepravdivé informace. Jen těžko může Kroupa tvrdit, že oba ruští zpravodajští důstojníci* byli tak dobří, že během pětidenního pobytu v ČR zvládli jak sledování Sergeje Skripala, tak přípravu a provedení sabotážní akce, a přitom všem se pohybovali na několika místech (přinejmenším v Praze, v Ostravě a ve Vrběticích).

Kroupa v Českém rozhlase hovořil o Skripalově přítomnosti v ČR takové nesmysly, kterými stejně jako Kundra a Spurný doložil svou neznalost práce zpravodajských služeb. Jádro Kroupových zpravodajských nesmyslů je v tom, že Skripal v žádném případě nemohl v roce 2014 pomáhat Bezpečnostní informační službě* (BIS) rozplétat ruskou agenturní síť* (případně obecněji zpravodajskou síť*) v České republice. Zevrubně je tento nesmysl objasněn v produktu 12046, s pokračováním v produktu 12047. Obsah obou uvedených produktů se týká podrobného rozboru tohoto nesmyslu, akorát v tomto případě podaného ze strany novinářů Kundry a Spurného.

Kroupa by měl zpytovat své svědomí, že si nechal podstrčit pochybné informace, které zveřejnil jako fakta*. Pochybné v tom, že informace vytvořily externí rozpor*, co zde vlastně důstojníci GRU prováděli. A pochybné zároveň v tom, že Skripal nemohl v Praze cokoli rozkrývat.

Z čeho Kroupa vycházel, když informace obdržel, že je považoval za pravdivé? Snad ne z toho, že mu je předal někdo z BIS? Moderátorka Českého rozhlasu Věra Štechrová v rozhovoru s Kroupou za něj zmínila, že informace pocházejí z důvěryhodných zdrojů ze zpravodajské komunity*. A je to tady! To je přece potvrzení, že někdo z českých zpravodajských důstojníků vynáší utajované informace*, případně vyfabulované informace, které za určitým účelem podstrkává novinářům. Tohle ale není práce jednoho důstojníka, nýbrž řízené úniky informací* posvěcené z nejvyšších míst zpravodajské služby. To dokazuje i to, že dosud tyto úniky nikdo řádně nevyšetřoval. A pokud zde byly jakési náznaky nějakého vyšetřování, tak už předem bylo jasné, že vše půjde do ztracena. Přitom není složité tyto prohřešky vůči zákonu dokázat. To jsme včetně posloupných bodů vyšetřování prezentovali např. v produktu 12088 Vyšetřování úniku utajovaných informací v kauze ruského zabijáka s ricinem.

Uvažoval Kroupa třeba o tom, že Skripal ani příslušníci GRU nemuseli v ČR vůbec být? Asi ne, neboť jak prokázal, tak on bezmezně českým zpravodajcům věří. Jenže tohle není dobrá vizitka novináře, protože tím zároveň prokázal, že českým zpravodajcům také slouží.

Ohledně úniku utajovaných informací se na serveru Seznam Zprávy objevila 6. května 2021 zpráva, že poslanec Pavel Bělobrádek, který je též předsedou Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS, po jednání komise uvedl, že únik informací v kauze Vrbětice nepocházel ze strany BIS, ale že k němu došlo až poté, kdy BIS, Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) a státní zástupce odsouhlasili materiál a odeslali ho dalším osobám. Tak po tomto podivném logickém úsudku* můžeme jen ironicky konstatovat, že poslanec Bělobrádek je opravdu předseda komise na svém místě! Větší hloupost už nemohl říct. Bělobrádek chce zkrátka veřejnosti namluvit, že když byly informace odeslány k dalším subjektům, tak únik už nemohl pocházet od BIS. To chce tedy tvrdit, že poté, co byly informace rozeslány na další místa, tak příslušníci BIS je už neměli k dispozici nebo že se jim snad vymazaly z paměti? Odeslání informací dalším osobám přece neponechává BIS ohledně úniků informací stranou, ale pouze rozšiřuje počet možných provinilců.

Bělobrádek a další poslanci, a především vláda (která se však chová podřízeně) by si měli uvědomit, že ještě týž večer 17. dubna 2021, kdy ochotnické duo Babiš–Hamáček dramaticky přednesli podezření o tom, že do výbuchů v muničním skladu ve Vrběticích byli zapojeni záškodníci z GRU, vyšel na webu Respektu článek, jehož autory byli přirozeně Kundra a Spurný. Tento článek byl na druhý den aktualizován, ale bylo patrné, že oba zdánliví investigativní novináři horlivě čekali, až skončí brífink Babiše a Hamáčka, aby mohli okamžitě přispěchat se svými „senzačními“ poznatky. Článek s názvem Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, kteří se pokusili zabít Skripala obsahoval takové detaily (nehodnotíme jejich věrohodnost), které nebyly na brífinku členů vlády sděleny. Od koho tyto informace pocházely a proč příslušné orgány nezahájily vyšetřování?

V souvislosti s děním v posledních několika letech se Česká republika prostřednictvím své politické scény a zpravodajských služeb stává stále více prohnilejším a zaprodanějším státem. V produktu 22039 BIS v kauze Vrbětice hanebně selhala aneb Jak by situaci řešila skutečná kontrazpravodajská služba jsme v závěru uvedli sedm jednoduchých, ale o to důležitějších otázek, které by měly být položeny přednostně řediteli BIS Michalu Koudelkovi a dále také zástupcům Policie ČR a vládě. Nalézt odpovědi na tyto otázky je pro zákonodárce i jiné státní orgány jednoduché. Fakt, že se o to dosud nikdo nepokusil, potvrzuje, že se český stát ubírá zmíněným směrem.

Je zvláštní, že v současném náruživém boji proti dezinformacím* nebyly Seznam Zprávy a Respekt kvůli některým pomýleným článkům označeny za dezinformační weby či plátky. Jmenovaní novináři skrze tyto sdělovací prostředky se svými články o českých i cizích zpravodajských službách neslouží nezávislé žurnalistice, nýbrž svým informačním chlebodárcům, pro které nevědomě a možná i vědomě pracují jako hlásná trouba v usměrňování jednostranného hodnocení určitých událostí.

V následujících produktech odhalíme, co bylo na schůzce u vicepremiéra Hamáčka zajímavého, ale z hlediska vztahu vlády se zpravodajskými službami také zároveň nešťastného a o něčem vypovídajícího (tyto věci nebyly dosud nikde prezentovány a asi jen tak prezentovány ani nebudou). Dále objasníme domýšlivost novináře Kroupy v očerňování Hamáčka a vysvětlíme, kde Hamáček doopravdy chyboval. A nevyhneme se ani poukázání na přízemnost některých opozičních politiků a upozornění na hranou dvojroli Andrejem Babišem.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13100
Souhrnné hodnocení s odborným výkladem
© 2021 Agentura EXANPRO
3. květen 2021
Předplatitelé

Specifická analýza s odborným výkladem (22039)

Většina poslanců a senátorů, a dokonce i členové vládního kabinetu chválí Bezpečnostní informační službu* (BIS) za to, jak nyní v roce 2021 rozkryla činnost ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) vedenou na území ČR v roce 2014. Pokud bychom ale měli věřit tomu, že zde v roce 2014 ruští zpravodajci* operovali, pak to, s čím BIS přišla v dubnu 2021, nelze nazvat žádným úspěchem, nýbrž naopak hanebným selháním BIS. Je udivující, že tohle čeští zákonodárci nevidí a pějí ódu na ředitele BIS Michala Koudelku namísto toho, aby pokládali desítky nabízejících se otázek a uvažovali o aktivitách směřujících k odvolání Koudelky.

BIS hanebně selhala, neboť v této kauze prokázala, že nedokáže působit proti cizím zpravodajským službám* operujícím na českém území (což je ze zákona jedna z hlavních činností BIS). Kromě hanebného selhání selhala i trestuhodně, jelikož si hodně věcí o činnosti příslušníků GRU vymyslela, a to jenom proto, aby posloužila zájmům cizí mocnosti. Koudelka by měl být z tohoto pohledu řešen podle českého trestního zákoníku, avšak to je součástí jiného zpravodajského produktu*, kde budeme hodnotit údajné důkazy* o činnosti GRU na území ČR spolu s trestní odpovědností ředitele Koudelky.

Pokud selhala BIS, musela pochopitelně selhat i Policie ČR, která jako orgán činný v trestním řízení celý případ od samého počátku vyšetřovala a znovu vyšetřuje. Zákonodárci by se taktéž měli zajímat, jak se k celé kauze staví Vojenského zpravodajství (VZ), jehož kontrazpravodajská složka monitoruje v oblasti obrany aktivity cizích vojenských zpravodajských služeb. Je ředitel VZ Jan Beroun ochoten podpořit verzi BIS? Pokud by ředitel VZ podpořil verzi BIS, pak by musel zároveň připustit, že selhala i jeho služba.

Hovoříme o verzi*, protože neexistují takové důkazy, které by tuto verzi mohli povýšit na něco víc. Podivně úsporný záznam v ubytovací knize hotelu Corrado nelze bez bližších údajů a ověření jejich pravosti považovat za důkaz (podrobněji viz produkt 12098 a produkt 13099). Dokonce i Policie ČR a premiér Babiš potvrdili, že je vše teprve na úrovni vyšetřovací verze*, což nedává smysl s tím, jak si vláda pospíšila s vyhoštěním ruských diplomatů.

V tomto produktu zařazeném do kategorie „Agentura a zpravodajská podpora“ na reálné vrbětické kauze vysvětlíme, jak by měla profesionální kontrazpravodajská služba* či kontrazpravodajská agentura postupovat včetně spolupráce s policií. Na odborném výkladu jasně prokážeme závažné nedostatky v práci BIS a odbornou nezpůsobilost jejího ředitele. Odborný výklad rovněž slouží také jako návod pro poslance i senátory z příslušných výborů a komisí pro kladení konkrétních otázek nejenom směrem na ředitele BIS, ale také směrem na vládu, která se nepodloženým závěrům BIS podřizuje a kryje její pochybení.

27. duben 2021
Předplatitelé

Specifická analýza (13099)

S hodnocením činnosti Bezpečnostní informační služby* (BIS) a jejího vlivu na českou vládu jsme si vzpomněli na Pákistán. Obecně platí, že každá země má svoji armádu, ale o Pákistánu se říká, že tamní armáda má svoji zemi. To hodně napovídá o poměrech v této zemi. V souvislosti s BIS bychom mohli říct, že každá národní vláda má své zpravodajské služby*, ale v České republice má kontrazpravodajská služba* BIS svou vládu, jejíž činnost usměrňuje. To by samozřejmě nebylo možné, pokud by za BIS nestál „mocný“ zahraniční partner, kterému celá BIS prostřednictvím jejího ředitele Michala Koudelky slouží jako „jednolitý“ agent*. Vzhledem k postavení BIS ve státní správě lze BIS podle zpravodajské terminologie* označit termínem agent s vlivem*.

Vláda tuto skutečnost ohledně podporovaného postavení BIS zahraniční mocností bere na vědomí a pasivně se požadavkům BIS podřizuje. Předseda vlády Andrej Babiš už jednou zmínil, že požadavky zpravodajských služeb je potřeba respektovat, přičemž měl na mysli především požadavky BIS (viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně?).

Zdá se, že vedoucí funkcionáři BIS si jsou svou beztrestností až příliš jistí, avšak neměli by zapomínat, že všechno, co učiní, může být později použito proti nim (což už připomíná poučení obviněného). Je velmi udivující, že česká politická scéna jen pasivně přihlíží, ba co víc, většina politiků Bezpečnostní informační službě bezmezně věří a její poškozující činnost podporuje. Přitom se BIS dopustila už tolika viditelných a snadno prokazatelných prohřešků, že už dávno měla být větší část důstojníků BIS minimálně propuštěna. Je to ale těžké, protože i státní zastupitelství se uvolilo hrát podle scénáře BIS. Přitom lze lehce rozpoznat a určit, že údajné důkazy*  a stopy* předkládané ze strany BIS jsou podvržené, případně že se jedná jen o tvrzení příslušníků BIS, která nemohou ničím doložit. Taktéž je zajímavé, že najednou zde nejsou žádní investigativní novináři, kteří by se do případu vložili a zjistili, jak se věci mají. 

Než přistoupíme k rozboru údajného pobytu důstojníků GRU v ostravském hotelu Corrado, připomeneme ještě neblahou úlohu BIS v kauze označované jako „Zabiják s ricinem“. BIS tuto kauzu rozpoutala na základě údajného anonymního dopisu. Jako autor dopisu byl identifikován Igor Rybakov, zástupce vedoucího Ruského střediska vědy a kultury (RSVK) v Praze. V jednom z produktů z června 2020 jsme uvedli, že BIS mohla pochybnosti v této kauze rozptýlit tím, kdyby zveřejnila obsah onoho anonymního dopisu. BIS to však odmítla, přitom zveřejnění nic nebránilo: kauza už byla ukončena, obsah dopisu byl smyšlený a část detailů z obsahu dopisu stejně unikla do médií. BIS moc dobře věděla, proč dopis nemůže zveřejnit, přičemž ani neuvedla, zda byl dopis psán v ruštině, češtině nebo třeba v angličtině (pokud byl vůbec napsán). Ono už použití konkrétního jazyka je významnou informací, která by mohla BIS usvědčit z podvodu (podrobněji viz produkt 12086 BIS pokračuje ve své kompromitaci a diskreditaci a též viz produkt 12085 Zfušovaná klamná operace BIS musela být nějak zakončena, a tak přišla závěrečná fabulace – díl 2/2).

A nyní se už pojďme seznámit s podrobnou analýzou údajného pobytu důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) v ostravském hotelu Corrado a na tvrzení BIS a majitele hotelu Maxmiliána Šimka, která obsahují výrazné trhliny. Kromě toho rovněž vysvětlíme, proč si BIS pro vytváření falešných stop pro svou zpravodajskou historku* zvolila zrovna hotel Corrado v Ostravě. A dále doplníme, jakým způsobem mohli policisté v případu už dávno pokročit, pokud by opravdu chtěli.

22. duben 2021
Předplatitelé

Souhrnné analýza a hodnocení (12098)

Zpravodajský produkt* volně navazuje na výstup 12097, ve kterém jsme se poprvé vyjádřili k údajnému působení zpravodajských důstojníků* z ruské GRU* (GU*) na území České republiky a jejich kurióznímu proniknutí do areálu muničního skladu ve Vrběticích a domnělému zničení dvou skladovacích budov s výzbrojním materiálem včetně muničních elementů. Dokument 12097 lze považovat za úvodní a povšechný vhled do problematiky rozehrané Bezpečnostní infomační službou* (BIS) na popud silnější (řídící) mocnosti, kde se zřetelně rozkrývá bázlivá podřízenost české vlády a frenetické řečnění politické opozice plynoucí z naivity, nevědomosti a neschopnosti porozumět situaci a odlišit fakta* (důkazy*) od falešných informací a podsunutých stop. Takovéto chování vede Českou republiku do vlastní záhuby pro naplnění zájmů cizí mocnosti.

Podle BIS a Policie ČR (NCOZ) byly exploze v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014 spáchány příslušníky ruské vojenské zpravodajské služby* GRU. O příslušnosti údajných pachatelů ke GRU se kontrazpravodajci* z BIS a čeští policisté podle jejich vyjádření dozvídají až v roce 2018 po podivném útoku na bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala v jihoanglickém městě Salisbury (přehled produktů ke kauze „Novičok a Skripalovi“ je uveden na konci dokumentu 12097). Co příslušníci bezpečnostních složek prováděli v období říjen 2014 až březen 2018, není známo, protože tím se nikdo z nich nechlubí. Problémem ale je, že oni nekonali ani v období duben 2018 až březen 2021. Ani v tomto období totiž nic nevěděli o tom, že incident ve Vrběticích měl být spáchán důstojníky GRU. To lehce prokážeme v následující části produktu.

Teprve v dubnu 2021 (respektive už v březnu 2021) obdržela BIS pokyn s podpůrnými informacemi, aby přesvědčila vládu k nějaké akci, jinak by karty o ruské stopě vyložili rádoby spojenci, čímž by českou vládu podle nich zahanbili. Zajímavým úkazem, i když zase ne tolik v českém prostředí, bylo a stále je náhlé šíření informací k určitým novinářům a médiím, aniž by tyto informace byly oficiálně uvolněny. Jednalo se především o řízený únik informací* novinářům časopisu Respekt a od zahraničních služeb pak řízený únik informací k takzvané skupině Bellingcat (podrobněji o této skupině a významu jejího názvu viz produkt 12093 Bellingcat jako předsunutá organizace CIA a MI6 nechtěně obnažila slabou stránku těchto zpravodajských služeb a tím i propojení s nimi – uvnitř dokumentu je zajímavá souvislost s pádem dopravního letadla nad východní Ukrajinou).

Velmi zajímavé a zásadní pro dokazování zpravodajské fabulace* ze strany BIS je navedení České televize na uměle vytvořenou stopu v ostravském hotelu Corrado, kam se vydal reportér ČT Jiří Loučka a společně s reportérem Jiřím Hynkem vytvořili reportáž pro hlavní zpravodajskou relaci „Události“ vysílanou v České televizi 20. dubna 2021. Avšak reportáž byla velmi pasivní a nedostatečná, neboť v ní chyběla jedna základní potvrzující, anebo naopak popírající položka. Dnes málokdo z novinářů klade ty správné otázky. Většina z nich se spokojí s odpověďmi, které jsou očekávané a jsou mířeny požadovaným politickým směrem. Moderátor ČT Jakub Železný v televizním studiu zkonstatoval, že se jedná o důkaz, který se podařilo získat České televizi. To byla hodně neprofesionální práce terénních reportérů ČT i moderátora ve studiu (objasníme dále v textu).

Česká televize nevědomě nastínila zanedbání práce příslušníků BIS a též policistů z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), samozřejmě za předpokladu, že všichni chtějí nadále tvrdit, že se údajní vojenští operativci* z GRU na území ČR pohybovali tak, jak je veřejnosti předkládáno (zanedbání vysvětlíme dále v textu).

Česká televize kromě toho také bezděčně poukázala na slabá místa novinářů z Respektu a údajných internetových detektivů ze skupiny Bellingcat. To poukázání na slabá místa je o to větší, čím více novináři z Respektu a Bellingcatu navyšují počet rozvedčíků* z GRU údajně zapojených do akce ve Vrběticích. Celé to souvisí se Službou cizinecké policie a určitými povinnostmi zapojených osob.

19. duben 2021

Souhrnná analýza a hodnocení (12097)

V sobotu večer 17. dubna 2021 se občané České republiky z úst premiéra Andreje Babiše náhle dozvěděli, že existuje „důvodné podezření“ o zapojení důstojníků GRU* (GU*) do výbuchu muničního skladu v areálu Vrbětice v roce 2014. Jenže pokud se jedná o podezření, ať už důvodné, nebo nepodložené, pořád je to jen podezření, což znamená, že to stále nestačí na to, aby byl kdokoli obviněn, natož souzen. Podezření znamená teprve zahájit šetření* či vyšetřování*, nebo přejít z fáze šetření* na fázi vyšetřování*, případně zahájit další fázi v už započatém vyšetřování a toto nové podezření potvrdit, anebo vyloučit (vyvrátit). Je proto nepochopitelné, že česká vláda již při pouhém podezření dospěla k tak rychlému a závažnému rozhodnutí vyhostit 18 pracovníků ruského velvyslanectví.

Babiš sdělil, že pro toto „důvodné podezření“ existují „jednoznačné důkazy“, avšak někdo mu zapomněl říct, že pro to, aby měl podezření, ještě nemusí mít jednoznačné důkazy. Ale pokud už někdo má jednoznačné důkazy, tedy něco nezpochybnitelného, což můžeme nazvat přímými důkazy*, pak už nemusí mluvit o podezření a může přejít přímo k obvinění. Jenomže Babiš ani nikdo jiný z vlády netlumočili žádné obvinění, ale mluvili jen o podezření, a přesto se česká vláda rozhodla vyhostit ze země ruské diplomaty a členy ruského personálu. (Zase někdo, kdo měl přijít, aby to Babišovi vysvětlil, tak nepřišel…)

Babiš uvedl, že ty údajné jednoznačné důkazy* byly získány vyšetřováním bezpečnostních složek. Avšak ani Policie ČR, respektive Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) ve svém „komickém“ příspěvku na sociální síti Twitter a na webu Policie ČR nepíše nic o žádném obvinění, a dokonce ani o podezření (tu komičnost vysvětlíme dále v textu). Pouze žádá občany o pomoc při pátrání po dvou osobách v souvislosti s prověřováním okolností závažné trestné činnosti. Takže policisté po více než šesti letech od incidentu ve Vrběticích stále cosi prověřují. Nyní prověřují nové poznatky o pohybu dvou osob v určitých místech ČR a jelikož žádají občany o pomoc, tak toho o jejich pohybu moc neví. A neví to ani Bezpečnostní informační služba* (BIS), jinak by přece tyto informace policistům předala a ti by je pak nemuseli žádat od občanů. Tak jaké to jsou ty jednoznačné důkazy, když Policie ČR ještě pořád něco prověřuje a případ je tak stále otevřený a nejasný? Na základě čeho se tedy vláda rozhodla vyhostit ruské diplomatické a jiné pracovníky?

Odpověď je jednoduchá. Vláda jednala na základě zpravodajské fabulace* BIS se zapojením mocnějšího zahraničního partnera, či spíše nadřazené mocnosti. Termín „zpravodajská fabulace“ je v této kauze klíčovým termínem, proto uvádíme jeho definici:

         

  

  

Zpravodajská fabulace (intelligence fabrication)

Vytváření smyšlených (nepodložených) zpravodajských závěrů s cílem ovlivnit národní politiku a politiku spojenců požadovaným směrem. Cílem je rovněž ovlivnit veřejné mínění, a tím podpořit požadovanou politiku jak na národní úrovni, tak na úrovni politických spojenců, případně na úrovni mezinárodních subjektů (především NATO a EU). 

V procesu zpravodajské fabulace jsou obvykle zpravodajské závěry předdefinovány, přičemž jsou podpořeny účelovým výběrem zpráv (informací) nebo jejich úpravou tak, aby formovaly požadovaný závěr. Pro snadnější proces fabulace přímo na ústředích zpravodajských služeb se vytvářejí zdroje informací, jež zpravodajským službám poskytují falešné či upravené informace vydávané za přímé poznatky (získané od zdrojů s přímým přístupem k informacím).

Související termíny: fabulátor, fabulace, zpravodajský fabulátor, operační fabulace, konstrukce, zpravodajská konstrukce, zpravodajský závěr, zpravodajská historka

     
 
 

Andrej Babiš své prohlášení četl, ale určitě si ho nepsal sám. Vše mělo působit přesvědčivě, jenže když se prohlášení politika nezakládá na pravdě, ale na záměrných smyšlenkách, pak se v něm snadno objeví interní rozpory*. Je obecnou zkušeností, že pokud lidská mysl nevychází ze skutečnosti, kterou popisuje, ale z vlastního smyšleného příběhu, je mnohem těžší tento příběh napsat tak, aby všechny položky v něm uvedené do sebe zapadaly a byly konzistentní s vývojem situace (logicky na sebe navazovaly). Z proslovů premiéra Andreje Babiše a vicepremiéra Jana Hamáčka zaznělo několik takovýchto interních rozporů a samozřejmě dramatických vsuvek, které měly sugestivně navodit vážnost celé situace, propojení České republiky se Západem a nepopiratelnou vinu Ruska. Z hlediska vzdělávání zpravodajských analytiků* (analytiků zpravodajských služeb*) jsou projevy obou českých výkonných politiků i jejich vyjadřování následující den v médiích příhodným analytickým materiálem. Potíží však je, že erudovaný a nestranný analytik nemá v dnešní době takovou hodnotu jako analytik, který je skrze upravený obsah svých zpravodajských produktů* ochoten kráčet naproti aktuálním politickým požadavkům.

Z Babišova projevu jsme již něco rozebrali, ale protože se spolu s ním k případu vyjadřuje také Hamáček, tak zmíníme i jeden nesmysl v Hamáčkově vyjádření. V pořadu ČT „Otázky Václava Moravce“ vysílaném 18. dubna 2021 vicepremiér Hamáček tvrdil, že česká policie věděla o obou podezřelých Rusech od začátku (rozuměj od počátku vyšetřování incidentu ve Vrběticích – rok 2014), ale údajně až ve chvíli, kdy byl proveden útok na bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala a jeho dceru Julii v jihoanglickém Salisbury (rok 2018), se podle Hamáčka zjistilo, že jsou oba příslušníky vojenské zpravodajské služby GRU. Hůře se do toho Hamáček zamotat nemohl – a opět se nám tu objevují jasné znaky fabulace*.

Policejní vyšetřovatelé podle Hamáčka tedy věděli v souvislosti s incidentem ve Vrběticích o obou Rusech, případně cizincích od samého počátku. Ale pak je divné, že tyto cizince a jejich pohyb nikdo neprověřil, a to právě za situace, kdy všem bylo známo, že společnost Imex Group, která muniční sklad pro svou obchodní komoditu (výzbroj a muniční elementy) využívala, obchodovala s exponovanými zahraničními subjekty. Za této situace musela přece přítomnost cizinců vzbudit jasné podezření. A co spolupráce Policie ČR s BIS? Kdy vůbec začala BIS prověřovat tyto dva cizince?

Ale to není všechno. Hamáček dále uvedl, že policisté až po incidentu v Salisbury zjistili, že oba Rusové či cizinci s krycími doklady* patří k ruské GRU. Avšak co dělali od roku 2018 čeští policisté a příslušníci BIS, když až nyní v roce 2021 žádají občany o informace ohledně pohybu těchto osob?

V říjnu 2018 vedla moderátorka Českého rozhlasu Věra Štechrová rozhovor s novinářem Jankem Kroupou. Rozhovor uvedla následujícími slovy:

„Přeběhlý ruský agent Sergej Skripal byl podle zjištění Radiožurnálu před čtyřmi lety v Česku (říjen 2014 – pozn. red.). V té samé době tu byli i dva údajní ruští rozvědčíci, kteří mají podle Britů jeho otravu jedem Novičok na svědomí. Podle důvěryhodných zdrojů ze zpravodajské komunity už tehdy oba Rusové zřejmě Skripala sledovali.“

Moderátorka Štechrová potvrdila, že česká zpravodajská komunita* nejpozději na podzim 2018 věděla, že dva ruští zpravodajci byli v říjnu 2014 v České republice (nyní pomineme, že se jednalo o řízený únik* utajované informace*). Údajně zde sledovali Sergeje Skripala, který měl českým kontrazpravodajským důstojníkům* pomáhat odhalovat ruské zpravodajce* a špiony*/vyzvědače*. Jenomže z hlediska způsobu práce zpravodajských služeb je nesmysl, aby byl Skripal schopen takové věci odhalit. Tento nesmysl jsme podrobně objasnili v produktu 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2) a v navazujícím produktu 12047. Těmi novináři byli Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří se ve svém článku zabývali návštěvou Skripala v ČR v roce 2012 (v té době Skripal navštívil ČR poprvé od doby, kdy byl v rámci výměnné operace v roce 2010 předán do Británie). Příslušný článek byl otištěn v časopise Respekt č. 20, jenž vyšel zhruba v polovině května 2018. Článek nese název „Skripalova stopa v Česku“ (článek je možné i s jeho aktualizací dohledat podle názvu na internetu).

Když se vrátíme ke dvěma ruským zpravodajcům, tak zásadní otázkou je, jak české služby, a především BIS věděly, že oba Rusové v říjnu 2014 sledovali na území ČR Sergeje Skripala. Buď prováděli ochranu proti sledování a zjistili to, anebo tuto informaci později obdrželi od zahraniční partnerské služby – v tomto případě ale nemuselo jít o pravdivou informaci (nyní se nebudeme zabývat tím, jak se vytváří falešné stopy cizích osob v zájmových zemích včetně příspěvků na falešných účtech sociálních sítí). Další otázkou je, zda na území ČR byl v říjnu 2014 i sám Skripal, a proč to bylo zrovna v říjnu 2014, anebo zda i tento klam byl s určitým cílem vytvořen později.

Pokud připustíme, že se v uvedeném termínu na území ČR nacházeli všichni tři a že česká kontrazpravodajská služba* BIS ve spolupráci s Vojenským zpravodajstvím* v tuto dobu při ochraně Skripala zaznamenala pohyb obou důstojníků GRU, pak by BIS měla mít k dispozici fotografický materiál (ať už vlastní, nebo z kamerových systémů). Potom je ale divné, proč tento autentický materiál nepoužila Policie ČR ve své žádosti o pomoc, jak to dělá i v jiných případech.

A zde se vracíme k naší zmínce o tom, že internetový příspěvek NCOZ žádající od občanů informace o pohybu dvou ruských osob je svým způsobem komický. Policie píše, že žádá o pomoc při pátrání po dvou osobách, které se měly nejméně v období od 11. října 2014 do 16. října 2014 pohybovat na území České republiky, nejprve v Praze, následně v Moravskoslezském kraji a Zlínském kraji. Ta žádost působí dojmem, jako by samotní policisté pořád věřili, že se v uvedených prostorech tyto osoby mohou stále nacházet. Ale dobře, policisté zřejmě chtějí, aby se přihlásili svědci, kteří se mohli s uvedenými osobami před téměř sedmi lety potkat nebo je v uvedených prostorech spatřit. Jenže proč policisté nezačali pátrat nejpozději na podzim 2018, kdy BIS už podle svých uniklých informací věděla, že se tu oba vojenští operativci* pohybovali? Asi v té době policistům ze strany BIS ještě nikdo neřekl, že to má mít spojitost s incidentem ve Vrběticích, a vedoucím pracovníkům BIS to v té době ještě nikdo neřekl ze strany zahraničních partnerů. Hlavní aktéři patrně čekali, až dozraje vhodná doba, což souvisí s nástupem pokoutně zvoleného Joea Bidena do Úřadu prezidenta Spojených států amerických (viz např. produkt 11149 s odkazy na další produkty uvnitř dokumentu) a s odstartováním nové protiruské kampaně včetně dalšího kola vyhošťování ruských diplomatů a odstavování Ruska od zahraničních zakázek.

Čeští policisté tedy vědí, v jakých přibližných prostorech se oba Rusové na území ČR pohybovali, proto by bylo zajímavé vědět, jak se tohle vůbec dozvěděli. Zjistili to vlastním pátráním a objevením stop jejich pohybu či jinými slovy objevením známek jejich činnosti v příslušné době a na uvedených místech? Pokud ano, tak by už nemuseli žádat o pomoc. Anebo toho mají málo? Ale i to málo by stačilo k tomu, aby už sami byli schopni rozšiřovat své pátrání dalšími směry. Asi tušíme, že tuto informaci Policie ČR obdržela od BIS a že BIS tuto samou informaci získala od zahraničního partnera. Pokud by BIS uvedené skutečnosti zjistila sama ze svého působení včetně využití vlastních záznamových prostředků i záznamů z kamerových systémů, pak by to svým kolegům z Policie ČR předala a policisté by nemuseli žádat veřejnost. Avšak příslušníci BIS nic neví a jen účinkují jako prostředníci mezi zahraničním partnerem a Policií ČR.

A jelikož čeští policisté nemají k dispozici nic relevantního, tak ve svém internetovém příspěvku používají fotografie převzaté ze zahraničních médií původně prezentované Brity v roce 2018. Celkově je to podivné i úsměvné zároveň. Policejní žádost o pomoc vypadá spíše jako psychologické školení českých občanů s cílem jim znovu připomenout notoricky známé fotografie s údajnými ruskými provinilci a zdůraznit, že Rusko svými nebezpečnými aktivitami už ohrožuje i Českou republiku a že se tudíž musíme ještě více přimknout k našim zdánlivým západním spojencům.

Jestlipak už jsou připraveni případní svědci, kteří by na žádost NCOZ přispěchali se svým „hodnotným“ svědectvím či „pozoruhodnou“ výpovědí? I tohle umějí zpravodajské služby zařídit a využít svých „externistů“ či OJVP*.

BIS ani NCOZ nic nevědí, a tak nezbývá než se ptát, jak příslušníci těchto složek přišli na to, že oba Rusové byli v areálu muničního skladu ve Vrběticích? Údajná elektronická komunikace k tomu nestačí. V tomto okamžiku nejvíce detailů o případu vypustili jako obvykle novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří krátce po sobotním mimořádném brífinku Babiše a Hamáčka zveřejnili článek s názvem Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, kteří se pokusili zabít Skripala. V tomto článku jsou takové detaily, které nebyly na brífinku členů vlády sděleny. Teď nehodnotíme věrohodnost* oněch detailů (která je tak jako tak nízká) ale to, jak je možné, že je mají k dispozici tito dva novináři. Ono je to celkem jednoduché, protože BIS je v posledních letech proslulá svými řízenými úniky utajovaných informací přes své prostředníky s pokynem, kdy nejdříve je možné převzaté informace zveřejnit. (Někdo by mohl namítnout, že informace ze zpravodajských fabulací nemohou být přece utajované, když nejsou skutečné, ale právě proto a i z jiných praktických důvodů se utajují stejně jako jiná práce zpravodajských služeb.)

Novináři Kundra a Spurný jsou svým charakterem jakýmsi požehnáním pro BIS, která v nich našla výhodný potenciál být „skrytou“ hlásnou troubou BIS. Oba novináři si myslejí, jak skvělé mají informace a jak se zapíšou do novinářských dějin, ale pro svou novinářskou zaujatost a slepotu si nejsou schopni uvědomit, že jsou jen využíváni ve prospěch jedné strany. Tito novináři, ke kterým se přidal i Janek kroupa se naivně a nezkušeně ukázali již v kauze nazývané jako „Zabiják s ricinem“. Nejenom že hlásali to, co potřebovala BIS, ale ještě věřili tak absurdním smyšlenkám, že je s podivem, jak mohou být tito novináři považováni za investigativní novináře, a to ještě na problematiku zpravodajských služeb.

Příkladem jejich nekompetentnosti je samotný název jejich článku uvedený výše. V něm píšou, že za výbuchem muničního skladu stojí ruští agenti, což z odborného hlediska znamená, že to mohli být ruští občané žijící v ČR, kteří pro GRU pracovali jako zverbovaní* externí spolupracovníci (mezi termíny agent* a zpravodajský důstojník* je totiž patřičný rozdíl).

Přehled zpravodajských výstupů* věnujících se kauze „Zabiják s ricinem“ včetně žalostného zapojení novinářů je v podobě hyperlinkových odkazů uveden na konci dokumentu. Stejně tak je na konci dokumentu uveden přehled produktů rozebírajících kauzu, kterou bychom mohli nazvat „Novičok a Skripalovi“, případně „Novičok a Navalnyj“.

V tomto místě je vhodné uvést, že na webu EXANPRO jsme již 18. září 2018 (o dva dny dříve než jednostranně působící předsunutá skupina Bellingcat) v produktu 12048 prezentovali, že „podezřelí“ Rusové vystupující pod jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov jsou příslušníky GRU, k čemuž jsme následně zveřejnili tři produkty, v nichž jsme tento závěr podrobně zdůvodnili (viz produkty 12049 (díl 1)12050 (díl 2) a 12051 (díl 3)). Jenže zároveň jsme ve stejném produktu odpověděli záporně na otázku, zda mohli dva zmínění Rusové provést útok za použití nervového toxinu proti Skripalovi a jeho dceři, a to způsobem popisovaným britskými úřady. Podrobné odůvodnění tohoto zamítavého závěru jsme ještě nepublikovali, ale zveřejnění ve srozumitelné podobě je v plánu zpravodajské produkce*.

Jen málokdo je ochoten připustit, že Sergej Skripal i po své výměně do Británie pracoval pro Rusy jako jejich informační zdroj* (už jenom proto, že cestoval po evropských zemích, kde se stýkal se zástupci zpravodajských služeb zemí NATO) a že se po určité době cítil ohrožen ze strany britských služeb. Jen málokdo by po mediální masáži Západu popřemýšlel o tom, že Rusové vystupující pod krycími jmény* Petrov a Boširov byli dočasnými kontakty Skripala, kteří ze zpravodajského pohledu připravovali jeho extrakci* či exfiltraci* zpět do Ruska, což mělo být uskutečněno s koncem návštěvy jeho dcery v Salisbury. V té době už byl ale „hustě“ sledován a s ním se v hledáčku britské MI5* ocitly i jeho kontakty. V posledních dnech již byla ze strany britských operativců a specialistů přijímána opatření k izolování Skripala, proto ruští zpravodajci odjeli přímo do Salisbury, a to dokonce hned dvakrát za sebou, aby na místě prověřili situaci…

Hodně jsme o kauze „Novičok a Skripalovi“ naznačili a též jsme nastínili, že incident ve Vrběticích mohl mít zcela jiné pachatele plnící konkrétní dlouhodobý záměr s cílem trvale poškozovat předurčeného nepřítele. Ale po analýze několika údajů a souvislostí se přikláníme k tomu, že se jednalo o nedbalost, která byla později využita cizími zpravodajskými službami k postupnému vytvoření zpravodajské historky* (se zasetím umělých i skutečných stop), která byla v příhodnou dobu aktivována. Pozdější druhý výbuch v muničním skladu, který zničil další budovu, byl již úmyslný a měl zamaskovat nedbalost, jež zapříčinila první výbuch (podrobněji v samostatném dokumentu).

Kauza s obviněním Rusů z výbuchů ve Vrběticích obsahuje celou řadu dalších rozporů, které nemohou obstát. Babiš s Hamáčkem se například snaží veřejnosti namluvit, že policisté nebo kontrazpravodajci* přesně věděli, jak to bylo s těmi výbušnými zařízeními v obou skladovacích budovách a kdy a kde byly plánovány exploze výzbrojního materiálu a co sabotérům nevyšlo. To je opravdu zajímavý vědecký počin, kdy příslušníci českých bezpečnostních složek na jedné straně nevědí nic konkrétního o fyzickém pohybu obou Rusů na území ČR, a hlavně v areálu muničního skladu, přičemž žádají o pomoc veřejnost, ale na straně druhé dokázali zpětně přečíst myšlení a přesný záměr záškodníků a určit, co se v muničním skladu přihodilo, a to i za situace, kdy sami přiznávají, že ze zničených objektů nemohl být získán žádný materiál pro forenzní analýzu. Ale o tom a o dalších rozporech podrobněji zase v jiných analytických produktech.

Babiš kromě několika dalších vět ve svém brífinku sdělil, že oceňuje práci českých bezpečnostních složek. Ke slovnímu ocenění bezpečnostních složek včetně BIS se přidali i zástupci politické opozice a v různých obměnách opakovali, jak ty naše složky skvěle pracují. Tím všichni (až na několik výjimek) opět prokázali, že na národní úrovni jsou všichni Babišové a že s Babišem budou ochotně hrát politické divadlo proti Západem předurčenému nepříteli (viz produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové z roku 2018).

Jakékoli řeči o skvělé práci bezpečnostních složek jsou scestné a určití vedoucí funkcionáři příslušných složek by naopak měli být trestně stíháni za několikaleté zanedbání své odpovědnosti a pracovních povinností, pokud se ovšem vše odehrálo tak, jak nám tady politici líčí.

Velmi zvláštní věcí je projev ředitele BIS Michala Koudelky, který nechal na twitterovém účtu BIS zveřejnit své následující vyjádření:

Z Koudelkova vyjádření čiší snaha se opět zviditelnit a ukázat veřejnosti, že to byla především zásluha BIS a jejího ředitele, kteří odhalili údajnou operaci GRU na českém území. Když Koudelka uvádí, že chce poděkovat NCOZ za skvělou spolupráci, tak vlastně říká, že hlavním tahounem byla jeho služba a že NCOZ „jenom“ spolupracovala. A pak je tu snaha hodnotit a vychovávat nadřízený orgán čili vládu. Koudelka oceňuje razantní reakci premiéra a ministra zahraničních věcí a doplňuje, že takto se chová sebevědomá a hrdá země. To zní, jako když otec vychovává své dva syny a říká jim, co je správné. Vyznívá to, jako by Koudelka naznačoval, že Babiš dobře splnil úkol, který mu byl uložen silnější mocností – úkol, který Babišovi doručila právě BIS jako prostředník. V Koudelkově vyjádření se ztrácí, který subjekt je v nadřazeném postavení – vláda, nebo BIS?

Jiný, horší případ chování neslučitelného s funkcí ředitele BIS byl popsán v produktu 12057 BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí.

Po návštěvě USA a ústředí CIA* (březen 2019) Babiš proti Koudelkovi jen tak nevystoupí. Američané v prostorách CIA Babišovi názorně vysvětlili, jak důležitá je BIS a její ředitel Koudelka v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Stalo se tak během předání psychologického či manipulativního ocenění Michalu Koudelkovi, který převzal cenu George Teneta (bývalý ředitel CIA podle něhož je cena pojmenována). Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA.

Poznámka: Ve skutečnosti se nejedná o žádné ryzí ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě mince (medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost. K tomu doplníme, že nejlepším oceněním je obstát sám před sebou.

Své si přisadil i moderátor ČT Václav Moravec, jenž ve svém pořadu u Hamáčka lobboval za povýšení Koudelky do generálské hodnosti. Moravec řekl konkrétně toto:

„Počítá vláda s tím, že poté, co zásadní díl práce odvedla BIS, že znovu v květnu navrhnete prezidentu republiky jako vláda povýšení Michala Koudelky do generálské hodnosti?“

Moravec také zmínil, že BIS měla zásadní podíl na odhalení a ztotožnění ruských agentů GRU právě ve spolupráci s NCOZ. Moravec už po několikáté prokázal, že se nedokáže orientovat v bezpečnostních otázkách a už vůbec v práci zpravodajských služeb, a také zopakoval svou politickou předpojatost. Moravec nepochopil, že příslušníci GRU nemohli být s případem dosud jakkoli ztotožněni, natož odhaleni jako pachatelé. Pokud ano, tak by NCOZ nežádala o pomoc veřejnost, a naopak by předložila jasné důkazy o zapojení Rusů do incidentu. Tento případ prozatím stojí jenom na zpravodajské konstrukci* BIS převzaté od zahraničních partnerů. Konstrukce není důkazem, nýbrž jen domněnkou nebo přáním, aby něco bylo tak, jak si BIS a několik politiků představuje.

Po téměř sedmi letech přišla BIS jen s neurčitým podezřením a na chudácích z NCOZ teď je, aby z toho vykouzlili něco hmotného a použitelného. Za to by chtěl Moravec povýšit ředitele BIS? Naopak by měl být Koudelka už dávno odvolán z funkce za nepřetržité úniky utajovaných informací a za svévolnou činnost překračující zákon – například neoprávněné vstupování do státní zakázky bez schválení vlády, což nedokázal správně pojmenovat ani předseda Výboru pro bezpečnost Radek Koten (SPD) a překvapivě souhlasil s tím, že BIS postupovala v souladu se zákonem, což byl absurdní závěr (podrobně viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně?).

V současné době chce předseda hnutí SPD Tomio Okamura, aby se vrbětickou kauzou a údajnými důkazy zabýval Výbor pro bezpečnost. Jenže jak k tomu přistoupí jeho spolustraník (spoluhnutík) a zároveň předseda zmíněného výboru Radek Koten, když předtím nedokázal zdůraznit a popsat pochybení BIS?

Poslanci by si měli uvědomit, že machinace ve zpravodajských službách nejsou dobrým příkladem pro příslušníky těchto služeb, zvláště pro ty, kteří mají stále svou čest a chtějí svou práci vykonávat co nejlépe. Poslanci by měli mít na zřeteli, že zpravodajští důstojníci mají o svých ředitelích nějaké mínění. Ale pokud převládá špatné mínění, pak úroveň práce v dané službě není dobrá. Co si například myslí podřízení o chování ředitele BIS?

Vláda se dlouhodobě a trestuhodně podřizuje cizím mocnostem. Hraje divadelní frašku, že se nechce ohýbat před Ruskem, ale opakovaně se ohýbá před západními mocnostmi. A Babiš jako premiér se propůjčuje ke stále větším pokleskům. Politická opozice obviňuje Babiše ze lží, ale když Babiš přijde opravdu s velkou lží, tak většina z té podivné opozice jásá a přidává se na stranu Babiše, protože se lže o Rusku, a to se chce každý před tím Západem předvést. Nikomu nevadí, že je tím ohrožována národní bezpečnost* České republiky, která je přetvářena v předpolí v působení proti Východu. Tak tu byly frenetické ohlasy na přijatá opatření v souvislosti s kauzou „Zabiják s ricinem“ a nyní je to podobné i v kauze „Záškodníci z Vrbětic“. Nikdo už neřeší, nakolik jsou tyto historky pravdivé, neboť hlavní je, že jsou namířeny proti Rusku.

Babiš při každé příležitosti zmiňuje, že jsme svrchovaná země, aby vzbudil dojem, že podle toho také jedná. Ale sám moc dobře ví, že vždycky jedná v zájmu cizí mocnosti, obzvláště jedná-li se o vyhošťování ruských diplomatů podle požadavků Velké Británie (v roce 2018) nebo Spojených států (rok 2020 a 2021), o přijímání permanentních protiruských sankcí a o účast na zahraničních vojenských misí jakou je např. mise v Pobaltí. Navíc svrchovanost naší země už nám nezaručuje ani Ústava ČR (podrobně vysvětleno v produktu 31016 Problematická Ústava ČR nezaručuje svrchovanost republiky a obsahuje další rozporná ustanovení). Vše je jen politická hra se zapojením mocnějšího zahraničního partnera, či spíše nadřazené mocnosti.

Ještě horší věcí však je, že v České republice je mnoho občanů a taktéž novinářů, kteří tomu všemu, co se kolem nich děje, a tomu, jak je jim to vládou interpretováno bezmezně (bez znalosti věci) i bezostyšně (s předpojatým zápalem) věří. Ve stejném produktu 11089 z listopadu 2018 jsme uvedli následující text:

         

  

  

„Je stále mnoho českých občanů, kteří nevěří, že bychom jen podřízeně konali ve prospěch cizích mocností a že by snad NATO a EU představovaly něco negativního pro vývoj lidstva v Evropě – zejména lidstva z bývalých socialistických států. Avšak tito občané budou mít příležitost se přesvědčit o svém omylu, a to nejpozději do roku 2030.“

     
 
 

Podrobněji k významu roku 2030 s odkazy na související zpravodajské výstupy viz produkt 11153 Úskočný a falešný premiér Babiš, jeho nemohoucí družstvo ministrů, zmatená i zrádná politická opozice a pokrytecký i prospěchářský prezident Zeman.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajské produkty související s kauzou nazvanou jako „Zabiják s ricinem“:

Zpravodajské produkty související s nervově paralytickou látkou řady Novičok:


Zpravodajský produkt 12097
Souhrnná analýza a hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO

Nejčtenější zpravodajské produkty