Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
15. prosinec 2016
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11038)

Západní země v čele se Spojenými státy trvale označují prezidenta Bašára Asada jako hlavního viníka tragické situace v Sýrii. Obviňují ho za lidské ztráty, zničenou zemi a za to, že svým počínáním umožnil vzestup militantní organizaci, jež se sama nazývá „Islámský stát“. Evropští politici navíc Asadovi připisují zásadní podíl na „migrační krizi“. To vše říkají politici a novináři západních zemí, kteří často k tomuto povrchnímu hodnocení doplňují, že Asad je zločincem a že by měl stanout před Mezinárodním trestním soudem (ICC) v Haagu. Je ale Asadova vina skutečně tak veliká a jednostranná? Cožpak v kauze syrské „občanské“ války nefiguruje více hlavních viníků a spolupachatelů? Již tato snaha o svalování viny na jednu osobu je ve vážném rozporu s prověřenými informacemi* (fakty*) o vzniku a vývoji ozbrojeného konfliktu v této blízkovýchodní zemi.

Jednostranná vina Asada za rozpoutání a průběh konfliktu je v rozporu také s některými vyjádřeními předních funkcionářů západních zemí. Velmi dobře tento rozpor za všechny shrnul ředidel americké zpravodajské služby* CIA* John Brennan, když během veřejného vystoupení a diskuze v Brookingsově institutu1 ve Washingtonu, D. C. (červenec 2016) uvedl následující: „Podle svých zkušeností se záležitostmi Středního východu2 musím říci, že Sýrie je nejkomplexnější a nejsložitější záležitost, se kterou jsem kdy měl co do činění, protože je v tom tolik vnitřních aktérů, tolik vnějších aktérů, tolik záměrů a operačních cílů, které jsou často ve vzájemné neshodě.“ 3

Brennan určitě nechtěl poukázat na vinu zahraničních zemí, ale tímto vystoupením „přímo" potvrdil, že konflikt v Sýrii nebyl a není jen bojem Asada proti syrské opozici, ale od samého počátku bojem mnoha zemí, které chtějí na Blízkém východě udržet, anebo prosadit či rozšířit své zájmy. Mezi nejmocnější hráče syrského konfliktu patří Ruská federace, jež si chce v této zemi udržet své zájmy a sféru svého vlivu, a Spojené státy, které naopak na tomto území hodlají své zájmy nově prosadit a získat Sýrii pod svou zahraniční kontrolu. V této válce nemůže být jeden viník už jenom proto, že přímo na půdě Sýrie působí kromě dvou místních znepřátelených stran také vojáci z dalších nejméně pěti zemí (což ukazuje na přímou podporu jedné nebo druhé strany). Těmito zeměmi jsou Ruská federace, Spojené státy, Velká Británie, Turecko a Írán (přítomnost vojáků z dalších zemí nelze vyloučit). Vojenská přítomnost zahraničních vojáků, ať už v malé či větší míře, jasně dokazuje naplňování cizích zájmů a vměšování do politiky svrchované země.

7. prosinec 2016
Registrovaní

Souhrnné hodnocení (11037)

Vývoj ve Spojených státech po prezidentských volbách potvrzuje výrazné změny v západní společnosti, které se netýkají jen severoamerického kontinentu, avšak při významných událostech jsou tyto změny nejviditelnější právě v USA. V dalším se odkryly a tím i potvrdily negativní body u hodnocení Hillary Clintonové.

K výrazným změnám ve společnosti patří politický aktivismus, přičemž se ani tak nejedná o počet politických aktivistů, ale zejména o způsob, jímž prezentují a prosazují své názory ve společnosti. Političtí aktivisté vehementně prezentují svůj pohled na věc, kandidáta nebo politika a podsouvají své přesvědčení ostatním. Nechtějí porovnávat věcné argumenty a zatvrzele podporují svoji volbu. Často organizují veřejné aktivity, aby mohli své myšlenky prosazovat a šířit ve společnosti s cílem ovlivňovat veřejnost a získávat další stoupence.

Pokud dříve aktivisté vystupovali jednotně proti domácí či zahraniční politice celé vlády, tak nyní stále častěji vystupují proti jednotlivým politikům. V případě Spojených států jsou nyní političtí aktivisté činní proti Donaldu Trumpovi, v čemž shledáváme dva faktory. Prvním faktorem je to, že se aktivisté nechtějí smířit s tím, že výsledek prezidentských voleb nedopadl podle jejich výběru a oni tak dál zatvrzele podporují svou kandidátku Hillary Clintonovou. Druhým faktorem je pak to, že nechtějí připustit, že by se prezidentem mohl stát Donald Trump, který byl přece podle médií zatracován a nebyl favoritem voleb. Svůj postoj vůči Trumpovi obecně shrnují do stanoviska, podle něhož Trump není způsobilý k zastávání úřadu prezidenta.

Političtí aktivisté se nyní snaží zvrátit výsledek voleb, a to hned na dvou „frontách“. Zvrátit výsledek chtějí skrze přepočítávání hlasů a prostřednictvím volitelů ve vybraných státech USA, které chtějí ovlivnit výsledkem celkového lidového hlasování, jež vyhrála Clintonová (blíže o rozboru výsledků voleb viz produkt 11034 Hodnocení výsledku prezidentských voleb v USA podle čísel). Tento postup je finančně a organizačně podporován určitými vlivovými skupinami a osobnostmi. V těchto dnech se aktivisté a jejich podporovatelé předně soustředí na přepočítávání hlasů ve třech státech,1 v nichž Trump vyhrál velmi těsně. Tuto činnost se snaží stihnout do 19. prosince 2016, kdy se v každém státě sejde kolegium volitelů, aby jeho členové na základě lidového hlasováni ve svém státě provedli svou volbu (více o způsobu voleb viz produkt 11034). Kongres vyhlásí federální výsledek voleb dne 6. ledna 2016, jenž vzejde z přijatých písemných potvrzení o výsledku hlasování volitelů v jednotlivých státech.

28. listopad 2016
Předplatitelé

Souhrnná analýza a předpověď (11036)

Produkt je druhým dílem tematiky k nelegální migraci jako plánovaného a řízeného procesu. Svým obsahem navazuje na díl první, který je obsažen v produktu 11035.  

Výrazný vzestup nelegální migrace, jenž v roce 2015 zasáhl Evropu, nebyl nahodilým jevem, a ani přímo nevycházel z ozbrojeného konfliktu v Sýrii (jednalo se o využití situace ze strany hlavních organizátorů migrace než o její hlavní příčinu), o čemž svědčí následující dílčí závěry:

A) Migrační vlna nasměrovaná do Evropy se vzedmula až čtyři roky po rozpoutání ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Pokud by měla takováto migrace souviset s uvedeným konfliktem, musela by křivka nárůstu migrace být podstatně vyšší již také v letech 2011 až 2014. Avšak v lidské migraci do Evropy je mezi zmíněnými čtyřmi lety a rokem 2015 enormní rozdíl. V roce 2015 se přitom v Sýrii nic tak odlišného od předchozích let neudálo, aby to vyvolalo tak náhlou prudkou změnu v pohybu obyvatel. Takzvaný novodobý „Islámský stát“ tam působil už od roku 2013 a Ruská federace svými vzdušnými údery zahájila změnu poměru sil na bojišti v Sýrii až v říjnu 2015, což bylo již po vzedmutí migrační vlny.

B) Většina Syřanů, která v roce 2015 zahájila pohyb do Evropy, tak neučinila z území Sýrie, ale z uprchlických táborů v sousedních zemích (převážně z Turecka), kde již delší dobu pobývala. Pohyb do Evropy byl tedy z větší části zahájen z bezpečných sousedních zemí, a nikoli z nebezpečné válečné zóny.

C) Mezi migranty pronikajícími v roce 2015 do Evropy nebyli jen Syřané, ale zřetelný nárůst v počtu migrantů byl zaznamenán také u občanů Afghánistánu, Pákistánu, některých afrických zemí a dalších států.

24. listopad 2016
Předplatitelé

Souhrnná analýza a předpověď (11035)

Nelegální migrace, jež se vzedmula v roce 2015 a jež výrazně zasáhla evropské země, nebyla ve svém zrození spontánním jevem, nýbrž řízeným „praktickým“ počátkem přesídlování obyvatel (což vychází i z prezentované činnosti EU – viz dále v textu). Pokud hovoříme o „praktickém počátku“ ve spojení s rokem 2015, tak „teoretický počátek“ neboli proces plánování byl zahájen po vypuknutí ozbrojeného konfliktu v Sýrii (počátek protestů: leden 2011; přerod do ozbrojeného konfliktu: červenec 2011), přičemž plán počítal se zahrnutím obyvatel i z jiných zemí než Sýrie (obecně země Asie a Afriky).

V souhrnné analýze přiblížíme příčiny, které vedly k plánu a podpoře nelegální migrace, a vysvětlíme, jaké cíle se za podporou tohoto fenoménu skrývají. V dalším objasníme, kdo je považován za organizátora soudobé nelegální migrace a kdo v tomto dění působí jako prostředník. Vše se odvíjí od ozbrojeného konfliktu v Sýrii, který je součástí soupeření mezi dvěma světovými mocnostmi: Spojenými státy a Ruskou federací. Do tohoto soupeření patří i prostor Evropy, jenž je pro obě zmíněné země prostorem strategickým (geopolitické těžiště světa).

14. listopad 2016

Doplňující hodnocení (11034)

Zpravodajský produkt doplňuje souhrnné hodnocení 11033 Odůvodnění výsledku prezidentských voleb v USA, kde jsme hodnotili příčiny, jež přispěly k rozhodování voličů mezi dvěma hlavními prezidentskými kandidáty Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem. V doplňujícím hodnocení se zaměříme na číselné údaje voleb.

Ve Spojených státech si svého prezidenta volí občané USA, ale svými hlasy se nevyjadřují přímo, nýbrž prostřednictvím svých 50 států a jednoho samostatného okresu (hlavní město Washington, D. C.) jako samosprávných federálních celků. Ve Spojených státech tak ve volbách nerozhoduje celkový počet hlasů odevzdaných na americkém území příslušným prezidentským kandidátům, nýbrž počet hlasů odevzdaných v jednotlivých státech USA včetně hlavního města. Voliči tedy odevzdávají hlasy svým státním volitelům, jejichž počet je pro každý stát přesně stanoven a vyplývá z počtu senátorů a členů Sněmovny reprezentantů, které příslušný stát vysílá do kongresu. Celkový počet amerických volitelů je 538 a „stínuje" počet členů Kongresu USA, jenž se dělí na Sněmovnu reprezentantů (435 poslanců1) a Senát (100 senátorů2). Tři volitelé vycházejí z metropole USA. Každý jednotlivý stát určí své volitele podle vlastní legislativy. Volitelem se však nemůže stát člen Sněmovny reprezentantů ani senátor a osoby, jež zastávají úřad ve státní správě na federální úrovni.

Ve 48 státech USA a hlavním městě je volební systém založen tak, že ten kandidát, jenž obdržel nejvíce hlasů občanů, získává také hlasy všech volitelů v konkrétním státě (systém „vítěz bere všechno“). Kandidáti, kteří se umístili na dalších místech, nezískávají v tomto systému žádný hlas úředního volitele. Výjimkou jsou dva státy, Maine a Nebraska, kde celkový vítěz získává dva hlasy volitelů a poté vždy po jednom hlase ten, kdo zvítězil v jednotlivých kongresových okresech1 daného státu.

V konečném součtu všech hlasů úředních volitelů za jednotlivé státy USA získal Donald Trump 306 hlasů, kdežto Hillary Clintonová jen 232 hlasů volitelů (pro zvolení prezidentem je potřeba alespoň 270 hlasů všech volitelů [kongresmanů] se zahrnutím tří volitelů z hlavního města). Výsledek ještě není formálně potvrzen, ale případné úpravy již nic neovlivní (výsledek se může změnit maximálně o hlasy 16 volitelů ze států Michigan, kde Trump po zpracování 96 % odevzdaných hlasů vedl jen o 0,3 % před Clintonovou).

V rámci prezidentských voleb se samozřejmě uvádějí i výsledky tzv. všelidového hlasování, tedy součtu všech získaných hlasů na celém území Spojených států, jenž jednotliví kandidáti obdrželi. Tady je situace odlišná. Clintonovou volilo celkem 61 035 000 občanů a Trumpa pak 60 367 000 voličů (výsledky jsou zaokrouhleny a nejsou ještě konečné a tedy oficiálně potvrzeny – pro hodnocení rozdílu jsou však zcela postačující). Hlasování široké veřejnosti tak o zhruba 670 000 hlasů vyhrála Hillary Clintonová. Jenže výsledek celoplošného hlasování není v těchto volbách rozhodující.

Hlasování široké veřejnosti či všelidové hlasování je v anglickém jazyce označováno jako „popular vote“, což bychom mohli přeložit také jako „hlas oblíbenosti“. Avšak vzhledem k tomu, že v aktuálních prezidentských volbách hrála značnou roli naopak neoblíbenost obou kandidátů, bylo by vhodnější zaměnit „hlasování o oblíbenosti“ za „hlasování o menší neoblíbenosti". Vždy je to však hlasování o způsobilejší volbě. Tak je tomu ostatně ve všech volbách do politických funkcí v jakékoli zemi, neboť platí následující: Na kandidátních listinách nejsou obvykle ti nejschopnější lidé, ale pouze ti, kdo vstoupili do politických stran, nebo ti, jež se rozhodli kandidovat, případně ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon „nějaké" politické funkce.

Velmi kýčovitě působí hodnocení některých novinářů a komentátorů o tom, že Clintonová prohrála také proto, že nebyla schopna dostat k volbám své sympatizanty. Stejným způsobem se o svých neúspěších vyjadřují i čeští politici. Jenomže toto vyjádření je jen falešný dílčí závěr a podsouvání klamných údajů o velikosti voličské základny příslušného kandidáta či politické strany. Pokud je osoba sympatizantem někoho, tak ho zpravidla vždy při jakékoli volební příležitosti podpoří. Nedává smysl mluvit o sympatizantech, kteří nešli volit, aniž by k tomu měli pádný důvod. Ve skutečnosti se jednalo o osoby (voliče), jež se dosud ničími sympatizanty nestaly. Správný závěr by měl tedy znít, že Clintonová nebyla schopna vyhrát, jelikož si nevybudovala více vlastních sympatizantů.   

Podívejme se ale na číselné údaje prezidentských voleb v USA v širších souvislostech. (Pracujeme s hrubými počty, jež jsou dostatečné pro učinění obecného hodnocení prezidentských voleb v USA. Všechny náležité a přesné údaje budou příslušnými institucemi zveřejněny do konce roku 2016.) Celkový počet oprávněných voličů USA se pohybuje na čísle zhruba 235 mil. osob. Celkový počet odevzdaných volebních lístků odhadujeme na 128 mil. Prezidentských voleb v USA se tedy zúčastnilo přibližně 55 % amerických občanů (jiné závěry, jež se opírají o trochu odlišná čísla, uvádějí volební účast v hodnotě 58 %). Zajímavé je, že se do voleb nezapojilo více než 100 mil. Američanů. A některé důvody pro neúčast jsou v americké společnosti, která je hodnocena jako hodně politicky i jinak angažovaná, skutečně zarážející. Z provedeného průzkumu můžeme všeobecně vyvodit, že 18 mil. občanů mělo příliš nabytý program, než aby se věnovalo volbám. Dalších téměř 15 mil. lidí volby nezajímaly. Necelých 14 mil. osob odpovědělo, že se jim protivila volební kampaň i samotní kandidáti. Asi tři miliony voličů na volby zapomněli a více než 200 000 Američanům nevyhovovalo počasí. K dalším důvodům patřily nemoc nebo zdravotní postižení, nepřítomnost ve svém bydlišti, registrační problémy, nevyhovující volební místo, dopravní problémy a jiné důvody. Volební výsledky byly přitom v některých státech ve prospěch Trumpa velmi těsné.

Zvýše uvedených odstavců plyne, že z celkového počtu odevzdaných hlasů jich 47,6 % připadlo Clintonové a 47,2 % Trumpovi. Zbylí kandidáti, pro něž hlasovalo asi 6,5 mil. lidí, si rozdělili 5,2 % hlasů. Pokud to ale vztáhneme na celkový počet oprávněných voličů, ať už se voleb zúčastnili, nebo nikoli, tak Hillary Clintonovou volilo 26 % oprávněných obyvatel USA a Donalda Trumpa 25,7 % právně způsobilých osob. Každý z obou kandidátů tedy získal podporu pouhé čtvrtiny obyvatel Spojených států. 

Obecně bylo možné předpokládat, že pro Clintonovou budou hlasovat více ženy, a naopak pro Trumpa zase muži. Avšak i přes kampaň vedenou proti Trumpovi za jeho obscénní chování vůči ženám obdržel Trump hlasy od zhruba 42 % všech zúčastněných voliček. Clintonová získala přibližně 54 % hlasů všech zúčastněných žen a zbylá 4 % se váží k ostatním kandidátům.  

Většina voličů ve věku 45 let a starších volila Donalda Trumpa, kdežto Hillary Clintonovou volilo více lidí z mladších generací.

Složení amerických voličů podle rasy a hispánského původu je následující:

Rasa/původ Oprávnění voliči
Běloši ≈ 69 %
Černoši (Afroameričané) ≈ 12 %
Hispánci* ≈ 12 %
Asiaté ≈ 4 %
Američtí indiáni (domorodí obyvatelé) Neuvádí se**

* Hispánci nepředstavují rasu, ale lidskou populaci španělsky mluvících zemí, jež se mohou skládat z obyvatel různých rasových skupin.

** Ačkoli mají američtí indiáni podle federálního zákona platného od roku 1965 zaručena hlasovací práva, existují v USA stále státy a samosprávná města, jež pokračují v úsilí zbavit původní obyvatele Ameriky těchto práv. Účast této skupiny obyvatel v jakýchkoli volbách je tak velmi malá. 

Voliči bílé rasy, kteří se účastnili voleb, hlasovali v 58 % pro Trumpa, kdežto pro Clintonovou jen v 37 % (dopočet do 100 % tvoří procenta pro zbylé kandidáty). Naproti tomu voliči z ostatních menšinových skupin dohromady (Afroameričané, Hispánci, Asiaté a ostatní) upřednostňovali převážně Clintonovou, a to v 72 %. Trumpa volilo jen 22 % osob z těchto menšinových skupin. Rozdíl je vypovídající a důvody zřejmé (Trumpův boj proti nelegální migraci). 

U voličů nejvíce rezonovaly oblasti jako terorismus, migrace a ekonomika včetně pracovních příležitostí, přičemž hledali pozitivní i negativní body k těmto oblastem v programech obou předních kandidátů a hodnotili, jak se kandidáti k těmto záležitostem vyjadřovali.

Kandidátka Hilllary Clintonová utratila za volební kampaň asi 540 mil. USD. Výdaje kandidáta Donalda Trumpa se vyšplhaly na částku zhruba 370 mil. USD.

Závěrem se ještě ohledně čísel zmíníme o protestech proti Trumpovi, které propukly v několika městech Spojených států. Podle rozboru agentury EXANPRO se do protestů zatím zapojilo asi 200 000 obyvatel na různých místech USA. V přepočtu k poměru voličů se jedná bezmála o 0,1 % všech oprávněných voličů v zemi. Pokud to vztáhneme jen na voliče, kteří dali svůj hlas prezidentské kandidátce, tak protestuje 0,3 % osob, jež volili Clintonovou. Převážná většina obyvatel není v tuto chvíli aktivní, což znamená, že buď Trumpa podporují, nebo jim nevadí, případně je jim to jedno, anebo se z různých důvodů nechtějí k protestům přidávat (nelíbí se jim způsob protestu, narušuje to jejich pohodlí, vyčkávají na další vývoj apod.). Jsme tedy svědky jakéhosi psychologického a mediálního tlaku, během kterého se „nepatrná“ menšina obyvatel snaží za pomoci médií vytvořit dojem, že američtí občané jsou obecně nespokojeni s volbou Donalda Trumpa a vynucují si nápravu.

Poznámka: Čísla, která jsme použili k našemu hodnocení a závěrům o stavu americké společnosti, nemusela být přesná, avšak ani pozměněné číselné údaje by nezměnily podstatu učiněného hodnocení a jednotlivých závěrů. 


Související zpravodajské produkty:


1 Kongresový okres (congressional district) je odlišný od okresu administrativního (county). Kongresový okres se vztahuje k voleným zástupcům (poslancům) do Sněmovny reprezentantů, kdežto administrativní okres k úřední pravomoci (jurisdikci). Stát Maine se skládá ze dvou kongresových okresů, ale ve správním rozložení má 16 administrativních okresů. Stát Nebraska sestává ze tří kongresových okresů a 93 okresů administrativních. Počet jednotlivých kongresových okresů včetně jejich rozložení je ve všech státech USA založen na počtu obyvatel. 

2 Senátoři jsou voleni vždy po dvou z každého státu USA bez ohledu na zalidněnost příslušného státu.


Zpravodajský produkt 11034
Doplňující hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO