Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení s odborným výkladem a předpovědí (22040)

V českých mediích opakovaně slýcháváme výroky prezidenta republiky, předsedy vlády, ministra obrany a vojenských hodnostářů Armády ČR o tom, jak je nutné nakupovat novou moderní výzbroj, aby byla česká armáda schopna bránit Českou republiku, zkrátka aby byla obranyschopná. Avšak to je neúplný myšlenkový proces, v tomto případě rozhodovací proces* vlády a vojenských funkcionářů Generálního štábu Armády ČR. Mít armádu s moderní bojovou technikou a výzbrojí je jedna věc, jenže k tomu je důležité vědět, proti jakému protivníkovi chceme tuto techniku a výzbroj použít a v jakém prostředí (terén včetně zastavěných a obydlených prostorů, klimatické podmínky a další skutečnosti daného prostředí).

Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení (viz zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR). Pro úplnost uvádíme, že ozbrojené síly ČR jsou tvořeny Armádou ČR, Vojenskou kanceláří prezidenta republiky a Hradní stráží. Bránit republiku proti vnějšímu napadení znamená bránit ji proti aktivitám ozbrojených sil cizích mocností. A protože se v případě cizích států jedná o ozbrojené či vojenské síly, tak obecně mluvíme o vojenských hrozbách*, případně o vnějších vojenských hrozbách.  

Vojenské hrozby by měly být definovány a konkretizovány, protože každý ozbrojený protivník bude používat konkrétní vojenskou techniku a výzbroj (samozřejmě s tím i určité způsoby vedení boje, což nazýváme vojenskou taktikou). Pokud chce Armáda ČR bojovat úspěšně, je prvořadou věcí, aby předem věděla, jaké cíle a v jakém prostředí (terénu) bude muset detekovat (zjišťovat/vyhledávat), identifikovat (určovat jejich druh a příslušnost ke konkrétní jednotce protivníka), sledovat (mít znalost o jejich pohybu a činnosti) a posléze i ničit nebo je jinak vyřazovat z bojové činnosti.

Konkretizovat vojenskou hrozbu znamená přesně určit, proti jaké zemi s jejími ozbrojenými silami se budeme nejpravděpodobněji bránit (nebo snad útočit?). Bude to Ruská federace, nebo sousední Polsko? Bude naším protivníkem Čína? Nebo nás snad napadne Írán? Mohlo by to být i více zemí najednou? Působí to zvláštně, že? Ale v další části produktu objasníme, jak to s těmi vojenskými hrozbami doopravdy je.

Ozbrojené síly každé země disponují přesně danými typy vojenské techniky a výzbroje, přičemž tyto typy mají své přednosti i slabiny. Každá výzbroj i jednotlivá technika mají svůj přesný bojový koeficient, kterým se následně vyčíslí bojový potenciál příslušné vojenské jednotky. Takto můžeme stanovit celkový bojový potenciál ozbrojených sil protivníka. Toto se už dotýká problematiky určování poměru sil, ale na základě tohoto poměru můžeme odhadnout, jak bychom na tom byli při střetnutí s konkrétním protivníkem (i třeba jenom s částí jeho sil) a jak bychom mohli obstát (od toho se pak odvíjí vojenská strategie* a taktika* plus další věci).

Další důležitou položkou je prostředí (terén). Budeme bojovat na území ČR, anebo v rámci jakéhosi uskupení NATO například ve východní Evropě? V Pobaltí se soustřeďuje stále více aliančních sil a čeští vojáci jsou součástí těchto sil. Hodně se mluví také o tom, že některé jednotky Armády ČR by mohly být v případě jakýchsi zájmů a potřeb NATO vyslány mimo Evropu – samozřejmě opět jako součást většího mezinárodního uskupení (ve skutečnosti se nikdy nejednalo o zájmy NATO, ale o zájmy USA – viz jeden z odstavců o misi v Afghánistánu v produktu 11159). Čeští vojáci už sice mimo Evropu působí, ale jedná se o operace jiné než válka*. Čeští politici i vojenští velitelé si tento termín často pletou se souslovím nebojové operace*, což je naprosto odlišný termín (podrobné vysvětlení viz produkt 42005 Bojové operace versus nebojové operace, další odborné výklady, které se pojí k tomu, jak politici a vojáci neumí nazvat konkrétní vojenskou činnost správným vojenským termínem viz produkt 42012 a produkt 11079).

Premiér Andrej Babiš v říjnu 2019 na slavnostním shromáždění u příležitosti 100. výročí vzniku Generálního štábu ve svém projevu sdělil, že jsme ve zbrojení zaspali dobu a že žijeme ve světě, kde musíme masivně zbrojit. Dále uvedl, že vláda chce vybavit Armádu ČR nejmodernějšími zbraněmi, a také zmínil, že bychom měli bránit Evropu. Už ale nezmínil, před kým bychom se měli bránit, případně proti komu bychom měli bojovat. A už vůbec nezmínil, jak chce bránit celou Evropu, když evropské země nedokážou zastavit ani „neozbrojené“ skupiny nelegálních migrantů*, které do Evropy pronikají, přičemž někteří migranti mají zkušenosti v působení v militantních organizacích*. Tohle moderní dělostřelecké systémy nevyřeší. V Evropě mezitím vzniká nebezpečná „pátá kolona“.

Babiš ve svém projevu mluvil dosti nesouvisle a jen naznačoval. A to je ten hlavní problém. Ani vláda, potažmo Ministerstvo obrany, ani Generální štáb nedefinovaly konkrétní vojenské hrozby. Prostě chtějí mít moderní výzbroj jako ostatní vyspělé země, ale nevědí proti komu a kde by měla být tato výzbroj nasazena a použita. Je to samozřejmě jedna velká přetvářka. Všichni dělají, kolik je kolem nás vojenských hrozeb, ale nedokážou otevřeně nazvat ani jednu. Všichni si podle reakcí vlády máme domyslet, že tou první aktuální hrozbou je Rusko, jelikož Severoatlantická aliance, respektive USA to tak chtějí.

V další části produktu objasníme, jak se vojenské hrozby pro Českou republiku vyhodnocují a jak to s těmi hrozbami doopravdy je. V souvislosti s modernizací výzbroje vysvětlíme, jak musí tato modernizace probíhat, aby bylo zajištěno, že armáda bude schopna provádět komplexní vojenskou operaci*, a nikoli jen její část (což by nedávalo smysl, přesto tak již dříve k tomu někteří generálové přistupovali). V navazujícím produktu na příkladu ukážeme výpočet bojového potenciálu a stanovení poměru sil mezi soupeřícími vojenskými uskupeními, k čemuž vysvětlíme termín „Generic Enemy Forces“ (zkráceně „GENFORCES“). A dále zmíníme jednu velkou nevýhodu pro Armádu ČR a pro samotnou Českou republiku, pokud by čeští vojáci měli bojovat mimo území ČR v rámci uskupení NATO (pokud používáme slovo „bojovat“, pak máme na mysli skutečné válečné operace*, a nikoli operace jiné než válka, které čeští vojáci prováděli například v Afghánistánu nebo Kosovu).

Specifická analýza s odborným výkladem (22039)

Většina poslanců a senátorů, a dokonce i členové vládního kabinetu chválí Bezpečnostní informační službu* (BIS) za to, jak nyní v roce 2021 rozkryla činnost ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) vedenou na území ČR v roce 2014. Pokud bychom ale měli věřit tomu, že zde v roce 2014 ruští zpravodajci* operovali, pak to, s čím BIS přišla v dubnu 2021, nelze nazvat žádným úspěchem, nýbrž naopak hanebným selháním BIS. Je udivující, že tohle čeští zákonodárci nevidí a pějí ódu na ředitele BIS Michala Koudelku namísto toho, aby pokládali desítky nabízejících se otázek a uvažovali o aktivitách směřujících k odvolání Koudelky.

BIS hanebně selhala, neboť v této kauze prokázala, že nedokáže působit proti cizím zpravodajským službám* operujícím na českém území (což je ze zákona jedna z hlavních činností BIS). Kromě hanebného selhání selhala i trestuhodně, jelikož si hodně věcí o činnosti příslušníků GRU vymyslela, a to jenom proto, aby posloužila zájmům cizí mocnosti. Koudelka by měl být z tohoto pohledu řešen podle českého trestního zákoníku, avšak to je součástí jiného zpravodajského produktu*, kde budeme hodnotit údajné důkazy* o činnosti GRU na území ČR spolu s trestní odpovědností ředitele Koudelky.

Pokud selhala BIS, musela pochopitelně selhat i Policie ČR, která jako orgán činný v trestním řízení celý případ od samého počátku vyšetřovala a znovu vyšetřuje. Zákonodárci by se taktéž měli zajímat, jak se k celé kauze staví Vojenského zpravodajství (VZ), jehož kontrazpravodajská složka monitoruje v oblasti obrany aktivity cizích vojenských zpravodajských služeb. Je ředitel VZ Jan Beroun ochoten podpořit verzi BIS? Pokud by ředitel VZ podpořil verzi BIS, pak by musel zároveň připustit, že selhala i jeho služba.

Hovoříme o verzi*, protože neexistují takové důkazy, které by tuto verzi mohli povýšit na něco víc. Podivně úsporný záznam v ubytovací knize hotelu Corrado nelze bez bližších údajů a ověření jejich pravosti považovat za důkaz (podrobněji viz produkt 12098 a produkt 13099). Dokonce i Policie ČR a premiér Babiš potvrdili, že je vše teprve na úrovni vyšetřovací verze*, což nedává smysl s tím, jak si vláda pospíšila s vyhoštěním ruských diplomatů.

V tomto produktu zařazeném do kategorie „Agentura a zpravodajská podpora“ na reálné vrbětické kauze vysvětlíme, jak by měla profesionální kontrazpravodajská služba* či kontrazpravodajská agentura postupovat včetně spolupráce s policií. Na odborném výkladu jasně prokážeme závažné nedostatky v práci BIS a odbornou nezpůsobilost jejího ředitele. Odborný výklad rovněž slouží také jako návod pro poslance i senátory z příslušných výborů a komisí pro kladení konkrétních otázek nejenom směrem na ředitele BIS, ale také směrem na vládu, která se nepodloženým závěrům BIS podřizuje a kryje její pochybení.

Odborný výklad s analýzou a poučeními (22038)

Odborný výklad přímo navazuje na produkt 22037, ve kterém jsme představili reálné příklady vyděračských e-mailů a následně analyticky objasnili, jak rozpoznat podvrženou adresu odesilatele shodnou s adresátem a jak odhalit nevěrohodnost vyděračského obsahu.

V aktuálním produktu se zastavíme u dalších možností ve využití podvržené e-mailové adresy odesilatele, co tyto e-maily mohou způsobit a jaká je proti tomu možná obrana. Vysvětlíme si, co je to sociotechnika* a kdo je sociotechnik* a taktéž jaký je rozdíl mezi kybernetickým útokem* a kybernetickou manipulací*. Dále budeme pokračovat s předkládáním různých doporučení pro manipulaci s elektronickými zařízeními a e-mailovou schránkou a s předkládáním různých poučení spojených s reakcí na podvodné e-maily. V souvislosti s elektronickou komunikací budeme rovněž pokračovat v poznámkách o schopnostech zpravodajských služeb*.

Kromě vyděračských e-mailů se podvržené adresy odesilatele využívají k hromadnému rozesílání nevyžádaných zpráv neboli „spamu“ obvykle s komerčním obsahem (různé nabídky, reklamy, propagace apod.), dále k rozesílání takzvaných „phishingových“ zpráv s cílem vylákat od adresátů citlivé údaje používané v chráněném rozhraní internetu – například v internetovém bankovnictví nebo v elektronické osobní či pracovní komunikaci (viz termín chráněné informace*) a k zablokování e-mailové schránky vybraného uživatele, což má jako vynucené opatření provést poskytovatel služby.

Odborný výklad s analýzou a doporučeními (22037)

V roce 2018 zaplavila internet větší vlna či několik vln vyděračských e-mailů (v angličtině známých pod termínem „blackmail e-mails“ nebo „ransom e-mails“ či „bitcoin ransom e-mails“ → e-maily požadující výkupné v bitcoinech). Od té doby posílání vyděračských e-mailů v různé míře přetrvává. Jedná se o e-maily, které jsou charakteristické především dvěma znaky: Prvním hlavním znakem takového e-mailu je adresa odesilatele, která je shodná s adresátem, což má dokazovat, že vyděrač pronikl do příslušné e-mailové schránky. Druhým hlavním znakem je obsah e-mailu, v němž vyděrač píše, že získal citlivé materiály vztahující se k adresátovi.

E-mail jakoby odeslaný z e-mailové schránky adresáta obsahující oznámení o získání citlivého osobního nebo pracovního materiálu adresáta má za cíl adresáta vystrašit a zmanipulovat ho k následování požadavku stanoveného vyděračem. Tím požadavkem je zpravidla zaplacení výkupného za smazání nebo nezveřejnění získaných citlivých položek. I přesto, že je snadné podle několika konkrétních rysů rozpoznat, zda se jedná o podvrh a zda tedy vyděrač v obou hlavních znacích klame, tak na většinu vyděračských e-mailů rozeslaných v roce 2018 reagovali zaplacením výkupného i čeští občané (částečně takto reagovali i v dalších letech).

Podvržené adresy odesilatele se ale nevyužívají jen k vyděračským e-mailům, ale také ke třem dalším účelům. Prvním účelem je hromadné rozesílání nevyžádaných zpráv neboli „spamu“ obvykle s komerčním obsahem (různé nabídky, reklamy, propagace apod.). Druhý účel je spojený s rozesíláním „phishingových“ zpráv s cílem vylákat od adresátů citlivé údaje používané v chráněném rozhraní internetu – například v internetovém bankovnictví nebo v elektronické osobní či pracovní komunikaci (viz termín chráněné informace*). A třetím účelem je snaha zablokovat e-mailovou schránku vybraného uživatele, což má jako vynucené opatření provést poskytovatel služby.    

Podívejme se nyní na reálné příklady vyděračských e-mailů, u kterých si analyticky objasníme, jak rozpoznat podvrženou adresu odesilatele shodnou s adresátem a jak odhalit nevěrohodnost vyděračského obsahu. Poté se v navazujícím produktu zastavíme u dalších možností ve využití podvržené e-mailové adresy odesilatele, co tyto e-maily mohou způsobit a jaká je proti tomu možná obrana. Součástí rozboru v aktuálním i navazujícím produktu jsou také různá doporučení pro manipulaci s elektronickými zařízeními a s e-mailovou schránkou, poučení o reakci na vyděračské dopisy a poznámky o schopnostech zpravodajských služeb*, z nichž některé se velmi aktivně zapojují do „neoficiálního“ zachytávání jakékoli elektronické komunikace.

Odborný výklad a souhrnné hodnocení (22036)

Produkt je přímým pokračováním problematiky započaté ve zpravodajském výstupu 22034, kde je vysvětlen termín institucionalizovaný terorismus* a zdůvodněno zapojení zpravodajských služeb*. Druhé pokračování v produktu 22035 je věnováno blízké historii teroristických útoků* v Evropě (posledních 50 let) a dále je zaměřeno na objasnění operací pod falešnou vlajkou* s uvedením několika reálných příkladů.

Tento produkt je třetím a závěrečným dílem úvodní trilogie k následné odborné analýze* vybraných teroristických útoků ve formě případových studií*. Tyto vybrané útoky jsou uvedeny v přehledu na konci dokumentu (některé s odkazem na související produkty). Následně je uveden přehled s odkazy na dosud vytvořené hlavní produkty s problematikou terorismu* (shrnutí produktů je oproti předchozím dvěma dílům ucelenější).

Tímto třetím dílem se dostáváme k současné bezpečnostní situaci v Evropě, která se začala výrazně měnit od roku 2015, kdy Paříž poznamenal první vážný incident spojovaný s takzvaným „Islámským státem“ (IS). Od té doby můžeme sledovat zcela jiný druh terorismu, než tomu bylo ve 20. století. Zásadní věcí však je, proč tyto novodobé teroristické aktivity vůbec vznikly neboli co je jejich skutečným cílem.

Ve stejném roce (2015), což není náhodné, byla vyvolána masivní vlna nelegálních migrantů* zaplavujících evropské země. Tato vlna se sice v následujících letech zmírnila, ale příliv nelegálních migrantů je dál podporován. Podpora nelegální migrace vychází z Evropské unie (EU), která již v roce 2014 plánovala přijetí většího množství nelegálních migrantů. Tím ale EU a její členské země nepřímo podporují mezinárodní terorismus*. V nelegální migraci jsou totiž vždy zastoupeny formy organizovaného zločinu včetně terorismu. Podrobněji o podílu EU na nelegální migraci a o zanedbávání účinného a nutného potírání nelegální migrace viz produkt 11099 a odkazy na související produkty uvnitř zmíněného výstupu.     

Další vědomou i nevědomou podporou současného terorismu a konfliktu mezi odlišnými kulturami je to, když mnozí politici, novináři, a dokonce i bezpečnostní pracovníci nazývají tento nový fenomén jako „islámský terorismus“ a ty, kteří ho páchají džihádisty. Blíže je tento nesprávný a často úmyslný přístup vlád a organizací vysvětlen ve dvou následujících zpravodajských produktech:

Konání vlád a mezinárodních, lépe nadnárodních organizací je v rozporu s výstupy zpravodajských služeb, které před nelegální migrací spojenou s nezákonnými aktivitami varují. Otázkou však je, nakolik jsou výstupy těchto služeb míněny vážně. Některé služby (úzké skupiny zapojených osob) totiž vědí o pozadí teroristických útoků včetně různého propojení mnohem více, než veřejnosti ukazují v rámci svého šetření a hodnocení. Tím narážíme na to, co bylo o vazbě mezi terorismem a zpravodajskými službami napsáno v předchozích dvou dílech. Také zpravodajské služby mohou působit rozporuplně mezi tím, jak situaci veřejně hodnotí nebo co jejich zástupci říkají, a tím, co v pozadí skutečně konají.

Rozporuplné, ale v pozadí úmyslné konání vlád a státních institucí souvisí se snahou ovlivňovat vývoj v Evropě, která je nejvýznamnějším geopolitickým prostorem v soupeření mezi USA a Ruskem. Zákulisní činnost v souvislosti s terorismem je možné nejlépe odhalit prostřednictvím odborné analýzy jednotlivých teroristických útoků, kde nespočet záměrně přehlédnutých detailů (faktů) poskytuje důležité dílky pro sestavení celkového reálného obrazu, který je v oficiální prezentované verzi dosti rozmazaný a neúplný.

Nejčtenější zpravodajské produkty