Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
9. listopad 2018
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11087)

Produkt navazuje na dokument 11086, jenž obsahoval úvodní hodnocení incidentu ze dne 17. září 2018, při kterém byl sestřelen ruský průzkumný letoun Iljušin Il-20 operující nad syrským územím (průzkumná verze Il-20 je přednostně určena k provádění elektronického průzkumu a vedení elektronického boje).

V tomto produktu se zaměříme na přípravu izraelské operace* a její provedení. V kontextu tohoto obsahu vyvstává do popředí otázka, zda Izraelci útočili proto, aby zasáhli pozemní cíle na území Sýrie, anebo proto, aby využili a zneužili let ruského průzkumného letounu ve vhodném prostoru nad pobřežím Sýrie. Taktéž je zde otázka ohledně dohodnutého systému varování ze strany Izraele směrem k velení ruských sil v Sýrii. Nastavená pravidla tohoto systému byla Izraelci porušena. Proč Izraelci tato pravidla porušili, to zatím nevysvětlili. Pro analýzu* izraelské vzdušné operace je rovněž důležitý poznatek o tom, že Izraelci své údery proti cílům v Sýrii od počátku roku 2018 úzce konzultují s americkou stranou (vysvětlení užší spolupráce viz produkt 11077).

Do přípravy vzdušné operace patří podrobný rozbor prostoru plánované operace, v němž se nacházejí cíle útoku. Prostor vzdušné operace můžeme přirovnat k trojrozměrnému tělesu (např. ke krychli), jehož půdorys je v tomto případě tvořen územím Sýrie a vodami Středozemního moře (pobřežní/výsostné a mezinárodní vody) a ostatní část tvoří vzdušný prostor (vzdušný prostor státu a mezinárodní vzdušný prostor).

6. listopad 2018
Registrovaní

Specifické hodnocení (11086)

Izraelské vzdušné síly provedly 17. září 2018 přibližně ve 22.00 hod. místního času útok proti syrským objektům v prostoru provincie Latákíja, která se nachází na syrském pobřeží. Útok byl veden v nízké výšce ze Středozemního moře. Na útok reagovala syrská protivzdušná obrana (PVO), avšak jedna z protiletadlových střel omylem sestřelila ruský průzkumný letoun Iljušin Il-20, který se v té době nacházel asi 27 km od syrského pobřeží a chystal se na přistání na vojenské základně Hmímín. Ruský letoun se zřítil do moře a na jeho palubě zahynulo všech 15 příslušníků ozbrojených sil Ruské federace.

Izraelci svedli vinu na vojenské síly Sýrie a za svůj čin se ani neomluvili. Ruský prezident Vladimir Putin uvedl, že se jednalo o souběh tragických okolností, ale zdůraznil nutnost ještě lépe zajistit ochranu ruským vojákům působícím na území Sýrie. O něco ostřeji reagovala ruská generalita, která obvinila Izrael z úmyslné provokace a vytváření nebezpečného prostředí, k čemuž doplnila, že si vyhrazuje právo na odvetné kroky.

3. listopad 2018

Souhrnné uvedení události – aktualizovaná verze (11085)

Světová rada míru (World Peace Council – WPC) zorganizovala ve dnech 27.–31. října 2018 misi solidarity se Sýrií, která se skládala z mezinárodní konference a mítinků se syrskými představiteli. Mise se posloupně konala na různých místech v syrském hlavním městě Damašku.

Několikadenní akce WPC zahájené zasedáním výkonného výboru se v jejím vyvrcholení, což byla mezinárodní konference, zúčastnilo 92 osob z 37 zemí (mimo Sýrii). Zahraniční účastníci pocházeli z 55 různých organizací. Dalšími účastníky byli přirozeně zástupci ze syrských institucí včetně studentů a lektorů Damašské univerzity. Celkový počet účastníků přesáhl číslo 500.  

Mezi účastníky byl také plukovník ve výslužbě Jiří Bureš, jenž je předsedou asociace Vojáci proti válce (VPV). Tato asociace (občanské sdružení) využívá pro svou práci analýzy a hodnocení mezinárodní situace poskytované analytickou agenturou EXANPRO. V tomto spojení nabídl předseda VPV účast na této akci protagonistovi agentury EXANPRO plukovníkovi v záloze Jiřímu Wagnerovi. Oba jmenovaní tak obdrželi pozvání ze syrské strany a zúčastnili se všech aktivit v rámci mise WPC v Sýrii.

Pro analytickou agenturu EXANPRO byla tato pracovní návštěva Sýrie přímým zdrojem informací jak ze strany členů WPC či přidružených organizací, tak ze strany syrských činitelů. Navíc bylo možné přímo v terénu zhodnotit situaci v Damašku a jeho přilehlém okolí. Všechny tyto získané informace jsou podpůrnou položkou pro hodnocení situace v Sýrii, celkové situace v blízkovýchodním regionu a vztahu Sýrie s ostatními zeměmi.

V několika veřejně přístupných produktech přineseme čtenářům exkluzivní shrnutí z vystoupení syrských představitelů a zástupců WPC a obsah příspěvků asociace VPV ve spolupráci s agenturou EXANPRO. V samostatném dokumentu pro registrované čtenáře následně zhodnotíme situaci v Damašku a jeho okolí. Na závěr této tematiky poskytneme předplatitelům vlastní hodnocení významu WPC, rozbor a hodnocení vystoupení zmíněných zástupců WPC a syrských představitelů, a dále analytický rozbor situace v Sýrii ve vztahu k Blízkému východu a několika dalším zemím – především k Ruské federaci a USA.   

Jednotlivé produkty k uvedené tematice jsou rozděleny následovně:

  • Mítink a vystoupení zástupce generálního tajemníka strany Baas – Strana arabské socialistické obrody (Hilal al-Hilal) – viz produkt 11091
  • Mítink a vystoupení ministra zahraničních věcí a záležitostí vystěhovalců (Walid Muallem) – viz produkt 11090 
  • Mítink a vystoupení předsedy Lidového shromáždění Syrské arabské republiky (Hammouda Sabbagh)
  • Mítink a vystoupení syrského prezidenta Bašára al-Asada (Bashar al-Assad) – viz produkt 11088
  • Výběr toho nejzajímavějšího z projevů zástupců WPC
  • Příspěvky asociace Vojáci proti válce ve spolupráci s agenturou EXANPRO
  • Hodnocení situace v syrském hlavním městě Damašku a jeho okolí
  • Hodnocení významu WPC, rozbor a hodnocení vystoupení zástupců WPC a syrských představitelů
  • Analytický rozbor situace v Sýrii ve vztahu k Blízkému východu a klíčovým zemím v regionu a ve světě

Publikované zpravodajské produkty související s problematikou Sýrie:


Zpravodajský produkt 11085
Souhrnné uvedení události
© 2018 Agentura EXANPRO
1. říjen 2018

Souhrnné hodnocení a doporučení (11084)

Produkt jako druhý díl přímo navazuje na problematiku započatou v dokumentu 11083, který představuje první díl rozebírané tematiky.

V současné době Andrej Babiš vystupuje proti přijímání syrských nezletilých a mladistvých osob, avšak neumí zaujmout rozhodné stanovisko. To potvrdil tím, když se setkal s europoslankyní Šojdrovou, což byla zbytečná ztráta času a ukázka povrchnosti obou politiků, kteří vlastně o ničem podstatném nejednali a jen se vzájemně přesvědčovali o svých osobních názorech. Takto premiér Babiš „maká“, jak se sám neustále chlubí používaje přesně tento výraz. Europoslankyně mu nebyla schopna během schůzky vysvětlit, proč takto koná a jak by to vlastně chtěla v rámci právního systému a mezinárodních dohod provést. Pouze se opírala o to, že se jedná o humanitární gesto a že bychom v tom měli následovat Francii a Británii, které již několik dětí přijaly. To je hodně podivné a chabé zdůvodnění dělat něco jenom jako gesto a jenom proto, že tak činí i jiné země – konání ve smyslu: když oni, tak my taky.

Pokud by Babiš skutečně bojoval za správné věci, tak by europoslankyni Šojdrové před přijetím položil nejdříve několik otázek. První otázka se měla týkat toho, zda europoslankyně konzultovala svou iniciativu se syrskými úřady a jaké stanovisko od nich obdržela. Syrské zákony totiž neumožňují adopci do zahraničí, a tak není podstatné, kolik českých rodin se přihlásilo k přijetí syrských dětí, byť by to mělo být na dočasnou dobu.

Druhou otázkou se měl zeptat, proč si europoslankyně myslí, že Česká republika je tou správnou zemí pro přijetí syrských dětí. K tomu měl svou otázku rozšířit na dotaz, jestli Michaela Šojdrová vůbec zjišťovala možnosti vhodnějších zemí s islámskou komunitou.

Další otázka měla směřovat k tomu, proč v situaci, kdy syrské úřady obnovují svou zemi, chce poslankyně Evropského parlamentu přebírat syrské děti z Řecka místo toho, aby vyvolala v EU podporu Sýrie v rekonstrukci její infrastruktury a pomoc s navrácením Syřanů zpět do jejich země. Tato opodstatněná aktivita by musela být pochopitelně spojena se zrušením nesmyslných protisyrských sankcí.

Na závěr by se měl premiér Babiš zeptat, kde bere paní poslankyně přesvědčení o tom, že nějaké syrské děti ve věku od 12 do 17 let budou chtít žít v České republice (byť jen dočasně) a dodržovat české zákony a určitá pravidla. A dále, zda počítá s tím, že mnozí z nich by z ČR utekly do jiných pro ně výhodnějších zemí (taková je zkušenost s cizími dětmi bez dospělého doprovodu zadrženými v ČR v minulých letech).

Těch otázek by mohla být celá řada, ale pokud nedokáže europoslankyně Šojdrová uspokojivě odpovědět alespoň na ty výše zmíněné, není důvod k tomu, aby předseda vlády marnil čas schůzkou s ní a debatou o ničem. V této situaci a nepřipravenosti paní poslankyně není totiž o čem jednat. Předseda české vlády by neměl přijímat někoho jenom proto, že dotyčný či dotyčná má nějaké přání a ještě k tomu bez podloženého veřejného prospěchu. Přání máme všichni, ale jen malé množství z nich je zpracováno do formy veřejně prospěšné realizace a jen málo z nich není spojeno primárně s vlastním osobním prospěchem (finanční nebo politický zisk, sláva a obdiv spojené s kariérou apod.).

Pokud není o čem jednat, je potom zvláštní, že hnutí ANO i přesto podpořilo zařazení bodu o syrských „sirotcích“ do jednání Poslanecké sněmovny. Zde se opět ukazuje, jak hnutí ANO manévruje. Ani tohle přece není to „makání“, o němž mluví. Jenže představitelé hnutí ANO se bojí o své politické body, a tak se zabývají raději vším, aniž by to přineslo jakýkoli užitek.

Čeští politici a Česká republika mají ještě jednu negativní zkušenost s migranty z Blízkého východu. A to se dokonce jednalo o irácké křesťany, kteří by mohli mít blíže k české populaci. Česká vláda zahájila v roce 2016 na popud Nadačního fondu Generace 21 (NFG 21) program přemísťování iráckých křesťanů do ČR. Celkem mělo být podle plánu přemístěno 153 Iráčanů, avšak po příjezdu více než 60 z nich nastaly problémy. Skupina 25 Iráčanů se svévolně rozhodla pro život v Německu, kam se také neoprávněně vydala. Německé úřady hodlaly tyto Iráčany vrátit do ČR, ale údajně tam měli získat azyl. Jiná skupinka osmi Iráčanů se rozhodla pro návrat do své domoviny. Po těchto nepříjemnostech se vláda rozhodla program ukončit, aniž by do ČR stihlo dorazit všech 153 plánovaných iráckých křesťanů. Zhruba 30 Iráčanů v ČR zůstalo.

Program s iráckými křesťany byl neúspěchem, jenž měl být zároveň ponaučením pro české politiky, jak příště postupovat či nepostupovat v této problematice. Náhle se ale jedná o 50 blíže neurčených nezletilých a mladistvých osobách ze Sýrie, a to způsobem, který naznačuje, že se čeští politici vůbec nepoučili. Přitom nezletilí a mladiství jsou mnohem rizikovější kategorií ohledně proměnlivějšího chování, jež může vyústit v protiprávní skutky. Islámská mládež přestěhovaná do evropských zemí podléhá mnohem snadněji vnějším negativním vlivům, a to převážně těm vlivům spojeným s islámským podtextem (navádění k působení proti jinověrcům a jejich kultuře, rekrutace pro boj za islámskou věc v zahraničních zemích, podíl na nezákonných aktivitách ve prospěch různých islámských skupin a komunit apod.). Evropané nebudou nikdy těmi, kteří by řídili a kontrolovali život a vývoj muslimů v Evropě včetně islámské mládeže. Takovou iluzi nemohou mít ani rodiny pěstounů vychovávající děti z islámských zemí.

Své selhání odhalila také Bezpečnostní informační služba* (BIS), která už v roce 2015 v rámci třech vládních projektů prověřovala 250 osob ze Sýrie, Iráku a Libanonu. Tímto se vedení BIS chlubilo ve své výroční zprávě za rok 2015, čímž chtělo české veřejnosti ukázat, co všechno příslušníci BIS vykonávají. Jenomže o několik stránek dál se ve stejné zprávě pracovníci BIS rozepisují o tom, jak je nemožné migranty ze zemí ozbrojených konfliktů prověřit (viz produkt 12014 Prvotní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2015). Jak ale potom BIS tyto cizince prověřila a jaký závěr české vládě předala?

Tady se nabízí pouze jeden závěr, a to: nelze prověřit = nelze přijmout. Avšak je známo, že osoby z Blízkého východu byly do ČR přijímány. Pak vzniká otázka, jaký smysl tedy mělo bezpečnostní prověřování ze strany BIS. Fungování BIS není v tomto případě v pořádku. Stejně tak není v pořádku vztah mezi českou vládou a BIS, potažmo českými zpravodajskými službami. Tento vztah vychází ze znalostí české vlády, jak a k čemu využívat vlastní zpravodajské služby* a jakým způsobem je úkolovat a koordinovat jejich činnost. Avšak Andrej Babiš odhalil, že vláda ani on sám takovými znalostmi neoplývají, když ve své knize „O čem sním, když náhodou spím“ nechtěně v několika poznámkách jasně zviditelnil, že neví, kdo řídí české zpravodajské služby (viz produkt 12032).   

Falešné vyzdvihování důležitosti přijetí syrských dětí je pouhé zakrývání vlastní viny v podpoře destabilizace Blízkého východu, přičemž přijímání osob z islámských zemí není řešením problému, ale naopak jeho šířením, s čímž se pojí také zvyšování napětí ve společnosti.

Stejně tak zástupci občanských iniciativ, kteří premiéru Babišovi představili svůj plán na dočasnou mezinárodní ochranu pro 50 syrských dětí, by se měli nejprve zabývat stejnými otázkami, jaké byly předloženy výše v souvislosti s iniciativou europoslankyně Šojdrové. Teprve po nalezení dostatečně pravdivých odpovědí se mohou zabývat nějakou mezinárodní ochranou a její realizací. Více by se ale občanské iniciativy měly zaměřit na popsané příčiny a méně na následky (viz první díl diskutované problematiky).   

V problematice migrace je těžké požadovat po těch politicích, kteří kvůli údajnému odstrašení ruské hrozby posílají vojenské jednotky do Pobaltí, aby spravedlivě, a tedy i v rámci právních norem zúčastněných zemí řešili jednoduchým a přesto účinným způsobem problém nezaopatřených syrských dětí. Politici, kteří místo udržování mezinárodního míru eskalují napětí, a to nejen v Pobaltí (týká se též izraelsko-palestinského konfliktu a otázky statusu Jeruzaléma), nebudou mít nikdy spravedlivý zájem na řešení problému osamocených dětí. V jejich přístupu je jen pokrytecký postoj a snaha po získání voličů a falešného obdivu od představitelů evropských zemí. Těmto politikům jsou přednější politické funkce a kariéra než spravedlnost a mezinárodní mír.

Mnoho českých politiků se samo přihlásilo do role tzv. podřízených „uklízečů“, kdy se podílejí na uklízení následků po agresivní politice Západu, a to nejen ve vztahu k Sýrii. V tomto smyslu se snaží zlegalizovat nelegální migraci a uvalovat nesmyslné a nespravedlivé sankce na oponenty americké zahraniční politiky. Naproti tomu sankce za několikanásobné porušení mezinárodního práva a zločiny proti lidskosti, jichž se za posledních 20 let dopustily Spojené státy a jejich spojenci proti obyvatelům Srbska, Iráku, Afghánistánu, Jemenu, Libye atd., nejsou ze zbabělosti evropskými zeměmi vůbec diskutovány, natož aby byly řádně a po právu realizovány. A tak podřízené členské země EU a NATO pouze „uklízejí“ následky, avšak o příčinách se neodvažují hovořit, aby si nerozhněvaly své mocné pány (oficiálně spojence), kterým přisluhují v jejich politice a přikyvují jim na všechno, co po nich tyto mocnosti požadují včetně realizace a vedení vojenských misí v zahraničí. Opravdová politická kuráž ve jménu spravedlnosti a národní odpovědnosti se zcela vytratila.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11084
Souhrnné hodnocení a doporučení
© 2018 Agentura EXANPRO
30. září 2018

Souhrnné hodnocení a doporučení (11083)

Pravé úmysly a schopnosti politiků, jinými slovy jejich charakter a odbornou způsobilost máme možnost poznat vždy při jejich „úsilí“ řešit nějakou exponovanou záležitost. V posledních dnech se jednou z těchto záležitostí stal případ údajných sirotků ze Sýrie. S iniciativou přijmout do České republiky 50 syrských „sirotků“ z uprchlických táborů v Řecku přišla europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Jedná se však o uměle vyvolanou kauzu s falešným humanitárním gestem neboli kauzu, která nemá bezpečnostní, kulturní a ani právní opodstatnění, čímž se z ní stává festival promarněného politického času s možným a neomluvitelným vytvářením budoucích problémů – problémy bezpečnostní, kulturně-společenské i právní (rozbor těchto problémů je předmětem samostatného produktu).

Politici z vícera politických stran a hnutí včetně členů vládního kabinetu marní touto kampaní i debatou o dané záležitosti drahocenný čas, který by členové vlády, poslanci a senátoři měli využít zcela jinak, a to zaměřit se na úsilí k nastolení a udržování stabilního bezpečného prostředí v problematickém regionu, na úsilí k důslednému dodržování mezinárodního práva všemi zapojenými zeměmi a na snahu obnovit válkou zničený region. To by však nejprve museli vystoupit ze stínu západní koalice, která pod vedením USA udržuje účelovou politickou linii proti syrskému režimu s cílem získat jednu z výhod v komplexním soupeření s Ruskou federací. Tou výhodou má být změna sféry vlivu v Sýrii – v tomto případě přechod ze sféry ruského vlivu na sféru amerického vlivu. S demokratickými hodnotami neměl konflikt v Sýrii nikdy nic společného.

Namísto žalostné a nic neřešící výzvy 36 senátorů a podobných pokusů několika poslanců směřujících k české vládě s nátlakem, aby ČR přijala syrské sirotky, by měli čeští politici vydat výzvu směrem k aktérům ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Měli by se primárně zabývat stále trvajícími příčinami, a nikoli následky, jež se budou bez řešení příčin neustále kupit – a kupit se bude také počet nezaopatřených syrských dětí jako následek arogantní a agresivní politiky Západu. Výzva proto nemůže směřovat k české vládě a nemůže řešit syrské sirotky či děti bez dospělého doprovodu jako jeden z mnoha následků, ale musí být adresována těm, kteří dlouhodobě destabilizují Blízký východ.

Ohledně Sýrie by veřejná výzva měla směřovat přímo k hlavním architektům ozbrojeného konfliktu v Sýrii, kteří proti syrskému režimu využili sunnitskou část populace a několik desítek tisíc zahraničních bojovníků. Hlavními destabilizačními architekty jsou Američané, kteří vznik konfliktu v Sýrii spojili s rozhodnutím o stažení vlastních vojenských sil z Iráku, který rozvrátili neoprávněnou agresí zahájenou v roce 2003. Nechtěný odchod amerických sil z Iráku měl být dokončen v prosinci 2011. Tento časový harmonogram určil otevření konfliktu ve stejném roce (2011) v sousední Sýrii, která měla fungovat jako návratová brána americké přítomnosti na Blízkém východě. Američané ve skutečnosti nechtěli Blízký východ nikdy opustit, což potvrzují i současnou politikou v regionu (viz souhrnná analýza 11003).

S realizací plánu Spojeným státům vydatně vypomohli „spojenci z prospěchu“, a to jak z dotčeného regionu (především Saúdská Arábie, Turecko – v současnosti v jiné situaci viz produkt 11029, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Katar, Jordánsko a nyní také aktivnější Izrael v rámci vzájemné výpomoci s USA – viz produkt 11077), tak mimo dotčený region (obecně členské země NATO a EU skrze svou podporu různými způsoby a v různé míře: politické schvalování aktivit západních mocností, vojenská podpora, poskytnutí vzdušného prostoru, přijetí sankcí proti syrskému režimu apod.). Nyní je znovu v Iráku a nově v Sýrii několik tisíc amerických vojáků a k tomu několik stovek příslušníků soukromých bezpečnostních agentur*, které mají výhodné kontrakty s americkou administrativou.

Pokud chtějí čeští politici a politici dalších evropských zemí efektivně řešit situaci na Blízkém východě a tím také situaci nezaopatřených dětí, musí svou výzvu nasměrovat primárně na USA a požadovat stažení amerických sil i vojáků jiných zahraničních zemí ze Sýrie, tedy všech subjektů, které syrské státní hranice překonaly svémocně a nemají ve své přítomnosti na území Sýrie žádný právní status. Dále musí požadovat ukončení podpory povstaleckým skupinám, jejichž cílem je pouhé získání moci, čehož je dokladem i soupeření mezi samotnými opozičními skupinami a také uvnitř jednotlivých skupin. To je jediná cesta, jak v Sýrii vytvořit bezpečné prostředí bez teroristických skupin jako al-Kajda a její údajné syrské odnože an-Nusra (nyní Džabat Fatah aš-Šám) a ISIS (tzv. Islámský stát v Iráku a Sýrii) čili skupin, které v Sýrii před vyvoláním konfliktu nepůsobily, neboť k tomu neměly příležitost a podmínky.

Ustavičné obviňování režimu Bašára Asada je jen pokrytectví a obhajoba zločinů proti lidskosti páchaných ze strany Západu – viz produkt 11038 Vina syrského prezidenta Bašára Asada dosahuje sotva 15 procent.

Výzvu mohl vyvolat již sám Andrej Babiš jako vicepremiér v předchozí vládě Bohuslava Sobotky vzešlé z voleb v roce 2013. Avšak pokud se podíváme na chování Babiše v politických funkcích za posledních pět let, tak se v žádném případě nejedná o činy směrem k vytváření bezpečného prostředí, dodržování mezinárodního práva a udržování mezinárodního míru. Dva následující příklady jsou toho jasným dokladem:

  • Vláda Andreje Babiše v demisi podpořila v dubnu 2018 vojenský úder proti Sýrii ze strany USA, Velké Británie a Francie. Záminkou pro útok bylo údajné použití chemických látek v syrském městě Dúmá syrskými vládními silami. Použití chemických látek nebylo řádně vyšetřeno a útok západních zemí nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN. Tím vláda Andreje Babiše podpořila porušování mezinárodního práva (částečná analýza a hodnocení incidentu v Dúmá jsou součástí produktu 13038).
  • Hnutí ANO v čele s tehdejším ministrem obrany Martinem Stropnickým horovalo pro vyslání českých vojáků do Pobaltí, což zdůvodňovalo dezinformacemi*[1]. Vyslání českých vojáků k ruským hranicím podpořil také Andrej Babiš, čímž se provinil proti udržování mezinárodního míru, a naopak podpořil eskalaci mezinárodního napětí a použití hrozby vojenskou silou (což je v rozporu s článkem 1 Severoatlantické smlouvy).

Jestliže Andrej Babiš tvrdí, že bojuje za dodržování mezinárodního práva a proti všem nelegálním věcem – např. proti nelegální migraci [2], tak to provádí jenom formou své rétoriky, a nikoli konkrétními činy. Jeho činy se smrskly jen na „líbivé“ mediální výstupy, kde zaníceně tvrdí, že ČR nepřijme ani jednoho migranta. Jenže tohle není boj proti nelegální migraci, protože premiér Babiš zapomíná či nechce veřejně přiznat, že přítomnost nelegálních migrantů v ČR nezávisí na tom, kolik jich ČR přijme, ale na tom, kolik se jich bude pohybovat v členských zemích Evropské unie. V rámci EU je volný pohyb osob mezi členskými zeměmi (volné státní hranice) a již jednou přijatý nelegální migrant má neomezenou možnost cestování po zemích EU včetně neomezeně dlouhého pobytu na jejich územích.

Andrej Babiš nechce připustit, že EU nelegální migraci podporuje v souladu se svými dokumenty o přesídlování obyvatel, ale naopak neustále v médiích hovoří, že je nutné se zaměřit na země, odkud migranti přicházejí (odpoutává pozornost od hlavních příčin). Navíc místo termínu převaděči neustále používá termín pašeráci, jako kdyby migranti měli být nějakým zbožím – a novináři po něm tuto terminologii komicky přebírají.

Premiér Babiš svým zaměřením na Severní Afriku a další regiony bez uvažování politiky EU opět nešikovně poukazuje jenom na následky, a nikoli na příčiny v podobě pobídek pro migranty k cestě do Evropy ze strany EU a v podobě finanční podpory ze strany členských zemí EU všemožným organizacím, které hybnost nelegální migrace udržují v praxi (blíže tuto problematiku rozebírá produkt s názvem „Neexistuje migrační krize, ale existuje migrační projekt“).

Předseda Babiš už vůbec neřeší agresivní a destabilizační politiku Západu v čele s USA, která je stěžejní příčinou veškerého následného dění ve světě se zpětnou vazbou na evropský kontinent, kde se pozvolna mění bezpečnostní a sociální situace.

Svým přístupem sám Babiš jasně dokladuje, že není ochoten řešit pravé příčiny, ale jen klouzat po povrchu. Tohle Babišovo vystupování není ani v nejmenším bojem proti jakémukoli negativnímu jevu, nýbrž pouhou přetvářkou a manévrováním ve dvojím vztahu, a to zaprvé mezi ním a voliči, a zadruhé mezi ním a západními mocnostmi a nadnárodními organizacemi.

Na dokument přímo navazuje produkt 11084 jako druhý díl rozebírané problematiky. 


[1] Zpravodajské produkty související s problematikou vojenské mise v Pobaltí:

[2] Zpravodajské produkty související s problematikou nelegální migrace:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11083
Souhrnné hodnocení a doporučení
© 2018 Agentura EXANPRO