Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Zavádějící výstupy v médiích ÚVODNÍK
24. březen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (13057)

V lednu 2019 se v zahraničních i domácích médiích začaly objevovat zprávy o tom, že se zástupci USA a Tálibánu dohodli na pracovní verzi mírové dohody ohledně Afghánistánu. Stalo se tak během údajného jednání v Dauhá, hlavním městě Kataru. Jednání mělo trvat šest dní a bylo označeno jako první kolo rozhovorů. Druhé kolo rozhovorů mělo být uskutečněno v únoru 2019.

K tomu se objevila zpráva, že vyjednavačem Tálibánu se stal mulla Abdul Ghání Baradar, který se podílel na zakládání Tálibánu a byl zástupcem vůdce Tálibánu mully Mohameda Omara (Muhammad Umar) pro vojenské záležitosti.

Skutečnost je však taková, že Spojené státy americké se snaží s Tálibánem vyjednávat už od roku 2009. Již tento časový údaj sám osobě odkrývá, že mírová dohoda s Tálibánem ohledně území Afghánistánu je prakticky neproveditelná. Jenže neproveditelnost jakékoli dohody se primárně nevztahuje k hnutí Tálibán, neboť afghánský Tálibán [1] není samostatnou, ale podřízenou organizací. To zástupci USA moc dobře vědí.

Rázem vyvstává několik otázek jako například proč není mírová dohoda proveditelná, o co Spojené státy touto hrou usilují, kdo stojí v pozadí a s jakým cílem apod. Zajímavé je také to, kdo je vlastně vyjednavač Baradar (?)

Určité odpovědi lze nalézt ve zpravodajském produktu 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. Bezútěšná a stále se zhoršující situace v Afghánistánu je pak popsána v souhrnném hodnocení 13047 Závěr Američanů: Afghánská vláda nemá pod kontrolou 82 % správních okresů Afghánistánu.  

Následná analýza se věnuje objasnění, proč Afghánistán není zdaleka jen problémem mezi stávající afghánskou vládou a Tálibánem, proč není možné očekávat reálné výsledky ve vyjednávání s Tálibánem a co tímto vyjednáváním chtějí Američané doopravdy dosáhnout.

1. březen 2019

Krátká analytická reakce (13056)

Ve vietnamské Hanoji se 27. a 28. února 2019 uskutečnil druhý summit mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a nejvyšším severokorejským představitelem Kim Čong-unem. Summit nebyl zakončen žádným společným prohlášením jako v případě prvního summitu, ale i přesto odhalil, jak ke dvoustrannému jednání přistupují oba aktéři. Toho si však novináři příliš nevšímají, a naopak pokračují v dezinformacích a dezinterpretacích započatých od prvního summitu.   

Rovněž politici z různých zemí vyslovují zavádějící komentáře, avšak těžiště ve správném informování leží především na pracovnících sdělovacích prostředků. Politici nebudou nikdy mluvit otevřeně, ale budou vždy manévrovat a některé věci zamlčovat či překrucovat podle toho, jak se to hodí jejich nastavené a často i podřízené politice ve prospěch preferovaných lídrů a mocností. Naproti tomu novináři periodických tiskovin a redaktoři televizních stanic jsou odpovědni za co nejobjektivnější a nestranné informování veřejnosti o dění ve světě včetně vlastní země. Pravda je ale taková, že i někteří novináři a redaktoři jednají jako politici a vybírají si svou upřednostňovanou stranu.

Názorným příkladem neobjektivního informování novinářů a televizních redaktorů je právě jednání mezi prezidentem USA a nejvyšším představitelem Severní Koreje (KLDR). Toto předpojaté informování se nese už od prvního shledání obou nejvyšších výkonných politiků.

SHRŇME SI HLAVNÍ DEZINFORMACE A DEZINTERPRETACE O ROZEBÍRANÉM DĚNÍ:

  • 1) Podepsání společné dohody na prvním summitu je sdělovacími prostředky nesprávně prezentováno jako jednostranný závazek pro Kim Čong-una.

Trump a Kim podepsali společnou dohodu, a nikoli jednostranný diktát. Dohoda je rovnostranné předsevzetí obou stran a není to pouze věc přístupu KLDR. Dohoda se týká celého Korejského poloostrova, ale média neustále tento prostor zaměňují jen za prostor Severní Koreje. Zahrnutí celého Korejského poloostrova je rozhodující a vychází z toho, že Severokorejci nebyli prvními, kdo tento poloostrov „nuklearizoval“ (více viz bod 4 a odkazy níže).  

  • 2) Média mylně předkládají, že Severní Korea slíbila, že se zbaví jaderných zbraní.

Nejvyšší představitel KLDR nic takového neslíbil, ale přijal závazek k denuklearizaci celého Korejského poloostrova (viz psaný text společné dohody). Stejný závazek přijal i prezident USA, což fakticky vychází z americké vojenské přítomnosti v Jižní Koreji, tedy na Korejském poloostrově (blíže viz bod 4 a odkazy níže).

  • 3) Novináři a redaktoři (především ti čeští) neustále píší a hovoří o jaderném odzbrojení, avšak ve skutečnosti se jedná o denuklearizaci určitého prostoru, což je podstatný rozdíl.

V původním dokumentu se píše o denuklearizaci (denuclearization), a nikoli o jaderném odzbrojení, což by muselo být psáno jako „nuclear disarmament“. Přesný význam musí být v překladu zachován. Nejedná se o odzbrojování někoho (jako např. poraženého protivníka), ale o odstranění jaderných zbraní z určitého prostoru.

  • 4) Sdělovací prostředky dezinformují veřejnost, když opakovaně tvrdí, že se denuklearizace (či nesprávně odzbrojení) týká jen KLDR. Nic takového nebylo podepsáno.

Veškerá jednání mezi USA a KLDR se týkají celého Korejského poloostrova. Tak je to psáno i v úvodním a zatím jediném dokumentu o společné dohodě. Podle dohody se jedná o úplnou denuklearizaci Korejského poloostrova (complete denuclearization of the Korean Peninsula), a nikoli jen o denuklearizaci Severní Koreje (KLDR). Nikdo by neměl zapomínat na to, že Američané jako první dopravili jaderné zbraně na Korejský poloostrov. Jednalo se sice o takzvanou taktickou jadernou výzbroj [1], ale stále o výzbroj jadernou. Ta měla být v roce 1991 z poloostrova odsunuta, ale nikdo nemůže zaručit, že byla odsunuta do posledního kusu, anebo že část nebyla zase dopravena zpět (podrobněji viz produkt 11068). Nehledě na to Američané ještě na konci roku 2017 diskutovali možnost použití taktické jaderné výzbroje s představiteli Jižní Koreje.

Tím se dostáváme k problému americké vojenské přítomnosti na Korejském poloostrově a k tomu, co tato přítomnost znamená pro denuklearizaci Korejského poloostrova tak, jak je uvedeno ve společné dohodě. Vojenská přítomnost USA na poloostrově má dále přímou souvislost a podmiňovanou i chtěnou závislost na oficiálním ukončení Korejské války (dosud platí pouze příměří). Dosáhnout oficiálního ukončení této války je snahou severokorejského režimu a přáním jihokorejské vlády, ale není to výhodným tahem pro Spojené státy, protože by odkryly prostor (šachovnici) pro zahájení druhé fáze vyjednávání ze strany KLDR, která má dobrého rádce (více viz produkt 11068).

Podrobněji je problematika vyjednávání mezi USA a KLDR rozpracována v následujících zpravodajských produktech:


[1] Taktická jaderná výzbroj (tactical nuclear armament/weapons nebo hovorově: tactical nukes) se skládá z jaderné munice s nižším účinkem, která je na cíle dopravována taktickými prostředky. Mezi taktické prostředky mohou v případě amerických vzdušných sil patřit letouny F-15 a F-16. Dalšími taktickými prostředky mohou být například jednotlivé dělostřelecké systémy, které mohou odpalovat dělostřelecké granáty s jadernou náplní. Taktická jaderná výzbroj nepodléhá mezinárodním smlouvám o redukci jaderných zbraní. Taktická jaderná výzbroj, která má nižší účinek a která je na cíle dopravována taktickými prostředky, je přirozeně předurčena na ničení cílů v kratších vzdálenostech, přičemž se zpravidla nebude jednat o cíle strategické úrovně, ale o cíle taktické nebo operační úrovně. U strategické jaderné výzbroje je tomu přesně naopak: munice s vyšším účinkem je na cíle dopravována strategickými prostředky s předurčením ničení cílů ve větších vzdálenostech, přičemž se přednostně bude jednat o cíle strategické úrovně. Strategickými vzdušnými prostředky ozbrojených sil USA schopnými nést jadernou výzbroj jsou strategické bombardéry B-1B Lancer, B-2 Spirit a B-52 Stratofortress (letouny B-1B byly po pádu Sovětského svazu převedeny do role nosičů konvenční výzbroje). Dalšími strategickými prostředky pro dopravu strategické jaderné munice na cíl jsou mezikontinentální balistické rakety odpalované ze země a balistické rakety odpalované z ponorek. 


Zpravodajský produkt 13056
Krátká analytická reakce
© 2019 Agentura EXANPRO
25. leden 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení – seriál ČT (13055)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Případ číslo 13 dokládá několikanásobné provinění České televize ohledně zpravodajství o situaci v Sýrii a o situaci na Ukrajině. V rámci zpravodajských a publicistických pořadů přistupují redaktoři ČT k informování o dění na Ukrajině a v Sýrii rozdílným způsobem, a to především v popisování činnosti dvou hlavních soupeřících aktérů – Ruské federace a Spojených států amerických. Na jedné straně se snaží podsunout divákům vše, co snižuje kredit Ruska, a na straně druhé pak zase zamlčet vše, co by naopak snižovalo kredit USA. Pracovníci ČT se tímto způsobem například vyhnuli předložení faktů* o tom, kdo jako první začal porušovat druhou minskou dohodu (tzv. Minsk II), kdo spojil svoji činnost s výročím narození Adolfa Hitlera a kdo skutečně provedl neoprávněný vpád do cizí země.    

10. prosinec 2018

Specifické hodnocení a předpověď – seriál ČT (13054)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Dvanáctý případ je spojen s upoutávkou České televize na pořad „Fokus Václava Moravce“. Pořad bude vysílán 11. prosince 2018 ve 20.00 hodin na ČT24 a bude věnován tématu „Doba dezinformační“.

V upoutávce, která po několik dnů běží v České televizi, Václav Moravec říká:

„Složitý svět přeplněný informacemi. Jak se v nich vyznat? Jak odlišit fakta od výmyslů a lží? A komu prospívá informační chaos? Sledujte Fokus Václava Moravce, tentokrát na téma Doba dezinformační.“

Pořad o dezinformacích je od počátku zdiskreditovaný tím, že ho bude uvádět osoba, která již několikrát dezinformovala veřejnost. Moderátor Moravec například v jiném pořadu dokázal pouhé domněnky* (lépe řečeno výmysly) povýšit na fakta*. To je prokazatelné obvinění a selhání moderátora, přičemž důkazy uchovává sama veřejnoprávní Česká televize. Podrobně je toto záměrné pochybení a provinění Václava Moravce analyzováno v dokumentu 13025.  

Hosté pozvaní do pořadu „Fokus Václava Moravce“ vůbec nebudí zdání, že by měl být pořad vyvážený a že by měl obsahovat předkládání faktů. Mezi pozvanými hosty je také armádní generál Petr Pavel, který opakovaně šíří stoprocentní dezinformaci o Severoatlantické alianci. Tato dezinformace se vztahuje k článku 5 Severoatlantické smlouvy, o němž generál Pavel neustále tvrdí, že je závazkem kolektivní obrany. To je samozřejmě jeho záměrné klamání veřejnosti, jelikož slavný článek 5 žádným závazkem není a celá Aliance tak není ani žádnou bezpečnostní zárukou.

Zevrubně je tento fakt o článku 5 vysvětlen v produktu 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky. Dále je význam NATO podrobně rozebrán v produktu 1330 Mýtus o pozitivním významu NATO a o bezpečnostním vakuu v ČR v případě vystoupení z Aliance.

Armádní generál Pavel tvrdil například následující:

„Klauzule o vzájemné obraně v článku 5 Severoatlantické smlouvy je zcela jasná a NATO bezpodmínečně přijde na obranu jakéhokoli členského partnera, bude-li napaden. Věřím, že tento závazek bude splněn za jakékoli situace.“

To je samozřejmě výmysl a dezinformační vystupování Petra Pavla. Toto vystoupení a pokleslost zmíněného generála je rozpracováno v dokumentu 13012 Donald Trump a Severoatlantická Aliance.

Petr Pavel měl dlouhou dobu možnost navrhnout změnu příslušného článku tak, aby byl skutečným závazkem a povinností vojenské pomoci, a tedy i bezpečnostní zárukou. Ke změnám Severoatlantické smlouvy opravňuje členské země článek 12. Generál Pavel to však nikdy nenavrhl, a to ani jako náčelník Generálního štábu AČR, kdy to mohl iniciovat směrem k české vládě, a ani jako předseda Vojenského výboru NATO. Namísto toho několik let mlčel a šířil dezinformace o článku 5. Pravděpodobně měl obavy, že kdyby tento požadavek nadnesl, byl by pranýřován, že poukazuje na slabé stránky alianční smlouvy. A to generál určitě nechtěl, jelikož si chtěl zachovat svou vojenskou kariéru. Avšak jako voják a obzvláště jako generál si nezachoval svou čest.

Armádní generál Petr Pavel je také proslulý tím, že kam přijde, tam hlásá ohrožení ze strany Ruské federace – jako kdyby s někým podepsal smlouvu na trvalou propagandistickou kampaň ve prospěch Západu. Bylo by to v pořádku, kdyby na druhé straně zmínil hrozby a dokonané zločiny proti lidskosti ze strany Severoatlantické aliance vedené Spojenými státy. A takový člověk je pozván do pořadu ČT, aby mluvil o dezinformacích. On o nich mluvit může, ale pouze z pohledu toho, jak je sám vytváří a šíří.

Pozvání Petra Pavla do Moravcova pořadu není překvapením. Vzpomeňme, že moderátor Moravec měl pana generála už ve svém jiném pořadu s názvem „Otázky Václava Moravce“, kde si oba dva ještě za přispění tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického notovali v šíření dezinformacích o úloze NATO. Této záležitosti se věnoval produkt 13022 Smyšlenky o NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem.

Je málo pravděpodobné, že by zdiskreditovaný moderátor a generál bez vojenské cti hodlali v pořadu ČT prezentovat oboustranná fakta a přitom hájit zájmy České republiky a bezpečné prostředí a mír v Evropě. Namísto toho je možné očekávat hájení jednostranné politiky Západu v čele s USA a NATO, a to bez zmínění ustavičného porušování mezinárodního práva a nepotrestaných zločinů proti lidskosti spáchaných západními zeměmi (bombardování Srbska, agrese a okupace Iráku, četné prohřešky v Afghánistánu, destabilizace Libye, podpora destabilizace Jemenu, nezákonné zadržování a mučení osob na americké námořní základně v zálivu Guantánamo na Kubě, neúměrné civilní ztráty při útocích bezpilotními vzdušnými prostředky, neoprávněná invaze tureckých ozbrojených sil jako člena NATO do Sýrie, nelegitimní přítomnost amerických vojáků na území Sýrie a tak dále).

Vystupování pozvaných hostů v nadcházejícím pořadu lze odhadnout jako spíše subjektivní s předpojatými názory a častými domněnkami. Chystaný pořad je možné hodnotit jako podřízený příspěvek České televize do pokrytecké a propagandistické kampaně ve prospěch nastaveného západního trendu, v němž určité mocnosti z vlastních zištných důvodů usilují o změnu politického režimu v Ruské federaci. S tím je spojen boj o sféru vlivu v klíčových geografických prostorech ve světě, kde jedním z nich je např. Blízký východ.  

Pokud chce někdo bojovat proti dezinformacím, neměl by o nich neustále a ještě jen povrchně mluvit, ale měl by se naopak snažit předkládat fakta a relevantní argumenty. Politická propaganda a dezinformování ve prospěch zahraničních mocností je negativním a prokazatelným jevem (viz podpůrný produkt 13023 Pochybný a nenaplněný význam Centra proti terorismu a hybridním hrozbám). Tento jev snižuje úroveň státní politiky a taktéž prohlubuje nedůvěru občanů ve státní instituce a hlavní sdělovací prostředky. Svalování viny za tento stav nedůvěry na „potenciálního protivníka“ ještě více prohlubuje propast mezi občany a státními institucemi. Celá situace ohledně propagandy a dezinformací ztěžuje působení proti všem bezpečnostním hrozbám (viz podpůrný produkt 11052 Nekvalifikované, neoprávněné a účelové posudky na téma tzv. dezinformačních webů). Všeobecným podpůrným dokumentem k rozebírané problematice je produkt 13034 Česká republika na cestě mezi pravdou a lží.

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13054
Specifické hodnocení a předpověď – seriál ČT
© 2018 Agentura EXANPRO
1. prosinec 2018
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (13053)

V argentinském Buenos Aires byl 30. listopadu 2018 zahájen summit G20 (Group of Twenty – Skupina dvaceti subjektů reprezentovaná zástupci 19 zemí a EU). Ze zpráv o zahájení summitu se do popředí dostala informace o jakémsi vřelém vztahu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a saúdskoarabským korunním princem Mohamedem bin Salmánem. Tato informace byla doprovázena videem, na němž je vidět, jak si Putin a Salmán ve zjevném veselí doslova plácli rukama.

Korunní princ bin Salmán čelí kritice kvůli vraždě saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího a novináři nezapomněli připomenout, že podobně je obviňován z vražd členů ruské opozice a ruských novinářů prezident Putin.  

V anglickém zpravodajství jsme mohli slyšet a číst, jak novináři říkají, že si oba dali vzájemné „high five“ (plácnutí zdviženou [high] otevřenou dlaní s nataženými pěti prsty [five]). Někde bylo video doplněno titulkem: „Podívejte se na zamilovanost mezi Putinem a princem Salmánem“.

Nejednalo se však vůbec o pozdrav, ten mezi oběma politiky proběhl už před fotografováním, ale o reakci na Putinův komentář k organizaci summitu (vysvětlení dále v textu).

Veřejnoprávní Česká televize (ČT) ihned přispěchala s vlastním komentářem, který byl tradičně ve vztahu k Rusku a Putinovi notně zavádějící. V pořadu „Události“ odvysílaném 30. listopadu zazněl tento komentář ČT:

„Kreml už avizoval, že ruský prezident využije volný čas k jiným setkáním (míněno po Trumpovo zrušení schůzky s ním – pozn. red.). Třeba se saúdským korunním princem, pro kterého summit představuje po vraždě Džamála Chášakdžího důležitou diplomatickou zkoušku. Na rozdíl od Vladimira Putina se od něj ostatní státníci před kamerami drželi spíš stranou.“  

Svůj zavádějící komentář rozšířila ČT dalším nepovedeným výstupem v pořadu „Horizont“ (30. listopadu 2018). Tento výstup předvedl redaktor pořadu Jakub Szántó, jenž se již dříve jako zpravodaj z Blízkého východu podílel na fakticky prokazatelné dezinformační reportáži ohledně chemického incidentu v Sýrii (viz analytický produkt 13027 Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: případ 4 – Sarin v Sýrii). V pořadu „Horizont“ redaktor Szántó uvedl:

„Teď uprostřed probíhající mezinárodní ostrakizace Saúdské Arábie kvůli kauze vraždy novináře Chášakdžího se prezident Putin přivítal, jak už jsme viděli v reportáži, přátelským plácnutím – mimochodem americkým sportovním pozdravem – s korunním princem Saúdské Arábie Mohamedem Bin Salmánem. Dá se čekat sblížení obou zemí?“

Následně objasníme, čím Putin rozesmál saúdskoarabského prince a proč byly výstupy ČT zavádějící – konkrétně proč byly mylné, zaujaté, domýšlivé a jaký zásadní faktický údaj zamlčely. Zmíníme také, čím se summit G20 vzhledem k incidentu u Kerčského průlivu podobá jinému dřívějšímu summitu.