Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza s odborným výkladem (22039)

Většina poslanců a senátorů, a dokonce i členové vládního kabinetu chválí Bezpečnostní informační službu* (BIS) za to, jak nyní v roce 2021 rozkryla činnost ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) vedenou na území ČR v roce 2014. Pokud bychom ale měli věřit tomu, že zde v roce 2014 ruští zpravodajci* operovali, pak to, s čím BIS přišla v dubnu 2021, nelze nazvat žádným úspěchem, nýbrž naopak hanebným selháním BIS. Je udivující, že tohle čeští zákonodárci nevidí a pějí ódu na ředitele BIS Michala Koudelku namísto toho, aby pokládali desítky nabízejících se otázek a uvažovali o aktivitách směřujících k odvolání Koudelky.

BIS hanebně selhala, neboť v této kauze prokázala, že nedokáže působit proti cizím zpravodajským službám* operujícím na českém území (což je ze zákona jedna z hlavních činností BIS). Kromě hanebného selhání selhala i trestuhodně, jelikož si hodně věcí o činnosti příslušníků GRU vymyslela, a to jenom proto, aby posloužila zájmům cizí mocnosti. Koudelka by měl být z tohoto pohledu řešen podle českého trestního zákoníku, avšak to je součástí jiného zpravodajského produktu*, kde budeme hodnotit údajné důkazy* o činnosti GRU na území ČR spolu s trestní odpovědností ředitele Koudelky.

Pokud selhala BIS, musela pochopitelně selhat i Policie ČR, která jako orgán činný v trestním řízení celý případ od samého počátku vyšetřovala a znovu vyšetřuje. Zákonodárci by se taktéž měli zajímat, jak se k celé kauze staví Vojenského zpravodajství (VZ), jehož kontrazpravodajská složka monitoruje v oblasti obrany aktivity cizích vojenských zpravodajských služeb. Je ředitel VZ Jan Beroun ochoten podpořit verzi BIS? Pokud by ředitel VZ podpořil verzi BIS, pak by musel zároveň připustit, že selhala i jeho služba.

Hovoříme o verzi*, protože neexistují takové důkazy, které by tuto verzi mohli povýšit na něco víc. Podivně úsporný záznam v ubytovací knize hotelu Corrado nelze bez bližších údajů a ověření jejich pravosti považovat za důkaz (podrobněji viz produkt 12098 a produkt 13099). Dokonce i Policie ČR a premiér Babiš potvrdili, že je vše teprve na úrovni vyšetřovací verze*, což nedává smysl s tím, jak si vláda pospíšila s vyhoštěním ruských diplomatů.

V tomto produktu zařazeném do kategorie „Agentura a zpravodajská podpora“ na reálné vrbětické kauze vysvětlíme, jak by měla profesionální kontrazpravodajská služba* či kontrazpravodajská agentura postupovat včetně spolupráce s policií. Na odborném výkladu jasně prokážeme závažné nedostatky v práci BIS a odbornou nezpůsobilost jejího ředitele. Odborný výklad rovněž slouží také jako návod pro poslance i senátory z příslušných výborů a komisí pro kladení konkrétních otázek nejenom směrem na ředitele BIS, ale také směrem na vládu, která se nepodloženým závěrům BIS podřizuje a kryje její pochybení.

Odborný výklad s analýzou a poučeními (22038)

Odborný výklad přímo navazuje na produkt 22037, ve kterém jsme představili reálné příklady vyděračských e-mailů a následně analyticky objasnili, jak rozpoznat podvrženou adresu odesilatele shodnou s adresátem a jak odhalit nevěrohodnost vyděračského obsahu.

V aktuálním produktu se zastavíme u dalších možností ve využití podvržené e-mailové adresy odesilatele, co tyto e-maily mohou způsobit a jaká je proti tomu možná obrana. Vysvětlíme si, co je to sociotechnika* a kdo je sociotechnik* a taktéž jaký je rozdíl mezi kybernetickým útokem* a kybernetickou manipulací*. Dále budeme pokračovat s předkládáním různých doporučení pro manipulaci s elektronickými zařízeními a e-mailovou schránkou a s předkládáním různých poučení spojených s reakcí na podvodné e-maily. V souvislosti s elektronickou komunikací budeme rovněž pokračovat v poznámkách o schopnostech zpravodajských služeb*.

Kromě vyděračských e-mailů se podvržené adresy odesilatele využívají k hromadnému rozesílání nevyžádaných zpráv neboli „spamu“ obvykle s komerčním obsahem (různé nabídky, reklamy, propagace apod.), dále k rozesílání takzvaných „phishingových“ zpráv s cílem vylákat od adresátů citlivé údaje používané v chráněném rozhraní internetu – například v internetovém bankovnictví nebo v elektronické osobní či pracovní komunikaci (viz termín chráněné informace*) a k zablokování e-mailové schránky vybraného uživatele, což má jako vynucené opatření provést poskytovatel služby.

Odborný výklad s analýzou a doporučeními (22037)

V roce 2018 zaplavila internet větší vlna či několik vln vyděračských e-mailů (v angličtině známých pod termínem „blackmail e-mails“ nebo „ransom e-mails“ či „bitcoin ransom e-mails“ → e-maily požadující výkupné v bitcoinech). Od té doby posílání vyděračských e-mailů v různé míře přetrvává. Jedná se o e-maily, které jsou charakteristické především dvěma znaky: Prvním hlavním znakem takového e-mailu je adresa odesilatele, která je shodná s adresátem, což má dokazovat, že vyděrač pronikl do příslušné e-mailové schránky. Druhým hlavním znakem je obsah e-mailu, v němž vyděrač píše, že získal citlivé materiály vztahující se k adresátovi.

E-mail jakoby odeslaný z e-mailové schránky adresáta obsahující oznámení o získání citlivého osobního nebo pracovního materiálu adresáta má za cíl adresáta vystrašit a zmanipulovat ho k následování požadavku stanoveného vyděračem. Tím požadavkem je zpravidla zaplacení výkupného za smazání nebo nezveřejnění získaných citlivých položek. I přesto, že je snadné podle několika konkrétních rysů rozpoznat, zda se jedná o podvrh a zda tedy vyděrač v obou hlavních znacích klame, tak na většinu vyděračských e-mailů rozeslaných v roce 2018 reagovali zaplacením výkupného i čeští občané (částečně takto reagovali i v dalších letech).

Podvržené adresy odesilatele se ale nevyužívají jen k vyděračským e-mailům, ale také ke třem dalším účelům. Prvním účelem je hromadné rozesílání nevyžádaných zpráv neboli „spamu“ obvykle s komerčním obsahem (různé nabídky, reklamy, propagace apod.). Druhý účel je spojený s rozesíláním „phishingových“ zpráv s cílem vylákat od adresátů citlivé údaje používané v chráněném rozhraní internetu – například v internetovém bankovnictví nebo v elektronické osobní či pracovní komunikaci (viz termín chráněné informace*). A třetím účelem je snaha zablokovat e-mailovou schránku vybraného uživatele, což má jako vynucené opatření provést poskytovatel služby.    

Podívejme se nyní na reálné příklady vyděračských e-mailů, u kterých si analyticky objasníme, jak rozpoznat podvrženou adresu odesilatele shodnou s adresátem a jak odhalit nevěrohodnost vyděračského obsahu. Poté se v navazujícím produktu zastavíme u dalších možností ve využití podvržené e-mailové adresy odesilatele, co tyto e-maily mohou způsobit a jaká je proti tomu možná obrana. Součástí rozboru v aktuálním i navazujícím produktu jsou také různá doporučení pro manipulaci s elektronickými zařízeními a s e-mailovou schránkou, poučení o reakci na vyděračské dopisy a poznámky o schopnostech zpravodajských služeb*, z nichž některé se velmi aktivně zapojují do „neoficiálního“ zachytávání jakékoli elektronické komunikace.

Odborný výklad a souhrnné hodnocení (22036)

Produkt je přímým pokračováním problematiky započaté ve zpravodajském výstupu 22034, kde je vysvětlen termín institucionalizovaný terorismus* a zdůvodněno zapojení zpravodajských služeb*. Druhé pokračování v produktu 22035 je věnováno blízké historii teroristických útoků* v Evropě (posledních 50 let) a dále je zaměřeno na objasnění operací pod falešnou vlajkou* s uvedením několika reálných příkladů.

Tento produkt je třetím a závěrečným dílem úvodní trilogie k následné odborné analýze* vybraných teroristických útoků ve formě případových studií*. Tyto vybrané útoky jsou uvedeny v přehledu na konci dokumentu (některé s odkazem na související produkty). Následně je uveden přehled s odkazy na dosud vytvořené hlavní produkty s problematikou terorismu* (shrnutí produktů je oproti předchozím dvěma dílům ucelenější).

Tímto třetím dílem se dostáváme k současné bezpečnostní situaci v Evropě, která se začala výrazně měnit od roku 2015, kdy Paříž poznamenal první vážný incident spojovaný s takzvaným „Islámským státem“ (IS). Od té doby můžeme sledovat zcela jiný druh terorismu, než tomu bylo ve 20. století. Zásadní věcí však je, proč tyto novodobé teroristické aktivity vůbec vznikly neboli co je jejich skutečným cílem.

Ve stejném roce (2015), což není náhodné, byla vyvolána masivní vlna nelegálních migrantů* zaplavujících evropské země. Tato vlna se sice v následujících letech zmírnila, ale příliv nelegálních migrantů je dál podporován. Podpora nelegální migrace vychází z Evropské unie (EU), která již v roce 2014 plánovala přijetí většího množství nelegálních migrantů. Tím ale EU a její členské země nepřímo podporují mezinárodní terorismus*. V nelegální migraci jsou totiž vždy zastoupeny formy organizovaného zločinu včetně terorismu. Podrobněji o podílu EU na nelegální migraci a o zanedbávání účinného a nutného potírání nelegální migrace viz produkt 11099 a odkazy na související produkty uvnitř zmíněného výstupu.     

Další vědomou i nevědomou podporou současného terorismu a konfliktu mezi odlišnými kulturami je to, když mnozí politici, novináři, a dokonce i bezpečnostní pracovníci nazývají tento nový fenomén jako „islámský terorismus“ a ty, kteří ho páchají džihádisty. Blíže je tento nesprávný a často úmyslný přístup vlád a organizací vysvětlen ve dvou následujících zpravodajských produktech:

Konání vlád a mezinárodních, lépe nadnárodních organizací je v rozporu s výstupy zpravodajských služeb, které před nelegální migrací spojenou s nezákonnými aktivitami varují. Otázkou však je, nakolik jsou výstupy těchto služeb míněny vážně. Některé služby (úzké skupiny zapojených osob) totiž vědí o pozadí teroristických útoků včetně různého propojení mnohem více, než veřejnosti ukazují v rámci svého šetření a hodnocení. Tím narážíme na to, co bylo o vazbě mezi terorismem a zpravodajskými službami napsáno v předchozích dvou dílech. Také zpravodajské služby mohou působit rozporuplně mezi tím, jak situaci veřejně hodnotí nebo co jejich zástupci říkají, a tím, co v pozadí skutečně konají.

Rozporuplné, ale v pozadí úmyslné konání vlád a státních institucí souvisí se snahou ovlivňovat vývoj v Evropě, která je nejvýznamnějším geopolitickým prostorem v soupeření mezi USA a Ruskem. Zákulisní činnost v souvislosti s terorismem je možné nejlépe odhalit prostřednictvím odborné analýzy jednotlivých teroristických útoků, kde nespočet záměrně přehlédnutých detailů (faktů) poskytuje důležité dílky pro sestavení celkového reálného obrazu, který je v oficiální prezentované verzi dosti rozmazaný a neúplný.

Odborný výklad a souhrnné hodnocení (22035)

Produkt je přímým pokračováním problematiky započaté ve zpravodajském výstupu 22034, kde je vysvětlen termín institucionalizovaný terorismus* a zdůvodněno zapojení zpravodajských služeb*. Produkt je druhým dílem úvodní trilogie k následné odborné analýze vybraných teroristických útoků ve formě případových studií.

Institucionalizovaný terorismus v podobě teroristického útoku* je vždy prováděn jako operace pod falešnou vlajkou* (reálné příklady dále v textu). „Falešná vlajka“ čili původ útočníka (útočníků) se vybírá vždy podle toho, jakých účinků (dopadů) je potřeba dosáhnout. „Falešná vlajka“ navíc napomáhá utajit spojitost se skutečným původcem útoku.

Někteří lidé mohou operacím pod falešnou vlajkou organizovaným státní institucí přisuzovat až mytologický význam, avšak z první fáze studené války (1945–1991) a z doby před studenou válkou již bylo přiznáno*, potvrzeno*parciálně uvolněno* nebo jinak odhaleno více než 40 operací pod falešnou vlajkou provedených různými způsoby (metodami) včetně teroristických útoků (a to není konečné číslo). Bylo by proto bláhové domnívat se, že od roku 1991 až po současnost nebyla žádná taková operace provedena. Bylo by to bláhové už z toho důvodu, že studená válka nikdy neskončila (viz produkt 11001), ale pokračovala svou druhou fází (1992–2013), jež přešla do současné třetí fáze (2014 až současnost). Incidenty řízené z pozadí jsou odkrývány dokonce i z období 21. století. V přetechnizovaném a digitálním světě plném monitorovacích a záznamových prostředků je stále složitější provádět v městských oblastech utajené operace s vyvoláním incidentů bez toho, aby tyto operace nezanechaly určité nesrovnalosti a podezřelé zvláštnosti z jejich průběhu.

Nejčtenější zpravodajské produkty