Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
12. březen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (11098)

Český prezident Miloš Zeman se počátkem února 2019 „znenadání“ vyjádřil ve prospěch venezuelského opozičního politika, jímž je předseda Národního shromáždění Juan Guaidó. Ten se 23. ledna 2019 za podpory části místní opozice prohlásil prozatímním prezidentem Venezuely, k čemuž složil přísahu, aby mohl svou roli vykonávat jako úřadující prezident. Zbylá část opozice byla tímto krokem překvapena, ale postupně se přidala k podpoře prozatímního prezidenta. Juan Guaidó byl okamžitě veřejně uznán a podpořen americkou administrativou, která o tomto tahu věděla dřív než sám Guaidó. To může vypadat jako vtipná nadsázka, ale každý vývoj má své skryté pozadí, které se mnohdy liší od toho, co můžeme pozorovat navenek, nebo od toho, co nám předkládají aktéři dění (blíže k situaci ve Venezuele viz produkt 11096).

Od prezidenta Zemana by většina lidí očekávala spíše podporu stávajícího venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, jenž je podporován Ruskou federací. Český prezident si ale ve Venezuele zvolil tu stranu, kterou podporují Američané. Jaký k tomu měl důvod? V čem je Guaidó pro Miloše Zemana lepší než Maduro? Jistěže bychom se mohli v případě opačné podpory ptát na to samé, ale prezident Zeman přece nemusel podpořit nikoho. Mohl se zdržet svého podpůrného projevu s jasným výběrem strany, a naopak se vyslovit k situaci s tím, jaké řešení uznává. Jenže také prezident Zeman má své slabé stránky, jež se neslučují s dobrým úmyslem ani s prospěchem prostého lidu.

Jednání prezidenta Zemana je obvykle vždy spojeno s nějakým záměrem, který nemusí být zrovna v souladu se spravedlivým přístupem k dané situaci a ani se nemusí týkat prospěchu pro český národ. Miloš Zeman se sice často líbivě vyjadřuje k některým tématům, avšak na druhou stranu už několikrát prokázal, že umí hájit také pochybná stanoviska k různým záležitostem ve světě a že umí mlžit ohledně svých spolupracovníků. Některá jeho stanoviska a úmysly jsou v rozporu s udržováním mezinárodního míru, a naopak podporou eskalace napětí. Podrobněji jsou prezidentova rozporuplná stanoviska, názory a mlžení souhrnně hodnoceny v produktu 11080.

Ani podpora lídra venezuelské opozice není podporou správného řešení situace (vysvětlení viz produkt 11096). Touto podporou sledoval prezident Zeman svůj vlastní záměr, který mu přesto nevyšel. Navíc sám Juan Guaidó vzápětí českému prezidentovi ukázal, že on rozhodně není tou nejlepší volbou. Rozeberme si tento podivný a rozporuplný krok prezidenta ČR detailněji.

4. březen 2019
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (11097)

Od 20. února 2019, kdy americký velvyslanec Stephen B. King oznámil na sociální síti Twitter pozvání premiéra Andreje Babiše do Bílého domu, se vedou v médiích diskuse o obsahu této návštěvy. Všeobecně se uvádějí oblasti jako vzájemný obchod, energetická bezpečnost včetně té jaderné, kybernetická bezpečnost, mezinárodní situace, věda a výzkum apod. Konkrétněji se pak objevila témata jako dostavba jaderné elektrárny v ČR a obchod s výzbrojí a vojenskou technikou – přirozeně ve směru z USA do ČR.

Všechny zmíněné oblasti a témata jsou možnými diskusními náměty, přičemž některé věci se budou týkat jen zdvořilostní výměny názorů. Avšak jsou zde ještě mnohem závažnější důvody, proč byl předseda české vlády pozván do Bílého domu a proč byla návštěva naplánována zrovna na počátek března 2019. Určitou nápovědou je předpověď nastíněná v následujících zpravodajských produktech z října 2017:

Pozvání není vztaženo na osobu Andreje Babiše, nýbrž na českého premiéra, kterým je v době plánované návštěvy v Bílém domě na den 7. března 2019 zrovna Andrej Babiš. Schůzka s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nesouvisí s rovnocenným dvoustranným jednáním (i když to tak bude prezentováno), ale především s prosazováním zahraniční politiky USA a udržení českého ostrůvku uprostřed Evropy v americké hře, což má svoji důležitost v rámci požadovaného ovládnutí střední a východní Evropy.

Pozvání do Bílého domu je podle slov premiéra Babiše důkazem silných bilaterálních vztahů, k čemuž někteří doplňují, že Babiš už v roce 2018 jednal v Praze s tehdejším předsedou Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paulem Ryanem (v lednu 2019 ho ve funkci vystřídala demokratka Nancy Pelosi). Jenže Paul Ryan přijel v březnu 2018 do Prahy velmi nečekaně a hlavně neoficiálně, tedy jako americký turista. Ale i přesto se Babiš před ním sklonil a oficiálně přijal tohoto neoficiálního návštěvníka (blíže viz produkt 11065 Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali). Rychlá neoficiální návštěva v Praze se ukázala být vměšováním do vydání ruského občana Jevgenije Nikulina do USA, což později potvrdil i sám Ryan (podrobněji viz produkt 11072 Komplot výkonné a soudní moci v českém státě).  

Z pohledu americké administrativy bylo vydání Nikulina do USA plusovými body pro Andreje Babiše. Dalšími kladnými body bylo vyslání českých vojáků do Pobaltí (Litva a Lotyšsko) ve prospěch soupeření USA s Ruskem, schvalování amerických úderů proti Sýrii (duben 2018) a samozřejmě přizpůsobení se americké politice proti čínské společnosti Huawei. Pozvání českého premiéra do Washingtonu tak někteří kromě údajných silných vztahů s USA hodnotí jako vyjádření vděčnosti české vládě.

Avšak jakési vyjádření vděčnosti není tím hlavním důvodem, proč byl Andrej Babiš pozván na návštěvu do Bílého domu a proč má být návštěva uskutečněna zrovna na počátku března 2019. Hlavním důvodem nejsou ani domnělé silné vztahy s USA, což hodnotíme jako bláhové řečnění předsedy vlády. Spojené státy uznávají bilaterální vztahy jen pokud z toho mají nějaký prospěch, přičemž je až tolik nezajímá, zda je tento prospěch stejný i pro druhou stranu. Pro předložení hlavních důvodů zde chybí reálný pohled z americké strany.

25. únor 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11096)

Na otázku, co mají Venezuela a Kosovo společného, je možné obecně a trochu „žertovně“ odpovědět, že společnou věcí jsou přece Spojené státy americké. Přesněji jsou to Spojené státy, které mají Kosovo a chtěli by mít nyní i Venezuelu. Řeč je o politické kontrole a ovlivňování chodu země podle potřeb zahraniční politiky USA. Naprosto shodnou společnou věcí, kterou zpravodajští analytici zaznamenali, je jeden konkrétní způsob amerického ovlivňování politické situace uvnitř obou zemí. Bez tohoto ovlivňování by nenastaly určité politické zvraty ani v jednom z obou zmíněných států.

Na rozdíl od Kosova, které je za přispění evropských rádoby spojenců, potažmo členských zemí EU, již pod kontrolou USA, zůstává Venezuela pro americkou administrativu stále nedostupnou. Nedostupnost Venezuely je způsobena také aktivní politikou Ruska, která je vedena jak v otevřené, tak skryté formě. Obě formy působení se snaží využívat i Američané, čímž se Venezuela jako důležitý geografický prostor s nerostnými surovinami stává další oblastí zástupného střetnutí mezi Spojenými státy a Ruskou federací.

I když Američané postupovali v případě Venezuely v jednom bodě shodně jako v Kosovu, nemá tento postup minimálně ze dvou hlavních důvodů stejný účinek. Je tu však ještě něco, čeho se Američané v případě Venezuely obávají, a proto stále vyčkávají s vlastní vojenskou intervencí, která by se pro ně mohla stát nepříjemnou pastí, a tím i ztrátou podpory ze strany vlastních občanů.

31. leden 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11095)

Navzdory ohlášenému stahování amerických sil ze Sýrie, kde navíc vojenské síly USA působí bez legitimního oprávnění – tedy v rozporu s mezinárodním právem, pokračuje zásobování amerických vojáků v Sýrii materiálem všech vojenských tříd včetně stavebního a opevňovacího materiálu – třída IV (Američané rozlišují deset materiálových tříd pro vojenské potřeby a zásobování). Stejně tak počet amerických vojáků rozmístěných v Sýrii se k lednu 2019 nesnížil, ale naopak navýšil.

Problematika stahování amerických sil ze Sýrie je rozebrána v těchto zpravodajských produktech:

Změnit politický režim v Sýrii se Spojeným státům skrze podporované sunnitské povstalce nepodařilo, o to více se nyní snaží ovlivňovat a zpomalovat konečnou fázi ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Je zde však ještě jeden skrytý a pro Američany významný cíl.

21. leden 2019

Krátká analytická reakce – předběžné hodnocení (11094)

V produktu 11093 jsme ohledně ohlášeného stahování amerických vojáků ze Sýrie uvedli v rámci analýzy situace a její předpovědi následující text:

         
   

„Během postupného stahování vojáků ze severu Sýrie, které bude co nejpomalejší, se mohou přihodit jakékoli incidenty, jež mohou být využity jako záminky k mezinárodnímu tlaku na syrskou vládu k zastavení svých vojenských aktivit a rovněž k delšímu setrvání Američanů v Sýrii. Již nyní jsou vytvářeny různé scénáře možných incidentů.

   
 

Produkt včetně uvedeného textu byl publikován 10. ledna 2019, přičemž zmínka o vytváření scénářů pro možné incidenty se přirozeně vztahovala k delšímu zpětnému období, jež mělo svůj počátek krátce po oznámení rozhodnutí prezidenta USA o stahování amerických sil ze Sýrie. Poznámka o jakémkoli incidentu se dne 16. ledna 2019 stala skutečností. V ten den byl proveden sebevražedný útok ve městě Manbidž (viz obrázek níže), při němž zahynuli čtyři Američané a další tři byli zraněni – celkem bylo při incidentu zabito 19 osob, avšak vzhledem ke stavu zraněných to nemusí být konečné číslo (druhý incident viz závěrečný odstavec).

Americká vláda a členové Kongresu USA jsou ohledně Sýrie (stejně tak i jiných prostorů) rozděleni do dvou skupin (viz produkt 11093), avšak nikoli podle toho, co chtějí v Sýrii dosáhnout – tam panuje většinou shoda, ale jak a v jakém časovém úseku toho dosáhnout. Skupina tvrdých odpůrců, kteří odmítají i částečné stažení amerických sil ze Sýrie (což je skutečný, ale neprezentovaný záměr skupiny v čele s Trumpem [1]) považuje v zákulisí tento incident za výhodnou událost. Draví američtí politici to nazývají „High Payoff Incident“ neboli „vysoce výnosný incident“ ve smyslu výhodného výtěžku pro americkou zahraniční politiku podle jejich potřeb, a to i přesto, že byli zabiti jejich občané – podle nich občané ve službách Spojených států, kteří bránili Ameriku, ale také naplňovali cíle americké zahraniční politiky.

Sebevražedný incident vykazuje celou řadu faktů* a z nich plynoucích argumentů*, které vůbec nevyznívají ve prospěch Spojených států, ale naopak svědčí proti nim. Tato fakta a argumenty jsou předmětem samostatného analytického dokumentu, v němž jsou rovněž představeny nejpravděpodobnější a méně pravděpodobné varianty toho, kdo by měl zájem a podíl na provedeném incidentu kvůli určitému prospěchu a komu by naopak incident uškodil v jeho prosazovaném záměru. Opět zde na povrch vyvstává fungování tzv. organizačního jádra ISIS/Daíš [2] ve spojení s nadřízeným stupněm v zahraničí (blíže viz produkt 12027).

Jako nástin neladících zvláštností ohledně incidentu ve městě Manbidž uvádíme v tomto předběžném hodnocení několik otázek spojených se zpravodajskou analýzou v samostatném dokumentu:

  • Proč za téměř čtyřleté působení amerických jednotek v Sýrii provedl ISIS přímý útok proti americkým vojákům až nyní, kdy se měli ze Sýrie stahovat?
  • Proč byl útok proveden zrovna ve městě Manbidž, které je i se svým okolím hlavním diskutovaným prostorem v Sýrii ohledně stažení vojenských jednotek USA?  
  • Proč nikdo nezaútočil na americké politiky (senátory) a vojenské velitele, kteří v červenci 2018 navštívili Manbidž a poseděli ve stejné restauraci, v jaké se nyní odehrál sebevražedný útok?
  • Proč někteří představitelé USA veřejně tvrdili ještě před tím, než se zprávy o přihlášení se k odpovědnosti za útok začaly objevovat v médiích, že útok byl spáchán ze strany ISIS?
  • Proč někteří američtí politici zesílili svá tvrzení o vině ISIS poté, co se ISIS přihlásil k odpovědnosti, aniž by to mohlo být jakkoli potvrzeno vyšetřováním, které v té době ještě ani pořádně nezačalo? (Tým FBI dorazil do města Manbidž až druhý den po incidentu.)
  • Proč se ISIS oproti jiným případům přihlásil k odpovědnosti tak rychle, ale přesto stále až po zveřejnění incidentu v médiích?
  • Proč se identita sebevražedného útočníka zveřejněná ISIS neshoduje s prvními poznatky ze zahájeného vyšetřování?
  • Kdo má pod kontrolou město Manbidž a jeho okolí?
  • Proč Američané (koaliční síly) hned druhý den po incidentu zahájili vzdušné údery na údajné cíle zbytků ISIS na východním břehu Eufratu včetně mešity, kde měl ISIS údajně místní velitelské centrum? Proč nebyly tyto cíle bombardovány již v dřívější době, když byly známy?
  • Byl incident proveden záměrně v den, kdy viceprezident USA Mike Pence vystupoval v dopoledních hodinách na plánovaném shromáždění v budově Ministerstva zahraničí USA, kde měl hovořit a také hovořil o stahování amerických sil ze Sýrie a o tom, že ISIS byl poražen?

Pokud bychom měli stručně zvážit, zda je incident spjat s potvrzením míry přijatelného rizika pro zasazení amerických sil v Sýrii, anebo s operací pod falešnou vlajkou* provedenou s cílem získat silnou záminku pro americké setrvání v Sýrii, a to v plném a možná ještě doplněném počtu vojenských sil, tak bychom stručně uvedli toto:

Míra přijatelného rizika pro působení amerických vojáků v Sýrii se v současné době odvíjí od jiných subjektů (viz produkt 11092), než jakým je „Islámský stát“, který je v současné době oslaben a kontroluje se všemi prostory dohromady jen velmi malou část syrského území. Odvolávání se na boj proti ISIS, jež není a nikdy nebyl pravým důvodem pro zasazení amerických sil do Sýrie (viz pravý spouštěč vyslání jednotek USA do Sýrie v produktu 11092), dále nástin analytických otázek výše a podivné řeči amerických politických „jestřábů“ [2] o diskutovaném incidentu a zavádějící úloze příslušníků ozbrojených sil USA na území Sýrie naklánějí závěr zpravodajských analytiků k operaci pod falešnou vlajkou.

Dnes 21. ledna 2019 byl proveden druhý sebevražedný útok proti konvoji amerických sil, který měl projíždět přes kontrolně propouštěcí stanoviště (checkpoint – CP) v guvernorátu Hasaka (severovýchodní část Sýrie – viz obrázek výše). Tentokrát byl sebevražedný útok proveden s vozidlem naplněným výbušninou. Při útoku zahynulo pět příslušníků místních milicí (údajně doprovod konvoje, případně personál na CP) a dva Američané byli zraněni. Útok hodnotíme jako vystupňování snahy oficiálně prezentovat, že ISIS má stále „velký“ potenciál a že se boj proti němu neobejde bez přítomnosti amerických sil (přítomnost Američanů v guvernorátu Hasaka je obzvlášť důležitá kvůli vybudovanému letišti – viz obr. výše). Ve skutečnosti americké síly svou přítomností záměrně brzdí jakýkoli pokrok a nastolení pořádku v zemi včetně úplného rozdrcení ISIS a usmíření místních komunit. Činnost Američanů, kdy svou přítomností zasahují do záležitostí jiného státu, vychází z frustrace, že nebyl splněn cíl USA změnit skrze povstalce syrský režim. Čím déle budou Američané setrvávat v Sýrii, tím déle bude konflikt otevřen a ISIS na území Sýrie stále činná.   


[1] V Sýrii působí mnohem více amerických vojáků, než uvádějí američtí představitelé, což již předestírá snahu stáhnout jen uváděný počet vojáků. K tomuto počtu je navíc nutné připočíst kontraktory ze soukromých bezpečnostních agentur* – PSC (konkrétněji viz produkt 11092).

[2] Označení „Islámského státu“ jako ISIS se pojí k prostoru, jejž militanti dříve obsadili napříč Irákem a Sýrií. V širším kontextu se tak jedná o „Islámský stát v Iráku a Sýrii“ (ISIS), případně „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (ISIL), přičemž Levanta je tradiční označení pro území na východním pobřeží Středozemního moře (v základním významu se jedná o geografický prostor, na němž se v současné době nacházejí Sýrie, Libanon, Jordánsko, Izrael a Palestinská autonomie). ISIS/ISIL je propagandistické označení, které pomohl rozšířit Západ, čímž se velmi dobře uchytilo u široké veřejnosti (téma je součástí produktu, jež se zabývá západní propagací ISIS). V arabštině je používán akronym Daíš (v anglickém přepisu Daesh). Akronym Daíš může být považován za hanlivé označení z důvodu jeho podoby s arabským slovem Daís (Daes), což je označení pro toho, kdo něco ničí nebo pošlapává.

[3] Jestřáb je označení pro osoby zpravidla z politické scény USA a obecně pro vlivné osobnosti, které prosazují silová řešení v zahraniční politice.   

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11094
Krátká analytická reakce – předběžné hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO