Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
17. leden 2017
Registrovaní

Specifické hodnocení (11042)

K řešení ozbrojeného konfliktu na východní Ukrajině měla napomoci tzv. „druhá minská dohoda“ označovaná jako „Minsk II“.1 Dohoda byla podepsána 12. února 2015 (s platností od 15. února) a obsahovala 11 klíčových bodů (celkem je text rozepsán do 15 bodů). Představitelé západních zemí v čele se Spojenými státy se zaměřili na přístup Ruské federace a hodnotili, v jaké míře ruští představitelé dohodu naplňují. Stejně tak činila i západní média. Nikdo si ale od počátku nevšímá, že dohoda se týká také ukrajinské vlády a jejích západních spojenců.

Jeden z bodů dohody se totiž vztahuje k jakýmkoli zahraničním silám, ať už se jedná o příslušníky pravidelných zahraničních jednotek, anebo o „nájemné vojáky“ ze soukromých agentur zaměřených právě na vojenské aktivity (výcvik a plnění dílčích úkolů). Pro lepší porozumění uvádíme text zmiňovaného bodu tak, jak byl představen západními politiky a sdělovacími prostředky. Pro úplnost uvádíme dvě znění, která jsou však svým významem shodná.

Znění A:

  • Původní text v anglickém jazyce: Withdrawal of all foreign armed groups, weapons and mercenaries from Ukrainian territory.
  • Překlad: Stažení všech zahraničních ozbrojených skupin, zbraní a nájemných vojáků (vojenských kontraktorů) z ukrajinského území.

Znění B:

  • Text v anglickém jazyce: Withdrawal of all foreign troops and military equipment from Ukraine, including mercenaries, and the disarmament of militia groups.
  • Překlad: Stažení všech zahraničních vojáků (jednotek) a vojenského vybavení (výzbroj a jiná zařízení) z Ukrajiny, včetně nájemných vojáků, a odzbrojení skupin milicí (místní domobrany).
7. leden 2017
Registrovaní

Krátká analytická reakce (11041)

Útok v nočním klubu v Istanbulu zahájený v prvních minutách nového roku 2017 měl své politické poselství pro tureckou vládu, která se v průběhu roku 2016 odtrhla od západních „spojenců“ a odstoupila od dohody s USA ohledně společného postupu na Blízkém východě.1

31. prosinec 2016
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11040)

Bezpečnostní situace v Evropě je ovlivněna všehovšudy čtyřmi základními faktory: zahraniční politikou evropských zemí, bezpečnostní politikou evropských zemí, záměrem potenciálních útočníků a záměrem třetí strany. Zmínka o třetí straně může vzbuzovat údiv a pochybnosti, avšak ve světě soupeření mezi mocnostmi se v každé významné události vyskytuje vždy třetí strana. Při významných teroristických útocích* tomu není jinak. Bylo tomu tak v minulosti a pokračuje to i v současnosti. Nejedná se o teorii o konspiraci* (termín „konspirační teorie“ není správný)1, nýbrž o výpovědi příslušníků zpravodajských služeb a o poznatky získané prostřednictvím zpravodajské analýzy příslušných událostí (příklady zapojení třetí strany jsou předmětem samostatného dokumentu – připravujeme).

22. prosinec 2016
Předplatitelé

Specifická analýza (11039)

Vražda ruského velvyslance v Ankaře (Turecko) a útok na návštěvníky vánočního trhu v Berlíně (Německo) se jeví jako dvě spolu nesouvisející události. Avšak z pohledu analytiků zpravodajských služeb zde existuje jisté pojítko, jímž lze také vysvětlit na první pohled „podivnou“ manipulaci s kamionem z hlediska prostoru a času.

Obě tragické události se odehrály v pondělí 19. prosince 2016. Polský kamion, jenž se později stal vražedným nástrojem, stál v ten den na předměstí Berlína, kde měl zůstat až do úterý. Nečekanou a opakovanou manipulaci s vozidlem odhalenou podle speciálního navigačního a záznamového systému někdo vysvětloval tak, že se snad pachatel učil s vozidlem teprve zacházet. Odborná analýza ale prokazuje, že veškerá manipulace s vozem měla svůj účel a souvisela s určitým časovým harmonogramem, potažmo koordinovaným plánem obou „operací“ v Ankaře a Berlíně.

15. prosinec 2016
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11038)

Západní země v čele se Spojenými státy trvale označují prezidenta Bašára Asada jako hlavního viníka tragické situace v Sýrii. Obviňují ho za lidské ztráty, zničenou zemi a za to, že svým počínáním umožnil vzestup militantní organizaci, jež se sama nazývá „Islámský stát“. Evropští politici navíc Asadovi připisují zásadní podíl na „migrační krizi“. To vše říkají politici a novináři západních zemí, kteří často k tomuto povrchnímu hodnocení doplňují, že Asad je zločincem a že by měl stanout před Mezinárodním trestním soudem (ICC) v Haagu. Je ale Asadova vina skutečně tak veliká a jednostranná? Cožpak v kauze syrské „občanské“ války nefiguruje více hlavních viníků a spolupachatelů? Již tato snaha o svalování viny na jednu osobu je ve vážném rozporu s prověřenými informacemi* (fakty*) o vzniku a vývoji ozbrojeného konfliktu v této blízkovýchodní zemi.

Jednostranná vina Asada za rozpoutání a průběh konfliktu je v rozporu také s některými vyjádřeními předních funkcionářů západních zemí. Velmi dobře tento rozpor za všechny shrnul ředidel americké zpravodajské služby* CIA* John Brennan, když během veřejného vystoupení a diskuze v Brookingsově institutu1 ve Washingtonu, D. C. (červenec 2016) uvedl následující: „Podle svých zkušeností se záležitostmi Středního východu2 musím říci, že Sýrie je nejkomplexnější a nejsložitější záležitost, se kterou jsem kdy měl co do činění, protože je v tom tolik vnitřních aktérů, tolik vnějších aktérů, tolik záměrů a operačních cílů, které jsou často ve vzájemné neshodě.“ 3

Brennan určitě nechtěl poukázat na vinu zahraničních zemí, ale tímto vystoupením „přímo" potvrdil, že konflikt v Sýrii nebyl a není jen bojem Asada proti syrské opozici, ale od samého počátku bojem mnoha zemí, které chtějí na Blízkém východě udržet, anebo prosadit či rozšířit své zájmy. Mezi nejmocnější hráče syrského konfliktu patří Ruská federace, jež si chce v této zemi udržet své zájmy a sféru svého vlivu, a Spojené státy, které naopak na tomto území hodlají své zájmy nově prosadit a získat Sýrii pod svou zahraniční kontrolu. V této válce nemůže být jeden viník už jenom proto, že přímo na půdě Sýrie působí kromě dvou místních znepřátelených stran také vojáci z dalších nejméně pěti zemí (což ukazuje na přímou podporu jedné nebo druhé strany). Těmito zeměmi jsou Ruská federace, Spojené státy, Velká Británie, Turecko a Írán (přítomnost vojáků z dalších zemí nelze vyloučit). Vojenská přítomnost zahraničních vojáků, ať už v malé či větší míře, jasně dokazuje naplňování cizích zájmů a vměšování do politiky svrchované země.