Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza a hodnocení (13068)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

F) Ústavní soud si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „přímý/nepřímý nátlak“

Ústavní soud (ÚS) si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, k čemuž poskytuje jednoznačné důkazy ve svém písemném nálezu k této kauze. ÚS nejprve tvrdí, že se v případě provozovatele hotelu jednalo o jeho svobodný projev (což je hodně nadnesené – viz problematický bod A), pak ale na jiném místě svého textu připouští, že hoteliér chtěl svým „manipulativním“ jednáním ovlivnit chování jiných lidí. Tak buď se jednalo o svobodný projev a vyjádření vlastního názoru bez omezování druhých, anebo o snahu někoho ovlivnit v jeho postoji tím, že poskytnutí ubytování bude podmíněno podepsáním jakéhosi politického prohlášení, jež pro ruské hosty připravil hoteliér.

Pokud se někdo s poskytovatelů služeb snaží někoho ovlivnit tím, že ho v něčem v případě jeho nesouhlasu omezí, tak už se nejedná o svobodný projev, ale naopak o omezování práv zákazníka, který nic neporušuje, ale který se podle hoteliéra provinil jenom tím, že je občanem Ruské federace.        

Příkladem rozporuplného odůvodnění je následující text z nálezu ÚS: 

„Krátce řečeno, podnikatel tuto svoji činnost vykonává nejen proto, že musí z něčeho žít, nýbrž lze předpokládat (a přinejmenším doufat), že ho to i baví, že se touto činností chce alespoň malým dílem podílet na vytváření obecného dobra, že má ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a něco vyjadřovat. Lze tak očekávat, že přinejmenším výrazné procento podnikatelů se pro tuto činnost rozhodlo svobodně a chtějí tímto způsobem třeba i něco podpořit, vyjádřit či upřednostnit. Dochází tak k faktickému propojování svobody projevu s právem podnikat: podnikatel se totiž profiluje tak, aby si svojí činností zajistil odpovídající obživu, a zároveň chce tímto způsobem i vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných.“

Ústavní soudci se zde dosti neobratným a bezostyšným způsobem zastávají provozovatele hotelu, když tvrdí, že do svobodného projevu patří ovlivňování zákazníků skrze poskytování služeb. Zároveň uznávají, že se jakýkoli podnikatel může takovýmto jednáním snažit ovlivňovat chování jiných lidí.

Velmi zarážející je, že ÚS ve zdůvodnění svého závěru píše nejenom o možnosti ovlivňovat jiné tím, že jim v případě jejich nesouhlasu s politickým názorem poskytovatele služeb může být odepřeno ubytování, ale ÚS zde dokonce píše o ovlivňování jiných v pozitivním smyslu. Ústavní soudci tedy vyhodnotili, že hoteliér ovlivňoval jiné lidi pozitivním způsobem. Ale jak vůbec mohli k tomuto hodnocení dospět, když hoteliér má dvojí měřítko pro chápání mezinárodního práva? (Blíže k jednostrannému chápání mezinárodního práva ze strany provozovatele hotelu viz problematický bod B.)

ÚS ve svém zdůvodnění nešikovně straní hoteliérovi, když tvrdí, že hoteliér nevyvíjel formu „přímého nátlaku“. Jenže soudci sami poskytli tímto tvrzením důkaz o pochybení hoteliéra a zároveň důkaz toho, že mu straní. Problém je v tom, že soudci nevyloučili nátlak jako takový, nýbrž jen nátlak přímý. Tím zde ale ponechali prostor pro jinou formu nátlaku – přirozeně sem poté pasuje forma nepřímého nátlaku.

Pokud soudci nemluvili o nátlaku obecně, tak připustili, že nějaký nátlak existovat musel. Pokud posuzovatel či soudce použije místo jednoslovného termínu termín složený čili doplněný o přídavné jméno, tak tím zároveň připouští, že termín může existovat i s jinými přídavnými jmény. Jestliže Ústavní soud vyloučil jen nátlak přímý, tak připustil, že mohl existovat nátlak nepřímý.

Zajímavou otázkou pro soudce by bylo, proč nepoužili obecný jednoslovný termín „nátlak“. Je možné uvažovat tak, že ústavní soudci věděli, že určitá forma nátlaku tam ze strany hoteliéru byla a že by bylo až příliš okaté odmítnout nátlak všeobecně, a tak soudci ve prospěch hoteliéra zdůraznili, že se z jeho strany nejednalo o nátlak přímý. Tím však nic neobjasnili, a naopak poukázali na své pochybení a nezvládnuté odůvodnění. Pro pochybení ÚS je v této záležitosti důkaz také v tom, že pokud soudci svým zdůvodněním zbavili provozovatele hotelu viny za vytváření přímého nátlaku, tak měli z hlediska spravedlnosti stejnou měrou rozebrat možnost viny za vytváření nepřímého nátlaku. Jenže soudci v tomto případě mlčeli, což lze vysvětlit tím, že zřejmě věděli, že by tím hoteliérovi přitížili. Jiné vysvětlení by bylo, že prostě předvedli laický přístup. Žádné jiné vysvětlení v záležitosti přímého a nepřímého nátlaku neexistuje.         

Problém s přímým a nepřímým nátlakem je rovněž rozebrán v problematickém bodu A, kde je uvedeno následující:

„ÚS konstatuje, že o přímý nátlak se jedná, když poskytovatel něčím podmiňuje poskytnutí základní nebo monopolní služby, kam však ústavní soudci přirozeně nezahrnují hotely. Ale pokud se zde jedná o přímý nátlak, pak ústavní soudci zapomněli zmínit nátlak nepřímý (když existuje nátlak přímý, musí také existovat nátlak nepřímý). V případě hotelů tak můžeme hovořit o nepřímém nátlaku, kdy jsou zákazníci omezeni, ale ne ohroženi (jak doplňuje ÚS). Avšak stále se jedná o formu nátlaku.“

Z vyjádření ÚS vyplývá, že hoteliér může takto postupovat (podmiňovat něčím poskytnutí ubytování) jenom tehdy, pokud nemá v dané lokalitě monopolní postavení (viz text ÚS v problematickém bodu A). Ale i zde je zdůvodnění ÚS ve značném rozporu – takové zdůvodnění nemůže obstát.  Buď se jedná o formu svobodného projevu, kterou potom může logicky uplatnit jak drobný podnikatel, tak monopolista, anebo je to forma určitého nátlaku, znevýhodnění a omezení a není možné to považovat za legitimní věc od žádného podnikatele. ÚS se do toho pěkně zamotal.

Kromě toho je tu ještě jedna věc: Pokud se v okolí na stejném postupu domluví více hoteliérů, vzniká vážnější problém v poskytování služeb. Ani tohle ÚS nenadhodil a bylo by vůbec zajímavé, jestli by na svém rozhodnutí něco změnil.

Zvláštní věcí byla vsuvka ÚS, který do svého zdůvodnění zahrnul toto:

„Celá námitka, že je obtížné vědět, kde končí svoboda a začíná zločin, je v zásadě zodpovězena známým příběhem o výtržníkovi, který argumentoval, že jako svobodný občan může pohybovat svou pěstí, kudy chce, na což soudce moudře odpověděl: Svoboda pohybu vašich pěstí je omezena polohou nosu vašeho bližního.“

Není jasné, co tím chtěl ÚS vyjádřit, ale ačkoli to ÚS mohl myslel jinak, tak tohle hraje právě proti hoteliérovi. Ta věta na konci se dá totiž parafrázovat takto:

„Svoboda projevu hoteliéra je omezena vůlí ruských občanů podepsat jeho politické prohlášení.“

Zajímavé je i to, jak se provozovatel hotelu (přes svého advokáta) snažil pomocí Listiny základních práv a svobod (LZPS) legitimizovat své konání. K tomu využil článek 2 odst. 3 LZPS, kde se píše následující:

„Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.

Avšak ani v tomto případě strana hoteliéra nepochopila význam příslušného textu. Provozovatel hotelu si zřejmě myslí, že zákon nezakazuje způsob, jakým jednal. Jenže hoteliér se svým advokátem přehlížejí zbylou část textu, kdy personál hotelu jednal v rozporu s tímto textem, protože nutil občany Ruské federace činit to, co zákon neukládá. Občané Ruska nebyli ničím povinováni, aby podepsali politické prohlášení v souladu s názorem hoteliéra.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13068
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO