Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Krátká analytická reakce (13021)

Situace české vlády, jež dospěla až do stavu, kdy český premiér Sobotka na sebe strhává pozornost řečněním o demisi, vychází ze tří dlouhodobých negativních faktorů (viz dále v textu). Všechny tři negativní faktory se prolínají a vztahují se k předsedovi české vlády, což ale neznamená, že ostatní členové vládního kabinetu jsou bez politického a morálního poskvrnění. Je to však primárně premiér, jenž by měl udávat tempo a směr činnosti celé vlády, čímž největší měrou ovlivňuje její stav. Patří sem rovněž příkladný a poctivý výkon vlastní funkce ve prospěch národních zájmů a bezpečnosti a prosperity vlastních občanů. Tím se ale dostáváme k jádru věci, neboť Bohuslav Sobotka tyto hodnoty upozaďuje a velmi neskrývaně je podřizuje svým osobním politickým ambicím.

Prvním a prakticky jediným cílem Sobotky je po nadcházejících volbách zůstat ve vedoucím postavení země a společně s tím pochopitelně i ve vedení České strany sociálně demokratické (ČSSD). Tak lze shrnout celé jeho působení či snažení ve funkci předsedy vlády České republiky. Sobotkovo vystupování je trvale účelové a prospěchářské (podobné rysy tohoto vystupování lze nalézt i u ostatních členů vládního kabinetu: primárně u obou vicepremiérů Babiše a Bělobrádka, a dále u ministrů Chovance, Stropnického a Zaorálka). Avšak ještě horší na tom je, že jemu samotnému ani jeho stranickým kolegům vůbec nevadí, že tímto naivně licoměrným vystupováním zcela zjevně snižuje nejen vlastní kredit, ale taktéž kredit celé ČSSD.1 K častým neshodám ve vládě se vždy prostřednictvím médií vyjadřuje zavádějícím způsobem, přičemž se nemotorně vyhýbá pravému pojmenování stavu věcí a rozhodnému a spravedlivému jednání, jaké bychom od českého premiéra očekávali.2 Pracovníci médií se pak předsedy vlády a jeho spolustraníků dotazují na všechno možné, ale nikoli na konkrétní a přímo související věci, jež vyplývají ze Sobotkova chování a z jeho vyřčených slov (což je pro novináře velmi užitečný důkazní materiál a stavební kámen pro jejich další postup). Namísto toho se neustále obracejí na předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, jehož Sobotka opakovaně obviňuje a táží se ho na to, na co by se měli ptát právě premiéra. A obráceně po Babišovi nepožadují odpovědi na zásadní záležitosti. Je to celé zamotané a pracovníci médií působí dojmem, jako by se neuměli důsledně a profesionálně ptát a jako by své otázky (když už nějaké vymyslí) nedokázali položit těm správným osobám.3

Negativní faktory neboli slabé stránky premiéra Bohuslava Sobotky:

Faktor 1

Schopnosti Bohuslava Sobotky nedosahují úrovně pro zastávání funkce předsedy vlády. Chybí mu vlastnosti vedoucího či řídícího pracovníka. Nedokáže vést skupinu politiků a motivovat je ke společným úspěchům pro českou zemi. Jeho mluva je mdlá a nezní upřímně. Nerozhoduje se promyšleně o politických záležitostech, ale naopak se až příliš snaží pouze politicky přežívat.4

Faktor 2

Hysterická snaha ustavičně a veřejně podkopávat nebezpečného rivala v politickém klání, a to na úkor pozitivního prezentování vlastní politické strany, české vlády a činnosti prospěšné pro český národ. Obavy z toho, že ČSSD skončí ve volbách až jako druhá politická strana za hnutím ANO, vedou Sobotku k činnostem, jež ČSSD a jeho osobu ještě více poškozují, a naopak nahrávají politickým soupeřům. (V současné situaci odhadujeme, že ČSSD skončí ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR nejlépe jako třetí.)  

Faktor 3

Bázlivost a vypočítavost přijmout personální rozhodnutí ohledně prohřešků svých podřízených ve vládním kabinetu. Naopak lehkomyslná teatrálnost při odvolávání ministrů z vlastní strany, a to jenom proto, aby veřejnosti ukázal svou umělou či hranou rozhodnost v řízení státu (jednalo se o zbytečné gesto po neúspěchu v krajských volbách). Premiér Sobotka nedokázal na jedné straně odvolat ministra Hermana a vicepremiéra Bělobrádka, kteří se svým vystupováním provinili vůči němu jako premiérovi, nastavené české politice a pravidlům fungování vládního kabinetu jako státní instituci.2 Na druhé straně se zvláštním odůvodněním odvolal ministry z vlastní strany. I tento úkon se ale neobešel bez patřičného „sobotkovského“ protahování a několikatýdenního objasňování v médiích (což hodnotíme jako úsilí o co nejdelší prezentování vlastních „schopností“ v personální politice a toho, že Sobotka je skutečně „lídrem“ vládního kabinetu).

Podobně nedokázal odvolat vicepremiéra Babiše, a to i přesto, že o něm tvrdí, že porušil zákon. Je to podivné jednání předsedy vlády, který namísto odvolání svého podřízeného a/nebo podání trestního oznámení přichází zhruba pět měsíců před volbami s nápadem podat vlastní demisi a tím demisi celé vlády,5 což chce však provést až v polovině května. Nazývá to „jediným možným řešením“, ale i tak chce ještě vyjednávat. Je to opět klamné vystupování premiéra, jenž si svým počínáním rozporuje (jediné možné řešení se přece musí provést a není o čem jednat, anebo se Sobotka snaží jen dětinsky vyhrožovat a politicky vydírat?).6 Tento styl manévrování a politického vystupování je sebezničující. Už to, že to Bohuslav Sobotka nechce pochopit, ho staví na vedlejší kolej. Avšak zarážející také je, že mu to dosud nikdo z jeho spolustraníků nedokázal nebo nechtěl vysvětlit.

ZÁVĚR

Jako závěr jsme vybrali tři obecnější pasáže z již zveřejněných dokumentů, které svým obsahem srozumitelně vypovídají o stavu české politické scény a úrovni jejího mediálního pokrytí:

A) V politice a v předních funkcích jednotlivých zemí nejsou obvykle ti nejschopnější lidé, ale pouze ti, kdo vstoupili do politických stran, anebo ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon nějaké politické funkce (viz produkt 13001 Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů).

B) Pokud politik jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, činí tak bez ohledu na to, zda si svým jednáním zachová nebo získá politickou funkci. Jestliže vidina politické funkce převáží, již to není jednání podle nejlepšího vědomí a svědomí (viz produkt 12016 Postřehy zpravodajských analytiků: Zeman kontra Sobotka).

C) Hodnocení vedoucích činitelů by mělo být vždy založeno na tom, jaká rozhodnutí učinili, popř. neučinili, a na tom, z jakých pohnutek se tak či onak rozhodovali. Chybí ale ti, kteří by takové hodnocení prováděli. Pracovníci sdělovacích prostředků nedokáží skrýt svoji náklonnost k některým politikům a naopak vůči jiným politikům zase svoji nelibost, čímž se snižuje úroveň mediálního zpravodajství. A pokud uvažujeme přímo investigativní novináře, kteří by měli být jakýmsi mediálním hrotem, tak zjistíme, že za posledních několik let tuto problematiku postihují jen vzácně a nedostatečně (viz produkt 13001 Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů).

Vývoj situace v české vládě, který začal být nazýván „vládní krizí" je jen určitou fází volební kampaně (týká se sněmovních i prezidentských voleb). Český premiér může ze své funkce měnit svá stanoviska a tím také svůj další postup. Jedná se o období obnažování morálky politiků, ale rovněž profesionality novinářů. Občanům České republiky se naskytá možnost mnohem lépe rozpoznat charakter politických činitelů (výkonných politiků i zákonodárců) a doplnit si tak chybějící dílky do obrazu české politické scény. Avšak musíme zdůraznit, že rozepře v české vládě ohledně porušení či neporušení zákona vicepremiérem Babišem nedosahuje ani z desetiny mnohem závažnějšího provinění vlády, které je součástí produktu 12024 Česká vláda ohrozila životy českých občanů při státní operaci v Libanonu. Produkt volně navazuje na dokument 12006 Pozadí libanonské aféry s českou zpravodajskou službou.


1 Problematikou se zabývá téma „ČSSD rozehrála prostřednictvím svého předsedy vlastní tragédii“ (viz Přehled zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy / Události a jevy ve světě včetně ČR).

2 Nerozhodné vystupování premiéra je popsáno v analytické trilogii počínaje produktem 13015 Nešikovný prezident, neschopný premiér, záludný ministr a předpojatý moderátor (díl 1/3).

3 Ukázkou zvláštního přístupu pracovníků sdělovacích prostředků je pořad České televize „Události, komentáře“ ze dne 2. května 2017, kde se řešila otázka „demise vlády“. Rozbor pořadu spadá do zájmových témat pod názvem „Vybrané rozbory zpravodajských pořadů ČT jako ukázky zavádějícího a předpojatého přístupu jejích moderátorů“ (viz Přehled zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy / Zavádějící výstupy v médiích).

4 Podrobněji je Sobotkova osoba a jeho výkon v politice analyzován a hodnocen v produktu 12016 Postřehy zpravodajských analytiků: Zeman kontra Sobotka.

5 Jelikož vládu sestavuje předseda vlády, je přirozené, že podáním demise premiéra padají všichni členové vládního kabinetu, které si on sám vybral. Nově jmenovaný premiér si ale může do své vlády zvolit stejné osazenstvo. Při podání demise předsedy vlády má prezident tři možnosti: a) demisi nemusí přijmout (pokud se premiér psychicky nehroutí nebo nemá jiné zdravotní obtíže), b) demisi přijme a nechá vládu dovládnout v demisi, c) demisi přijme a do voleb jmenuje jiného premiéra, který si sestaví svůj vládní kabinet. Prezident je povinen demisi vlády přijmout jen v tom případě, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru.

6 Klamné vystupování premiéra bylo již předmětem produktu 12002 Analýza klamného vyjádření českého premiéra ve spojení s působením zpravodajských služeb.


Zpravodajský produkt 13021
Krátká analytická reakce
© 2017 Agentura EXANPRO