Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení (13022)

Severoatlantická aliance (NATO) již od konce 90. let představuje zcela jinou organizaci, než jakou nám prezentují média západních zemí. Sdělovací prostředky a skrze ně i politici a vojenští hodnostáři neustále hovoří o Alianci jako o mezinárodním uskupení, jehož cílem je v rámci takzvané „kolektivní obrany“ bránit území členských zemí. Avšak tímto tvrzením se dotyční politici, vojenští funkcionáři a pracovníci médií dopouštějí hned dvojího pochybení, čímž dezinformují veřejnost:

Zaprvé žádná členská země NATO není vázána vojenskou pomocí jiné členské zemi, což dokládá i obsah článku 5 Severoatlantické smlouvy (podrobně vysvětleno v produktu 11002Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky). A zadruhé obrana území členských zemí je zástupný cíl, který je sice cílem oficiálně hlásaným, ale není cílem hlavním, což také vyplývá z dobrovolnosti v poskytnutí ozbrojené pomoci podle článku 5 (formu pomoci si může členská země zvolit dle vlastní libosti, čímž se může jednat např. jen o diplomatický protest). Obrana území členských zemí je podružnou věcí, neboť veškeré bojové aktivity NATO včetně jejich podpory se soustřeďují mimo tento prostor, a to v zájmu USA (Kosovo a Srbsko, Afghánistán, Irák, Libye atd.). To ostatně prokázal i nový americký prezident, na jehož požadavek se NATO zapojí do podpory boje proti „Islámskému státu“ na Blízkém východě (snahou USA bude tuto podporu účelově využívat a směřovat ji k zesilování amerického vlivu v regionu na úkor vlivu ruského).1

Někdo by mohl namítnout, že několik zemí NATO nyní poskytuje jakousi ochranu členským státům v Pobaltí, jenže to se netýká bojové činnosti ani její podpory, ale jen demonstrace síly opět ve prospěch stupňované činnosti USA proti ruskému rivalovi (nejedná se o důsledek ruské angažovanosti na východní Ukrajině, ale o záměrnou činnost k oslabování postavení současného Ruska, kde změna režimu na Ukrajině byla v tomto ohledu součástí amerického plánu pro 21. století – tento bod plánu byl sice splněn, avšak s několika nedostatky).2, 3

Obrana členských zemí před konvenčním napadením (agresí cizích armád) se navíc pojí k reálným hrozbám*, jenomže pravděpodobnost naplnění hrozby konvenčního napadení pobaltských států ze strany Ruské federace je nižší než 5 %. Nejedná se tedy o reálnou hrozbu, nýbrž řečeno zpravodajskou terminologií o „téměř nemožnou“ variantu činnosti.4, 1 (Podobně lze hodnotit hrozbu napadení ze strany S. Koreje5). Naproti tomu naplnění hrozby terorismu* neboli provedení nekonvenčního či asymetrického* útoku je na úrovni 50–70 %, a to pro každý kalendářní měsíc v kterékoli členské zemi NATO. Jenže Aliance terorismus na území svých členských států neřeší, pouze ho pasivně „stínuje“. Ze svého statusu a způsobu fungování ho ani dostatečně řešit nemůže.6 Hodnocení reálných hrozeb je ale úkol zpravodajských služeb*, jež by měly bez zaujatosti přispívat do rozhodovacího procesu* politiků. Jinou věcí je přístup politiků jednotlivých zemí, kteří buď chtějí přijmout závěry pramenící z co nejobjektivnějšího hodnocení reálné situace, anebo se raději ve jménu politické sebezáchovy podřídí určité „ideologii“ silnější mocnosti. Zde by se hodilo parafrázovat otázku tehdejšího švédského ministra zahraničních věcí, jenž se v souvislosti s děním na východní Ukrajině ptal, zdali má Česká republika vůbec nějakou zpravodajskou službu. Nyní bychom se mohli obdobně ptát: „Mají vůbec členské země NATO nějaké zpravodajské služby, jež dokáží nepředpojatě hodnotit skutečné hrozby a nezaměňovat je s přáním vlivových skupin?“

Pochybení v prezentování obrazu Aliance se dopouští i většina českých politiků, vojenských velitelů a médií v čele s veřejnoprávní Českou televizí (ČT). Názorným příkladem je pořad ČT „Otázky Václava Moravce“ (OVM) z 28. května 2017, kde se sešli zástupci ze všech tří jmenovaných profesí (novinář, politik a voják) a velmi pokrytecky debatovali o záležitostech Severoatlantické aliance. Ihned v úvodu se moderátor Moravec zavádějícím způsobem vyjadřoval o článku 5, který obecně shrnul jako „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Nic takového však z článku 5 jednoznačně nevyplývá. Dále uvedl, jak marně lídři členských států Severoatlantické aliance čekali, zda se Donald Trump výslovně přihlásí k článku 5 Severoatlantické smlouvy (též Washingtonská smlouva), jako by to snad mělo být nějaké spásné prohlášení. Proč ale taková manipulace diváků, když se podle obsahu příslušného článku není k čemu přihlašovat, neboť vojenská pomoc není pro žádného člena striktní povinností? (Tehdejší politici USA velmi dobře věděli, jak formulovat znění článku ve svůj prospěch – vysvětlení viz produkt 11002.) Václav Moravec tak ukázal svoji profesionální nepřipravenost, anebo záměrně klamal veřejnost (v případě moderátora Moravce to nebylo poprvé – viz např. bod A jako příklad dezinterpretace a manipulace rozebraný v produktu 13008 Nepoctivé výzkumy veřejného mínění a jejich snadné odhalení (díl 3), kde domněnky, či spíše smyšlenky ředitele výzkumné společnosti úmyslně povýšil a vydával za fakta).

Hosté pořadu OVM ministr obrany Martin Stropnický a armádní generál Petr Pavel nepovažovali za nutné obsah článku 5 objasnit a pokračovali ve stejném dezinformačním duchu se zdůrazňováním závazků kolektivní obrany. Jenomže takové vystupování není hodno ministra a už vůbec ne vojenského funkcionáře, natož vojáka v hodnosti armádního generála, který by měl vystupovat čestně a spravedlivě a tím dávat správný příklad svým podřízeným. Touha po zachování vojenských a politických funkcí a další kariéře stále více převyšuje poctivý charakter jednotlivých osob. (Hodnocení vystupování předsedy Vojenského výboru NATO Petra Pavla je rovněž součástí produktu 13012Donald Trump a Severoatlantická aliance.)

Podle jiných pořadů ČT aktivovalo NATO článek 5 o údajné společné obraně poprvé po incidentech v USA spáchaných v září 2001. Avšak to je rovněž dezinformace. Američané se rozhodli zcela samostatně bez jakéhokoli konsenzu členských zemí (což je způsob rozhodování v Alianci – viz také oficiální stránky NATO). Američtí politici ani neponechali členské země, aby přijaly svá nezávislá rozhodnutí o vlastním přístupu k situaci (viz článek 5: … smluvní strana podnikne takovou akci, jakou bude považovat za nutnou…). Místo toho prostřednictvím tehdejšího prezidenta Bushe jasně naznačili, co od svých „podřízených spojenců“ očekávají, když Bush prohlásil: „Buď jste s námi, anebo proti nám.“ Jinou možnost nepřipustili. Nutno dodat, že se navíc nejednalo o obranu na území členských zemí, nýbrž o akt odplaty mimo prostor NATO.

Veškeré aktivity včetně zvyšování vojenských rozpočtů nejsou určeny primárně pro obranu území členských zemí. Američtí politici „sají“ z členských zemí síly a prostředky pro svůj záměr a evropští politici podřízeně hrají tuto falešnou hru (blíže viz Závěr v produktu 13012 a interně rozpracovaný produkt „NATO a evropské výpalné“3).

Situace ohledně Severoatlantické aliance dospěla až k jejímu fetišskému vyzdvihování a licoměrné adoraci Spojených států jako vedoucí mocnosti tohoto spolku. Toto přehnané a nekritické uctívání NATO a USA ale vede k postupnému vyčerpání až sebezničení členských zemí, což může být využito k přetvoření systému a vytvoření pevnější kontroly ze strany světových mocenských struktur. Představitelé západních zemí hlásají, že se snaží bojovat proti dezinformacím. Jenže namísto toho dezinformace sami šíří, a to jenom proto, aby se podřídili nastavenému a účelovému trendu. Tím se ale prohlubuje propast mezi vládami jednotlivých zemí a značnou částí veřejnosti, což přispívá ke zmíněné destrukci společnosti.

Související zpravodajské produkty neuvedené v textu:


1 Americká zahraniční politika, jakož i politika ruská a důvody k vedení příslušných politik jsou předmětem produktu s pracovním názvem „Protichůdné záměry zahraniční politiky USA a Ruské federace“ – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy.

2 Blíže o vývoji situace na Ukrajině viz produkty 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině a 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (s pokračováním v produktu 11028).

3 Více o využívání členských zemí pro plnění cílů americké zahraniční politiky viz interně rozpracovaný produkt „NATO a evropské výpalné“ – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy. Blíže o americkém plánu pro 21. století viz Analýza Národní bezpečnostní strategie USA pro 21. století“ – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Zpravodajské názvosloví a písemnosti.

4 Viz odborný výklad 21009 Vyjadřování pravděpodobnosti a analytické důvěry ve zpravodajské analýze.

5 Podrobněji o hodnocení severokorejské hrozby viz dokument Severní Korea představuje rozdílný problém pro USA a zbytek světa“ – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy.

Blíže viz produkt „NATO a terorismus“ – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13022
Souhrnné hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO