Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
12. listopad 2016

Souhrnné hodnocení (11033)

Ani jeden ze dvou předních1 kandidátů nepředstavoval to nejlepší, co by mohly Spojené státy svým voličům nabídnout. Nerozhodovaly tedy ani tak sympatie jako antipatie voličů k oběma kandidátům.

Voličům Donalda Trumpa mohly vadit jeho urážlivé řeči na adresu některých osob, ale všeobecně se jim líbilo, že Trump říká vše tak, jak si myslí. Naopak Hillary Clintonová představovala pro mnohé zkorumpovanou političku, která podle nich se svým manželem zneužívala svého politického vlivu pro činnost jejich vlastní rodinné nadace2, a tím kupení osobních financí. Hojnému počtu Američanů na Clintonové dále vadilo, že se vždy schovávala za obecné fráze, že se přetvařovala a myslela jen na vlastní slávu. Její rétoriku o službě občanům tak pokládali jen za opakovaná klišé. Někteří její odpůrci navíc považovali za politickou pohromu to, co předvedla ve funkci ministryně zahraničí. Nevěřili, že má schopnosti na to, aby mohla zastávat prezidentský úřad.

Trump byl obviňován za obscénní chování směrem k ženám a za rasistické řeči. Jenže jeho zastánci oponovali tím, že nikdo z údajně dotčených žen, které se náhle po zveřejnění 11 let staré nahrávky začaly hlásit k tomu, že je Trump v minulosti rovněž sexuálně obtěžoval, dosud nepodaly na policii žádné trestní oznámení, ani žalobní návrh k soudu.3 Podobně Trumpovi stoupenci kontrovali ohledně rasismu, který je trestným činem. Přitom doplňovali, že si někdo plete rasismus s nutnými bezpečnostními opatřeními. Obscénní chování Donalda Trumpa mohlo sice pohoršovat značnou část americké populace, avšak na druhou stranu se mnozí Američané vyjadřovali tak, že to není žádná překážka k zastávání politické funkce, jelikož každý politik se v soukromí vyjadřuje a chová různě a často vulgárně. Někteří politici v soukromí dokonce odkrývají své někdy až drsné názory, jež by na veřejnosti nikdy nepřiznali. Pokud by měly být zveřejněny věci ze soukromí politiků, velké množství lidí by bylo zděšeno. Jiným zase vadilo, že se jednalo o několik let starou nahrávku, a také způsob jejího zveřejnění v politické kampani. A vzhledem k tomu, jak se tohoto tématu Clintonová držela a snažila se ho opakovaně využít, obviňovala část voličů Clintonovou z nekalých praktik, čímž se celá záležitost s obscénním chováním Trumpa otočila částečně proti ní samotné. Někteří dokonce požadovali zveřejnit nahrávky ze soukromí Hillary Clintonové.

Ve smyslu boje proti Trumpovým nemravnostem nepřispělo prezidentské kandidátce ani to, že ji veřejně a opakovaně podporovala americká zpěvačka Madonna, jež je známá právě pro své obscénnosti nejen během svých koncertů. Clintonová o Madonně již dříve prohlásila, že je její vzdálenou sestřenicí. Madonna navíc na jedné říjnové show v New Yorku veřejně nabídla orální sex těm, kteří budou volit Clintonovou, k čemuž ještě poznamenala, že je v tom dobrá. Nezáleželo na tom, zda si chtěla Madonna zavtipkovat, ale na mínění veřejnosti směrem k volební kampani a samotným kandidátům.

Nejednalo se však jen o Madonnu, ale i o další celebrity, které veřejně podporovaly Clintonovou, jako např. Lady Gaga, Kim Kardashian a další. Clintonová dokonce vystoupila na pódiu během koncertu Jennifer Lopez v Miami ve státě Florida (10 dnů před volbami), jenž patřil ve volbách mezi klíčové státy. Zpěvačka vsunula do svého koncertu řeč na podporu Hillary Clintonové, o které mluvila jako o skvělé osobě a na jeviště ji uvedla slovy: „Dámy a pánové, nadcházející první prezidentka Spojených států Hillary Clinton.“ Clintonová poté pronesla krátkou řeč zakončenou volebním sloganem „LOVE TRUMPS HATE“4. (Floriďané se ve volbách přiklonili na stranu Donalda Trumpa.)

Po opakované podpoře ze strany celebrit a po vystoupení po boku Jennifer Lopez vnímali mnozí voliči situaci tak, že Clintonová má k celebritám velmi blízko, jenomže pro většinu Američanů jsou celebrity zvláštní třídou lidí, kteří žijí v úplně jiném světě. Široká veřejnost vnímá především výstřední „osobnosti“ z hudebního průmyslu jako marnotratníky a oplzlé exhibicionisty. Veřejnosti sice až tak nevadí vystupování a chování celebrit, neboť to nemá přímý vliv na životní úroveň „obyčejných" lidí, avšak jakmile prezidentská kandidátka ukázala, jak blízko má právě k určitým celebritám a jak přijímá jejich podporu, tak se setřel rozdíl mezi nemravným vystupováním Donalda Trumpa a snahou Hillary Clintonové ukázat se v roli „mravokárkyně“. Navíc si tuto veřejně projevenou náklonnost Clintonové k celebritám vysvětlila část voličů tak, že se kandidátka na prezidentku USA odvrací od střední a nižší vrstvy amerického obyvatelstva, jelikož ani nemůže chápat jejich potřeby, jež jsou zcela jiné než potřeby celebrit.

Clintonové neprospěla ani vlastní aféra s utajovaným obsahem e-mailů včetně způsobu, jakým se snažila odvést svoji vinu k zahraniční zemi (Ruské federaci) a potažmo k Trumpovi, jenž měl podle ní podporu Ruska. Do této aféry dvakrát zasáhl i ředitel FBI*, když v obou případech, kdy byly e-maily s „citlivým“ obsahem zjištěny, otevřeně zmínil nutnost tuto záležitost prošetřit a rozhodnout o dalším postupu vůči Clintonové. Pokaždé však záležitost uzavřel s tím, že proti autorce e-mailů nebude vzneseno obvinění.

Pokud chtěl ředitel FBI James Comey ovlivnit tímto způsobem volby, z čehož jej někteří napadají, tak to potom nebyla jeho vlastní iniciativa, ale zájem širší skupiny se zahrnutím zástupců části zpravodajské komunity* USA, do níž FBI patří, a Comey byl jen koncovým vykonavatelem záměru. Je však nutné zdůraznit, že e-maily odeslané Clintonovou byly podle bezpečnostních specialistů autentické, čímž ona sama usnadnila úřadům, aby mohly konat v její neprospěch. Na druhou stranu je ale možné, že se některá z amerických státních zpravodajských agentur(služeb*), třeba i přes soukromou bezpečnostní agenturu, mohla podílet na záměrném zveřejnění e-mailů tak, aby příslušníci FBI mohli konat. Je také možné, že existoval předpoklad, že Clintonová pod tíhou odhalení její vlastní nedbalosti a nedodržování pravidel pro zacházení s utajovanými informacemi sama z voleb odstoupí. Každopádně i nadále platí, že již bývalá prezidentská kandidátka může být stále obviněna.

Vzniká samozřejmě otázka, proč by měla část zpravodajské komunity postupovat proti Hillary Clintonové. Jako opodstatněný důvod ze strany státních agentur se jeví národní a mezinárodní bezpečnost neboli zabránit určité vlivové skupině v USA, aby přes Clintonovou rozpoutala nebezpečnou konfrontaci s Ruskou federací přes konflikt v Sýrii a na Ukrajině. Neznamená to samozřejmě sbližování s Ruskem, ale volba bezpečnějšího způsobu pro Spojené státy, jak hájit své národní zájmy ve světě. Obeznámené osoby tvrdí, že panovaly obavy z toho, že ješitnost Clintonové by převážila nad racionálním uvažováním a ona by tak před americkým národem a celým světem zmemožnila jak sebe, tak zejména celý prezidentský úřad Spojených států. Ohledně Trumpa se takové obavy nevyskytovaly, jelikož byl hodnocen jako ten, kdo sám vyhledává a naslouchá osobám zasvěceným do příslušné problematiky a nerozhoduje se podle své samolibosti. Způsob, jakým kritizuje a uráží své oponenty, je možné u Trumpa potlačit.  

Přes odstavec výše se dostáváme k zahraniční politice USA, u níž by se mohlo zdát, že je u občanů Spojených států až za politikou domácí. Jenže zahraniční politika se dotýká mnohých Američanů. Mnoho amerických rodin má někoho, buď blízkého člena rodiny, anebo jiného příbuzného, kdo byl či je nasazen ve vojenské misi v zahraničí. A právě v tomto propojení stoupá počet těch, kteří pochybují o smyslu některých zahraničních aktivit, přičemž se obávají o své blízké v souvislosti s hazardováním s jejich zdravím a životy. No a Clintonová toto hazardování představuje, neboť je řazena mezi politiky prosazující agresivní zahraniční politiku.

Clintonová opětovně napadala volební slogan Donalda Trumpa, jímž byla a i nyní po zvolení zůstává fráze: „MAKE AMERICA GREAT AGAIN“ (učiňme/učiníme Ameriku opět skvělou). Toto napadání však bylo nešikovné v tom, že slogan zpochybňovala jako nepravdivé hodnocení současné Ameriky provedené jejím protikandidátem. Vykládala, že Amerika přece skvělá je, a tak není potřeba ji skvělou znovu činit. Tím chtěla znejasnit Trumpův volební program. Jenomže si neuvědomila, že plno voličů si vzhledem ke své životní úrovni nemyslelo, že Amerika je kdovíjak skvělá. Celá řada voličů tak upřednostňovala rozsáhlou změnu. A opět přispěchaly v této záležitosti na pomoc celebrity v čele s Madonnou, jež řekla, že je potřeba Ameriku sjednotit a udržovat ji skvělou a nikoli ji znovu skvělou vytvářet (celebrity jsou zřejmě se současným stavem spokojeni a nechtějí nic měnit, což vypadá, jako kdyby se v případě Trumpa bály o své postavení).   

Závěrem bychom mohli říci, že lidé volili menší zlo, což však zní jako otřepaná fráze. Donald Trump, ač neurvalec, dokázal svým přímým vystupováním přesvědčit značnou část amerických voličů. Naopak Hillary Clintonová byla viděna jako pokrytkyně, jež do své kampaně zapojila zřetelně klamnou a nebezpečnou rétoriku (viz dvoudílná tematika s prvním dílem v produktu 13010 Klamné a nebezpečné vyjadřování Hillary Clintonové (díl 1/2) a porovnání obou kandidátů v produktu 12017 Zpravodajské služby a kandidáti na úřad prezidenta USA).


1 Hovoříme o dvou předních kandidátech, neboť voleb se zúčastnili ještě další kandidáti, jejichž volební preference však byly na nízké úrovni. Dva přední kandidáti vzešli tradičně ze dvou hlavních politických stran: Demokratické strany a Republikánské strany. Ostatní kandidáti pocházeli z tzv. třetích politických stran, případně byli na politických stranách nezávislí.

2 Nadaci založil Bill Clinton v roce 1997 v době, kdy zastával prezidentský úřad. Na počátku ji pojmenoval „The William J. Clinton Foundation“, ale v roce 2013 ji společně se svými rodinnými příslušníky přejmenoval na „The Bill, Hillary & Chelsea Clinton Foundation“ (což bylo ve stejném roce, kdy Hillary Clintonová ukončila své funkční období jako ministryně zahraničí). Obecně je jejich soukromá nadace, lépe řečeno fond, nazývána jako nadace Clintonových (The Clintons Foundation).

3 V americké politice a zvláště pak ve volebních kampaních jsou součástí každého volebního štábu osoby, jejichž úkolem je hledat a najít cokoli negativního na protikandidáta. Za tímto účelem jsou vyhledáváni lidé, kteří mají „špatnou zkušenost“ s protikandidátem a jsou povzbuzováni k tomu, třeba i za finanční odměnu, aby svou zkušenost zveřejnili v médiích či na sociálních sítích, případně se o ni podělili v televizním vystoupení.

4 Význam sloganu je v tom, že slovo „trump“ zde zastupuje dvojsmysl. Jednak je to samozřejmě jméno protikandidáta, a jednak se jedná o plnovýznamové podstatné jméno a sloveso s významem „trumf“ (v karetní hře) a „přetrumfnout“. Slogan bychom tedy mohli přeložit jako „Láska přetrumfne nenávist“, ale také jako „Láska přetrumpatí nenávist“ s poukázáním na to, že onu nenávist mezi lidmi šíří Donald Trump. 

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze


Zpravodajský produkt 11033
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO
27. říjen 2016
Předplatitelé

Souhrnná analýza s hodnocením (11032)

Tažení proti tzv. „Islámskému státu“ (IS) obsahuje celou řadu nedostatků, jež můžeme z hlediska zpravodajské analýzy rozdělit na nedostatky neúmyslné a nedostatky záměrné. Všechny nedostatky vznikají vlivem lidské činnosti, dokonce i technické nedostatky či závady jsou lidské činnosti podřízeny, neboť z ní pramení (zanedbaná kontrola či údržba techniky, nesprávná obsluha techniky apod.). Neúmyslné nedostatky vznikají takovou lidskou činností, která je prováděna s cílem uspět v dané situaci, avšak způsob řešení situace (metoda a postup) nebyl zcela vhodně zvolen vzhledem k vlastním možnostem, možnostem protivníka a vlivům prostředí (což může být zapříčiněno nezkušeností, nepřipraveností, rozhodováním pod tlakem času, přijetí vyššího rizika apod.). Na druhou stranu záměrné nedostatky vycházejí z takové lidské činnosti, která již dopředu s neúspěchem počítá, a to s cílem získat výhodu v jiné zpravidla skryté činnosti.

Situace na Blízkém východě vychází z cílů zahraniční politiky světových mocností v čele se Spojenými státy a Ruskou federací. Avšak činnost obou velmocí1 je rozdílná. Ruští představitelé prosazují svou politiku příměji bez přílišného vyjadřování a komentování situace v médiích s cílem svůj záměr a aktivity co nejdéle utajit (např. obsazení Krymu, nasazení vojenských sil v Sýrii nebo ruské angažmá na východní Ukrajině). Američtí činitelé naopak svou politiku uplatňují mnohem více přes třetí k tomu vytvořené organizace (například podpora vzniku „Islámského státu“, „Kosovské osvobozenecké armády“ nebo využití a podpora „zvláštní militantní opozice“ na Ukrajině). V těchto záležitostech jednají Američané utajeně a pozornost médií poutají na otevřené aktivity, u nichž zdůrazňují společensky kladný význam (omezené vojenské operace proti tzv. „zlu“ jako např. podpora iráckých sil, podpora syrské opozice, výcvik ukrajinských sil proti separatistům nebo operace na záchranu rukojmích na Blízkém východě apod.). Veřejně prezentované operace mají svůj nezastupitelný význam, jelikož jsou s utajenými aktivitami pevně spjaty, a to zejména v tom, že jim poskytují zprostředkovanou podporu. Američtí zástupci nepřetržitě komentují příslušnou situaci ve světě v médiích, za čímž se skrývá snaha vytvářet dojem, že jejich výroky a závěry mají politickou správnost, neb se opírají o demokratické hodnoty.

Záměrné nedostatky patří k těm veřejně prezentovaným operacím, jež jsou skrytě propojeny s utajovanými operacemi, protože pomáhají naplňovat nikoli oficiálně předkládané, ale naopak upozaděné, avšak hlavní a skutečné cíle zahraniční politiky. Z výše uvedeného plyne, že záměrné nedostatky jsou doménou především politiky Spojených států, přičemž v oblasti Blízkého východu analyzujeme ty záměrné nedostatky, které jsou spojeny s veřejně prezentovaným tažením proti „Islámskému státu“. Vzhledem k tomu, že zpravodajská analýza* zpravidla nemá k dispozici přímé důkazy, upřednostňujeme termín „zvláštní nedostatky“ před termínem „záměrné nedostatky“.

Dokument je přímým pokračováním tematiky započaté v produktu 11031Zvláštní nedostatky v tažení proti Islámskému státu (díl 1/2), kde jsme se věnovali zvláštním nedostatkům v oblasti vzdušné podpory. Pro názornou ukázku závažných nedostatků jsme vybrali celkem čtyři oblasti. Pro úplnost uvádíme přehled zmíněných oblastí, jenž je prezentován rovněž v předchozím díle rozebírané problematiky.

  • A) Vzdušná podpora pozemním silám v Iráku a samostatné vzdušné údery včetně bizarního zničení budovy v Mosulu využívané jako peněžní ústav – viz předcházející díl 1/2
  • B) Zásobování materiálem ze vzduchu v čele s podivným shozem palet s balíky během bitvy o město Kobani
  • C) Program na výcvik a vybavení povstaleckých skupin v Sýrii
  • D) Vedení a řízení pozemních operací iráckých sil
25. říjen 2016
Předplatitelé

Souhrnná analýza s hodnocením (11031)

V tažení iráckých sil proti „Islámskému státu“ (IS) se zcela přirozeně vyskytují chyby ve vojenské taktice, jež je možné chápat jako mezery v bojové připravenosti a vybavenosti iráckých vojáků. Avšak u iráckých sil působí stovky amerických instruktorů, plánovačů a poradců, kteří se výrazně podílejí na přípravách bojových operací, a dokonce je v průběhu jejich uskutečňování i spoluřídí. Další americkou podporou jsou vyčleněné síly a prostředky vzdušných sil USA. Nedostatky ve vojenských operacích, především pak ty naprosto kuriózní, tak dostávají jiný rozměr a vyvolávají otázky, u nichž jsou možné jen dvě odpovědi.

První odpovědí by bylo, že Američané působící v Iráku jsou nezkušení důstojníci, kteří byli do Iráku posláni právě proto, aby ony zkušenosti získali. Jenže to by potom neodpovídalo skutečnosti, podle níž je Blízký východ stěžejním prostorem pro americkou zahraniční politiku, čímž by do záležitostí spojených s tímto geografickým prostorem měli být zapojováni opravdoví odborníci. Druhá odpověď by byla vážnější, neboť by se v případě neplatnosti odpovědi první muselo jednat o chyby záměrné neboli o chyby, jež mají souvislost s činností bojovníků tzv. „Islámského státu“.

Podívejme se nyní na konkrétní podivné chyby, které bychom mohly nazvat „tajemnými vojenskými omyly“ amerického působení na Blízkém východě. Pro názornou ukázku závažných nedostatků v taktické činnosti jsme vybrali čtyři následující oblasti:

  • A) Vzdušná podpora pozemním silám v Iráku a samostatné vzdušné údery včetně bizarního zničení budovy v Mosulu využívané jako peněžní ústav
  • B) Zásobování materiálem ze vzduchu v čele s podivným shozem palet s balíky během bitvy o město Kobani
  • C) Program na výcvik a vybavení povstaleckých skupin v Sýrii
  • D) Vedení a řízení pozemních operací iráckých sil
12. říjen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza (11030)

Přeshraniční operace tureckých ozbrojených sil zahájené 24. srpna 2016 fyzickým vstupem tureckých vojáků na území Sýrie byla výsledkem vývoje situace na Blízkém východě za určité období, jež započalo dohodou mezi Tureckem a Spojenými státy (více v předcházejícím dílu rozebírané tematiky – produkt 11029). Dohoda se týkala činnosti ve zmíněném regionu se zaměřením na Sýrii a Irák a měla přinést oboustranný prospěch oběma zemím v jejich zahraniční politice v příslušném geografickém prostoru. Vývoj v letech 2013 a 2014 se ještě shodoval s představami obou aktérů dohody, avšak od poloviny roku 2015 se situace začala výrazně měnit, k čemuž přispěl i zásah Ruské federace v podobě nasazení svých vzdušných sil na podporu syrského režimu.1 Od té doby se dění v Sýrii nevyvíjí podle potřeb USA, ani podle požadavků Turecka. Avšak turečtí představitelé jsou v mnohem závažnějším postavení, neboť jejich země patří do dotyčného regionu s ozbrojeným konfliktem, čímž se jakákoli změna v dané oblasti bezprostředně dotýká turecké politiky, a to především v řešení kurdské otázky (viz komentář v předcházejícím díle – produkt 11029).

Současná situace Turecka, v níž nyní dominuje dohoda s Ruskou federací a zahájené přeshraniční operace2 v syrském pohraničí, vychází z celé řady událostí, které spolu navzájem souvisejí. Pro analýzu aktuální situace Turecka ve vztahu k USA a Ruské federaci jsou stěžejními ty události, jež se odehrály od počátku nového sbližování Turecka s Ruskem. Níže je uveden jejich přehled v chronologické posloupnosti.

Přehled analyticky klíčových událostí od zahájení opětovného sbližování Turecka s Ruskou federací (u všech údajů platí rok 2016):

  • 27. června – zveřejnění omluvného dopisu tureckého prezidenta adresovaného prezidentovi Ruské federace
  • 28. června – teroristický útok na letišti v Istanbulu
  • 15. července – „pokus o státní převrat“ v Turecku
  • 30. července – impulzivní výzva „Islámského státu“ k zahájení násilného džihádu proti Rusku uveřejněná prostřednictvím internetu
  • 9. srpna – schůzka prezidentů Turecka a Ruské federace v Petrohradu (Ruská federace)
  • 11. srpna – výzva turecké vlády ke zničení „Islámského státu“
  • 24. srpna – zahájení operací tureckých sil v syrském pohraničí (pohyb tureckých sil včetně logistických jednotek k syrským hranicím byl zahájen již 20. srpna a další den byla spuštěna přeshraniční dělostřelecká palba, jež byla v různých intervalech vedena i v nadcházejících dnech)
  • 10. října – schůzka prezidentů Turecka a Ruské federace v Istanbulu (Turecko)

Prezentovaný zpravodajský produkt je pokračováním tematiky o manévrování Turecka mezi Spojenými státy a Ruskou federací. První část uvedené problematiky je obsahem produktu 11029 Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací (díl 1/2). Další dokumenty, které se vztahují k příslušnému tématu a z určité části také k událostem uvedeným výše, jsou následující:

Zásah Rusů v Sýrii (září 2015) změnil situaci v neprospěch Turecka, a dokonce vyústil v politický a ekonomický konflikt mezi Tureckem a Ruskou federací (viz produkt 11029 a další dokumenty uvedené výše). Nakonec ale turecká vláda odsunuje stranou nenaplněnou dohodu s USA a vlivem okolností uzavírá dohodu novou, avšak tentokrát s Ruskou federací. Nová dohoda poskytuje Turkům určité možnosti, jak vylepšit situaci ve svůj prospěch. Prospěch z dohody však mají i Rusové. Existenci nové dohody o činnosti v Sýrii už potvrdily následující události (viz dále v textu).

10. říjen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza (11029)

Turecko svými aktivitami stále více odkrývá nenaplněnou a utajovanou dohodu se Spojenými státy, jež byla sjednána nejpozději v první polovině roku 2012 a jejímž hlavním důvodem bylo vedení zahraniční politiky USA na Blízkém východě. Dohoda s Tureckem se týkala konkrétních věcí, které měly být prospěšné jak pro tureckou, tak americkou zahraniční politiku ve zmíněné geografické oblasti (viz dále v textu).

Vstup tureckých ozbrojených sil do Sýrie v srpnu 2016 hodnotíme jako přirozené a předpokládané vyústění událostí, jež se nevyvíjely ve prospěch Turecka. Prvním ukazatelem o rozhodnutí Turecka provést přeshraniční operace bylo odeslání omluvného dopisu tureckého prezidenta adresovaného Ruské federaci v čele s jejím prezidentem. Následovalo provedení tragického teroristického útoku na letišti v Istanbulu (červen 2016), jenž byl spáchán jen den poté, kdy byla zpráva o omluvném dopise zveřejněna v médiích. I tento útok měl svůj význam v rozhodování turecké vlády a následné události se tak neodvíjely jen od nepříznivé situace Turecka v řešení kurdské otázky, ale také od skrytých aktivit proti Turecku přímo na jeho území, jež obsahovaly signál pro turecký vládní kabinet ve směřování jeho další politiky.

Vývoj předchozích událostí, které spolu vzájemně souvisejí a které se stejně tak vztahují i k obsahu tohoto dokumentu, jsou rozebrány v následujících zpravodajských produktech:

Poslední turecké aktivity, jež nazýváme přeshraničními vojenskými výpady, názorně ukazují manévrování Turecka mezi Spojenými státy a Ruskou Federací. Kromě jiných souvislostí tyto vojenské aktivity odhalují spojitost s „pokusem o státní převrat“ v Turecku a potvrzují tak obsah zpravodajského produktu 11019. Také v těchto aktuálních přeshraničních operacích tureckých ozbrojených sil je patrné, že jim předcházela dohoda, avšak tentokrát s Ruskou federací (viz dále v textu).