Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza s hodnocením a předpovědí (13012)

Po výsledku prezidentských voleb ve Spojených státech se v médiích začala objevovat zavádějící vyjádření jak pracovníků sdělovacích prostředků, tak vojenských a politických funkcionářů směrem k Donaldu Trumpovi a jeho postoji k Severoatlantické alianci (NATO) a také Ruské federaci (což někteří konkretizují na jakýsi vztah k ruskému prezidentu Putinovi).

Vyjádření jsou zavádějící v tom, že popírají zásadní poznatky o vztahu USA k Severoatlantické alianci (potažmo členským zemím) a také to, že Donald Trump nemohl jako politický outsider znát důležité podrobnosti o tomto vztahu během své volební kampaně, čímž formuloval své názory před volbami tak, jak je formuloval.

Následně uvedeme příklady zavádějících výstupů a rozebereme, proč jsou zavádějící. Jako příklad novinářské činnosti jsme vybrali výstupy veřejnoprávní České televize, která by měla být stěžejním sdělovacím prostředkem na poli mediálního zpravodajství v českém prostředí. Jako příklad vyjadřování konkrétního funkcionáře jsme pak zvolili českého generála, jenž zastává vojenskopolitickou funkci v Severoatlantické alianci, což je v našem případě velmi příhodné (Čech a ještě k tomu hodnostář vojenské organizace, k níž se tematika zpravodajského produktu přímo vztahuje).

Dříve než si uvedeme příklady zavádějících výstupů v médiích k diskutované problematice (viz titulek produktu), zmíníme několik zásadních poznatků, jež vycházejí z dlouhodobé praxe analytiků* zpravodajských služeb* a jež souvisejí se způsobem vedení mnohaleté zahraniční politiky Spojených států jako zakládajícího člena NATO. Poznatky dále souvisejí s událostmi ve světě (zejména událostmi ve spojitosti se změnami státních režimů, ozbrojenými konflikty, vojenskými misemi a rozšiřováním NATO) a současnou bezpečnostní situací ve světě. Jednotlivé poznatky se svým obsahem vzájemně překrývají.

Poznatek 1: Jakýkoli prezident USA je závazným pokračovatel „amerického poslání ve světě“

  • Americký prezident je vázán určitými pravidly, která nemůže sám měnit. (Funkční období Baracka Obamy odhalilo, že prezident USA není nejmocnějším mužem na území Spojených států, natož pak nejmocnějším prezidentem na světě. Je to jen klam pro světovou veřejnost, jenž v sobě skrývá vliv určitých osob a skupin. Na druhou stranu však nelze tvrdit ani to, že tím nejmocnějším mužem ve světě je ruský prezident…)

Poznatek 2: Spojené státy využívají NATO jako nástroj své zahraniční politiky

  • Představitelé USA určují postup proti zemím a organizacím ve světě, a tím také určují místa vojenských misí Aliance a přidružených zemí. (Organizace spojených národů [OSN] je v této věci bezvýznamným mezinárodním spolkem, který Američané již několikrát bez problému obešli.)
  • Vše je paušálně „legitimní, neboť je to vládami členských zemí opakovaně a „jednomyslně“ schvalováno, a tedy i „trpěno“.

Poznatek 3: Členské země NATO jsou v podřízeném postavení vůči USA

  • Vlády členských zemí Aliance uznávají Spojené státy jako vůdce světové politiky a určovatele „demokratických" norem ve světě.

Poznatek 4: NATO nemá obranný charakter na území členských zemí, ale má „obranný charakter“ za hranicemi NATO

  • Členské země NATO mají poskytnout prostory Spojeným státům pro budování společných výchozích prostorů pro operace na hranicích Aliance a za těmito hranicemi. Operace jsou sladěny s cíli zahraniční politiky USA.
  • Spojené státy stanoví, na které prostory mimo NATO je nutné se zaměřit a bránit je před podle nich negativním vlivem a vývojem, jenž není v souladu s novodobou politikou.

Poznatek 5: Článek 5 o kolektivní obraně nestanovuje povinnost vojenské pomoci

Poznatek 6: NATO není schopno fungovat bez USA

  • Američané mají největší zastoupení (někde dokonce i většinové včetně vedoucích hodnostářů) napříč velitelskými strukturami NATO, kde rovněž poskytují většinu svého zázemí (nejedná se o ochrannou péči o členské země, ale o podchycení vlastní přítomnosti v zahraničních zemích a ovlivňování těchto zemí v působení proti stanoveným protivníkům z hlediska americké zahraniční politiky).
  • Bez Spojených států by jedinou alternativou byl vznik zcela jiné organizace.
  • Tento poznatek zdůrazňuje vztah závislosti a tím také podřízenosti členských zemí vůči Spojeným státům.

Poznatek 7: USA nemohou z NATO vystoupit, ale mohou NATO zrušit

  • USA nejsou obyčejnou členskou zemí, nýbrž „majitelem“ celé organizace, jenž si „solidárně“ říká „taky člen“. Spojené státy jsou jediným skutečným provozovatelem organizace, který určuje její směr a aktivity (viz např. velitelské struktury v Evropě v režii USA, organizace hlavních mezinárodních vojenských cvičení a vojenských misí).
  • Majitel z organizace nevystupuje, majitel organizaci ruší, anebo prodává. V případě NATO se jedná o výnosný podnik zahraniční politiky, a tudíž není zájmem Američanů cokoli utlumovat.

Jakkoli se tyto poznatky mohou zdát pro někoho „zvláštní“, tak mají svůj faktický základ ve skutečném vývoji bezpečnostní situace ve světě a podílu USA na jejím stavu za posledních 26 let.

Zmíněné poznatky kromě jiného zdůrazňují, že Trump jako jednotlivec, byť v nejvyšší politické funkci Spojených států, ale také právě proto, že se jedná o tuto vrcholnou funkci, je z hlediska „národního poslání“ a tím prosazované zahraniční politiky spojené rovněž se zájmy určitých mocenských skupin povinován pokračovat v udržování a rozšiřování základních pilířů tohoto poslání. A jedním z těchto pilířů je právě Severoatlantická aliance jako nadnárodní vojensko-politický nástroj.

Nyní se dostáváme ke konkrétním příkladům. První příklad je spjat s výstupem České televize (ČT), přesněji jejího zpravodajského webu.

Příklad zavádějícího výstupu 1: „Zvolení Donalda Trumpa příštím americkým prezidentem vneslo do řad evropských spojenců USA nemalou nejistotu. Budou Američané dál plnit své závazky v rámci NATO? Oslabí po desítkách let pevné spojenectví mezi oběma stranami Atlantiku? A jak Trump nalinkuje svou zahraniční politiku vůči Kremlu?“

Prvním nedostatkem textu je, že jsou v něm naznačeny obavy, zda budou Američané dál plnit v rámci NATO své závazky. Jenže o jaké závazky se jedná? Pokud je zde míněn článek 5 o „kolektivní obraně“, tak ten žádné závazky nestanovuje a je opakovaně a záměrně mylně čili dezinformačně a propagandisticky interpretován (viz produkt 11002). Jediným závazkem Spojených států, jenž však nesouvisí s oficiálně prezentovaným určením NATO, je vlastní národní odpovědnost (v rámci národního poslání) za řízení a správu Aliance jako prostředku americké zahraniční politiky.

Nelze ani hovořit o oslabování jakéhosi „spojenectví“. O spojenectví se v pravém slova smyslu nejedná a oslabování čehokoli se konat nebude. Naopak evropští „spojenci“ budou nuceni vše, co souvisí s vojenským paktem posilovat (vojenské rozpočty, ozbrojené síly, účast na zahraničních aktivitách apod.). Avšak ono posilování se ani tak netýká schopnosti členských zemí bránit vlastní území (oficiálně hlásaný cíl), jako záměru USA mít silné „spojence“, kteří by mohli být využiti ke konfrontaci s rivaly Spojených států. (Američané přisuzují svým „spojencům“ v NATO určitou hodnotu, podle níž je rozčleňují do tzv. „hodnotového žebříčku“ – viz obrázek.)

Další dva příklady představují komentáře, jež učinil předseda Vojenského výboru NATO armádní generál Petr Pavel pro americkou tiskovou agenturu Associated Press (AP).

Příklad zavádějícího výstupu 2a: „Názor Donalda Trumpa, že by se Spojené státy mohly zříci svých závazků plynoucích ze Severoatlantické smlouvy, není míněn vážně, protože smlouva je tak závazná a důležitá pro Ameriku a její spojence, že se žádný prezident neodváží ji měnit.“

(Původní text: „Donald Trump’s suggestion that the United States might abandon its NATO treaty commitments is not serious because the treaty is so binding and important to America and its allies that no president “would dare” change it.“)

Ze Severoatlantické smlouvy, známé také pod označením Washingtonská smlouva, žádné jednoznačné závazky nevyplývají. Smlouva je psána stylem diplomatické obecnosti a ohledně vojenské pomoci nikoho ničím nezavazuje, čímž postrádá i onu zmíněnou důležitost. Vše je na postoji a rozhodnutí vlád jednotlivých členských zemí, jakým způsobem budou reagovat na případné napadení členské země NATO (viz produkt 11002).

Smlouva se svým článkem 5 je úmyslně povyšována na něco, čím není. Představitelé USA ji za přispění ostatních států využívají jako falešné pojítko mezi členskými zeměmi, neboť to, co je důležité, není ona smlouva, ale samotná Aliance, kterou Američané potřebují ovládat jako celek.  

Není ani důvod měnit znění smlouvy, jež Američanům za Atlantským oceánem plně vyhovuje, neb je ničím nezavazuje. Naopak jim poskytuje přístup k zemím Evropy pod záminkou budování společné obrany proti neexistující konvenční hrozbě*. Naproti tomu proti terorismu v Evropě tato smlouva či prvky společné obrany neslouží.

Američané budou prostřednictvím NATO pokračovat v prosazování svých zájmů ve světě, a to bez ohledu na to, zda to zhorší bezpečnostní situace v Evropě. Názory Donalda Trumpa během volební kampaně směrem k NATO se z přirozeného důvodu nemohly shodovat s výkonem prezidentského úřadu. Teprve nyní je Trump seznamován se zahraniční politikou USA a s tím, co je pro Spojené státy skutečně důležité. Z toho následně vyplývají i určité povinnosti pro amerického prezidenta. A udržování světového míru do zahraniční politiky USA nepatří, i když se tím zdůvodňují mnohé aktivity po celém světě. Prvořadým a nepřetržitým úkolem je vytvářet přístupy k nerostným surovinám v Eurasii, přičemž NATO je významným prostředkem pro plnění tohoto úkolu.

Příklad zavádějícího výstupu 2b: „Klauzule o vzájemné obraně v článku 5 Severoatlantické smlouvy je zcela jasná a NATO bezpodmínečně přijde na obranu jakéhokoli členského partnera, bude-li napaden. Věřím, že tento závazek bude splněn za jakékoli situace.“

(Původní text: „NATO’s Article 5 mutual defense clause is quite clear and NATO will come to the defense, unconditionally, of any fellow member who is attacked. I believe this commitment will be met whatever the situation.“)

Jestliže někdo ve vztahu k článku 5 řekne, že text článku je zcela jasný a že NATO „bezpodmínečně“ vojensky zasáhne, pokud je jakýkoli člen NATO napaden, tak buď obsah článku nezná, případně nerozumí významu slov v něm, anebo záměrně klame veřejnost. V případě předsedy Vojenského výboru NATO lze vyloučit, že by diskutovaný článek dostatečně dobře neznal, a proto je podivné, proč se český generál vyjadřuje takto pokrytecky, pokud ovšem nemyslel slova „…přijde na obranu…“ jen obrazně: např. obrana v podobě diplomatické nóty. Vojenská pomoc je podle článku 5 Severoatlantické smlouvy jen jednou z mnoha možností, kterou si mohou členské státy samy vybrat (viz produkt 11002Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky). Avšak o volbě možností se generál nezmiňuje a navíc licoměrně zdůrazňuje svou víru v to, že údajný závazek bude splněn za jakékoli situace.

K vyjádření českého generála doplňujeme ještě komentář generálního tajemníka NATO (Jens Stoltenberg), jenž byl ve výstupu ČT uveden takto: V NATO je jasné, že všichni členové se zavázali k obraně ostatních členů. To nemá výjimky. Severoatlantická aliance je zásadní garancí pro Evropu, ale i pro Spojené státy.“

Tvrzení generálního tajemníka se nese ve stejném falešném tónu jako předchozí příklad a nadto upozorňuje, že domnělý závazek nemá výjimky.

Nyní je příhodné pronést zkušenost, jež se týká vojenské a politické kariéry, což můžeme obecně vztáhnout na státní správu: Čím vyšší postavení v politické či vojenské kariéře lidský jedinec dosahuje, tím více platí, že si nemůže zachovat jak svoji čest, tak zároveň svou funkci, ale musí si většinou vybrat. Jen stěží si lze představit, že by armádní generál Petr Pavel byl zvolen a jmenován do funkce předsedy Vojenského výboru NATO i přesto, kdyby ve své předchozí funkci náčelníka generálního štábu hlásal pravdu o článku 5, tedy to, že onen článek nikoho nezavazuje k vojenské pomoci. Můžeme shrnout, že Petr Pavel je předsedou, jakého si Američané přáli,1 a ještě k tomu z České republiky, kde významná část veřejnosti odmítá předpojaté názory a aktivity Západu. Jeden ze způsobů, jak se takovéto situace obvykle řeší, je ten, že se loajální hodnostář dosadí do významné nadnárodní funkce, z níž může vhodně působit na příslušnou veřejnost své země a zároveň účinkovat jako spojovací článek mezi hlavními západními mocnostmi a „problematickou“ zemí (tak to fungovalo i v období sovětské éry – praktiky jsou na všech stranách stejné, jen se postupem času zdokonalují). Dodejme, že Petr Pavel je prvním vojákem z bývalých socialistických zemí, jenž působí v této vysoké funkci NATO.

ZÁVĚR

Funkcionáři NATO budou nadále falešně zdůrazňovat význam článku 5 „Washingtonské smlouvy“ a směřovat ho k údajné hrozbě z Ruské federace. Bude to však záminka pro zvyšování bojového potenciálu „podřízených“ evropských partnerů tak, aby byly jejich vojenské jednotky připraveny jako první ke konfrontaci s Ruskem v zájmu plnění cílů americké zahraniční politiky (lokální konflikty, všeobecné vyčerpávání Ruska, povzbuzování a rozšiřování ruské opozice, a to vše s cílem dosáhnout změny politického režimu v Ruské federaci).

Konvenční hrozba z Ruska neboli přímé napadení ruskými ozbrojenými silami není reálné. Rusové nedisponují takovými silami a prostředky, aby ovládli a kontrolovali část evropského prostoru, potažmo prostor členských zemí NATO. Není to ani záměrem ruských představitelů, kteří svůj zájem soustřeďují na prostor Ukrajiny a Sýrie, kde reagují na americkou politiku v praxi. Až příliš se hovoří o vině Ruska a upozaďují se skutečné cíle zahraničních aktivit USA a přidružených zemí, k nimž patřila také změna režimu na Ukrajině2 jako splnění postupného cíle k naplnění cíle hlavního: změnit politický režim v Rusku (postupných cílů je celá řada).  

Donald Trump se postupně seznámí s „americkým posláním“ a politickými mantinely, které bude mít v prezidentském úřadě. Již jako prezidentský kandidát prošel několika zpravodajskými a zahraničněpolitickými brífinky (stejně tak Hillary Clintonová), ale nyní jsou tyto brífinky s tematikou Blízkého východu, Ruska, Číny, EU, NATO atd. pravidelnější a podrobnější, neboť osoba, jež má převzít úřad prezidenta USA, musí být ve všech směrech dostatečně připravena ještě před oficiálním převzetím funkce. Tato příprava ovlivní i Trumpovy názory na zahraniční záležitosti a podobně jeho vystupování směrem k významu NATO, které je pro USA klíčovým prostředkem, u něhož američtí „mocnáři“ potřebují, aby jako celek dosahoval co nejvyšší úrovně bojové připravenosti. I pokud by Trump hodlal zlepšit vztahy s Ruskem, bude záležet na tom, co mu americká mocenská frakce dovolí.

Pokud má někdo z evropských státníků po volbách v USA prožívat pocit nejistoty, tak je to ukrajinský prezident, jenž si své prezidentování ve vztahu k Západu představoval úplně jinak (velkolepěji).


1 Vystupování generála Pavla je tendenční ve prospěch USA. Petr Pavel ve funkci předsedy Vojenského výboru NATO jednostranně zkresluje vývoj a situaci ve světě, když tvrdí, že se Rusko snaží dosáhnout svých politických cílů prostřednictvím vojenské síly, což je podle něj ve 21. století nepřijatelné, ale přitom mlčí o závažnějších proviněných USA a dalších členů NATO ohledně vojenské agrese proti Iráku, násilného zničení režimu v Libyi, vojenské podpory a aktivit Američanů v Sýrii, bombardování Srbska, podílu Západu na vyvolání konfliktu na Ukrajině atd. Generál Pavel nehájí poctivý a spravedlivý přístup, nýbrž jen jednu stranu, a proto je jeho vystupování hodnoceno jako účelové a nedůvěryhodné. Z pohledu Američanů a NATO se však jedná o loajálního úředníka. Je to podobné jako v případě premiéra Sobotky, který, ač volen lidem v rámci politické strany, je premiérem, jakého si Evropská unie vždy přeje – viz produkt 12016 Postřehy zpravodajských analytiků: Zeman kontra Sobotka.

2 Problematice Ukrajiny se věnují produkty 11010  Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině" , 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 1/2)" a 11028 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 2/2)" .

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze


Zpravodajský produkt 13012
Specifické hodnocení a předpověď
© 2016 Agentura EXANPRO