Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

Souhrnná analýza a hodnocení (11164)

Jednání výborů a komisí Poslanecké sněmovny k různým událostem a kauzám představují velmi přínosný materiál, který je plný přímých důkazů* o tom, co jednotliví poslanci a poslanecké kluby skutečně prosazují. Pro české voliče může být zajímavé sledovat jednání celé Poslanecké sněmovny, avšak mnohem zajímavější a průkaznější jsou jednání sněmovních výborů a komisí, která zůstávají skryta před zraky voličů. Skryta už ale většinou nezůstávají písemná usnesení vzešlá z těchto jednání a také zápisy z příslušných jednání. A právě tyto písemné dokumenty představují zmíněné důkazy* o skutečné práci poslanců a poslaneckých klubů.

Sněmovní výbory a komise jsou obvykle složeny tak, aby v nich byli zastoupeni poslanci ze všech poslaneckých klubů s přihlédnutím k zásadě poměrného zastoupení. Tímto můžeme sněmovní výbory a komise považovat za malé sněmovní spolky, které jsou jakýmisi vzorky Poslanecké sněmovny. V těchto spolcích by jednotliví poslanci měli prosazovat stanovisko svých poslaneckých klubů, potažmo svých politických subjektů (stran a hnutí).

Poznámka: Složení výborů a komisí v některých případech neodpovídá příslušným zásadám a někdy dokonce ani zákonům. Špatným příkladem jsou v tomto směru všechny tři stále komise pro kontrolu jednotlivých zpravodajských služeb – BIS*, VZ*, ÚZSI* (podrobně viz produkt 12096).

V usneseních sněmovních orgánů (výborů a komisí) se objevují jak externí rozpory*, tak interní rozpory*. Externí rozpory vznikají, když usnesení obsahuje takové údaje* či informace*, které se neslučují se skutečnou situací a nevycházejí tudíž z faktů*. Pokud usnesení výboru nebo komise obsahuje nepravdivé údaje, nemůže být uznáno za platné. Tímto nekalým způsobem byl v roce 2016 jmenován Michal Koudelka ředitelem Bezpečnostní informační služby*, což se týkalo Výboru pro bezpečnost (detailně viz produkt 12105). Jiným příkladem externího rozporu je společné usnesení Výboru pro obranu a Stále komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství* (zevrubně viz produkt 11160). Interní rozpory vznikají, když si svým textem rozporuje samotný obsah usnesení. To znamená, že se v usnesení nacházejí nejméně dva texty, které si vzájemně odporují.

Důležitým a exponovaným sněmovním výborem je Výbor pro bezpečnost (VB), který však ve svých usneseních, pro jejichž obsah jeho členové hlasují, hromadí externí i interní rozpory. To že tak konají členové VB z hnutí ANO, aby uspokojili požadované a signalizované potřeby svého stranického předsedy a zároveň premiéra Andreje Babiše, je pro pozorné a znalé voliče známou věcí. Známou věcí je to i u členů VB z politických subjektů ČSSD, ODS, Piráti, TOP 09, KDU-ČSL a STAN, kteří se netají svou adorací k západním mocnostem a tím upřednostňováním jejich zájmů (podřizují se cizí zahraniční politice) před zájmy vlastní republiky, která tímto ztrácí. Avšak zarážející je podpora těchto rozporů ze strany poslanců SPD, kteří se na veřejnosti a v médiích prezentují jinak, než jak hlasují pro jednotlivá usnesení výboru.

Poznámka: Pro úplnost uvádíme, že do počtu devíti politických subjektů, které jsou zastoupeny v Poslanecké sněmovně (výše jsme jich jmenovali osm), patří ještě KSČM. Tuto politickou stranu jsme nejmenovali, jelikož její poslanci vystupují tak, jako by takzvaně hráli na obě strany a vždy se rozhodují podle momentální situace. Příkladem je činnost zástupce KSČM během jednání Výboru pro obranu, kdy se jednání a hlasování ve výboru týkalo kauzy „Vrbětice“. Zástupce KSČM Alexander Černý se hlasování zdržel, jako by nevěděl, co je správné (více viz produkt 11160).

V následující části produktu na příslušných dokumentech podrobně rozebereme, jak se členové Výboru pro bezpečnost nechali ohlupovat ze strany BIS ohledně zakázky na infomační systém k elektronickým dálničním známkám (IS EDAZ). Ve svém usnesení poslanci uvedli několik hrubých externích i interních rozporů – usnesení se neshodovalo s reálnou situací a samotné usnesení si v několika bodech odporovalo. Ředitel BIS Koudelka v tomto směru jednoznačně překročil svou pravomoc, ale členové výboru neporozuměli nebo záměrně nechtěli porozumět tomu, co se vlastně stalo, a tak se všichni postavili za Koudelku včetně poslanců z SPD. Nejvíce ohlupovaným poslancem (ať už chtěně, nebo nechtěně) byl Radek Koten (SPD), který jako předseda Výboru pro bezpečnost tohle všechno dopustil a se všemi body v usnesení souhlasil. Tím zbavil provinilou BIS její viny. Kotena podpořil jeho stranický kolega Radovan Vích.

Záležitost zapojení BIS do zakázky na IS EDAZ byla předmětem tří následujících zpravodajských produktů:

Dále detailně rozebereme vnitřně si odporující usnesení Výboru pro bezpečnost k údajnému zapojení ruské GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích. K tomu doplníme i rozpory s reálnou situací včetně vyjádření předsedy VB Radka Kotena na tiskové konferenci SPD, které se ani v nejmenším neshodovalo s tím, jak ve výboru hlasoval. Koten i Vích (oba SPD) totiž stejně jako ostatní členové VB zastupující zbylé politické subjekty (chyběl pouze omluvený zástupce KSČM Zdeněk Ondráček) odsoudili útok spáchaný na území České republiky příslušníky GRU (to je přesná citace z dokumentu Výboru pro bezpečnost).

Připomeneme také řízené úniky informací* z BIS, které projednával rovněž Výbor pro bezpečnost. V tomto případě to bylo spojeno s kauzou, kterou jsme pojmenovali „Zabiják s ricinem“. Zde už vedle předsedy Kotena figuroval i komunistický poslanec Ondráček. Taktéž zde se výbor postavil za BIS a jejího ředitele, aniž by vzal v potaz veškerá nabízející se fakta a položil řediteli BIS stěžejní otázky.

Vzhledem ke způsobu činnosti Výboru pro bezpečnost hodnotíme Radka Kotena jako nejslabší článek SPD. Ale jak se zdá, tak Kotenova dvojí tvář předsedovi SPD Tomiu Okamurovi nevadí (viz ukázka nevědomosti Okamury a falešného vystupování Kotena na tiskové konferenci SPD předložená a rozebraná v další části produktu).

Kromě výše zmíněných položek nahlédneme v následující části rovněž na práci zpravodajských služeb z pohledu diskutované problematiky a z pohledu zákona o zpravodajských službách České republiky.

Specifické hodnocení (13109)

Ministr Obrany Lubomír Metnar (nestraník za hnutí ANO) je submisivní politik, který dbá na to, aby si ničím nerozhněval svého „chlebodárce“ a premiéra v jedné osobě Andreje Babiše. Možná proto se raději drží v pozadí a vyhýbá se médiím. Jakmile ale vydá nějaké veřejné prohlášení, tak je to buď bezobsažné sdělení, anebo sdělení nesmyslné, či dokonce kontroverzní. Jedno takové kontroverzní sdělení Metnar vydal dne 15. srpna 2021 na sociální síti Twitter. Příspěvek měl následující obsah:

„Internet je plný příběhů afghánských tlumočníků. Chci jasně říct – se všemi, kterých se program naší pomoci týká, jsme v kontaktu. Kdo tvrdí, že nebyl kontaktován, tak zřejmě proto, že mu kontrakt dávno skončil a program se na něj nevztahuje, nebo neprošel bezp. screeningem.“

Metnarův příspěvek, ať už ho pro něj vytvářel kdokoli, byl prezentován také v hlavní zpravodajské relaci České televize „Události“ vysílané 15. srpna 2021. Nikdo se však nad twitterovým příspěvkem ministra obrany nepozastavil. Pokud si ale příspěvek přečteme pozorně, tak zjistíme, že Metnar de facto sdělil, že s českými vojáky pracovali i ti Afghánci, kteří neprošli takzvaným bezpečnostním screeningem (bezpečnostní prověřování*).

Metnar ve svém příspěvku tvrdí, že pokud někdo z afghánských tlumočníků (spolupracovníků) nebyl z české strany kontaktován, tak to bylo ze dvou důvodů: buď dotyčným Afgháncům jejich kontrakt „dávno“ skončil a program se na ně nevztahuje, anebo tito Afghánci neprošli bezpečnostním screeningem. To znamená, že ti Afghánci, kterým kontrakt „dávno“ skončil, byli rovnou vyřazeni z programu české pomoci, a tím už nemuseli být ani prověřováni pro přemístění do České republiky. Prověřováni byli jenom ti, kteří měli v roce 2021 kontrakt s českou armádou, případně ti, kterým kontrakt skončil krátce před tímto termínem. Jenže jak Metnar uvedl, tak někteří z této skupiny Afghánců bezpečnostním prověřením náhle neprošli, a proto ani tato část Afghánců nebyla podle Metnara kontaktována. Avšak jak je možné, že byli tito Afghánci českou armádou zaměstnáni? A jak vlastně mohla česká strana Afghánce opětovně a urychleně prověřit těsně před evakuací, a ještě navíc v tom zmatku, který v Afghánistánu během července a srpna 2021 panoval?

Afghánci, kteří pracovali s příslušníky ozbrojených sil ČR, museli být před uzavřením kontraktu bezpečnostně prověřeni. A pokud by při prověřování vznikly jakékoli pochybnosti, nemohl by být s nimi uzavřen pracovní kontrakt. Pak by tito odmítnutí Afghánci nebyli nikdy spolupracovníky Čechů a nikdo by se jimi nezabýval ohledně přemístění do ČR. Nadto i ti již zaměstnaní Afghánci museli nadále procházet průběžným prověřováním, které má specifickou formu. Náhle nám ale Metnar vykládá, že někteří z již zaměstnaných afghánských tlumočníků neprošli bezpečnostním screeningem pro evakuaci do ČR, což je kontroverzní vyjádření. To totiž znamená, že česká strana zaměstnávala i problematické Afghánce.

Tento hrubý rozpor potvrdil také ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), jenž se k evakuaci Afghánců do ČR vyjadřoval na tiskové konferenci. Hamáčkova slova byla představena v pořadu ČT „Události“ vysílaném 16. srpna 2021. Hamáček k přemístění afghánských spolupracovníků prohlásil následující:

„Armáda při tom sestavování seznamu dbala velmi na to, aby zaprvé tedy obsáhla všechny ty, kteří s Českou republikou spolupracovali, ale současně, aby vyloučila jakákoliv bezpečnostní rizika.“  

Hamáček zcela jasně potvrdil, že Armáda ČR nově prověřovala již zaměstnané či nedávno zaměstnané Afghánce, aby vyloučila jakákoli bezpečnostní rizika*. To znamená, že někteří afghánští spolupracovníci, kteří byli již dříve prověřeni a shledáni jako bezpečnostně způsobilí, mohli nyní podle Hamáčka představovat bezpečnostní riziko. A jak Metnar uvedl, tak někteří z afghánských tlumočníků (spolupracovníků) jakýmsi „novým“ bezpečnostním screeningem neprošli, ale přitom již pro českou armádu pracovali, a museli být tudíž opakovaně prověřováni. A co to vlastně bylo za nový bezpečnostní screening, když čeští vojáci včetně personálu na české ambasádě mohli mít tak akorát přehled o tom, co se děje na jejich základně či ambasádě, ale nemohli vůbec nic vědět o tom, co dělají a s kým se stýkají afghánští spolupracovníci mimo základnu a ambasádu. Vždyť čeští vojáci i čeští diplomaté ani netušili, že Tálibán 15. srpna 2021 obsadí Kábul.  

Hamáček řekl, že Armáda ČR (AČR) postupovala tak, aby vyloučila jakákoli bezpečnostní rizika, což je samozřejmě jeden velký nesmysl. AČR nemá na to, aby při prověřování Afghánců vyloučila všechna bezpečnostní rizika. Na to nemá ani americká CIA* nebo FBI*, tak proč si Hamáček a někteří další politici včetně poslanců myslejí, že české složky tohle dokáží?

Pokud by měla být podle Hamáčka vyloučena jakákoli bezpečnostní rizika, pak existuje jen jediný bezpečný způsob, jak toho docílit. A tím způsobem je zanechat Afghánce v jejich vlastní zemi. Kdyby si Hamáček nechtěl vymýšlet a chtěl by říct pravdu (pokud ji vůbec zná a je schopen si ji uvědomit), tak by řekl, že není prostě možné vyloučit všechna rizika. Kdyby mluvil pravdivě, pak by vysvětlil, že pokud se chceme postarat o naše afghánské spolupracovníky, budeme s tím muset nést i možná rizika, která nelze úplně vyloučit (neboť je nelze všechny odhalit). A k tomu by měl doplnit, že pokud naopak chceme ze strany afghánských spolupracovníků všechna bezpečnostní rizika vyloučit, pak nikoho z nich nemůžeme přemístit z Afghánistánu do České republiky.

Ministr Metnar k přemístění Afghánců do ČR poskytl rozhovor Deníku N, který byl publikován 17. srpna 2021 pod názvem: „Někteří tlumočníci byli v kontaktu s Tálibánem, proto jsme je nevzali. Tak rychlý vývoj nečekal nikdo, říká Metnar“. V tomto rozhovoru Metnar vykládá naprosté hlouposti. Hned v úvodu vypustil Metnar ze svých úst tato slova:

„Když jsme s těmi lidmi spolupracovali, byli průběžně kontrolováni a byl k nim činěn bezpečnostní screening. Jenže pak už pro nás nepracovali a my už je neměli na očích. A my nemůžeme ohrozit Českou republiku nebo tady vytvořit další bezpečnostní riziko. Do Česka jsme nemohli vzít ty tlumočníky, u kterých se nepodařil udělat bezpečnostní screening – třeba jim skončila spolupráce před rokem nebo třemi. Primárně jsme tu od toho, abychom zajistili bezpečnost a obranu této země. Jakmile s námi ten člověk přestal spolupracovat, nevěděli jsme, s kým udržuje kontakty.“

Metnar svými slovy sdělil, že po tu dobu, po kterou s českými vojáky spolupracovali místní Afghánci, tak Češi věděli, s kým tito Afghánci udržují kontakty. A také doslova řekl, že když už pro českou armádu tito Afghánci nepracovali, tak je Češi neměli na očích. Tím chtěl říct, že mohli prověřit jen toho, koho měli na očích. Metnar je opravdu „legrační“ člověk, ale o to víc je tragičtější osobou, když si uvědomíme, že je na postu ministra obrany, kam si ho přizval Andrej Babiš.

Metnarovi asi nikdo neřekl, že ti spolupracující Afghánci nebyli vyjmuti od svých rodin a že tím pádem netrávili s českými vojáky 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Metnarovi někdo zapomněl říct, že spolupracující Afghánci nebydleli s českými vojáky na vojenské základně, ale že se po práci pravidelně vraceli do svých domovů mimo základnu a že měli často i několik dnů volna (samozřejmě se vyskytovaly občasné výjimky, ale to na situaci nic nemění). Jak je mohli Češi mít na očích, když sami většinu času trávili „zalezlí“ na svých základnách mimo místní populaci. To platilo i o ostatních zahraničních vojácích, čímž se už od počátku zřetelně formovala skutečnost, kdo má opravdový vliv na místní obyvatele. Ono by se to častějšími výjezdy mimo základny ani nezměnilo, protože cizinci s jiným náboženským vyznáním, nebo dokonce bezvěrci, a s jinou kulturou, a tím i mentalitou nemohli v takto odlišném prostředí nic významně ovlivnit, natož konkurovat místnímu hnutí Tálibán, jehož příslušníci a příznivci byli trvale rozptýleni mezi afghánským obyvatelstvem.

Metnar si možná myslí, že Češi své afghánské spolupracovníky počátečně i průběžně prověřovali také mimo své základny a že se na ně v různých místech ve městě vyptávali, nebo že je nesouvisle fyzicky a technicky sledovali (viz termíny sledování* a technické sledování*) a zjišťovali, kde se mimo pracovní dobu pohybují a s kým se stýkají. Jenže Afghánistán, to není Česká republika. Pravda byla taková, že zahraniční vojáci nemohli nikdy vědět, s kým přesně jejich afghánští spolupracovníci udržují kontakty (v mimopracovní době se pohybovali, kde chtěli, a mohli používat více mobilních telefonů včetně SIM karet). Tvrdit tedy, že v době, kdy byl místní Afghánec aktuálním spolupracovníkem zahraničních sil, tak právě proto o něm zahraniční síly věděly všechno, je výplod fantazie, který nemůže zaznít z úst ministra obrany.

Pokud si běžný člověk myslí, že když česká armáda zaměstnala místní Afghánce, tak že je z tohoto důvodu musela mít neustále na očích a vše o nich vědět, pak je to normální neznalost vyplývající z odlišného pracovního odvětví a odlišného pracovního prostředí. Avšak pokud si to stejné myslí ministr obrany, pak je to znak nedostatku schopností a odborné způsobilosti pro zastávání takto vysoké politické funkce. Metnarova žalostná nevědomost, která vychází z jeho submisivní povahy a kterou v něm navíc udržují jeho blízcí spolupracovníci, z něj dělá setrvalého „úředníka na provázku“. A protože Metnar žije v nevědomosti, tak ani neví, na co se má svých podřízených ptát.

V rozhovoru pro Deník N Metnar dále prohlásil, že někteří afghánští spolupracovníci neprošli bezpečnostním screeningem proto, že byli v kontaktu s Tálibánem (viz úvodní text rozhovoru včetně titulku). To je ale samozřejmě další kontroverzní tvrzení. Každý afghánský spolupracovník byl nějakým způsobem v kontaktu s někým z Tálibánu, nebo alespoň s příznivcem Tálibánu, což byl ale kontakt z různých důvodů a často se mu nedalo ani vyhnout. Z pohledu afghánského tlumočníka mohl být příslušníkem Tálibánu nebo podporovatelem Tálibánu někdo z nejbližší rodiny nebo někdo z příbuzných. Existovaly případy, kdy jeden ze dvou bratrů sloužil v Afghánské národní armádě a druhý bratr pracoval pro Tálibán. A když se kamarád tohoto afghánského vojáka stal tlumočníkem zahraničních vojáků, tak jak to potom vyhodnotit? Byl tento tlumočník v kontaktu s Tálibánem, nebo nebyl? Ve skutečnosti o tom zahraniční vojáci ani nevěděli. Vše vyšlo najevo až mnohem později, když se jeden z bratrů rozhodl k nějaké akci.

Pokud tedy Metnar tvrdí, že někdo neprošel, jelikož měl kontakty s Tálibánem, tak je nutné doplnit, že všichni měli nějaké kontakty s Tálibánem. Někteří přímo, někteří přes jinou osobu a někteří třeba proto, že si je Tálibán vyhledal a něco po nich požadoval. K tomu je nutné doplnit, že někteří Afghánci se stali nucenými nebo dobrovolnými podporovateli Tálibánu až poté, kdy vstoupili do afghánských vojenských či policejních sil nebo se z nich stali místními zaměstnanci zahraničních sil.

Podporu Tálibánu a kontakty s Tálibánem nebylo lehké odhalit, a to především ty kontakty zprostředkované (přes jinou osobu nepatřící do rodiny). Málokdy se takové případy odhalily. Na druhou stranu se vyskytovaly případy, kdy byl místnímu zaměstnanci zrušen kontrakt na základě pouhých domněnek* nebo indicií* (někdy se jednalo jen o pouhou shodu jmen). Jestliže nám Metnar tvrdí, že někdo z Afghánců neprošel bezpečnostním screeningem, pak je nutné toto tvrzení poopravit na prohlášení, že pečlivým bezpečnostním screeningem by neprošel nikdo (možná jen několik jednotlivců, které nelze rozšiřovat na celé rodiny). A to se nevztahuje jenom k Tálibánu nebo k terorismu*, ale také k drogám, k nelegálnímu šíření zbraní, napojení na cizí zpravodajské služby a třeba i k nízké schopnosti přizpůsobit se zcela jiným zákonům, které se nepodřizují žádnému náboženství.  

Páni ministři Metnar a Hamáček nám tímto prozradili, jak tu situaci vůbec nezvládli, protože neměli sebemenší přehled (a dosud ho nemají), jak to bylo se zaměstnáváním místních Afghánců a s jejich prověřováním (podrobný výklad o prvotním a průběžném bezpečnostním prověřování je předmětem samostatného produktu). Metnar s Hamáčkem si buď vymýšleli, aby skrze jakýsi bezpečnostní screening odůvodnili, proč se jim nepodařilo přemístit všechny afghánské spolupracovníky, kteří měli podle stanovených podmínek nárok na přemístění do ČR, anebo opravdu zjistili rizika u již jednou zaměstnaných a prověřených Afghánců, čímž ale zároveň přiznali, že česká armáda spolupracovala s rizikovými Afghánci, kteří měli přístup do českých objektů v Afghánistánu.

O mezistátním aktu přemístění téměř dvou stovek afghánských občanů do České republiky měla jednat a rozhodnout vláda jako celek (ve sboru) a jako nejvyšší orgán výkonné moci. Avšak nic takového se nestalo. Nejednala o tom ani Bezpečnostní rada státu (BRS), kde je zastoupeno 9 ze současných 14 členů vlády. Rozhodlo o tom pouhé tříčlenné předsednictvo BRS, které v tomto případě ani pravým předsednictvem nebylo (viz produkt 11163 „O evakuaci afghánských občanů do ČR nebylo rozhodnuto v souladu se zákony ani v souladu se Statutem a Jednacím řádem Bezpečnostní rady státu“).

Prověřování afghánských spolupracovníků před jejich přemístěním do jiné země má z části podobný obsah jako bezpečnostní prověřování nelegálních migrantů, což je předmětem tří následujících odborných produktů:

Zpravodajské produkty související s problematikou Afghánistánu ve spojení s Tálibánem:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13109
Specifické hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO

Specifická analýza (11163)

Česká vláda v čele s Andrejem Babišem soustavně porušuje zákony i statuty a jednací řády pracovních orgánů vlády (viz např. machinace s funkcí předsedy Ústředního krizového štábu rozvedená v produktu 11133). Poslanci i senátoři to dlouhodobě přehlížejí, proto vláda platné právní normy porušuje opakovaně. Příklad Babišových intrik a porušování zákonů je důkladně rozebrán v produktu 11148 Premiér Babiš vědomě lhal, když odůvodňoval vyhlášení nového nouzového stavu, čímž ještě více zdůraznil, že vláda porušila zákony. Později se k této činnosti vlády, přesněji k Babišovu úskoku vyjádřil Městský soud v Praze, který činnost vlády shledal jako nezákonnou. Nemohoucnost Poslanecké sněmovny v tomto problému po vynesení soudního rozsudku byla rozebrána v produktu 11152 Ukázka nelegitimní činnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v souvislosti s prodloužením doby nouzového stavu.

K dalšímu výraznému porušování zákonů patřila Babišova machinace s vládními krizovými opatřeními, kdy se vláda některých z nich zřekla a z vypočítavých důvodů je přehodila na jediné ministerstvo – Ministerstvo zdravotnictví. Opatření tímto ztratila status vládních krizových opatření a stala se z nich „pouhá“ opatření Ministerstva zdravotnictví. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že soud žádná vládní opatření nezrušil, jak někteří emotivně a mylně tvrdili, ale zrušil jen některá opatření Ministerstva zdravotnictví, která byla nelegitimní – samotný ministr zdravotnictví nemohl omezovat pohyb osob a maloobchodní prodej v celé republice (podrobněji analyzováno v produktech 111311113231015 a z hlediska zavádějících výstupů v médiích také v produktu 13082).

Jiný příklad porušování zákonů vládou je vysvětlen v produktu 12105 Ředitel BIS Michal Koudelka nebyl v roce 2016 jmenován do funkce v souladu s platnými zákony. V té době byl premiér Babiš ve vládě jako vicepremiér a ministr financí, ale proti těmto pletichám vztaženým k funkci ředitele BIS* a k souvisejícímu sněmovnímu Výboru pro bezpečnost nic nenamítal, a navíc v nich nyní pokračuje záludnějším způsobem (viz uvedený produkt).

Předseda vlády Andrej Babiš nepostupoval podle platných zákonů ani v případě rozhodnutí o evakuaci afghánských občanů do České republiky. Ve večerních hodinách 14. srpna 2021 jsme se z vysílání České televize dozvěděli, že předsednictvo Bezpečnostní rady státu rozhodlo o evakuaci zaměstnanců české ambasády z řad místních sil a afghánských tlumočníků (první zpráva k tomuto rozhodnutí se na obrazovce objevila ve 21.37 hod.). Později ve zprávách ve 23.00 hodin bylo toto rozhodnutí upřesněno s tím, že evakuováni budou i místní tlumočníci, kteří pomáhali české armádě a kteří o přemístění do ČR požádali. Evakuace Afghánců se týkala také jejich rodinných příslušníků. Do České republiky bylo přemístěno celkem 170 Afghánců.

Problém je však v tom, že rozhodnutí o evakuaci Afghánců nebylo učiněno v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, dále s ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky a ani v souladu se Statutem a Jednacím řádem Bezpečnostní rady státu (BRS).

Další problém je v tom, že Babiš jako předseda BRS dvakrát lhal o tom, kdo vlastně o evakuaci z Afghánistánu jednal. Ve svém videopořadu „Čau lidi“ publikovaném na sociální síti Facebook dne 15. srpna 2021 Babiš tvrdil, že předchozí den 14. srpna ve 20.00 hod. svolal mimořádné zasedání BRS. Avšak na stránkách vlády České republiky se z příspěvku uveřejněném 14. srpna ve 21.25 hod. dozvídáme, že nejednala BRS, ale jen předsednictvo BRS, což je podstatný rozdíl (ale i v tomto vládním příspěvku jsou citována Babišova slova o svolání BRS, která Babiš opakoval i druhý den). Druhá lež je pak v tom, že ve skutečnosti to nebylo předsednictvo BRS, které o evakuaci jednalo, ale i přesto Babiš souhlasil s vydáním této tiskové zprávy, která se objevila ve sdělovacích prostředcích. A možná proto mluvil Babiš ve svých vyjádřeních raději o BRS jako o celku, aby nemusel vysvětlovat, jakéže to předsednictvo vlastně zasedalo. Tak jako tak bylo toto rozhodnutí nezákonné, což objasníme v další části produktu.

Ohledně nezákonného počínání premiéra Babiše připomeňme ještě vypovězení 18 ruských diplomatů, což rovněž nebylo v souladu s ústavním zákonem a Jednacím řádem vlády – nehledě na to, že ve věci údajného zapojení příslušníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích nebylo dosud zahájeno trestní stíhání*. Nyní je to už pět měsíců a stále se nic neděje. Naskýtá se tedy otázka, proč Babiš s Hamáčkem ohledně vyhoštění Rusů jednali tak ukvapeně. Někteří lidé tvrdí, že k tomu byli donuceni. Jenže to je chatrné ospravedlňování, protože pokud jednali z donucení, pak měli rezignovat. Cožpak takový premiér, který jedná z donucení a zřejmě i ze strachu může vládnout?!

V následující části objasníme, v jakých všech bodech bylo rozhodnutí o přemístění Afghánců do České republiky neoprávněné a odkryjeme lež o údajném jednání předsednictva BRS. Dále se vrátíme k vyhoštění 18 ruských diplomatů a vyložíme, proč taktéž tento akt byl proveden nezákonným způsobem.

Souhrnná analýza a hodnocení (13108)

Produkt přímo navazuje na hodnocení 13107, v němž jsme popsali dvě zvláštní události vzniklé 29. a 30. srpna 2021 (podrobněji viz následující odstavce). Tyto dvě události následovaly po jiných dvou událostech: po komplexním útoku* provedeném v Kábulu dne 26. srpna 2021 u letištního vstupu Abbey Gate a po úderu americkým bezpilotním letounem na východě Afghánistánu uskutečněném 28. srpna 2021 proti údajnému „plánovači“ komplexního útoku a jeho „pomocníkovi“, který mu podle Američanů mohl poskytovat jakoukoli podporu (pomoc při plánování útoku, dopravu, ubytování apod.). Američané tyto dvě osoby nazvali „planner“ a „facilitator“. Obě uvedené události (v pořadí první a druhá událost) jsou analyzovány a vyhodnoceny v produktu 12107 a v pokračujícím produktu 12108.

Po těchto prvních dvou výše vyjmenovaných událostech nastalých 26. a 28. srpna se s odstupem jednoho až dvou dnů odehrály další dvě události (viz zmíněné předchozí úvodní hodnocení 13107). V pořadí třetí událostí, která se stala 29. srpna 2021, byl úder řízenou střelou vedený z bezpilotního letounu na civilní vozidlo zaparkované ve dvoře v obytné části Kábulu. Podle vojenských a politických funkcionářů USA představovalo vozidlo bezprostřední hrozbu* pro kábulské letiště, protože údajně bylo naplněno výbušninami. Nikdo už ale nevysvětlil, proč byl na toto vozidlo veden úder v době, kdy zaprvé bylo zaparkované na dvoře obytného prostoru, zadruhé bylo ve vzdálenosti zhruba 3 km od letiště a zatřetí se kolem něj pohybovali civilisté včetně několika dětí. Všichni lidé, kteří se pohybovali na dvoře u zaparkovaného vozidla, zahynuli (přesný počet a věkové rozlišení obětí viz hodnocení 13107). V tomto smyslu je velmi zvláštní a zároveň podezřelé, že se nikdo odpovědných amerických činovníků neptá, proč porušili pravidla pro zahájení bojové akce (v angličtině známé pod termínem „Rules Of Engagement“ – ROE).

V pořadí čtvrtou událostí byla dne 30. srpna americká reakce proti údajným několika vystřeleným raketometným střelám, které měly být vypáleny směrem na letiště. Reakce se týkala použití obranného systému C-RAM [1], jehož prostřednictvím byly podle amerických představitelů vypálené rakety zničeny. Do reakce Američanů lze zahrnout i záhadné zničení civilního automobilu typu sedan, v jehož ohořelém vraku v prostoru zadních sedadel leželo improvizovaně vyrobené šestihlavňové raketometné odpalovací zařízení (šest spojených tubusů – viz obrázek).

O záhadném zničení vozidla typu sedan mluvíme proto, že se k tomu Američané ani slovem nevyjádřili, což má svůj význam (vysvětlení v další části produktu). Američtí činitelé se vyjádřili pouze ke zničení údajně vystřelených raket, ale zničení vozidla s raketometnými tubusy uvnitř vůbec nekomentovali. Záhadné je rovněž to, že nikdo nic neví o osádce vozu, případně o těch, kteří měli obsluhovat šestihlavňový raketomet.

Američtí novináři i televizní redaktoři přinesli o obou výše popsaných událostech (v pořadí třetí a čtvrtá událost) značně zkreslené až dezinformační informace, které jim v prvopočátku účelově poskytly „anonymní“ zdroje z Ministerstva obrany USA, případně „anonymní“ zdroje ze zpravodajské komunity* (více ke zmíněným dezinformacím* viz předchozí hodnocení 13107). Od amerických médií tyto překroucené informace přebírala další média včetně těch českých. Avšak americká strana ve svých pozdějších oficiálních prohlášeních některé prvotně uváděné informace nepotvrdila, přičemž je ani potvrdit nemohla. Oficiální prohlášení byla dosti stručná a obecná, což bylo záměrné, protože američtí představitelé nechtěli zabíhat do detailů, které by mohly odhalit, byť jen částečně, pravdivé pozadí obou událostí.

Reálné pochybnosti o oficiálním odůvodnění obou událostí jsme uvedli již 2. září v úvodním hodnocení 13107, kde jsme zahájili vysvětlování o tom, že americké akce proti údajným cílům v Kábulu nevycházely z faktického základu. Teprve až 11. září se v českých médiích, konkrétně na zpravodajském serveru Novinky.cz, objevil článek s názvem: „Američané si v Kábulu spletli auta. Neodpálili teroristy, ale civilisty včetně dětí, tvrdí NYT“. Článek vychází z videoreportáže deníku New York Times (NYT), která byla na webu NYT publikována 10. září 2021.

NYT v závěru reportáže naznačuje, že si američtí vojáci mohli civilní vozidlo zaparkované ve dvoře splést s později zničeným vozidlem spojovaným s pozdějším odpálením raketometných střel proti letišti, jelikož se v obou případech jednalo o bílou Toyotu Corolla typu sedan. Proto novináři ze serveru Novinky.cz do svého českého titulku k článku zvolili slova o tom, že si Američané v Kábulu spletli auta, k čemuž uvedli, že to tvrdí NYT. Jenomže NYT nic přímo netvrdí, pouze naznačuje a nechává na divácích, aby si z videoreportáže dali věci sami dohromady a domysleli si, proč američtí vojáci takto jednali. Každopádně pravda o pozadí obou událostí v Kábulu se shodnými vozidly není v tom, že by se Američané spletli, nýbrž v tom, že Američané provedli přesně to, co provést chtěli, a to ve vztahu ke všem čtyřem událostem nastalým v období 26. až 30. srpna 2021. Význam prvních dvou událostí (komplexní útok a vzdušný úder na východě Afghánistánu) jsme vyložili v produktu 12108. V nynějším produktu ozřejmíme význam zbylých dvou událostí a následně všechny události spojíme dohromady a objasníme jejich spojitost a celkový význam.

V následující části produktu odborně rozebereme obě zbylé popisované události (celkem se odehrály čtyři události) a odkryjeme jejich zákulisí. K tomu prozradíme způsob, jakým Američané uvolňují informace o svých akcích do médií. Dále vyložíme, proč Američané porušili svá vlastní pravidla pro provedení či zahájení bojové akce (ROE). A v neposlední řadě odhalíme, proč se během necelých čtyř dnů (počítáno na hodiny) odehrály v Kábulu tři různorodé incidenty (zřejmě se jedná o rekordní úkaz), ze kterých USA viní takzvaný Islámský stát Chorásán (IS-K).  

Souhrnná analýza a hodnocení (12108)

Produkt přímo navazuje na úvodní hodnocení 12107. V úvodním hodnocení jsme nastínili několik podivností spojených se sebevražedným útokem*, který se odehrál 26. srpna 2021 u jedné z bran kábulského letiště (brána „Abbey Gate“ – viz infografický obrázek). Blíže je útok i s počtem obětí popsán v úvodním hodnocení. V tomto produktu se zaměříme na podrobnější analýzu a odkrytí pozadí nastíněných podivností, které se týkají doby před incidentem, doby v době incidentu a doby po incidentu.

K těmto podivnostem patří zvláštní stupňované varování Ústřední zpravodajské služby USA (CIA*), která věděla poměrně přesně kdy a kde bude útok proveden. Dokonce věděla, že se bude jednat o komplexní útok*, což je útok provedený více útočníky, kteří používají více než jeden způsob útoku. Útok u Abbey Gate byl zahájen odpálením sebevražedného útočníka* a následován střelbou z ručních zbraní, kterou vedli nejméně další tři útočníci. A právě kvůli následné střelbě se zřejmě navýšil i počet mrtvých a raněných jak na straně amerických vojáků, tak na straně civilistů, kdy především civilisté mohli být zasaženi jak střelbou útočníků, tak odvetnou palbou amerických vojáků.

Poznámka: V bezpečnostní terminologii je komplexní útok nazýván rozšířeným termínem jako komplexní koordinovaný teroristický útok (Complex Coordinated Terrorist Attack – CCTA).

K dalším podivnostem a doslova k zanedbání odpovědnosti jednotlivých funkcionářů patřilo nepřijetí zvýšených bezpečnostních opatření. Dále bylo podivné, že se takzvaný Islámský stát Chorásán přihlásil k odpovědnosti za útok dosti opožděně. Podivností je i to, že ohledně této údajně odpovědné militantní skupiny panují určité nejasnosti. A poslední analyzovanou podivností je zajímavě rychlá odplata Američanů s použitím bezpilotního vzdušného prostředku proti údajnému plánovači útoku, který byl úderem dronu zabit na východě Afghánistánu. Vzdušný úder bezpilotním letounem byl proveden do 36 hodin po sebevražedném útoku – přesněji po komplexním útoku.

V následující části rozebereme všechny zmíněné podivnosti a vysvětlíme práci zpravodajských služeb* při odhalování bezprostředních bezpečnostních hrozeb* v Afghánistánu. K tomu doplníme, jaká zvýšená bezpečnostní opatření měla být přijata a proč se vlastně komplexní útok odehrál, respektive komu a jakým způsobem měl prospět.

Nejčtenější zpravodajské produkty