Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení (13007)

Slovo propaganda* se stává jedním z nejpoužívanějších výrazů současného mediálního zpravodajství, kde je skloňováno jak politiky a hosty různých profesí, kteří se v médiích vyjadřují, tak i samotnými pracovníky sdělovacích prostředků. Se slovem propaganda se objevuje pojem antipropaganda jako označení boje proti propagandě. Avšak v celé záležitosti spojené se snahou odhalit, pojmenovat a bojovat proti propagandě se souběžně objevují dva zásadní nedostatky, které snižují úroveň požadovaného boje. Organizátoři a příznivci boje proti propagandě si ale žádné nedostatky nepřipouštějí a naopak se snaží ještě horlivěji prezentovat svoji činnost v médiích.

Jakákoli propaganda vychází z pravdy. Pravda je mocná zbraň. Kdo hledá pravdu, může být nepohodlný. Kdo zná pravdu, může být nebezpečný. Pravda je položka, kterou soupeřící mocnosti před sebou navzájem skrývají. Tají svůj pravdivý záměr, důležité a rozhodující informace, jež mají k dispozici, skrývají své skutečné schopnosti, které jen částečně podle situace demonstrují. Odhalení pravdy je cesta buď k vítězství, anebo k porážce, a to nejenom proto, že může jedné straně poskytnout rozhodující výhodu, ale také proto, že může významně zapůsobit na postoj vlád ostatních zemí a vyvolat podporu či odpor široké veřejnosti, počítaje v to vlastní občany. Z tohoto důvodu vznikly klamné operace* a propaganda*, aby skryly vlastní pravdu (záměr, stav) před protivníkem a širokou veřejností, a naopak uvedly protivníka v omyl a získaly veřejné mínění na svoji stranu.

Předchozí odstavec naznačuje první vážný nedostatek bojovníků proti propagandě. V zahraniční politice totiž nesoupeří zástupci jedné strany sami se sebou, a tudíž se nemůže jednat jen o jednu osamělou propagandu. V současné situaci, kdy proti sobě stojí Ruská federace a Spojené státy se svými západními „spojenci“ by bylo bláhové se domnívat, že klamné operace a propaganda jsou vedeny jen ze strany Ruska, jak to mnozí v médiích prezentují. Jinými slovy by to muselo znamenat, že představitelé USA nemají co skrývat a pravdivě informují o svých záměrech a činnostech ve světě. Tak tomu samozřejmě není, i když se v evropských zemích najdou lidé včetně politiků, kteří hájí dobrý úmysl americké zahraniční politiky, jako by s ním byli dobře obeznámeni. Ze strany občanů Ruské federace jistě existuje opačná zaujatost, avšak my hodnotíme situaci přirozeně z pohledu České republiky, neboť jsme její občané.

Závažným nedostatkem bojovníků proti propagandě je tedy vytváření dojmu, že existuje jen ta propaganda, proti které právě bojují. Nechtějí přiznat, že by mohla existovat také propaganda jiná. V prozápadních médiích se tak objevují opakované reportáže a dokumenty o ruské propagandě jako o té jediné, která je ve světě zrovna vedena (pokud neuvažujeme Čínu a další americké rivaly). Stejným způsobem se o jednostranné ruské propagandě hovoří v českých médiích. Na druhou stranu se ve sdělovacích prostředcích nikdy nerozebírá propaganda americká neboli tzv. vlivové operace USA, do nichž propaganda patří. Nenajdeme tam nic ani o propagandě ukrajinské vlády, která je pro další vývoj Ukrajiny velmi tragická, přičemž prohlubuje propast mezi vládou a veřejností. Česká republika zkrátka patří vždy do nějakého nadnárodního systému (není sama o sobě nezávislá), který vedou určité mocnosti a ty také určují, kdo je hrozbou, což se promítá do vystupování politiků a mediálních pracovníků menších evropských zemí včetně České republiky.

Druhým vážným nedostatkem je, že se v boji proti propagandě hovoří o nutnosti vést jakousi antipropagandu. Avšak antipropaganda je jenom jiná forma propagandy. Nejlepší obranou proti propagandě je přece pravda – její hledání, hájení a šíření. Pokud chceme hájit a ctít pravdu, tak nemusíme řešit žádnou propagandu. Stačí, abychom se vyjadřovali poctivě, nazývali věci pravými jmény a prověřovali informace, než je označíme za věrohodné a využijeme k argumentaci. Ale nikdo nezmiňuje zavést metodu pravdy, snad proto, že politika a pravda jsou dvě odlišné věci, jež se ani trochu neslučují. Jenže potom samotný boj proti jakékoli propagandě nemůže nikdy vyznít jako spravedlivý boj, ale jako „propaganda o propagandě“.

Propaganda je náhle všude kolem nás. Na půdě USA se řeční o tom, jak ruská propaganda hluboce pronikla do evropských zemí a o potřebě to vyšetřit (nechceme to zlehčovat, ale musíme podotknout, že to připomíná období čarodějnictví). Dokonce byly vydány pokyny americkým zpravodajským službám. A evropští politici mlčí, což vypadá, jako bychom byli součástí Spojených států a Američané nás považovali za své vlastní síly a prostředky v boji proti Ruské federaci. Navíc politici Evropské unie přispěchali s potvrzením prohlášení představitelů USA a s plánem na boj proti ruské propagandistické kampani společně s nutností vymezit v zemích EU „antipropagační rozpočty“.  V České republice je údajně až 80 dezinformačních webů. Podobný počet je podle EU na Slovensku, a v Maďarsku je údajně 100 takových webů. Celou tuto protikampaň ohledně ruské propagandy hodnotíme z hlediska zpravodajské analýzy jako reakci západních zemí v čele s USA na vlastní zaostávání za zahraniční politikou Ruské federace v klíčových oblastech. 

Česká televize již odvysílala zprávu, že české ministerstvo vnitra sestavuje tým expertů, kteří mají monitorovat ruskou i jinou propagandu. Ano, doslova uvedli „ruskou i jinou propagandu“, což je zavádějící. Pokud by měli být nestranní, uvedli by, že budou monitorovat jakoukoli propagandu. Avšak vzhledem ke své podřízenosti západním mocnostem museli zdůraznit, že se to týká propagandy ruské, a jen alibisticky doplnili „… i jinou propagandu“. Politici menších zemí mají tendenci zavděčit se silnějším „spojencům“ z obav, aby nebyli vypuzeni ze společenství mocných (případné vypuzení se týká jen politiků, nikoli samotných zemí, neboť malé země jsou pro země mocnější potřebné).

Dalším opatřením vlády České republiky v boji proti propagandě je zavedení vzdělávacího programu do škol. Program by měl žáky a studenty učit, jak odhalit propagandu a jak se jí bránit. Otázkou je, zda se tento program bude vyučovat pravdivě, anebo propagandisticky. Ve skutečnosti je tento program opět jakýmsi alibismem a důkazem pro západní společenství, že český systém plní západní normy a požadavky. Vždyť přece úplně postačí vést studenty k pravdě, jinými slovy je učit pracovat s psaným a mluveným slovem neboli práci s informacemi. Jakékoli informace jsou směsí faktů*, domněnek* a různých doplňujících komentářů. U informací je důležité přemýšlet o jejich obsahu, o jejich smyslu, umět je rozebrat a naopak dát do širší souvislosti, a samozřejmě je ověřovat. Cožpak poznámka o programu na odhalování propagandy nezní tak trochu propagandisticky? 

Na závěr uvádíme dva zavádějící a neodborné příklady k ruské propagandě. Prvním je výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2014 (zpráva za rok 2015 ještě není k dispozici). Ze zprávy uvádíme první větu, jež představuje část o ruské propagandě: „V kontextu ukrajinské krize ruská moc a její sympatizanti předvedli celou škálu bílé, šedé i černé propagandy.“ Nyní větu takto pozměníme: V kontextu ukrajinské krize americká moc a její evropští sympatizanti předvedli celou škálu bílé, šedé i černé propagandy.“ Která věta je pravdivá? Pochopitelně jsou pravdivé obě věty, jenže BIS ve zprávě píše jen o jedné straně, čímž je hodnocení vytvořené touto zpravodajskou službou jednostranné neboli neúplné. Z pohledu ČR je to však pochopitelné, neb protivník je západními mocnostmi určen a o spojencích se nelze zmiňovat, i kdyby prováděli sebetvrdší propagandu. Malým zemím ani nevadí, že zpravodajské služby USA ve svých výstupech rozebírají, koho chtějí včetně členských zemí NATO a EU. Jak ale potom bude vypadat výuka o propagandě na českých školách a státních institucích?1

Druhým příkladem je nevládní organizace Evropské hodnoty, která představila „studii“ o fungování českých „dezinformačních“ webů. Tato studie byla dokonce uvedena i v České televizi, přičemž redaktor k tomu doplnil následující: „Tým Evropských hodnot systematicky sleduje českou dezinformační scénu od loňského podzimu.“ Tato věta zní jako potvrzení, že zmíněný tým je schopen dezinformace* spolehlivě identifikovat, což je záludná věc, a to jednoduše proto, že nejprve by musel být schopen identifikovat pravdu, aby jakékoli informace před jejich označením za dezinformace měl s čím porovnat. V samotné studii se záhy dozvídáme, že studie byla zaměřena čistě na dezinformace z ruské strany, čímž dospíváme k jednostrannému čili neúplnému přístupu jako v případě BIS.

Úvodní slova v této studii zní: V České republice již dlouhou dobu probíhá politická, ekonomická a mediální dezinformační kampaň, která je součástí hybridní války vedené Ruskou federací proti západním demokratickým státům a jejíž intenzita se výrazně zvýšila se začátkem konfliktu na Ukrajině. Cílem této kampaně je podrývat demokratické instituce, nabourávat důvěru občanů v tradiční politické strany a mainstreamová média a narušovat naše transatlantické partnerství a legitimitu členství v mezinárodních organizacích, jako je Evropská unie nebo NATO.“

Tyto věty by si zasloužily hlubší analýzu, ale rozebereme jen dvě položky. Pokud tady dlouhodobě probíhá politická, ekonomická a mediální dezinformační kampaň, tak je ohrožena nebo dokonce narušena svrchovanost naší země. Avšak zpravodajské a bezpečnostní služby* nekonají. Proč? Podobné je to s poznámkou o podrývání demokratických institucí, což souvisí s podvratnou činností* (subverzí), ale nikdo na tuto trestnou činnost nereaguje. Jak je to tedy s obsahem této studie? Je obsah věrohodný, anebo snad propagandistický? Druhá položka je spojena s narušováním partnerství a legitimity členství v EU a NATO. Jsou členské země opravdu tak slabé, aby jejich partnerství narušily dezinformace? Pokud ano, tak organizace nejsou v pořádku. Avšak hlavní narušování nevyplývá z ruské strany, ale z toho, jak tyto organizace fungují (těžkopádnost, značná omezení, nerovnost mezi zeměmi apod.).

Co je ale na celé studii nejzvláštnější, je to, že je při svém představení opatřena obrázkem amerického vrtulníku UH-60 Black Hawk (obrázek přiložen), ze kterého palubní personál rozhazuje letáky. Jedná se o 350. rotu psychologických operací při činnosti v Iráku. Oficiálně uváděným cílem amerických jednotek psychologických operací je ovlivnit chování cílových skupin zahraniční populace. Obrázek lze tedy vysvětlit jako ilustraci boje proti ruské dezinformační kampani tím, že jsou mezi české obyvatelstvo rozhazovány letáky s „očisťovacími“ texty. To nepůsobí jako poctivý boj proti propagandě.

Chceme-li skutečně a účinně bojovat proti propagandě, měli bychom začít skloňovat slovo pravda a hodnotit situaci ze svého postavení v České republice a nikoli z pohledu zahraničních mocností a oprostit se od vlastní české propagandy jako podřízeného příspěvku cizím mocnostem. Podle seznamu souvisejících produktů níže je to úkol pro české funkcionáře nelehký.

Zpravodajské produkty související s tematikou zavádějícího vyjadřování a propagandy:


* Odborné termíny jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.

1 Podrobněji je výroční zpráva BIS rozebrána v produktech 12011 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 1/3)", 120012 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 2/3)a 12013 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 3/3).


Zpravodajský produkt 13007
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO