Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
4. červen 2018
Předplatitelé

Doplňující analýza a předpověď (11071)

Zrušení schůzky mezi představiteli USA a S. Koreje (KLDR) ze strany americké administrativy bylo pro vládu Spojených států určitým východiskem z nevýhodné situace. Američané totiž nemají v tomto jednání co nabídnout, ale mohou naopak ztratit (viz dále v textu a analytické produkty 11069 a 11068). Tato nevýhodná situace trvá i nadále, avšak způsob i důvod odmítnutí schůzky uvrhly amerického prezidenta ještě do horší situace než před zrušením schůzky, a proto bylo nutné provést okamžitě další změnu.

Zrušení schůzky se totiž setkalo s kritickou odezvou z mnoha směrů, což poukázalo i na to, kdo vlastně „sabotuje“ mírový proces na Korejském poloostrově. A to tím spíše, že nejvyšší představitel KLDR Kim Čong-un ihned prohlásil, že on je stále připraven schůzku cílenou na podporu míru v regionu uskutečnit. Je to paradox, neboť Trump se chtěl právě zrušením schůzky vyhnout odhalení, že USA netouží po deeskalaci napětí na poloostrově, nýbrž po změně situace pouze na straně S. Koreje. Vše by vyšlo najevo, jakmile by severokorejský režim představil během jednání první fázi své taktiky (blíže o první i druhé fázi severokorejské taktiky viz dokumenty 11069 a 11068). Na tuto připravenou taktiku upozornili amerického prezidenta jeho poradci a stejně tak ho upozornili na to, že Spojené státy nemají čím kontrovat, aniž by neztratily ze svého vlivu na Korejském poloostrově.

Nejlepším řešením tedy bylo se schůzce vyhnout, avšak posléze se ukázalo, že to nejlepší řešení není, pokud chtějí USA stále hrát svou hru, v níž chtějí být považovány za „mírotvorce“, a nikoli za „kazitele“ mírového procesu. Nejnovějším záměrem je tedy schůzku opět uskutečnit, ale se zcela jiným americkým přístupem, který nesníží stávající vliv Američanů na Korejském poloostrově. Proto i to náhlé zmírnění tónu v rétorice prezidenta Trumpa (bližší objasnění dále v textu).

31. květen 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11070)

Přinášíme první část z „kvatrologie” o hodnocení situace ohledně skupiny chemických látek Novičok na území České republiky se zahrnutím reakce politiků, působení sdělovacích prostředků, činnosti zpravodajských služeb a dalších institucí a významu celého šetření ve spojení s incidentem v britském městě Salisbury. 

Jednotlivé části kvatrologie nesou tyto názvy:

Úvod do problematiky

V souvislosti s incidentem v anglickém Salisbury (4. března 2018) vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zprávu (17. března 2018), že látka použitá při otravě bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery, jež byla britskými úřady určena jako látka řady Novičok, mohla nejpravděpodobněji pocházet ze zemí, které se intenzivně zabývaly výzkumem právě látek řady Novičok. Ve zprávě byly zmíněny země jako Velká Británie, Slovensko, Česká republika a Švédsko. Rovněž Spojené státy by měly být podle sdělení ruského ministerstva v této kauze uvažovány. 

Reakce českých politiků

Reakce českých výkonných politiků byla okamžitá a rázně odmítavá, aniž by připustili, že nemohou ve spojení z ČR znát celou pravdu o této problematice. Anebo právě naopak jim bylo něco známo, ale oni ve prospěch nastaveného politického trendu Západu proti Ruské federaci reagovali tak, jak reagovali. Za českou vládu se vyjádřil ministr zahraničí v demisi Martin Stropnický a ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová.

Ministr Stropnický řekl: „To je klasický způsob nadhodit do toho informačního prostoru nějakou vysoce spekulativní a nedoložitelnou teorii nebo tezi a teď čekáte na tu reakci a já na tohle naskakovat nebudu.”

Ministryně Šlechtová na sociální síti Twitter uvedla: „Rozhodně odmítám takové absurdní obvinění. Česká republika je od 90. let signatářem mezinárodní úmluvy o zákazu, vývoji, výrobě a šíření chemických zbraní a 31. pluk chemiků se zabývá výhradně ochranou proti těmto látkám.”

Už samotná vyjádření ukázala nabubřelost českých politiků, ale především rozpory, které od počátku potvrdily nesmyslnost těchto vyjádření a také to, že oba výkonní politici svými pokryteckými reakcemi skrývají pravdivé pozadí o Novičoku v České republice (rozbor dále v textu).

24. květen 2018
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11069)

Dnes 24. května 2018 odmítl americký prezident schůzku se svým protějškem ze Severní Koreje. Ve svém dopise nejvyššímu představiteli S. Koreje to odůvodnil nedávným vyjádřením Kim Čong-una, které podle Trumpa oplývalo nesmírným hněvem a otevřeným nepřátelstvím. V České televizi nazvali rozhodnutí Donalda Trumpa jako velké mezinárodní překvapení. Jenže o žádné překvapení se nejedná. Američané nemají totiž pro jednání co nabídnout. Nemohou nic nabídnout, protože by tím pouze ztratili ze svého vlivu na Korejském poloostrově. Důvod pro zrušení schůzky je jen záminka, jak předejít tomu, aby se ukázalo, že americká vláda chce pouze jednostrannou dohodu, tedy ústupky jen ze strany Severní Koreje. Jednostranná dohoda už ale není spravedlivou dohodou, nýbrž diktátem. Pokud by se schůzka uskutečnila, otevřeně by se ukázalo, kdo je tím kazitelem mírového procesu, a tak Američané předstírají, že zkrátka se Severní Koreou jednat nelze.

Objasnění přístupu obou zemí a potvrzení dosavadního vývoje je obsaženo ve zpravodajském produktu 11068 ze dne 2. května 2018 s názvem Americká strana »nechápe« svou roli v nabídce Severní Koreje na denuklearizaci. Slovo „nechápe” je úmyslně v uvozovkách, což značí, že americká strana to nechápe záměrně – prostě to chápat odmítá kvůli své nastavené zahraniční politice.

Je také zajímavé, že nikdo z novinářů západních zemí to nechce správně pojmenovat. Tito novináři navíc hovoří, že Trump schůzku zrušil kvůli několika posledním vyjádřením Kim Čong-una, avšak prezident Trump ve svém dopise píše pouze o jednom vyjádření. To je malá ukázka toho, že novináři nejsou úplně nestranní v popisu mezinárodní situace.

Zrušit schůzku s pevně naplánovaným termínem kvůli „ostrému” výroku protistrany je nelogický tah. Vždyť schůzka je právě ten nejlepší způsob, jak si vzájemně vysvětlit své postoje. U schůzky v rámci mírového procesu je vždycky základním závazkem to, aby se uskutečnila. Kdo takovou schůzku odmítá předem a pouze kvůli výroku, ten ve skutečnosti nemá zájem na řešení situace. A Američané již dříve odmítnutím Pchanmundžonu jako místa pro schůzku dali jasně najevo své odmítnutí celému jednání (vysvětlení dále v textu). K tomu musíme připočíst, že dopis byl z Bílého domu vypočítavě odeslán v den, kdy severokorejský režim podle předem ohlášeného záměru a časového plánu zničil své podzemní jaderné testovací středisko (24. května 2018).  

Pojďme si rozebrat, co se vlastně událo jak veřejně, tak v pozadí této záležitosti. 

Pro plánované setkání mezi nejvyššími představiteli USA a Severní Koreje bylo navrženo několik míst, k nimž patřily budovy OSN v New Yorku a Ženevě, osada Pchanmundžon v demilitarizované zóně Korejského poloostrova, sídlo amerického prezidenta Mar-a-Lago na Floridě, Bílý dům ve Washingtonu, hlavní město Severní Koreje Pchjongjang a dále byly diskutovány země jako Čína, Jižní Korea, Japonsko a Singapur.

Schůzka mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a nejvyšším představitelem Severní Koreje (KLDR) Kim Čong-unem se naplno řešila již na počátku března 2018 a prezident Trump si ještě na počátku května nejvíce pochvaloval Pchanmundžon jako nejsymboličtější místo pro takovou schůzku. K tomu se vyjádřil i na svém účtu na sociální síti Twitter (viz níže).

Trump na svém účtu napsal: „Plno zemí je uvažováno jako místo pro setkání, ale nebyl by Dům míru / Dům svobody na hranicích Severní a Jižní Koreje reprezentativnějším, důležitějším a trvalejším místem než třetí země? Jenom se ptám.”

Dům míru byl v prázdné osadě Pchanmundžon, která leží v demilitarizované pohraniční zóně mezi Severní a Jižní Koreou, vybudován v roce 1989 právě pro účely jednání o mírových otázkách. Trump považoval Pchanmundžon za velmi symbolické místo pro setkání s Kim Čong-unem. V Pchanmudžonu se rovněž uskutečnilo nedávné setkání hlavních představitelů obou korejských států (27. dubna 2018). Avšak 7. května 2018 bylo rozhodnuto, že schůzka představitelů obou zemí se uskuteční 12. června 2018 v Singapuru. A tady je zajímavé, že Trump, který na Twitteru komentuje kdeco a opakovaně, se k této změně vůbec nevyjádřil. Pouze lakonicky poznamenal:

„Velmi očekávaná schůzka mezi Kim Čong-unem a mnou se uskuteční 12. června v Singapuru. Oba dva se vynasnažíme učinit tuto schůzku zvláštním momentem pro světový mír!” (Viz původní text níže.)

Náhlé vyloučení preferovaného Pchanmundžonu jako místa pro schůzku bez objasnění má svůj významný důvod v taktice jednání se Severní Koreou. Tato taktika je osvětlena v analytickém dokumentu 11068 Americká strana »nechápe« svou roli v nabídce Severní Koreje na denuklearizaci

Odmítnutí místa pro schůzku v Pchanmudžonu napovídá, co skutečně jsou či nejsou Američané ochotni vykonat pro deeskalaci napětí na Korejském poloostrově a čemu se snaží vyhnout. A právě kvůli své politice a zájmům v tomto klíčovém korejském regionu museli posléze odmítnout celou schůzku jako takovou, jelikož by se pro ně nevyvíjela dobře (což ale nesouvisí se snahou o mírový proces).  

2. květen 2018
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11068)

Po setkání nejvyššího představitele Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) Kim Čong-una s prezidentem Korejské republiky (KR) Mun Če-inem uskutečněném 27. dubna 2018 se plánuje další „významné“ setkání. Po jednání s prezidentem KR (neoficiálně, ale běžně též Jižní Korea) se hlavní představitel KLDR (neoficiálně, ale běžně též Severní Korea) hodlá setkat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Kim Čong-un usiluje o setkání s prezidentem USA především z toho důvodu, že se jedná o druhý ze dvou subjektů, se kterými Severní Korea uzavřela v roce 1953 dohodu o příměří (prvním subjektem je přirozeně současná Jižní Korea). Důvod k setkání tkví pochopitelně také v tom, že Spojené státy mají na území KR stále rozmístěny své vojenské jednotky. Nejvyšší představitel KLDR chce tak postupně jednat s oběma protistranami, což má určitý význam.

Všeobecným tématem je deeskalace napětí na Korejském poloostrově. Bližším tématem pro jednání s americkým prezidentem je pak denuklearizace. Avšak je zde rozdíl v tom, jak obě strany jednání chápou pojem denuklearizace a co si pod ním ve vztahu ke Korejskému poloostrovu představují.

Setkání mezi představiteli USA a KLDR se mělo nejprve uskutečnit do konce května 2018, nyní se však hovoří, že by schůzka mohla být realizována i v červnu 2018. Z dosavadních poznatků a analýz je možné říci, že oba čelní představitelé mají rozdílný přístup k termínu denuklearizace. Spojené státy dezinterpretují obsah nabídky učiněné ze strany KLDR, čímž se posouvají do nadřazené role (jak je pro USA obvyklé). To vše poznamená výsledek plánovaného setkání, které se ale stále nemusí uskutečnit.

Jakou hru v této problematice hraje Severní Korea se Spojenými státy a kdo se na této hře ve prospěch KLDR podílí? A o co usilují Spojené státy a jaká překážka pro ně na Korejském poloostrově vzniká? Nápovědou jsou fakta o tom, kdo jako první „nuklearizoval“ Korejský poloostrov a co se nyní odehrává mezi oběma korejskými stranami (KLDR a KR).

Problematice Korejského poloostrova se věnují také produkty 11046 Úder USA v Sýrii má jasnější obrysy ve spojení s úderem v Afghánistánu a aktivitami proti Severní Koreji a 11058 Severní Korea představuje rozdílný problém pro USA a zbytek světa aneb KLDR je jen jedním z dílů americké geopolitické skládanky.

16. duben 2018
Předplatitelé

Specifická analýza (11067)

Analytický produkt navazuje na úvodní hodnocení 11066, kde je popsána pochybná činnost výkonné, soudní i zákonodárné moci v kauze vydání ruského občana Jevgenije Nikulina do USA. Dalším produktem, jenž s tímto případem přímo souvisí a podporuje zmíněné trojí pochybení, je dokument 11065.

V této analýze rozebereme činnost Ústavního soudu (ÚS) v inkriminovaných dnech (viz obrázek) a zformulujeme oprávněné a žádoucí otázky, na které nemohou ústavní soudci z hlediska svého provinění uspokojivě odpovědět.

Nejprve se ale podívejme na reakci prezidenta ČR, která byla účelově neúplná. Prezident Miloš Zeman se ani v nejmenším nezmínil o negativní roli ÚS a veškerou vinu svaloval na ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Zřejmě nechtěl poukázat na to, že se mýlil při volbě ústavních soudců, které on sám se souhlasem Senátu jmenoval. Taktéž senátoři směrem k ÚS zarputile mlčí, a to pravděpodobně ze stejného důvodu: se jmenováním konkrétních soudců souhlasili, proč by tedy měli proti nim nyní vystupovat? Spíše ale nechtějí veřejnosti prozrazovat, že je něco špatně se suverenitou ČR, když hlásají, že je nutné obhajovat zájmy těch mocností, s nimiž má ČR jakési spojenecké vazby (viz podivné usnesení senátního výboru v produktu 11066). Proto podezřelý způsob vydání Nikulina do USA považují za normální službu svému „spojenci”.

Prezident Zeman v této kauze dokonce chránil premiéra v demisi Andreje Babiše, když prohlásil, že ministr Pelikán jednal bez vědomí premiéra, případně že mu své rozhodnutí neoznámil. To ale samozřejmě není pravda. Babiš byl velmi dobře obeznámen se situací a moc dobře věděl, jaký je význam návštěvy amerického politika Paula Ryana v České republice, s nímž se i osobně v Praze setkal. A Paul Ryan neváhal a svůj účel návštěvy zmínil na sociální síti Twitter ihned po svém návratu z ČR, čímž „znemožnil“ nejen české politiky, ale také Ústavní soud ČR, jehož úmyslné pochybení je předmětem této analýzy (blíže k návštěvě Paula Ryana viz produkt 11065).

Nedostatečnou roli zde sehrávají opět novináři, kteří nepokládají správné otázky těm správným politikům. Dokonce ani generální ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup se ve svém pořadu Týden s prezidentem (5. dubna 2018), kde oba rozebírali kauzu „Nikulin“, neodvážil zeptat na negativní roli Ústavního soudu. Zřejmě věděl, že to z výše uvedených důvodů není vhodná otázka pro prezidenta. Jenže kde je potom ta skutečná žurnalistika bez obalu, v níž nejsou novináři, kteří by k některým politikům ukazovali svou náklonnost a k jiným zase svoji nelibost?

Rozbor činnosti Ústavního soudu v inkriminovaných dnech poskytuje nezvratné důkazy o narušení nezávislosti ÚS tím, že se podřídil politické situaci ve prospěch potřeb zahraniční mocnosti.   

Pro úplnost uvádíme znění slibu soudce Ústavního soudu: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně."