Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnný výklad s hodnocením migrační politiky (22008)

Bezpečnostní prověřování nelegálních migrantů je součástí komplexního a aktivního přístupu k řešení nelegální migrace. Komplexní řešení nelegální migrace se skládá z několika oblastí, jež jsou popsány ve zpravodajském produktu 22005Zásady potírání nelegální migrace. Obsahem tohoto produktu je oblast bezpečnostního prověřování migrantů, která je zanedbávána a politiky falešně interpretována.

Nejdříve je nutné zdůraznit, že do Evropy nevstupují váleční uprchlíci, ale pouze migranti, kteří mohou být legálními migranty, anebo migranty nelegálními. Rozdíl mezi válečným uprchlíkem a legálním či nelegálním migrantem (někdy také obecně ekonomickým migrantem) byl agenturou EXANPRO objasněn již v několika dokumentech s tematikou nelegální migrace.1 Všeobecně však můžeme shrnout na příkladu České republiky, že v ČR nemůžeme mít válečné uprchlíky, neboť ani v jedné naší sousední zemi nezuří ozbrojený konflikt. Váleční uprchlíci jsou shromažďováni v uprchlických táborech, avšak v ČR není ani jeden uprchlický tábor, ale pouze zařízení pro zajištění cizinců. Osoba, jež uprchla ze země zmítané válkou, se nemůže pohybovat přes libovolný počet zemí a mít přitom neměnný status „válečného uprchlíka“. Navíc to není v pořádku ani časově, jelikož mnoho z těch, kteří se vydali na cestu do Evropy, tak učinili až po několikaletém pobytu v Turecku či jiných zemích, v nichž neexistoval ozbrojený konflikt. 

Odborný výklad (22007)

Jedním z předních úkolů zpravodajských služeb je analyzovat a hodnotit politickou situaci v zájmových zemích (zájmových prostorech*), neboť z politické situace obvykle vycházejí všechny další atributy národního prostředí jako bezpečnost, ekonomika, zahraniční vztahy apod. Stav politické situace v zájmových zemích je důležitým hybatelem zahraniční politiky příslušné vlády, která právě pro upřesňování obsahu a směru vlastní zahraniční politiky využívá (měla by využívat) závěrů svých zpravodajských služeb.  

Hodnocení politické situace se provádí prostřednictvím hodnocení příslušných politických funkcionářů, respektive jejich vystupování a rozhodování v konkrétních záležitostech, protože právě tyto osoby zmíněnou politickou situaci vytvářejí. Avšak zpravodajské hodnocení se nevztahuje pouze ke stávajícím politickým činitelům, ale také ke kandidátům na klíčové politické funkce. Nejnázornějším příkladem je hodnocení kandidátů na úřad prezidenta Spojených států. Angažování USA v široké škále aktivit a „projektů“ po celém světě je příčinou toho, že se o americké kandidáty na prezidentský úřad, na rozdíl od politických kandidátů v jiných státech, zajímá vždy nejvyšší počet zpravodajských služeb z různých zemí, což vyplývá právě z toho, že většina zemí je americkou zahraniční politikou ovlivňována. Výjimku v tomto zpravodajském zájmu lze spatřovat u služeb z tzv. bývalého východního bloku (ČR, Slovensko, Litva a další), jejichž vlády tento zájem nepovažují vůči současným „spojencům“ za vhodný. Pravdivějším důvodem je však to, že novodobí výkonní politici dřívějších socialistických zemí se v případě zjištění jejich zájmu druhou stranou obávají reakcí Američanů a tím také o své vlastní politické postavení.

Odborný výklad (21011)

Cílem každé státní či soukromé zpravodajské agentury* je poskytovat relevantní* informace* a zpravodajské vědění*, což podléhá určitému procesu, který by měl tyto výsledky zajistit. Ve zpravodajské činnosti se jedná o proces zpravodajský, jehož základní verze by měla patřit do všeobecné nauky každého zpravodajského prvku bez ohledu na určení, charakter a velikost daného prvku. Nezáleží na tom, zda prvek působí na strategickém stupni nebo jen pro strategický stupeň přispívá (zpravodajská expozitura, zpravodajská skupina vojenského uskupení), zda se jedná o prvek analytický či operativní, případně zdrojový, zda je prvek státní nebo soukromý atd. Zpravodajský proces* je vhodné s úpravami aplikovat do všech zpravodajských struktur, a to jak z důvodu počátečních odborných znalostí jednotlivých specialistů, tak z důvodu znalostí o organizaci jako celku. Analytik*, operativec* nebo řídící pracovník, ti všichni by měli znát souhrnný způsob práce své organizace, svůj podíl ve zpravodajském úsilí a z toho vyplývající odpovědnost a význam vlastní práce pro celkový úspěch organizace. Jednotlivé profese se svojí činností překrývají, a proto je potřebné mít dostatečný přehled o svých spolupracovnících i v jiných zpravodajských odbornostech.

Zpravodajský produkt je volným pokračováním odborného výkladu 21010 Zpravodajský proces, nebo zpravodajský cyklus?.

Zpravodajský proces má svoji definici a také skladbu. Definice je dostupná ve Zpravodajském výkladovém slovníku. Skladba základní verze zpravodajského procesu může mít podle rozdílného přístupu čtyři až šest fází, jež mohou být znázorněny a vysvětleny různými způsoby. Agentura EXANPRO upřednostňuje proces se šesti fázemi, který vysvětluje podle vlastního diagramu a vlastní organizace činnosti. Pro porozumění celému procesu je nutné objasnit jeho jednotlivé fáze a vztah mezi nimi.

Odborný výklad (22006)

Pro zpravodajskou podporu a práci zpravodajské agentury v oblasti terorismu* je nutné jednoznačně vymezit činnost, která je skutečně teroristická, čímž spadá do pracovní náplně zpravodajských služeb. Terorismus je tak rozšířený a propojený fenomén, že se tato oblast stala společnou jak pro kontrazpravodajství*, tak pro zahraniční zpravodajství*. Příslušníci obou směrů zpravodajské činnosti se na různých stupních podílejí na boji proti terorismu a v této souvislosti vytvářejí pravidelná hodnocení teroristické hrozby* pro různé prostory a objekty od území jednotlivé země až po konkrétní budovu jako důležitý objekt.  

Jakékoli hodnocení teroristické hrozby je v současnosti ovlivňováno tím, co všechno budeme za terorismus považovat. Vlivem situace a politické neobratnosti je za terorismus považována i ta činnost, která nenaplňuje podstatu terorismu.1 Je to způsobeno především tím, že kromě obecné a různě interpretované definice nebyly stanoveny a vysvětleny konkrétní kritéria, která musí být splněna, abychom příslušnou činnost (aktivitu) zařadili do oblasti terorismu.

Odborný výklad (21010)

Každá činnost v jakékoli profesi je prováděna podle určitých zásad, které svojí podobou vytvářejí celou škálu různých alternativ. Tato škála může začínat jednoduchým souborem základních bodů a končit podrobným výčtem konkrétních pravidel a instrukcí. Jakékoli zásady by měly příslušnou činnost usnadňovat a nikoli ji svazovat. Vybrané praktické zásady jsou pak ve spojení s reálnou situací využívány pro tvorbu různých pracovních a operačních postupů hovorově nazývaných jako „kuchařka“. Stejně je tomu i ve zpravodajské činnosti, kde je výchozí soubor všeobecných zásad reprezentován základním modelem zpravodajské činnosti, o kterém se hovoří buď jako o zpravodajském procesu, anebo zase jindy jako o zpravodajském cyklu.

Toto dvojaké označení mate i zpravodajské specialisty, což je často důvodem k tomu, že tuto věc raději dále nerozebírají. Jenže se jedná o základní zpravodajský model, od kterého se odvíjí další souvislosti, a proto je důležité co nejpřesněji odlišit a definovat počáteční termíny ve zpravodajském názvosloví. Zpravodajský důstojník, především pak zpravodajský analytik se snaží vytvořit co nejlepší zpravodajské vědění1* o určité záležitosti, ale jak dobře rozliší fakta*, předpoklady*, domněnky* a další položky, když od samého počátku nebude mít jasno v tom, co je cyklus a co je proces? Vycházíme z profesionální zásady, že zpravodajské vědění začíná znalostí definic odborných termínů, což považujeme za důležité právě při práci s informacemi*, jež obsahují množství různorodých údajů*. Avšak stejně jako ve všech oblastech, tak i v odborném zpravodajském názvosloví není nic neměnného a vše se neustále vyvíjí v prostoru a času (bližší vysvětlení v závěru produktu).

Postavení výchozího zpravodajského modelu není narušováno jen jeho dvojakým označováním, ale také polemikou, zda model nepředstavuje jakousi fádní šablonu, která je již dávno překonána, čímž nemá přílišného praktického využití.  

Co vlastně výchozí zpravodajský model představuje? Jedná se o proces, nebo cyklus? Je model překonaný a v praxi nepoužitelný, anebo je stále platným souborem zpravodajských zásad?