Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
18. září 2017

Specifická analýza – seriál ČT (13027)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Druhý případ se vztahoval k dezinformaci a účelové manipulaci (viz produkt 13025). Následující případ z produkce České televize se týkal zamlčování základních faktů (viz produkt 13026). Níže rozebíraný případ je ukázkou dezinformace prostřednictvím neodborného a jednostranného, tedy předpojatého přístupu jak reportéra, tak příslušné redakce České televize.

PŘÍPAD 4 (dezinformace na základě předpojatosti a výrazných odborných nepřesností)

Dezinformování veřejnosti ze strany pracovníků České televize na základě předpojatosti a výrazných odborných nepřesností se týkalo incidentu s chemickou látkou ve městě Chán Šajchún v syrské provincii Idlíb. Incident se odehrál 4. dubna 2017 a Česká televize ho shrnula ve svém pořadu „168 hodin“ odvysílaného 9. dubna 2017.

Následně s odbornými komentáři rozebereme příspěvek z pořadu ČT „168 hodin“, jenž podpořil rychlé a pochybné závěry o útoku údajným neurotoxinem podobným sarinu, aniž by bylo provedeno řádné vyšetřování. Příspěvek k události se skládá z reportáže, v níž „velmi přesvědčivě“ mluvili o sarinu lidé z prostoru incidentu, avšak pracovníkům ČT včetně spolutvůrci reportáže (zpravodaj Jakub Szántó) nevadily vážné rozpory ve výpovědích svědků ohledně použití nervově paralytické látky, které ponechali bez povšimnutí, neboť se ve prospěch západní agitace předpojatě zaměřili přes utrpení lidí na negativní obraz syrského režimu a nikoli na fakta.

Před rozborem televizního příspěvku je vhodné se nejprve seznámit s faktickými údaji o nervově paralytické látce sarin (viz text v rámečku), která byla jako chemická látka (případně látka podobná sarinu) vymezena v souvislosti s incidentem v Chán Šajchúnu“.  Nebylo však již řečeno, podle jakých příznaků byl vytvořen tento závěr. Použití nervově paralytické látky, což je případ právě sarinu, nepodporují videozáběry z místa incidentu. Nervově paralytická látka proniká do lidského organismu přes oční spojivky (sliznice), dýchací cesty, kůži, a to především přes její poškozené části, a rovněž přes zažívací orgány (např. při konzumaci kontaminované stravy a tekutin [sarin se snadno mísí s vodou] nebo jako náplň v ampulích). Nervově paralytická látka může být smrtelná již při nízké koncentraci. Při zasažení sarinem a absorbování smrtelné dávky nastává smrt do 10 až 15 minut (týká se zasažení přes oční spojivky a dýchací cesty, což je nejrychlejší a nejnebezpečnější způsob intoxikace). Zpravidla postačuje několik vdechů nebo dva až tři hluboké vdechy.1 

Moderátorka pořadu „168 hodin“ Nora Fridrichová již v úvodu příspěvku uvedla, že ze záběrů z místa je patrné, že smrt způsobila nějaká vysoce toxická látka. Jenže ta látka tak vysoce toxická být nemohla, když zasaženým poskytují pomoc lidé bez ochranných prostředků a látka na ně očividně nijak nepůsobí. To samé platí pro osoby, které manipulovaly s mrtvými těly, na nichž by musela látka ulpět a tím působit na všechny, kteří s těly přišli do styku bez ochranných prostředků. Obdobně personál ve zdravotnických zařízeních se při poskytování pomoci zasaženým nijak nechránil (pouze běžný plášť a rukavice, žádná ochrana dýchacích cest a očí). Nikdo neprováděl tzv. „hygienickou očistu osob“ a „odmořování objektů“, což je zásadní věc po použití „bojové otravné látky“. 

V pořadu „168 hodin“ (9. dubna 2017) nám ČT představuje výpovědi svědků a přeživších obětí chemického útoku, v nichž upozorňujeme na následující rozpory v tom, že se mělo jednat o nervově paralytickou látku sarin, případně její obdobu:

A) „Vzal jsem ženu a děti ven. Za pět minut jsme začali cítit divný zápach…“

Odborná reakce: Sarin je bez zápachu. Látka VX je bez zápachu, ale soman může být cítit po kafru (soman je však mnohem účinnější než sarin)1. Jiná nervově paralytická látka tabun může být slabě cítit po ovoci.

B) „Probudili nás výbuchy. Moji příbuzní křičeli. Viděl jsem zbořené budovy, lidi na ulicích. Můj soused tam ležel na zemi. Vyšli jsme ven, abychom jim dali první pomoc. Všichni jsme upadli a ztratili vědomí… Deset minut po útoku začal stoupat prach. Nebyl černý, byl žlutobílý. Pět minut poté, co jsem pomohl prvnímu člověku, jsem se vrátil, abych zkontroloval děti. Znovu jsem ztratil vědomí.“

Odborná reakce: Vyšli ven, kde leželi zasažení lidé, což znamená, že měli vstoupit do zamořeného prostoru. Podle výpovědi upadli a ztratili vědomí, avšak pokud by byli zasaženi nervově paralytickou látkou, pociťovali by nejprve jiné symptomy. Jestliže by byl vypovídající zasažen sarinem či jinou látkou stejné kategorie, nemohl by ztratit vědomí, znovu ho nabýt, vykonávat fyzickou aktivitu (normálně se pohybovat a pomáhat ostatním) a poté opět vědomí ztratit. Ztráta vědomí po zasažení nervově paralytickou látkou je již vyšším signálem o účinkování látky v lidském těle. Z tohoto stavu není cesty zpět, aniž by bylo podáno antidotum a zabráněno dalšímu působení látky na lidský organismus (nasazení ochranných prostředků, vyvedení ze zamořeného prostoru). Jestliže má být první pomoc účinná, musí být antidotum po zasažení nervově paralytickou látkou, jakou je např. sarin, podáno zpravidla do jedné až dvou minut. Slova o žlutobílém kouři neukazují na sarin, ten je bezbarvý.

C) „Tato nemocnice je teď zavalena pacienty, které zasáhla nějaká chemická látka. To není chlor. Z tohoto pacienta není cítit chlor(vypovídající přitom nechráněnou rukou sahá na pacientovu paži a čichá k ní). To není chlorový plyn. Viděli jsme mnoho útoků chlorem. Tento pacient má ale jasně zúžené zornice.“

Odborná reakce: To, že není cítit chlor, ještě neznamená, že se jedná o nervově paralytickou látku. Nepřítomnost nervového plynu (látky) prokazuje rovněž chování vypovídajícího, jenž se sám natáčí a je podle reportáže lékařem. Bez jakýchkoli ochranných prostředků se pohybuje kolem pacienta, který není při vědomí a volně se ho dotýká a zvedá jeho paži. Podobně sahá na pacientův obličej v oblasti očí. Jestliže lékař na pacientovi demonstruje, že necítí chlor, jasně dokazuje, že pacientovo tělo a oblečení nebylo podrobeno „hygienické očistě“ po zasažení chemickou látkou. Povrch pacientova těla a oblečení by měl být zamořený chemickou látkou a po přiblížení a dotyku jiných osob by i tyto osoby měly být určitou měrou zasaženy. Zúžené zornice můžeme najít u lidí v kómatu a při jiných poruchách vědomí, a to z různých příčin (úraz hlavy, mozková mrtvice, zánět nebo nádor v mozku), čímž tento symptom nemusí být nutně spojován s intoxikací chemickou látkou (pacient na videozáznamu není při vědomí). Příčinou zúžených zornic mohou být také léky a drogy, především opiáty (morfin, kodein, heroin apod.). Lékařova slova a chování nesvědčí o jeho vzdělanosti, anebo ukazují připravený záměr podsunout falešné informace.

D) „Posbíráme tu všechno oblečení jako důkaz a zapečetíme ho v pytlích. Kdokoliv má zájem o důkazy a chce to vyšetřit, ať mě kontaktuje.“

Odborná reakce: Jedná se o slova stejného lékaře jako u bodu výše, k čemuž můžeme opět doplnit, že i sběr oblečení do pytlů by měl být prováděn za přijetí určitých ochranných opatření. Jestliže má být oblečení použito jako důkaz, je nutné zdůraznit, že za situace, jež v místě panuje, nelze vyloučit manipulaci s údajnými důkazy. Tomu nasvědčuje i pochybná výpověď lékaře u bodu výše. Později se prokázala snaha přesvědčit veřejnost pomocí jakýchsi „odborných závěrů", že byla použita nervově paralytická látka podobná sarinu, ale dosud k tomu nebyly předloženy žádné pádné důkazy, jen vyjádření, že je to prostě tak.

E) „Všechno to byly děti a neunesly to. Co provedly? Proč na nás shodili ten sarin?“

Odborná reakce: Proč muž na videu hovoří o sarinu? Tuto látku nemohl sám identifikovat. Tato informace mu musela být záměrně podstrčena, případně byla úmyslně šířena tak, aby se přes dotčené osoby v místě incidentu dostala do médií, což má vždy silný účinek na značnou část veřejnosti.  

Ke snížení úrovně reportáže přispěl svými slovy také reportér ČT, jenž uvedl: „Je tady velké podezření ze strany Světové zdravotnické organizace po prostudování těch video materiálů, právě jejich expertů, kteří mluví o tom, že s největší pravděpodobností byl použit nějaký velmi silný neurotoxin.“  Neuvedl ale, z jakých detailů ti experti vycházeli, což je podstatné. Na videozáběrech sice byly oběti, ale kolem nich se pohybovali také čilí lidé, což nejde dohromady s použitím silného neurotoxinu na volném prostranství, který zamoří jak prostor, tak kontaminuje i povrch obětí a objektů. Jenže rušný pohyb lidí v místě a kolem obětí nebyl důkazem přítomnosti silné nervově paralytické látky. 

Reportér dále řekl: „Příprava sarinu je velmi náročná. Věc je nákladná. Je na to potřeba expertízy. Je na to potřeba špičkových technologií a také samozřejmě špičkových chemiků. To jsou podmínky, které zkrátka k dispozici v Sýrii islamisté nebo nacionalisté zkrátka nemají. Jediný, kdo takovouto expertízu má a kdo měl dispozici vyrábět takovéto chemické zbraně, byl právě syrský režim.“ Reportér předjímá a sám podsouvá informaci, že byl použit sarin. Zároveň sám činí závěr, že jedině syrský režim může disponovat látkou sarin. Avšak zapomíná na to, že povstalci mají vojenskou zahraniční podporu západních mocností, které mají navíc své speciální síly (především USA a Velká Británie) zasazeny v Sýrii, kde v několika skupinách operují a spolupracují s místními povstalci a dalšími ozbrojenými skupinami. A jakákoli chemická látka je snadno přepravitelná kamkoli a v jakémkoli množství. Někdo by řekl, že je to ze strany západních mocností nemyslitelné. Jenže ve zpravodajské praxi neuvažujeme o „myslitelnosti“, nýbrž o tom, co je reálně proveditelné. V tomto případě jsou možnosti syrského režimu a možnosti povstalců, popřípadě speciálních sil západních mocností vyrovnané.

Reportér ČT se ve své reportáži držel jediného faktu, a to syrských letounů, které v inkriminovanou dobu působily nad městem Chán Šajchún. To však nic nedokazuje (viz produkt 13018 jako první díl k problematice chemického incidentu a následného amerického úderu proti základně syrských sil). Na druhou stranu neuvedl žádná fakta o sarinu, čímž by musel popřít jeho použití na volném prostranství. Taktéž mu nevadily výpovědi místních lidí, které neladily s popisovanou situací o použití sarinu. Tvůrci příspěvku v pořadu „168 hodin“ dali přednost psychologickému působení na část veřejnosti z utrpení lidí a podpoře záporného obrazu syrského režimu před vyváženým a odborným rozborem příslušného incidentu. Všeobecně se jedná o selhání zpravodajské části České televize, jejíž pracovníci nejsou schopni ověřovat předkládané informace a bez kontroly je vydávají za fakta, jelikož zapadají do současného politického trendu a tzv. západního zpravodajství, k němuž se jako stát hlásíme. Takový přístup bude často generovat zavádějící a předpojaté zpravodajství a prohlubovat nedůvěru lidí k veřejnoprávní České televizi a k celé řadě dalších hlavních sdělovacích prostředků.

A na závěr jako obvykle Kodex České televize, v němž byla porušena následující ustanovení:

„5.3 Aktuálněpublicistické pořady České televize nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků…“

„5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

5.7 … Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

„5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“

Poznámka: Uvedený případ byl také součástí obsahu produktu 13019 Úderem proti Sýrii potvrdil Trump svou podřízenost americkému plánu pro 21. století (díl 2/3).


Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


1 Střední smrtelná dávka v případě inhalace sarinu je 70 – 100 mg/min/m3, přičemž spodní hranice 70 mg se udává jako nejnižší dávka pro vyřazení vojáka z bojové činnosti. Uvedená hodnota se značí jako LC (Lethal Concentration – smrtelná/letální koncentrace) a označuje koncentraci látky v jednom metru krychlovém, která v tomto prostoru působí po dobu jedné minuty. Střední smrtelná dávka při intoxikaci kůží je zhruba 2 g pro osobu o tělesné váze 80 kg. Hodnota se značí jako LD (Lethal Dose – smrtelná dávka) a udává se v jednotkách hmotnosti látky vztažené na jednotku hmotnosti lidského těla nebo těla zvířete (mg/kg). Účinnější než sarin jsou látky soman a VX. LC somanu je 50 mg/min/m3 a LC látky VX je 2 – 10 mg/min/m3. LD somanu dosahuje jen 1,5 mg/kg (120 mg pro osobu o tělesné váze 80 kg). LD látky VX pak dosahuje pouhých 0,085 mg/kg (přibližně 7 mg pro osobu o tělesné váze 80 kg).


Zpravodajský produkt 13026
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO
5. září 2017

Specifická analýza – seriál ČT (13026)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Druhý případ se vztahoval k dezinformaci a účelové manipulaci (viz produkt 13025). Následující případ z produkce České televize se týká zamlčování základních faktů.

PŘÍPAD 3 (zamlčování základních faktů)

Zamlčování základních faktů se dopustil moderátor České televize (ČT) David Borek v pořadu „Události, komentáře“ vysílaného 9. prosince 2016. Jmenovaný moderátor totiž nepoložil svému hostovi stěžejní otázku v rozebírané tematice. Hostem pořadu byl ředitel organizace „Člověk v tísni“ Šimon Pánek a rozebíranou tematikou bylo odebrání akreditace zmíněné organizaci úřady v Doněcku, jež nevládní organizaci obvinily ze špionáže, obchodu s humanitární pomocí, provokativního chování a pohrdavého přístupu k lidu Doněcké lidové republiky při činnosti jejích pracovníků na východě Ukrajiny. 

Rozhovor mezi moderátorem pořadu a ředitelem nevládní organizace se točil kolem toho, zda jsou pro ta obvinění nějaké důkazy a proč tak vlastně doněcké úřady jednaly. Šimon Pánek uvedl, že těmto argumentům nerozumí a odmítl je jako snahu o diskreditační kampaň. 

Moderátor pořadu položil k tématu všehovšudy tři otázky:

  • 1) Zajímal se, zdali má obvinění nějakou oporu v realitě.
  • 2) Dotazoval se, zda byla organizace ve spojení s českými zpravodajskými službami.
  • 3) Ptal se, zda s nimi nespolupracovali lidé, kteří byli kritičtí k místním úřadům.

Všechny tři otázky byly v pořádku, avšak závažný nedostatek byl v tom, že moderátor nepoložil právě tu stěžejní otázku, která pokrývá celý problém a která se nabízí z informací přímo na webu společnosti Člověk v tísni. Ta základní otázka měla mít zhruba tuto podobu:

„Nemyslíte si, že celá záležitost souvisí s vaším vzdělávacím programem, kde žákům a studentům na základních a středních školách přednášíte o ruské propagandě?“

A měla následovat další otázka na to, zda se humanitární charakter organizace slučuje s politickým aktivismem, jenž je u organizace naprosto zřejmý. Společnost Člověk v tísni totiž vytvořila vzdělávací program s názvem Jeden svět na školách, v rámci něhož představila vlastní koncept mediálního vzdělávání s těmito tematickými okruhy: Média a mladí lidé, Nová média, Zpravodajství, Mediální aktivismus, Nacistická propaganda, Komunistická propaganda a Současná ruská propaganda

Ohledně novodobé propagandy je v konceptu jmenována jen jedna země, a to Ruská federace. Tím tedy nevládní organizace tvrdí, že existuje jen propaganda ruská. Avšak zároveň tím prozrazuje, že jedná ve jménu ideologie Západu, neboť ve světě existuje také propaganda americká a propagandy dalších mocností (to jsou lehce prokazatelná fakta, jež nelze zastřít). Pokud by tedy kromě tematického okruhu s názvem Současná ruská propaganda byl uveden také okruh Současná americká propaganda, bylo by vše v rámci nestrannosti v pořádku. Jenže vzhledem k tomu, odkud plynou finanční příjmy (viz výroční zpráva organizace), není pro nevládní organizaci možné řešit jakýkoli západní subjekt, ať už by se jednalo o sebenegativnější jev. Naproti tomu je vzhledem k finančním sponzorům žádoucí svou činností postihovat jejich politické rivaly.  

Tady byl prostor pro další otázku spojenou s reakcí Šimona Pánka na odebrání akreditace. Reakce byla uveřejněna 6. prosince 2016 (tři dny před pořadem ČT) na webu společnosti Člověk v tísni. Ředitel Pánek reagoval takto:

"Důrazně odmítáme všechna obvinění. Člověk v tísni je transparentní a nestranná organizace, která se nepodílí na žádných nelegálních aktivitách. Reportáž a způsob, jakým byla připravena, jsou typickou ukázkou propagandy."

Otázka tedy měla směřovat na to, jak je to s tou vyřčenou nestranností, když se zaměřují na ruskou propagandu a pouze na ruskou propagandu!

Od výše zmíněné stěžejní otázky na vzdělávací program o ruské propagandě se měla odvíjet veškerá debata ohledně obvinění organizace Člověk v tísni. Je přirozené, že obvinění bylo jen záminkou, jak vypudit z území separatistů organizaci, která otevřeně vystupuje proti režimu Ruské federace. Avšak na druhou stranu je naprosto nepřirozené, aby se moderátor vyhýbal stěžejním otázkám na skutečné příčiny vzniklé situace. Moderátor záměrně zamlčel fakta a vyhnul se tím polemice o jednostranném politickém aktivismu společnosti Člověk v tísni (mohl to být i pokyn z vedení redakce). Je to ukázka toho, jak pracovníci ČT poskytují divákům v případě „citlivých“ záležitostí jen část informací a nesnaží se vyplnit obraz dané situace jako celek. I toto je metoda propagandy. Je zajímavé, že jindy se moderátoři skrze svůj podpůrný tým připraví dokonale nejenom na dané téma, nýbrž také na minulost pozvaných hostů tak, aby je s ohledem na vývoj diskuse mohli s jejich minulostí konfrontovat.     

A jsme opět u Kodexu ČT, Rady ČT jako odpovědného orgánu a Poslanecké sněmovny, jež členy Rady volí a odvolává. Kodex ČT byl ve svém článku 5 porušen minimálně v následujících ustanoveních:

5.3 Aktuálněpublicistické pořady České televize nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků…

5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“


Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


Zpravodajský produkt 13026
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO
28. srpen 2017

Specifická analýza – seriál ČT (13025)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Následující případ z produkce České televize se týká dezinformace a účelové manipulace.

PŘÍPAD 2 (dezinformace a účelová manipulace)

Dezinformace a účelové manipulace se dopustil moderátor České televize (ČT) Václav Moravec v pořadu „Otázky Václava Moravce“ vysílaného 7. prosince 2014. Záměrně uvádíme pochybení moderátora Moravce z roku 2014, neboť přibližně od této doby je možné u tohoto pracovníka pozorovat opakované vážné prohřešky v moderování zmíněného pořadu a tím i nespolehlivost příslušného moderátora (pozn.: u zdroje informací hodnotíme jeho spolehlivost a u obsahu informace pak její důvěryhodnost). 

V inkriminovaném pořadu se Václav Moravec dopustil provinění tím, že domněnky, či spíše smyšlenky ředitele výzkumné společnosti úmyslně povýšil a vydával za fakta. Moravec tehdy prohlásil následující:

„Když je řeč o odbornících, nejen spor o platy ústavních činitelů, ale i spory v koalici a především vystupování prezidenta Miloše Zemana odvracejí lidi od politiky. Vyplývá to z nejnovějšího sociologického šetření Trendy Česka 2014, které pro Českou televizi zpracovává pravidelně společnost TNS Aisa…“

Moderátor Moravec dezinformoval českou veřejnost v tom, že si vymyslel, že podíl na odvracení lidí od politiky má vystupování prezidenta Zemana, přičemž ještě zdůraznil, že je to především ono vystupování prezidenta, co lidi odvrací. Avšak z výzkumu ani v nejmenším nevyplývalo, že by se lidé odvraceli od politiky vinou prezidenta. Podívejme se blíže na celou klamnou aktivitu Václava Moravce.

Respondenti vůbec neodpovídali na otázku ve vztahu k prezidentovi, nýbrž ve vztahu k vládě, přesněji jakou mají k vládě důvěru. Výsledkem bylo, že kabinetu rozhodně nebo spíše věřilo 36 % dotázaných a naopak nedůvěřovalo v součtu 63 % občanů (spíše nedůvěřovalo + rozhodně nedůvěřovalo).

Celý klamný výrok či dezinformaci moderátora ČT odstartovala prvotní interpretace výsledků výzkumu ředitelem TNS Aisa, který byl zároveň spoluautorem výzkumu. Zmíněný ředitel Bronislav Kvasnička k výsledku, jenž byl pro vládu nepříznivý, sdělil: 

My se domníváme, že je to zejména ve spojitosti s děním kolem prezidenta Miloše Zemana. A domníváme se, že vlastně občané tímto dávají vládě určitý vzkaz tuto situaci nějakým způsobem řešit. Čili občané říkají: vládo, svůj program nějakým způsobem naplňuješ, není tam ani výrazné kladné nebo negativní hodnocení, ale zároveň říkají: objevuje se tady nějaká situace kolem Miloše Zemana, prezidenta ČR, vládo řeš to, protože my s tím nejsme spokojeni. A tudíž vlastně tato situace se nepřímo přenáší na vládu samotnou a občané jí dávají jednoznačný vzkaz…“ 

Již v této interpretaci je vidět zavádějící snahu podsunout občanům, že špatný výsledek v hodnocení vlády je vlastně kvůli českému prezidentovi a že snad občané tlačí na vládu, aby s chováním prezidenta něco učinila (viz „vládo řeš to" a „jednoznačný vzkaz"). Jenže problém je v tom, že ředitel výzkumné agentury použil slovo „domníváme se“, a to dvakrát ve svém sdělení, což značí, že sám neví, jaká je skutečnost. Pokud by toto tvrzení mělo alespoň z části odpovídat pravdě, musel by ho něčím patřičně doložit.

Avšak mnohem závažnější bylo následné vyjádření moderátora ČT, který prvotní interpretaci ředitele výzkumné agentury povýšil z „domníváme se“ na jasnou záležitost, přičemž nepravdivě tvrdil, že to vyplývá ze sociologického šetření.

Z celé záležitosti vznikají dvě otázky směrem k osobám, jež předvedly klamné vystupování: Proč moderátor uváděl domněnky ředitele společnosti jako fakta? A proč ředitel vůbec hovořil o domněnkách, které směřovaly proti prezidentovi, když osoba prezidenta nebyla obsahem otázky pro občany? V tomto případě je samozřejmě ve hře mnohem více než jen výzkum veřejného mínění a interpretace jeho výsledků. Připomeňme, že zadavatelem výzkumu byla veřejnoprávní Česká televize, k čemuž se pojí otázka, zda je ČT skutečně nezávislá a nestranná společnost, když její vedení umožňuje a financuje výzkumy s pochybnou interpretací jejich výsledků a dovoluje svým moderátorům tyto interpretace posouvat ještě na vyšší úroveň klamné interpretace. Nabízí se také otázka, zda snad tato interpretace výsledků nebyla s ředitelem Kvasničkou dopředu domluvena ze strany moderátora, jenž nedokáže skrýt svou nelibost k některým politikům. Proč by jinak ředitel výzkumné agentury přicházel s tak podivnou interpretací výsledků sociologického šetření?

K prezentování svého předpojatého přístupu vůči určitému politikovi není možné zneužívat pracovního postavení ve veřejnoprávní televizi a snažit se tak ovlivňovat veřejné mínění směrem k veřejně činným osobám. V tomto případě se zároveň jednalo o porušení Kodexu ČT, konkrétně článku 5 nazvaného „Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice“. Příslušný článek byl porušen nejméně ve svých dvou bodech označených jako 5.6 a 5.7. Pro úplnost uvádíme výpis těchto bodů:

5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

5.7 … Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

Pracovníci ČT porušují Kodex České televize opakovaně (dezinformují, manipulují, mlží, zatajují, neodborně předkládají), avšak nikdo z odpovědných orgánů na to nereaguje, čímž se onen Kodex stává pouhým kusem papíru. Rada ČT nekoná a nekoná ani Poslanecká sněmovna, jež členy Rady volí a odvolává. Tím se oba orgány podílejí na snižování úrovně mediálního zpravodajství a prohlubování nedůvěry veřejnosti k hlavním sdělovacím prostředkům.

Profesionalita pracovníků sdělovacích prostředků a důvěryhodnost obsahu jejich slov patří k důležitému rysu vyspělého a ničím nezatíženého národa, a to zvláště v době, kdy se neustále a ne zcela v souladu se situací přetřásá termín „propaganda“ (viz produkt 13007 Propaganda o propagandě).

Poznámka: Uvedený případ byl také součástí obsahu produktu 13008 Nepoctivé výzkumy veřejného mínění a jejich snadné odhalení (díl 3).


Zpravodajský produkt 13025
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO
17. srpen 2017

Specifická analýza – seriál ČT (13024)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize

Agentura EXANPRO zveřejnila již několik produktů, jež se vztahovaly ke zpravodajskému pochybení České televize (některé produkty je možné nalézt v podkategorii Zavádějící výstupy v médiích). Avšak vzhledem ke stále se prohlubující nespolehlivosti a zvyšující se závažnosti jednotlivých pochybení v mediálním zpravodajství veřejnoprávní České televize (ČT) jsme se rozhodli vytvořit seriál případů ČT, kdy její pracovníci šířili dezinformace, zamlčovali fakta, snažili se o manipulaci diváků, vyhnuli se pokládání relevantních otázek, vystupovali předpojatě a předkládali informace s výraznými odbornými nepřesnostmi a chybami.

Účinkujícími jsou sami pracovníci ČT, tudíž bychom mohli říci, že je to seriál přímo z produkce České televize, avšak s tím rozdílem, že jeho jednotlivé případy analyticky rozebereme a poukážeme na závadnost jednotlivého obsahu (v některých případech je pochybení zřejmé a rozpoznatelné i bez doplňující analýzy a vysvětlení). Předmětem všech případů jsou tedy ta pochybení, jež byla spáchána pracovníky ČT (reportéři, moderátoři a další) a nikoli pozvanými politiky a dalšími hosty. Pochybení pozvaných hostů jsou předmětem samostatných produktů.

V předkládaném seriálu o pochybeních ČT se jedná o shrnutí jak starších, tak novějších záležitostí. Jednotlivé případy nejsou chronologicky uspořádány, ale jsou vždy doplněny o název pořadu a přesné datum jeho vysílání, tudíž je možné dohledat pravdivost každého případu o pochybení České televize. Neprovádíme trvalé monitorování zpravodajského vysílání České televize, a proto jsou publikované případy o pochybeních ČT jen částečnou ukázkou neprofesionální práce zaměstnanců České televize.

PŘÍPAD 1 (dezinterpretace)

Začínáme případem, jenž je svým způsobem „úsměvný“ a patří do kategorie „nechtěných“ významových dezinterpretací. Případ je staršího data, ale pro svoji aktuálnost v komentování událostí spojených s terorismem a teroristickými útoky poskytuje stále platné ponaučení. Ponaučení je navíc stále platné i proto, že níže uvedená zvláštní nepřesnost je dosud na webu České televize, o kterém vedení ČT tvrdí, že je nejdůvěryhodnějším zpravodajským webem v ČR.

Dne 20. září 2013 se na obrazovkách Česká televize v pořadu „Studio ČT24“ objevila věta: „Nácvik útoku teroristů na pražský maraton.“ Při pohledu na obrazovku (viz obrázek vlevo) by si divák mohl myslet, že si snad příslušníci teroristické skupiny oficiálně nacvičují útok na plánovaný maraton, anebo že snad dokonce sami záchranáři, neb je tam titulek „CVIČENÍ ZÁCHRANÁŘŮ", trénují teroristický útok. Jenže pracovníkům ČT zřejmě jejich chyba nijak zvláštní nepřipadala, neboť do přehledu v programu ČT i do popisku pořadu (viz obrázky níže) uvedli větu sice s pozměněnými slovy, ale s naprosto stejným významem: „Nácvik teroristického útoku na Pražský maraton.“ (Pomíjíme gramatickou nepřesnost v sousloví „pražský maraton“, kdy zaměstnanci ČT používají jednou malé a jindy velké počáteční písmeno ve slově „pražský“.)

Je pochopitelné, že věta měla znít následovně: „Nácvik reakce na teroristický útok na pražský maraton.“ Avšak otázkou zůstává, proč je tato podivná nepřesnost dodnes na webu ČT (proč nikdo neuznal za vhodné tento nesmysl opravit). Odvysílání události trvalo nějakou dobu, ale nikdo z České televize si chyby nevšiml. Nikdo si toho nevšiml ani při tvorbě textu pro web ČT, a tak je tam tato známka odborné (ne)způsobilosti pracovníků ČT k vidění doposud.


Zpravodajský produkt 13024
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO
 
24. červenec 2017

Specifické hodnocení (13023)

Vznik „Centra proti terorismu a hybridním hrozbám“ (CTHH) byl všude prezentován především v souvislosti s bojem proti zahraničním i domácím dezinformacím a proti propagandě vedené zejména na internetu. Centrum by mělo zjištěné dezinformace vyvracet a provádět jakousi osvětu směrem k veřejnosti. Toto odůvodnění by mohlo vypadat bohulibě, pokud by CTHH spravedlivě pokrývalo skutečné a vážné dezinformace ze všech směrů. Avšak po jeho více než půlročním působení lze pravdivě konstatovat, že se CTHH soustřeďuje jen na negativní hodnocení a komentování těch informací a prohlášení, jež nepodporují nastavený západní politický trend, a naopak pozitivně vyzdvihuje ty informace, které odsuzují a kritizují ruskou politiku. Centrum tak vůbec nepostihuje ty dezinformace, jež šíří český vládní kabinet, vlády západních zemí, funkcionáři NATO a pracovníci sdělovacích prostředků v čele s veřejnoprávní Českou televizí (konkrétní příklady dále v textu).

CTHH je nižší státní orgán a jako takový je závislý na státní moci. A česká státní moc je závislá na politickém trendu Západu, což dokazuje právě šířením dezinformací nebo zamlčováním faktů podle potřeb západních mocností. Kruh se uzavírá opět u CTHH, které jako státní prvek nemůže zasahovat do státních dezinformací a ponechává vládě a státem řízeným médiím jakousi „dezinformační svobodu“, čímž vlastně nebojuje spravedlivě proti dezinformacím a propagandě obecně, nýbrž velmi selektivně podle zájmů a potřeb Západu, potažmo podle zájmů a potřeb vedoucích mocností Severoatlantické aliance a Evropské unie. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám je tak pouhým nástrojem nastavené politické moci a nikoli odborným hájitelem a šiřitelem pravdy.

K významným státním dezinformacím patří úmyslně zkreslená interpretace článku 5 Severoatlantické smlouvy, podle jehož znění není žádná členská země vázána povinností poskytnout vojenskou pomoc jiné napadené členské zemi (podrobněji viz dokument 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky). Avšak i přesto je neustále šířena dezinformace o tom, že článek 5 představuje jakousi „kolektivní obranu“ v duchu „jeden za všechny a všichni za jednoho“.  Z české strany tuto dezinformaci šíří například ministr obrany Martin Stropnický, předseda Vojenského výboru NATO armádní generál Petr Pavel a moderátor České televize Václav Moravec (více viz produkt 13022 Smyšlenky o NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem). Česká televize tuto dezinformaci šíří opakovaně: například 9. června 2017 hovořil moderátor David Borek v pořadu „Události, komentáře“ o tom, že článek 5 je základním pilířem společné obrany, což ale z obsahu článku vůbec nevyplývá. CTHH však k této mnohonásobné dezinformaci mlčí, čímž se diskredituje před veřejností. Avšak diskreditace se týká rovněž nadřízených prvků příslušného centra, tedy Ministerstva vnitra ČR a české vlády.

K závažné státní manipulaci a zamlčování faktů patří vystupování premiéra Bohuslava Sobotky, jenž opakovaně prohlašuje, že zrušení či zmírnění sankcí proti Rusku je podmíněno naplněním minské dohody. Podobně hovoří mnoho dalších českých i zahraničních politiků. Jenže vždy zapomínají doplnit důležitý fakt, že druhou minskou dohodu (tzv. Minsk II.) neplní od samého počátku především ukrajinská vláda se svými západními „spojenci“. Jeden bod této dohody se totiž týká stažení všech zahraničních vojáků (jednotek), zbraní a nájemných vojáků (vojenských kontraktorů) z celého území Ukrajiny. Dohoda nabyla účinnost 15. února 2015 a její platnost stále trvá, přičemž zejména Američané a Britové měli odsunout svůj personál z ukrajinského území. To se však ani na chvíli nestalo a Američané tak působí na Ukrajině trvale od jara 2014 (rotování personálu v různém početním složení a různé odbornosti). Proč jsou tedy zamlčována tato fakta a hovoří se o porušování dohody jen ze strany Ruské federace? Proč politici účelovou manipulací odůvodňují prodlužování sankcí proti Rusku? A co na to státní CTHH? (více o zamlčovaném faktu viz produkt 11042 Minskou dohodu neplní jak Rusko, tak Západ v čele s USA).

Navíc v dubnu 2015 byl na Ukrajině zahájen společný americko-ukrajinský výcvik, což mělo být označeno za vážné porušení „druhé minské dohody“. Obzvlášť tragické bylo datum slavnostního zahájení výcviku, kterého se zúčastnil také upřednostňovaný útvar Azov Národní gardy Ukrajiny, jehož příslušníci jsou nechvalně proslulí svými sklony k fašismu. Ve smyslu nacistické propagandy byl výcvik slavnostně zahájen dne 20. dubna, což je den, kdy se narodil Adolf Hitler (blíže viz produkt 11043 Západ oficiálně podporuje ukrajinský fašismus a neonacismus"). To ale nikdo z českých politiků nekomentoval a vyhnula se tomu i Česká televize, která ve svých příspěvcích ze dne 21. dubna raději ani neuvedla přesné datum zahájení výcviku (jen bylo stroze konstatováno, že začal výcvik…).  

Zvláštní kategorií jsou státní dezinformace a manipulace v oblasti nelegální migrace a ruského narušování všech možných voleb v Evropě a Americe. Tyto záležitosti jsou rozpracovány interně (viz možnost výběru tématu z Přehledu zájmových témat). Údajné vměšování do amerických voleb bylo předmětem těchto produktů:

Pokud se jedná o nelegální migraci, tak při oznámení na webu České televize o zahájení provozu CTHH nastalo zajímavé propojení mezi informační manipulací ze strany ČT a naprostým mlčením příslušného centra, které tak od počátku prokázalo, že Česká televize má v oblasti manipulace a šíření dezinformací „státní imunitu“. Ve svém článku nazvaném Centrum proti dezinformacím začíná fungovat. Odborníci to vítají, Zeman mluví o cenzuře“ odkazují pracovníci ČT na „hoaxy o uprchlích“, aby tak snad ukázali důležitost vzniku a působení CTHH. Pod odkazem se skrývá článek Uprchlíci a hoaxy: Podívejte se na 10 nejčastějších mýtů o uprchlících. Z větší části se však jedná o manipulaci, které se budeme věnovat v samostatném produktu. Jako upoutávku můžeme uvést závěr agentury EXANPRO k údajnému mýtu či hoaxu, kterým je podle pracovníků ČT toto tvrzení: „Nejčastějším britským chlapeckým jménem je Muhammad“ (v článku ČT uvedeno jako hoax/mýtus pod číslem sedm). Závěr agentury EXANPRO ohledně jména zakladatele islámu, jehož českým ekvivalentem je Mohamed, je ten, že se skutečně jedná o nejčastější britské chlapecké jméno, a to již po dobu několika let. Objasnění s jasnými argumenty předložíme v příslušném produktu (připravujeme).

ZÁVĚR

Během více než půlročního působení mělo CTHH již dávno reagovat na spoustu závažných dezinformací a manipulací a potvrdit, že jeho prezentovaný účel vzniku je pravdivý (v prvním pořadí hned na svém počátku na článek ČT o hoaxech o „uprchlících“, jenž téměř ve všech svých deseti bodech skrývá manipulaci se snahou ovlivnit veřejné mínění). Ale nestalo se tak, čímž je možné hovořit o zákulisních úkolech tohoto centra. To ostatně vyplývá i ze zprávy Ministerstva vnitra ČR, podle níž bylo centrum budováno, aby detekovalo škodlivý vliv cizí moci, přičemž vedoucí činitelé určitě neměli na mysli západní mocnosti, které dezinformace rovněž šíří a manipulují s veřejným míněním. 

Centrum by podle Ministerstva vnitra mělo kromě jiného řešit zneužívání shromažďovacího práva, posuny na extremistické scéně a přípravu strategické komunikace státu k veřejnosti. To jsou body dosti výmluvné. V dalším se ze stránek MV dozvídáme, že kvůli obavám z rizik plynoucích z ovlivnění voleb založilo CTHH po konzultacích se zpravodajskými službami expertní skupinu, která má prověřit všechny potenciální scénáře útoku na demokratický průběh voleb. Přitom údajně vycházejí ze zkušeností ze zahraničí. Otázkou je, jak chtějí docílit splnění tohoto cíle, když již několikrát selhali, čímž prokázali nízkou profesionalitu a předpojatost. Tady se spíše nabízí využití CTHH k ovlivnění volební kampaně a možná samotných voleb z jiné, a to z té požadované strany.

Politici a státní zaměstnanci by měli umět vyjádřit kvalifikovaný názor opřený o fakta. Měli by se umět vyjádřit k různým situacím, prohlášením cizích politiků a dalším informacím, a to bez toho, aby tak za ně činil uměle vytvořený prvek. Jenže politici právě naopak připravují celý řetěz center v boji proti dezinformacím, vždy jeden orgán na každém ministerstvu a případně na dalších státních institucích.

Půlroční působení Centra proti terorismu a hybridním hrozbám odhalilo, že se nejedná o boj za pravdu, nýbrž o boj za získání české veřejnosti pro politiku Západu, jež je představována jako ta jediná správná a poctivá. Avšak jaká je to politika, když se v rámci ní šíří dezinformace a manipuluje se s veřejným míněním? Jaké jsou skutečné cíle této politiky a jakou roli v ní hrají země bývalého socialistického bloku? Pokud státní systém jen účelově a pokrytecky hlásá, že svou činností hájí a podporuje pravdu, tak naopak svůj boj s veřejností o pravdu vždy prohrává. Vážný problém je ale v tom, že tato státní politika ohrožuje bezpečnost občanů a poškozuje ekonomiku vlastní země.  

Související zpravodajské produkty:


Zpravodajský produkt 13023
Specifické hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO