Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza (13010)

V proslovech obou hlavních kandidátů1 na úřad amerického prezidenta se vyskytuje celá řada rétorických prvků. Avšak rétorika prezidentské kandidátky Hillary Clintonové vykazuje na rozdíl od jejího volebního soupeře Donalda Trumpa značné množství sporných a zavádějících bodů, jež jsou zjevnou známkou neuváženého a tím hazardního pojetí americké zahraniční politiky.2 Klamné a nebezpečné3 vyjadřování Clintonové spatřujeme především ve třech následujících oblastech:

  • A) Zneužívání zpravodajských služeb k domnělému obviňování zahraničních zemí
  • B) Nepřetržité zdůrazňování Ruské federace jako hlavní hrozby pro svět
  • C) Vyhraněný postoj vůči ruským zahraničním aktivitám v Sýrii a konfrontační způsob řešení tamní situace

A) Zneužívání zpravodajských služeb k domnělému obviňování zahraničních zemí

Americká vláda již několikrát prokázala, že jedním ze způsobů řízení zpravodajských služeb je vytváření předdefinovaných zpravodajských závěrů* podle potřeb vlastní zahraniční politiky. Úkolem zpravodajských služeb* pak v těchto situacích bývá najít cokoli, co by předem učiněné závěry mohlo podpořit (blíže viz produkt 12001 Omezené schopnosti státních zpravodajských služeb). Nejznámějším příkladem tohoto řízení z nového tisíciletí bylo obvinění Iráku z výroby a vlastnění zbraní hromadného ničení (ZHN). V tomto případě se mělo jednat o chemické a biologické zbraně, což však nebylo ze zpravodajského hlediska dostatečně podepřeno. Předem vyřčený politický závěr nebylo ani možné zpravodajsky podpořit, jelikož skutečná situace v Iráku byla ohledně ZHN zcela jiná. Přesto byla bez jakéhokoli mandátu zahájena vojenská agrese (2003), která nebyla ničím jiným než naplňováním novodobé zahraniční politiky USA. Negativním rysem této agrese bylo to, že ji podporovaly vlády nových členských zemí NATO včetně České republiky, čímž již podruhé uznaly, že je možné porušovat mezinárodní právo (poprvé to bylo v souvislosti s bombardováním srbského území v roce 1999) a samy své národy tímto podbízivým chováním uvrhly do nebežpečné situace v souvislosti s vývojem bezpečnostní situace v Evropě (viz doplnění v souvisejících produktech jako např. produkt 12010 NATO a EU jako krycí organizace?" a produkt 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky").

Hillary Clintonová prozradila zneužívající přístup ke zpravodajským službám již během své volební kampaně, čímž také potvrdila, jakým způsobem by po případném zvolení zastávala prezidentský úřad v otázkách řízení státních zpravodajských služeb. Clintonová ještě před veřejným prohlášením zástupců zpravodajské komunity USA opakovaně prohlašovala, že není pochyb o tom, že Rusko využívá kybernetické útoky proti všem druhům amerických organizací. Vždy to hned doplnila větou, že je tím hluboce znepokojena. A skutečně, dne 7. října 2016, pouze dva dny před druhou prezidentskou debatou vydal Úřad ředitele národního zpravodajství* (ODNI) prohlášení, kterým obvinil ruskou stranu, že svými hackerskými útoky zasahuje do amerického volebního procesu. Vše by bylo v pořádku, pokud by tvrzení obsahovalo vhodnou argumetaci. Jenže tvrzení se opírá jen o domněnky*, hovorově řečeno „stojí na vodě“, a navíc nechtěně snižuje úroveň koordinace zpravodajského úsilí v americké zpravodajské komunitě*, za což je odpovědný právě ODNI, jenž byl hlavním autorem učiněného prohlášení4 (objasnění dále v textu).  

Kandidátka Clintonová samozřejmě okamžitě využila prohlášení státních funkcionářů během druhé debaty prezidentských kandidátů, avšak zajímavé je, že posunula jeho obsah do jiné roviny. Tím ale odkryla svou neznalost ohledně práce zpravodajských služeb a naznačila jejich zneužívání v onom přednastavování výsledků jejich zpravodajské činnosti (objasnění dále v textu).

Hlavní část znění uvedeného prohlášení neboli obvinění vůči ruské straně má následující obsah: „Zpravodajská komunita Spojených států je „přesvědčena“, že za nedávné uvolnění e-mailů, jež měly patřit americkým občanům (funkcionářům) a institucím včetně politických organizací USA a jež měly poškodit jejich pověst, je odpovědná ruská vláda. Nedávné zveřejnění údajně „hacknutých“ e-mailů na stránkách jako „DCLeaks.com“ a „WikiLeaks“ prostřednictvím osoby (osob) pod označením »Guccifer 2.0« se shoduje s metodami a motivy zpravodajského úsilí řízeného ruskými představiteli. Tyto »krádeže« e-mailů včetně jejich zveřejnění mají za cíl narušit americký volební proces. Tato aktivita není pro Moskvu ničím novým: Rusové již používali podobnou taktiku a techniku napříč celou Evropou a Eurasií, například se záměrem ovlivnit veřejné mínění. Vzhledem k rozsahu a citlivosti tohoto úsilí se domníváme, že jedině nejvýše postavení ruští činitelé by mohli takové aktivity schválit.“ (Slovní spojení „… údajně hacknutých emailů…“  je příslušnými funkcionáři vysvětlováno tak, že zveřejněný obsah e-mailů nemusí být autentický, ale pozměněný nebo dokonce podvržený jako celek.)

Prohlášení nepředkládá žádné faktické zjištění, ale pouze jakési přesvědčení. Je to přirozeně dáno tím, že se jedná o zpravodajský závěr a nikoli o závěr z policejního vyšetřování. Zpravodajské služby vytvářejí „zpravodajské vědění“5*, které se skládá z vyjádření určité pravděpodobnosti, čímž postrádá stoprocentní jistotu v analyzované záležitosti. Stanovení míry pravděpodobnosti např. o konkrétním záměru protivníka nebo o konkrétním vývoji v určité oblasti či o tom, jakým způsobem se něco odehrálo, což je případ vydaného prohlášení, je obvykle doplněno také mírou přesvědčení, jak hodně považuje tvůrce svůj zpravodajský závěr s obsaženou pravděpodobností za správný. Ve zpravodajské praxi se míra přesvědčení o správnosti učiněného závěru (dosaženého výsledku) obecně nazývá „analytická důvěra“* (analytic confidence) míněno důvěra v použité informace, v analytický postup a učiněný závěr (více viz produkt 21009 Vyjadřování pravděpodobnosti a analytické důvěry ve zpravodajské analýze).

Prohlášení ODNI začíná v původním jazyce větou: The U.S. Intelligence Community (USIC) is confident…“, což znamená, že zpravodajská komunita je o něčem přesvědčena čili že má v něco důvěru. To však neznamená, že má zpravodajská komunita v příslušné záležitosti jistotu. Poslední věta přeloženého textu obsahuje formulaci, jež je používána v široké škále výstupů zpravodajských služeb USA. Je to obecný vzorec v této podobě: Vzhledem k rozsahu a citlivosti (uvést konkrétní záležitost) se domníváme, že jedině nejvýše postavení činitelé by mohli takové aktivity schválit (uvést příslušnou zemi nebo organizaci)." Původní znění vypadá takto: We believe, based on the scope and sensitivity of these efforts, that only (name state actor) senior-most officials could have authorized these activities."

Po tomto vysvětlení se můžeme ptát, zda bylo takovéto prohlášení opodstatněné. Celé se to může jevit, jako kdyby zástupci ODNI přispěchali na pomoc Hillary Clintonové a zároveň toho využili v rámci boje proti svému největšímu rivalovi ve světě, Ruské federaci. Je rovněž podezřelé, že oficiálnímu prohlášení předcházela opakovaná tvrzení Clintonové o tom, že není pochyb, že právě Rusko využívá kybernetické útoky proti všem druhům amerických organizací. A i když Clintonová není dosud výkonou političkou, ale jen kandidátkou na výkonou funkci, tak to již tady mohlo vypadat jako snaha předdefinovat zpravodajským službám obsah výsledku jejich zpravodajské činnosti.

Všichni se shodneme na tom, že Ruská federace kybernetickou špionáž provádí. Avšak nelze vznášet takováto nepodložená obvinění a ještě k tomu ve prospěch prezidenstké kandidátky. Nelze ani tvrdit, že kybernetickou špionáž provádějí pouze Rusové a že Američané tyto aktivity neprovozují. Spojené státy tuto činnost vedou dokonce i proti svým „spojencům“ (několikrát prokázaná skutečnost).

Clintonová proměnila pouhé přesvědčení a domněnky ODNI o činnosti Ruské federace na jistou záležitost, když během druhé prezidenstké debaty prohlásila: „Naše zpravodajská komunita právě zveřejnila, že Kreml, míněno Putin a ruská vláda, jsou organizátory útoků s cílem proniknout do amerických počítačových účtů a ovlivnit tak naše volby. Nikdy v historii naší země jsme nebyli v situaci, kdy se náš protivník (Rusko) důrazně snažil ovlivnit výsledek voleb. A věřte mi, že to nečiní proto, abych byla zvolena. Dělají to proto, aby ovlivnili volby ve prospěch Donalda Trumpa.“

Ve třetí debatě ukázala Clintonová svoji odbornou nezpůsobilost ve vztahu ke zpravodajským službám, když tvrdila následující: „Všech 17 zpravodajských agentur, civilních i vojenských, dospělo k závěru, že tyto špionážní útoky, tyto kyberútoky, pocházejí z nejvyšších míst Kremlu, od samotného Putina…“ Můžeme odhadovat, že po druhé debatě někdo americké kandidátce vysvětlil složení zpravodajské komunity USA a upřesnil počet zpravodajských agentur, jež do příslušné komunity patří. Clintonová to pak využila ve třetí debatě, aby zprávě ODNI přidala falešnou váhu a vše tak posunula na vyšší úroveň. Byla to však také vyšší úroveń klamu, neboť sestávala z několika rozporných bodů:

1) V prohlášení ODNI nebyly konkretizovány žádné zpravodajské agentury, které tento závěr učinily. Text uvádí zpravodajskou komunitu USA pouze obecně. Jednalo se tedy opět o posunutou interpretaci.

2) Zpravodajská komunita Spojených států se sice skládá ze 16 agentur, přičemž za 17. agenturu je považován samotný ODNI, avšak všech 17 agentur nemohlo s přihlédnutím k jejich organizační struktuře a zaměření učinit předkládaný závěr. Pochybnosti bychom mohli vznést např. o zpravodajské složce Pobřežní stráže, o zpravodajské agentuře INR*, jež spadá pod Ministerstvo zahraničí a jež nedisponuje patřičnými prostředky, dále o zpravodajských složkách Ministerstva financí a Ministerstva energetiky. Kybernetické útoky proti americkým politikům nezapadají ani do činnosti zpravodajských složek Pozemních sil, Vzdušných sil, Námořních sil a Námořní pěchoty. Měli bychom rovněž vynechat zastřešující organizaci ODNI, která čerpá z ostatních agentur. Vyjmenovali jsme tedy devět zpravodajských agentur (a mohli bychom pokračovat), které by jen steží mohly učinit samostatný zpravodajský závěr o kybernetické špionáži proti politickým subjektům.

3) Vedoucí úlohu v boji proti kybernetickým zločinům má FBI*, avšak ředitel tohoto úřadu James Comey se odmítl na prohlášení ODNI podílet. Údajně nesouhlasil se zveřejněním zpravodajského závěru před prezidentskými volbami. Jednalo by se tedy již o desátou agenturu, kterou bychom mohli vyjmout ze seznamu. V tomto případě se ale navíc jedná o agenturu nejpovolanější.

4) Jedním z úkolů ODNI je koordinace a tím také dekonflikce* zpravodajského úsilí. V tomto smyslu to znamená, že by bylo mrháním zpravodajského úsilí, kdyby se měly všechny agentury soustředit na zmíněné kyberútoky. Jenže podle vydaného prohlášení o celé zpravodajské komunitě a podle slov Hillary Clintonové, která číslem zdůraznila počet údajně zaangažovaných agentur, to vypadá, jako by zpravodajské úsilí nebylo rozloženo tak, aby pokrývalo všechny potřebné oblasti, a tak, aby nenastal konflikt agentur v zaměření na stejnou věc.

Závěr k bodu A

Rozbor první oblasti odkrývá zneužívání zpravodajských služeb jak funkcionáři přímo ve zpravodajské komunitě, tak kandidátkou na úřad amerického prezidenta. Domnělé obviňování zahraniční země nese znaky účelovosti, politické lehkovážnosti, neodborného zpravodajského přístupu a mezer ve znalostech zpravodajské komunity USA. Z tohoto pohledu se jedná o klamnou a nebezpečnou rétoriku.

Obvinění proti Rusům nebylo zatím podloženo pádnými důkazy, ale nekteří američtí senátoři již připravují legislativu, jež by za domnělé aktivity ruských hackerů umožnila uvalit nové sankce na Ruskou federaci. 

Poznámka: V souvislosti s rozebíranou záležitostí se v českých médiích objevuje jednotný text o tom, že prohlášení bylo učiněno ředitelem zpravodajských služeb USA Jamesem Clapperem. Jedná se však o zavádějící informaci, protože James Clapper je v přesném výkladu ředitelem Úřadu národního zpravodajství  (ODNI), tedy jen jedné organizace, a nikoli ředitelem všech zpravodajských služeb v zemi (každá zpravodajská služba/agentura má svého vlastního ředitele). Ředitel Clapper je koordinátorem jednotného zpravodajského úsilí, ale nedisponuje takovými pravomocemi, aby mohl přímo ovlivňovat řízení jednotlivých agentur.


Zbylé dva body klamného a nebezpečného vyjadřování Clintonové jsou předmětem následujícího dílu rozebírané problematiky:

Přejít na následující díl: „Klamné a nebezpečné vyjadřování Hillary Clintonové (díl 2/2)


1 Hovoříme o dvou hlavních či předních kandidátech, neboť ve hře jsou stále ještě další kandidáti, jejichž volební preference jsou však na nízké úrovni. Dva přední kandidáti vzešli tradičně ze dvou hlavních politických stran: Demokratické strany a Republikánské strany. Ostatní kandidáti pocházejí z tzv. třetích politických stran, případně jsou na politických stranách nezávislí.

2 Hodnocení obou zmíněných kandidátů s porovnáním jejich vystupování je součástí produktu 12017 Zpravodajské služby a kandidáti na úřad prezidenta USA.

3 Vybrané rétorické prvky a jejich definice jsou uvedeny v produktu 22007 Způsob hodnocení kandidátů do politických funkcí". 

4 Do zpravodajské komunity Spojených států patří také zpravodajská složka Ministerstva pro vnitřní bezpečnost USA (U.S. Department of Homeland Security, USDHS). Toto ministerstvo se podílelo na prohlášení Úřadu ředitele národního zpravodajství (ODNI), ale protože právě ODNI je „zastřešující" organizací pro koordinaci úsilí celé americké zpravodajské komunity, připisujeme hlavní autorství učiněného prohlášení této organizaci a již nezmiňujeme USDHS, jak je to uváděno v amerických a přebíráno v českých médiích.

5 Zpravodajské vědění je vysvětleno v produktu 21005 Když se řekne zpravodajské vědění.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13010
Specifická analýza
© 2016 Agentura EXANPRO