Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
25. prosinec 2019
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení – případová studie (11119)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 11118, v němž je uvedení do problematiky incidentu ve Fakultní nemocnici Ostrava s nadnesením otázek ohledně politické a policejní reakce s podrobnějším zaměřením na hodnocení přístupu politických funkcionářů. V tomto produktu následuje hodnocení reakce policistů se zaměřením na pátrání po pachateli, určování jeho totožnosti a vystupování Policie ČR (PČR) směrem k médiím a veřejnosti.

Kromě pokračujícího vyšetřování případu směrem k odhalení přesného motivu střelce, způsobu získání nelegální střelné zbraně a možných signálů, které napovídaly, že útočník něco takového může spáchat, by se PČR měla zaměřit na kritické vyhodnocení vlastní činnosti. Do tohoto přísného vyhodnocení by měly být zahrnuty následující otázky:

  • Byl příjezd prvních hlídek z časového i obsahového hlediska v pořádku?
  • Je v pořádku, že se policistům nepodařilo detekovat* správného pachatele napoprvé?
  • Je v pořádku, že identifikace* pachatele (určení jeho totožnosti) v tomto vážném incidentu a za stávajících podmínek trvala 2 hod. a 34 min. od spáchání trestného činu?
  • Je v pořádku, že detekce a identifikace správného pachatele splynuly z hlediska uvolnění informací do jedné doby?
  • Je v pořádku, že lokalizace* pachatele, který se nacházel „jen“ 5,5 km od místa činu, trvala za stávajících podmínek 3 hod. a 10 min. od provedení střelby v ostravské nemocnici?
  • Je v pořádku, jak PČR komunikovala s novináři a veřejností?

Obecně řečeno PČR musí vždy po takovýchto závažných trestných činech rozebrat vlastní reakci na ohlášení incidentu a vlastní činnost při příjezdu na místo činu, při prověření přítomnosti pachatele (aktivního střelce) na místě činu, při zajištění místa činu, při detekci* pachatele, při identifikaci* pachatele, při lokalizaci* pachatele a při zadržení nebo eliminaci pachatele. Veškerá činnost musí být rovněž vyhodnocena z hlediska jejího zastřešení efektivním a rozhodným řízením všech zasahujících policejních prvků z k tomu zřízeného dočasného řídícího centra (řídící skupiny) včetně nutné komunikace s novináři a veřejností.

Vyhodnocení je nutné provést pro profesní ponaučení (lessons learned) celého policejního sboru se zdůrazněním důležitých bodů a pro přijetí dílčích i systémových opatření pro zdokonalení budoucí činnosti policistů.

Jakých nedostatků se Policie ČR dopustila při působení proti „ostravskému střelci“? To popisuje následující analýza ve formě případové studie.

19. prosinec 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11118)

Tragický incident se odehrál 10. prosince 2019 ve Fakultní nemocnici Ostrava. Útočník v ten den vešel po sedmé hodině ranní (nejpozději v 7.15 hod.) do objektu nemocnice, kde si vybral čekárnu traumatologické ambulance. Tam v 7.19 hod. zahájil z bezprostřední blízkosti střelbu do lidí. Na místě nebo později následkům střelby podlehlo celkem sedm osob (čtyři muži a tři ženy), další dvě osoby byly zraněny. Akce střelce trvala do 30 sekund. Útočník poté ihned opustil objekt nemocnice a odjel v osobním voze.

Na místo se začali sjíždět příslušníci z různých bezpečnostních orgánů a místní, krajští i státní funkcionáři. Byla to tradiční ukázka toho, jak se čeští funkcionáři dokážou koncentrovat na jedno místo jenom proto, že se tam odehrálo něco „velkého“. Otázkou však je, kdo z oněch funkcionářů byl na místě opravdu užitečný a kdo svou přítomností pouze předstíral svou důležitost.

Jak mají všemožní funkcionáři postupovat v takovéto situaci? A proč u většiny funkcionářů není vhodné, aby okamžitě vyráželi na místo činu, a to ještě v době, kdy neskončila policejní operace? Odpověď tkví v tom, že zvyšující se počet funkcionářů v prostoru incidentu komplikuje v několika oblastech práci policejních orgánů. Stejně tak komplikace nastávají, když se různí funkcionáři snaží přes své podřízené úředníky aktivně a vytrvale získávat osobní přehled o situaci v místě incidentu (více dále v textu).

Postup samotné Policie ČR (PČR) nebyl zcela koordinovaný a policisté nebyli využiti nejefektivněji. Postup PČR v součinnosti s ostatními složkami či úřady a místní samosprávou pak byl v určitých ohledech až chaotický. O tom vypovídá především to, že s novináři mluvil každý, kdo měl nějakou funkci. Takto například Česká televize během 63 minut (od 8.40 do 9.43 hod.) telefonicky vyzpovídala osm různých politických a policejních funkcionářů, kteří ochotně poskytovali informace a odpovídali na otázky podle vlastních informačních kanálů. V té době nebyl pachatel stále ještě vypátrán, natož dopaden, dokonce nebyla určena ani jeho totožnost. Během takto vážného incidentu nemohou tímto způsobem státní a místní prvky postupovat (podrobnější objasnění dále v textu).

Policistům trvalo 2 hodiny a 34 minut, než zjistili totožnost pachatele. Následně byl pachatel přibližně v 10.30 hod. vypátrán a lokalizován, a to ještě za pomoci jeho matky, která policii upozornila na jeho přibližnou polohu. Útočník byl objeven u obce Děhylov „pouhých“ 5,5 km přímou čarou od objektu nemocnice, a to ve stejném osobním voze, v jakém opustil místo činu. V té době uplynuly 3 hodiny a 10 minut od střelby. Lze tento výkon považovat za úspěch PČR?

Útočník se neskrýval, neprchal, neměnil vozidla apod. V opačném případě mohl za tři hodiny ujet více než 300 km po dálnici a mimo dálnice více než 180 km. Mohl bez problémů přejet do Polska nebo na Slovensko, ale také do Rakouska. Jak Policie ČR v době pátrání řešila hraniční přechody a oznámení zahraničním partnerům?

Incident v ostravské nemocnici je ukázkou, jak se státní orgány poučily či nepoučily od posledního tragického incidentu v Uherském Brodě (únor 2015), kde rukou nepříčetného střelce zahynulo osm osob. Oba incidenty nelze úplně spojovat (stejný počátek, ale rozdílný vývoj situace), přesto by reakce státních orgánů měla vždy vycházet ze stejného propracovaného a koordinovaného systému. Takový přístup orgánů během předchozího incidentu chyběl. Avšak incident v Ostravě prokázal, že absence tohoto přístupu trvá. Jaké nedostatky byly zaznamenány v činnosti policistů a politiků?

5. prosinec 2019
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (11117)

Kauza ohledně údajného protizákonného spolčení amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho nejbližších spolupracovníků se zástupci Ruské federace má své pokračování. Nyní se ale jedná o pokračování, které se obrací proti samotným vyšetřovatelům, a tím také proti jejich podporovatelům z řad politiků Demokratické strany.

O zneužívání Soudu FISA (o institutu FISA podrobněji dále v textu) k získání soudních příkazů FISA* pro sledování a „těsnější vyšetřování“ podezřelých osob jsme se zmiňovali již v lednu 2018 v produktu 12034, v němž jsme psali o snaze odhalit nikoli protizákonné spolčení Trumpova štábu s Ruskou federací, ale naopak spiknutí proti prezidentovi USA.

Zpráva by měla být uvolněna v pondělí 9. prosince 2019, přičemž 11. prosince 2019 by se mělo uskutečnit slyšení před Výborem pro justiční záležitosti (Senát USA) s cílem prodiskutovat závěry vyšetřování. Na slyšení je pozván generální inspektor Ministerstva spravedlnosti USA, který je hlavní odpovědnou osobou za zpracování uvedené zprávy. Dalším pozvaným by měl být ředitel FBI* Christopher Wray. Zpráva bude přednostně uvolněna jen pro Kongres USA, respektive pro příslušný senátní výbor, a později bude upravena tak, aby mohla být uvolněna také pro veřejnost.

V případě diskutované zprávy patří mezi hlavní otázky to, jak byl Soud FISA zneužíván a jaký dopad to může mít na další vývoj politické situace ve Spojených státech amerických a na bezpečnostní a zpravodajské složky USA.

24. listopad 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11116)

Produkt přímo navazuje na zpravodajský výstup 11115.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se pro britský týdeník The Economist hodně rozpovídal (podrobněji viz předchozí produkt 11115) a ač některé věci zaobaloval a slovně obcházel, tak prozradil mnohé o vztahu mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací. Odhalil také, jak si v tomto vztahu stojí Evropa, potažmo Evropská unie, a také samotná Francie.

Pro mnohé politiky bylo překvapivé, že Macron vyzval k opětovnému otevření strategického dialogu s Ruskem. Mínil tím snad francouzský prezident, že se už nechce řídit podle vedoucí a určující politiky USA? Anebo měla jeho slova význam zprostředkovatelský a vysílala signál pro jednání mezi klíčovými hráči o nastávajícím složitějším období? A proč si Macron v některých slovech protiřečí?

19. listopad 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11115)

Francouzský prezident Emmanuel Macron kritizoval stav Severoatlantické aliance, a to především kvůli postojům amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nejednalo se o stručné prohlášení, ale o poskytnutí obsáhlého rozhovoru britskému týdeníku The Economist. Celý rozhovor s prezidentem Macronem byl písemně zaznamenán na téměř 15 stran a publikován 7. listopadu 2019 ve zkrácené verzi jako článek na zhruba tři strany pod názvem „Hodnocení apokalyptické vize Emmanuela Macrona“.    

Vztahy Francie a USA jsou ohledně NATO dlouhodobě problematické. Američané ale vždy dokázali Francouze „umravnit“ tak, že v zahraniční politice působili podle amerických požadavků. Nové období ve vztahu mezi USA a Francií nastalo po politickém převratu na Ukrajině v roce 2014 (viz produkt 11010 a produkt 11027), kdy se tzv. studená válka* mezi USA a Ruskem (včetně jejich „spojenců“) přehoupla do své třetí fáze (stručné objasnění fází stále trvající studené války viz např. produkt 12062).

Před rokem 2014 měla Francie s Ruskem velmi dobrý vztah, což dokládalo také to, že Francie stavěla pro ruské vojenské námořnictvo dvě moderní výsadkové lodě třídy Mistral pojmenované „Vladivostok“ a „Sevastopol“. Avšak pod tlakem sankcí proti Rusku iniciovaných ze strany USA byla Francie nucena tento kontrakt zastavit (o protiruských sankcích rozhodly USA i za EU, země EU se jen podřízeně přidaly – viz produkt 11103).

V polovině roku 2017 se mnozí politici domnívali, že se Francie stává hlavním spojencem USA v Evropě. V té době přijel americký prezident Donald Trump do Paříže na oslavy francouzského státního svátku (bylo to „jen“ půl roku po inauguraci nového prezidenta USA). Jenže to nebylo správné hodnocení – viz produkt 11049 Přeceňovaný vztah mezi USA a Francií z července 2017.

Vystupování francouzských politiků ve jménu Francie, lépe řečeno ve jménu vlastních mocenských zájmů, a tím zároveň proti americkým zájmům ve světě (především pak v Evropě) je vždy spjato s reakcí Spojených států amerických. Reakce může mít různý charakter, ale ve třetí fázi studené války se způsoby reagování na nesoulad s americkou zahraniční politikou přitvrdily, jako by Američané chtěli navázat na období 60. let a na nechvalně proslulou a dlouhodobou operaci GLADIO – podrobnější vysvětlení k uvedené operaci viz produkt 12025 Islámský stát jako projekt s volným řízením a víceúčelovým využitím v celé Eurasii (1) a produkt 22035 Institucionalizovaný terorismus v podobě operací pod falešnou vlajkou (2/3)

Dvěma závažným teroristickým útokům, které se ve Francii odehrály v lednu a listopadu 2015, předcházela vždy určitá akce francouzských politiků, jež se neslučovala se zájmy USA a tyto zájmy hrubě narušovala (vysvětlení obou politických akcí viz produkt 11049).   

Nyní se ozval prezident Macron a dovolil si kritizovat NATO a politiku USA s tím spojenou. Co Macron řekl a co svými slovy skutečně mínil? A co jeho slova znamenají pro další vývoj ve Francii a v Evropě? Je možné očekávat další závažný incident k umravnění francouzské politiky, anebo je všechno jinak a Macron jen plní určité zadání ve prospěch americké vlivové skupiny?