Specifická analýza (13015)
Vhled do stavu české politické scény prostřednictvím rozboru konkrétní události...
(Pozn.: Trojdílná analýza byla vytvořena na základě zvýšeného zájmu čtenářů o českou politickou scénu.)
Aféra, jež se strhla ohledně (ne)vyznamenání Jiřího Bradyho, strýce ministra kultury Daniela Hermana, byla ve veřejnoprávních a některých dalších médiích prezentována zaujatě, neboť pracovníci sdělovacích prostředků neposkytli veřejnosti všechna fakta a ani se nenamáhali s hledáním odpovědí na podstatné otázky, aby divákům, posluchačům a čtenářům objektivně přiblížili uvedenou kauzu ze všech stran. Zástupci hlavních médií a část umělců a politiků tak celou záležitost standardně využili a posunuli ji do svého oblíbeného boje proti osobě Miloše Zemana, jenž je z jejich strany nechtěným prezidentem České republiky.
Subjektivní přístup poznamenaný nevolí vůči současnému českému prezidentovi zapříčinil, že aféra byla prezentována jako zlovůle Pražského hradu, který přes nezapojeného starého člověka a kandidáta na státní vyznamenání trestá čestného ministra kultury. Je ale ministr kultury Daniel Herman opravdu čestným člověkem, jenž vždy jednal s dobrým úmyslem a nikoli jen pro vlastní prospěch? A vystupoval ministr Herman v této kauze vždy poctivě neboli bezelstně?
Celá aféra odhalila mnoho negativních jevů, jež můžeme shrnout do tří oblastí: pokrytectví politiků, zavádějící přístup pracovníků médií a osobní předpojatost umělců. Za zcela konkrétní a nejzávažnější negativní poznatek považujeme neschopnost premiéra vést vládní kabinet (vysvětlení viz bod I).
V následujícím se zaměříme na rozbor podstatných skutečností včetně sporných bodů, jimiž přiblížíme objektivní pohled na to, kdo a v jaké míře se v této kauze provinil či byl zaslepen svým předpojatým názorem.
Kauzu otevřel ministr kultury dne 21. října 2016, když zveřejnil, že prezident po něm 8. září 2016 požadoval zrušení schůzky s dalajlamou, jinak že jeho strýc bude vyškrtnut ze seznamu osob navržených na vyznamenání. Herman své prohlášení pro média učinil poté, kdy se dozvěděl, že jeho strýc vyznamenán nebude.
Specifickou analýzu celého případu jsme rozšířili a rozdělili do 11 bodů s těmito názvy:
- A) Návrh/doporučení na vyznamenání příbuzného
- B) Hra na zdrženou ze strany ministra kultury
- C) Privátní setkání s dalajlamou vydávané za pracovní jednání dle programu ministra
- D) Duchovní činnost dalajlamy s nádechem politických aktivit
- E) Soukromá účast na sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení prezentovaná jako český národní zájem
- F) Nešikovnost prezidenta a jeho podřízených
- G) „Spásné“ Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů ČR směrem k Číně
- H) Neprofesionální a zaujatá reakce politiků jako ukázka nedostatku morálních kvalit
- I) Obnažená neschopnost premiéra Bohuslava Sobotky
- J) Politická a předpojatá agitka v zábavném pořadu Jana Krause
- K) ZÁVĚR (stav české politické scény)
A) Návrh/doporučení na vyznamenání příbuzného
Návrh na vyznamenání Jiřího Bradyho vzešel údajně od poslance za ČSSD Karla Černého po dohodě se starostou Nového Města na Moravě Michalem Šmardou (Jiří Brady z Nového Města pochází, stejně tak poslanec Černý). Poslanec Černý k tomu doplnil, že se k návrhu připojil i ministr Herman. To by znamenalo, že Herman patřil k iniciátorům návrhu.
Ministr Herman později ještě na svého strýce napsal doporučující dopis, který adresoval prezidentu Zemanovi (dopis datován k 29. červnu 2016). Jménem prezidenta Hermanovi odpověděl Vratislav Mynář, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky (dopis datován k 5. červenci 2016). Sám Herman tuto odpověď z prezidentské kanceláře předložil médiím dne 23. října 2016. Zajímavé je, že Mynář v dopise ministru kultury poděkoval za „návrh“ na ocenění zásluh pana Jiřího Bradyho (neděkoval za doporučení). Mohlo by to poukazovat na to, že Herman patřil k původním navrhovatelům.
Není však podstatné, zda Daniel Herman patřil k původním navrhovatelům, anebo zda napsal jen doporučující dopis. Stejně tak není důležité, jestli dopis napsal na něčí výzvu, ale relevantní je to, že dopis vůbec svým jménem sepsal. Zásadní na celé věci je, že ministr kultury protežoval svého příbuzného (jakkoli vzdáleného). Protežování zde není myšleno nijak negativně, ale má za cíl zdůraznit vlivnou podporu ze strany člena vládního kabinetu. Vlivná podpora byla potvrzena tím, že prezident prostřednictvím svého podřízeného na doporučující dopis odpověděl a uvedl, že se bude návrhem podrobně zabývat. Odpověděl by prezident a ještě k tomu v takto krátkém čase (šest dnů), pokud by Daniel Herman nebyl státním úředníkem? Můžeme tedy konstatovat, že ministr Herman využil své funkce, aby ovlivnil udělení vyznamenání pro svého příbuzného. Avšak i přes příbuzenský vztah by to mohlo být v pořádku, pokud by se ministr v tomto smyslu podivně nevytáčel v pořadu České televize.
Ministr Herman byl dne 21. října 2016 hostem v pořadu České televize (ČT) s názvem „Události, komentáře“. V tomto pořadu kromě jiného pronesl toto: „Tady je taková zvláštní kombinace, že se jedná o mého strýce. Ale to je prostě jenom jaksi souhra okolností.“ To byla ale podivná slova. Souhra okolností? Chtěl snad ministr říci, že příbuzenský vztah zde nehrál žádnou roli? Hodlal snad veřejnost přesvědčit, že kdyby se nejednalo o jeho strýce, tak by jednal naprosto stejně? Jenže podle čeho by si pak dotyčného vybíral? Takovéto vykrucování je obvykle znakem falešnosti či neupřímnosti, což dále může znamenat, že pokud řečník není k takovému vystupování přinucen činností jiné osoby, má on sám pokřivený charakter (to vychází z praxe zpravodajských analytiků v hodnocení spolehlivosti zdrojů informací). Příbuzenský vztah nemůže nikdo prezentovat jako souhru okolností, jestliže z něho daná aktivita vychází. Zcela opačně čili pozitivně by vyznělo, pokud by ministr kultury řekl například následující: „V této záležitosti se jedná o mého strýce a chápu, že to může vypadat, jako bych protežoval svého příbuzného. Avšak celoživotní zásluhy mého strýce jsou nesporné a já k němu v tomto ohledu chovám hlubokou úctu a jsem rád, že mohu přispět k jeho ocenění, byť je to za situace, kdy zastávám funkci ve vládním kabinetu.“
Ministr dále ve své řeči v pořadu ČT sdělil, čím vším pan Brady prošel, co vše poté po světě šířil, jaká vyznamenání již obdržel a že tudíž si spolu s některými kolegy mysleli, že i jeho vlast by ho mohla ocenit. Jenže vlast nikoho neoceňuje, ocenění udělují vždy lidé, což je subjektivní záležitost a nejedná se o nárokovou položku. Vyhovění i zamítnutí žádosti je pak vždy legitimním rozhodnutím, jež nemusí být zdůvodňováno.
B) Hra na zdrženou ze strany ministra kultury
Když se moderátor pořadu „Události, komentáře“ (21. října 2016) ptal ministra kultury, jak reagoval na údajný požadavek prezidenta, aby se nescházel s dalajlamou, což měla být domnělá podmínka pro ocenění jeho strýce, odpověděl ministr takto: „Já jsem panu prezidentovi řekl, že vnímám jeho argumenty a že o tom budu přemýšlet, což jsem také udělal.“ Na doplňující otázku, zda dal prezidentovi nějaký slib, anebo zdali řekl, jestli se sejde, nebo nesejde s dalajlamou, popřípadě zda sdělil, že bude prezidenta o tom informovat, Herman odpověděl: „Já nemám jako ministr povinnost dávat panu prezidentovi takovéto odpovědi. Pan prezident má svůj úřad, já mám svůj úřad. Jsem členem vlády a nemám jaksi povinnost panu prezidentovi sdělovat, s kým se sejdu, anebo nesejdu.“ Avšak na jiném místě stejného rozhovoru uvedl na argument moderátora, že podle některých zpráv měl slíbit, že se s dalajlamou nesejde, tato slova: „Nikdy nic takového jsem neslíbil (míněn slib, že se nesejde s dalajlamou), protože by to bylo proti mému přesvědčení a proti mému svědomí. A dokonce, když jsem byl o to žádán, tak jsem jednoznačně řekl, že nic takového neslíbím, protože je to v rozporu s mým svědomím. Takže držím kontinuálně svůj postoj.“ (Rozhovor ministra kultury s prezidentem republiky byl uskutečněn na slovenském velvyslanectví dne 8. září 2016.)
Text v odstavci výše dokládá nejenom ministrův záměr hrát na zdrženou, ale také rozpor v jeho tvrzení (což mohlo vycházet právě ze snahy hrát na zdrženou). Tvrzení, že nikdy neslíbil, že se nesetká s dalajlamou, neboť je to proti jeho svědomí, nekoresponduje s jinou odpovědí, podle níž řekl, že bude o požadavku prezidenta a argumentech proti setkání s dalajlamou přemýšlet. Proč prezidentovi odpověděl, že o tom bude přemýšlet? To se náhle jeho svědomí vytratilo a on váhal, jak se ohledně setkání s dalajlamou rozhodne? Proč prezidentovi rovnou neřekl, že mu nic takového neslíbí a že bude jednat podle svého svědomí? Byl v tom snad úmysl s určitým záměrem udržet svého strýce na seznamu osob navržených na vyznamenání co nejdéle? (Jelikož čím blíže k termínu udílení vyznamenání by byl pan Brady vyškrtnut, tím větší aféra proti Zemanovi by z toho byla.) Tohle ale měli vyjasnit novináři svými dobře cílenými otázkami a hlubším zkoumáním celé kauzy. Herman musel již v tu dobu vědět, jak se on sám směrem ke schůzce s dalajlamou zachová. V opačném případě by musel být svolný i ke druhé variantě (přemýšlet, zda se podvolí), což by však nemohlo být podle jeho svědomí, jak tvrdil. Ministr kultury tedy předvedl další nepoctivé vystupování.
Daniel Herman tak s největší pravděpodobností hrál o čas, čímž až do 18. října 2016 (den setkání s dalajlamou) zdržoval poznání o tom, zdali se s dalajlamou setká, či nikoli. Celých 40 dnů tak ponechával prezidenta a další politiky v nevědomosti, přičemž již 8. září mohl čestně a poctivě prohlásit (bylo by to podle jeho nejčistšího svědomí, jak rád zdůrazňuje), že schůzku s dalajlamou uskuteční.
Pokud měl prezident Zeman hrát s ministrem Hermanem nějakou hru, tak ji rozhodně nehrál sám, ale hráli ji oba hráči Zeman i Herman proti sobě navzájem. Cílem Zemana bylo zabránit schůzce s dalajlamou a prezentovat tak určitý vztah k Číně požadovaný pro plnění obchodních dohod. Cílem Hermana bylo splnit si své vlastní přání a setkat se osobně s dalajlamou, přičemž toho mohl chtít využít pro vyvolání aféry proti Zemanovi, čímž by se dobře zapsal u jedné části obyvatel (to se stalo). Dále mohl uvažovat tak, že pokud by prezident reagoval jinak a vyhnul se „jednostranné“ aféře, tak by alespoň jeho strýc obdržel vyznamenání.
Podivné chování Hermana dokládá také obsah jeho e-mailu adresovaného jeho strýci ještě týž den po rozhovoru s prezidentem. Text e-mailu byl následující:
„Milý George, zdravím Tě z Prahy. Mám zajímavou zprávu. Dnes jsem na slovenské ambasádě mluvil s prezidentem Zemanem. Řekl mi, že Tvé vyznamenání na 28. 10. schválil. Ale hned dodal, že jestli se setkám s Dalailámou, který má přijet v polovině října do Prahy, tak že to zruší. Slyšeli to ještě dva ministři (Mládek a Ťok) a slovenský velvyslanec Weiss, kteří u toho byli. V rámci Fóra 2000 (založil V. Havel) má Dalailáma přijet do Prahy. Čínská ambasáda se snaží tomu zabránit a vytváří tlak proti tomu. Setkání s Dalailámou mám v programu a Číňané ve spolupráci s M. Zemanem se snaží mě takto zastrašit. Tak Ti to jen píšu, abys byl informovaný. Jak to nakonec dopadne nevím. Uvidíme…“ (Dvě poslední vynechané věty nesouvisejí s rozebíranou kauzou.)
Herman poskytl obsah e-mailu médiím. Část textu napovídá, že si ministr zřejmě vytvářel dopředu jakési důkazy, i když se o důkazy v pravém slova smyslu nejedná. Zajímavé jsou tři věci (v textu výše žlutě podbarveny). Zaprvé je podivné, proč Herman zmiňoval, kdo všechno rozhovor slyšel. Jako by mu snad strýc nechtěl věřit, a tak to musel podpořit přítomností svědků. V jiném významu by to mohla být ona příprava pro zveřejnění pro média (což ale o skutečném obsahu rozhovoru nic nevypovídá). Zadruhé není jasné, proč měl mít ministr setkání s dalajlamou ve svém programu, když to nevycházelo z úkolového plánu vlády (spíše to měl pouze ve svém osobním diáři). A zatřetí není pravdou, že by ho Číňané jakkoli zastrašovali. Nikdo z čínských zástupců se s ním v této záležitosti nesetkal ani mu nenapsal dopis. Navíc slovo „zastrašovat" je přehnané. Ministrovi vyhrožováno nebylo (psal snad někdo výhružné dopisy a podobné věci?). Číňané vše řešili přes českého velvyslance v Pekingu a přes svou velvyslankyni v Praze, která se na situaci s dalajlamou dotazovala vedoucího zahraničního odboru Hynka Kmoníčka. Na ministra kultury působil pouze český prezident, který ho rovněž nezastrašoval, ale snažil se ho od onoho setkání odradit (což je patřičný rozdíl).
Další druhá část specifické analýzy je předmětem navazujícího zpravodajského produktu 13016 „Nešikovný prezident, neschopný premiér, záludný ministr a předpojatý moderátor (díl 2/3)".
