Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Analýza/studie (13003)

Jakmile se ve veřejných sdělovacích prostředcích objeví slovní spojení „konspirační teorie“, a to ať už v jakémkoli kontextu, dopouštějí se média hned dvou pochybení najednou. První pochybení se týká samotného používaného termínu a druhé pochybení souvisí s tím, co si média pod tímto označením představují.

Termín „konspirační teorie“* je chybné slovní spojení pro něco, co má označovat možnou existenci spiknutí ohledně popisované události. V tomto případě tedy chceme naznačit, že nějaká událost má spiklenecké pozadí neboli pozadí zločinného komplotu. Avšak uvedeným termínem není označeno za konspirační ono zákulisní dění, ale jen jakási teorie. Jinými slovy použitím pojmenování „konspirační teorie“ hovoříme o teorii (nikoli o samotném dění), která je konspirační, neboť ta teorie má přece takové přídavné jméno. Tento jednoduchý závěr je podpořen původním termínem v anglickém jazyce a zjištěním, že jak výraz „konspirační“, tak slovo „teorie“ nejsou dávány do vzájemné souvislosti v uváděných příkladech v Akademickém slovníku cizích slov, ani ve Slovníku spisovné češtiny.

Původní anglický termín je „conspiracy theory“, jenž je nesprávně překládán jako „konspirační teorie“, protože lidé, kteří se angličtinu učí jako cizí jazyk, si zvykli na používání určitého pravidla bez ohledu na význam slovních spojení. Ono pravidlo umožňuje z podstatného jména, které je před jiným podstatným jménem, učinit jméno přídavné. A tak je náhle z anglického podstatného jména „conspiracy“ (konspirace, spiknutí) české přídavné jméno „konspirační“. Přitom v anglickém jazyce existuje od slova „conspiracy“ i přídavné jméno „conspiratorial“ či „conspirative“, a pokud by se skutečně mělo jednat o „konspirační teorii“, tak by lidé hovořící anglicky použili spojení „conspiratorial theory“. Jenže ono se nejedná o „konspirační teorii“, nýbrž o „teorii o konspiraci“*. Viditelnější rozdíl vnikne, použijeme-li místo cizích slov slova česká: „teorie o spiknutí“ a „spiklenecká teorie“. V prvním případě máme na mysli zákulisní dění kolem nějaké události, kdežto ve druhém případě míníme přímo autory oné teorie, čímž je jakoby považujeme za spiklence (spiklenecká teorie = teorie spiklenců). Tím měníme význam v tom, kdo je vlastně spiklencem. Je spiklencem státní moc, anebo ten, kdo proti státní moci vytváří tyto teorie?

„Konspirační teorie“ na rozdíl od „teorie o spiknutí" by měla být teorií, která je buď spiklenecká, anebo utajovaná. Ve druhém případě by ale kromě zasvěcených osob o ní neměl nikdo vědět. Je to stejný význam jako v případě spojení „konspirační činnost“, jímž můžeme nazvat jakékoli utajené metody práce (například u zpravodajských služeb).  

Druhým pochybením médií je jejich definování „teorie o spiknutí“ neboli podle nich „konspirační teorie.“ Podle některých médií se jedná o pochybná tvrzení a samotný termín používají s hanlivým významem. Jenomže pracovníci sdělovacích prostředků včetně jejich vedení tím naopak vytvářejí vlastní pochybnou prezentaci. Nehovoříme samozřejmě o nesmyslných konstrukcích, ale o teoriích, které jsou nebo by byly proveditelné a mají reálný základ. Teorie o spiknutí se opírá o několik faktů, čímž může být něčím podobným jako hypotéza*, která je součástí různých vyšetřovacích verzí a analytických metod. Hypotéza je tvrzení, jehož pravdivost nebyla ještě prokázána, ale ani vyvrácena. To stejné platí i pro teorii o spiknutí s tím rozdílem, že teorie o spiknutí je hypotézou, která na základě určitých znaků předpokládá prvky spiknutí (tajných dohod a intrik) ze strany státní moci. Prokázat pravdivost jakékoli teorie o spiknutí je složité v tom, že možnosti a prostředky pro její prokázání jsou z velké části na straně „obviněného“, tedy státní moci, kde pochopitelně není jakýkoli zájem o prokazování vlastní viny. Avšak méně pochopitelné je, že u závažných záležitostí chybí také zájem o prokázání neviny. U mnoha událostí nebylo dosud vysvětleno značné množství sporných skutečností. A právě tady je důležitá role médií, přesněji řečeno jak pasivně (servilně) či aktivně působí a jakým směrem.   

Nespočet médií včetně České televize poskytuje ukázkové příklady tohoto dvojího pochybení, kdy používají nesprávné spojení s posunutým významem a ukazují pejorativní pojetí diskutovaného termínu. Pro mnoho médií je synonymem pro slovo „konspirační“ výraz „nevěrohodný“ a také to tak doslova vyjadřují. Ale ať už je to teorie o spiknutí nebo teorie spiklenecká, je to pořád teorie, jejíž vznik a obsah, pokud má být vyvrácen, nebo naopak potvrzen, by měl být nejprve dostatečně prověřen. A na tom by se měla podílet i média. Avšak média jsou právě tím původcem, který rozšířil a stále šíří pejorativní význam těchto teorií, což bylo a je především z důvodu servilnosti k výkonné moci a tím získání určitých výhod. Jiným srozumitelnějším důvodem zvláště v politicky významných případech je zabránit občanským nepokojům a chaosu, který by mohl vzniknout. 

Spolehlivosti sdělovacích prostředků a důvěryhodnosti a přesnosti jejich obsahu, tedy vlastnostem, jež vedoucí představitelé médií tak rádi propagují, se věnujeme i v dalších produktech, kde rozebíráme konkrétní příklady. Mezi tyto příklady patří také jedna úsměvná ukázka výstupu České televize, ve kterém je oznámení o nácviku teroristického útoku v Praze.


* viz ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze


Zpravodajský produkt 13003
Analýza/studie
© 2016 Agentura EXANPRO