Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly

je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním

skutečného významu těchto informací. 

20. červenec 2021

Souhrnné hodnocení a předpověď (11159)

Prezident České republiky Miloš Zeman několikrát veřejně kritizoval stahování zahraničních vojáků z Afghánistánu. Zřejmě ho to popudilo natolik, že se neudržel a jednání s Tálibánem přirovnal k jednání s Adolfem Hitlerem, což podle něj bude mít stejné následky. Stahování aliančních jednotek je podle Zemana horší než zločin. To však uvedl jako citaci výroku francouzského ministra zahraničí Talleyranda, který svou funkci zastával především v období Napoleonovy vlády. Citát se skládá ještě z dovětku, ale ten Zeman neřekl správně (objasnění rozdílu i [bez]významnosti citátu pro aktuální situaci viz navazující produkt, který je další částí rozebírané problematiky).

Výše uvedená slova prezident Zeman pronesl 10. května 2021 při videokonferenci s prezidenty B9 neboli s prezidenty „Bukurešťské devítky“ (iniciátorem vzniku skupiny bylo Rumunsko – skupina vznikla v roce 2015 a tvoří ji devět zemí takzvaného „východního křídla NATO“).

Zeman stahování aliančních sil z Afghánistánu kritizoval také ve své zdravici určené pro účastníky národní bezpečnostní konference s názvem „Naše bezpečnost není samozřejmost“. Konference se konala na Pražském hradě dne 22. června 2021. Zdravici prezidenta přednesl ředitel Odboru zahraničního Rudolf Jindrák. Ve zdravici Zeman sdělil, že stahování aliančních sil z Afghánistánu stále považuje za chybu, kterou podle něj musíme společně napravit dříve, než se nám vymstí.

Miloš Zeman ve své zdravici dále uvedl, že Česká republika musí být připravena nadále přispívat k boji proti teroru* od Blízkého východu po Afriku. Ve spojitosti s Afrikou zdůraznil, že čeští vojáci začali operačně působit v Mali. A ve vztahu s Blízkým východem oznámil, že jsme připraveni navýšit zastoupení českých vojáků v rozšířené misi NATO v Iráku a případně i v dalších zemích, bude-li o to podle Zemana zájem. Velmi podivná formulace státníka: „… bude-li o to zájem.“ (Blíže k těmto slovům viz navazující produkt).

V souvislosti se zahraničními misemi českých vojáků se Zeman vůbec nezmínil o východní Evropě, kde jsou čeští vojáci od poloviny roku 2018 začleněni do mise označované jako „Posílená předsunutá přítomnost NATO“ (enhanced Forward Presence – eFP). Přítomnost jednotek NATO je zaměřena na pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva, dále potom na Polsko. Čeští vojáci působí v posledních dvou jmenovaných pobaltských státech, přičemž Lotyšsko sousedí přímo s Ruskou federací a Litva s Běloruskem (spojencem Ruska) a s Kaliningradskou oblastí, což je exkláva Ruské federace. S touto exklávou sousedí také Polsko. Mise NATO není časově omezena.

Mise má být podporou pobaltských států, které se už v roce 2014 přehnaně a předpojatě obávaly invaze ze strany Ruska. O ruské hrozbě nepravdivě a afektovaně řečnili i čeští poslanci společně s členy vládního kabinetu, když tuto misi před jejím schválením ospravedlňovali v Poslanecké sněmovně. Ani Vojenské zpravodajství*, ani ÚZSI*, tedy služby zaměřené na zahraniční zpravodajství*, nikdy nepřišly se závěrem, že Rusko má v úmyslu napadnout Pobaltí. V opačném případě by pochopitelně lhaly, což se ukazuje nyní po více než sedmi letech uplynulých od politického převratu na Ukrajině a po čtyřech letech od doby, kdy čeští politici teatrálně vystupovali ve Sněmovně, kde své teatrální schopnosti uplatnil zejména tehdejší ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO, a to za podpory svého stranického předsedy Andreje Babiše (podrobněji k falešné rétorice Stropnického a k Babišově charakteru viz produkt 11055, a dále viz produktu 11056 s přepisy a analýzami vyjádření politiků z pěti politických subjektů).

Zemanovi tohle pokřivené vystupování vůbec nevadilo, což prokázal tím, že Stropnického později jmenoval velvyslancem v Izraeli. Stropnický v roce 2017 v Poslanecké sněmovně horoval pro pochybnou zahraniční misi a když se na počátku roku 2018 nechal slyšet, že má zájem o funkci velvyslance, tak se prezident Zeman bez váhání vyjádřil, že mu vyhoví. V dubnu 2018 již bylo vše jasné a v listopadu 2018 zahájil Stropnický své působení v Izraeli. Zeman tedy dal jasně najevo, že s touto pochybnou misí v Pobaltí souhlasí, když Stropnického za jeho falešné řečnění a podporu eskalace napětí ve východní Evropě odměnil postem v zahraničí. A víme velmi dobře, jak Zeman české velvyslance pečlivě vybírá, přičemž odmítá ty kandidáty, jejichž dosavadní projev v politice se mu nelíbil.

Prezident Zeman se k misi českých vojáků v Pobaltí nikdy věcně nevyjádřil. Vůbec mu nevadí, že Česká republika svou účastí v misi NATO porušuje článek 1 Severoatlantické smlouvy, v němž se členské země zavázaly urovnávat mezinárodní spory mírovými prostředky a vyvarovat se hrozby silou. Mise v Pobaltí, kde jsou a nadále budou postupně navyšovány počty aliančních vojáků, aspiruje na jednu z nejdelších misí NATO, a to až do období jakékoli menší či větší fyzické konfrontace sil, nebo do změny politického režimu v Ruské federaci na režim, který bude přijatelný pro USA. V tomto smyslu připomínáme rozhodující rok 2030. Zásadní význam uvedeného roku jsme poprvé nastínili v listopadu 2018 v produktu 11089. Více jsme se o roku 2030 rozepsali v dalších čtyřech produktech (viz odkazy v souhrnném hodnocení 11153).

Evropské země se podřizují americké zahraniční politice a tím také vojenským aktivitám NATO v Pobaltí (NATO je nástrojem USA pro prosazování vlastní zahraniční politiky – viz produkt 11001 a produkt 11002). Tyto aktivity ve východní Evropě neznamenají žádné pozitivní řešení, ale pouze eskalaci napětí ve prospěch americké administrativy, jež nutně potřebuje vyčerpávat a udolávat režim Ruské federace všemi dostupnými prostředky pro dosažení svého kýženého strategického cíle*. Podrobněji se strategickému cíli USA a stále většímu zpoždění Američanů v naplňování takzvaných operačních cílů* ve světě věnuje navazující produkt a dále tyto konkrétní zpravodajské produkty:

Někdo by mohl vznést námitku, že Zeman o misi v Pobaltí nehovořil proto, že se nejedná o boj proti terorismu*. To je sice pravda, jenže Zeman se k této pochybné misi od jejího zahájení nevyjadřoval nikdy. Nicméně po „spektakulárním“ zjištění, že do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích byli zapojeni příslušníci ruské vojenské zpravodajské služby* GRU*/GU*, a po planoucím řečnění některých českých politiků, že se ze strany Ruska jednalo o státní terorismus*, by mohla být i tato mise považována za protiteroristickou. Na druhou stranu těmto politikům vůbec nevadí, že incident ve Vrběticích nebyl Policií ČR právně kvalifikován jako teroristický útok*. Politici si zkrátka vymysleli svoji vlastní právní kvalifikaci a vůbec se nerozrušují nad tím, že svým jednáním ukazují svou nízkou rozumovou schopnost. Dotyční politici svou omezenost zvýraznili ještě tím, že Rusko ze „státního terorismu“ obviňují v době, kdy Policie ČR v této záležitosti stále nezahájila trestní stíhání, protože nemůže najít ty správné důkazy*. Policie ČR, respektive Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), která se případem zabývá, je tak pořád ve fázi prověřování, kdy prověřuje, co se vlastně ve Vrběticích stalo a kdo byl do incidentu zapojen (policisté prostě stále nic hmatatelného nemají a nutno dodat, že mít nebudou).

Ředitel NCOZ Jiří Mazánek to celé ještě „vyšperkoval“ tím, když lživě a hodně hloupě v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že NCOZ spojila ruské zpravodajce s výbuchy ve Vrběticích už v lednu 2020 (podrobně viz produkt 11158). Čeští politici (především zákonodárci) by se potom měli zabývat tím, jak je možné, že NCOZ už rok a půl není v této věci schopna zahájit trestní stíhání a pořád jenom něco prověřuje. Ono už se nejedná o prověřování, ale pouze o hru na zdrženou, což zavání zapojením Policie ČR do politických hrátek (je tu snaha prostřednictvím Policie ČR ovlivňovat českou zahraniční politiku, což začalo u BIS). Prezident Zeman by se měl veřejně ptát, jak je možné, že jsou politici napřed před Policií ČR, která ještě nikoho neobvinila (nezahájila trestní stíhání), kdežto politici už mají v obvinění tři měsíce jasno a veřejně ho ventilují. Zeman by se měl také ptát, na základě čeho česká vláda vlastně vypověděla 18 ruských diplomatů.

To, že se na nepodloženém vyhoštění ruských diplomatů největší měrou podíleli Babiš a Hamáček, nemůže nikoho překvapit, jelikož oba v roce 2017 hlasovali pro misi v Pobaltí, tedy pro podporu amerického tažení proti Rusku. Zde se projevuje politický tandem Zeman–Babiš. Pokud by Zeman vystoupil proti misi v Pobaltí, tak by zároveň musel vystoupit proti Babišovi. Ze stejného důvodu nic zásadního dosud nenamítl proti postupu české vlády ohledně vyhoštění ruských diplomatů. A prezidentův projev k Vrběticím ze dne 25. dubna 2021 hodnotíme jako projev ANO i NE čili jako opatrný a neutrální, i když prezident zmínil některé neveřejné, ale zato zásadní body z práce BIS (analýza a hodnocení projevu je předmětem samostatného dokumentu).

Prezident Miloš Zeman spornou a pro vývoj bezpečnostní situace v Evropě rizikovou misi v Pobaltí neřeší, ale místo toho se upnul na misi v Afghánistánu. Avšak v případě Afghánistánu ztratil Zeman přehled o situaci, anebo ho nikdy neměl. To prokázal svým opakovaným tvrzením směrem k afghánskému hnutí Tálibán, že s teroristy* se nevyjednává. Někdo měl Zemana poučit, že s Tálibánem vyjednávají Američané, a ti nikdy neumístili Tálibán na svůj oficiální seznam teroristických organizací* (nyní neřešíme, proč afghánský Tálibán nebyl nikdy na seznamu teroristických organizací ani smysl a úroveň vyjednávání nebo to, kdo jsou ti, kteří ve vyjednávání zastupují Tálibán).

Pokud Zeman považuje afghánské tálibánce za teroristy, tak ať s nimi nevyjednává, ale rozhodně by neměl radit jiným mocnostem. Nejtrapnější na tom je, že Zeman ve svém tvrzení o teroristech vychází jen ze svého osobního postoje, jelikož se ani v rámci České republiky nemůže opřít o žádný oficiální dokument. Česká republika totiž dosud nemá žádný oficiální seznam organizací, které považuje za teroristické. Pokud tedy Zeman chce ze své pozice prezidenta oficiálně označovat některá uskupení za teroristická, měl se už dávno obrátit na českou vládu, aby vypracovala příslušný seznam. Jeho vyjadřování by potom nepůsobilo až tak trapně. (Této problematice se podrobně věnuje produkt 13094.)

Svůj špatný přehled o situaci v Afghánistánu prokázal Zeman také tím, že zapomněl na to, že vojenská mise v Afghánistánu byla od počátku misí Američanů. Oni si jí podle svých potřeb sami zahájili, sami určovali její směr a sami si ji ukončili (i když se nejedená o úplné ukončení, ale o pragmatickou změnu ve spojení s působením proti Rusku). Ostatní země se jen z jakési „spojenecké loajality“ přidaly a nyní, když Američané odcházejí, tak jim nezbývá nic jiného než odejít také. Zkrátka všechna rozhodnutí jsou americká rozhodnutí a nějací rádoby spojenci to nemohou ovlivnit. Američané rozhodují, kam se půjde a odkud se odejde. Tak to bylo i v případě Kosova, Iráku apod. Nikdy se nejednalo o žádný konsenzus zemí NATO, jak se snaží naivně tvrdit někteří čeští politici a generálové v aktivní službě i ve výslužbě.

Zeman rovněž zapomněl nebo nikdy neporozuměl tomu, že mise v Afghánistánu není jen o zápolení zahraničních sil s Tálibánem. Nelze ignorovat dvě regionální jaderné mocnosti, které spolu soupeří o vliv v Afghánistánu, přičemž afghánský Tálibán je k tomuto soupeření využíván, neboť není zcela nezávislou silou, ale má nad sebou jakousi „správní radu“ (eufemistický výraz), která ho v první polovině 90. let pomohla s určitým cílem zformovat. Jakékoli vyjednávání s Tálibánem pak postrádalo smysl, pokud se ho neúčastnil nebo ho alespoň neposvětil nikdo ze „správní rady“.

Pokud Zeman v souvislosti s Afghánistánem mluví o terorismu a o ohrožení Evropy, případně že se u Kábulu bojuje za Prahu, pak vůbec nepochopil, jaký je cíl Tálibánu a kdo Tálibán ovládá. Nepochopil ani, že žádná konvenční síla čili vojenské jednotky vyslané do cizí země nemohou zabránit pohybu teroristů, kteří představují nekonvenční a tím „neviditelné“ bojovníky. A pokud nemohou zabránit jejich pohybu, pak nemohou zabránit ani teroristickým útokům neboli nekonvenčnímu způsobu vedení boje*, a to jak v zemi zasazení, tak ve své vlastní zemi. Naopak svou přítomností v cizí zemi mohou tyto teroristické útoky vyprovokovat, a to opět jak v zemi zasazení, tak jako odvetu ve vlastní zemi. Avšak opakujeme, že cíl Tálibánu je odlišný, což vychází také z jeho „správní rady“, která nemá zájem na tom, aby se Tálibán prezentoval v zahraničí a poutal na sebe nechtěnou pozornost. To vychází také z toho, že je zde úsilí po mezinárodním uznání Tálibánu jako státního subjektu.  

Tálibán mohl už celou řadu let páchat teroristické útoky v zemích, které do Afghánistánu vyslaly své vojáky, a přesto to neudělal. Musíme rovněž zdůraznit, že Tálibán není to samé, co „Islámský stát“, který má jinou „správní radu“. Tálibán a „Islámský stát“ (IS) jsou rivalové, přičemž Tálibán se snaží potlačit jakoukoli přítomnost IS v Afghánistánu. A opět to má svůj důvod, čímž už ale zasahujeme do jiného tématu.

Mise v Afghánistánu není o boji proti terorismu, ale o zcela jiných a vyšších cílech, které souvisejí se širším prostředím kolem Afghánistánu včetně Íránu. Skutečné cíle nejsou oficiálně hlásanými cíli. Oficiálně hlásaný americký cíl se týkal boje proti al-Kajdě a dopadení jejího vůdce Usámy bin Ládina, což se úmyslně protahovalo (blíže o Afghánistánu, terorismu, al-Kajdě a nevyšetřovaných útocích v USA viz produkt 13094.)

Ohledně mise v Afghánistánu jsme již v červnu 2016 publikovali produkt, ve kterém jsme podrobně popsali pět hlavních příčin neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. Jedná se o produkt 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu.

Pokud chce prezident Zeman řešit terorismus, neměl by se dívat jen na východ. Tím narážíme na termín institucionalizovaný terorismus*, kde můžeme z produktu 22035 uvést následující upravený text:

Z první fáze studené války (1945–1991) a z doby před studenou válkou již bylo přiznáno*, potvrzeno*parciálně uvolněno* nebo jinak odhaleno více než 40 operací pod falešnou vlajkou* organizovaných státními institucemi (a to není konečné číslo). Tyto operace byly provedeny různými způsoby (metodami) včetně teroristických útoků. Bylo by proto bláhové domnívat se, že od roku 1991 až po současnost nebyla žádná taková operace provedena. Bylo by to bláhové už z toho důvodu, že studená válka nikdy neskončila (viz produkt 11001 a produkt 11147), ale pokračovala svou druhou fází (1992–2013), jež přešla do současné třetí fáze (2014 až současnost). 

Jestliže Zeman tvrdí, že stahování aliančních sil z Afghánistánu stále považuje za chybu, kterou podle něj musíme společně napravit dříve, než se nám vymstí, pak by měl mnohem hlasitěji řešit misi v Pobaltí, jejíž pokračování a posilování může mít nedozírné následky nejenom pro evropské země. Otázkou je, zda prezident Zeman hájí české národní zájmy a opravdovou evropskou bezpečnost. Už v produktu 11080 ze září 2018 jsme ukázali, že Zeman je politik, který hájí jen některé národní zájmy, a ještě k tomu jen napůl.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11159
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2021 Agentura EXANPRO
15. červenec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a odborný výklad (13105)

Na zpravodajském serveru Novinky.cz byl 18. června 2021 publikován článek, který nesl název „UFO umí ovládat naše jaderné zbraně, zaznívá od amerických expertů“. Obsah článku byl převzat z online zpravodajství amerického deníku The Washington Post a vycházel z rozhovoru, který americkému deníku poskytl Luis Elizondo, jenž v rámci Ministerstva obrany USA vedl Program pro identifikaci pokročilých hrozeb ve vzdušném a kosmickém prostoru (AATIP – Advanced Aerospace Threat Identification Program). Uvedené téma bylo zveřejněno i v dalších zahraničních médiích a z Novinek byl článek posléze přebírán dalšími českými informačními weby.

Přepis rozhovoru s Elizondem byl na serveru WashingtonPost.com zveřejněn 8. června 2021. Rozhovor je sice obsáhlý, ale z tohoto rozhovoru byl na stejném americkém serveru vytvořen volně psaný článek, v němž byly shrnuty základní věci a zároveň do něho byly vloženy vybrané krátké pasáže z rozhovoru ve formě videonahrávek. Pro informaci uvádíme, že článek na Novinkách tvoří svou velikostí asi tak desetinu uvedeného rozhovoru (což je přirozené, neboť Novinky mají stručně informovat o nových událostech a jevech).

Rozhovor je zajímavý, ale v některých bodech rovněž podivný a podezřelý. V následující části produktu se budeme zabývat tím, proč nedávný zaměstnanec Ministerstva obrany USA tak náhle a bez zábran veřejně vystupuje (např. jak je to s jeho závazkem ohledně mlčenlivosti) a proč tvrdí, že prvky UFO [1] či nyní oficiálněji UAP [2] se zajímají o pozemské jaderné technologie a že už několikrát narušily činnost vojenských jaderných zařízení jak v USA, tak v jiných zemích. A proč to tvrdí až nyní v roce 2021, když v médiích vystupuje již od roku 2017. V této souvislosti se zaměříme také na to, jak Elizondo zvláštně rozlišuje formu narušení jaderných zařízení v USA a zařízení v ostatních zemích. K tomu přidáme odborný výklad, proč není jednoduché ani ze strany mimozemských prvků ovládat pozemské jaderné zbraně. Do hodnocení Elizondova vystupování a vyjadřování patří také skutečnost, že byl vojenským zpravodajským důstojníkem*, který se podílel na více zpravodajských operacích* v různých částech světa.

11. červenec 2021
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12103)

Na počátku května 2021 se v českých médiích šířilo vyjádření ředitele Vojenského zpravodajství* Jana Berouna, který se velmi zřetelně vyslovil v tom smyslu, že české zpravodajské služby* teprve hledají informace o zapojení ruské vojenské rozvědky* GRU*/GU* do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích. V Berounově formulaci si tohoto sdělení možná všiml málokdo, ale použitá a zaznamenaná slova jsou natolik explicitní, že jejich význam nemůže nikdo popřít.

Berounova slova korespondují s vyjádřením Jiřího Mazánka, ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), který v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že vyšetřovatelé z NCOZ stále nemají dostatek důkazů*, aby mohli zahájit trestní stíhání (rozhovor byl na zpravodajském serveru Českého rozhlasu publikován 30. června 2021). Mazánek pak kromě tohoto zásadního sdělení přidal několik hanebných lží (lépe to už ani nazvat nelze) se snahou udržovat obraz o tom, že do vrbětické kauzy byli zapojeni operativci* ruské GRU (detailní rozbor Mazánkových výroků a dalších faktů a lží o kauze „Vrbětice“ viz produkt 11158).  

Ono to není o dostatku důkazů (i tady si Mazánek „lehce“ vymýšlel), nýbrž o takových důkazech (nejlépe přímých důkazech*), které by jednoznačně nasvědčovaly tomu, že byl ze strany GRU na území ČR spáchán trestný čin*. Pak by policisté museli neprodleně zahájit trestní stíhání neboli přejít z fáze prověřování do fáze vyšetřování*, přičemž to, kde se ruští operativci nyní nacházejí, nemá na zahájení trestního stíhání žádný vliv – zdůrazňujeme „na zahájení“ trestního stíhání, nikoli na jeho průběh. Pokud by to bylo o jakémsi dostatku důkazů, pak bychom se museli Mazánka ptát, co je podle něj dostatečný počet důkazů pro zahájení trestního stíhání. Je to 30 různých důkazů, nebo snad 50 důkazů? Vidíme, že je to hloupá otázka, kterou však reagujeme na Mazánkův hloupý výrok. 

Vraťme se k vyjádření ředitele Vojenského zpravodajství (VZ), který mluvil za všechny české zpravodajské služby, a podívejme se, co přesně ředitel VZ pronesl a co to znamená pro kauzu „Vrbětice“, pro počínání české vlády a pro samotné české zpravodajské služby (VZ, BIS* a ÚZSI*).

7. červenec 2021

Odborná analýza s důkazním materiálem (11158)

Jiří Mazánek, jenž je od srpna 2018 ředitelem Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), poskytl rozhovor zpravodajskému serveru Českého rozhlasu. Tento rozhovor byl na jmenovaném serveru publikován 30. června 2021.

Rozhovor začal na téma zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích. Od počátku je tato aféra postavena na lžích, které jsou „krmeny“ za pomoci falešných stop*, jež jsou buď klamné*, nebo zcela vykonstruované* (viz přehled analytických zpravodajských výstupů na konci dokumentu, které byly věnovány kauze „Vrbětice“ a odkrývání těchto lží či fabulací*, popřípadě zpravodajských fabulací*).

Mazánkovy odpovědi ve zmíněném rozhovoru potvrzují, že celá záležitost s očerněním Ruska a vypovězením 18 ruských diplomatů z České republiky je naprosto skandálním a zřejmě úmyslným selháním bezpečnostních složek a šokujícím dobrovolným podrobením ze strany české vlády. Ředitel Mazánek je buď absolutně neschopný policejní úředník, který věří všemu, co mu řeknou (včetně toho, co mu řekne BIS*), anebo je bezostyšně prolhaným policistou bez profesionální a osobní cti.

Mazánek může být rovněž ustrašený, neboť se jedná o vysokou politickou hru přesahující rámec našich hranic, a to jak na východ, tak na západ (ustrašenost policejního důstojníka není omluvou, ale naopak přitěžující okolností). Proto zřejmě ztratil svou čest a podvolil se stejně jako premiér Andrej Babiš, který chce mít klid pro uplatňování svých osobních zájmů, kam patří také prosperita koncernu Agrofert. Babiš je člověk, který si své uplatnění najde, i kdybychom se stali kolonií (tento proces již započal). Babiš už několikrát prokázal, že na úkor českých zájmů i na úkor české národní bezpečnosti* podpoří silnější mocnost, jen aby neměl problém, přičemž mu nevadí, že ona mocnost porušuje jakákoli práva cizích zemí včetně práva mezinárodního (více o mezinárodním právu a schvalování jeho porušování ze strany Babiše a celé české vlády viz produkt 31016). Mnohem závažnější však je, že politici z parlamentní opozice by v posluhování západním mocnostem jednali v naprosté shodě s Babišem (česká zahraniční politika je už dlouhá léta bezduchá a kompletně podřízená cizím zájmům).

Stejná otázka samozřejmě vyvstává taktéž pro podřízené Jiřího Mazánka, kteří se případem přímo zabývají. Jsou také tak neschopní, anebo falešní, respektive ustrašení? Zachovat si svou čest, nebo se podvolit vnějšímu tlaku je trapné a nedůstojné dilema, které nám nyní příslušníci NCOZ předvádějí i s jeho rozuzlením. Počátek nízké úrovně NCOZ patrně sahá až k samotnému vzniku této centrály. Tento vznik měl celou řadu zákulisních intrik, které byly záměrně přehlíženy, což jsme detailně analyzovali v produktu 11044 Organizační změna v Policii ČR a závěrečná zpráva vykazují nezpůsobilost politiků a postranní úmysl (díl 1/2) s pokračováním v produktu 11045.

Podívejme se nyní na věcné argumenty, které slouží jako důkazní materiál proti funkcionářům bezpečnostních sil, kteří se z různých důvodů spolčili, aby naplnili skutkovou podstatu trestného činu* „zneužití pravomoci úřední osoby“, případně aby se kvůli své neschopnosti dopustili trestného činu „maření úkolu úřední osoby z nedbalosti“ (u některých funkcionářů BIS to hraničí až s vlastizradou, protože je zde ve spojení s cizí mocí páchána sabotážní aktivita proti prvkům ústavního zřízení a maření či ztěžování plnění důležitého úkolu bezpečnostního sboru). Nebudeme zde rozebírat v čí prospěch takto jednali a stále jednají ani kterým subjektům svým jednáním způsobili škodu, ale předložíme jednoznačné přímé důkazy* tohoto pochybení. Nespočet přímých důkazů, které dokládají pochybení bezpečnostních sil (především BIS a NCOZ) i výkonných politiků (členů vlády) jsme poskytli v již publikovaných zpravodajských produktech (viz jejich hyperlinkový přehled na konci dokumentu).

V analýze odpovědí Jiřího Mazánka nebudeme postupovat úplně chronologicky, ale podle významového vztahu ke kauze „Vrbětice“, abychom produkt v tomto spojení učinili srozumitelnější. K Mazánkovým sebeusvědčujícím odpovědím doplníme důležitá fakta jak z jeho předchozího vyjádření, tak z vyjádření ostatních funkcionářů. Z důvodu veřejného zájmu jsme celý obsah produktu ponechali volně přístupný.

Jako první zásadní věc, kde Mazánek potvrdil pochybení NCOZ a samozřejmě i pochybení vlády, je jeho „přiznání“, že celý případ je stále ve fázi prověřování. To zcela jasně potvrdil tím, když uvedl, že NCOZ nemá nashromážděn dostatek důkazů, aby mohla zahájit trestní stíhání (neplést s trestním řízením*, což je zastřešující termín pro fázi prověřování následovanou úsekem trestního stíhání [fáze vyšetřování a po podání obžaloby i fáze trestního stíhání před soudem] až do vydání soudního rozsudku [nabytí jeho právní moci], případně do vydání jiného rozhodnutí – dalšími fázemi trestního řízení jsou opravné řízení a vykonávací řízení; fáze prověřování s fází vyšetřování jsou označovány za úsek přípravného řízení, což je úsek od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení až do podání obžaloby).

K (ne)dostatku důkazů se ještě vrátíme, nyní nejprve k tomu, kde se NCOZ v případu zapojení ruské vojenské rozvědky* do výbuchů ve Vrběticích nachází. Se zdůrazněním opakujeme, že Mazánek přiznal, že NCOZ je ve fázi prověřování. To znamená, že NCOZ stále prověřuje, zda byla ruská GRU do vrbětické kauzy vůbec zapojena a zda byl z její strany spáchán trestný čin. To je totiž smysl fáze prověřování. Pokud by NCOZ během fáze prověřování dospěla k závěru, že zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba či více osob, pak by policisté museli neprodleně zahájit trestní stíhání neboli fázi vyšetřování*. Takový je trestní řád České republiky. Jenže jak Mazánek v rozhovoru sám dosvědčil, tak žádné trestní stíhání nebylo dosud zahájeno. A tady se dostáváme k další závažné skutečnosti.

Tou další závažnou skutečností je to, že NCOZ (přes vyššího státního úředníka) v dubnu 2021 sdělila Babišovi, že existuje „důvodné podezření“ o zapojení důstojníků GRU do výbuchů dvou skladových hal v muničním areálu ve Vrběticích v roce 2014 (viz produkt 12097). Avšak pokud už v dubnu 2021 existovalo důvodné podezření ze spáchání trestného činu, pak už v té době měla být zahájena fáze vyšetřování čili trestní stíhání. Je samozřejmě jasné, že sousloví „důvodné podezření“ ještě neznamená prokázání viny, ale už to označuje, že fáze prověřování skončila, jelikož policisté dospěli k závěru, že byl spáchán trestný čin, ze kterého někoho podezřívají. Na základě důvodného podezření je možné někoho obvinit, omezit jeho osobní svobodu uvalením vazby, provést domovní prohlídku apod. Avšak všechno se to děje se zahájením trestního stíhání (fáze vyšetřování) nebo v jeho průběhu. NCOZ ale dosud žádné trestní stíhání nezahájila, tak proč už v dubnu 2021 tvrdila, že existuje jakési „důvodné podezření“?

V současné době (červenec 2021) se dozvídáme, že pořád probíhá fáze prověřování čili že policisté jsou stále na úplném začátku. Fáze prověřování nám říká, že policisté dosud nevědí – nebyli schopni prověřit a určit, zda byl ze strany ruských operativců* spáchán trestný čin, případně zdali se podíleli na incidentu ve Vrběticích. Jak je ale možné, že už 17. dubna 2021 vystoupili premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček se sdělením o „důvodném podezření“ ze spáchání trestného činu a s rozhodnutím vyhostit 18 ruských diplomatů? To je pro Českou republiku přece tak ostudné a pro některé funkcionáře natolik trestuhodné, že to nelze jen tak přejít. Ale opakujeme, že je to jen otázka času. Zodpovědné osoby nemohou svým skutkům a doložitelným faktům* uniknout. 

Mimořádný brífink Babiše a Hamáčka dne 17. dubna 2021 se neměl vůbec konat. Ale oba na toto dramatické divadlo z nějakého důvodu přistoupili, čímž potvrdili, jakou je Česká republika lokajskou zemí. Jistěže důvodem byla politika USA směrem k Rusku a náhlé vytvoření položky s bezpečnostními dotazníky pro uchazeče o tendr k rozšíření jaderné elektrárny Dukovany plus narychlo připravovaná cesta Hamáčka s tímto podtextem do Moskvy (bodů v plánovaném jednání v Moskvě bylo více). Cílem bylo podchytit Rusko tak, aby zůstalo v tendru. Autorem této myšlenky byl prezident Zeman, přičemž Babiš se podvolil a vykonavatelem učinil svého univerzálního ministra Karla Havlíčka, který bezpečnostní dotazníky začal organizovat. Po rychlé reakci Američanů a s přívalem tehdy ještě nezveřejněných informací o údajném působení GRU na území ČR, se Babiš zalekl, že by tento tlak nemusel ustát a společně s Hamáčkem se oba svižně podřídili bezpečnostním složkám a jejich lžím. Zvláště je to patrné v případě Bezpečnostní informační služby* (BIS) a jejího ředitele Michala Koudelky. Ten se dokonce na sociální síti Twitter snažil „vychovávat“ vládu, když ohodnotil její výkon jako projev sebevědomé a hrdé země namísto toho, aby vláda hodnotila, úkolovala a kontrolovala jeho (viz produkt 12097). Jak potupné na straně jedné a jak troufalé na straně druhé (pochopitelně se zahraničním patronem v zádech). Ale pojďme dále.

Další podivná skutečnost ze strany NCOZ je to, že ačkoli je NCOZ stále ve fázi prověřování, tak už si její pracovníci v dubnu 2021 stanovili vyšetřovací verzi*, což spadá do fáze vyšetřování při zahájení trestního stíhání. Nebudeme teď řešit, že si stanovili jen jednu vyšetřovací verzi, čímž udělali ostudu kriminalistickému řemeslu a též jasně ukázali, jakého závěru má být dosaženo, ale podíváme se na účel vyšetřovací verze. Účelem stanovení vyšetřovací verze a jejího ověření je dospět k sestavení obžaloby (už toto poukazuje na zahájení trestního stíhání, jehož součástí je právě sestavení a podání obžaloby). Měli bychom správně napsat v množném čísle, že vytyčené vyšetřovací verze se ověřují v praxi a ty verze, u nichž je zjištěn rozpor se skutečným stavem věcí se zamítají. Pokud jsou vyšetřovací verze stanoveny tak, aby vyplnily všechny mezery ve vyšetřování, pak jsou postupně odmítnuty všechny verze až na jednu, jejíž správnost by měla být prokázána a potvrzena.

Ředitel NCOZ Jiří Mazánek se však v rozhovoru jasně vyjádřil, že v kauze „Vrbětice“ je jen jedna jediná vyšetřovací verze, k čemuž zdůraznil, že si oni z NCOZ za touto verzí stojí. Nejenomže si kriminalisté neprofesionálně a zcela nesmyslně stanovili jen jednu vyšetřovací verzi (to už nemuseli mít žádnou verzi), ale oni to udělali ještě v době, kdy jsou stále v počáteční fázi celého trestního řízení čili ve fázi prověřování, a to prověřování toho, zda příslušníci GRU vůbec něco na území ČR spáchali. Oni jsou tak originální, že v této počáteční fázi již přispěchali se stanovením vyšetřovací verze, v níž už počítají s vinou ruské GRU. Jak s něčím takovým může přijít ředitel specializovaného policejního útvaru s celostátní působností, a ještě si na tom neústupně trvat?! No není tohle na reformu NCOZ? Nebo alespoň na okamžité personální změny?

NCOZ prostě nemarní čas. Příslušní policisté splácali všechno dohromady jenom proto, aby udržovali rychle nabytý obraz o ruských záškodnících na českém území. Pokud se NCOZ přehoupne do úseku trestního stíhání s počátkem ve fázi vyšetřování a svou jedinou vyšetřovací verzi neprokáže, co nastane pak? My už z vlastního jednoduchého šetření* víme, že tuto verzi prokázat nemohou, ale kdo ví, co všechno je možné v době falšování stop* a důkazů* (podrobněji dále v textu).

Další lží, která jde opět na vrub NCOZ, je vyjádření Jiřího Mazánka k tomu, kdy vlastně tato policejní složka zjistila, že za výbuchy ve Vrběticích stojí ruská vojenská rozvědka. Redaktorka Českého rozhlasu Markéta Chaloupská k tomuto bodu položila otázku, na níž od Mazánka obdržela následující odpověd:

Redaktorka: „Kdy jste přišli na to, že za útokem ve Vrběticích stojí GRU, tedy agenti ruské vojenské rozvědky Alexander Miškin a Anatolij Čepiga?“

Ředitel NCOZ: „To, že tito dva důstojníci jsou spojeni s výbuchem ve Vrběticích a je to jediná vyšetřovací verze, tak to jsme stanovili v lednu 2020.“

Ředitel Mazánek to se svou odpovědí hodně přehnal. Mazánek svou výpovědí uvedl, že trestní řízení trvá už půl druhého roku (uvedený rok 2020 není chyba v textu). Jenže to trestní řízení, jak se také vyjádřil na jiném místě rozhovoru, je pořád ve fázi prověřování. To znamená, že dosud nebyla zahájena fáze vyšetřování. Ale to Mazánkovi nevadí a tvrdí, že už v lednu 2020 stanovili vyšetřovací verzi, a ještě k tomu jedinou verzi se zapojením ruských operativců. Mazánek se do toho hodně zamotal. Je to samozřejmě lež, protože dozorový státní zástupce by už v polovině roku 2020 musel konat, neboť by už dávno byla překročena lhůta pro provedení úkonů v příslušné fázi.

Fáze prověřování by měla v této kauze skončit do šesti měsíců. Pokud vše začalo v lednu 2020, jak tvrdí Mazánek, tak nejpozději v červenci 2020 musela skončit fáze prověřování a mělo být zahájeno trestní stíhání, případně měla být věc úplně odložena. Pokud je nutné poskytnout policejnímu orgánu více času, může státní zástupce zahájení trestního stíhání dočasně odložit, a to nejdéle o dva měsíce. Dočasné odložení nejvýše o dva měsíce se může několikrát opakovat. Jestliže je fáze prověřování vedena již od ledna 2020, pak by muselo být trestní stíhání státním zástupcem už nejméně 6x dočasně odloženo (doba odložení mohla být i kratší, proto uvádíme, že by to bylo nejméně 6x). Problém je však v tom, že nikdo o žádném odložení nic neví a redaktorka se na to nezeptala. Zkrátka je to celé tak pofiderní, že to nemůže obstát.

Pokud Mazánek tvrdí, že trestní řízení i s rychlým stanovením jediné vyšetřovací verze ještě před zahájením trestního stíhání (které nebylo dosud zahájeno) policisté započali již v lednu 2020, pak je nepochopitelné, proč vyhlásili pátrání po dvou ruských občanech až v dubnu 2021 neboli až po roce a třech měsících (viz produkt 12097). To prostě nedává smysl. Nedává ani smysl, proč by měli být klíčoví členové vlády o zapojení ruské GRU do tohoto incidentu poprvé a stručně informováni až 7. dubna 2021 na jednání Výboru pro zpravodajskou činnost a proč by první písemnou zprávu o působení ruské GRU na území ČR měli obdržet až 16. dubna 2021 (viz produkt 11155). Policisté by nikdy nemohli otevřít tak vážný případ spojený s působením cizí zpravodajské služby* na území ČR bez toho, aby nebyla o této závažné skutečnosti (rozuměj GRU v ČR) neprodleně informována vláda. Mazánek ale svým tvrzením vlastně sděluje, že BIS informovala vládu až po době delší než jeden rok. Neuvěřitelné!

Navíc by zde byl zajímavý úkaz v tom, že celý dlouhý rok a několik měsíců nic neproniklo na veřejnost, a dokonce ani k novinářům. Přitom všichni víme, že tohle by nebylo v českém prostředí možné. Mazánek se zkrátka snaží neobratně mlžit a navodit zdání, že celá aféra nevznikla až v dubnu 2021 mimořádným vystoupením Babiše a Hamáčka, ale už o více než rok dříve (snaha odpoutat pozornost od období březen–duben 2021, kde je viditelná souvislost s politickými aktivitami). Mazánek by si měl své lži lépe ujasnit, a hlavně by si to měl ujasnit s těmi, se kterými se spolčil. Na čí pokyn nebo na základě jakého spolčení Mazánek takto nehorázně vystupuje? To už je ale věcí Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která tato pochybení a lhaní musí vidět.

Podívejme se ještě na jeden přímý důkaz, který jednoznačně prokazuje, že Mazánek lže. O údajném působení příslušníků GRU v České republice se BIS a NCOZ měly dozvědět také podle toho, že oba důstojníci GRU měli být v říjnu 2014 ubytováni v ostravském hotelu Corrado, kde měli používat stejné krycí doklady* jako v březnu 2018 ve Velké Británii (kauza „Skripal“). Avšak jak chce Mazánek vysvětlit své tvrzení o zahájení trestního řízení v lednu 2020, když teprve až 4. května 2021 se policisté z NCOZ přišli do jmenovaného hotelu „slavnostně podívat“ na knihu hostů či knihu ubytovaných? Takže téměř po roce a půl od zahájení prvních úkonů trestního řízení se přišli policisté podívat do hotelu Corrado, aby prověřili, zda tam ruští rozvědčíci* byli ubytováni. Tento fakt o pozdním zajištění hotelové knihy potvrdila i Česká televize ve své hlavní zpravodajské relaci „Události“ vysílané 6. května 2021 (ČT přirozeně neuvedla, že to bylo opožděně, ale poskytla faktickou informaci* o práci NCOZ).

Takže policisté v lednu 2020 zahájí úkony trestního řízení (Mazánkovo tvrzení), které začíná fází prověřování, ale až po více než roce přijdou prověřit zásadní stopu o přítomnosti dvou ruských zpravodajských důstojníků* v konkrétním českém městě. Přitom jejich krycí jména* z působení v jihoanglickém městě Salisbury byla světové veřejnosti odhalena už v září 2018. A tady se dostáváme k další závažné skutečnosti.

Jestliže byla krycí jména obou Rusů veřejně odhalena v září 2018, tak co měli vedoucí funkcionáři BIS včetně jejího ředitele Michala Koudelky okamžitě iniciovat? No přece prověřit, zda se oba Rusové pod těmito krycími jmény nepohybovali také v České republice. To je základní věc, kterou provádějí všechny kontrazpravodajské služby* na světě. Už zhruba dva týdny po mimořádném vystoupení ochotnického dua Babiš–Hamáček jsme v produktu 22039 uváděli postup v této záležitosti. Pro větší srozumitelnost zde uvádíme příslušnou zásadu, kterou musí bez prodlení uplatňovat každá kontrazpravodajská služba v působení proti aktivitám cizích zpravodajských služeb. Tato zásada zní následovně:

         

  

  

Jakmile má kontrazpravodajská služba k dispozici informaci o nově odhalené krycí či pravé identitě jakéhokoli důstojníka cizí zpravodajské služby, musí tuto osobu prověřit ve vztahu k vlastní zemi. Toto prověřování se provádí bez ohledu na to, zda byla přítomnost cizího zpravodajského důstojníka odhalena v sousední zemi, nebo ve vzdálenější zemi. Taktéž se provádí bez ohledu na to, zda byl dotyčný zpravodajec zadržen.

produktu 22039 jsou rozebrány další zásady a postup kontrazpravodajské služby v řešení této záležitosti.

     
 
 

Nebudeme ozřejmovat, jaký význam má toto prověřování pro danou kontra službu a pro národní bezpečnost příslušné země, ale vysvětlíme, jak jednoduché bylo pobyt cizích zpravodajců* na území ČR prověřit. BIS se v září 2018 dozvěděla, že se v Británii pohybovali dva příslušníci GRU pod krycími jmény Ruslan Boširov a Alexandr Petrov. Tato informace na konci roku 2018 na nás vyskakovala ze všech médií. Pracovníci BIS ani ředitel Koudelka ji tedy nemohli přehlédnout (jistěže BIS monitoruje sdělovací prostředky a sociální sítě, ale chceme zvýraznit, jak prosté bylo tuto informaci zachytit). BIS je ze zákona umožněn přístup do všelijakých databází či evidencí, a právě k jedné takové databázi patří „Cizinecký informační systém“, který spravuje Služba cizinecké policie. V rámci tohoto systému je veden pobyt cizinců, kteří nepocházejí ze zemí EU, což se vztahuje i k ruským občanům. Všichni ubytovatelé (hoteliéři) mají zákonnou oznamovací povinnost, která jim ukládá, aby všechny cizince mimo zemí EU s požadovanými osobními údaji ohlásili na příslušný útvar cizinecké policie, a to do tří pracovních dnů (o tom jsme psali již čtyři dny po mimořádném vystoupení Babiše a Hamáčka v produktu 12098).

Majitel ostravského hotelu Maxmilián Šimek uvedl, že si svou oznamovací povinnost splnil. To znamená, že jména Boširov a Petrov měla být v databázi cizinecké policie vedena od října 2014. BIS tohle měla zjistit už v září 2018 a ještě ve stejném měsíci a roce o tomto závažném propojení s případem v Salisbury informovat vládu. Je velmi podezřelé, že se tak nestalo. Buď BIS velmi zásadním způsobem pochybila, anebo byl pobyt obou Rusů v Ostravě vytvořen ve spolupráci se zahraničním partnerem až v roce 2021 jako vykonstruovaná stopa* vzhledem k vývoji politických událostí. Mimochodem osobu majitele hotelu Corrado nepovažujeme za spolehlivou a její tvrzení za věrohodné (blíže viz produkt 13099).

Ředitel BIS Koudelka by tak jako tak neměl pokračovat ve své sporné kariéře v BIS. To je to nejmenší nutné opatření. Ale aby byla naplněna úplná spravedlnost, mělo by se všemi pochybeními Michala Koudelky a dalších funkcionářů BIS zabývat příslušné státní zastupitelství (těch pochybení je mnohem více včetně neoprávněného vstupování do státní zakázky a úniků utajovaných informací*). Je neuvěřitelné, že někteří poslanci a senátoři přišli s nápadem, že by měl Koudelka v souvislosti s kauzou „Vrbětice“ obdržet státní vyznamenání.

Ředitel NCOZ Jiří Mazánek připustil, že policisté pochybili, když si v roce 2018 nespojili určité věci s incidentem v Salisbury. Po téměř třech měsících Mazánek potvrdil závěr, který agentura EXANPRO publikovala již dva dny po mimořádném vystoupení Babiše a Hamáčka (viz produkt 12097). Jenže na toto pochybení měl už přece někdo poukázat mnohem dříve – třeba GIBS a příslušní státní zástupci, a zcela jistě novináři.

Jak je možné, že „proslulí“ investigativní novináři z týdeníku Respekt Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný nerozpoznali a nepsali o tom, že kontrazpravodajci* z BIS a policisté z NCOZ pochybili? Proč neuvedli, že toto spojení s ČR mělo být odhaleno už v roce 2018? Jak to, že to nezmínili ani rádoby investigativní novináři z předsunuté organizace* Bellingcat? Všichni tito novináři o kauze „Vrbětice“ ve spojení s ruskou GRU horlivě psali, ale přesto neuvedli všechna závažná a lehce dostupná fakta. Ale proč je neuvedli? To je poměrně jednoduché na vysvětlení. Tito novináři jsou totiž zvolenými adresáty (příjemci) informací, které jsou k nim v rámci řízených úniků informací* přes různé prostředníky skrytě uvolňovány (proto novináři z Respektu ještě týž večer ihned po mimořádném vládním brífinku zveřejnili článek s takovými detaily, které v té době nebyly veřejně známy – viz produkt 12098). Tito novináři jsou pro svou lačnost a neschopnost rozpoznat pozadí, věrohodnost a smysl skrytého předávání těchto informací selektivně využíváni, aby šířili jednostranně zaměřené informace a tím přispívali jedné straně v politickém soupeření s jinou stranou. U těchto novinářů se nepředpokládá, že by nad převzatými informacemi nějak zvlášť přemýšleli, hledali v nich interní* a externí rozpory* a konfrontovali je se známými a souvisejícími fakty a celkově s reálnou situací. Proto se pro tuto práci „předsunutých informačních hlasatelů“ náramně hodí.

Je vhodné poukázat na to, proč vlastně ředitel Mazánek pochybení policistů připustil. Jednak to bylo proto, že se na to ptala redaktorka Chaloupská, která sama uvedla, že ty informace v roce 2018 nebylo možné přehlédnout, a jednak proto, a to byl hlavní důvod, aby odvedl pozornost od toho, že by mohla existovat možnost, že informace a stopy o přítomnosti důstojníků GRU na území ČR někdo uměle vytvořil až v roce 2021, což by poukazovalo na souvislost s politickými aktivitami ohledně tendru na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany (náhlé vytvoření bezpečnostních dotazníků pro uchazeče) a připravovanou cestou vicepremiéra Hamáčka do Moskvy.

Mazánek ve své odpovědi svedl ono pochybení z roku 2018 na vyšetřovatele, kteří už od NCOZ odešli. Tímto potvrdil svůj pokřivený charakter, jelikož pochybení by měl hledat přednostně u sebe. Ve funkci ředitele NCOZ je od srpna 2018, tudíž i on už jako ředitel NCOZ byl vystaven zveřejněným informacím o zpravodajcích GRU. Přesto nic neudělal. To je stejné, jako kdyby Koudelka chtěl tvrdit, že on v roce 2018 nepochybil, protože se nedíval na televizi a ani nečetl zprávy (pak si až náhodně v dubnu 2021 pustil ČT24 a ihned z toho byl poprask – to je samozřejmě vtip, ale něco hodně špatného to vypovídá o vedoucích činitelích našich bezpečnostních složek). Zde je nutné zdůraznit, že pokud časově pochybili policisté z NCOZ (a oni pochybili), pak mnohem více pochybili příslušníci BIS.

Mazánek se v rozhovoru odkazoval na tiskovou konferenci ze dne 19. dubna 2021, na které vystoupil společně s tehdejším nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem (viz přepis TK na stránkách české vlády). Za nimi se na počítačové projekci zobrazovaly doprovodné informace. Na delší dobu zde byly ve větší velikosti zobrazeny fotokopie krycích cestovních dokladů obou Rusů, avšak tentokrát na jména Ruslan Tabarov a Nicolai Popa (Nikolaj Popa). Zobrazeny byly i další údaje obou ruských zpravodajců. Na této konferenci Mazánek na otázku redaktorky České televize odpověděl, že tyto dvě osoby je možné spojit s událostí výbuchů ve Vrběticích. Jenže to je další lež, neboť předložené pasy (jejich kopie), byť mohou být skutečnými krycími doklady, nepocházejí ze žádných aktivit GRU na území České republiky (podrobný rozbor viz produkt 12099 a produkt 12100).

BIS a NCOZ tvrdí, že kopie pasů byly přiloženy k e-mailu, který byl žádostí o vstup do muničního areálu ve Vrběticích. To znamená, že ředitel NCZO Jiří Mazánek a dnes už bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman tvrdí, že od října 2014 je tento e-mail i kopie pasů součástí policejního spisu. Ale tak to samozřejmě není, jelikož žádný e-mail se žádostí neexistuje a nikdy neexistoval. Existují jen kopie krycích pasů, které obstarali západní partneři (více viz dva uvedené produkty výše). Nikdo z policistů se na tento konkrétní e-mail za ta dlouhá léta nikdy nedotazoval dotčené společnosti Imex Group, které měl být adresován. A co na to Vojenský technický ústav (VTÚ), který je správcem celého areálu a který do areálu vydává povolení ke vstupu? Byla k VTÚ přeposlána tato údajná žádost? A vydal VTÚ v říjnu 2014 příslušná povolení ke vstupu?

Ohledně kopií dvou pasů napovíme ještě jednu věc. Jeden pas byl tádžický a druhý moldavský, přičemž policisté dělají, že je vše v pořádku. Jenomže ono to v pořádku není. Policisté nikdy nevysvětlili a nikdo se neptal na to, proč by v jednom elektronickém dopise měl o vstup do areálu žádat Tádžik a Moldavan. My k tomuto jenom poznamenáme, že pro zahraniční zpravodajskou službu není snadné získat v omezeném časovém limitu kopie krycích dokladů dvou konkrétních cizích zpravodajců tak, aby byly oba doklady vztaženy na jednu zemi. Detailněji se k údajnému e-mailu a kopiím krycích dokladů věnují produkt 12099 a produkt 12100.

Kopiemi cizích krycích dokladů se dostáváme k odpovědi Jiřího Mazánka, kde se dušoval, že na všechno přišli sami bez cizí pomoci. K této věci uvedl následující:

„Bylo jasné, že to vyvolá obrovskou pozornost (rozuměj kauza ‚Vrbětice‘ ve spojení s GRU). A chci, aby bylo také jasné, že jsme to od nikoho nedostali – nedostali jsme to od Američanů ani od žádné jiné tajné služby. Ve spolupráci s BIS jsme na to sami přišli a prověřili.“

Tato odpověď je opravdu žalostná a zároveň komická, a to v několika bodech. Zaprvé neumí Mazánek vysvětlit, proč na to v roce 2018 nepřišel nikdo – ani NCOZ, ani BIS. Ale i přesto si dovolí tvrdit, že po delší době na to náhle přišly obě složky ve vzájemné spolupráci. Takže napřed nikdo a pak náhle všichni. Není to trochu divné? 

Zadruhé je těžké si představit, jak na to ve spolupráci s BIS přišli sami. Buď na to tedy přišli sami, anebo jim to BIS pěkně naservírovala tak, jak potřebovala. Nebo chce Mazánek říct, že zástupci BIS a NCOZ chodili všude spolu a že i do databáze ubytovaných cizinců se dívali společně? Někdo s tím musel přijít jako první, ale nikdo nechce říct, kdo to byl – tím někým míníme konkrétní bezpečnostní složku. No není tohle podezřelé? Nikdo se k tomu nemá, všechno bylo dosaženo vzájemnou spoluprací. To zavání snahou zakrýt, že k tomu přispěl někdo třetí.

Zatřetí je opravdu úsměvné, jak se Mazánek téměř zapřísahal, že to nedostali od Američanů ani od nikoho jiného ze zahraničí. Chce snad Mazánek svým výrokem mluvit i za BIS? Cožpak on je 24 hodin denně a 7 dní v týdnu za zadkem řediteli BIS, aby tohle mohl prohlásit? Jistě, Mazánka nemusel nikdo ze zahraničí kontaktovat. Avšak u BIS a Koudelky to mohlo být jinak (nezapomínejme, že západní zahraniční služby mají v ČR své zastoupení a své funkční pobočky). BIS pak „něco“ z toho předala NCOZ, čímž ji mohla navést do požadovaného směru, kde policisté objevili další zdánlivé stopy po přítomnosti příslušníků GRU na českém území z roku 2014.

A začtvrté je zde jeden fakt, který by měl Mazánek vysvětlit, pokud chce tvrdit, že v tom není zahraniční služba. Už 18. dubna 2021 se na webu britské BBC objevil článek, který obsahoval kopie obou krycích pasů (připomínáme, že mimořádné vystoupení premiéra Babiše a vicepremiéra Hamáčka se konalo 17. dubna večer, kde ale nebyly uvedeny žádné detaily ani obrazový materiál). Chce snad Mazánek říct, že to BBC poslal on sám nebo někdo z jeho podřízených? Pokud ne, tak jak se to mohlo dostat tak rychle k BBC, když kopie krycích pasů měly být součástí českého policejního spisu?

Z těchto faktů je jednoduché odvodit, že kopie krycích cestovních dokladů byly do redakce BBC předány někým ze zahraničí a že podobně byly v tomto období předány také české straně. To ale také znamená, že kopie pasů nebyly součástí českého policejního spisu od roku 2014, ale že byly dodatečně do tohoto spisu vloženy až v roce 2021, kdy je účelově obstarala třetí strana ve prospěch zahraniční politiky své země. Pokud by byly součástí spisu už od roku 2014, musela by se jimi z hlediska jejich původu už tehdy zabývat BIS a také kontrazpravodajský prvek z Vojenského zpravodajství*, poněvadž muniční areál ve Vrběticích je stále vojenským objektem a ruská GRU je vojenskou zpravodajskou službou (samozřejmě by byla nutná dekonflikce*).   

Ani novináři z Respektu ve svém prvním článku k tomuto tématu neměli k dispozici kopie krycích pasů, a to měli k dispozici takové detaily, které nebyly na brífinku členů vlády sděleny (řízené úniky informací k vybraným novinářům pro vytváření toho „správného“ obrazu). Článek byl zveřejněn ještě 17. dubna večer krátce po brífinku Babiše a Hamáčka pod názvem Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, kteří se pokusili zabít Skripala.  

Naprosto tristní je, že tyto lži a nekvalitní práci NCOZ podporuje státní zastupitelství. Tehdejší nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na tiskové konferenci dne 19. dubna 2021 kromě jiného uvedl následující:

„Pracujeme s vyšetřovací verzí, že cílem útoku byl tento vojenský materiál směřující do Bulharska a k výbuchu tedy nemělo dojít na území České republiky.“

Také nejvyšší státní zástupce podpořil a souhlasil s tím, že NCOZ má už ve fázi prověřování stanovenou vyšetřovací verzi, přičemž mu ani nevadilo, že vyšetřovací verze je jen jedna. Zkrátka už od počátku je každému znám výsledek vyšetřování, které ještě jako počátek trestního stíhání nebylo zahájeno. Se vším souhlasí také Krajské státní zastupitelství v Brně, které je v této kauze dozorovým orgánem. Pokud by nesouhlasilo, už by dávno do postupu policejních vyšetřovatelů zasáhlo.

Asi nejtragičtějším výmyslem je tvrzení NCOZ, státního zastupitelství i BIS o tom, že první výbuch dne 16. října 2014 nebyl plánovaný, ale že ten druhý výbuch dne 3. prosince 2014 už plánovaný byl, protože bedny s municí již měly v té době být v Bulharsku. To opravdu jen tak někdo nevymyslí – tedy kromě českých policistů, zpravodajců a státních zástupců. Mazánek tento hloupý výmysl potvrdil v rozhovoru pro Český rozhlas, když řekl, že výbuch měl nastat s vysokou pravděpodobností mimo území České republiky.

Než to trochu přiblížíme, musíme připomenout, že Policie ČR, potažmo NCOZ nedisponuje žádným fotografickým materiálem nebo videozáznamem ani záznamem v „knize návštěv“ a ani jediným svědectvím o tom, že by dva dotyční Rusové byli uvnitř muničního areálu nebo se k němu jen přiblížili. Stejně tak NCOZ nedisponuje žádnými zbytkovými fragmenty údajných výbušných zařízení ani zbytkovými částicemi výbušniny použité v údajných výbušných zařízeních, které měli do beden s municí instalovat operativci z GRU. Ale na druhou stranu policisté přesně vědí, že k výbuchům mělo dojít mimo Českou republiku – údajně v Bulharsku. Takže záškodníci z GRU vlastně svůj úkol nesplnili, což nikdo dosud nezdůraznil. Jenže oni ten úkol ani splnit nemohli, jelikož tuto bláznivou misi nikdy nepodnikli.

Hloupost této údajné mise přiblížíme, když podrobněji vylíčíme, jaký úkol podle NCOZ museli ruští operativci ve Vrběticích splnit. Ten úkol nemohl znít jinak než takto:

„V cizí zemi se ve dvojici dostat k muničnímu areálu, proniknout nepozorovaně dovnitř, vyhledat ty správné dvě skladové haly, které leží asi 1,2 km od sebe, vniknout do těchto hal, uvnitř hal překonat uzamčené a/nebo zaplombované bedny s municí, instalovat do nich výbušná zařízení a nastavit je takovým způsobem, aby vybuchla až poté, co bedny dosáhnou území Bulharska, poté bedny a následně i haly uzavřít tak, aby nikdo nic nepoznal, a muniční areál nepozorovaně opustit.“

Tak takový úkol měl být podle českých bezpečnostních sil vydán důstojníkům GRU. NCOZ tvrdí, že ruští operativci do muničního areálu pronikli 15. října 2014 (později to podle předložených zdánlivých stop o pohybu příslušníků GRU po území ČR ani nešlo). NCOZ ale také tvrdí, že výbuch 3. prosince byl plánovaný. Už chápete tu hloupost a neproveditelnost? Policisté, zpravodajci a státní zástupci tvrdí, že ruští sabotéři umístili výbušná zařízení do beden tak, aby vybuchla až po 49 dnech (časový interval mezi 15. říjnem a 3. prosincem). V tom jsou ale dva skutečně hodně zahnuté háčky. Jedním z nich je pochopitelně údiv nad tím, jak mohli vědět, že bedny budou po 49 dnech v Bulharsku. Jakože si to zjistili a že tomu tak dlouho dopředu věřili? Druhý háček i s dalšími podrobnostmi ohledně plánování, přípravy a provedení těchto destruktivních operací včetně položek, které jsou při plánování brány v úvahu, je komplexněji rozebrán v produktu 13104.

Mazánek ve svém rozhovoru pro Český rozhlas potvrdil ještě jeden závěr agentury EXANPRO, který publikujeme od samého počátku vrbětické kauzy s údajným zapojením GRU. Tím závěrem je, že NCOZ postrádá jakékoli důkazy, které by ji opravňovaly nastartovat trestní stíhání. Přesto si Mazánek neodpustil v rozhovoru zmínit, že od doby, kdy byl případ zveřejněn, získali řadu nových stop a důkazů. Ale proč si Mazánek ve svých odpovědích sám odporuje? Že mají celou řadu stop a důkazů? No dobře, ale co z toho, když jsou na druhou stranu podle Mazánka už téměř rok a půl stále ve fázi prověřování? Proč Mazánek a s ním i dozorový stání zástupce na rovinu neřeknou, že jsou to jen samé domnělé stopy a důkazy, které nejsou použitelné?

Mazánek doslova uvedl, že mají řadu nových stop a důkazů, ale že stále neshromáždili tolik důkazů, aby mohli zahájit trestní stíhání. Redaktorka se měla po vzoru Mazánkova vyjadřování zeptat, kolik důkazů ještě potřebují. Pravda je taková, že policisté nemají jedinou pravou důkazní stopu* či věrohodné svědectví, a tím ani jediný přímý důkaz*. Závěr je prostě jednoduchý: Policisté nic nemají a mít nebudou (kromě falešných stop a důkazů). Takže co dál?

Dál by se toho měl chopit zákonodárný sbor poslanců a senátorů, který by měl pochopit, že bezpečnostní složky žádný skandál s GRU neodhalily, ale naopak ho za přispění třetí strany a vlády samy iniciativně vytvořily. Poslanci a senátoři by si měli uvědomit, co se v České republice stalo a co se dál v České republice odehrává. Avšak velká většina českých zákonodárců je nejraději, když může sloužit Západu, a to i na úkor České republiky.

V novodobé kauze „Vrbětice“ se jedná o tak rozsáhlý komplot státních institucí proti cizí zemi a ve prospěch jiné cizí země, že to pro Českou republiku bude mít v budoucnu citelné následky. Ti funkcionáři, kteří o tomto komplotu vědí, by se od něho měli alespoň veřejně distancovat, což se týká i ředitelů zbylých dvou zpravodajských služeb – Vojenského zpravodajství (VZ) a Úřadu pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI).

Závěrem už jenom zbývá vybídnout novináře k pokládání správných otázek a jejich nasměrování na ty správné a odpovědné i zodpovědné osoby. Nuže páni novináři, pokládejte všetečné otázky. K jejich vytváření máte obšírný návod.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Přehled souvisejících zpravodajských produktů:


Zpravodajský produkt 11158
Odborná analýza s důkazním materiálem
© 2021 Agentura EXANPRO
2. červenec 2021
Předplatitelé

Specifické hodnocení (12102)

Měsíc červen je komunitou LGBTQ+ považován za měsíc hrdosti (Pride Month). Uvedená komunita v tomto měsíci každoročně pořádá různé akce na podporu sexuálních a genderových menšin. Pro uvedené sousloví menšin je používána celosvětová zkratka SGM (Sexual and Gender Minorities), ale vymezení některých menšin (minorit) je matoucí a zároveň se obecně jedná o nikdy nekončící proces, což onu zmatenost ještě zvyšuje (blíže k tomuto vymezení i ve vztahu ke zpravodajským službám viz další část produktu).

Nejznámější aktivitou v průběhu „duhového měsíce“ jsou takzvané průvody hrdosti (pride parades), které jsou také známé jako festivaly hrdosti (pride festivals). Původ těchto oslav sahá do roku 1969, kdy byla právě v červnu podniknuta policejní razie proti jednomu gay baru v New Yorku. To vyústilo v demonstrace gayů a leseb za rovnoprávnost.

Oslavy měsíce hrdosti v podobě průvodů mají sloužit jako demonstrace za zákonná práva všech těchto menšin. Avšak spíše než o demonstrace za práva sexuálních a genderových menšin se jedná o rozjařenou propagaci komunity LQBTQ+, kde nechybí prvky exhibicionismu s různorodým sexuálním podtextem (BDSM/fetiš náhubky a jiné pomůcky, erotické oblečky, lascivní chování apod.). Formám lásky se meze nekladou, ale zapomíná se, že je to především věc intimity mezi blízkými lidmi. Jenže u průvodů komunity LGBTQ+ to vypadá, jako by chtěl každý své sexuální potřeby a touhy sdílet se všemi a rovnou na ulici. Pokud to tak není, měl by se změnit projev těchto průvodů.

K oslavám „duhového měsíce“ se každoročně připojují i státní organizace, přičemž nejzajímavější je, že se do těchto aktivit činorodě zapojují také zpravodajské služby* některých zemí. Prim v tomto zapojení hrají britské zpravodajské služby MI5* a MI6* (MI5 je též označovaná jako Security Service [bezpečnostní služba] a MI6 jako Secret Intelligence Service – SIS [tajná zpravodajská služba], úplnými oficiálními názvy pak jsou „Security Service MI5“ a „Secret Intelligence Service MI6“ – více k těmto službám viz Zpravodajský výkladový slovník).

V tomto směru oficiálním webovým stránkách zpravodajské služby MI5 po celý červen 2021 dominovala „duhová vlajka“ (viz infografický obrázek). Zástupci MI6 zase pekly dorty s duhovým symbolem a prodávali je pro charitativní účely. Obě britské služby vyvěsily nad svými ústředními budovami „duhovou vlajku“ (viz ústředí* MI6 s vlající vlajkou na infografickém obrázku).

Nyní si přiblížíme, jak své zapojení obě britské služby vysvětlují, což doplníme hodnocením, v čem spatřujeme z jejich strany pokrytectví. Dále přiblížíme komplikace spojené s efektivním fungováním zpravodajské služby a objasníme, co tento novodobý přístup znamená pro nábor nových zaměstnanců a pro tradičně stanovené podmínky pro jejich přijetí do různých zpravodajských funkcí.

Nejčtenější zpravodajské produkty