Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza a hodnocení (13060)

A) Ústavní soud klamným způsobem interpretoval zmíněné články Listiny základních práv a svobod (LZPS), přičemž úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články LZPS, které se ke zkoumané problematice vztahují.

Ústavní soud (ÚS) rozhodl, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 2018 byla porušena svoboda projevu stěžovatele (provozovatele hotelu) zaručená v čl. 17 odst. 1 a 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. ÚS své rozhodnutí interpretoval tak, že i při podnikání je zaručena svoboda projevu (viz web ÚS).

Podívejme se nejprve na znění příslušných článků:

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Článek 26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

Nyní si připomeňme, jaký nápis na vstupních dveřích hotelu vyvěsil provozovatel hotelu a jaké prohlášení po návštěvnících z Ruské federace požadoval podepsat:

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

Uvedené prohlášení, které měli podepsat výhradně hosté z Ruské Federace, mělo následující znění:

„Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Ruské federace s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Jméno a příjmení, adresa a podpis.“

Zde je zásadní text článku 17 odst. 1 a 2, kde se píše, že svoboda projevu je zaručena, čímž má každý právo vyjadřovat své názory slovem, písmem atd. Zdůrazňujeme, že se jedná o právo vyjadřovat své názory, což v žádném případě neznamená rovněž právo vnucovat své názory ostatním nebo vybrané skupině osob (v tomto případě občanům Ruské federace) prostřednictvím podepsání připraveného prohlášení, což byla ještě navíc podmínka pro poskytnutí určité služby (v tomto případě služby ubytování). Vnucovat svůj názor a podmiňovat jeho přijetí poskytnutím hotelové služby je porušením jiných článků LZPS (viz bod C), které ÚS úmyslně opomněl zdůraznit, neboť se na věc dívá jen z pohledu provozovatele hotelu, což je znak podjatosti.

Pokud by hoteliér svůj názor svobodně vyjádřil v souladu s dotyčným článkem LZPS, tak by na vstupní dveře hotelu umístil například tento nápis:

„Odmítáme anexi Krymu provedenou Ruskou federací. Současná okupace Krymu odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

(Poznámka: Zpravodajský produkt neřeší, zda se v případě Krymu jedná, či nejedná o anexi. Výsledek této polemiky nemá žádný účinek na analýzu rozhodnutí ÚS.)

Hoteliér zašel mnohem dál, než že by svůj názor jenom svobodně vyjádřil. Provozovatel hotelu v tomto případě vyvíjel na návštěvníky z Ruska nepřímý nátlak, když jejich ubytování ve svém hotelu podmiňoval jejich podpisem s uvedením osobních údajů pod prohlášení uvedené výše. Hovoříme o nepřímém nátlaku, jelikož ruští návštěvníci nemuseli na tento nátlak přistoupit a mohli se mu vyhnout ubytováním v jiném hotelu. Jenomže v porovnání s ostatními zákazníky hotelu byli v poskytování služby značně znevýhodněni, a to už není jen o svobodném projevu a vyjádření názoru ze strany hoteliéra.    

Ústavní soud k tomuto napsal zvláštní odůvodnění:

„Obecně pak mají omezení nabídky služeb jinou povahu tam, kde se jedná o službu vskutku základní (viz např. Nejvyšším správním soudem uvedený příklad prodeje chleba anebo třeba poskytnutí akutní zdravotní péče), popřípadě monopolní (např. jediný poskytovatel plynu v dané lokalitě). Pokud totiž v těchto případech dojde k odepření daného zboží anebo služby, resp. její poskytnutí je podmíněno něčím, co je pro spotřebitele nepřijatelné, popř. přinejmenším nevýhodné či nepříjemné, jedná se ve skutečnosti o formu přímého nátlaku na něj. Tato situace se proto významně odlišuje od situace, která nastala v dané věci, kdy nic podobného potenciálním zákazníkům nehrozilo.“

Dále v textu k tomu ÚS doplnil následující:

„Zájmy potenciálního spotřebitele, které „byly ve hře“, nebyly existenciální, takže jejich neposkytnutím stěžovatel nemohl nikoho zásadněji ohrozit.“

Toto odůvodnění je podivné a nesprávné hned v několika bodech:

  • a) ÚS nijak nevysvětlil, jak toto odůvodnění v poskytování služeb souvisí s vyjádřením vlastního názoru (čl. 17. odst. 2 ZLPS), když se již jedná o něco víc než jen o svobodný projev. Provozovatel hotelu přistoupil na aktivní ovlivňování názoru obyčejných občanů, a to nikoli „pouhým“ přesvědčováním, ale pod podmínkou ubytování. To už není jen o svobodném projevu. Hoteliér si dokonce selektivně vybral a znevýhodnil jen jednu určitou skupinu osob – občany Ruské federace (RF). Kdyby podpis pod prohlášení vyžadoval po všech hostech hotelu, působilo by to spravedlivěji, ale stále by to bylo mnohem víc než vyjádření vlastního názoru podle čl. 17 odst. 2 ZLPS.
  • b) ÚS konstatuje, že o přímý nátlak se jedná, když poskytovatel něčím podmiňuje poskytnutí základní nebo monopolní služby, kam však ústavní soudci přirozeně nezahrnují hotely. Ale pokud se zde jedná o přímý nátlak, pak ústavní soudci zapomněli zmínit nátlak nepřímý (když existuje nátlak přímý, musí také existovat nátlak nepřímý). V případě hotelů tak můžeme hovořit o nepřímém nátlaku, kdy jsou zákazníci omezeni, ale ne ohroženi (jak doplňuje ÚS). Avšak stále se jedná o formu nátlaku.
  • c) ÚS k bodu výše přidává, že o přímý nátlak se jedná, když poskytnutí základní či monopolní služby je podmíněno něčím, co je pro spotřebitele přinejmenším nevýhodné či nepříjemné. Avšak ono také odepření hotelových služeb může být pro spotřebitele věcí přinejmenším nevýhodnou či nepříjemnou. Ale to už ústavní soudci ve svém odůvodnění nezmiňují, a naopak tvrdí, že tato situace v případě ruských zákazníků nehrozila. To je hodně zvláštní konstatování a psychologický vhled do mysli zákazníků ve prospěch hoteliéra. Ústavní soudci si zde zřejmě svévolně určili, že chování hoteliéra nemohlo být pro ruské občany nevýhodné ani nepříjemné. Ale jak tohle mohli vědět? Provedli snad výzkum veřejného mínění u ruských turistů v ČR? Jenže hoteliér ruské občany znevýhodnil, tak proč ÚS tvrdí, že tohle znevýhodnění nemohlo být nevýhodné? To je jeden z více rozporů, které odůvodnění ÚS obsahuje. Podmiňování poskytnutí hotelové služby mělo být vyhodnoceno jako nižší forma nátlaku, avšak ÚS to klamně vyhodnotil jako formu svobodného projevu, který je však o vyjádření vlastního názoru, a nikoli o podmiňování poskytnutí hotelových služeb, a ještě k tomu směrem jen k jedné selektivně zvolené skupině osob.
  • d) ÚS konstatuje, že poskytovatel služby nemohl nikoho zásadně ohrozit. To je zvláštní způsob zdůvodňování a obhajování hoteliéra, pokud uvážíme, že se mělo podle ÚS jednat jen o svobodný projev. Proč by měl být údajný svobodný projev s vyjádřením vlastního názoru hoteliéra odůvodňován nějakým ohrožením či neohrožením ruských zákazníků? Z analytického pohledu si ústavní soudci už těmito zvláštními výstupy nabíhají, protože tím vlastně nechtěně připouštějí, že to bylo něco více než jen vyjádření názoru. Píší, že ruští návštěvníci nebyli ohroženi, ale jaksi pozapomněli zdůraznit, že byli jednoznačně omezeni. ÚS tady přeskočil jeden stupeň. Stav ohrožení podle ÚS neexistoval (můžeme souhlasit), jenže ÚS jaksi přeskočil stav omezení, který bezpochyby nastal. A opět se dostáváme k závěru, že se již nejednalo jen o pouhé vyjádření vlastního názoru, ale o omezení zákazníků v podobě splnění podmínky pro ubytování, což se navíc týkalo jen jedné selektivně zvolené skupiny osob. Svobodný projev není o omezování jiných občanů v poskytování služeb pod podmínkou, že podepíší připravené prohlášení s uvedením osobních údajů.
  • e) Z nepochopitelných důvodů zde ÚS hovoří o existenciálních zájmech spotřebitele, čímž podjatým způsobem vytváří umělý prostor pro „přípustné“ působení a možnosti provozovatele hotelu. ÚS tak vlastně říká, že hoteliér může zákazníky omezovat až do úrovně, kdy se ještě nejedná o jejich existenciální zájmy. Je vůbec možné, aby někdo takto odůvodňoval svobodný projev a vyjádření vlastního názoru?

Provozovatel hotelu mohl s celým svým personálem uspořádat oficiální demonstraci (i několik demonstrací) s příslušnými transparenty nebo mohl zahájit kampaň na sociální síti či si pro tuto záležitost vytvořit vlastní web apod. To jsou způsoby svobodného projevu a vyjadřování názoru. Jenže hoteliér a kupodivu taktéž ÚS považují stav, kdy mají Rusové na půdě příslušného hotelu zakázáno vyjadřovat jiný názor (jinak tam nemají co pohledávat), než má provozovatel hotelu ve vztahu k situaci na Krymu, za svobodný projev a vyjádření vlastního názoru. To postrádá jakoukoli logiku (racionalitu) a smysl pro spravedlivé řešení kauzy v souladu s Listinou základních práv a svobod (LZPS).

Poznámka: Články z Listiny základních práv a svobod, které ÚS úmyslně nezahrnul do svého objasnění a které se ke zkoumané problematice vztahují, jsou uvedeny v bodě C).

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13060
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO