Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

2. prosinec 2020

Souhrnné hodnocení (12092)

Český rozhlas Radiožurnál vypustil 30. listopadu 2020 informaci, že prezident Zeman po řediteli BIS požaduje jména ruských zpravodajských důstojníků* a doklad o tom, jaké operace v České republice podnikají a jací Češi s ruskými zpravodajskými službami spolupracují. Tato informace vyvolala zděšení na české politické scéně, přičemž někteří zákonodárci mluví dokonce o velezradě. Poslanci i senátoři a samozřejmě také novináři přispěchali se svými reakcemi, které obsahovaly celou řadu zavádějících a mylných informací (viz termín zavádějící zpráva*). Zavádějící informace s překvapením přinesli také někteří oslovení bývalí příslušníci zpravodajských služeb*. A přirozeně své názory bez odborných znalostí vyjádřila i široká veřejnost na různých diskusních fórech. Jenomže u občanů reprezentujících širokou veřejnost nepředstavují jejich neznalosti takový problém jako u poslanců a senátorů a též bývalých zpravodajských funkcionářů.

Ihned na počátku musíme zdůraznit, že se v tomto případě jedná o další řízený únik* utajovaných informací*, který je natolik medializovaný, že Vrchní státní zastupitelství v Praze, pod jehož působnost tato trestní kauza spadá, by mělo automaticky konat (již k tomu nepotřebuje aktivní podnět). Pro tento závěr jsou k dispozici dva podpůrné poznatky: Zaprvé byla existence úkolů pro BIS vydaných prezidentem ČR potvrzena Stálou komisí pro kontrolu činnosti BIS – podrobněji viz dále v textu, a zadruhé charakter informace a způsob jejího úniku ukazuje na spáchání trestného činu, nikoli přestupku, který by řešil Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). BIS je v únicích informací ve spojení s dalšími státními i nestátními orgány značně proslulá a jak se zdá, tak rovněž absolutně nepostižitelná (viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice). Avšak úniky informací jsou jedna věc a úkolování BIS prezidentem republiky věc druhá a touto druhou věcí se budeme zabývat.

Na úvod vysvětlíme první základní věc, ve které zákonodárci, novináři i široká veřejnost často chybují. Hodně lidí se vyjadřovalo v tom smyslu, že když je prezident Miloš Zeman vrchním velitelem ozbrojených sil, pak má právo takto úkolovat BIS a požadovat od ní i tyto informace. Taktéž někteří novináři připustili, že prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil takové právo má. Například novinář a komentátor Luboš Palata (Deník.cz) v článku s názvem „Prezident Zeman. Největší bezpečnostní riziko Česka“ napsal, že kdo jiný než vrchní velitel ozbrojených sil a první muž státu by něco takového nejen mohl, ale i měl dělat. S jiným významem slov, ale s ohledem na termín „vrchní velitel ozbrojených sil“ se podobně a mylně vyjádřil také senátor Pavel Fischer, když v pořadu České televize „Události, komentáře“ vysílaném 30. listopadu řekl následující:

„Ta komise pro kontrolu BIS, která sedí v Poslanecké sněmovně je ze zákona odpovědná a je nezastupitelná čili my musíme počkat, co řekne komise. Na svém minulém zasedání například poděkovala řediteli Koudelkovi a celé BIS za dobrou práci. A to, co mě na tom zneklidňuje, je, že vlastně stejného ředitele prezident veřejně kritizuje způsobem, který je za hranicí loajality vrchního velitele vůči svým ozbrojeným sborům.“

Podle platných českých zákonů existují v České republice ozbrojené síly a odděleně bezpečnostní sbory, přičemž Bezpečnostní informační služba* (BIS) není v žádném případě součástí ozbrojených sil. Podle zákona o ozbrojených silách ČR se tyto síly člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Prezident republiky jako vrchní velitel ozbrojených sil (viz Ústava ČR) je v tomto smyslu velitelem Armády ČR, své vojenské kanceláře a Hradní stráže.

Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů působí v ČR sedm bezpečnostních sborů, a to Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), BIS a Úřad pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI). Prezident ČR tedy ve spojení s BIS není vrchním velitelem a senátor Fischer ani nikdo jiný by tak o Zemanovi ve vztahu k BIS neměli hovořit jako o vrchním veliteli, což ale nijak nesouvisí s úkolováním BIS. (Pokud by prezident republiky podle některých zákonodárců a novinářů byl vrchním velitelem bezpečnostního sboru BIS, pak by podle nich musel být také vrchním velitelem GIBS, Policie ČR, HZS atd., což už je viditelnější nesmysl.)

Zděšení ohledně prezidentova úkolu nepostihlo jen politickou scénu, ale také samotného ředitele BIS Michala Koudelku, který to dal najevo tím, že hledá pomoc v Poslanecké sněmovně, konkrétně u Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS). Tato komise už dala najevo, že o úkolech zadaných BIS prezidentem republiky bude 3. prosince jednat, přičemž její členové přispěli k řízenému úniku utajované informace neboli k úniku obsahu úkolů vydaných prezidentem a adresovaných řediteli BIS. Únik informace je účelový se zamýšleným prospěchem pro ředitele BIS. Medializace úkolu pro BIS má ukázat prezidenta Zemana jako „zrádce“, který chce zneužít svého postavení pro získání citlivých utajovaných informací, jež pak podle autorů této historky hodlá předat třetí „nepřátelské“ straně.

Poznámka: Místo výrazu „historka“ by novodobí a samozvaní odhalovači údajných dezinformací použili moderní a prozápadně laděný termín „narativ“, jenže podle nich prozápadní politici žádný dezinformační narativ nepoužívají, a tak v tomto případě mlčí.

Miloš Zeman není bez chyby a už dávno odkryl své osobní zájmy a své negativní vlastnosti. Dalším problémem je, že ve svém okolí trpí a zvýhodňuje nespolehlivé osoby. Jednou z těchto osob je vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář, jenž právě pro svou nespolehlivost nezískal bezpečnostní osvědčení*. V produktu 13036 s titulkem „Hodnocení prezidentských voleb z hlediska taktiky, morálky a hájení národních zájmů (2)“ jsme vysvětlili, proč je tato osoba oficiálně nespolehlivá a jak Zeman svým vlastním osobitým způsobem tuto nespolehlivost lehkomyslně a sarkasticky zlehčoval.

Avšak Miloš Zeman je právoplatně zvoleným prezidentem republiky a jako prezident má směrem k českým zpravodajským službám určité pravomoci a ohledně utajovaných informací dokonce dvě neomezené výsady, které mu poskytuje zákon: jako prezident republiky je jedním z ústavních činitelů, kteří mají přístup k utajovaným informacím všech stupňů utajení bez platného bezpečnostního osvědčení (nemusí být bezpečnostně prověřen) a navíc je jedním z pěti ústavních činitelů, kteří mají zároveň přístup k utajované informaci cizí moci. Jestliže se tedy bude chtít seznámit s tím, co v určité záležitosti poslali k BIS například jejich američtí partneři, pak má na to právo.

Pokud za popsané situace, kdy prezident Zeman teprve pokládá řediteli BIS otázky, na něž dosud nikdo neodpověděl a které tudíž nemohly být ani nijak využity, už nyní někteří zákonodárci doslova „vyšilují“ a skloňují ve spojitosti se Zemanem slovo velezrada, tak potom páchají trestný čin pomluvy a z hlediska národní bezpečnosti* můžeme též hovořit o trestném činu šíření poplašné zprávy. Je zde tedy zásadní otázka, kdo vlastně páchá trestný čin – prezident, nebo část zákonodárců? Zatím byly identifikovány jen trestné činy ohrožení utajované informace, pomluva a šíření poplašné zprávy. Tím, že prezident pokládá otázky či ukládá úkoly BIS, nemohla být naplněna skutková podstata velezrady, a to ani v případě, kdyby se prezident ptal na jména cizích zpravodajských důstojníků, spolupracujících Čechů a další položky.

V médiích se objevuje obvyklá fráze převzatá od Američanů, že by poskytnutí takovýchto informací mohlo vyzradit a ohrozit zpravodajské zdroje a způsoby (metody) zpravodajské činnosti*. V tomto kontextu se jedná samozřejmě o fabulaci, neboť informace nejsou uvolňovány či odtajňovány pro média a veřejnost, ale jsou poskytovány vysokému ústavnímu činiteli, který je vázán mlčenlivostí a rovněž tím, že s utajovanými informacemi bude manipulovat tak, jak ukládá zákon. Stejně tak není pravdou, jak zaznělo od některých bývalých zpravodajských funkcionářů, že by informace o zdrojích a cizích zpravodajcích* nebyly ani v jiných zemích zpravodajskými službami předávány ústavním činitelům. Někdy jsou tyto informace nezbytné, přičemž se přirozeně poskytují jen některé potřebné údaje, a nikoli vše, co je dostupné. V této souvislosti naznačíme dvě klíčové položky: zpravodajská podpora* rozhodovacího procesu* výkonných politiků s tím, že zpravodajské služby musí své závěry v klíčových záležitostech něčím doložit, a obhajoba finančního rozpočtu pro operace* zpravodajských služeb (viz též zpravodajské operace*). Obě položky rozebereme ve volně navazujícím produktu, kde taktéž vysvětlíme, za jakých situací skutečně a nejčastěji dochází k ohrožení zdrojů.

Někteří poslanci se ohánějí jedním z odstavců paragrafu 16 zákona o Bezpečnostní informační službě. Tento odstavec příslušného paragrafu má následující znění:

„Bezpečnostní informační služba je povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených v evidencích před vyzrazením, zneužitím, poškozením, ztrátou a odcizením.“

Touto aktivitou dotyční poslanci prokázali svou neznalost a dokonalou zmatenost. Jak si někdo z poslanců může myslet, že předání vybraných údajů z evidence osob prezidentovi republiky je jejich vyzrazení? Vyzradit utajovanou informaci je možné nepovolané osobě (viz trestní zákoník), a nikoli prezidentovi republiky, který má ze zákona o ochraně utajovaných informacích dvě výše zmíněné neomezené výsady. A pokud si poslanci myslejí, že by prezident mohl tyto údaje zneužít, pak to musí nejprve prokázat a nejenom si to myslet.

Záměrná a předčasně vyvolaná aféra ohledně úkolování BIS má své stinné pozadí. Můžeme si povšimnout, že BIS ve svých veřejných výročních zprávách nikdy neuvádí, kolik odhalila zahraničních špionů* (vyzvědačů*) a spolupracujících agentů* (osoby z místního prostředí či spolupracující osoby ze zahraničí). Přitom se nejedná o utajovanou informaci. Celkový počet každoročně odhalených špionů a agentů bez uvedení jejich státní příslušnosti běžně uvádějí zpravodajské služby některých zemí. Naproti tomu BIS nic takového nepředkládá, ale naopak se v obráceném postupu odvažuje konkretizovat země podle ní spojené se špionážní činností proti České republice, aniž by k tomu předložila jakékoli důkazy. V poslední Výroční zprávě BIS za rok 2019 se můžeme dočíst toto:

„V roce 2019 byli na území Česka přítomni a vyvíjeli zpravodajskou činnost příslušníci a spolupracovníci všech ruských zpravodajských služeb: civilní rozvědky SVR, vojenské rozvědky GRU, vnitřní bezpečnostní služby FSB a Federální služby ochrany.“

Zkrátka podle BIS působily v ČR všechny ruské zpravodajské služby a čile zde „rejdily“, ale to je vše, co BIS o tom ví. Ani v utajovaných verzích výročních zpráv se výkonní politici nic bližšího nedozvědí – to lze lehce odvodit, a navíc to podporují i aktuální otázky prezidenta – proč by se jinak na tyto věci ptal? Jak to tedy doopravdy je s tou proklamovanou skvělou činností kontrazpravodajské* BIS? Ve skutečnosti BIS už několik let žádnou špionáž* neodhalila a jen se domnívá, nebo lépe řečeno předstírá, jak ty ruské zpravodajce má operačně pokryté a zvládnuté.

Pokud by chtěl někdo dávat domnělé úspěchy BIS do souvislosti s vyhoštěnými ruskými diplomaty, tak i v těchto případech se jednalo o zpravodajské fabulace* ve prospěch prozápadního politického trendu (viz produkt 12085 Zfušovaná klamná operace BIS musela být nějak zakončena, a tak přišla závěrečná fabulace (2/2) s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice a dále též produkt 13040).

Není ani pravdou, že BIS v České republice rozbila ruskou zpravodajskou síť, jak se naivně chlubil Koudelka a s ním několik bláhových a neznalých zákonodárců (podrobněji viz produkt 12069 BIS už léta neodhalila skutečnou špionáž, přesto opakovaně mluví o rozbití ruské zpravodajské sítě a politikům se tahle omílaná pohádka pořád líbí).

A jsme u jádra věci! Prezident Zeman chce po Koudelkovi, aby mu tvrzení ve výročních zprávách něčím potvrdil, jenže ředitel Koudelka není schopen na úkoly prezidenta Zemana reagovat, protože pro potvrzení nemá co nabídnout (kromě oficiálně známých jmen ruského personálu). S tímto stavem u BIS je velmi dobře obeznámen bývalý příslušník BIS Jiří Rom, který nyní pracuje pro Zemana a jehož rukopis nese dokument s otázkami pro BIS. Lidově řečeno bývalý zpravodajec Rom nabil prezidentovi pomyslnou zpravodajskou zbraň proti Koudelkovi a ten nyní hledá vysvobození u zákonodárců. Ale cožpak není Koudelka opravdu schopen se zpravodajským umem na prezidentovy otázky nějakým způsobem odpovědět? Může potom takový jedinec vykonávat funkci ředitele zpravodajské služby?

Členové SKBIS by na svém čtvrtečním jednání učinili nejlépe, kdyby prověřili, co Michal Koudelka skutečně ví o cizích zpravodajských službách na území ČR. Pokud Koudelka svou práci vykonává dobře, tak by měl být schopen odpovědět, kolik cizích zpravodajských sítí působí v ČR a kolik je zde cizích zpravodajských důstojníků, špionů a agentů – nemáme ani tak na mysli přesný počet osob jako schopnost formulovat odpověď, která by měla odrážet skutečný výkon BIS (podrobně viz produkt 23006 z prosince 2018 inspirovaný pochybnou činností BIS – produkt nese název Dokáže se BIS vypořádat s těmito odbornými otázkami? aneb Vědomostní test D); řešení vědomostního testu a odůvodnění odpovědí včetně přesnějších odpovědí na dvě uvedené otázky viz souhrnný výklad díl 1 (otázky 1 až 9) díl 2 (otázky 10 až 18).

Můžeme otevřeně říct, že ředitel BIS Michal Koudelka zastírá skutečný stav BIS. To, že se na zdroje a podobné položky čeští politici nikdy neptali, jenom odhaluje jednu závažnou věc, a to dlouhodobé zanedbávání kontroly BIS. Rozbor a vysvětlení této věci je součástí volně navazujícího zpravodajského produktu*.    

V souvislosti s rozebíraným tématem je vhodné připomenout, že už na konci roku 2018 jsme vytvořili hodnotící produkt 12057 s názvem „BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí“, ve kterém jsme poukázali na odborný i morální úpadek BIS a jejího ředitele Michala Koudelky. Ve jmenovaném produktu jsme v jednom z odstavců uvedli následující závěr:

„Pokud bychom to měli odborně shrnout, tak nezbývá nic jiného než vyřknout závěr, že je nutné provést výměnu vedoucích funkcionářů BIS a provést reformu této služby – pokud ovšem chce být ČR svrchovanou zemí s maximálním využitím vlastních a odborně způsobilých státních služeb bez jejich suplování západními zahraničními službami, jejichž závěry se česká vláda včetně BIS v poslední době řídí. Zpravodajské služby nemohou podléhat cizímu politickému trendu, což nyní předvádí BIS, ale uplatňovat pouze svůj odborný a nestranný přístup. Pokud nebudou přijata opatření, bude BIS i nadále upevňovat svůj politický a předpojatý přístup, přičemž bude s postupem času stále složitější cokoli u BIS napravovat. Tím nezbude nic jiného než celou službu zrušit a znovu vybudovat – pouhá reforma již nepomůže.“

Související zpravodajský produkt:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12092
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
27. listopad 2020
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (13091)

Temné zákulisí současných amerických prezidentských voleb není temné proto, že by nebylo možné do tohoto zákulisí proniknout, ale hlavně proto, jak bylo svým způsobem v několika státech USA nekalé. Existuje velké množství poznatků o nelegálních zákulisních praktikách, jež se vztahují ke státům Wisconsin (WI), Pensylvánie (PA), Georgia (GA) a Michigan (MI) – podrobnou analýzu voleb ve Wisconsinu jsme představili v produktu 13089 s následnou a ještě podrobnější analýzou v produktu 13090. Předložené poznatky jsou však jedna věc a vůle a ochota příslušných úřadů prověřit stav věcí pak věc druhá.

Není náhodou, že všechny čtyři výše zmíněné americké státy patří k takzvaným purpurovým státům neboli ke státům, kde demokratičtí a republikánští kandidáti mají přibližně stejně silnou podporu. Jsou to státy, které nejsou trvale červené – podpora republikánů, ani trvale modré – podpora demokratů. Purpurové státy jsou často v anglickém termínu nazývány jako „battleground states“, což znamená, že území těchto států je při každých volbách „bojištěm“, kde výsledek není předem jasný a kde se vždy svede „bitva“, která teprve rozhodne, zda se příslušný stát pro konkrétní volby zbarví do modra, nebo do červena. Je proto naprosto logické, že pokud chce někdo ovlivnit volby, tak se zaměří na purpurové čili „nerozhodnuté“ státy, kde je vždycky šance na úspěch s využitím zákulisních praktik. Nemělo by smysl něco zkoušet ve státech, jež jsou trvale prorepublikánské nebo prodemokratické. To by ostatně při překvapivém zvratu vzbudilo mnohem větší pozornost a s tím i preciznější prověřování.

Současné prezidentské volby byly prvními volbami, kdy mohl kdokoli bez uvedení důvodu požádat o korespondenční hlasovací lístek (což vycházelo ze snahy přizpůsobit volby epidemiologické situaci související se šířením nového typu koronaviru). Dříve k tomu musel být opodstatněný důvod, jímž byla zpravidla nepřítomnost ve vlastním volebním okrsku nebo snížená mobilita obvykle spojená se zdravotním stavem. Namísto termínu „absentee ballot“ je tak nyní spíše používán obecnější termín „mail-in ballot“.

Možnost vydávat velký počet korespondenčních lístků ale poskytla prostor pro různé formy machinací, které ani tak nesouvisely s elektronickými sčítacími zařízeními, jako s lidmi, které korespondenční hlasovací lístky ve prospěch jednoho kandidáta připravovali tak, aby sčítací stroje nemohly zaznamenat žádnou chybu. Tento jev kromě jiného dokladovaly několikahodinové pauzy ve sčítání hlasů (například nejméně sedmihodinová pauza v Pensylvánii předtím, než se náhle do vedení dostal Joe Biden). Přitom sčítání hlasů bylo prováděno ve třísměnném provozu, tak proč by jedna ze směn několik hodin nic nedělala? I toto jsou důležité otázky na členy volebních komisí.

Dalším zvláštním, ale vzhledem k zákulisním praktikám snadno vysvětlitelným jevem bylo to, že korespondenční hlasovací lístky se v uvedených státech převážně sčítaly až v závěru celkového sčítání hlasů. Přitom mohly být klidně přednostně sčítány už na začátku sčítacího procesu, nebo souběžně s osobně odevzdanými hlasovacími lístky (takto to probíhalo v několika jiných státech, kde se sčítací směna rozdělila na dvě skupiny, anebo během sčítání pravidelně střídala kategorie hlasovacích lístků, což byla vhodná změna pro udržení soustředěnosti). Pokud je sčítání korespondenčních hlasovacích lístků ponecháváno až na závěr sčítání, vzniká větší prostor pro manipulaci s těmito lístky s ohledem na výsledek sčítání osobně odevzdaných hlasů. A neměli bychom zapomínat na to, že počet korespondenčních lístků může být uměle navýšen, a to pro jakéhokoli kandidáta (více v další části produktu).

V současných prezidentských volbách se právě v souvislosti s korespondenčními hlasovacími lístky rozšířil ještě jeden termín, a to „dočasný hlasovací lístek“ (provisional ballot). Už samotný termín poukazuje na určitou zákulisní záludnost. Tyto dočasné lístky nebyly vytvářeny v nějakém malém počtu. Například ve spojení s jedním z výše uvedených států se nejednalo o stovky nebo tisíce, nýbrž o desítky tisíc těchto dočasných hlasovacích lístků (podrobněji v další části produktu).

Podivné bylo také to, když se členové některých volebních komisí ve zmíněných čtyřech státech (WI, PA, GA a MI) nechávali slyšet, že některé hlasovací lístky vyžadují jakési „druhotné zkoumání“, což znamenalo, že tyto lístky byly odloženy stranou pro pozdější použití. Hlasovací lístek buď má všechny náležitosti, anebo je shledán neplatným. Tento postup s jakýmsi druhotným zkoumáním je značně podezřelý a lze ho oprávněně považovat za jednu ze snah spojených se zákulisními praktikami (bližší vysvětlení v další části produktu).

Jednou z dalších zajímavostí současných voleb je rovněž to, že dosud nikdo nepřišel s tvrzením, že výsledek prezidentských voleb ovlivnili Rusové. Přitom po prezidentských volbách v roce 2016 se ustálila teze, že Rusko od této doby bude chtít ovlivňovat všechny volby v západních zemích. Někdo by měl asi vystoupit a tuto tezi opravit. Tento aktuální stav je dokladem toho, kdo za šířením této záměrně podsunuté informace stojí…

22. listopad 2020

Souhrnné hodnocení (12091)

Je dlouhodobě známou věcí, že prezidentovi Miloši Zemanovi se nelíbí pracovní výkon ředitele BIS Michala Koudelky. Avšak Zemanův postoj vůči Koudelkovi není upřímný. Zeman Koudelkovi cosi vytýká jako špatnému manažerovi, ale mlčí o mnohem vážnějších pochybeních a proviněních, kterých se Koudelka ve své funkci dopustil. Proč Zemanovi v případě Koudelky vadí jen některé věci a nevadí mu všechny jeho prohřešky? Takto to opravdu vypadá, že Zemanovi na práci BIS a potažmo jejího ředitele vadí jenom to, co narušuje jeho osobní zájmy.

Z médií jsme se 17. listopadu 2020 dozvěděli, že prezident Miloš Zeman předal premiérovi Andreji Babišovi materiál o řediteli BIS Michalu Koudelkovi. Materiál má potvrdit Zemanovu kritiku. Jenže to je další pokrytectví Miloše Zemana. Proč se Zeman v souvislosti s Koudelkou obtěžuje něco vysvětlovat Babišovi, který proti Koudelkovi nikdy nevystoupí a chrání jeho nepatřičné chování? A už vůbec proti Koudelkovi nevystoupí po návštěvě USA a ústředí CIA* (březen 2019), kde Babišovi názorně vysvětlili, jak důležitá je Bezpečnostní informační služba* a její ředitel Koudelka v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Stalo se tak během předání psychologického či manipulativního ocenění Michalu Koudelkovi, který převzal cenu George Teneta (bývalý ředitel CIA podle něhož je cena pojmenována). Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA.

Poznámka: Ve skutečnosti se nejedná o žádné ryzí ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě mince (medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost.   

Babiš se snaží vystupovat jako rozhodný politik, ale ve skutečnosti umí rozhodně vystupovat, jen když zrovna láteří na českou politickou opozici, která byla dříve u moci. I když lze s některými jeho kritickými slovy souhlasit, tak už se tato jeho opakovaná vystoupení vůči opozici stala obehraným divadlem určeným jen pro jeho domácí voliče, jímž se takovéto rozzlobené řečnění neustále líbí. Naproti tomu v zahraničí se Babiš nikdy neodvažuje oponovat mocnějším politikům v jejich politice, jež je například porušováním mezinárodního práva (např. přítomnost vojáků USA, Velké Británie a Francie v Sýrii), porušováním článku 1 Severoatlantické smlouvy (např. nesmyslná a drahá mise vojáků zemí NATO včetně ČR v Pobaltí), narušováním bezpečného prostředí v Evropě (např. projekt EU zaměřený na přesídlování obyvatel, což je spojeno s nelegální migrací* – podrobněji viz produkt 11035) a tak dále.

Andrej Babiš je mimo českou politickou scénu bázlivým politikem, který se tak akorát umí samolibě chválit, ale nikdy nebude nic namítat přímo zahraničním politikům a jejich politice, i kdyby to bylo ve jménu spravedlnosti. Babiš tak nikdy nevystoupí proti Koudelkovi, který byl orazítkován Američany. A co víc, Babiš se stal „věrným služebníkem“ BIS, který tvrdí, že požadavky BIS je potřeba respektovat (Babišova podřízenost činnosti BIS viz např. produkt 12085). Proto mu ani nevadilo že BIS svévolně vstupovala do státní zakázky a kupodivu to nevadilo ani prezidentovi Zemanovi, jenž se ohledně Koudelky soustřeďuje jen na některé věci, a to nehovoříme o několikanásobném řízeném úniku* utajovaných informací* z BIS (k troufalému vstupování BIS do státní zakázky viz produkt 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2) a k úniku informací viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice).

Ale Miloš Zeman vztah Babiše k BIS velmi dobře zná, tak proč Babišovi předává materiál na Koudelku, když dopředu ví, že je to bezvýsledné? Ve skutečnosti je Babiš se svou vládou jen jedním ze subjektů, kterým Zeman vysílá signál, a proto Zeman svůj počin tak velkolepě okomentoval v médiích. Zeman přece nemusel veřejně oznamovat, že Babišovi předal důvěrný materiál na Koudelku. Jenže tohle veřejné oznámení má svůj význam, neboť je součástí Zemanovy pletichy s cílem někoho a něco ovlivnit.

Prezident Zeman veřejně přiznal, že materiál na Koudelku vypracoval bývalý příslušník BIS Jiří Rom, který v BIS vedl analytický odbor. Tento fakt otevírá další zajímavé otázky, které se týkají jak samotného Roma, tak Koudelky, ale také Zemana. Jedná se o otázky, jež by měly poskytnout odpovědi na to, jaký byl skutečný důvod pro odchod Roma z BIS a jak ředitel Koudelka k této skutečnosti přistupoval, když se Rom proti němu ihned obrátil a vypracoval pro prezidenta materiál, v němž je Koudelka hodnocen negativně. K otázkám patří i to, jakou motivaci* měl Rom, aby takovýto materiál vypracoval. Má to pro něj být jen jakési zadostiučinění za to, co si musel kvůli Koudelkovi ve službě „vytrpět“, anebo má navíc „poctivý“ zájem o to, aby se BIS stala zpravodajskou organizací* na úrovni a bez předsudků? Patří k jeho motivaci také to, že se chce k BIS vrátit? Pokud ano, tak toto není zrovna vhodný způsob. Kdo jednou zahájí takovouto činnost, pak by se již neměl vracet do služby, na jejíhož ředitele zvenku zpracovává nepříznivý materiál, přičemž schopnosti a morálka daného ředitele v tomto nehrají roli. Ale dost možná setrvá Rom jako zaměstnanec Kanceláře prezidenta republiky, kde byl přijat hlavně proto, aby mohl Zeman využít jeho informací ve své několikaleté kampani proti Koudelkovi.   

K výše uvedeným otázkám patří také to, proč Zeman využil služeb Jiřího Roma, když pro negativní hodnocení Koudelky existuje celá řada dostupných faktických informací* (viz odkazy na zpravodajské produkty na konci dokumentu). Jenže Zemanovi v jeho pletichaření nešlo jen o informace, nýbrž také o osobu, která by všemu dodala punc reálnosti a závažnosti s přidáním vlastních zkušeností z prostředí BIS. Připomínáme, že Zemanův počin má zapůsobit na vícero osob a politických a jiných subjektů včetně samotné BIS (vláda je jenom jedním z nich).

Odbornou způsobilost a morální kvality ředitele BIS Michala Koudelky můžeme velmi dobře hodnotit z nepovinných výročních zpráv BIS, které ředitel BIS schvaluje a opatřuje je svým úvodním slovem, dále z veřejné prezentace BIS při různých aktivitách (např. kauza domnělého ruského zabijáka s ricinem) se zahrnutím různorodých výstupů na webu BIS, ale především pak z vystupování samotného Koudelky v médiích, který si v tomto směru plete funkci ředitele zpravodajské služby* s rolí celebrity v showbyznysu. Tento Koudelkův přístup, kdy se nedokáže zdržet veřejných komentářů, nedokazuje kromě jiného jeho pevné sebeovládání, kterým by měl zpravodajský důstojník* oplývat.

Michal Koudelka chce stále častěji něco vysvětlovat přes média, což je krajně nevhodné a zcela zbytečné (navíc veřejnost ředitele BIS nevolí). Naposledy takto poskytl rozhovor Deníku N. Rozhovor byl zveřejněn 19. listopadu, tedy jen dva dny poté, kdy se prezident Zeman nechal veřejně slyšet, že premiérovi předal materiál na jeho osobu. Rozhovor s ředitelem BIS nese titulek „»Chystá se proti nám diskreditační kampaň.« Velký rozhovor se šéfem BIS“. Tento rozhovor je nešťastný jednak pro to, že ho poskytl ředitel BIS, a jednak pro to, co obsahuje. V rozhovoru je možné najít odborné chyby, ale také politické a zpravodajské spekulace. Ředitel Koudelka zde vyjadřuje své názory a pocity, čímž si přitěžuje. Je zvláštní, že ředitel zpravodajské služby se takto dobrovolně vypovídává (spíše by se hodilo lidovější označení, že se „vykecává“), jako by nevěděl, že všechno, co řekne, může být později použito proti němu a proti celé BIS, čímž to může jemu i BIS jenom uškodit. Koudelka se nechal zbytečně vyprovokovat, což, jak jsme již zmínili výše, je součástí Zemanovy pletichy.

Proč Koudelka tak najednou mluví o diskreditační kampani a proč měl potřebu to přes média oznámit všem? Vždyť už jenom tímto se Koudelka sám diskredituje. Už jenom tím, že o tom mluví, přiznává, že se něčeho obává. A politici by se Koudelky měli o to víc ptát, zda skutečně existuje něco, co by ho mohlo zdiskreditovat. Pokud nic takového neexistuje, proč Koudelka takto vystupuje, a ještě s takovýmto načasováním? Stačilo by, kdyby se vyjádřil na uzavřeném jednání Bezpečnostní rady státu. Tohle není dobrý příklad vedoucího funkcionáře pro příslušníky BIS, kteří přece musí vidět tu zoufalost a odbornou nezpůsobilost svého ředitele. Zvláště pak to musí vidět analytici BIS, kteří skrze Koudelkova slova mohou lépe proniknout do jeho mysli a rozpoznat jeho skutečné pohnutky a úmysly a také to, odkud pramení jeho obavy. Ostatně analytici BIS mohou veškerá Koudelkova vyjádření porovnávat s fakty, která jsou jim dobře známa.

Už v červnu 2020 jsme psali, jak BIS pokračuje ve své veřejné kompromitaci a diskreditaci a že zcela opomíjí naplňování svého mota „audi, vide, tace“ ve významu „naslouchej, dívej se a mlč“ (viz produkt 12086). Ve zmíněném produktu předkládáme příklady odborných i zpravodajských chyb BIS a také pochybné manévrování BIS před veřejností. Co se týče hodnocení odborné způsobilosti, vraťme se ještě na chvíli k výročním zprávám BIS.

Výroční zprávy BIS jsou příliš jednostranně zaměřené a v některých pasážích obsahují spíše pocity než pádné argumenty*. Další zápornou stránkou je to, že obsahují množství odborných chyb a omylů. Abychom byli konkrétní, zmíníme jeden příklad. BIS si například plete kybernetickou špionáž* čili vyzvědačství* (podle českého trestního zákoníku) s neoprávněným přístupem k počítačovému systému a nosiči informací, což je velký rozdíl. Takto si to BIS pletla ve své výroční zprávě za rok 2017 i za rok 2018 – výroční zprávu za rok 2019 vydanou s obvyklým neprofesionálním zpožděním jsme ještě nestudovali (podrobně je tato chyba BIS v obou případech vysvětlena v produktu 13069 a v produktu 31013). Další odborné chyby a nedostatky BIS jsou zahrnuty ve zpravodajských výstupech*, jejichž přehled je v podobě hyperlinkových odkazů uveden na konci dokumentu.

Vytváření výročních zpráv je jedna z činností analytického odboru BIS, avšak je na vedení BIS, jakou budou mít tyto zprávy konečnou podobu. Ve spojení s analytickým odborem BIS je vhodné vzpomenout Jiřího Roma, který tento odbor do nedávna vedl, protože to znamená, že také on je odpovědný za chyby a nedostatky ve výročních zprávách BIS. Tímto je jasnější, že materiál na Koudelku vypracovaný bývalým zpravodajcem* Romem nebude ani tak o odborné způsobilosti, jako o vztazích uvnitř BIS a personální politice.

Scestné vyjadřování ředitele BIS bylo podnětem pro vytvoření vědomostního testu, který se skládá z 18 otázek. Cílem je zvolit u každé otázky nejvhodnější odpověď ze čtyř nabízených možností (viz produkt 23006 s řešením vědomostního testu a odůvodněním odpovědí v produktech 22032 a 22033).

Zemanův počin ohledně materiálu vypracovaného proti řediteli BIS Koudelkovi byl a stále je námětem pro sdělovací prostředky včetně České televize, která se této záležitosti věnovala v několika svých pořadech s pozváním různých hostů. Problémem je, že na toto téma v České televizi zaznělo několik zavádějících informací až dezinformací*. Rozborem těchto dezinformací a stejně tak celkové problematiky vztahu mezi Zemanem a Koudelkou s Babišem postaveným uprostřed se budeme zabývat i v dalších zpravodajských produktech*.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajské produkty související s rozborem nedostatků v činnosti BIS:


Zpravodajský produkt 12091
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
18. listopad 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11144)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na dokument 11142 a jako třetí v řadě pokračuje v rozboru kauzy ohledně podivné schůzky v „uzavřené“ restauraci Rio’s na pražském Vyšehradě uskutečněné 21. října 2020, po které ve své funkci skončil ministr zdravotnictví Roman Prymula (počáteční vysvětlení a úvodní hodnocení rozebírané kauzy viz produkt 11140 jako první výstup v řadě).

V předcházejícím dokumentu 11142 jsme vysvětlili, proč celá kauza sahá až do první poloviny října 2020, k čemuž jsme předložili pozoruhodnou chronologii konkrétních událostí spojených s rozebíranou kauzou. Dále jsme uvedli, kdo další je zapleten do zinscenování celé kauzy, a stejně tak jsme přiblížili, proč se měl obětí této kauzy stát Prymula a proč kauza nebyla namířena jen proti němu samotnému. V tomto produktu souhrnnou analýzu dále rozvedeme, přičemž se zaměříme na to, jak to bylo s pořízením inkriminovaných fotografií, a dále na to, jakou roli v těchto aférách sehrávají osoby odborně označované jako OJVP.

Novináři z deníku Blesk se dosud nijak zvlášť nezabývali tím, co mimo svá pracoviště provádějí členové vlády, a už vůbec se detailně nezajímali o to, zda členové vlády dodržují opatření, která byla přijata ať už samotným ministrem zdravotnictví, nebo vládou jako celkem (jinak by už Blesk vydal více takových reportáží). Proč tedy najednou ve svém deníku zveřejňují fotografie ze schůzky dnes už bývalého ministra Prymuly v restauraci Rio’s na Vyšehradě? A jak se o této schůzce vlastně dozvěděli čili kdo a jakým způsobem jim dal echo? Anebo k inkriminovaným fotografiím přišli jinak než vlastní aktivitou v terénu?

To jsou jedny ze stěžejních otázek pro rozluštění pozadí vyšehradské aféry. Pro poskytnutí odpovědí existuje několik skutečností, které prozrazují, jak to s těmi fotkami bylo a zdali se toho novináři Blesku účastnili přímo, anebo měli jakési nezávislé „pomocníky“. Další ukazatele pro rozmotání podivné kauzy lze nalézt v následném chování premiéra Andreje Babiše a předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslava Faltýnka. K tomu připomeneme odborný termín OJVP* BIS*, na který se v mnoha kauzách zapomíná.

9. listopad 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (13090)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na dokument 13089, kde jsme uvedli základní fakta o volbách ve státě Wisconsin a rozebrali vývoj voleb v tomto státě z hlediska měnícího se celkového počtu osobně odevzdaných a poštou odeslaných hlasovacích lístků. Připomínáme, že ve státě Wisconsin musely být hlasovací lístky odevzdány nebo doručeny nejpozději do 20.00 hod. v den voleb neboli do uzavření volebních místností. Jakékoli později odevzdané nebo poštou doručené hlasy nemohou být uznány za legitimní (blíže viz předchozí produkt).

V tomto produktu se zaměříme na velmi podrobnou analýzu celkového vývoje v rozdělování hlasů ve Wisconsinu, kde bylo rozdělování hlasů v určité fázi na několik hodin téměř zastaveno. Když se rozdělování hlasů znovu rozeběhlo, tak se po chvíli ve vedení náhle ocitl Joe Biden, který záhadně přeskočil Donalda Trumpa. Poté bylo sčítání opět na několik hodin pozastaveno. Podrobná analýza průběhu sčítání a rozdělování hlasů odhalí závažné skutečnosti, které nelze souhrnně nazvat jinak než závažným podezřením na volební podvod. Zdůrazňujeme, že neřešíme, kdo v prezidentských volbách kandidoval. Analýza není o Donaldu Trumpovi ani o Joeu Bidenovi, ale o americké společnosti jako takové a o údajné americké demokracii – v tomto případě převedené do prezidentských voleb.

V minulých amerických prezidentských volbách v roce 2016 byl vítězný kandidát ve Wisconsinu znám po 5 hodinách a 30 minutách od uzavření volebních míst. V aktuálních prezidentských volbách v současném roce 2020 se ve Wisconsinu rozhodlo až po dlouhých 17 hodinách. To je opravdu nevídané a zároveň zarážející! Žádné hlasovací lístky už nemohly být po uzavření volebních míst ve Wisconsinu do celkového počtu přidány. To platilo i pro korespondenční hlasovací lístky. Proč tedy tak dlouhá doba pro sečtení a rozdělení jednotlivých hlasů oproti volbám v roce 2016? A proč to několikahodinové pozastavení sčítání a rozdělování hlasů?

Ani vyšší počet voličů oproti minulým volbám zde nemohl hrát žádnou roli (pokud byl ovšem ten počet vyšší fakticky, a nikoli jen papírově). Voleb ve Wisconsinu se v roce 2016 zúčastnilo zaokrouhleně 2 926 000 voličů. V nynějším roce 2020 to se zaokrouhlením bylo 3 279 000. Rozdíl je tedy „pouhých“ 353 000 voličů, což by znamenalo, že sčítání a rozdělování hlasů by mělo v současném roce podle matematického přepočtu trvat 6 hodin a 10 minut neboli o 40 minut déle. I kdyby bylo aktuální sčítání například o dvě až tři hodiny delší než v minulých volbách, tak by se to dalo ještě pochopit, ale není možné, aby se protáhlo o dalších 11 hodin a 30 minut. To je už opravdu podezřelé.

Pojďme se podívat podrobněji na vývoj sčítání hlasů ve Wisconsinu a na podivné prostoje, které musely mít vzhledem k následným změnám svůj pádný důvod. Podrobná analýza je založena na faktických údajích, které průběžně zveřejňovala volební komise ve Wisconsinu. Wisconsin byl prvním státem, kde se začaly dít podivné věci, k čemuž přidáme vysvětlení založené na souvislostech se situací v několika dalších amerických státech.

Nejčtenější zpravodajské produkty