Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifické hodnocení (13002)

V souvislosti s teroristickými útoky vznikl trend vyhlašovat válku abstraktním pojmům místo fyzickým organizacím či osobám, které reprezentují konkrétní militantní útvary, ať už státního, nebo jiného charakteru.

Započal s tím ideologicky prezident Bush, když vyhlásil válku proti teroru. Byla to záminka, která mu poskytovala prostor a čas, aby účelově označoval státy spjaté s teroristickými skupinami. Nebyl stanoven jasný cíl, ani jasný nepřítel, ale jen ideologická válka proti teroru s pravidlem „kdo není s námi, je proti nám“. Vlády zemí tak byly postaveny před hotovou věc, ale na druhou stranu měly možnost ukázat svůj ryzí a svobodný charakter.

Podobně i v současné době vyhlašují evropští politici válku terorismu, jako by se báli zřetelně označit viníky zločinů. Vytvářejí dojem věčné války proti zlu, která trvale postrádá jasné cíle a záměr, čeho a jak vlastně chtějí dosáhnout. Politici hlásají, že jsme ve válce, jenže válka to je určitý stav a uplatnění úplných operačních systémů bojiště/operace (BOS1) v jeden celek s cílem zničit klíčové prvky protivníka a tím ho porazit.

Když vrcholný politik oznámí veřejnosti „Jsme ve válce!“, zcela přirozeně by to mělo mít svoji oporu v oficiálním vyhlášení války konkrétnímu subjektu či více subjektům podle platné ústavy a zákonů dané země včetně přechodu země do válečného stavu. Pokud ale politik, který se takto řečnicky projevuje, ví, že jeho slova takovou oporu nemají a ani se nic ve vládě a parlamentu v této souvislosti nechystá, tak vědomě klame veřejnost. Poctivé vyjádření by v tomto případě nemělo obsahovat výše uvedenou větu, a pokud ano, tak by měla být doplněna pravým smyslem vyjádření. Avšak byl by schopen současný vládní politik evropské země přiznat, že jsou jeho slova nadnesená? Příklad poctivého vyjádření by mohl být následující: „Jsme ve válce, ale myslím to jen obrazně, neboť si nemůžeme dovolit vyhlásit válečný stav. Naše představa války nebude spočívat v plném nasazení všech druhů ozbrojených a bezpečnostních sil, ale jen ve vedení omezených bojových aktivit…“

Trik v používání silných slov je právě v tom, že jsou tato slova záměrně a přímo spojována s abstraktními pojmy. Abstraktní pojmy snižují význam silných slov na obecné a nezávazné výroky a politikům tak poskytují možnost, aby se vyhnuli naplnění svých prohlášení ve svých činech. Veřejnost reaguje většinou emotivně, přičemž právě proto nedokáže abstraktnost vyjádření identifikovat, jelikož je vždy zastíněna silnými slovy. „Válka proti terorismu“ je z hlediska bezpečnostní politiky abstraktní frází, protože již neurčuje konkrétního hmotného pachatele, který terorismus páchá. Válku proti terorismu tak můžeme také chápat jen jako ideologický boj proti společenskému jevu (fenoménu). Tento boj může mít podobu propagačních letáků a význam slovního spojení „válka proti terorismu“ bude naplněn. Politici by tak měli vždy vyjádřit pravý smysl svých slov. A pokud to nedělají, měli by se jich na to lidé v čele s novináři ptát.  

Žádná západní země dosud nevyhlásila oficiální válečný stav, ani neuplatnila komplexní BOS proti údajnému nepříteli. Místo toho jsou podnikány jen bezpečné a neefektivní výpady. Politici vedou silná a líbivá prohlášení před veřejností, ale ta se neshodují s tím, jak se skutečně rozhodují. Jak pravdivé je tedy prohlášení o tom, že jsme ve válce? Proč nikdo z politiků, především těch francouzských, neřekl, že sice byly podniknuty teroristické útoky na území evropské země, ale že to není pádný důvod vstoupit do válečného stavu a vést úder všemi silami a prostředky, nýbrž jen podnikat vojensky omezené aktivity?

Proti tzv. Islámskému státu (ISIS/ISIL), jenž používá teroristické praktiky, není veden plnohodnotný boj, ale jen jakási činnost, která má boj napodobit. Jsou to tedy bojové aktivity s omezeným cílem, které poskytují islamistickému gangu možnost nejenom přežít, ale nadále provozovat své obchodní a propagandistické praktiky, popřípadě se přemístit z exponovaných míst Iráku a Sýrie do severní Afriky v čele s Libyí.

Existuje několik důvodů, proč nikdo nechce vyhlásit oficiální válku, ani vést rozhodnější tažení proti islámským ozbrojencům, kteří nejsou nikde rozptýleni, ale okupují zřetelný prostor, na jehož hranicích vedou konvenční způsob boje se svými oponenty. Tažení, které se netýká jenom bojové činnosti, ale které by zahrnovalo také fyzické a informační blokování celého jejich prostoru, není v praktických činnostech viditelné, pouze se o něm mluví. Problematice vzniku a působení „ISIS" se podrobněji věnujeme v produktech 11007 „Analýza vzniku Islámského státu", 11024 Hodnocení bojových schopností „Islámského státu" (díl 1/3)", 11025 Hodnocení bojových schopností „Islámského státu“ (díl 2/3)" a 11026 Hodnocení bojových schopností „Islámského státu“ (díl 3/3)"

Vyhlásit válku znamená vést plnou bojovou činnost do doby, dokud vyhlašovatel nedosáhne vítězí, anebo neutrpí porážku, popřípadě dokud nevznikne dohoda o příměří. Je to riziko, které je z přirozených důvodů pro mnoho politiků nepřijatelné v době, kdy není země ohrožena jako celek a jsou páchány jen jednotlivé útoky. Na druhou stranu ISIS umožňuje konvenční válčení, na které jsou armády zemí NATO připravovány jak takticky, tak technicky. Nejvyšší vojenští velitelé si v Afghánistánu stěžovali, že nemohou využít svých konvenčních bojových schopností, neboť bojovníci Tálibánu používali asymetrické (nekonvenční) způsoby boje. Avšak v případě ISIS, kde jsou hrozby pro Evropu reálné a již několikrát naplněné (na rozdíl od Afghánistánu) a kde je plná bojová výhoda na straně Západu (známý prostor protivníka s možností využití konvenční síly), se od počátku problému nic nekoná. Taková nečinnost musí mít své jiné a vyšší důvody.

Omezené bojové aktivity Západu proti islamistickým ozbrojencům mohou být záměrné, neboť radikální ozbrojené skupiny kromě svých násilných aktivit mohou sloužit jako nástroj zahraniční politiky, a proto nemusí být jejich úplná eliminace žádoucí. To je patrné i z přístupu francouzských politiků, kteří jsou ve svých rozhodnutích opatrní, jako by měl islamistický gang mocného chráněnce. Dalším důvodem k oslabenému působení proti militantům může být snaha šetřit síly a prostředky ozbrojených sil evropských zemí na východní směr Evropy, kde situace vykazuje znaky o snahu konfrontace sil s ruskými silami (zmínka v produktu 11006).2

Politici používají zavádějící rétoriku a snaží se u veřejnosti vzbudit dojem o své rozhodnosti a národní angažovanosti. Ale pokud se jejich rétorika neslučuje s tím, co konají ve skutečnosti, jaké a čí zájmy potom hájí?


1 Více o odborných termínech viz Zpravodajský výkladový slovník v kategorii „Odborné zpravodajské názvosloví“.

2 viz zpravodajský produkt Vojenské odvody jako marketinkový tah politiků


Zpravodajský produkt 13001
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO