Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza a hodnocení (11137)

V březnu 2020 vyhlásila vláda nouzový stav, který i s prodloužením trval od 12. března do 17. května 2020. Zvláštností bylo, že s vyhlášením nouzového stavu nebyl zároveň aktivován Ústřední krizový štáb (ÚKŠ). Ten byl kvůli politickým vrtochům premiéra Andreje Babiše aktivován s několikadenním zpožděním (podrobněji viz produkt 11133 Premiér Babiš upřednostnil své politické cíle před bojem proti koronaviru).

Nově byl ÚKŠ aktivován 21. září 2020, ale zase nebyl vyhlášen žádný krizový stav. Aktivace a činnost ÚKŠ souvisí s existenci konkrétního krizového stavu, avšak vláda dosud neoznámila, v jakém krizovém stavu se nacházíme. Jedná se o štáb krizový a ten by měl svou prací reagovat na určitou krizovou situaci, která je převedena do konkrétního krizového stavu. Ke krizovým stavům patří stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav (blíže ke krizovým stavům včetně toho, kdo a podle jakého zákona může konkrétní stav vyhlásit a pro jaké území viz další část analytického produktu).

Kromě výše uvedeného předseda vlády Babiš ve svých vystoupeních předvedl, že nerozumí významu ÚKŠ (nebo mu zkrátka rozumět nechce), a to ani z pohledu zákona, ani z pohledu statutu ÚKŠ, který jeho vláda už dvakrát aktualizovala (k 15. březnu 2020 a k 21. září 2020). Babišův politický přístup a odborná neznalost jsou velmi zarážející, ale už ne tak překvapující, neboť již několikrát za svou politickou éru Babiš prezentoval, že neví nebo nechce vědět, kdo a jak řídí příslušné státní instituce – on totiž do vrcholné politiky přišel kvůli něčemu jinému. Příkladem neřízení státních institucí jsou české zpravodajské služby, na což jsme se z přirozených důvodů primárně zaměřili a tento problém vysvětlili již v roce 2017 v produktu 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby a dále v roce 2020 v produktu 13076 „Premiér Babiš podruhé prozradil, že ho české zpravodajské služby nezajímají a že vládní kabinet řídí nedostatečně.

Andrej Babiš v rámci boje proti šíření koronaviru SARS-CoV-2 mnohé udivil rovněž svým tvrzením o tom, že vláda nemá finální rozhodnutí a že to zásadní rozhodnutí mají epidemiologové (viz pořad České televize s názvem „Události, komentáře Speciál“ vysílaný 15. dubna 2020 a taktéž produkt 13080 s podrobným vysvětlením). Pravda je taková, že finální rozhodnutí má vždycky vláda. Epidemiologové o ničem nerozhodují, ale jako odborný pracovní orgán navrhují či doporučují. A vláda může a nemusí rozhodnout podle jejich doporučení (nebo může toto doporučení upravit). Význam rozhodnutí vlády je v tom, že své rozhodnutí musí umně skloubit s ostatními oblastmi důležitými pro chod státu jako komplexního celku. Vláda je orgán, který má vrcholnou rozhodovací pravomoc a který pro dosažení co nejlepšího rozhodnutí využívá svých pracovních a poradních orgánů, které ale žádnou rozhodovací pravomoc nemají. Problematika ÚKŠ je rozpracována v produktu 13080 Jaký vztah by měl panovat mezi národní vládou, Bezpečnostní radou státu a Ústředním krizovým štábem? (1/2) s pokračováním v produktu 13081.

Z vyjádření premiéra Babiše k obnovení činnosti Ústředního krizového štábu (ÚKŠ) můžeme vypíchnout následující slova:

„(ÚKŠ) není zřízen teď nově na to, aby řídil Ministerstvo zdravotnictví a dával nějaké epidemiologické prognózy nebo návrhy. Ústřední krizový štáb je zřízen od toho, aby se stal platformou hlavně pro kraje.“

V těchto několika slovech jsou hned tři odborné chyby, chcete-li omyly, kterých se Babiš dopustil. Další chybou je i to, když Babiš v jiném proslovu připustil, že o aktivaci ÚKŠ rozhodl na základě požadavků krajských hejtmanů, kteří si stěžovali na špatnou komunikaci s Ministerstvem zdravotnictví.

Poznámka: Ze statutu ÚKŠ plyne, že o aktivaci ÚKŠ rozhoduje předseda vlády, a v době jeho nepřítomnosti v ČR nebo z jiných závažných důvodů první místopředseda vlády nebo jiný předsedou vlády pověřený místopředseda.  

V následujícím textu objasníme čtyři zmíněné odborné chyby ve vyjádření a v konání premiéra Babiše a podrobněji rozebereme krizové stavy.

Souhrnné hodnocení a předpověď (12088)

Podivnou kauzu o údajném „ruském zabijákovi s ricinem“, ze které se podle Bezpečnostní informační služby* (BIS) vyklubala ještě podivnější kauza o údajném vnitřním boji mezi pracovníky ruské ambasády v Praze, kdy jeden z nich poslal BIS anonymní dopis s hodně přemrštěným textem, jsme analyzovali a hodnotili v následujících zpravodajských produktech*:

Podivná kauza (dodejme, že byla podivná záměrně) obsahovala celou řadu zvláštností až nesmyslů. Jednou z těchto zvláštností byly podezřele neobvyklé a opakovaně se stupňující úniky utajovaných informací*, kdy se veřejnost s každým únikem informací dozvídala další detaily z dotyčné kauzy.

U úniků informací směrem k novinářům rozlišujeme dvě základní věci, a to kdy se únik odehrál a kdy se únik projevil. Když novinář uniklé informace zveřejní ve svém článku, tak to nemůžeme považovat za dobu úniku informací, nýbrž za dobu, kdy se tento únik projevil. Skutečný únik informací se odehrává v době, kdy jsou tyto informace jakýmkoli způsobem předány příslušnému novináři, což může být různě dlouhá doba předtím, než se novinář a odpovídající redakce rozhodnou tyto informace zveřejnit, čímž se únik projeví.

První únik informací se projevil 27. dubna 2020 prostřednictvím týdeníku Respekt, ve kterém byl zveřejněn článek s názvem „Muž s ricinem“. Článek napsal novinář Ondřej Kundra, jenž ve svých novinářských výstupech spojených se zpravodajskými službami neustále prokazuje základní neznalosti o jejich práci (viz například produkt 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2) s pokračováním v produktu 12047).

Poznámka: Úplně prvním výstupem souvisejícím s diskutovanou kauzou byl obecný článek o ruské hrozbě pro české komunální politiky. Článek byl zveřejněn 21. dubna 2020 na webu Respektu a nesl název „Starosta Kolář čelí bezpečnostnímu ohrožení kvůli Koněvovi a je pod ochranou“. V tomto článku se ale ještě nenacházely konkrétní uniklé utajované informace a článek samotný měl spíše sloužit jako úvodní upozornění pro čtenáře na nadcházející dějství.

Další hlavní úniky informací se projevily publikováním článků v Lidových novinách a na webovém portálu Seznam Zprávy. Jednalo se o článek s názvem „Před Rusem s ricinem varoval anonym“ (Lidové noviny dne 9. května 2020) a o článek s titulkem „Ruský špion: V kufru jsem vezl dezinfekci a bonbony“ (Seznam Zprávy dne 10. května 2020). Všechny tři zmíněné články jsou blíže rozebrány v produktu 12081 a v produktu 12082.

Kvůli únikům utajovaných informací podala BIS dne 6. května 2020 trestní oznámení k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Personál zastupitelství v čele s Lenkou Bradáčovou přirozeně nechtěl záležitost nijak komentovat. BIS svým oznámením v té době reagovala na článek v časopise Respekt vydaný 27. dubna 2020. První otázkou je, proč BIS reagovala až po devíti dnech, respektive proč tak dlouho otálela a co nakonec bylo impulsem k podání oznámení (vysvětlení dále v textu).

K podanému trestnímu oznámení ze strany BIS je vhodné si připomenout lehce upravený text z produktu 12081 publikovaný 11. května 2020. Text má následující obsah:

         

  

  

Někdo by mohl namítnout, že BIS by přece kvůli úniku informací nepodala trestní oznámení sama na sebe. Jenže tato námitka vinu z BIS nestírá, ba naopak by mohla být přitěžující okolností s ohledem na to, jakým způsobem BIS trestní oznámení podala a jakým způsobem bude BIS ovlivňovat činnost příslušného státního zástupce či zástupkyně. Zvláštní je, že se BIS s podáním trestního oznámení a prohlášením o své nevině aktivně snaží o své vlastní vyloučení z podílu na úniku informací. Je tedy zásadní, zda bude vyšetřování* pokrývat všechny zúčastněné složky včetně BIS, anebo zda bude vedeno jen mimo BIS. Mluvčí BIS Ladislav Šticha uvedl, že z dosavadního šetření* vyplynulo, že k nezákonnému prozrazení utajovaných informací došlo mimo BIS. Jenže dosavadní šetření bylo provedeno prvkem BIS, a to Odborem inspekce BIS. Tento odbor je přímo podřízen řediteli BIS, takže co by tento odbor mohl z hlediska vedení zpravodajských operací ze strany BIS vyšetřit?

  

  

         

Od podání trestního oznámení uplynulo téměř pět měsíců a stále není znám výsledek. Je jasné, že nejenom v českém prostředí může vyšetřování* jakéhokoli případu trvat neúměrně dlouho, přičemž se může neustále protahovat. Nadto nikdo nebude spěchat s vyšetřováním, jež se týká BIS, Policie ČR a výkonných politiků. Obecně se může zdát, že pět měsíců je krátká doba, avšak pro tento případ existuje jednoduchý a účinný postup, během něhož je možné dospět k prvnímu průlomu ve vyšetřování do několika málo týdnů.

Vážným nezpochybnitelným závěrem je, že BIS pochybila tak jako tak: Pokud za únikem informací nestojí nikdo z BIS, pak samotná BIS pochybila v uvolňování některých konkrétních utajovaných informací jiným státním subjektům, čímž ohrozila utajené a bezpečné provedení vlastní zpravodajské operace* (podrobné vysvětlení dále v textu). Jestliže mluvíme o pochybení, máme na mysli nedbalostní čin, ale taktéž se mohlo ze strany BIS jednat o záměr, což by bylo úmyslným činem. V obou případech to vrhá špatné světlo na práci BIS.

V následující části vysvětlíme, proč BIS otálela s podáním trestního oznámení a co bylo impulsem k tomuto podání. Dále objasníme jednoduchý a účinný postup při vyšetřování úniku informací v této konkrétní kauze a ozřejmíme možné pochybení BIS v uvolňování informací státním subjektům.

Krátká analytická reakce (11136)

Epidemiolog Roman Prymula byl k 1. červnu 2020 jmenován vládním zmocněncem pro vědu a výzkum ve zdravotnictví. Jedná se o zřízení zcela nové funkce při Úřadu vlády na návrh předsedy vlády Andreje Babiše. Rozhodnutí národní vlády o vytvoření této nové funkce bylo učiněno 25. května 2020. Ve stejný den vláda zároveň rozhodla, že do nově vytvořené funkce jmenuje Romana Prymulu, a to s účinností od 1. června 2020. Rozhodnutí vlády s oběma zmíněnými položkami bylo zapsáno do Usnesení vlády České republiky č. 575 ze dne 25. května 2020.

Epidemiolog Prymula původně zastával post náměstka ministra zdravotnictví, avšak v polovině května 2020 veřejně oznámil, že chce ještě do konce května z ministerstva odejít. Jenže Prymula je velmi ambiciózní a vypočítavý (vysvětlení s příklady dále v textu), a tak svůj odchod oznámil s náležitým dodatkem. Prymula přesně uvedl, že z ministerstva odejde, pokud nenastanou dvě skutečnosti. Pro média už ale odmítl upřesnit, o jaké skutečnosti se jedná (blíže v další části textu).

Než Prymula své úvahy o odchodu sdělil médiím, tak nejprve informoval premiéra Babiše, kterému prozradil i ty dvě skutečnosti. Jinými slovy Prymula premiérovi nastínil, za jaké situace je ochoten na ministerstvu setrvat. Lze otevřeně hovořit o tom, že si Prymula kladl podmínky, přičemž moc dobře věděl, že je v postavení, kdy si podmínky klást může, neboť za sebou měl a stále má vlivnou osobnost. Babiš byl postaven před dilema, které vyřešil za pomoci své bezcharakterní povahy (podrobněji dále v textu).

Je naprosto jasné, že funkce vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví byla urychleně vytvořena jen kvůli Prymulovi, a nikoli proto, že by snad samotná funkce a její pracovní obsah měly být pro vládu nějak významné. V organizační struktuře Ministerstva zdravotnictví ČR je Odbor vědy a lékařských povolání a pod tímto odborem je Oddělení vědy, výzkumu a dotací na vzdělávání. Proč tedy ještě další totožný element při Úřadu vlády? Kdyby Prymula nechtěl odejít z postu náměstka ministra, tak by nová funkce vládního zmocněnce zřízena nebyla. Je Roman Prymula tak cenným odborníkem, aby si ho Babiš takto předcházel, anebo je za tím jiný důvod a jiná osoba než premiér Babiš? (Objasnění dále v textu.)

Následující text zahrnuje prvky, jež bychom mohli z části přiřadit k psychologickému profilování*, protože zpravodajský produkt* na dané téma nelze vytvořit bez hodnocení* chování zájmové osoby*, jíž je Roman Prymula. Hodnocení Prymulova charakteru se tak přibližuje k sestavování jeho psychologického profilu*.

Specifická analýza (13086)

Analytický produkt přímo navazuje na zpravodajský výstup 13085.

V médiích se začaly objevovat zprávy, že za otravou mohl stát ruský režim, což jsou tradiční jednostranné závěry. Pokud je ruská vláda obviňována jenom proto, že byl Navalnyj aktivním opozičním politikem, tak je to trochu málo. Takový závěr je zavádějící už jenom proto, že nebere v úvahu jiné reálné možnosti. U incidentů nejen s politickým podtextem je vždy nutno zkoumat, šetřit*, či přímo vyšetřovat* celý případ ze dvou stran. Všechno má svůj líc i rub, a tak je nutné k tomu také přistupovat. Podobné incidenty mohou páchat jak političtí protivníci, tak lidé z nejbližšího okolí oběti, případně státy a organizace, které oběť politicky a jinak podporovaly. Říká se tomu výnosná či přínosná oběť (payoff victim) vhodné politické figury z vlastních či podporovaných řad pro naplnění takzvaného vyššího cíle.

Opravdu byl Navalnyj pro ruský režim tak vážným problémem, aby musel být odstraněn, a ještě navíc tak zpackaným způsobem, a dokonce za použití velmi smrtelné látky z řady Novičok, která opět nefungovala? Anebo si jeho zahraniční podporovatelé usmysleli, že jim v boji proti ruskému režimu může posloužit mnohem lépe jako oběť?

Specifická analýza (13085)

Od německých představitelů jsme se 2. září 2020 dozvěděli, že ruský opoziční politik Alexej Navalnyj byl otráven bojovou chemickou látkou ze skupiny Novičok, která patří do kategorie nervově paralytických látek. Do skupiny Novičok patří ty nejsmrtelnější nervově paralytické látky. Obecně už jakákoli nervově paralytická látka je vážný problém pro lidské zdraví a život, avšak v případě skupiny Novičok je tento problém několikrát znásoben. Je proto velmi zvláštní, že Navalnyj nezemřel během několika málo minut (v další části textu uvádíme smrtelnou dávku [1] či smrtelnou koncentraci [2] pro skupinu Novičok při inhalaci/vdechnutí, konzumaci/požití v nápoji nebo ve stravě a při intoxikaci přes kůži; stejně tak jsou dále v textu uvedeny symptomy otravy nervově paralytickou látkou a její průběh).

Ptát se tedy po výše uvedeném textu na to, kdo otrávil Navalného, se nezdá být tou první nejdůležitější otázkou jako ptát se na to, jak je možné, že Navalnyj stále žije (i když je v kritickém stavu), jestliže byl otráven látkou ze skupiny Novičok, tedy dosud nejsmrtelnější nervově paralytickou látkou (přesněji nejsmrtelnější odtajněnou látkou). V tomto případě není ani tak záhadou, kdo to provedl, ale že to Navalnyj „přežil“, případně, že to přežil po tak dlouhou dobu (otráven byl 20. srpna 2020).

Pokud sem zahrneme kauzu s údajnou a nepovedenou otravou bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala a jeho dcery Julie, pak musíme konstatovat, že ti obviňovaní Rusové mají podezřele velký pech, když se jim s tak smrtelnou látkou nepodařilo otrávit ani jednu ze tří uvedených osob. To bychom už měli začít pochybovat o smrtelnosti toxinů z řady Novičok.

Jenže obě kauzy (Skripal i Navalnyj) mají své „špinavé“ pozadí, z něhož do popředí vystupují jen smyšlené příběhy neboli zpravodajské historky*. Tyto historky jsou předkládány médiím a veřejnosti se snahou očernit předurčeného protivníka. Avšak velkou slabinou těchto historek je, že z protivníka opakovaně dělají úplného hlupáka a z profesionálních vykonavatelů neschopné „zabijáky“. Těch slabin je samozřejmě více – například interní* a externí rozpory* nebo předkládané rádoby důkazy*, které jsou spíše přitěžujícími okolnostmi pro ty, kteří chtějí někoho obvinit.

 Publikované zpravodajské produkty ke kauze údajné otravy Sergeje Skripala:

Co se týče nervově paralytických látek, tak se do prokázané fabulace zapojila i Česká televize, když se její reportér Jakub Szántó snažil svou reportáží přesvědčit diváky, že v Sýrii byla proti civilistům použita nervově paralytická látka sarin. Výpovědi svědků v této reportáži nedávaly smysl, přičemž jeden svědek dokonce „vstal z mrtvých“, a to bez jakékoli pomoci. Tento a další hrubé rozpory ale reportérovi ČT nevadily, a stejně tak nevadily redaktorům ČT. Zmíněná reportáž byla analyzována v produktu 13027 Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství: Případ 4 – Sarin v Sýrii.

Podívejme se nyní blíže na „špinavé“ pozadí případu otravy Navalného včetně motivu a průběhu eliminační operace. K tomu patří i vysvětlení, proč Němci pro jeho převoz z berlínského letiště Tegel do berlínské nemocnice Charité použili speciální zdravotnické vozidlo německých ozbrojených sil v němčině známých pod označením Bundeswehr. Důležité jsou rovněž politické aktivity, které se odehrály mezi volbami v Bělorusku a údajnou otravou politického aktivisty Alexeje Navalného (období mezi 9. a 20. srpnem).