Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
27. říjen 2016
Předplatitelé

Souhrnná analýza s hodnocením (11032)

Tažení proti tzv. „Islámskému státu“ (IS) obsahuje celou řadu nedostatků, jež můžeme z hlediska zpravodajské analýzy rozdělit na nedostatky neúmyslné a nedostatky záměrné. Všechny nedostatky vznikají vlivem lidské činnosti, dokonce i technické nedostatky či závady jsou lidské činnosti podřízeny, neboť z ní pramení (zanedbaná kontrola či údržba techniky, nesprávná obsluha techniky apod.). Neúmyslné nedostatky vznikají takovou lidskou činností, která je prováděna s cílem uspět v dané situaci, avšak způsob řešení situace (metoda a postup) nebyl zcela vhodně zvolen vzhledem k vlastním možnostem, možnostem protivníka a vlivům prostředí (což může být zapříčiněno nezkušeností, nepřipraveností, rozhodováním pod tlakem času, přijetí vyššího rizika apod.). Na druhou stranu záměrné nedostatky vycházejí z takové lidské činnosti, která již dopředu s neúspěchem počítá, a to s cílem získat výhodu v jiné zpravidla skryté činnosti.

Situace na Blízkém východě vychází z cílů zahraniční politiky světových mocností v čele se Spojenými státy a Ruskou federací. Avšak činnost obou velmocí1 je rozdílná. Ruští představitelé prosazují svou politiku příměji bez přílišného vyjadřování a komentování situace v médiích s cílem svůj záměr a aktivity co nejdéle utajit (např. obsazení Krymu, nasazení vojenských sil v Sýrii nebo ruské angažmá na východní Ukrajině). Američtí činitelé naopak svou politiku uplatňují mnohem více přes třetí k tomu vytvořené organizace (například podpora vzniku „Islámského státu“, „Kosovské osvobozenecké armády“ nebo využití a podpora „zvláštní militantní opozice“ na Ukrajině). V těchto záležitostech jednají Američané utajeně a pozornost médií poutají na otevřené aktivity, u nichž zdůrazňují společensky kladný význam (omezené vojenské operace proti tzv. „zlu“ jako např. podpora iráckých sil, podpora syrské opozice, výcvik ukrajinských sil proti separatistům nebo operace na záchranu rukojmích na Blízkém východě apod.). Veřejně prezentované operace mají svůj nezastupitelný význam, jelikož jsou s utajenými aktivitami pevně spjaty, a to zejména v tom, že jim poskytují zprostředkovanou podporu. Američtí zástupci nepřetržitě komentují příslušnou situaci ve světě v médiích, za čímž se skrývá snaha vytvářet dojem, že jejich výroky a závěry mají politickou správnost, neb se opírají o demokratické hodnoty.

Záměrné nedostatky patří k těm veřejně prezentovaným operacím, jež jsou skrytě propojeny s utajovanými operacemi, protože pomáhají naplňovat nikoli oficiálně předkládané, ale naopak upozaděné, avšak hlavní a skutečné cíle zahraniční politiky. Z výše uvedeného plyne, že záměrné nedostatky jsou doménou především politiky Spojených států, přičemž v oblasti Blízkého východu analyzujeme ty záměrné nedostatky, které jsou spojeny s veřejně prezentovaným tažením proti „Islámskému státu“. Vzhledem k tomu, že zpravodajská analýza* zpravidla nemá k dispozici přímé důkazy, upřednostňujeme termín „zvláštní nedostatky“ před termínem „záměrné nedostatky“.

Dokument je přímým pokračováním tematiky započaté v produktu 11031Zvláštní nedostatky v tažení proti Islámskému státu (díl 1/2), kde jsme se věnovali zvláštním nedostatkům v oblasti vzdušné podpory. Pro názornou ukázku závažných nedostatků jsme vybrali celkem čtyři oblasti. Pro úplnost uvádíme přehled zmíněných oblastí, jenž je prezentován rovněž v předchozím díle rozebírané problematiky.

  • A) Vzdušná podpora pozemním silám v Iráku a samostatné vzdušné údery včetně bizarního zničení budovy v Mosulu využívané jako peněžní ústav – viz předcházející díl 1/2
  • B) Zásobování materiálem ze vzduchu v čele s podivným shozem palet s balíky během bitvy o město Kobani
  • C) Program na výcvik a vybavení povstaleckých skupin v Sýrii
  • D) Vedení a řízení pozemních operací iráckých sil
25. říjen 2016
Předplatitelé

Souhrnná analýza s hodnocením (11031)

V tažení iráckých sil proti „Islámskému státu“ (IS) se zcela přirozeně vyskytují chyby ve vojenské taktice, jež je možné chápat jako mezery v bojové připravenosti a vybavenosti iráckých vojáků. Avšak u iráckých sil působí stovky amerických instruktorů, plánovačů a poradců, kteří se výrazně podílejí na přípravách bojových operací, a dokonce je v průběhu jejich uskutečňování i spoluřídí. Další americkou podporou jsou vyčleněné síly a prostředky vzdušných sil USA. Nedostatky ve vojenských operacích, především pak ty naprosto kuriózní, tak dostávají jiný rozměr a vyvolávají otázky, u nichž jsou možné jen dvě odpovědi.

První odpovědí by bylo, že Američané působící v Iráku jsou nezkušení důstojníci, kteří byli do Iráku posláni právě proto, aby ony zkušenosti získali. Jenže to by potom neodpovídalo skutečnosti, podle níž je Blízký východ stěžejním prostorem pro americkou zahraniční politiku, čímž by do záležitostí spojených s tímto geografickým prostorem měli být zapojováni opravdoví odborníci. Druhá odpověď by byla vážnější, neboť by se v případě neplatnosti odpovědi první muselo jednat o chyby záměrné neboli o chyby, jež mají souvislost s činností bojovníků tzv. „Islámského státu“.

Podívejme se nyní na konkrétní podivné chyby, které bychom mohly nazvat „tajemnými vojenskými omyly“ amerického působení na Blízkém východě. Pro názornou ukázku závažných nedostatků v taktické činnosti jsme vybrali čtyři následující oblasti:

  • A) Vzdušná podpora pozemním silám v Iráku a samostatné vzdušné údery včetně bizarního zničení budovy v Mosulu využívané jako peněžní ústav
  • B) Zásobování materiálem ze vzduchu v čele s podivným shozem palet s balíky během bitvy o město Kobani
  • C) Program na výcvik a vybavení povstaleckých skupin v Sýrii
  • D) Vedení a řízení pozemních operací iráckých sil
12. říjen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza (11030)

Přeshraniční operace tureckých ozbrojených sil zahájené 24. srpna 2016 fyzickým vstupem tureckých vojáků na území Sýrie byla výsledkem vývoje situace na Blízkém východě za určité období, jež započalo dohodou mezi Tureckem a Spojenými státy (více v předcházejícím dílu rozebírané tematiky – produkt 11029). Dohoda se týkala činnosti ve zmíněném regionu se zaměřením na Sýrii a Irák a měla přinést oboustranný prospěch oběma zemím v jejich zahraniční politice v příslušném geografickém prostoru. Vývoj v letech 2013 a 2014 se ještě shodoval s představami obou aktérů dohody, avšak od poloviny roku 2015 se situace začala výrazně měnit, k čemuž přispěl i zásah Ruské federace v podobě nasazení svých vzdušných sil na podporu syrského režimu.1 Od té doby se dění v Sýrii nevyvíjí podle potřeb USA, ani podle požadavků Turecka. Avšak turečtí představitelé jsou v mnohem závažnějším postavení, neboť jejich země patří do dotyčného regionu s ozbrojeným konfliktem, čímž se jakákoli změna v dané oblasti bezprostředně dotýká turecké politiky, a to především v řešení kurdské otázky (viz komentář v předcházejícím díle – produkt 11029).

Současná situace Turecka, v níž nyní dominuje dohoda s Ruskou federací a zahájené přeshraniční operace2 v syrském pohraničí, vychází z celé řady událostí, které spolu navzájem souvisejí. Pro analýzu aktuální situace Turecka ve vztahu k USA a Ruské federaci jsou stěžejními ty události, jež se odehrály od počátku nového sbližování Turecka s Ruskem. Níže je uveden jejich přehled v chronologické posloupnosti.

Přehled analyticky klíčových událostí od zahájení opětovného sbližování Turecka s Ruskou federací (u všech údajů platí rok 2016):

  • 27. června – zveřejnění omluvného dopisu tureckého prezidenta adresovaného prezidentovi Ruské federace
  • 28. června – teroristický útok na letišti v Istanbulu
  • 15. července – „pokus o státní převrat“ v Turecku
  • 30. července – impulzivní výzva „Islámského státu“ k zahájení násilného džihádu proti Rusku uveřejněná prostřednictvím internetu
  • 9. srpna – schůzka prezidentů Turecka a Ruské federace v Petrohradu (Ruská federace)
  • 11. srpna – výzva turecké vlády ke zničení „Islámského státu“
  • 24. srpna – zahájení operací tureckých sil v syrském pohraničí (pohyb tureckých sil včetně logistických jednotek k syrským hranicím byl zahájen již 20. srpna a další den byla spuštěna přeshraniční dělostřelecká palba, jež byla v různých intervalech vedena i v nadcházejících dnech)
  • 10. října – schůzka prezidentů Turecka a Ruské federace v Istanbulu (Turecko)

Prezentovaný zpravodajský produkt je pokračováním tematiky o manévrování Turecka mezi Spojenými státy a Ruskou federací. První část uvedené problematiky je obsahem produktu 11029 Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací (díl 1/2). Další dokumenty, které se vztahují k příslušnému tématu a z určité části také k událostem uvedeným výše, jsou následující:

Zásah Rusů v Sýrii (září 2015) změnil situaci v neprospěch Turecka, a dokonce vyústil v politický a ekonomický konflikt mezi Tureckem a Ruskou federací (viz produkt 11029 a další dokumenty uvedené výše). Nakonec ale turecká vláda odsunuje stranou nenaplněnou dohodu s USA a vlivem okolností uzavírá dohodu novou, avšak tentokrát s Ruskou federací. Nová dohoda poskytuje Turkům určité možnosti, jak vylepšit situaci ve svůj prospěch. Prospěch z dohody však mají i Rusové. Existenci nové dohody o činnosti v Sýrii už potvrdily následující události (viz dále v textu).

10. říjen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza (11029)

Turecko svými aktivitami stále více odkrývá nenaplněnou a utajovanou dohodu se Spojenými státy, jež byla sjednána nejpozději v první polovině roku 2012 a jejímž hlavním důvodem bylo vedení zahraniční politiky USA na Blízkém východě. Dohoda s Tureckem se týkala konkrétních věcí, které měly být prospěšné jak pro tureckou, tak americkou zahraniční politiku ve zmíněné geografické oblasti (viz dále v textu).

Vstup tureckých ozbrojených sil do Sýrie v srpnu 2016 hodnotíme jako přirozené a předpokládané vyústění událostí, jež se nevyvíjely ve prospěch Turecka. Prvním ukazatelem o rozhodnutí Turecka provést přeshraniční operace bylo odeslání omluvného dopisu tureckého prezidenta adresovaného Ruské federaci v čele s jejím prezidentem. Následovalo provedení tragického teroristického útoku na letišti v Istanbulu (červen 2016), jenž byl spáchán jen den poté, kdy byla zpráva o omluvném dopise zveřejněna v médiích. I tento útok měl svůj význam v rozhodování turecké vlády a následné události se tak neodvíjely jen od nepříznivé situace Turecka v řešení kurdské otázky, ale také od skrytých aktivit proti Turecku přímo na jeho území, jež obsahovaly signál pro turecký vládní kabinet ve směřování jeho další politiky.

Vývoj předchozích událostí, které spolu vzájemně souvisejí a které se stejně tak vztahují i k obsahu tohoto dokumentu, jsou rozebrány v následujících zpravodajských produktech:

Poslední turecké aktivity, jež nazýváme přeshraničními vojenskými výpady, názorně ukazují manévrování Turecka mezi Spojenými státy a Ruskou Federací. Kromě jiných souvislostí tyto vojenské aktivity odhalují spojitost s „pokusem o státní převrat“ v Turecku a potvrzují tak obsah zpravodajského produktu 11019. Také v těchto aktuálních přeshraničních operacích tureckých ozbrojených sil je patrné, že jim předcházela dohoda, avšak tentokrát s Ruskou federací (viz dále v textu).

2. říjen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11028)

Změna politického režimu na Ukrajině je západními politiky prezentována jako vůle ukrajinského lidu. Avšak mohl být ukrajinský lid skutečnou příčinou pádu politického vedení země, když onen lid ani nevstoupil do stávky? Nevýrazné zapojení ukrajinského lidu do pádu vlády se projevilo během následných prezidentských a parlamentních voleb v roce 2014 (viz dále v textu). Několikaměsíční protest v Kyjevě, který nedosáhl ani formy jednoduché stávky, nebyl v poměru k populaci Kyjeva a potažmo celé Ukrajiny ničím tak vážným, co by mělo rozhodnout o konci režimu pod vedením prezidenta Viktora Janukovyče. Současná situace na Ukrajině stále více odráží to, že těžiště celého procesu sesazení vlády leželo mimo ukrajinský lid. Výsledky protestu včetně lidských ztrát jsou předkládány jednostranně a bez zahrnutí všech souvislostí. Vyjadřování většiny evropských politiků a různých komentátorů včetně těch českých, kteří hovoří o tom, že se Ukrajina posunula k demokratickým hodnotám, nekoresponduje jak s průběhem a zakončením násilného protestu v Kyjevě v roce 2014, tak se soudobým řízením ukrajinské politiky, jež je v mnohých případech propojena s kriminálními aktivitami ukrajinských politiků. Negativní situace na Ukrajině je znásobena tím, že občané Ukrajiny se staly rukojmími v soupeření mezi Spojenými státy a Ruskou federací.    

Zpravodajský produkt je pokračováním tematiky započaté v dokumentu 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 1/2).

Násilné změny na Ukrajině, které byly podporovány ze zahraničí, poskvrnily a v krátké budoucnosti ještě více poskvrní situaci v celé Evropě. Podivné je, že evropským politikům nevadí, že svým přístupem připravují v Evropě podmínky pro vznik novodobého „bojiště“.