Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení (13083)

V českých médiích se od 26. června 2020 vyrojilo několik zpráv o tom, že Rusové vypláceli odměny Tálibánu [1] za zabíjení amerických vojáků v Afghánistánu či obecně za zabíjení zahraničních vojáků, kteří v této asijské zemi dlouhodobě působí. Nikdo neřešil, proč by měli mít Rusové zájem na aktivitách proti zahraničním vojákům v Afghánistánu a už vůbec se nikdo nezabýval tím, že by pro Rusko mohla být americká přítomnost v rozložené zemi prospěšná a z jakých důvodů. Avšak hlavně nikdo neřešil ani nezmínil dlouhou dobu známá fakta* o tom, kdo je skutečným a ústředním sponzorem afghánského Tálibánu (nejedná se o USA ani o Rusko) a kdo další Tálibánu poskytoval a stále ještě poskytuje peníze, ať už přímo, nebo nepřímo – zde se to už týká i západních zemí (upřesnění dále v textu).

Při uvažování všech faktů je přinejmenším nestoudné, když si američtí novináři a kongresmani, kteří po celou dobu k financování afghánského Tálibánu mlčeli, dovolí po téměř 19 letech ozbrojeného konfliktu* v Afghánistánu poukázat na Rusko a jenom na Rusko. Z jejich strany je to pokrytecké a velmi cílené. Je zde pochopitelně důvod (motiv), proč se náhle v létě 2020 zvedlo toto obvinění proti Rusku (více dále v textu).

Z pohledu České republiky je však mnohem zarážející, jak na tuto rozporuplnou americkou informaci o ruských odměnách pro Tálibán reagovalo Ministerstvo obrany ČR a někteří čeští zákonodárci. Podle jejich vyjádření je nutné se tím zabývat, protože by ruská strana mohla nést odpovědnost i za smrt českých vojáků, kteří při útocích Tálibánu zahynuli v Afghánistánu (viz reakce zmíněných subjektů dále v textu). Rovněž dále v textu objasníme, proč se jedná o dvojitý nesmysl.

Je divné, že Ministerstvo obrany ČR reagovalo tímto způsobem a pouze proti Rusku, když má ve svém resortu vojenskou zpravodajskou službu* (Vojenské zpravodajství* – VZ) a ministr obrany je vždy jedním z adresátů jejích zpravodajských výstupů*. Cožpak VZ neinformovalo ministra obrany a ostatní vybrané členy vlády o tom, jak je to doopravdy s financováním Tálibánu, když byla zveřejněna informace o údajných ruských odměnách za zabíjení zahraničních vojáků?

V České republice se již stalo politickým folklorem, že když některá ze západních mocností „vystřelí“ cokoli protiruského, tak se k tomu někteří čeští politici (zákonodárci i členové vlády) bez rozmyslu a znalosti věci a také často s protiruským zápalem okamžitě přidávají. Tito politici úmyslně a prospěchářsky zapomínají, že jejich politický mandát platí pro službu České republice, a nikoli pro službu cizí mocnosti. Pokud chce někdo obviňovat, nebo dokonce trestat novodobé Rusko, přičemž tvrdí, že jedná spravedlivě a z pozice faktů, tak by musel mnohem častěji obviňovat a trestat především USA a jiné západní země. Prostřednictvím západních institucí totiž na povrch vychází stále více faktů o novodobých proviněních západních zemí v čele s USA (viz například německá vědecká publikace se zmínkou o masových zločinech proti civilnímu obyvatelstvu při západních náletech v Srbsku, Iráku a Afghánistánu – blíže uvedeno v produktu 13034 Česká republika na cestě mezi pravdou a lží).

V této kauze je též podezřelé, když je opakovaně zmiňováno, že financování Tálibánu měla provádět stejná jednotka ruské zpravodajské služby* GRU* (GU*), která stála za otravou bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala. Jakmile někdo vyřkne obvinění a poté doplní, že údajný viník je ten samý jako při útoku na Skripala, pak je to výstraha o pochybném obvinění (vysvětlení dále v textu a rovněž v produktu 12048 Byli příslušníci ruské GRU v Salisbury a provedli útok nervově paralytickou látkou proti Skripalovi a jeho dceři?).

Stěžejní podpora Tálibánu a důvody této podpory jsou objasněny v produktu 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. V uvedeném zpravodajském výstupu je vysvětlen vztah zemí takzvaného „jihoasijského trojúhelníku“ (plus čtyři další faktory), což je základ pro porozumění současné situaci v Afghánistánu a těžkostem při provádění jakékoli zahraniční mise v této zemi různorodých lidských komunit. Stěžejní sponzor Tálibánu je taktéž zdůrazněn v produktu 13046 Česká generalita chce provést odvetná opatření proti Tálibánu aneb Vojenský alibismus a podivná hra s neporazitelným protivníkem (viz odstavec, jehož úvodní věta je psána tučným písmem).

Američtí kongresmani (zvláště z Demokratické strany) a britští politici tvrdí, že aktivity Rusů v podpoře Tálibánu jsou vážnou věcí, přičemž tuto záležitost hodlají projednávat i v Radě bezpečnosti OSN. Jenže Američané a Britové jaksi záměrně zapomínají, že vedou stejné a na rozdíl od Rusů prokázané aktivity proti ruským vojákům v jiném geografickém prostoru (podrobněji dále v textu).

Ohledně toku peněz z různých směrů k Tálibánu se často hovoří, že v Afghánistánu byl dosažen stav, jenž je možné nazývat jako „samoudržitelný konflikt“ (self-sustainable conflict). Častěji se hovoří o „samoudržitelné válce“, avšak od konce roku 2002 nedosahuje konflikt v Afghánistánu rámce války*, nýbrž „jen“ rámce konfliktu nízké intenzity* (není utvořena bojová linie ani dlouhodobá či trvalá ohniska bojů, nejsou prováděny konvenční bitvy mezi soupeřícími silami obvykle na úrovni pravidelných či organizovaných sil za oboustranného využití všech sedmi operačních systémů bojiště*; mohou existovat příležitostné krátkodobé násilné střety za využívání především nekonvenčních způsobů vedení boje*).

Zahraniční jednotky tráví dlouhá léta většinu svého času na základnách, čímž už dávno ztratily trvalou kontrolu nad okolním terénem včetně důležitého obydleného prostoru. Snižuje to sice vlastní ztráty, ale na druhou stranu vojenská mise touto strategií od počátku neplní svůj účel. Důležitou věcí je samozřejmě přijatelné riziko*. Jenže pak je otázkou, k čemu taková mise vlastně je, když je riziko pro plnění úkolu příliš vysoké, k čemuž se přidává i problém logistické podpory pro jednotky působící delší dobu mimo hlavní základny a v hůře průchodném terénu. Blízko pravdy jsou ti, kteří dokáží rozpoznat, že mise v Afghánistánu je součástí globálního soupeření mezi světovými mocnostmi a že se cíle této afghánské mise nepojí jenom k samotnému Afghánistánu, ale také k jeho zajímavému okolí, kde se nacházejí jedny z klíčových prostorů* tohoto soupeření (podrobněji dále v textu a též viz produkt 11129 Američané z Afghánistánu nikdy neodejdou aneb Divadelní představení s Tálibánem pokračuje).

Pojďme si nyní podrobněji rozebrat všechny výše zmíněné položky a přiblížit, jaká je skutečnost v oblasti financování Tálibánu a kdo všechno se na tomto financování podílí. K tomu patří i základní objasnění, s jakým cílem afghánský Tálibán vznikl a jakému aktérovi a proč má sloužit. Přibližme si také důvody a širší souvislosti, proč se tak náhle objevilo obvinění Ruska z podpory Tálibánu.

Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Předplatit.