Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
22. srpen 2019
Předplatitelé

Doplňující a potvrzující hodnocení (11109)

Výstup potvrzuje obsah publikovaný v produktu 11108 včetně uvedené předpovědi ve vývoji této politické aféry. Ve zmíněném zpravodajském produktu s názvem Prezident Zeman (už) neusiluje o záchranu ministra Staňka, ale vrací úder kandidátu Šmardovi je objasněno, proč byl Michal Šmarda (místopředseda ČSSD) od počátku kauzy ohledně postu ministra kultury tou hlavní figurkou ve hře prezidenta Miloše Zemana a proč pro prezidenta nebylo přípustné, aby se Šmarda stal členem vládního kabinetu (nejednalo se jen o post ministra kultury, ale prezident Zeman by ve vztahu ke Šmardovi postupoval stejně i v případě jiného ministerského postu).

V diskutované politické aféře se politicky kompromitovali oba hlavní představitelé vládní koalice, a to jak předseda ČSSD Jan Hamáček, tak předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Nejedná se jen o kompromitaci v rámci domácí politické scény, ale vnímavější pozorovatelé, respektive bystřejší čeští voliči mohli skrze falešné chování obou politických aktérů rozpoznat i jejich pokrytecký a podřízený přístup na poli zahraniční politiky, a to přednostně ve vztahu k Evropské unii a Severoatlantické alianci.

V případě Andreje Babiše byly již v říjnu 2017 zpracovány produkty, jejichž obsah je z větší části stále aktuální. Stejně tak jsou aktuální či již potvrzené i předpovědi v nich uvedené. Jedná se primárně o dva následující produkty:

Vraťme se ale zpět do současného produktu, jehož cílem je doplnit hodnocení žalostné politické kauzy a objasnit chování Babiše, Hamáčka a Šmardy v jejich nejnovějších mediálních výstupech včetně jejich názorových zvratů. Všichni předvedli herecké výkony, za nimiž nedokázali plně skrýt pravé pozadí a pravý význam svých slov. Dále je cílem osvětlit, co se vlastně stalo ve vztahu k Ústavě ČR a kdo se doopravdy provinil. Ale než se pustíme do tohoto rozboru, tak si nejprve v několika bodech shrňme, co bylo potvrzeno podle předpovědi uvedené v předchozím souvisejícím dokumentu 11108.

Dílčí závěry potvrzené podle předpovědi zformulované v předchozím produktu:

  • Bývalý ministr kultury Antonín Staněk nebyl ani chvilku hlavním subjektem politické kauzy, ale sloužil jen jako prostředek pro hru na zdrženou kvůli nejmenování Michala Šmardy jeho nástupcem.
  • Odpor prezidenta Zemana proti Šmardovi nebyl odpor proti ČSSD.
  • Příčina odporu prezidenta Zemana proti Šmardovi vycházela z osobní roviny (viz vysvětlení v produktu 11108).
  • Po odvolání Staňka z funkce ministra kultury přešel Zeman do druhé fáze své hry na zdrženou a odkládal jmenování Šmardy ministrem kultury.
  • Prezident Zeman nemohl jmenovat Šmardu ministrem, neboť by to považoval za svoji prohru (viz vysvětlení v produktu 11108).
  • Miloš Zeman nechtěl rozvrátit vládní koalici tvořenou hnutím ANO a ČSSD.
  • Zeman přesvědčil Babiše ke změně názoru.

Celá politická aféra je už několikátou takovou událostí v pořadí. Tyto události českým voličům předkládají pravdivý obraz o morálce českých politiků a o skutečném výkonu jejich politických funkcí. Tato stále ještě úplně neskončená kauza odhalila svým vývojem mnoho nedostatků na straně ČSSD a nechala znovu nahlédnout do myšlení premiéra Babiše, jenž nedokáže jednat s pravou politickou odpovědností, ale jen s politickou vypočítavostí, kdy se neustále přizpůsobuje situaci tak, aby si udržel svou pozici. Přitom mu nevadí, že si již mnohokrát nedokázal zachovat svou politickou čest. Také toto vypovídá mnohé o charakteru Andreje Babiše, který (stejně jako mnozí další politici) vidí české občany jen jako voliče.  

Uvedené hodnocení však neznamená, že se v politické opozici nacházejí lepší strany či hnutí. Je to obecně úděl České republiky, v níž se od porážky nacistického režimu v Německu nacházejí politici, kteří bojují pouze o moc uvnitř ČR, ale nikoli za skutečné zájmy českých občanů jak uvnitř republiky, tak za jejími hranicemi. Všichni svou politickou činnost podřizují ve prospěch silnějších mocností, do jejichž svazku ČR v danou dobu zrovna patří.

Politická aféra ohledně (ne)jmenování Michala Šmardy ministrem kultury skončila názorovým obratem premiéra Babiše a posléze stejným názorovým obratem kandidáta Michala Šmardy. Mediálně prezentované důvody pro tyto zvraty nejsou samozřejmě pravdivé, nýbrž politicky vykalkulované a předem domluvené.

26. červenec 2019
Předplatitelé

Krátká analytická reakce s předpovědí (11108)

Od konce května 2019 trvá aféra s (ne)odvoláním ministra kultury Antonína Staňka a jeho zamýšleným nahrazením místopředsedou ČSSD Michalem Šmardou. Ministr Staněk svůj odchod oznámil v polovině května a posléze podal demisi. Sám uvedl, že jeho odchod není dobrovolný a že ho k odchodu vybídlo vedení ČSSD v čele s Janem Hamáčkem. Předseda ČSSD a vicepremiér Hamáček k tomu ale naopak uvedl, že Staněk respektoval jejich společnou dohodu a že odchází z vlastní vůle.

Už tímto začátkem se odkryly podivné politické intriky. ČSSD nepodržela svého ministra, i když rozkryl údajnou korupci ve státních institucích spadajících pod Ministerstvo kultury a odvolal ředitele příslušných institucí. Jednalo se o tyto instituce: Národní galerie Praha a Muzeum umění Olomouc.

Celá aféra obnažila celou řadu věcí, k nimž přednostně patří slabé stránky zapojených politiků, a to především Jana Hamáčka a Andreje Babiše. Výraz „obnažila“ ale není přesný. Přesnějším vyjádřením je, že aféra slabé stránky obou politiků potvrdila. Oba politici se již v minulosti negativně projevili. Avšak hlavním ukazatelem nerozhodného a zákulisního jednání je chování premiéra Andreje Babiše, který už podruhé nečestně manévruje mezi dvěma póly, a to prezidentem Milošem Zemanem a předsedou ČSSD Janem Hamáčkem, jenž zastává funkci ministra vnitra a zároveň funkci prvního vicepremiéra české vlády. První Babišovo pochybení se týkalo nečestného manévrování a skrývání faktů v případě jmenování či nejmenování Miroslava Pocheho (ČSSD) ministrem zahraničních věcí. Jako by Babiš kvůli zachování své moci opakovaně zapomínal, co je správné a jak by měl jako premiér konat, a to ať už ve vztahu ke všem podřízeným ministrům i koaličním partnerům, nebo ve vztahu k prezidentovi České republiky, anebo dokonce ve vztahu k novinářům, které opakovaně a úmyslně klame. Přitom neustále opakuje, jak chce bojovat proti korupci a jak mu leží na srdci prosperita země.

Ve výše popsaném hodnocení premiéra Babiše to však neznamená, že by ze současných parlamentních politických stran a hnutí mohl vzejít někdo lepší než Andrej Babiš. Tento stav dobře popisuje produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové.

Avšak ponechme nyní stranou Babiše i Hamáčka a podívejme se v této aféře blíže na jednání prezidenta Miloše Zemana. V této aféře se jaksi pozapomnělo na jeden výrazný a skrývaný argument, podle kterého prezident jedná. Prezident Zeman byl jistě spokojen, když ministr Staněk v dubnu 2019 odvolal ředitele Národní galerie Jiřího Fajta, kterého opakovaně odmítal ze své prezidentské funkce jmenovat profesorem. Jenže protahování odvolání Staňka z funkce se stalo spíše prostředkem pro hru na zdrženou kvůli jmenování nového ministra kultury Michala Šmardy. Miloš Zeman se zde opět projevil jako ten, který nezapomíná na ty, kteří se v minulosti postavili proti němu.

Podrobněji k hodnocení činnosti prezidenta a k důvodu jeho nelibosti k osobě Michala Šmardy viz následující zpravodajské produkty:

Podívejme se nyní blíže, co se ze strany prezidenta Zemana nejpravděpodobněji skrývá za hrou s odvoláním ministra Staňka a jeho nahrazením místopředsedou ČSSD Michalem Šmardou.

18. červenec 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11107)

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost* (NÚKIB) vznikl k 1. srpnu 2017, ale do povědomí českých občanů se postupně vrývá od prosince 2018, kdy NÚKIB za českou stranu odstartoval kampaň proti čínským telekomunikačním společnostem Huawei a ZTE. Tato kampaň vzešla ze Spojených států amerických a mediálně zesílila v listopadu 2018, načež se k této kampani připojila i Česká republika prostřednictvím rádoby povolaného úřadu známého pod akronymem NÚKIB.

Celá kampaň má samozřejmě své zákulisí, v němž NÚKIB sehrává podřízenou roli pro USA, než aby bez nápovědy ze zahraničí sám odhalil skutečné bezpečnostní riziko*. Kampaň proti Huawei a ZTE rovněž odkryla nevědomost koaliční vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem (ANO 2011) a vicepremiérem Janem Hamáčkem (ČSSD). Oba jmenovaní politici se po „kuriózním“ varování ze strany NÚKIB náhle probudili a začali řediteli tohoto úřadu vydávat úkoly, z nichž některé navíc nesouvisely s jeho odpovědností. Andrej Babiš již dříve prozradil, že neví, jaký je vztah vlády k českým zpravodajským službám (podrobně rozebráno v produktu 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby). Jak by potom mohl vědět, jaký je vztah vlády k NÚKIB, a to zvláště za situace, kdy NÚKIB vznikl jako nechtěný sirotek umělým a neplánovaným odebráním od své mateřské organizace.

Nutno doplnit, že počáteční impuls k této machinaci zadal svým jednáním tehdejší ředitel Bezpečnostní informační služby* (BIS) Jiří Lang (předchůdce současného ředitele BIS Michala Koudelky) a velmi ochotně se na ní podílel tehdejší premiér Bohuslav Sobotka za přispění svého koaličního partnera Andreje Babiše, jenž v té době působil ve vládě jako první vicepremiér a zároveň jako ministr financí (dalším podílníkem byl vicepremiér Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL). Tato pleticha taktéž souvisela s tím, že si vládní činitelé chtěli uchovat „loajálního“ úředníka Dušana Navrátila, který je současným ředitelem NÚKIB a který kvůli své umělé loajalitě nevystupuje jako opravdový profesionál na kybernetickou bezpečnost*. Otázkou je, zda je více loajální k zájmům zahraniční velmoci, anebo k zájmům vlastní vlády. To však opět vychází z (ne)nastaveného vztahu s vládou, která by jako řídící orgán měla ve prospěch ČR a svých občanů umět své podřízené instituce efektivně řídit.    

Před rozborem počínání NÚKIB a reakce vlády ohledně kampaně proti čínským firmám je nanejvýš vhodné ozřejmit podivný vznik NÚKIB, který nevznikl pro větší kybernetickou bezpečnost, ale pro uspokojení osobních potřeb několika jednotlivců (vše dokládají příslušné vládní dokumenty – viz dále v textu). Objasnění vzniku NÚKIB je důležitým primárním bodem pro pochopení vztahu mezi NÚKIB a vládou, což usnadní porozumět také vzniklé situaci spojené s tažením proti čínským telekomunikačním společnostem.

Vše výše uvedené jenom potvrzuje to, že se vláda dlouhodobě nezabývá reálnými bezpečnostními hrozbami* a riziky, což se nevztahuje pouze ke kyberprostoru* a kyberútokům*.

19. červen 2019

Souhrnné hodnocení a předpověď (11106)

Zdánlivě bohulibý spolek „Milion chvilek“ vede kampaň s ještě bohulibějším názvem „Milion chvilek pro demokracii“. Tato kampaň však vykazuje jasné znaky toho, že se o žádnou podporu demokracie nejedná. Jinými slovy kampaň obsahuje celou řadu slabých stránek, které dokládají, že celá agitace je jednostrannou, a tím propagandistickou záležitostí, která navíc odvádí pozornost od zásadních témat v dalším vývoji České republiky.

Výše uvedený text neříká nic o tom, že by snad nebylo správné protestovat proti premiérovi Andreji Babišovi, ale naopak se pozastavuje nad tím, proč si spolek vybral jenom Babiše a proč zrovna taková druhořadá témata, jakými jsou kauza „Čapí hnízdo“ a údajná spolupráce s bývalou Státní bezpečností (StB). Kauza „Čapí hnízdo“ je blamáží i pochybením Policie ČR včetně příslušného státního zastupitelství (podrobněji viz produkt 11063 Kauza Čapí hnízdo aneb Zákon nemůže ve všem suplovat morálku). A pokud chce někdo řešit údajnou spolupráci s StB, tak by toto téma musel rozšířit na mnoho dalších politiků a různých funkcionářů, dokonce i na některé soudce ve vyšší věkové kategorii. K tomu bychom mohli doplnit, že nikdo dosud neřešil, proč zmizel spis StB vedený na Václava Havla (případně většina spisu). Pokud ve spise nebylo nic, co by bývalému prezidentu Havlovi uškodilo, nebyl důvod, aby se spisu jak StB, tak noví činitelé v resortu Ministerstva vnitra zbavovali. Naopak by byl poskytnut veřejnosti, aby pomohl ke kladné medializaci Havlovy osobnosti tak, jak to bylo s hlavním hrdinou Havlem na konci roku 1989 prováděno prostřednictvím videokazet StB na některých vysokých školách a státních institucích.

Propagace Havla prostřednictvím StB je jedním z důkazů, že se na změně režimu podílela tehdejší StB. Všichni, kteří se tehdy nějak angažovali, to musejí vědět, jinak je něco špatně s jejich rozlišovací schopností a vnímáním. Všichni naplno i částečně zúčastnění včetně „komparzu“ to vědí nebo to alespoň tuší, ale většina z nich si stále hraje na to, že jedinou silou, která se zasloužila o změnu režimu, byli studenti. Nikdo ale nechce mluvit o tom, že studenty na Národní třídu vedl příslušník StB, jenž v rukou třímal státní vlajku. A nikdo nechce mluvit o tom, že stejný člověk s jistým cílem sehrál roli mrtvého studenta. To vše je zdokumentováno.  

Pokud chce Bezpečnostní informační služba (BIS*) fušovat do výuky dějepisu na českých školách tak, jak to tristně předvedla ve své výroční zprávě, měla by začít s pravdivým výkladem událostí na konci roku 1989 (viz produkt 12062 BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií).

Listopad 1989 je jiné téma (i když všechno spolu v celkovém obrazu souvisí), avšak záměrně jsme toto téma zmínili, abychom ukázali, jak je spolek „Milion chvilek“ mimo realitu. A stejně jsou mimo realitu také všichni umělci, kteří se na demonstracích střídají, jako by to byla jedna z jejich připravených divadelních rolí. Nejhůře ale tento překroucený obraz reality dopadá na mladé generace, které socialismus a listopad 1989 nepamatují. Tyto generace mladých věří podsunutému výkladu, čímž jsou odsouzeni k tomu, aby si všechno sami znovu prožili a postupně poznávali pravdu stejně jako generace za socialistické éry. Současná nová éra je v tomto podobná s tou socialistickou: mladí za socialismu pozvolna procitali a chtěli změny, které byly vlivem vývoje v Sovětském svazu od roku 1985 umožněny. Své sehrál i následný rozpad Sovětského svazu v roce 1991. Dnešním mladým generacím potrvá ještě 10 až 20 let, než si uvědomí, co se kolem nich skutečně děje a kam spěje vývoj v Evropě – než si uvědomí, že se vše v modernizovaném pojetí opakuje, ale v obráceném gardu. To už ale bude poměrně pozdě na potřebné změny, protože Česká republika bude ještě méně suverénní zemí než dnes.

Lidé, kteří se současných demonstrací zúčastňují, dosud neporozuměli nebo kvůli své inklinaci k Západu nechtějí porozumět, co se vlastně v ČR a potažmo v celé Evropě od roku 1989 odehrává a proč se např. nyní zvyšuje americká přítomnost na Slovensku a v Polsku a co to znamená pro ČR (viz produkt 11105). Obecně platí, že s lidmi je možné manipulovat. Z toho dále vyplývá, že čím lépe jsou lidé manipulovatelní (snadno ovladatelní), tím více jsou vždy pozadu s rozpoznáním toho, co se doopravdy děje a kdo s nimi manipuluje. K tomu zdůrazňujeme, že 70 % všech dezinformací pochází ze Západu včetně dezinformačního výkladu obsahu Severoatlantické smlouvy (viz např. produkt 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky, produkt 13012 Donald Trump a Severoatlantická aliance a doplněné vysvětlení o Severoatlantické smlouvě v produktu 11055).

Spolek „Milion chvilek“ si jako jedno z dalších témat vybral nezávislost justice. Jenže pokud by jim skutečno záleželo na nezávislosti justice, tak už by dávno angažovaní jedinci organizovali protesty proti Ústavnímu soudu za jeho opakovaná a prokazatelná pochybení (viz produkt 13058, v němž jsou rozebrány dvě zpolitizované kauzy).

Dále se jako téma hodil předběžný audit Evropské komise (EK), jenž se ale pro své načasování a označení jako „předběžný“ zařadil do oblasti podezřelých praktik, jak na někoho poukázat a vyvolat rozhořčení (zvláště když nefunguje kauza „Čapí hnízdo“). Jenže EK tímto auditem ohledně dotací poukázala v první řadě na své selhání. Toho si ale organizátoři protestů nevšímají a věnují se jen Babišovi, přičemž je komické, že dav protestujících lidí organizátory bezmyšlenkovitě následuje a agilně mává vlajkami EU (podrobný rozbor auditu EK je předmětem samostatného dokumentu).  

Spolek „Milion chvilek“ a „angažovaní umělci“ v případě předsedy vlády Babiše úmyslně nepodchytili ta správná a důležitá témata pro ČR (viz dále v textu), čímž snížili úroveň protestů jen na boj mezi českými politiky o moc v České republice a na vlastní propagaci pro jiné příležitosti.

Předseda vlády Babiš lidem podsouvá jiný obraz, než jaký on sám v praxi vytváří, či lépe řečeno jakému se ve prospěch západních mocností svou politikou podřizuje. Andrej Babiš tvrdí, že se máme dobře, nebo dokonce, že už je líp. Ale už nevysvětlil, když už je líp, proč jsou čeští vojáci od počátku roku 2018 nasazeni na vojenské misi společně s dalšími vojáky zemí NATO v pobaltských státech, kde mají podle českých a západních politiků odstrašit režim Ruské federace od použití ruských ozbrojených sil k napadení Pobaltí.

Pro tuto novou, nekonečnou a zcela zbytečnou provokativní vojenskou misi hlasoval Babiš jako poslanec a dřívější vicepremiér v Sobotkově vládě spolu se svými poslanci za hnutí ANO 2011. Mise byla schválena za přispění divadelních vsuvek tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického, jenž pateticky horoval pro vyslání českých vojáků a vymýšlel si falešné důvody (viz produkt 11055 Ministr obrany v dresu hnutí ANO opakovaně dezinformuje a přispívá ke zvyšování mezinárodního napětí za podpory svého předsedy Andreje Babiše).

Avšak tehdejší ministr Stropnický nikdy údajnou ruskou hrozbu nepodpořil žádnými závěry vojenské zpravodajské služby* (Vojenské zpravodajství – VZ*), protože žádné důvěryhodné informace ani příznaky ukazující na přípravu invaze neexistovaly, stále neexistují a existovat nebudou. Rusko totiž chce s Evropou obchodovat, a ne ji ničit. V tom je potenciál Ruska, které má zhruba 50 % světového nerostného bohatství na svém území. Tomuto ruskému obchodu však všemožně brání Spojené státy americké, které si za každou cenu chtějí udržet svou hegemonii ve světě a které mají významný vliv na fungování Evropské unie (podrobněji viz produkt 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR).

Vyslání českých vojáků do Pobaltí podpořili také poslanci ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Tahle záležitost, jež není jedinou vážnou záležitostí v evropské bezpečnosti, ale demonstranty netrápí. Ti tak tragikomicky protestují po boku některých „provinilých“ zástupců ze zmíněných stran proti osobě Andreje Babiše, ale nikoli proti vládním prohřeškům v oblasti udržování mezinárodnímu míru a vyvarování se hrozby silou – nemluvě o promrhaných finančních prostředcích, kde např. jenom mise v Pobaltí stojí české daňové poplatníky přibližně půl miliardy korun českých ročně (a náklady se budou zvyšovat).

K proviněním patří i porušování mezinárodního práva a zločiny proti lidskosti páchané ve třetích zemích, kde prvenství drží Západ v čele s USA. Spojené státy a další provinilé země nebyly za své činy nikdy sankcionovány. V těchto nepravostech Západu už 20 let věrně asistuje Česká republika (viz výpis aktů v produktu 13030 Mýtus o pozitivním významu NATO a o bezpečnostním vakuu v ČR v případě vystoupení z Aliance). Avšak ani to demonstranty nesužuje a čile se spolčují s představiteli opozičních stran, kteří v této nebezpečné politice nesou stejnou vinu jako předseda hnutí ANO a zároveň předseda vlády Andrej Babiš (viz produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové).  

To byl jen nástin vývoje bezpečnostní situace v Evropě za přispění České republiky. Nezmínili jsme mnoho dalších věcí, k nimž patří například příprava evropského prostředí pro vznik ohnisek střetů různých skupin obyvatel, což má svůj důvod pro postupné a centralizované ovládnutí Evropy. K tomu má přispět i projekt EU zaměřený na přesídlování obyvatel, což je spojeno s nelegální migrací* (více viz produkt 11035 Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces).

K tomu je vhodné doplnit, že Babiš „bojuje“ proti nelegální migraci jen směrem k českým občanům, kterým navykládá cokoli, ale směrem k EU a k hlavním tvůrcům projektu jako SRN a dalším nic neřeší. Jen odvrací pozornost k Africe, kde je podle něj nutné něco dělat. Jenže tam to nezačalo a zaměřit pozornost pouze tam nepomůže, jelikož migranti mají pro svůj pohyb do Evropy podporu značného počtu různých organizací pocházejících ze západních zemí.

Česká vláda zapomíná také na to, že nestačí, aby v ČR nebyli nelegální migranti, protože vývoj v sousedních zemích a propustnost státních hranic tak jako tak ovlivní situaci v České republice. Navíc s absencí nelegálních migrantů v ČR z oblastí ozbrojených konfliktů to není tak úplně pravda. Stačí připomenout, že nikdo z vlády dosud nevysvětlil, kam se podělo více než 2 000 Syřanů, Iráčanů, Afghánců a Pákistánců, kteří byli v roce 2015 z několika zařízení pro zajištění cizinců propuštěni s povolením k pobytu na několik dní a s příkazem opustit zemi. Nikdo však již nezkoumal, zda naši zemi skutečně opustili a jakým směrem. Jaký podivný postup neslučitelný s účinnou bezpečnostní politikou! A v té době byl Andrej Babiš již vicepremiérem, což ho usvědčuje z toho, že o boji proti nelegální migraci pouze mluví, anebo o něm jenom sní ve své knize plné odborných chyb (viz kniha Andreje Babiše s názvem „O čem sním, když náhodou spím“ – příklad odborných nedostatků je rozebrán v produktu 12032). Podrobněji se problematice nelegální migrace na území ČR věnuje produkt 13009 Pochybení České televize na téma nelegální migrace.  

Ani následující roky neznamenají, že by do ČR nevstoupili žádní nebo jen jednotliví migranti. Česká republika je v tomto smyslu děravou zemí uprostřed Evropy a bezpečnostní orgány nejsou schopny kontrolovat všechny vlakové soupravy a vozidla přijíždějící především z Rakouska, Maďarska a Slovenska (jen z těchto zemí je to asi 30 vlakových souprav denně). A pokud budeme uvažovat, že do ČR přijíždí po zemi ročně přibližně 2,5 mil. osob (= až 7 000 osob denně), jež nepocházejí ze zemí EU, tak si teprve uvědomíme, jak nemožné je všechny z nich za současné situace prověřit – a nelze přitom plně spoléhat na kontroly na hranicích schengenského prostoru (i této problematice se věnuje výše zmíněný produkt 13009).  

Ve vývoji České republiky je nutné uplatňovat české národní zájmy, které existují, ale nikdo z politiků o nich nemluví, natož aby je hájil a prosazoval. Z čeho musejí národní zájmy vycházet a s čím musí být v souladu je uvedeno v produktu 11105.

Závěrem lze shrnout, že kampaň „Milion chvilek pro demokracii“ je kampaní pro nic a společně s Babišem pro zhoršení bezpečnostní situace v ČR. Jestliže chce spolek „Milion chvilek“ skutečně přispět k demokracii a bezpečné Evropě pro další období, měl by nestranně postupovat proti všem politikům, kteří tyto věci pošlapávají. Selektivní výběr jen jednoho z provinilých politiků ukazuje záměr spolku s jiným cílem, než jakým se spolek prezentuje. Demonstrace hodnotíme jako divadlo a exhibicionismus několika jednotlivců, kteří snad doufají, že rozpoutají vlnu falešného odporu, na které se povezou. Občasné demonstrace tohoto typu nemají navíc potenciál cokoli ochromit (nikdo nestávkuje), a pokud bychom brali v potaz účast 100 000 demonstrantů, tak se jedná jen o 1,2 % z celkového počtu oprávněných voličů ČR. Doplňme, že hnutí ANO ve volbách získalo téměř 18 % hlasů z celkového počtu voličů (téměř 30 % z počtu zúčastněných voličů).

Související zpravodajské produkty bez produktů uvedených v textu výše:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11106
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2019 Agentura EXANPRO
6. červen 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11105)

Produkt je přímým pokračováním problematiky započaté ve zpravodajském výstupu 11104 Volby do Evropského parlamentu skončily, zapomeňte! Ale připravte se na… (díl 1/2)

V předchozím produktu byly zhodnoceny volby do Evropského parlamentu (EP), objasněna skutečná podpora politických stran, vysvětlen neúspěch ČSSD a KSČM, rozebrány a ozřejměny zavádějící informace o veřejném mínění ve vztahu k Evropské unii (EU).

V navazujícím produktu 11105 pokračujeme s hodnocením voleb do EP, shrnujeme důvody, proč není možné reformovat EU, uvádíme a zdůrazňujeme české národní zájmy*, které jsou úmyslně odsouvány do pozadí, a popisujeme přicházející nevýhodnou situaci pro Českou republiku.