Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifické hodnocení – seriál ČT (13066)

Případ číslo 15 je ukázkou laického a neprofesionálního přístupu redaktorů České televize (ČT) k problematice zpravodajských služeb Spojených států amerických.

Zpravodajská komunita* USA se skládá ze 16 organizací a jedné zastřešující organizace, která je považována za 17. organizaci v této komunitě. V americké terminologii zpravodajských služeb je upřednostňován termín zpravodajská agentura* (intelligence agency) před termínem zpravodajská služba* (intelligence service), což je spíše britský termín. Důležitou věcí pro pochopení fungování zpravodajské komunity USA je znalost jejích jednotlivých zpravodajských prvků a vztahu mezi nimi.

Touto znalostí však neoplývají redaktoři ČT, její odborní poradci ani překladatelé z anglického jazyka, kteří pro ČT pracují. Tento stav je možné rozpoznat z jediné věty, kterou pracovníci ČT uvedli 28. července 2019 na webu ČT jako překlad sdělení amerického prezidenta Donalda Trumpa z jeho účtu na sociální síti Twitter. V článku ČT se objevil tento překlad:

„S potěšením oznamuji, že vysoce respektovaného kongresmana Johna Ratcliffa z Texasu jmenuji ředitelem tajných služeb.“

Problém je v tom, že prezident USA Donald Trump nepsal v originále nic o „tajných službách“ ve smyslu zpravodajských organizací. Tento překlad z prostředí zpravodajských služeb USA se v podání České televize objevuje v různých obdobách opakovaně již několik let. Překlad tak obsahuje jednu hrubou odbornou chybu a dále má jednu vadu, kterou bychom mohli nazvat novinářským stereotypem.   

Poznámka: Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

PŘÍPAD 15 (nesprávný překlad anglického textu a nepochopení amerického systému ve zpravodajské komunitě USA) 

Výše uvedená věta na Twittrovém účtu prezidenta USA má v anglickém originále následující znění:

„I am pleased to announce that highly respected Congressman John Ratcliffe of Texas will be nominated by me to be the Director of National Intelligence.“

Prezident Trump nepsal nic o „tajných službách“, jak si myslí redaktoři ČT, ale o národním zpravodajství (national intelligence). A v tom je podstatný rozdíl. Kongresman John Ratcliffe tedy není nominován na ředitele „tajných služeb“, nýbrž na ředitele národního zpravodajství. Pokud bude jeho nominace potvrzena Senátem USA, postaví se Ratcliffe do čela Úřadu ředitele národního zpravodajství (Office of the Director of National Intelligence – ODNI / DNI Office), což je ona 17. organizace v rámci zpravodajské komunity USA.

Úkolem ODNI je vytvářet a udržovat zpravodajskou integritu ve zpravodajské komunitě USA a dohlížet na implementaci finančního rozpočtu podle Národního zpravodajského programu, v němž jsou rámcově zahrnuty všechny aktivity a projekty zpravodajské komunity. ODNI ale nemá takovou pravomoc, aby řídil všechny americké zpravodajské služby USA, což by vzhledem k organizační struktuře zpravodajské komunity USA a utajovaným operacím nebylo ani možné (viz vysvětlení dále v textu).  

Pokud si redaktoři ČT myslí, že ředitel národního zpravodajství* (Director of National Intelligence – DNI) je podle nich ředitelem všech amerických zpravodajských služeb, měli by se nejprve zamyslet nad třemi základními fakty, které toto tvrzení rozporují:

Prvním faktem je to, že DNI nemá žádnou pravomoc nad tím, aby nominoval ředitele jakékoli zpravodajské služby USA. Například ředitelé CIA*, NSA*, DIA* nebo FBI* (v jejíž organizaci je kontrazpravodajská* divize) jsou vždy nominováni prezidentem Spojených států amerických. Pokud by byl DNI přímým nadřízeným s obvyklou pravomocí, musel by přece mít také pravomoc vybrat si ředitele jednotlivých služeb, které by měl podle ČT řídit. Všechny čtyři vyjmenované služby jsou součástí zpravodajské komunity USA.

Druhým faktem je organizační struktura. Ve struktuře zpravodajské komunity USA je osm zpravodajských služeb či úřadů, které patří do resortu Ministerstva obrany USA (např. vojenská zpravodajská služba DIA, Národní bezpečnostní agentura NSA, zpravodajské prvky jednotlivých druhů vojsk – Pozemních sil, Vzdušných sil, Námořních sil a Námořní pěchoty USA; plus další dvě agentury). Dalších sedm zpravodajských prvků patří pod jiná ministerstva: Ministerstvo zahraničí (BIRDS*/INR*), Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (zpravodajský prvek Pobřežní stráže USA a Úřad zpravodajství a analýzy), Ministerstvo spravedlnosti (FBI a Úřad národního bezpečnostního zpravodajství – spadá pod DEA = Drug Enforcement Administration/Agency), Ministerstvo energetiky (Úřad zpravodajství a kontrazpravodajství) a Ministerstvo financí (Úřad zpravodajství a analýzy). Jedinou nezávislou zpravodajskou agenturou, jež nepatří pod žádné ministerstvo je CIA, avšak tato agentura má zase tolik zvláštních specifik ve svých zahraničních utajovaných operací, že není možné, aby o všem rozhodoval kromě Úřadu prezidenta USA ještě jiný národní úřad.

Podle výše uvedené organizační struktury je nemožné, aby měl ředitel národního zpravodajství (DNI) plnou kontrolu nad všemi zpravodajskými organizacemi. Jak by například mohl DNI řídit zpravodajský prvek Pobřežní stráže USA, když nejbližším přímým nadřízeným je velitel Pobřežní stráže a dále Ministerstvo vnitřní bezpečnosti? Stejně bychom se mohli ptát, zdali má vůbec DNI kvalifikaci na to, aby mohl řídit zpravodajský prvek Námořní pěchoty USA, jenž navíc spadá pod velení Námořní pěchoty USA a dále pod Ministerstvo obrany USA. Jak vidno, tak 16 zpravodajských agentur patří do různého vojenského a civilního prostředí, v němž má Úřad DNI své přesně stanovené mantinely.

Třetím faktem jsou již zmíněné utajované zahraniční aktivity, které provádějí především CIA, DIA a NSA. Není možné, aby vedení ODNI mělo z hlediska bezpečnosti všech utajovaných operací podrobný přehled o těchto aktivitách. A pokud nemůže mít ODNI podrobný přehled o všech aktivitách zpravodajských služeb USA, znamená to, že nemůže být ani jejich všeobjímajícím nadřízeným prvkem ve smyslu velení a řízení. Zde je na místě otázka pro redaktory ČT, kdo schvaluje utajované operace CIA v zahraničí. A určitě to není DNI, což hodně vypovídá o vztahu mezi CIA a ODNI.

Podle nastavené politiky a směrnic zpravodajské komunity USA sice např. ředitel CIA reportuje (podává hlášení) řediteli národního zpravodajství. Avšak jedná se především o hlášení kvůli koordinaci činnosti jednotlivých zpravodajských služeb. Dále se jedná o hlášení o výsledcích či o závěrech vlastní zpravodajské činnosti neboli o položkách, které by měly být zmíněny např. v denním brífinku pro prezidenta (President´s Daily Brief – PDB). Personál ODNI je odpovědný za doručování PDB americkému prezidentovi, k čemuž shromažďuje příspěvky od všech služeb zpravodajské komunity. Není však pravidlem, aby jednotlivé služby denně posílaly své příspěvky do PDB. Pokud služby usoudí, že nemají hodnotné a relevantní příspěvky, nemusejí směrem k ODNI nic posílat, a to třeba i po období několika dnů až týdnů. Hlavními přispěvateli do PDB jsou CIA, DIA, NSA, taktéž INR a z kontrazpravodajského hlediska FBI (přesněji její kontrazpravodajská divize).

Pokud by Trump nominoval někoho na ředitele zpravodajských služeb (taková funkce v USA neexistuje) napsal by toto:

„… John Ratcliffe of Texas will be nominated by me to be the Director of Intelligence Agencies.“

V odborné terminologii je patřičný rozdíl mezi souslovím „Ředitel národního zpravodajství“ a souslovím „Ředitel zpravodajských služeb“, a to jak v češtině, tak také v angličtině („Director of National Intelligence“ versus „Director of Intelligence Agencies/Services“).

Překlady z cizího jazyka nelze samozřejmě provádět doslovně, ale už vůbec nelze opomíjet odborné názvosloví čili v tomto případě anglickou zpravodajskou terminologii a významy jednotlivých termínů. Pracovníci ČT zde ze slova „intelligence“, které má abstraktní význam, náhle učinili fyzické zpravodajské organizace. Výraz „intelligence“ je v obecném pojetí „zpravodajství“, avšak ve smyslu zpravodajské činnosti* a získané či vytvořené znalosti by měl být překládán jako zpravodajské vědění* a až teprve ve spojení např. se slovem „agency“ nebo „service“ jako zpravodajská služba. Podrobněji se tomuto tématu věnuje odborný výklad 21005 Když se řekne zpravodajské vědění.  

Ředitel národního zpravodajství USA je vlastně jakýmsi dohlížitelem nad zpravodajským systémem USA, ale bez absolutní nadřízené pravomoci nad zpravodajskými službami. Úřad DNI by měl kromě výše řečeného (vytváření a udržování zpravodajské integrity ve zpravodajské komunitě USA a dohlížení na implementaci finančního rozpočtu) dbát na to, aby se v rámci zpravodajské komunity efektivně sdílely nezbytné informace a aby činnost jednotlivých služeb nebyla zbytečně duplikována.

Ve zpravodajské problematice USA se ztrácejí i američtí politici, přičemž někteří zcela úmyslně. Nejvýraznějším a stále aktuálním příkladem falešného jednání je tvrzení několika amerických politiků, že zasahování do prezidentských voleb USA ze strany Ruska potvrdilo všech 17 zpravodajských agentur USA. Už z výše popsaného dokáže každý porozumět tomu, že toto tvrzení je nesmysl (není možné, aby všechny agentury řešily kybernetickou bezpečnost během voleb). Tím se ale také vnáší faktické pochybnosti do celé kauzy o ruském vměšování. Podrobněji je tato problematika objasněna v produktu 12023 Průkazné důkazy o zpravodajské fabulaci made in USA, v němž jsou odkazy na související produkty.

Na závěr ještě vysvětlení ohledně novinářského stereotypu, o němž je zmínka v úvodu produktu. Česká televize opakovaně hovoří v souvislosti s USA o „tajných službách“. Jenže problém je v tom, že v anglických originálech se nikde nepíše a nehovoří o „secret agencies“ nebo o „secret services“. Tyto služby jsou obecně nazývány slovním spojením „intelligence agencies“ nebo „intelligence services“. Termín by měl být tedy překládán jako „zpravodajské služby“. Ani Ústřední zpravodajská služba CIA (Central Intelligence Agency) není přece překládána jako „Ústřední tajná služba“. Podrobnější vysvětlení o používání termínů zpravodajská služba*, tajná služba*, popř. bezpečnostní služba* viz produkt 22003 Zpravodajské služby versus tajné služby.

Má to i svůj háček, protože v USA je jen jedna služba, která se nazývá tajnou, a tou je „Secret Service“ (s velkými počátečními písmeny). Do češtiny je pochopitelně překládána s velkým písmenem „T“ jako Tajná služba. Tato složka není oficiální součástí zpravodajské komunity (intelligence community). K jejím hlavním úkolům patří ochrana nejvyšších národních ústavních činitelů a jejich rodinných příslušníků a dále ochrana finanční a kritické infrastruktury. Jedná se o federální agenturu činnou v trestním řízení. Tato záležitost je také součástí „chytáku“ v jedné otázce vědomostního testu A (vysvětlení správných odpovědí je obsaženo v souhrnném výkladu 22001).

Pokud se chce Česká televize u svého webu honosit používaným označením „nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR“, měla by zvýšit odborný standard a velmi přísně dodržovat svůj Kodex, podle něhož by měla ve zpravodajství dbát na přesnost (bod 5.6 Kodexu ČT).

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13066
Specifické hodnocení – seriál ČT
© 2019 Agentura EXANPRO