Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Odborný výklad a hodnocení migrační politiky (22005)

V problematice migrace je snahou každé země provádět migraci řízenou čili legální. Uskutečňováním řízené migrace stát prokazuje, že ji má pod svojí kontrolou. Pokud situace dospěje do stavu neřízené migrace, tak je naopak zvýrazněna nelegálnost celé záležitosti v podobě nekontrolovaného1 přílivu nelegálních migrantů. Otázkou vždycky je, proč může být migrace nekontrolovaná, když mají evropské země a mezinárodní instituce po řadu let k dispozici všechny možné mechanismy, aby jí preventivně čelily a usměrňovaly.

Současná migrace je sice z pohledu evropských zemí migrací neřízenou, ale o to víc je řízena jinými organizacemi, a to v některých případech i na státní úrovni zaangažovaných zemí. Svůj podíl na tom má také vedení Evropské unie a některé evropské země, jež vlastně nelegální migraci zlegalizovaly, čímž k tomu nutí i ostatní státy.2 Avšak ať už je migrace jakákoli, existuje několik jednoduchých zásad, jak tento (ne)řízený jev zvládat. V prvé řadě se jedná o určitý samostatný přístup jednotlivých vlád a k tomu využití vlastních sil a prostředků jak na domácí půdě, tak v zahraničí včetně diplomacie. Následně je to způsob použití příslušných státních složek, přičemž zvláštní úlohu by z hlediska zpravodajské podpory v boji proti terorismu, extremismu a militantním skupinám měly sehrávat státní zpravodajské služby a průzkumný a zpravodajský personál ozbrojených sil. 

V souvislosti s migrační politikou je vhodné před objasněním určitých zásad zdůraznit vybrané texty ze Smlouvy o Evropské unii a ze Strategie migrační politiky ČR. Ve Smlouvě o Evropské unii se jedná o článek 4, ve kterém můžeme najít následující věty: „(Unie) Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.“ A nelegální migrace v tomto rozsahu spolu s trvalým faktem platným více než 10 let, že migrace je vždy v různé míře propojena s terorismem a organizovaným zločinem, je nesporně věcí národní bezpečnosti. Text ve Strategii migrační politiky ČR uvádí v oblasti nelegální migrace toto: Česká republika zajistí bezpečnost svých občanů a efektivní vynucování práva v oblasti nelegální migrace, návratové politiky a organizovaného zločinu spojeného s převaděčstvím a obchodováním s lidmi.“ Záleží tedy ryze na členech vládního kabinetu, jak dokáží rozhodovat a řídit státní instituce s cílem zajistit bezpečné prostředí pro své občany. Evropská unie může být v této záležitosti jen podpůrným orgánem, ale nikdy tím rozhodujícím.

Odborný výklad (21009)

Stanovení pravděpodobnosti* vzniku určité budoucí události (případně i jejího průběhu) a vyjádření míry přesvědčení (analytické důvěry*) o správnosti této předpovědi (predikce) jsou dvě odlišné věci a jako takové by měly být obě součástí zpravodajského výstupu (písemného i ústního) určeného pro podporu rozhodovacího procesu* politiků a vojenských velitelů. Netýká se to jen výstupů, jejichž obsahem je odhad budoucího vývoje, ale také produktů s analýzou dokonané události a jejích příčin nebo produktů s hodnocením aktuální situace (dění a jevů ve společnosti). Avšak pro výstupy spojené s budoucím vývojem mají stanovení pravděpodobnosti určitého směru a naplnění tohoto vývoje a vyjádření míry přesvědčení o správnosti učiněného závěru zásadní význam právě proto, že jsou tyto výstupy obvykle spojeny s nutností učinit rozhodnutí či přijmout opatření příslušnými funkcionáři.  

Odborný výklad (21008)

Před čtením (studiem) tohoto zpravodajského produktu je vhodné se nejprve seznámit s obsahem odborného výkladu 21005 s názvem Když se řekne zpravodajské vědění.

Zpravodajské vědění používáme tam, kde je obtížné získat ucelené faktické či pravdivé údaje, popřípadě v situaci, kdy tyto údaje ještě nemáme k dispozici, avšak je nutné učinit „nějaký“ závěr pro podporu rozhodovacího procesu politiků a vojenských velitelů. Můžeme tak vytvářet zpravodajské vědění o události, která se již odehrála, kdy se snažíme objasnit příčiny a pozadí jejího vzniku a závěry využít pro další šetření či pro přijetí konkrétních opatření a pro usměrnění následné činnosti vojenských a bezpečnostních složek, anebo můžeme formovat zpravodajské vědění o tom, co se teprve stane (například ve spojitosti s vývojem v určité oblasti nebo vývojem a dopady konkrétní již iniciované události apod.). Zkoumání příčin a sestavování či odhadování budoucího vývoje jsou sice dvě odlišně vymezené položky, současně se však jedná o položky, které se ve zpravodajském odvětví vzájemné prolínají. 

Vytváření zpravodajského vědění o budoucím vývoji neboli sestavování prediktivního zpravodajského vědění (predictive intelligence) je hlavní činností zpravodajských služeb a zpravodajských štábů, ale zároveň také činností nejobtížnější.

Odborný výklad (21007)

Zpravodajské vědění1 jako výsledek zpravodajské činnosti, které je převedeno do zpravodajských produktů (výstupů), poskytuje základní „pohonnou látku“ pro rozhodovací proces vládních činitelů, případně vojenských či policejních velitelů. Tito funkcionáři jsou poté schopni efektivněji plánovat různé aktivity, lépe se připravit na budoucí vývoj, přijímat adekvátní bezpečnostní opatření a provádět účinnější vojenské a bezpečnostní operace. Avšak k tomu, aby výsledky zpravodajské činnosti dosahovaly úrovně co nejsilnější „pohonné látky“, musí zpravodajská činnost*, potažmo zpravodajský procesco nejvíce splňovat určité zásady, které označujeme jako zásady zpravodajské činnosti.

Zásady zpravodajské činnosti jsou propojeny s funkcemi zpravodajské činnosti2 a stejně jako s funkcemi zpravodajské činnosti, tak i se zásadami zpravodajské činnosti by měli být dobře obeznámeni rovněž členové vládního kabinetu, kteří podle zákona zpravodajské služby řídí. Uvedené zásady nejsou tedy věcí jen příslušníků zpravodajských služeb, ale také nutnou znalostí odpovědných politiků.

Agentura EXANPRO řadí do zásad zpravodajské činnosti 13 bodů, jejichž naplňováním je zajišťován kvalitní výkon zpravodajské práce. Zásady zpravodajské činnosti se svým obsahem vzájemně doplňují a také překrývají.

Odborný výklad (21006)

Před čtením (studiem) tohoto zpravodajského produktu je vhodné se nejprve seznámit s obsahem odborného výkladu 21005 s názvem Když se řekne zpravodajské vědění.

Zpravodajské vědění1 (intelligence) můžeme chápat jako jednotnou obecnou záležitost, ale můžeme ho také rozdělovat do různých podob, a to vždy podle konkrétních hledisek. Hlediskem může být to, zda se zpravodajská činnost provádí v zahraničí či na domácí půdě (zahraniční zpravodajství a kontrazpravodajství), zda je zpravodajské vědění vytvářeno v období války, anebo v obdobích jiných než válka (např. období míru, konfliktu nízké intenzity apod.). Další hledisko může být spjato s druhy zdrojů, jichž je využíváno k získávání informací a následného vytváření zpravodajského vědění (např. zpravodajské vědění z lidských zdrojů, zpravodajské vědění z technických zdrojů obecně atd.).2 Tady je však nutné podotknout, že cílem každé zpravodajské služby, která využívá různé zdroje, je spojit výsledky jejich činnosti do tzv. „všezdrojové analýzy“ a tím vytvořit „všezdrojové zpravodajské vědění“. Viditelným hlediskem, jímž lze vymezit podobu zpravodajského vědění především ve vojenské oblasti, je vojenský stupeň, na kterém se zpravodajská činnost provádí. Tak se může jednat o zpravodajskou činnost a vytvořené zpravodajské vědění na taktickém, operačním a strategickém stupni.3   

Vzhledem ke zpravodajské analýze je však pro podobu zpravodajského vědění základním a nejdůležitějším hlediskem povaha informací, které tak mohou patřit do množiny známých informací, množiny nově získaných (shromážděných) informací a množiny vytvářených pravděpodobnostních informací. Ve zpravodajské terminologii nazýváme tyto množiny jako „základní (popisné) zpravodajství“, „současné/aktuální (hodnotící) zpravodajství“ a „prediktivní (odhadovací) zpravodajství“. Tyto tři druhy zpravodajství v sobě zahrnují jak zpravodajskou činnost, tak vytvářené zpravodajské vědění.