Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
19. prosinec 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11118)

Tragický incident se odehrál 10. prosince 2019 ve Fakultní nemocnici Ostrava. Útočník v ten den vešel po sedmé hodině ranní (nejpozději v 7.15 hod.) do objektu nemocnice, kde si vybral čekárnu traumatologické ambulance. Tam v 7.19 hod. zahájil z bezprostřední blízkosti střelbu do lidí. Na místě nebo později následkům střelby podlehlo celkem sedm osob (čtyři muži a tři ženy), další dvě osoby byly zraněny. Akce střelce trvala do 30 sekund. Útočník poté ihned opustil objekt nemocnice a odjel v osobním voze.

Na místo se začali sjíždět příslušníci z různých bezpečnostních orgánů a místní, krajští i státní funkcionáři. Byla to tradiční ukázka toho, jak se čeští funkcionáři dokážou koncentrovat na jedno místo jenom proto, že se tam odehrálo něco „velkého“. Otázkou však je, kdo z oněch funkcionářů byl na místě opravdu užitečný a kdo svou přítomností pouze předstíral svou důležitost.

Jak mají všemožní funkcionáři postupovat v takovéto situaci? A proč u většiny funkcionářů není vhodné, aby okamžitě vyráželi na místo činu, a to ještě v době, kdy neskončila policejní operace? Odpověď tkví v tom, že zvyšující se počet funkcionářů v prostoru incidentu komplikuje v několika oblastech práci policejních orgánů. Stejně tak komplikace nastávají, když se různí funkcionáři snaží přes své podřízené úředníky aktivně a vytrvale získávat osobní přehled o situaci v místě incidentu (více dále v textu).

Postup samotné Policie ČR (PČR) nebyl zcela koordinovaný a policisté nebyli využiti nejefektivněji. Postup PČR v součinnosti s ostatními složkami či úřady a místní samosprávou pak byl v určitých ohledech až chaotický. O tom vypovídá především to, že s novináři mluvil každý, kdo měl nějakou funkci. Takto například Česká televize během 63 minut (od 8.40 do 9.43 hod.) telefonicky vyzpovídala osm různých politických a policejních funkcionářů, kteří ochotně poskytovali informace a odpovídali na otázky podle vlastních informačních kanálů. V té době nebyl pachatel stále ještě vypátrán, natož dopaden, dokonce nebyla určena ani jeho totožnost. Během takto vážného incidentu nemohou tímto způsobem státní a místní prvky postupovat (podrobnější objasnění dále v textu).

Policistům trvalo 2 hodiny a 34 minut, než zjistili totožnost pachatele. Následně byl pachatel přibližně v 10.30 hod. vypátrán a lokalizován, a to ještě za pomoci jeho matky, která policii upozornila na jeho přibližnou polohu. Útočník byl objeven u obce Děhylov „pouhých“ 5,5 km přímou čarou od objektu nemocnice, a to ve stejném osobním voze, v jakém opustil místo činu. V té době uplynuly 3 hodiny a 10 minut od střelby. Lze tento výkon považovat za úspěch PČR?

Útočník se neskrýval, neprchal, neměnil vozidla apod. V opačném případě mohl za tři hodiny ujet více než 300 km po dálnici a mimo dálnice více než 180 km. Mohl bez problémů přejet do Polska nebo na Slovensko, ale také do Rakouska. Jak Policie ČR v době pátrání řešila hraniční přechody a oznámení zahraničním partnerům?

Incident v ostravské nemocnici je ukázkou, jak se státní orgány poučily či nepoučily od posledního tragického incidentu v Uherském Brodě (únor 2015), kde rukou nepříčetného střelce zahynulo osm osob. Oba incidenty nelze úplně spojovat (stejný počátek, ale rozdílný vývoj situace), přesto by reakce státních orgánů měla vždy vycházet ze stejného propracovaného a koordinovaného systému. Takový přístup orgánů během předchozího incidentu chyběl. Avšak incident v Ostravě prokázal, že absence tohoto přístupu trvá. Jaké nedostatky byly zaznamenány v činnosti policistů a politiků?

5. prosinec 2019
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (11117)

Kauza ohledně údajného protizákonného spolčení amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho nejbližších spolupracovníků se zástupci Ruské federace má své pokračování. Nyní se ale jedná o pokračování, které se obrací proti samotným vyšetřovatelům, a tím také proti jejich podporovatelům z řad politiků Demokratické strany.

O zneužívání Soudu FISA (o institutu FISA podrobněji dále v textu) k získání soudních příkazů FISA* pro sledování a „těsnější vyšetřování“ podezřelých osob jsme se zmiňovali již v lednu 2018 v produktu 12034, v němž jsme psali o snaze odhalit nikoli protizákonné spolčení Trumpova štábu s Ruskou federací, ale naopak spiknutí proti prezidentovi USA.

Zpráva by měla být uvolněna v pondělí 9. prosince 2019, přičemž 11. prosince 2019 by se mělo uskutečnit slyšení před Výborem pro justiční záležitosti (Senát USA) s cílem prodiskutovat závěry vyšetřování. Na slyšení je pozván generální inspektor Ministerstva spravedlnosti USA, který je hlavní odpovědnou osobou za zpracování uvedené zprávy. Dalším pozvaným by měl být ředitel FBI* Christopher Wray. Zpráva bude přednostně uvolněna jen pro Kongres USA, respektive pro příslušný senátní výbor, a později bude upravena tak, aby mohla být uvolněna také pro veřejnost.

V případě diskutované zprávy patří mezi hlavní otázky to, jak byl Soud FISA zneužíván a jaký dopad to může mít na další vývoj politické situace ve Spojených státech amerických a na bezpečnostní a zpravodajské složky USA.

24. listopad 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11116)

Produkt přímo navazuje na zpravodajský výstup 11115.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se pro britský týdeník The Economist hodně rozpovídal (podrobněji viz předchozí produkt 11115) a ač některé věci zaobaloval a slovně obcházel, tak prozradil mnohé o vztahu mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací. Odhalil také, jak si v tomto vztahu stojí Evropa, potažmo Evropská unie, a také samotná Francie.

Pro mnohé politiky bylo překvapivé, že Macron vyzval k opětovnému otevření strategického dialogu s Ruskem. Mínil tím snad francouzský prezident, že se už nechce řídit podle vedoucí a určující politiky USA? Anebo měla jeho slova význam zprostředkovatelský a vysílala signál pro jednání mezi klíčovými hráči o nastávajícím složitějším období? A proč si Macron v některých slovech protiřečí?

19. listopad 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11115)

Francouzský prezident Emmanuel Macron kritizoval stav Severoatlantické aliance, a to především kvůli postojům amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nejednalo se o stručné prohlášení, ale o poskytnutí obsáhlého rozhovoru britskému týdeníku The Economist. Celý rozhovor s prezidentem Macronem byl písemně zaznamenán na téměř 15 stran a publikován 7. listopadu 2019 ve zkrácené verzi jako článek na zhruba tři strany pod názvem „Hodnocení apokalyptické vize Emmanuela Macrona“.    

Vztahy Francie a USA jsou ohledně NATO dlouhodobě problematické. Američané ale vždy dokázali Francouze „umravnit“ tak, že v zahraniční politice působili podle amerických požadavků. Nové období ve vztahu mezi USA a Francií nastalo po politickém převratu na Ukrajině v roce 2014 (viz produkt 11010 a produkt 11027), kdy se tzv. studená válka* mezi USA a Ruskem (včetně jejich „spojenců“) přehoupla do své třetí fáze (stručné objasnění fází stále trvající studené války viz např. produkt 12062).

Před rokem 2014 měla Francie s Ruskem velmi dobrý vztah, což dokládalo také to, že Francie stavěla pro ruské vojenské námořnictvo dvě moderní výsadkové lodě třídy Mistral pojmenované „Vladivostok“ a „Sevastopol“. Avšak pod tlakem sankcí proti Rusku iniciovaných ze strany USA byla Francie nucena tento kontrakt zastavit (o protiruských sankcích rozhodly USA i za EU, země EU se jen podřízeně přidaly – viz produkt 11103).

V polovině roku 2017 se mnozí politici domnívali, že se Francie stává hlavním spojencem USA v Evropě. V té době přijel americký prezident Donald Trump do Paříže na oslavy francouzského státního svátku (bylo to „jen“ půl roku po inauguraci nového prezidenta USA). Jenže to nebylo správné hodnocení – viz produkt 11049 Přeceňovaný vztah mezi USA a Francií z července 2017.

Vystupování francouzských politiků ve jménu Francie, lépe řečeno ve jménu vlastních mocenských zájmů, a tím zároveň proti americkým zájmům ve světě (především pak v Evropě) je vždy spjato s reakcí Spojených států amerických. Reakce může mít různý charakter, ale ve třetí fázi studené války se způsoby reagování na nesoulad s americkou zahraniční politikou přitvrdily, jako by Američané chtěli navázat na období 60. let a na nechvalně proslulou a dlouhodobou operaci GLADIO – podrobnější vysvětlení k uvedené operaci viz produkt 12025 Islámský stát jako projekt s volným řízením a víceúčelovým využitím v celé Eurasii (1) a produkt 22035 Institucionalizovaný terorismus v podobě operací pod falešnou vlajkou (2/3)

Dvěma závažným teroristickým útokům, které se ve Francii odehrály v lednu a listopadu 2015, předcházela vždy určitá akce francouzských politiků, jež se neslučovala se zájmy USA a tyto zájmy hrubě narušovala (vysvětlení obou politických akcí viz produkt 11049).   

Nyní se ozval prezident Macron a dovolil si kritizovat NATO a politiku USA s tím spojenou. Co Macron řekl a co svými slovy skutečně mínil? A co jeho slova znamenají pro další vývoj ve Francii a v Evropě? Je možné očekávat další závažný incident k umravnění francouzské politiky, anebo je všechno jinak a Macron jen plní určité zadání ve prospěch americké vlivové skupiny?

28. říjen 2019
Předplatitelé

Souhrnná analytická reakce s předpovědí (11114)

Produkt přímo navazuje na zpravodajský výstup 11113.

Vpád tureckých ozbrojených sil do syrského pohraničí vstoupí dnem 31. října 2019 do svého čtvrtého týdne (zahájení 9. října 2019). Reakce syrských a ruských sil na území Sýrie, jednání tureckého prezidenta Recepa Erdogana s viceprezidentem USA, dohoda o dočasném příměří a poté jednání tureckého prezidenta s ruským prezidentem Vladimirem Putinem potvrzují obsah předchozího produktu o předem promyšlené a s Rusy konzultované a koordinované akci, která má svůj jasný cíl (bližší vysvětlení těchto aktivit dále v textu).

Obrat Turků od USA směrem k Ruské federaci započal v polovině roku 2016 (blíže viz produkt 11029 Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací z října 2016). Od doby, kdy Turci ohledně Sýrie vyměnili americké partnery za partnery ruské, uskutečnili na severu Sýrie již tři významnější vojenské operace. Jednalo se o operaci Eufratský štít (také Štít Eufratu) v roce 2016 (viz produkt 11030), operaci Olivová ratolest v roce 2018 a aktuálně vedenou operaci Pramen míru. Všechny tři zmíněné operace byly konzultovány s ruskou stranou neboli s novým „spojencem“ v dění na Blízkém východě a zároveň novým partnerem pro nákup ruské výzbroje. (Kromě těchto významnějších operací zaměřených na syrské pohraničí provedlo Turecko i několik menších a kratších operací.)

Hlavním tvůrcem veškerého dění na severu Sýrie a koordinátorem mezi třemi hlavními zapojenými zeměmi (Rusko, Turecko a Sýrie) je Ruská federace, která v Sýrii navýšila a stále navyšuje přítomnost svých jednotek vojenské policie, v jejichž řadách „skrytě“ působí i příslušníci ruských speciálních sil.   

Zajímavá je také debata o detenčních centrech na severu Sýrie se zadrženými příslušníky takzvaného „Islámského státu“ (IS). Debata pramení z obav, že by se tito islamisté mohli ocitnout na svobodě a pokračovat ve své činnosti. Avšak realita je v tomto odlišná, přičemž případný únik bojovníků IS a jejich působení mimo Sýrii nebude ani tak následkem aktivit tureckých sil jako jiných uměle vytvořených podmínek (vysvětlení dále v textu). 

Aktuálně prováděná operace Pramen míru je zaměřena na syrské pohraničí podél turecké hranice. V blízké době je po skončení této operace plánována a připravována jiná operace zaměřená na syrské pohraničí podél irácké hranice. Tato operace by pro syrskou vládu měla být rozhodující operací pro získání úplné kontroly nad územím Sýrie (více dále v textu).