Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
24. listopad 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11116)

Produkt přímo navazuje na zpravodajský výstup 11115.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se pro britský týdeník The Economist hodně rozpovídal (podrobněji viz předchozí produkt 11115) a ač některé věci zaobaloval a slovně obcházel, tak prozradil mnohé o vztahu mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací. Odhalil také, jak si v tomto vztahu stojí Evropa, potažmo Evropská unie, a také samotná Francie.

Pro mnohé politiky bylo překvapivé, že Macron vyzval k opětovnému otevření strategického dialogu s Ruskem. Mínil tím snad francouzský prezident, že se už nechce řídit podle vedoucí a určující politiky USA? Anebo měla jeho slova význam zprostředkovatelský a vysílala signál pro jednání mezi klíčovými hráči o nastávajícím složitějším období? A proč si Macron v některých slovech protiřečí?

19. listopad 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11115)

Francouzský prezident Emmanuel Macron kritizoval stav Severoatlantické aliance, a to především kvůli postojům amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nejednalo se o stručné prohlášení, ale o poskytnutí obsáhlého rozhovoru britskému týdeníku The Economist. Celý rozhovor s prezidentem Macronem byl písemně zaznamenán na téměř 15 stran a publikován 7. listopadu 2019 ve zkrácené verzi jako článek na zhruba tři strany pod názvem „Hodnocení apokalyptické vize Emmanuela Macrona“.    

Vztahy Francie a USA jsou ohledně NATO dlouhodobě problematické. Američané ale vždy dokázali Francouze „umravnit“ tak, že v zahraniční politice působili podle amerických požadavků. Nové období ve vztahu mezi USA a Francií nastalo po politickém převratu na Ukrajině v roce 2014 (viz produkt 11010 a produkt 11027), kdy se tzv. studená válka* mezi USA a Ruskem (včetně jejich „spojenců“) přehoupla do své třetí fáze (stručné objasnění fází stále trvající studené války viz např. produkt 12062).

Před rokem 2014 měla Francie s Ruskem velmi dobrý vztah, což dokládalo také to, že Francie stavěla pro ruské vojenské námořnictvo dvě moderní výsadkové lodě třídy Mistral pojmenované „Vladivostok“ a „Sevastopol“. Avšak pod tlakem sankcí proti Rusku iniciovaných ze strany USA byla Francie nucena tento kontrakt zastavit (o protiruských sankcích rozhodly USA i za EU, země EU se jen podřízeně přidaly – viz produkt 11103).

V polovině roku 2017 se mnozí politici domnívali, že se Francie stává hlavním spojencem USA v Evropě. V té době přijel americký prezident Donald Trump do Paříže na oslavy francouzského státního svátku (bylo to „jen“ půl roku po inauguraci nového prezidenta USA). Jenže to nebylo správné hodnocení – viz produkt 11049 Přeceňovaný vztah mezi USA a Francií z července 2017.

Vystupování francouzských politiků ve jménu Francie, lépe řečeno ve jménu vlastních mocenských zájmů, a tím zároveň proti americkým zájmům ve světě (především pak v Evropě) je vždy spjato s reakcí Spojených států amerických. Reakce může mít různý charakter, ale ve třetí fázi studené války se způsoby reagování na nesoulad s americkou zahraniční politikou přitvrdily, jako by Američané chtěli navázat na období 60. let a na nechvalně proslulou a dlouhodobou operaci GLADIO – podrobnější vysvětlení k uvedené operaci viz produkt 12025 Islámský stát jako projekt s volným řízením a víceúčelovým využitím v celé Eurasii (1) a produkt 22035 Institucionalizovaný terorismus v podobě operací pod falešnou vlajkou (2/3)

Dvěma závažným teroristickým útokům, které se ve Francii odehrály v lednu a listopadu 2015, předcházela vždy určitá akce francouzských politiků, jež se neslučovala se zájmy USA a tyto zájmy hrubě narušovala (vysvětlení obou politických akcí viz produkt 11049).   

Nyní se ozval prezident Macron a dovolil si kritizovat NATO a politiku USA s tím spojenou. Co Macron řekl a co svými slovy skutečně mínil? A co jeho slova znamenají pro další vývoj ve Francii a v Evropě? Je možné očekávat další závažný incident k umravnění francouzské politiky, anebo je všechno jinak a Macron jen plní určité zadání ve prospěch americké vlivové skupiny?

28. říjen 2019
Předplatitelé

Souhrnná analytická reakce s předpovědí (11114)

Produkt přímo navazuje na zpravodajský výstup 11113.

Vpád tureckých ozbrojených sil do syrského pohraničí vstoupí dnem 31. října 2019 do svého čtvrtého týdne (zahájení 9. října 2019). Reakce syrských a ruských sil na území Sýrie, jednání tureckého prezidenta Recepa Erdogana s viceprezidentem USA, dohoda o dočasném příměří a poté jednání tureckého prezidenta s ruským prezidentem Vladimirem Putinem potvrzují obsah předchozího produktu o předem promyšlené a s Rusy konzultované a koordinované akci, která má svůj jasný cíl (bližší vysvětlení těchto aktivit dále v textu).

Obrat Turků od USA směrem k Ruské federaci započal v polovině roku 2016 (blíže viz produkt 11029 Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací z října 2016). Od doby, kdy Turci ohledně Sýrie vyměnili americké partnery za partnery ruské, uskutečnili na severu Sýrie již tři významnější vojenské operace. Jednalo se o operaci Eufratský štít (také Štít Eufratu) v roce 2016 (viz produkt 11030), operaci Olivová ratolest v roce 2018 a aktuálně vedenou operaci Pramen míru. Všechny tři zmíněné operace byly konzultovány s ruskou stranou neboli s novým „spojencem“ v dění na Blízkém východě a zároveň novým partnerem pro nákup ruské výzbroje. (Kromě těchto významnějších operací zaměřených na syrské pohraničí provedlo Turecko i několik menších a kratších operací.)

Hlavním tvůrcem veškerého dění na severu Sýrie a koordinátorem mezi třemi hlavními zapojenými zeměmi (Rusko, Turecko a Sýrie) je Ruská federace, která v Sýrii navýšila a stále navyšuje přítomnost svých jednotek vojenské policie, v jejichž řadách „skrytě“ působí i příslušníci ruských speciálních sil.   

Zajímavá je také debata o detenčních centrech na severu Sýrie se zadrženými příslušníky takzvaného „Islámského státu“ (IS). Debata pramení z obav, že by se tito islamisté mohli ocitnout na svobodě a pokračovat ve své činnosti. Avšak realita je v tomto odlišná, přičemž případný únik bojovníků IS a jejich působení mimo Sýrii nebude ani tak následkem aktivit tureckých sil jako jiných uměle vytvořených podmínek (vysvětlení dále v textu). 

Aktuálně prováděná operace Pramen míru je zaměřena na syrské pohraničí podél turecké hranice. V blízké době je po skončení této operace plánována a připravována jiná operace zaměřená na syrské pohraničí podél irácké hranice. Tato operace by pro syrskou vládu měla být rozhodující operací pro získání úplné kontroly nad územím Sýrie (více dále v textu).

17. říjen 2019
Předplatitelé

Souhrnná analytická reakce (11113)

Invaze tureckých ozbrojených sil do syrského pohraničí zahájená 9. října 2019 byla velkým překvapením pro mnohé politiky evropských zemí – alespoň podle jejich reakcí. Avšak tento tah byl logicky předpokládaný a dlouho očekávaný. Jenže turecká vláda se nerozhodovala samostatně. Vpád tureckých sil podléhal schválení ze strany mocného spojence, s nímž rovněž probíhala časová a prostorová koordinace (podrobněji dále v textu). Podobný postup schválení a koordinace se stejným spojencem byl proveden také v rámci předešlého vpádu tureckých sil do Sýrie, který se uskutečnil v srpnu 2016. Už tento předchozí vpád, který byl projednán na bilaterální bázi s velkým hráčem hrajícím v prostoru Blízkého východu, měl být pro politiky z Evropy jedním z výrazných ukazatelů (viz indikátor* a indikace*) pro předpověď* vývoje v dalších letech nejenom na území Sýrie (předpověď přirozeně předloženou prostřednictvím zpravodajských služeb*).     

Poznámka: Přeshraniční operace tureckých sil v srpnu 2016 a další události spojené se vztahem Turků k Američanům a Rusům jsou rozebrány v produktu 11030.

Plány Turecka na zřízení bezpečné zóny v syrském pohraničí sahají až do roku 2012. Právě na konci roku 2012 začaly zahraniční zpravodajské služby odkrývat utajovanou dohodu mezi USA a Tureckem o působení v Sýrii. Tehdy se zmíněná zóna v plánu obou zemí nazývala „nárazníkové pásmo“ (buffer zone) a týkala se rovněž severu Iráku, přičemž souvisela s požadovaným postupem tzv. „Islámského státu“ k tureckým hranicím (podrobněji k turecko-americké dohodě viz produkt 11029 Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federacíz října 2016). Realizace dohody započala událostí na turecko-syrské hranici na hraničním přechodu u syrské pohraniční obce Tall Abjad v říjnu 2012 (blíže viz produkt 11007Analýza vzniku Islámského státu z dubna 2016 s mapkou s několika důležitými městy). Hraniční přechod u Tall Abjadu hraje významnou roli i během současné invaze tureckých sil do Sýrie a významnou úlohu bude hrát i v budoucnosti.

V praktické rovině se vztahy mezi Tureckem a USA začaly prudce zhoršovat od pokusu o státní převrat v Turecku (červenec 2016), ale ani v této události nebyli Američané aktivně zapojenými aktéry. Podrobná analýza této události a jaké důvody k ní vedly včetně jejího zákulisí jsou rozpracovány v produktu 11019 Pokus o převrat jako dobře provedená vlivová operace. Další podrobnosti k zákulisnímu vývoji situace jsou uvedeny v produktech 11029 a 11030.

O předpokládaném vpádu Turecka do Sýrie a o hodnocení přijatelného rizika* pro americké síly působící na území Sýrie jsme psali již v produktu 11092 z ledna 2019. V tomto produktu jsme uvedli, čím jsou Američané ohroženi a proč je toto ohrožení zdvojnásobeno. Vývoj v Sýrii včetně aktuální situace* ohledně tureckých sil byl již předem popisován ve zpravodajských produktech publikovaných k diskutovanému regionu na webu EXANPRO od roku 2016 (rok zahájení činnosti webu EXANPRO). Nastalá situace v Sýrii tak nemůže být žádným překvapením. Není ani překvapením, že Turci už mají se svým klíčovým spojencem dohodnutou přibližnou dobu pro opuštění syrského pohraničí (viz dále v textu).

Kurdové se nyní nacházejí v obtížné situaci, avšak není pravdou, že je to vinou Američanů. Tím pádem také není pravda, že by snad Kurdové mohli být Spojenými státy zrazeni. Američané je ani zradit nemohli (vysvětlení dále v textu).

1. říjen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza – úvodní část případové studie (11112)

Teroristický útok*, který se odehrál v novozélandském městě Christchurch dne 15. března 2019, směřoval proti dvěma islámským objektům a jejich návštěvníkům v době pátečních modliteb. Prvním objektem byla mešita Masdžíd al-Núr a druhým objektem pak mešita nazývaná jako Islámké centrum Linwood (název vychází z názvu městské části). 

Jedinou zadrženou a obviněnou osobou z tohoto činu je australský občan Brenton Harrison Tarrant, jemuž bylo v době spáchání činu 28 let. Tarrant je obviněn z vraždy 51 lidí, z pokusu o vraždu dalších 40 osob a z terorismu*.

Někteří lidé přemýšlejí, co to vlastně bylo za teroristický útok a kdo byl skutečným hlavním organizátorem. Zde připomínáme, že terorismus nemusí být páchán jen někým, kdo je v opozici vůči státním institucím. Ohledně terorismu existují také odborné termíny jako institucionalizovaný terorismus* (podrobněji viz produkt 22034), státem sponzorovaný terorismus*, státní terorismus*terorismus pod falešnou vlajkou* a další termíny související s terorismem a terorem* (více viz Zpravodajský výkladový slovník).  

         
       
Přečtěte si také související volně přístupný zpravodajský produkt 11099:
 
     
         
 

O Brentonu Tarrantovi úřady hovoří jako o osamělém vlkovi* a vše se v této kauze zdá být jasné: pachatel, motiv, vražedná zbraň (několik střelných zbraní), provedení činu a tak dále. Takto to předkládají úřady, avšak jak už to tak v posledních letech u různých událostí bývá, tak věci se nemají tak, jak vypadají či jak nám je předkládají oficiální místa. Své by o tom mohli vyprávět určití příslušníci některých zpravodajských služeb*

Ve vyšetřování tohoto teroristického útoku jsou četné a podstatné mezery, jejichž vyplnění by kompletně změnilo závěr k celému případu. Patří sem podložené zjištění, že Brenton Tarrant zcela určitě nebyl osamělým vlkem, ale jen tím, kdo byl nastrčen do popředí. Kdybychom to převedli do divadelní mluvy, tak bychom mohli říct, že Tarrant byl tím, kdo vyšel nebo byl vystrčen na pódium, zatímco ostatní herci zůstali v zákulisí nebo se pohybovali poblíž pódia, přičemž někteří na pódium dokonce na určitou chvíli vystoupili, ale jen když na něj nesvítily reflektory. Zapojení dalších osob už samo o sobě převrací celý případ i jeho závěr – chtělo by se říci vzhůru nohama, ale vhodnější je říci, že toto zjištění převrací celý případ zpátky na nohy.

Zjištění o zapojení více osob vychází z většího množství poznatků, které jsou součástí rozsáhlé případové studie* vytvořené převážně bývalými příslušníky zpravodajských služeb.

V úvodní části nastíníme několik vybraných mezer a pochybností tohoto případu, čímž předložíme slabá místa ve vyšetřování. Několik zajímavých postřehů již bylo prezentováno na jiných webech, a proto se převážně soustředíme na ukázku těch poznatků, které dosud nebyly předmětem žádného rozboru.

Celá případová studie je rozdělena do následujících částí:

  • A) Videozáznam pořízený střelcem při akci v první mešitě 
  • B) Videozáznamy pořízené návštěvníky druhé mešity na mobilní telefony po skončení akce 
  • C) Přímý přenos akce z první mešity na sociální síti Facebook
  • D) Nápisy, symboly a jména na zbraních a zásobnících
  • E) Výbušniny ve vozidle údajného pachatele 
  • F) Pohyb neznámých ozbrojených osob kolem obou míst činu
  • G) Zadržení údajného pachatele
  • H) Svědci a jejich svědectví
  • I) Cestování údajného pachatele po světě
  • J) Manifest psaný údajným pachatelem
  • K) Popření viny
  • L) Proč byl pro útok vybrán Nový Zéland a město Christchurch

Následně je u každého bodu volně předložen přehled vybraných nesrovnalostí s jejich částečnou analýzou. Jednotlivé body případové studie jsou podrobně s dalšími věcmi rozebrány v samostatných produktech.