Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
17. srpen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13068)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

F) Ústavní soud si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „přímý/nepřímý nátlak“

Ústavní soud (ÚS) si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, k čemuž poskytuje jednoznačné důkazy ve svém písemném nálezu k této kauze. ÚS nejprve tvrdí, že se v případě provozovatele hotelu jednalo o jeho svobodný projev (což je hodně nadnesené – viz problematický bod A), pak ale na jiném místě svého textu připouští, že hoteliér chtěl svým „manipulativním“ jednáním ovlivnit chování jiných lidí. Tak buď se jednalo o svobodný projev a vyjádření vlastního názoru bez omezování druhých, anebo o snahu někoho ovlivnit v jeho postoji tím, že poskytnutí ubytování bude podmíněno podepsáním jakéhosi politického prohlášení, jež pro ruské hosty připravil hoteliér.

Pokud se někdo s poskytovatelů služeb snaží někoho ovlivnit tím, že ho v něčem v případě jeho nesouhlasu omezí, tak už se nejedná o svobodný projev, ale naopak o omezování práv zákazníka, který nic neporušuje, ale který se podle hoteliéra provinil jenom tím, že je občanem Ruské federace.        

Příkladem rozporuplného odůvodnění je následující text z nálezu ÚS: 

„Krátce řečeno, podnikatel tuto svoji činnost vykonává nejen proto, že musí z něčeho žít, nýbrž lze předpokládat (a přinejmenším doufat), že ho to i baví, že se touto činností chce alespoň malým dílem podílet na vytváření obecného dobra, že má ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a něco vyjadřovat. Lze tak očekávat, že přinejmenším výrazné procento podnikatelů se pro tuto činnost rozhodlo svobodně a chtějí tímto způsobem třeba i něco podpořit, vyjádřit či upřednostnit. Dochází tak k faktickému propojování svobody projevu s právem podnikat: podnikatel se totiž profiluje tak, aby si svojí činností zajistil odpovídající obživu, a zároveň chce tímto způsobem i vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných.“

Ústavní soudci se zde dosti neobratným a bezostyšným způsobem zastávají provozovatele hotelu, když tvrdí, že do svobodného projevu patří ovlivňování zákazníků skrze poskytování služeb. Zároveň uznávají, že se jakýkoli podnikatel může takovýmto jednáním snažit ovlivňovat chování jiných lidí.

Velmi zarážející je, že ÚS ve zdůvodnění svého závěru píše nejenom o možnosti ovlivňovat jiné tím, že jim v případě jejich nesouhlasu s politickým názorem poskytovatele služeb může být odepřeno ubytování, ale ÚS zde dokonce píše o ovlivňování jiných v pozitivním smyslu. Ústavní soudci tedy vyhodnotili, že hoteliér ovlivňoval jiné lidi pozitivním způsobem. Ale jak vůbec mohli k tomuto hodnocení dospět, když hoteliér má dvojí měřítko pro chápání mezinárodního práva? (Blíže k jednostrannému chápání mezinárodního práva ze strany provozovatele hotelu viz problematický bod B.)

ÚS ve svém zdůvodnění nešikovně straní hoteliérovi, když tvrdí, že hoteliér nevyvíjel formu „přímého nátlaku“. Jenže soudci sami poskytli tímto tvrzením důkaz o pochybení hoteliéra a zároveň důkaz toho, že mu straní. Problém je v tom, že soudci nevyloučili nátlak jako takový, nýbrž jen nátlak přímý. Tím zde ale ponechali prostor pro jinou formu nátlaku – přirozeně sem poté pasuje forma nepřímého nátlaku.

Pokud soudci nemluvili o nátlaku obecně, tak připustili, že nějaký nátlak existovat musel. Pokud posuzovatel či soudce použije místo jednoslovného termínu termín složený čili doplněný o přídavné jméno, tak tím zároveň připouští, že termín může existovat i s jinými přídavnými jmény. Jestliže Ústavní soud vyloučil jen nátlak přímý, tak připustil, že mohl existovat nátlak nepřímý.

Zajímavou otázkou pro soudce by bylo, proč nepoužili obecný jednoslovný termín „nátlak“. Je možné uvažovat tak, že ústavní soudci věděli, že určitá forma nátlaku tam ze strany hoteliéru byla a že by bylo až příliš okaté odmítnout nátlak všeobecně, a tak soudci ve prospěch hoteliéra zdůraznili, že se z jeho strany nejednalo o nátlak přímý. Tím však nic neobjasnili, a naopak poukázali na své pochybení a nezvládnuté odůvodnění. Pro pochybení ÚS je v této záležitosti důkaz také v tom, že pokud soudci svým zdůvodněním zbavili provozovatele hotelu viny za vytváření přímého nátlaku, tak měli z hlediska spravedlnosti stejnou měrou rozebrat možnost viny za vytváření nepřímého nátlaku. Jenže soudci v tomto případě mlčeli, což lze vysvětlit tím, že zřejmě věděli, že by tím hoteliérovi přitížili. Jiné vysvětlení by bylo, že prostě předvedli laický přístup. Žádné jiné vysvětlení v záležitosti přímého a nepřímého nátlaku neexistuje.         

Problém s přímým a nepřímým nátlakem je rovněž rozebrán v problematickém bodu A, kde je uvedeno následující:

„ÚS konstatuje, že o přímý nátlak se jedná, když poskytovatel něčím podmiňuje poskytnutí základní nebo monopolní služby, kam však ústavní soudci přirozeně nezahrnují hotely. Ale pokud se zde jedná o přímý nátlak, pak ústavní soudci zapomněli zmínit nátlak nepřímý (když existuje nátlak přímý, musí také existovat nátlak nepřímý). V případě hotelů tak můžeme hovořit o nepřímém nátlaku, kdy jsou zákazníci omezeni, ale ne ohroženi (jak doplňuje ÚS). Avšak stále se jedná o formu nátlaku.“

Z vyjádření ÚS vyplývá, že hoteliér může takto postupovat (podmiňovat něčím poskytnutí ubytování) jenom tehdy, pokud nemá v dané lokalitě monopolní postavení (viz text ÚS v problematickém bodu A). Ale i zde je zdůvodnění ÚS ve značném rozporu – takové zdůvodnění nemůže obstát.  Buď se jedná o formu svobodného projevu, kterou potom může logicky uplatnit jak drobný podnikatel, tak monopolista, anebo je to forma určitého nátlaku, znevýhodnění a omezení a není možné to považovat za legitimní věc od žádného podnikatele. ÚS se do toho pěkně zamotal.

Kromě toho je tu ještě jedna věc: Pokud se v okolí na stejném postupu domluví více hoteliérů, vzniká vážnější problém v poskytování služeb. Ani tohle ÚS nenadhodil a bylo by vůbec zajímavé, jestli by na svém rozhodnutí něco změnil.

Zvláštní věcí byla vsuvka ÚS, který do svého zdůvodnění zahrnul toto:

„Celá námitka, že je obtížné vědět, kde končí svoboda a začíná zločin, je v zásadě zodpovězena známým příběhem o výtržníkovi, který argumentoval, že jako svobodný občan může pohybovat svou pěstí, kudy chce, na což soudce moudře odpověděl: Svoboda pohybu vašich pěstí je omezena polohou nosu vašeho bližního.“

Není jasné, co tím chtěl ÚS vyjádřit, ale ačkoli to ÚS mohl myslel jinak, tak tohle hraje právě proti hoteliérovi. Ta věta na konci se dá totiž parafrázovat takto:

„Svoboda projevu hoteliéra je omezena vůlí ruských občanů podepsat jeho politické prohlášení.“

Zajímavé je i to, jak se provozovatel hotelu (přes svého advokáta) snažil pomocí Listiny základních práv a svobod (LZPS) legitimizovat své konání. K tomu využil článek 2 odst. 3 LZPS, kde se píše následující:

„Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.

Avšak ani v tomto případě strana hoteliéra nepochopila význam příslušného textu. Provozovatel hotelu si zřejmě myslí, že zákon nezakazuje způsob, jakým jednal. Jenže hoteliér se svým advokátem přehlížejí zbylou část textu, kdy personál hotelu jednal v rozporu s tímto textem, protože nutil občany Ruské federace činit to, co zákon neukládá. Občané Ruska nebyli ničím povinováni, aby podepsali politické prohlášení v souladu s názorem hoteliéra.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13068
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
13. srpen 2019
Předplatitelé

Doplňující a potvrzující hodnocení a předpověď (13067)

Od poloviny července 2019 se ve sdělovacích prostředcích objevují zprávy o tom, že se ohledně ozbrojeného konfliktu* v Afghánistánu rýsuje mírová dohoda s Tálibánem, respektive dohoda o stažení ozbrojených sil USA z Afghánistánu. Avšak v tomto případě se jedná o názorný příklad zpráv, ve kterých nic není tak, jak se vykládá a prezentuje. Ve skutečnosti se jedná o účelové vystupování americké administrativy v čele s prezidentem Donaldem Trumpem, jenž pomyslný plán na stažení amerických sil z Afghánistánu zahrnul do bodů své volební kampaně pro prezidentské volby, které se v USA uskuteční v listopadu 2020. A právě proto americký prezident hovoří o tom, že hodlá své vojáky stáhnout do konce roku 2020, což by mělo získat pozitivní ohlas u amerických voličů.  

I přesto, že se jakési nové vyjednávání s údajnými zástupci Tálibánu odehrává od ledna 2019, tak se vlastně nejedná o nic průlomového a už vůbec ne o něco, co by mělo zlepšit situaci v Afghánistánu. Je to jen postranní politická hra Spojených států amerických, v níž nejsou prioritou demokratické hodnoty a prosperita afghánských občanů. Objasnění této záležitosti je rozvedeno v produktu 13057 Proč jsou rozhovory s Tálibánem jen divadlem pro veřejnost a co tím Američané sledují.

Ve výše zmíněném produktu je uvedeno, že skutečná hra se odehrává mimo jeviště, na kterém vystupují vyjednavači dvou stran, tedy zástupci Tálibánu společně se zmocněnci USA. Taktéž je v produktu uvedeno, že Tálibán není samostatná organizace a že má svůj řídící orgán, což Američané velmi dobře vědí. Už tento fakt snižuje vyjednávání s Tálibánem na pouhou divadelní frašku. To podporuje také další fakt, který se týká představitelů afghánské vlády. Ti byli v rámci vyjednávání odsunuti stranou, i když patří mezi základní aktéry pro vyjednávání o své zemi (blíže vysvětleno v produktu 13057).

K odkrytí americké zahraniční politiky směrem k Afghánistánu včetně toho, jak to doopravdy je s vyjednáváním s Tálibánem, přispěl americký prezident Donald Trump svým vyjádřením během návštěvy pákistánského premiéra Imrana Chána v Bílém domě 22. července 2019 (Trumpovo přesné vyjádření a jeho analýza viz dále v textu).

Trump ve svém vyjádření na pozadí setkání s pákistánským premiérem odhalil mnohé. Kromě toho ale také ponížil své servilní spojence včetně České republiky, jejíž političtí a vojenští představitelé si myslí, popřípadě to před českou veřejností předstírají, že čeští vojáci v Afghánistánu bojují proti mezinárodnímu terorismu* a za lepší zítřky Afghánistánu.

K neblahému přístupu českých politiků a vojenských hodnostářů k vojenské misi v Afghánistánu viz také dva následující zpravodajské produkty:

Slova prezidenta USA jsou potvrzením jak hodnocení situace v Afghánistánu, tak potvrzením předpovědi dalšího vývoje v Afghánistánu, které vypracovala agentura EXANPRO v předchozích produktech: především viz produkt 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu (červen 2016) a již zmíněný produkt 13057 (březen 2019).

Rozeberme si, co prezident Trump potvrdil, dále proč své servilní spojence ponížil a jaké další skutečnosti prozradil.

30. červenec 2019

Specifické hodnocení – seriál ČT (13066)

Případ číslo 15 je ukázkou laického a neprofesionálního přístupu redaktorů České televize (ČT) k problematice zpravodajských služeb Spojených států amerických.

Zpravodajská komunita* USA se skládá ze 16 organizací a jedné zastřešující organizace, která je považována za 17. organizaci v této komunitě. V americké terminologii zpravodajských služeb je upřednostňován termín zpravodajská agentura* (intelligence agency) před termínem zpravodajská služba* (intelligence service), což je spíše britský termín. Důležitou věcí pro pochopení fungování zpravodajské komunity USA je znalost jejích jednotlivých zpravodajských prvků a vztahu mezi nimi.

Touto znalostí však neoplývají redaktoři ČT, její odborní poradci ani překladatelé z anglického jazyka, kteří pro ČT pracují. Tento stav je možné rozpoznat z jediné věty, kterou pracovníci ČT uvedli 28. července 2019 na webu ČT jako překlad sdělení amerického prezidenta Donalda Trumpa z jeho účtu na sociální síti Twitter. V článku ČT se objevil tento překlad:

„S potěšením oznamuji, že vysoce respektovaného kongresmana Johna Ratcliffa z Texasu jmenuji ředitelem tajných služeb.“

Problém je v tom, že prezident USA Donald Trump nepsal v originále nic o „tajných službách“ ve smyslu zpravodajských organizací. Tento překlad z prostředí zpravodajských služeb USA se v podání České televize objevuje v různých obdobách opakovaně již několik let. Překlad tak obsahuje jednu hrubou odbornou chybu a dále má jednu vadu, kterou bychom mohli nazvat novinářským stereotypem.   

Poznámka: Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

PŘÍPAD 15 (nesprávný překlad anglického textu a nepochopení amerického systému ve zpravodajské komunitě USA) 

Výše uvedená věta na Twittrovém účtu prezidenta USA má v anglickém originále následující znění:

„I am pleased to announce that highly respected Congressman John Ratcliffe of Texas will be nominated by me to be the Director of National Intelligence.“

Prezident Trump nepsal nic o „tajných službách“, jak si myslí redaktoři ČT, ale o národním zpravodajství (national intelligence). A v tom je podstatný rozdíl. Kongresman John Ratcliffe tedy není nominován na ředitele „tajných služeb“, nýbrž na ředitele národního zpravodajství. Pokud bude jeho nominace potvrzena Senátem USA, postaví se Ratcliffe do čela Úřadu ředitele národního zpravodajství (Office of the Director of National Intelligence – ODNI / DNI Office), což je ona 17. organizace v rámci zpravodajské komunity USA.

Úkolem ODNI je vytvářet a udržovat zpravodajskou integritu ve zpravodajské komunitě USA a dohlížet na implementaci finančního rozpočtu podle Národního zpravodajského programu, v němž jsou rámcově zahrnuty všechny aktivity a projekty zpravodajské komunity. ODNI ale nemá takovou pravomoc, aby řídil všechny americké zpravodajské služby USA, což by vzhledem k organizační struktuře zpravodajské komunity USA a utajovaným operacím nebylo ani možné (viz vysvětlení dále v textu).  

Pokud si redaktoři ČT myslí, že ředitel národního zpravodajství* (Director of National Intelligence – DNI) je podle nich ředitelem všech amerických zpravodajských služeb, měli by se nejprve zamyslet nad třemi základními fakty, které toto tvrzení rozporují:

Prvním faktem je to, že DNI nemá žádnou pravomoc nad tím, aby nominoval ředitele jakékoli zpravodajské služby USA. Například ředitelé CIA*, NSA*, DIA* nebo FBI* (v jejíž organizaci je kontrazpravodajská* divize) jsou vždy nominováni prezidentem Spojených států amerických. Pokud by byl DNI přímým nadřízeným s obvyklou pravomocí, musel by přece mít také pravomoc vybrat si ředitele jednotlivých služeb, které by měl podle ČT řídit. Všechny čtyři vyjmenované služby jsou součástí zpravodajské komunity USA.

Druhým faktem je organizační struktura. Ve struktuře zpravodajské komunity USA je osm zpravodajských služeb či úřadů, které patří do resortu Ministerstva obrany USA (např. vojenská zpravodajská služba DIA, Národní bezpečnostní agentura NSA, zpravodajské prvky jednotlivých druhů vojsk – Pozemních sil, Vzdušných sil, Námořních sil a Námořní pěchoty USA; plus další dvě agentury). Dalších sedm zpravodajských prvků patří pod jiná ministerstva: Ministerstvo zahraničí (BIRDS*/INR*), Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (zpravodajský prvek Pobřežní stráže USA a Úřad zpravodajství a analýzy), Ministerstvo spravedlnosti (FBI a Úřad národního bezpečnostního zpravodajství – spadá pod DEA = Drug Enforcement Administration/Agency), Ministerstvo energetiky (Úřad zpravodajství a kontrazpravodajství) a Ministerstvo financí (Úřad zpravodajství a analýzy). Jedinou nezávislou zpravodajskou agenturou, jež nepatří pod žádné ministerstvo je CIA, avšak tato agentura má zase tolik zvláštních specifik ve svých zahraničních utajovaných operací, že není možné, aby o všem rozhodoval kromě Úřadu prezidenta USA ještě jiný národní úřad.

Podle výše uvedené organizační struktury je nemožné, aby měl ředitel národního zpravodajství (DNI) plnou kontrolu nad všemi zpravodajskými organizacemi. Jak by například mohl DNI řídit zpravodajský prvek Pobřežní stráže USA, když nejbližším přímým nadřízeným je velitel Pobřežní stráže a dále Ministerstvo vnitřní bezpečnosti? Stejně bychom se mohli ptát, zdali má vůbec DNI kvalifikaci na to, aby mohl řídit zpravodajský prvek Námořní pěchoty USA, jenž navíc spadá pod velení Námořní pěchoty USA a dále pod Ministerstvo obrany USA. Jak vidno, tak 16 zpravodajských agentur patří do různého vojenského a civilního prostředí, v němž má Úřad DNI své přesně stanovené mantinely.

Třetím faktem jsou již zmíněné utajované zahraniční aktivity, které provádějí především CIA, DIA a NSA. Není možné, aby vedení ODNI mělo z hlediska bezpečnosti všech utajovaných operací podrobný přehled o těchto aktivitách. A pokud nemůže mít ODNI podrobný přehled o všech aktivitách zpravodajských služeb USA, znamená to, že nemůže být ani jejich všeobjímajícím nadřízeným prvkem ve smyslu velení a řízení. Zde je na místě otázka pro redaktory ČT, kdo schvaluje utajované operace CIA v zahraničí. A určitě to není DNI, což hodně vypovídá o vztahu mezi CIA a ODNI.

Podle nastavené politiky a směrnic zpravodajské komunity USA sice např. ředitel CIA reportuje (podává hlášení) řediteli národního zpravodajství. Avšak jedná se především o hlášení kvůli koordinaci činnosti jednotlivých zpravodajských služeb. Dále se jedná o hlášení o výsledcích či o závěrech vlastní zpravodajské činnosti neboli o položkách, které by měly být zmíněny např. v denním brífinku pro prezidenta (President´s Daily Brief – PDB). Personál ODNI je odpovědný za doručování PDB americkému prezidentovi, k čemuž shromažďuje příspěvky od všech služeb zpravodajské komunity. Není však pravidlem, aby jednotlivé služby denně posílaly své příspěvky do PDB. Pokud služby usoudí, že nemají hodnotné a relevantní příspěvky, nemusejí směrem k ODNI nic posílat, a to třeba i po období několika dnů až týdnů. Hlavními přispěvateli do PDB jsou CIA, DIA, NSA, taktéž INR a z kontrazpravodajského hlediska FBI (přesněji její kontrazpravodajská divize).

Pokud by Trump nominoval někoho na ředitele zpravodajských služeb (taková funkce v USA neexistuje) napsal by toto:

„… John Ratcliffe of Texas will be nominated by me to be the Director of Intelligence Agencies.“

V odborné terminologii je patřičný rozdíl mezi souslovím „Ředitel národního zpravodajství“ a souslovím „Ředitel zpravodajských služeb“, a to jak v češtině, tak také v angličtině („Director of National Intelligence“ versus „Director of Intelligence Agencies/Services“).

Překlady z cizího jazyka nelze samozřejmě provádět doslovně, ale už vůbec nelze opomíjet odborné názvosloví čili v tomto případě anglickou zpravodajskou terminologii a významy jednotlivých termínů. Pracovníci ČT zde ze slova „intelligence“, které má abstraktní význam, náhle učinili fyzické zpravodajské organizace. Výraz „intelligence“ je v obecném pojetí „zpravodajství“, avšak ve smyslu zpravodajské činnosti* a získané či vytvořené znalosti by měl být překládán jako zpravodajské vědění* a až teprve ve spojení např. se slovem „agency“ nebo „service“ jako zpravodajská služba. Podrobněji se tomuto tématu věnuje odborný výklad 21005 Když se řekne zpravodajské vědění.  

Ředitel národního zpravodajství USA je vlastně jakýmsi dohlížitelem nad zpravodajským systémem USA, ale bez absolutní nadřízené pravomoci nad zpravodajskými službami. Úřad DNI by měl kromě výše řečeného (vytváření a udržování zpravodajské integrity ve zpravodajské komunitě USA a dohlížení na implementaci finančního rozpočtu) dbát na to, aby se v rámci zpravodajské komunity efektivně sdílely nezbytné informace a aby činnost jednotlivých služeb nebyla zbytečně duplikována.

Ve zpravodajské problematice USA se ztrácejí i američtí politici, přičemž někteří zcela úmyslně. Nejvýraznějším a stále aktuálním příkladem falešného jednání je tvrzení několika amerických politiků, že zasahování do prezidentských voleb USA ze strany Ruska potvrdilo všech 17 zpravodajských agentur USA. Už z výše popsaného dokáže každý porozumět tomu, že toto tvrzení je nesmysl (není možné, aby všechny agentury řešily kybernetickou bezpečnost během voleb). Tím se ale také vnáší faktické pochybnosti do celé kauzy o ruském vměšování. Podrobněji je tato problematika objasněna v produktu 12023 Průkazné důkazy o zpravodajské fabulaci made in USA, v němž jsou odkazy na související produkty.

Na závěr ještě vysvětlení ohledně novinářského stereotypu, o němž je zmínka v úvodu produktu. Česká televize opakovaně hovoří v souvislosti s USA o „tajných službách“. Jenže problém je v tom, že v anglických originálech se nikde nepíše a nehovoří o „secret agencies“ nebo o „secret services“. Tyto služby jsou obecně nazývány slovním spojením „intelligence agencies“ nebo „intelligence services“. Termín by měl být tedy překládán jako „zpravodajské služby“. Ani Ústřední zpravodajská služba CIA (Central Intelligence Agency) není přece překládána jako „Ústřední tajná služba“. Podrobnější vysvětlení o používání termínů zpravodajská služba*, tajná služba*, popř. bezpečnostní služba* viz produkt 22003 Zpravodajské služby versus tajné služby.

Má to i svůj háček, protože v USA je jen jedna služba, která se nazývá tajnou, a tou je „Secret Service“ (s velkými počátečními písmeny). Do češtiny je pochopitelně překládána s velkým písmenem „T“ jako Tajná služba. Tato složka není oficiální součástí zpravodajské komunity (intelligence community). K jejím hlavním úkolům patří ochrana nejvyšších národních ústavních činitelů a jejich rodinných příslušníků a dále ochrana finanční a kritické infrastruktury. Jedná se o federální agenturu činnou v trestním řízení. Tato záležitost je také součástí „chytáku“ v jedné otázce vědomostního testu A (vysvětlení správných odpovědí je obsaženo v souhrnném výkladu 22001).

Pokud se chce Česká televize u svého webu honosit používaným označením „nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR“, měla by zvýšit odborný standard a velmi přísně dodržovat svůj Kodex, podle něhož by měla ve zpravodajství dbát na přesnost (bod 5.6 Kodexu ČT).

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13066
Specifické hodnocení – seriál ČT
© 2019 Agentura EXANPRO
21. červenec 2019

Specifická analýza a hodnocení (13065)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

E) Ústavní soud dospěl k falešnému závěru, že státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod.

Ústavní soud (ÚS) musel zaplesat, když nenašel v Listině základních práv a svobod (LZPS) a v antidiskriminačním zákoně termín státní příslušnost jako konkrétní diskriminační důvod. Ale to jsme zase u toho stranění jedné straně sporu a jednostranné interpretaci zákonů a práv. Tady se hodí zmínit odlišné stanovisko ústavního soudce Ludvíka Davida, který patřil do tříčlenného senátu a který se postavil proti nálezu zbylých dvou kolegů ÚS. Ten velmi dobře uvedl, že čl. 3 odst. 1 LZPS uvádí jako diskriminační důvod také jiné postavení, což je ve výčtu diskriminačních důvodů poslední slovní spojení, které značí, že výčet není uzavřený a můžeme si pod spojením „jiné postavení“ představit i další diskriminační důvody jako třeba právě tu diskutovanou státní příslušnost.

Je zde však také další věc, kterou ústavní soudci opomněli. Tou věcí je možnost dvojího státního občanství, tedy státní příslušnost jak k Ruské federaci (RF), tak zároveň k České republice. V ČR se nacházejí Rusové, kteří získali státní občanství ČR, ale zároveň si ponechali občanství RF (což je dnes v souladu jak s českými, tak ruskými zákony). Tito Rusové, kteří patří k občanům ČR a kteří se zároveň hlásí k ruské národnosti, tvoří ze zákona na území ČR národnostní menšinu. A právě tady vyvstává problém s článkem 24 LZPS, kde se hovoří, že příslušnost ke kterékoli národnostní menšině nesmí být nikomu na újmu.

Představme si situaci, kdyby v té době do hotelu vstoupil Rus s českým občanstvím, ale schválně se prokázal ruským pasem. Hoteliér by se podle ÚS svobodně projevil a skrze personál by ho odmítl ubytovat, dokud nepodepíše politické prohlášení. On by to nepodepsal a nebyl by ubytován. Tím by byl porušen článek 24 LZPS, ale ÚS by přesto konstatoval, že hoteliér se pouze svobodně projevil a vyjádřil svůj názor, což je samozřejmě nesmysl. A článek o svobodném podnikání s tím nesouvisí – situace na Krymu ani Rusové v ČR přece hoteliéra v podnikání neomezují. Tady vidíme, čeho se ústavní soudci dopustili a komu nadržovali. Taktéž porušili slib soudce Ústavního soudu o ochraně přirozených práv člověka a o nestrannosti (viz čl. 85 Ústavy ČR).  

Z příkladu výše vidíme, že příslušnost k ruské menšině se mohla stát v ostravském hotelu Brioni Boutique problémem, kde si hoteliér v rámci své svévolné akce mohl vzít příslušníky této menšiny za rukojmí, aby něco „rádoby“ ovlivnil. Bez ohledu na to, jaký mají názor, který jim nikdo nemůže brát ani vnucovat, se náhle stává jejich ruská národnost pro ně újmou, což odporuje LZPS. Avšak ÚS čin hoteliéra hodnotí jako svobodný projev a vyjádření jeho vlastního názoru, přičemž ÚS vůbec neuvažoval možnost dvojího občanství.

U soudců se jedná o věc morálky, nezávislosti a nestrannosti neboli o faktory, které jim umožňují rozhodnout co nejspravedlivěji. Soudci by měli uvažovat a pročítat všechno, co s případem souvisí, a ne pouze to, co se hodí jen jedné straně. Ukázkou jejich nedbalého přístupu je příklad dvojího občanství, kde se současně jedná i o národnostní menšinu nebo národní původ, což už je jako diskriminační zmíněno jak v LZPS, tak v antidiskriminačním zákoně.

Diskriminační důvod je i odlišné zacházení kvůli světovému názoru a sem lze zahrnout pohled na soupeření mezi USA a Ruskou federací ve světě v mnoha geografických oblastech a společenských odvětvích. Hoteliér považuje události na Krymu za porušení mezinárodního práva a připravil pro ruské občany (kteří mohou být zároveň i českými občany) prohlášení k podpisu. Ale ruští klienti mohou namítnout, že to podepíší, když tam doplní další prohřešky proti mezinárodnímu právu (např. bombardování Srbska, invazi do Iráku a její následnou okupaci, přítomnost vojáků USA v Sýrii a údery USA a Izraele proti Sýrii, překročení mandátu OSN pro operace v Libyi, zadržování a mučení osob ze strany USA na různých místech ve světě – třeba v zálivu Guantánamo atd.). Z postoje hoteliéra, který neměl nikdy problém s porušováním mezinárodního práva ze strany západních zemí, lze předpokládat, že by s tímto doplněním nesouhlasil. To by byl důkaz pro jeho jednostranné a tím i propagandistické chápání mezinárodního práva, ale hlavně by odmítl ubytovat Rusy kvůli jejich odlišnému světovému názoru na dění ve světě. A jsme zase zpátky u diskriminačních důvodů, kde ústavní soudci přišli se zvláštním vysvětlením, kterým upozadili důležité věci, a naopak upřednostnili ty, jež byly výhodné pro hoteliéra. Avšak takto selektivně soudce jednat nemůže!

Je možné také říci, že pokud někdo omezuje občany Ruské federace, tak vlastně omezuje zhruba 80 % příslušníků ruské národnosti. Je potom na místě otázka, zda je něco namířeno proti ruskému režimu, anebo proti ruské národnosti jako takové, která je rozhodující národností v Ruské federaci. Tady je ruské státní občanství téměř shodné s ruskou národností a národnost je konkrétně vyjmenovaným diskriminačním důvodem. Pokud by někdo chtěl zpochybnit toto odůvodnění, měl by si nejprve přečíst odůvodnění ÚS – to se nedá srovnávat.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13065
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
11. červenec 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení – seriál ČT (13064)

Případ s pořadovým číslem 14 je příkladnou ukázkou toho, jak si pracovníci České televize vybírají, jaké události české veřejnosti předloží a jaké raději zamlčí. Je samozřejmě možné namítnout, že je věc názoru, jaké zprávy zařadit do hlavní zpravodajské relace České televize. Tak to ale úplně není. Věc názoru to může být v případě zpráv (událostí) takzvané druhé kategorie – zprávy první kategorie musí být odvysílány vždy. Opět někdo může namítnout, že může být někdy těžké rozpoznat zprávu důležitou a méně důležitou. Pro někoho to těžké být může, avšak většinou se jedná o věc úmyslné podpory jednostranného politického trendu, a tedy novinářské předpojatosti či podřízenosti, a méně často o věc odborné nezpůsobilosti.

Rozebíraný případ je ale trochu jiný, jelikož se týká kontinuálního informování o vývoji situace v Sýrii ohledně přítomnosti ozbrojených sil USA a jejich možného stahování. Česká televize (ČT) ve svém hlavním zpravodajském pořadu „Události“ opakovaně české občany informovala o této záležitosti, ale jakmile přišel určitý zlom v podobě bezprecedentní události, která vyznívala pro Američany podezřele, neposkytla ČT ve své hlavní zpravodajské relaci žádné informace – náhle toto kontinuální informování přerušila. Nikdo nevysvětlil proč a nikdo odpovědný se na to neptal, natož aby to nějak řešil. Přitom už ani nebyl důvod přemýšlet o tom, zda zprávu o tragické události zařadit či nezařadit do vysílání, protože byl v tomto konkrétním tématu již nastaven určitý standard a započato kontinuální informování. Níže v textu jsou uvedena fakta o jasném pochybení ČT a dále hodnocení tohoto pochybení. V textu je rovněž objasněno i klamné informování na webu ČT v souvislosti se zmíněnou událostí v Sýrii, přičemž je odhaleno, kým skutečně byli Američané zabití v Sýrii.  

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.