Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
3. říjen 2017
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11054)

Evropa nebyla nikdy tak důležitým kontinentem jako právě nyní, kdy aktuální dění ve světě a počínání představitelů hlavních světových mocností vytváří napjatou situaci hned v několika regionech. Jedině Evropa totiž může mít rozhodující vliv na udržování rovnováhy mezi Východem a Západem, respektive mezi Ruskou federací (RF) a Spojenými státy americkými (USA), jež jsou ústředními aktéry všeho dění ve světě. Evropa se tak stává mnohem důležitějším místem pro budoucí vývoj bezpečnostní situace ve světě než samotný Blízký východ nebo Korejský poloostrov, neboť situace ve zmíněných geografických oblastech nepředstavuje nic jiného než soupeření mezi USA a RF, potažmo Čínou (viz produkt 11003 Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací), přičemž je toto soupeření závislé na postojích evropských zemí a stanoviscích Evropské unie (EU): Evropa tvoří významný geopolitický prostor, o který obě velmoci usilují (stejně tak Čína), což zvyšuje rozhodující vliv EU na budoucí vývoj bezpečnostní situace ve světě. Navíc se toto politické a vojenské zápolení mezi osudovými světovými oponenty (USA a RF) přeneslo i do východní Evropy, čímž se podtrhl význam uvážených a nestranných rozhodnutí vlád evropských zemí před rozhodnutími, jež jsou účelově podřízena politice jedné cizí mocnosti či jednostranně organizované skupině cizích mocností.

24. září 2017
Registrovaní

Specifické hodnocení (11053)

V souvislosti s 49. výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa (srpen 1968) byli diváci, čtenáři a posluchači na konci léta 2017 „zasypáváni“ sdělovacími prostředky informacemi o tehdejší okupaci vedenou Sovětským svazem. Vše by bylo v pořádku, pokud by zde nebyly dva závažné nedostatky, jež z tohoto mediálního přístupu činí čirou propagandu* ve prospěch západního politického trendu.

Prvním vážným nedostatkem je značná nevyváženost v prezentování negativních skutečností, které se vztahují k činům, jež v minulosti zničily životy českých občanů nebo jinak poškodily Československo. Tak se na jedné straně každoročně zdůrazňují oběti sovětské invaze, ale na straně druhé se mlčí o vysokých a zbytečných lidských ztrátách způsobených činností Američanů v roce 1945. Zdůrazňuje se, že počet obětí v důsledku okupace Československa v roce 1968 dosáhl počtu 137 osob (počítáno do konce roku 1968, tedy za zhruba čtyři měsíce). Avšak mlčí se o tom, že Američané (případně s jejich dalšími spojenci) zabili více než 4 000 osob na území Československa v rozmezí od února do dubna 1945 (tedy během tří měsíců).

4. září 2017

Souhrnné hodnocení (11052)

Se zhoršováním bezpečnostní situace v Evropě a v dalších geografických prostorech světa (např. na Blízkém východě) se zároveň zhoršila komunikace mezi vládami evropských zemí a širokou veřejností. Stejná situace panuje i v České republice, kde se česká vláda a státní instituce včetně zpravodajských služeb nezaobírají hledáním a předkládáním pravdy o skutečných příčinách nastalé a stále se zhoršující bezpečnostní situace, nýbrž působí jako prostředníci západních mocností a předkládají veřejnosti cizí pochybné závěry, jež jsou poplatné pouze jednostranné zahraniční politice s hlavním cílem změnit politický režim v Ruské federaci (viz podpůrné dokumenty k politickému a bezpečnostnímu vývoji pod textem).

V této situaci je zcela logické, že vzniká velké množství otázek (viz příklady stěžejních otázek pod textem), které však zůstávají nezodpovězeny a namísto toho politici pokrytecky hovoří o správné cestě v zájmu evropských demokratických hodnot. Avšak jaké jsou to hodnoty, když tzv. demokratický Západ od roku 1990 porušil již několikrát mezinárodní právo, páchal masové zločiny a nebyl dosud sankcionován? Novodobé zločiny Západu se postupně objevují v současných knihách historiků. Příkladem jsou šestidílné Dějiny světa vydané v letech 2009–2010 prestižním německým nakladatelstvím WBG, v nichž je zmínka o masových zločinech proti civilnímu obyvatelstvu při západních náletech v Srbsku (1999), Iráku (vojenské operace v období 2003–2011) a Afghánistánu (vojenské operace od 2001 až doposud).

Historická fakta o tom, kdo napáchal nejvíce válečných zločinů a zločinů proti lidskosti by měla varovat před další podporou zahraniční politiky Západu prezentovanou především Severoatlantickou aliancí v čele s USA a Evropskou unií. Spojené státy navíc drží dvojí prvenství na poli mezinárodního terorismu*. První prvenství je v provedení největšího a dvojnásobného teroristického útoku* v dějinách lidstva, a to shozením jaderných bomb na japonská města Hirošima a Nagasaki (v Hirošimě bylo okamžitě zabito asi 70 000 lidí, přičemž do pěti let od obou výbuchů zahynulo v souvislosti s oběma jadernými výbuchy celkem zhruba milion osob, což je srovnatelné číslo s počtem zavražděných lidí v koncentračním táboře Osvětim). Druhé prvenství je pak v neuskutečněném vyšetřování teroristických útoků spáchaných na území USA dne 11. září 2001, kdy ani jeden z útoků nebyl řádně vyšetřen v souladu se standardními vyšetřovacími postupy včetně sběru forenzních důkazů (byly to první teroristické útoky ve světě, kdy byla místa činu pečlivě vyklizena bez sběru forenzních důkazů).

V situaci, kdy se politici vyhýbají odpovědím a kdy se novináři hlavních sdělovacích prostředků neptají politiků na podstatné záležitosti v oblasti bezpečnosti, zaujímají přirozeně prázdný informační prostor tzv. „alternativní weby“, jež se i přes své nedostatky snaží hledat příslušné odpovědi na to, co se děje ve světě a jakým směrem se ubírá vývoj bezpečnostní situace. Evropské vlády včetně vlády české svou nečinností, manipulací a podbízivým chováním ve prospěch západních mocností vyvolaly reakci, kterou se snaží potlačit protireakcí v podobě kampaně, nebo spíše honu na tzv. dezinformační weby. Ze svých rozpočtů a rozpočtů podřízených státních institucí financují nevládní organizace a iniciativy (viz výroční zprávy příslušných nevládních subjektů), jež se svévolně pasovaly do role hlídačů západní propagandy*. Pokud by se tyto „neziskové“ subjekty pokoušely pouze argumentačně vyvrátit informace uvedené na „alternativních webech“ nebo by podávaly stížnosti k orgánům oprávněným vyšetřovat tyto záležitosti, bylo by to v pořádku. Jenže ony se dopouštějí hned několikanásobného provinění:

  • Samy určují, na které weby není vhodné umísťovat reklamy, k čemuž nemají oprávnění.
  • Velmi neeticky a manipulativně se snaží přinutit firmy ke stažení jejich reklam, když tvrdí, že je jejich značka spjata s obsahem, který může vážně poškodit jejich reputaci.
  • O jimi označených webech souhrnně tvrdí, že se jedná o pro-kremelské weby, aniž by to kvalifikovaně prokázaly.
  • Vůbec se nezabývají dezinformacemi*, manipulací, zamlčováním faktů a neodbornými výklady ze strany evropských, potažmo českých politiků a hlavních sdělovacích prostředků (viz příklady zavádějících výstupů níže).
  • Na svých webech poskytují účelové a neodborné (mylné) informace o bezpečnostní situaci v ČR, Evropě a ve světě a scestná doporučení k bezpečnostní politice příslušných vlád.

Výkonní politici se svojí finanční a jinou podporou schovávají za „neziskové“ subjekty, neboť by sami jako úřední osoby (dříve veřejní činitelé) nemohli označovat „alternativní weby“ za dezinformační. Takto to ponechávají na oněch „neziskovkách“ a jen pokrytecky při svých vystupováních odkáží na jejich závěry, přičemž jim nevadí, že tyto jimi financované nevládní subjekty nemají oprávnění ani odbornou kvalifikaci pro svou práci, že postrádají nezávislost na svých jednostranných sponzorech a že naopak oplývají předpojatostí v posuzování situace.

Schovávání politiků za „neziskovky“ je ostatně důkazem toho, že weby označované za dezinformační nejsou žádnou hrozbou pro společnost. Pokud by se provozovatelé „ocejchovaných“ webů prostřednictvím svých stránek dopouštěli nezákonného jednání jako například pomluvy, šíření poplašné zprávy, nabádání k rozvracení republiky* (podvratné činnosti* či subverze*) nebo podněcování k nenávisti vůči skupině osob musely by státní orgány zasáhnout přímo. Jenže státní orgány nezasahují, což znamená, že se provozovatelé označených webů  vůči zákonům neprovinili, nýbrž jsou jen nepohodlnými „položkami“ ve světě informací, kde se střetávají různé politické propagandy.

Politici svou protireakcí ve formě kampaně proti nepohodlným webům prohlubují propast mezi sebou a veřejností, což se projeví ve stupňování nedůvěry ke státním institucím. Nedůvěra může dosáhnout kritického bodu, jenž se dá odvrátit pouze poctivým vyjadřováním a ukončením financování účelových nevládních organizací (viz příklady zavádějících výstupů níže, které jsou důkazem nepoctivého či falešného vyjadřování a taktéž důkazem jednostranného zaměření „neziskovek", jež svým přístupem ve výběru výstupů a zpráv dokazují svou politickou účelovost a omezení ve spravedlivém pojetí své práce).

Majitelé a ředitelé firem se mohou svobodně rozhodnout, na které weby budou umísťovat své reklamy, přičemž nemají žádnou povinnost ohlížet se na vyjádření neziskových organizací. Zástupci firem by se neměli nechat ovlivňovat nevládními organizacemi a iniciativami, jež neslouží poctivému cíli a neodhalují dezinformace jako celek bez ohledu na to, zda se jedná o státní správu či soukromou sféru, nýbrž si selektivně vybírají podle své předpojatosti nebo směru finančních příjmů. Jedinou otázkou v případě zástupců firem je, zda chtějí jednat svobodně, anebo zda se z různých důvodů chtějí podřídit nastavenému politickému trendu.

STĚŽEJNÍ NEZODPOVĚZENÉ OTÁZKY K POLITICKÉMU A BEZPEČNOSTNÍMU VÝVOJI:

  • Proč nebyly západní mocnosti za své prokázané zločiny spáchané v posledních 25 letech potrestány?
  • Proč je sankcemi trestána Ruská federace, která se za posledních 25 let neprovinila tak jako Západ?
  • Proč politici, vojenští hodnostáři a novináři tvrdí, že článek 5 Severoatlantické smlouvy zaručuje vojenskou pomoc v případě napadení členské země, když to z obsahu článku vůbec nevyplývá? (viz produkt 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky)
  • Proč EU tak vehementně usilovala o asociační dohodu s Ukrajinou neboli se zemí, která představovala bezpečnostní riziko a která by za běžné situace a s proklamovanými unijními hodnotami byla zařazena na spodní příčku přijatelných zemí? (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině)
  • Proč se tvrdí, že Ruská federace v případě Ukrajiny neplní minské dohody, když je od počátku neplní především Západ? (viz produkt 11042 Minskou dohodu neplní jak Rusko, tak Západ v čele s USA)
  • Proč Američané zahájili výcvik s jednotkami Národní gardy Ukrajiny, k nimž patří nechvalně proslulý útvar Azov, v den výročí narození Adolfa Hitlera? (viz produkt 11043 Západ oficiálně podporuje ukrajinský fašismus a neonacismus)
  • Proč Američané podporují v Sýrii militantní skupiny, které používají teroristické metody bez ohledu na civilní obyvatelstvo?
  • Jaký je skutečný cíl Američanů ohledně Sýrie a co chtějí v Sýrii docílit svou přítomností? (viz produkt 11038 Vina syrského prezidenta Bašára Asada dosahuje sotva 15 procent)
  • Proč irácká vláda upřednostňuje spolupráci s Ruskou federací před spoluprací s USA?
  • A celá řada dalších otázek…

Podpůrné dokumenty k politickému a bezpečnostnímu vývoji:

Zpravodajské produkty s tematikou zavádějících výstupů:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11052
Souhrnné hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO
18. srpen 2017
Registrovaní

Souhrnná analýza (11051)

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila 12. července 2017 zahraniční misi českých vojáků na území Litvy a Lotyšska. Mise bude zahájena 1. ledna 2018. V záležitosti zahraničních misí existují vždy dvě obecné otázky: jaký účel má daná mise plnit a zda je mise ve své podobě schopna tento účel splnit. Podrobněji se řeší, zda je mise v pořádku z hlediska mezinárodního práva a zdali má spravedlivý a účinný charakter. Každá vojenská zahraniční mise by měla být dostatečně ospravedlněna, a to pravdivými a závažnými fakty. Jenže při hledání odpovědí ohledně mise v Pobaltí narazíme na spoustu faktických rozporů a podsouvání zkreslených a neúplných informací. Jak je ale potom možné, že Poslanecká sněmovna návrh na působení českých vojáků v pobaltských zemích schválila?

Pro analýzu této záležitosti je nutné ji celou sledovat ze všech stran a v širších souvislostech (to platí ostatně vždy a pro všechno). V tomto smyslu zde máme Českou televizi, kde jsme se 11. července 2017 v pořadu „Události“ dozvěděli, že vláda chce české vojáky do Pobaltí poslat kvůli ruským hrozbám. O den později zazněla ve stejném pořadu obdobná fráze, že Aliance nasazení zdůvodňuje ruskými hrozbami. Jenomže na druhé straně je zde tvrzení generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, jenž na tiskové konferenci v Lotyšsku (19. června 2017) na otázku reportérky z místní televize, zda budou vojáci NATO rozmístěni v Lotyšsku bránit tuto zemi v případě jakékoli ruské agrese, sice stručně odpověděl, že ano (což byla povinná reakce), ale vzápětí dodal, že Aliance nespatřuje žádné bezprostřední ohrožení jakéhokoli jejího člena včetně Lotyšska. Kde se tedy vzaly ruské hrozby?

3. srpen 2017
Registrovaní

Krátká analytická reakce (11050)

Dne 2. srpna 2017 přinesla Česká televize zprávu o verdiktu tureckého soudu ohledně zadržených Čechů Miroslava Farkase a Markéty Všelichové (zadrženi v listopadu 2016 v Turecku). Oba byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šest let a tři měsíce. Rozsudek zatím není pravomocný. Pro české politiky a novináře je to překvapivé vyústění. Zejména ministr zahraničí Lubomír Zaorálek neskrýval své udivení. Z pohledu všech dřívějších poznatků a souvislostí se však nejedná o nic překvapivého. Pokud české zpravodajské služby poskytují dostatečnou podporu výkonným politikům, nemohlo české politiky rozhodnutí tureckého soudu zaskočit, a to obzvlášť proto, že tato kauza je od svého počátku spjata s otevřením kurdské kanceláře v Praze (duben 2016).

Zadržení českých osob, jež se staly objektem zájmu turecké zpravodajské služby MIT právě kvůli oné kurdské kanceláři v Praze, je rozebráno v produktu 12018 Spolupráce s Kurdy je Tureckem ostře sledována a selektivně postihována. Produkt byl na stránkách agentury EXANPRO zveřejněn 5. prosince 2016. Následně byl 24. prosince 2016 publikován doplňující produkt, který potvrzoval spojitost mezi zadržením obou Čechů a kurdskou kanceláří v Praze, neboť po zatčení obou Čechů se 12. prosince v českých médiích objevuje článek s názvem „Kurdové zavřeli pražskou kancelář, nenašli podporu“. Souvislosti byly dovysvětleny v doplňujícím produktu 12020 Potvrzený vztah mezi zadržením Čechů v Turecku a kurdskou kanceláří v Praze.